načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dětská sestra v primární a komunitní péči - Lucie Sikorová

Dětská sestra v primární a komunitní péči

Elektronická kniha: Dětská sestra v primární a komunitní péči
Autor:

Odborná publikace, zcela ojedinělá na českém trhu, je určena studentům ošetřovatelství, porodní asistence, dětským sestrám a porodním asistentkám působícím v primární a komunitní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 184
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3592-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Odborná publikace, zcela ojedinělá na českém trhu, je určena studentům ošetřovatelství, porodní asistence, dětským sestrám a porodním asistentkám působícím v primární a komunitní péči, dále poskytovatelům výchovné péče ve specializovaných zařízeních péče o děti. Publikace obsahuje důležité poznatky a informace nezbytné pro plánování a poskytování ošetřovatelské a edukační péče o děti a dorost v zařízeních primární. Důraz je kladen na rozvoj schopnosti posoudit a identifikovat potřeby dětských členů komunity i schopností sester přispět ke zlepšení zdravotního stavu dětí v prostředí rodiny a komunity.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lucie Sikorová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Lucie Sikorová

Dětská sestra

v primární

a komunitní péči

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Dětská sestra v primární a komunitní péči

Lucie Sikorová

Vážení a milí čtenáři,

dostává se vám do rukou další kniha z  řady publikací nakladatelství GRADA,

které jsou určeny pro zdravotníky pracující v úseku ošetřovatelství. Úlohou

a posláním zdravotnických povolání je nejen správně a včas diagnostikovat

onemocnění a rychle a bez dalších následků je vyléčit, ale také být svýmpaci

entům nablízku radou a pomocí a zejména je k péči o zdraví vychovávat. Jako

zdravotníci jsme se uzavřeli do ordinací a nemocnic a málo vstupujeme do

běžného života laické veřejnosti – dětí, dospělých, ale i seniorů ahandicapo

vaných občanů. Tato kniha by měla znovu připomenout, jaká je role dětských

sester v péči o děti a dospívající, a to nejen při prvním a nejdůležitějšímkon

taktu v ordinaci pediatra, ale i při kontaktu s rodinou. Je velmi dobré, žeautor

ka i nakladatelství na tento rozměr ošetřovatelství nezapomínají. Českáasoci

ace sester tyto aktivity dlouhodobě podporuje a v této spolupráci bude i do

budoucna pokračovat.

Dana Jurásková



GRADA Publishing

Lucie Sikorová

Dětská sestra

v primární

a komunitní péči


PhDr. Lucie Sikorová, Ph.D.

Dět Ská SeStra v Primární

a komunitní Péči

Tiráž TišTěné publikace:

recenze:

prof. MuDr. Jaroslav Slaný, cSc.

Doc. Mgr. Martina Tomagová, p hD.

Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství

Grada publishing, a.s.

© Grada publishing, a.s., 2012

cover photo © fotobanka allphoto, 2012

Vydala Grada publishing, a.s.

u průhonu 22, praha 7

jako svou 4785. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. i veta pasáková

Sazba a zlom antonín plicka

počet stran 184

1. vydání, praha 2012

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův b rod, a.s.

Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním

způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování

a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění

ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

iSBn 978-80-247-3592-4

elekTrOnické publikace:

iS bn 978-80-247-7992-8 (ve formátu pDF)

iS bn 978-80-247-7993-5 (ve formátu epub)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

5

Obsah

Seznam zkratek ...................................................................................... 7

Úvod ....................................................................................................... 9

1 Primární péče ................................................................................. 11

2 Primární prevence ......................................................................... 19

2.1 Podpora uspokojování potřeb dítěte ......................................... 19

2.1.1 Uspokojování potřeb v rodině ................................. 24

2.2 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

v rodině ......................................................................................... 29

2.3 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

v jeslích .......................................................................................... 39

2.4 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

v mateřské škole ........................................................................... 49

2.5 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

v základní škole ............................................................................ 54

2.6 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

dospívajících na středních a vysokých školách ........................ 58

2.7 Posouzení růstu a vývoje ............................................................ 65

2.7.1 Posouzení růstu dítěte .............................................. 66

2.7.2 Posouzení psychomotorického a sociálního

vývoje dítěte ............................................................... 79

2.8 Preventivní prohlídky .................................................................. 97

2.9 Očkování ..................................................................................... 104

2.10 Zdravotní výchova ..................................................................... 106

2.11 Prevence úrazů v dětském věku ............................................... 108

3 Sekundární prevence .................................................................... 111

3.1 Dispenzarizace ........................................................................... 114

4 terciární prevence ........................................................................ 115

5 administrativa ............................................................................. 117

5.1 Vedení individuální zdravotnické dokumentace ................... 117

5.2 Hlášení výskytu infekcí ............................................................. 118

5.3 Vykazování zdravotní péče ....................................................... 118

6

6 Hygienická a protiepidemická opatření v ambulanci ................. 121

7 komunitní péče ............................................................................ 125

7.1 Komunitní péče poskytovaná dětem a dospívajícím ............ 128

7.2 Plánování komunitní péče poskytované dětem

a dospívajícím ............................................................................. 130

7.2.1 Instituce podílející se na komunitní péči ............. 131

8 adiktologie v primární a komunitní péči u dětí

a dospívajících .............................................................................. 137

8.1 Prevence návykového chování u dětí a dospívajících ........... 139

8.1.1 Primární prevence ................................................... 139

8.1.2 Sekundární prevence .............................................. 142

8.1.3 Terciární prevence ................................................... 145

8.2 Psychopatologie závislostí ......................................................... 147

8.3 Návykové chování – patologické hráčství, počítačové hry,

internet ........................................................................................ 149

8.4 Návykové chování – komunikační média (TV) .................... 150

9 edukace dětskou sestrou v primární a komunitní péči .............. 151

9.1 Fáze edukace u dětí a dospívajících ......................................... 154

Příloha ............................................................................................... 157

Edukační plán ..................................................................................... 157

Literatura ........................................................................................... 163

Souhrn ............................................................................................... 175

Summary ............................................................................................ 177

rejstřík ............................................................................................... 179

Seznam zkratek

7

Seznam zkratek

AIDS Acquired Immune Deficiency Syndrome (syndrom získaného

selhání imunity) BMI Body Mass Index (index tělesné hmotnosti) CAN Child Abuse and Neglect (syndrom týraného, zneužívaného

a zanedbávaného dítěte) CCN Community Children‘s Nursing CNS centrální nervová soustava ČSÚ Český statistický úřad DDST Denver Developmental Screeening Test (Denverský vývojový

dotazník) ESPAD European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs MKN Mezinárodní klasifikace nemocí MŠ mateřská škola MZ ČR Ministerstvo zdravotnictví České republiky NANDA-I North American Nursing Diagnosis Association International

(Severoamerická asociace pro mezinárodní ošetřovatelskou

diagnostiku) NOC Nursing Outcomes Classification (klasifikace očekávaných

výsledků) PL praktický lékař SRCH-D Syndrom rizikového chování v dospívání SŠ střední škola SZÚ Státní zdravotní ústav ÚZIS Ústav zdravotnických informací a statistiky VŠ vysoká škola VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) ZŠ základní škola

Úvod

9

Úvod

Primární péče je úrovní prvního kontaktu se zdravotnictvím pro jedince,

rodiny a  komunity. Ve 21. století získává stále větší význam – v  moderní

pediatrii tvoří významnou část péče, protože rodiny s dětmi si žádají péči

co nejblíže místu, kde žijí, kde děti vyrůstají, hrají si a  dospívají. Světová

zdravotnická organizace dokládá, že zdravotnické systémy poskytujícíprimární péči vykazují lepší výsledky, jsou výkonnější, mohou dosáhnout vyšší

spokojenosti uživatelů a mají nižší náklady na zdravotní péči než systémy,

které mají orientaci na primární péči menší.

Těžiště činností primární péče o děti a dorost spočívá v aktivitáchpraktického lékaře pro děti a dorost a aktivitách dětské sestry. Praktický lékař pro děti a dorost a dětská sestra se stávají koordinátory péče o dítě zdravé, ale i ohrožené nemocí, rodinným prostředím či prostředím ve výchovněvzdělávacích institucích. Významnou roli sehrává tandem lékař a dětská sestra také při řízení péče o chronicky nemocné děti, jejichž problémy přetrvávají mnohdy do dospělosti. Úsilím lékaře a  sestry je nejen léčba, ale i  snaha usnadnit spolupráci se sociálními službami a vzdělávacími institucemi. Úzká spolupráce mezi praktickým lékařem pro děti a  dorost a  dětskou sestrou efektivně podporuje fyzické i duševní zdraví dítěte a citovou harmonii a po - hodu v rodinném prostředí.

Klíčovou úlohu v podpoře zdraví dětí a dospívajících v primární péči zastává dětská sestra, jejíž kompetence se postupně s vyšším čispecializačním studiem rozšiřují. Jejím základním posláním v primární péči je ochrana a podpora životních podmínek optimálních pro růst a vývoj dítěte. Sestra je totiž mnohdy prvním zdravotníkem, kterému se rodiče dítěte nebo samo dítě poprvé svěří se svými starostmi a obavami týkajícími se zdraví. Právě dětská sestra se může cíleně věnovat propagaci intervencí podporujících zdraví dítěte v  kontextu rodiny, popřípadě komunity, kde dítě vyrůstá. Je osobou, jejíž profesní zaměření je určováno potřebami dětí, je odborníkem, který by měl využít každou příležitost ke konzultaci o  zdravém životním stylu dítěte i rodičů, je to ona, kdo aktivně nabízí podporu při potížíchv náročném období dospívání – je tedy podstatným a nenahraditelným členem týmu, jenž o dítě či dospívajícího pečuje.

Činnosti, které dětská sestra v rámci primární péče poskytuje, jsoudominantně zaměřeny na prevenci (primární, sekundární a terciární). Prevenci je proto věnována podstatná část předkládané publikace, a  to na úrovni péče o dítě v rodině, v předškolních zařízeních nebo v zařízeních školních.

Dětská sestra v primární a komunitní péči

10

Součástí primární péče dětské sestry jsou rovněž edukační, administrativní

a protiepidemické aktivity, kterým se publikace také věnuje.

Vzhledem k šíři problematiky primární péče však nebylo možné zahr -

nout do publikace všechna témata. Snahou autorky bylo předložit důležité

informace týkající se pracovní náplně dětské sestry v primární péčia upo

zornit na její roli při koordinaci, vedení a realizaci ošetřovatelské péče. Plné

využití ošetřovatelských dovedností a potenciálu sester v primární péči si

žádá opatření v oblasti legislativy i vzdělávání, avšak současná situacenebrá

ní vhodným inovacím a angažovanosti na úrovni jednotlivce. Monografie je

výchozím zdrojem informací pro již praktikující dětské a všeobecné sestry

(pečující o  děti a  dospívající) a  nezbytnou podmínkou orientace v  dané

oblasti pro studenty zabývající se péčí o děti zdravé či nemocné.Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární péče

11

1 Primární péče

Již v roce 1978 na mezinárodní konferenci o základní zdravotní péčiv Alma-Atě bylo mimo jiné uvedeno, že klíčem k dosažení cíle Zdraví populace do

roku 2000 (zdraví definované na 30. valném shromáždění WHO v roce 1977),

který umožní populaci vést společensky a ekonomicky produktivní život, je

primární zdravotní péče. Z konference vyplynulo, že primární péče by měla

být poskytována co nejblíže jedincům, kteří ji potřebují. Péče jeuskutečňována jako péče primární (v místě prvního kontaktu) a péče komunitní (jako

součást komunitních služeb). Zdůrazněna byla zejména přístupnost všem

jedincům, rodinám a komunitám při zachování jejich autonomie.

V  roce 1984 byl Evropským zdravotnickým shromážděním zahájen program Zdraví pro všechny do roku 2000, který podle Mahlera (1980) zdůrazňoval, že je třeba zajistit takovou úroveň zdraví, jež by umožnila všem lidem bez rozdílu žít společensky a  ekonomicky produktivní život („minimálně důstojnou životní úroveň“). Odkaz na rok 2000 znamenal, že k tomuto datu by všechny země světa vytvořily vhodné politické strategie a že budou provádět konkrétní opatření k dosažení tohoto sociálního cíle, i když v rozdílných časových rámcích (Rivero, 2003).

Komplexní primární péče a  její rozvoj zůstává i  po roce 2000  jednou z priorit WHO. O tom svědčí program Zdraví 21 (WHO, 2001). Od první světové konference uběhlo již více než čtvrt století a je možné konstatovat, že došlo k mnohým změnám v oblasti primární a komunitní péče i na území České republiky. Pozvolna se přibližujeme i k cílům uvedeným v Mnichovské deklaraci, kterou v roce 2000 podepsalo 48 ministrů zdravotnictví nebojejich zástupců, včetně zástupců ČR. Mimo jiné se zde vlády zavázaly k hledání příležitostí k založení a podpoře programů a služeb na rodinu zaměřeného komunitního ošetřovatelství, včetně zapojení rodinných sester (tam, kde je to vhodné), a dále k posilování rolí sester ve veřejném zdravotnictví,podoře zdraví a vývoji komunity (MZ ČR, 2001).

Koncepce sester v primární péči jako zdravotníků, kteří zaujímají první linii obrany, se poprvé objevila na Evropské konferenci WHOo ošetřovatelství ve Vídni v roce 1988. Směrnice WHO se od té doby zaměřily hlavně na způsoby, jimiž sestry přispívají ke zlepšování funkce systémů primární zdravotní péče (MZ ČR, 2003).

Z hlediska primární ošetřovatelské péče v pediatrii je významnýmhistorickým mezníkem výnos z roku 1914. Šlo o výnos vydaný zdravotnímodborem rakouského ministerstva vnitra, podle kterého se školení ošetřovatelek Dčtská sestra v primární a komunitní péři 12 stanovilo na dva roky a  péče byla rozšířena kromě ústavní a  nemocniční i na preventivní, zdravotní a sociální, zaměřenou na děti a návštěvní službu v rodinách (Hanzlíková, 2004). Po roce 1918 se u nás rozvinul systémrodinných lékařů, kteří zabezpečovali široké spektrum lékařských služeb pro své pacienty. Tento systém pokrýval na velmi dobré úrovni potřeby péče, takže se zdravotní stav populace zlepšil a docházelo k dalšímu rozvoji primární péče (Seifert, Beneš et al., 2005).

Systém zdravotnické péče zahrnuje všechny služby poskytované jednotlivými zdravotnickými obory. Tradičně poskytuje zdravotnický systém dva všeobecné typy služeb, a to služby nemocným (léčebnou péči)a služby zdravým (preventivní péči). V současnosti je zdůrazňována komplexní, holistická a humanistická zdravotní péče. Lidé si žádají všestrannou péči, mají zájem o uspokojování zdravotních potřeb na jednom místě, ve stejném čase, stejným lékařem a sestrou. Očekávají schopnost zdravotnického týmu podílet se na řešení jejich zdravotních potíží, respektive léčbě, stejně jako schopnosti podporovat jejich zdraví a doporučovat strategie k udržení zdraví nebo poskytovat péči při dlouhodobé nemoci. Tyto atributy splňuje primární péče. Je souborem činností souvisejících s  podporou zdraví, prevencí, vyšetřováním, léčením, rehabilitací a ošetřováním. Tyto činnosti jsou navíc poskytovány co nejblíže vlastnímu sociálnímu prostředí klienta,a respektují tak jehobiosycho-sociální potřeby. Primární péče je koordinovaná, komplexní zdravotně-sociální péče poskytovaná zejména zdravotníky jak na úrovni prvního kontaktu občana se zdravotnickým systémem, tak na základě dlouhodobě kontinuálního přístupu k jednotlivci (Seifert, Beneš et al., 2005).

Hierarchicky je zahrnována do komunitní péče. Součástí komunitní péče je dále sekundární a terciární péče a rovněž prevence. Primární péče je charakterizována: • přímou dostupností, • otevřeností, tzn. bez bariér kulturních, geografických či ekonomických, • porozuměním potřebám občanů a schopností reagovat na ně, • maximálním zachováním lidské důstojnosti (dignity), • nejlepším prostředím pro prevenci. Poskytovateli primární péče jsou v rámci ČR: • praktičtí lékaři pro dospělé, • praktičtí lékaři pro děti a dorost,Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární péče

13

• agentury domácí péče,

• ambulantní gynekologové,

• stomatologové,

• lékařské služby první pomoci,

• lékárny a další.

Každý občan ČR má právo na svobodnou volbu praktického lékaře, který s převzetím do péče souhlasí. V roce 2010 připadalo v krajích ČR průměrně 10 praktických lékařů (PL) pro děti a dorost na 10 000 dětí a dorostu do 19 let. Průměrně jeden dětský lékař vykonal v témže roce 5 791 ošetření. Nejvíce ošetření na jednoho lékaře se uskutečnilo v Jihočeském, Pardubickéma Moravskoslezském kraji. Návštěvní službou provedli PL pro děti a dorostprůměrně 1,1 % všech ošetření, nejméně v Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Jeden dětský pacient navštíví pediatra v průměru 6krát za rok z důvodu léčebných nebo preventivních vyšetření či ošetření (ÚZIS ČR, 2011). K vysoce frekventovaným důvodům návštěvy PL pro děti a dorost náleží: • v  kojeneckém věku záněty středouší, ekzémy, dyspepsie, infekce močových cest, • v batolecím věku respirační infekce, • ve školním věku respirační infekce, angíny, • v dorostovém věku se přidávají mononukleóza, infekce močových cest

u dívek, únavový syndrom.

Registrace u praktického lékaře je písemný souhlas dvou stran – pacienta a  lékaře, při kterém se lékař zavazuje o  pacienta pečovat, tím mu vzniká nárok na platby od pacientovy zdravotní pojišťovny. Praktického lékaře je možné změnit jednou za tři měsíce. Praktičtí lékaři pro dospělé registrují pacienty od 15 let a starší, praktický lékař pro děti a dorost děti od narození až do 14–19 let. Charakteristickými znaky praktického (všeobecného/rodinného) lékařství jsou: • Všeobecnost péče – řeší problémy celé populace v plné šíři bez ohledu na

věk, pohlaví, původ, sociální postavení, rasu, víru, zdravotní problém apod. • Dostupnost péče – bez bariér geografických, kulturních,administrativních či funkčních. Dčtská sestra v primární a komunitní péři 14 • Kontinuita péče – lékařství primárně orientované na člověka spíše než

na nemoc a založené na dlouhodobém vztahu mezi pacientem, lékařem

a  sestrou, jejichž péče pokrývá nejen období nemoci, ale podstatnou

část života. • Komplexnost péče – poskytuje komplexníléčebněreventivní péči,zahrnující podporu zdraví, prevenci nemocí, léčbu, rehabilitaci, podpůrnou

péči. Respektuje etické a humánní aspekty vztahu lékař–pacient. • Koordinovanost péče – lékař a sestra jsou pro pacienty koordinátory ve

využívání specializovaných zdravotních a sociálních služeb (konziliární

vyšetření, odborná doporučení). • Spolupráce při péči – odborníci primární péče spolupracují s ostatními

poskytovateli a respektují jejich kompetence. • Orientace na rodinu – praktický lékař a  sestra v  ordinaci praktického

lékaře vnímá zdravotní problémy člověka v  kontextu jeho rodinných,

sociálních a kulturních vztahů a prostředí, ve kterém žije. • Orientace na komunitu – problémy pacientů jsou vnímány v kontextu

života komunity (Seifert et al., 2004). organizace práce praktického lékaře pro děti a dorost a dětské sestry V ordinaci praktického lékaře (PL) pro děti a dorost je obvyklá spolupráce v  malém týmu nebo tandemu ve složení lékař a  dětská sestra. Při dobré spolupráci se jejich činnosti doplňují. Dětská sestra se podílí na preventivní, primární a speciální péči. Zajišťuje bezchybný, plynulý chod praxe,podmínky pro poskytování kvalitní péče, pomoci a podpory pacientům a plní další úkoly v oblasti organizační, odborné a administrativní.

Ordinační doba v  ordinaci praktického lékaře pro děti a  dorost činí 25–30 hodin týdně, pracovní náplň zahrnuje dále návštěvní službu,administrativní činnosti a ranní aktivity (např. odběry). Ordinační doba by měla být strukturovaná – měla by vyhrazovat čas pro akutní stavy, pro poradny dětí vybraných věkových kategorií, pro objednané, pro očkování apod. Časovou organizaci chodu ordinace má na starosti sestra – plánuje pozvání pacientů, ale také jejich čekání v čekárně.

Čekárna by měla být vybavena pro potřeby dětí různých věkovýchkategorií (hračky, knihy, pastelky, veselé obrázky na stěnách apod.), aby se dítě při čekání rozptýlilo. Sestra má obvykle svůj pracovní prostor v samostatné místnosti, což může vyhovovat dospívajícím pacientům, kteří chtějí přivyšetřování zachovat soukromí. Pracuje-li sestra ve společné místnostis lékařem, může klást doplňující otázky, je svědkem při úkonech lékaře, případně může upozornit na chyby. V ambulantním provozu PL pro děti a dorost je

1Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární péče

15

nutno respektovat podmínky základního prostoru uvedené ve společném

ustanovení pro zdravotnická zařízení ambulantní péče a současně doplňující

požadavky na vybavení pro ordinace praktického lékaře pro děti a dorost,

které jsou uvedeny ve vyhlášce MZ ČR č. 219/2006 Sb.

Ke společným ustanovením náleží:

• Zdravotnická zařízení ambulantní péče se musí skládat ze základních

prostorů, tj. provozních místností, ve kterých je poskytována zdravotní

péče (ordinace, přípravna nebo místnosti, kde se vykonává základní

činnost), z čekárny pro pacienty a z vedlejších prostor, tj. sociálníhoza

řízení. Zajištěn musí být přístup osobám s omezenou schopností pohybu.

Telefonické spojení je již samozřejmostí.

• Ordinace by měla být řešena jako jedna místnost (společný prostorlé

kaře a sestry) s minimální plochou 15 m

2

. K základnímu vybavení patří

potřebný kancelářský nábytek pro administrativní práce lékaře a sestry,

vyšetřovací stůl nebo lehátko, tonometr a fonendoskop, skříň na léčivé

přípravky, zdravotnický materiál a nástroje, základní vybavení propos

kytování neodkladné péče, chladnička, pracovní plocha pro přípravu

zdravotnického materiálu a orientačního laboratorního vyšetření,ste

rilizátor (pokud není možnost spolupráce se smluvním pracovištěm),

umývadlo a dvoudřez.

• Čekárna musí mít plochu minimálně 2 m

2

na jedno místo pacienta při

nejmenší ploše místnosti 8 m

2

. Čekárna musí mít přebalovací stůl.

• Hygienické zařízení sestává z  WC a  umývadla. Dveře WC musí mít

z bezpečnostních důvodů otevírání směrem ven (přípustné je společné

WC pro pacienty a zaměstnance).

K doplňujícím požadavkům na vybavení ordinace praktických lékařů pro

děti a dorost náleží:

• přebalovací stůl s váhou pro kojence, bodymetr,

• optotypy, osobní váha,

• odsávačka,

• pomůcka pro testování sluchu a fixace zrakem pro kojence.

Dětská sestra musí, kromě způsobilosti k výkonu povolání bez odborné -

ho dohledu, splňovat podmínky specializačního vzdělání dětské sestryza

hrnující ukončení specializačního (př. magisterského) studia zakončeného Dčtská sestra v primární a komunitní péři 16 atestační (př. státní závěrečnou) zkouškou. Dalším požadavkem je zaškolení ve formě praxe na lůžkovém oddělení. Obvyklé jsou i  další požadavky – schopnost práce s počítačem, obsluha přístrojů, jazyková vybavenost(komunikace v cizím jazyce). K požadovaným senzomotorickýmdovednostem náleží šikovnost, zručnost, neporušené smyslové vnímání, vyžadovány jsou i předpoklady estetické (smysl pro úpravu vlastního zevnějšku i okolí), předpoklady intelektové (schopnost řešit proměnlivé situace, schopnost zvládat reakce dětí a jejich rodičů), předpoklady sociální (schopnostnavázat kontakt s dětmi i rodiči, pozitivní vztah k dětem, schopnost empatie) a další. Významné jsou komunikační dovednosti, např. pozitivní mimika (úsměv, oční kontakt), schopnost ve správné chvíli dítě pohladit nebo jej držet za ruku.

Preventivní péče v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorostzahrnuje aktivity dětské sestry, které jsou rozděleny pouze na akademické úrovni, protože v praxi se vzájemně více či méně prolínají. Uvedené aktivity vychází z cílů komunitní péče uvedených Skokňovou (2006). aktivity, na kterých se podílí dětská sestra v oblasti primární péče: I. Aktivity primární prevence: • hodnocení a podpora normálního růstu a vývoje dítěte, • podpora uspokojování potřeb dítěte v rodině, vývoj pozitivních vztahů

mezi rodiči a dětmi, • ochrana zdraví a  předcházení zdravotním problémům dětí a  dorostu

(v rodině, jeslích, MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ), • účast na preventivních prohlídkách, • organizace očkování, • zdravotní výchova, • prevence úrazovosti, • prevence rizikového chování. II. Aktivity sekundární prevence: • podpora při tvorbě přesných ošetřovatelských diagnóz dysfunkčních

potřeb dětí, • ulehčení léčby a péče u dětí s již existujícím zdravotním problémem, • eliminace existujících ošetřovatelských problémů při zdravotních potížích dítěte, • organizace dispenzarizace.Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární péče

17

III. Aktivity terciární prevence:

• stabilizace ošetřovatelských problémů při poškozených funkcíchorganizmu, prevence opakování problémů a zhoršování zdravotního stavu

dítěte, • prevence komplikací existujících zdravotních problémů, • podpora adaptace dítěte na chronický stav. IV. Protiepidemická opatření V. Administrativa *

2 Primární prevence

19

2 Primární prevence

Činnosti primární prevence jsou zaměřeny na podporu zdraví dítětea pre

venci chorob. Největší důraz je kladen na podporu normálního růstua vývo

je dítěte. Porozumění zákonitostem růstu a vývoje jedince i jeho jednotlivých

tělních systémů je pro primární prevenci východiskem pro včasné odhalení

odchylek a faktorů, které k těmto odchylkám vedou. Včasnou detekcí rizik

se primární prevence snaží předejít vážným komplikacím. Normální růst

a vývoj dítěte je podmíněn optimálním prostředím, v němž se dítě vyvíjí.

Vliv prostředí na vývoj jedince byl doceněn až v posledních desetiletích, a to

na příkladu dětí z dysfunkčních rodin či nízkých socioekonomických vrstev

(Lebl, Krásničanová, 2007). Prostředí je faktorem, který ovlivňuje vývojje

dince, ovšem v kontextu jeho genetických vloh. Podpora normálního růstu

a vývoje dítěte tedy zahrnuje optimální uspokojování potřeb dítěte v rodině,

efektivní uspokojování potřeb v mateřské škole a vyhovující uspokojování

potřeb dítěte ve škole (viz tab. 2.1).

tab. 2.1 Vliv faktorů a potřeb na rozvoj dítěte

FaktoryPotřeby Dítě

• genetický potenciál

• vnější prostředí

(sociokulturní

vlivy: rodina,

MŠ, ZŠ, sociální

role, hodnoty,

morálka, etnikum,

onemocnění a další

vlivy prostředí)

• životní styl

• zdravotnické služby

←→

• biologické

• bezpečí a jistoty

• sounáležitosti a

lásky

• sebeocenění, úcty,

uznání, prestiže

• emocionální

• kognitivní

• sebeaktualizace atd.

←→

• růst

• vývoj

• chování

• prožívání

• poznávací procesy

• motivační procesy

• citové stavy

• schopnosti,

dovednosti

• návyky, zájmy,

postoje atd.

2.1 Podpora uspokojování potřeb dítěte

Potřeby dětí lze shrnout do několika kategorií, na jejichž charakteristice se

významně podílel Dunovský (1999). Potřeby dělí na základní biologické,

základní psychické, základní sociální a základní vývojové. Dčtská sestra v primární a komunitní péři

20

K základním biologickým potřebám patří především uhrazení všech nároků na náležitou výměnu látek a plynů (metabolizmu), a to z hlediska aktuálního i vývojového. K těmto potřebám náleží zejména: • Potřeba potravy – nutno zohlednit jak kvalitu, tak kvantitu. • Potřeba základních hygienických požadavků – dostatek tepla, čistoty

a ochrany před negativními vlivy bezprostředního životního prostředí,

potřeba obranyschopnosti. • Potřeba dostatku adekvátních stimulů – podněcující a  rozvíjejí dětský

organizmus, a to v oblasti nervové soustavy, lokomočních aktivita následně aktivit psychických a komunikačních. Patrný je zde přesahbiologických potřeb k potřebám psychickým a sociálním. • Potřeba zdravého vývoje – zdravotní preventivní a  komplexní léčebná

péče, včetně rehabilitační.

Uspokojování základních psychických potřeb (navazujících nabiologické a vázáných na sociální) umožňuje dítěti rozvoj v oblasti intelektu, citů, vůle, chování, interakci s okolím, chápání sebe i ostatních a jehoosamostatnění. K základním psychickým potřebám dětí náleží: • Potřeba náležitého přívodu podnětů – stimulace v pravý čas,v dostatečném množství a  kvalitě (tato potřeba má shodně význam biologický

a psychický). • Potřeba smysluplnosti světa – podněty, které dítě přijímá, by měly mít

určitý řád a smysl, protože jedině tak se stávají smysluplnýmizkušenostmi. Řádem se myslí zejména předkládání pravdivých podnětů stálými

lidmi, tedy „jeho lidmi“, s předvídatelným jednáním. Učení je pak snadné

a samozřejmé. • Potřeba jistoty – tato potřeba je optimálně uspokojována matkou, resp.

mateřskou osobou, ke které si dítě vytváří specifický vztah. Na základě

uspokojivého mateřského vztahu se pak mohou následně utvářet vztahy

další. • Potřeba vlastní identity – potřeba vlastního „já“, vlastní společenskéhodnoty se objevuje zřetelně ve druhém a třetím roce života. Dítě si vytváří

představu o  své vlastní osobě podle toho, jak ho vnímají nejbližší, co

oceňují, a co odmítají. Takto vytvořené sebevědomí podmiňuje prožívání

jeho dalších společenských vztahů. • Potřeba otevřené budoucnosti – specificky lidská potřeba, jež dáváživotu smysl. Jde o rozpětí mezi nadějí a beznadějí. Uspokojování této Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

21

potřeby je náročné zejména v situaci vážné nemoci s infaustníprognózou. Výraznou se stává tato potřeba již v předškolním období, ačkoli

má výhled do budoucnosti ještě krátkou perspektivu (dítě se např.

těší na školní docházku), a svého vrcholu dosahuje v době vrcholící

reprodukce. • Emocionální potřeby – umožňují dítěti prožívat pocit důvěry a bezpečí

v blízkosti lidí známých, zatímco přítomnost lidí neznámých jejjistoty zbavuje. V raném věku dodává dítěti pocit citové jistoty především

matka.

Základní sociální potřeby dítěte a  jejich uspokojení jsou nezbytným požadavkem pro optimální socializaci člověka. Patří k nim: • Potřeba lásky a bezpečí poskytovaná „vlastním člověkem“. • Potřeba přijetí dítěte – akceptace dítěte takového, jaké je (vycházíz humanistických teorií, např. C. Rogerse). • Potřeba identifikace s „vlastním člověkem“. • Potřeba rozvinutí všech sil a schopností dítěte. • Potřeba umění překonávat překážky a zábrany v životě dítětei bezprostředním okolí (coping). • Potřeba osvojit si zdravý životní styl.

Velmi důležitou roli v životě snad každého člověka hraje spiritualita, ať již jde o některé z tradičních náboženství, nebo o spiritualitu, kteránevychází přímo z žádného náboženského proudu. Touha vztahovat se ve svém životě k  hodnotám, které člověka přesahují, o  které se může opřít, dávají jeho životu konečný smysl (Langmeier, Krejčířová, 2006). Spirituální potřeby nejčastěji vyvstávají v období dospívání, při hledání vlastní identity, při hledání odpovědí na otázky smyslu vlastní existence, umírání a smrti, což přináší jedinci mnoho úzkosti a nejistoty.

Funkcí základních vývojových potřeb je udržovat již dříve dosaženou úroveň života dítěte v pokud možno optimálním stavu. Vývojové potřeby vedou k  činnostem, kterými se lidský jedinec sám rozvíjí. Motivují k aktivitám, které prostřednictvím procesu učení aktivizují vnitřní možnosti jedince, a  postupně pokračují k  rozvoji a  překročení již dosažené úrovně rozvoje. Jsou-li potřeby dítěte uspokojovány, projeví se to pozitivněv oblasti nálady, emocí, motivace, poznávání, komunikace a sociálních vztazích a v oblasti sebevědomí. K charakteristickým znakům dítěte, jehož potřeby jsou uspokojeny, náleží: Dčtská sestra v primární a komunitní péři 22 • Dítě je veselé, má zájem o činnosti, projevuje se spontánně a otevřeně,

často se směje a usmívá, projevuje smysl pro humor, kontroluje své afekty

(přiměřeně svému věku), nebojí se nových situací a  úkolů, ve vztahu

k druhým projevuje empatii. • Dítě si věří, respektuje druhé jako sebe, přijímá kritiku, uzná omyl

a chybu, věří, že chyby se dají napravit, prosazuje svá práva a nápady,dovede převzít odpovědnost za své chování, má o sobě realistické představy. • Komunikuje volně, vyjadřuje se bez zábran, je bezprostřední, naslouchá,

vede dialog, argumentuje, je přístupné podnětům druhých dospělých

i dětí, je vstřícné, pomáhá druhým, přijímá pomoc. • Je soustředěné, pracuje klidně, vyjadřuje se věcně a  plynule, podává

výkon v mezích svého optima, projevuje zvídavost, má tvořivé nápady,

přiměřeně svým silám řeší vzniklé problémy, má svůj názor, úsudek.

V případě, že některá potřeba (případně více potřeb) není uspokojována, buď krátkodobě v intenzivní míře, nebo i míře menší, ale zato dlouhodobě, reaguje na tento stav člověk prožitky nedostatku, nouze a omezování. Stav je označován jako frustrace. Člověk cítí, že mu chybí předmět toho, copotřebuje, často mu chybí i způsob, jak dosud potřebu uspokojoval. Dospělý jedinec dovede určit a nazvat příčinu své frustrace, ale dítě to většinounedokáže, proto lze na frustraci usoudit hlavně ze změn v oblasti emocionální, komunikační, v oblasti sociálních vztahů a poznávacích procesů. Frustrace je vyvolávána třemi typy událostí: • fyzické nebo psychické bariéry bránící očekávané reakci, • odstranění zdrojů zpevnění, resp. odměn, • vyvolání neslučitelných reakcí, tj. konfliktních situací. U frustrovaného dítěte dochází ke změnám v oblastech: • Emoce, nálady, motivace – dítě je apatické, pasivní, lítostivé, plačtivé, bojí

se nových situací a úkolů, neprojevuje zájem o činnosti, nudí se, nebo je

naopak agresivní, popudlivé, neklidné, vyhledává konflikty, chová seprovokativně, užívá vulgární výrazy. Projevují se u něj únava a vyčerpanost. • Sebepojetí, sebedůvěra – dítě je nevyrovnané, nemá realistický obraz

o sobě, jeho projevy kolísají od sebepřeceňování k podceňování, nevěří

si, ale před druhými se vychloubá, projevuje nesamostatnost, nepřijímá

kritiku, své omyly nemá v úmyslu napravovat, svaluje příčinu na druhé,

žaluje, závidí, žárlí.Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

23

• Komunikace a  spolupráce – dítě nekomunikuje nebo nespolupracuje,

často odmlouvá, vyhýbá se úkolům, dovede ostatním kazit práci, podílí

se na šikaně, často z osamělosti hledá vazbu na někoho mimo svůj rámec

(starší kamarád, parta, zvíře). • Poznávací funkce – dítě je nesoustředěné, nepamatuje si, nereprodukuje

dobře to, čeho se účastnilo, nemá zájem o poznání, učení, neučí se, učení

odkládá, podlehne každému rozptýlení, má zkreslené úsudky, podléhá

předsudkům.

Vážnějším důsledkem nerespektování a  neuspokojování potřeb dítěte je deprivace. Termín deprivace je užíván obvykle ve spojení s  psychikou (psychická deprivace). Dunovský, Dytrych, Matějček et al. (1995) uvádějí, že jde o  strádání nedostatkem něčeho. Deprivaci definují jako výsledek životní situace, kdy dítěti nejsou uspokojovány jeho základní psychické potřeby v  náležité míře a  po určitou, dosti dlouhou dobu, což způsobuje ohrožení jeho duševního zdraví a duševního vývoje. Podle Havlínové (1998) na rozdíl od frustrace, kterou mohl prožívat jedinec, protože poznal nějakou podobu uspokojení určité potřeby, je příčina deprivace závažnější. Nastává v situaci, kdy dítě nemá určitou potřebu vyvinutou, protože nikdy nežilo v podmínkách, kde mohlo docházet k jejímu uspokojování. Takovou situací může být stav, kdy dítě nepoznalo matku, nepoznalo, jak se žije v kompletní rodině, žije v dysfunkční rodině apod. Může se jednat i o děti, které jsou rodiči trvale podceňovány, považovány za nežádoucí, v  rodinách s vysokým socioekonomickým statutem, kdy jsou rodiče prací natolik vytíženi, že na dítě nemají čas, citovou nevyzrálostí rodičů apod. Studie zabývající se faktory rozvoje deprivace v rodinách a ústavní péči poukazují zejména na samotný systém ústavní péče, ve kterém nejsou uspokojovány mnohézákladní psychické a sociální potřeby, jelikož se zde v péči zdravotníci střídají, a tedy schází silná vazba mezi dítětem a pečovatelskou osobou (Langmeier, Matějček, 1974; Hodges, Tizard, 1989; Carlson, Earls, 1997). V současnosti se problematikou deprivace zabývají odborníci např. v souvislosti s vývojem dítěte v neúplných rodinách (Šťastná, 2009).

Citová deprivace se může projevovat různě – opožděním ve vývoji,regresem, agresivitou, oploštěnými emocemi, citovou labilitou, růstovými změnami, obezitou, pasivitou, nechutenstvím apod. Kromě deprivacepsychické nebo sociální může dítě strádat i nedostatkem materiálním.

Závažnou formou poškozování dítěte je syndrom týraného,zneužívaného a zanedbávaného dítěte – syndrom Can (Child Abuse and Neglect). Jde o soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje Dčtská sestra v primární a komunitní péři 24 dítěte i  jeho postavení ve společnosti, především v  rodině. Příznaky jsou výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti způsobeného nejčastěji jeho nejbližšími – rodiči. V  aktivní formě jde o  fyzické ubližování, v podobě pasivní je dítě poškozováno hlavně při nedostatečném uspokojování tělesných potřeb. Týrání v aktivní i pasivní podobě se týká rovněž oblasti citové a duševní (Dunovský, Dytrych, Matějček et al., 1995; Slaný, 2007). 2.1.1 Uspokojování potřeb v rodině rodina je základní sociální jednotkou společnosti. Termín rodina byl a je definován mnoha způsoby a pro řadu účelů podle referenčních rámcůjednotlivých teorií rodiny. Liší se dle disciplín posuzovaných hodnot – jinak definuje rodinu biologie, psychologie, jinak posuzují rodinu ekonomové či sociologové. Se zřetelem na komunitní ošetřovatelství je rodinadefinována jako sociální systém složený ze dvou nebo více lidí žijících společně, které spojuje legální a pokrevní vztah, narození nebo adopce dítěte. Podle Friedmana (1981) jde o vzájemné spojení lidí (dvou nebo více) na citovém základu (vyjadřuje společné úsilí při plnění každodenních povinností) na geograficky blízkém území, kterým je obvykle označován domov.

Domov je neoddělitelnou součástí rodiny. Právě domov skýtá dítěti pocit jistoty, je to místo bezpečí a pohody, místo, kam se dítě může vždy navrátit, místo, kde se může svým blízkým svěřit se svými starostmia radostmi, místo, které je zdrojem silných citových prožitků, místo, kde je dítěti dobře. Právě domov souvisí s místem, kde dítě vyrůstá, žije a setkává se s ostatními, zde má dítě možnost setkávat se s tradicemi, zvyky, způsoby chování k ostatním členům rodiny apod. Dětská sestra by mělapodporovat, respektovat a posilovat sílu a schopnosti rodiny, rozvíjet vzájemnost a spolupráci s rodiči, a tím posilovat fenomén „rodinného hnízda“(Newton, 2000). V  roli obhájkyně či ochránce dítěte může působit pozitivně na rodiče, neboť spolu s lékařem má u rodičů obvykle větší autoritu než kdokoliv jiný. n Charakteristika rodiny Každá rodina je svým způsobem jedinečná, proto je těžké hovořit o ní na obecné úrovni, můžeme ji však popsat jako sociální či kulturní systém.

Sociální systém je skupina lidí, kteří se podílejí na společnécharakteristice a jsou vzájemně závislí jeden na druhém. Vzájemná závislost stěžuje i napomáhá práci dětské sestry, působením na jednoho člena rodiny sestra obvykle ovlivňuje celou rodinu a naopak (Hanzlíková, et al., 2004).Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

25

Rodinu lze charakterizovat také jako kulturní systém. Každá rodina má svoji hierarchii hodnot, svoje kulturní dědictví, svou strukturu (hierarchie členů a  jejich jednotlivé role) a  vztahy (interakce, komunikace). Pravidla a normy v rodině jsou předávány jak zjevně (např. výroky rodičů), tak skrytě (např. vyprávěním příběhů). Pro rodinu jsou významné vztahy mezi jejími členy. Baštecká a Goldmann (2001) označují tyto vztahy jako„spoluzávislost“, společný prostor pro dorozumívání a vzájemně uspokojované potřeby členů jako „zisky“. Rodina je zdrojem síly, pevných kořenů a útočištěm jejich členů.

Každá rodina má plnit funkci ekonomickou, reprodukční, ochrannou, kulturní, výchovnou a společenskou. Význam posouzení rodinya schopnost plnit jednotlivé funkce by neměl být v rámci prevence podceňován. Získané informace jsou totiž základem pro plánování a poskytováníošetřovatelské péče jednotlivým příslušníkům – zejména dětem, ale i rodině jako celku.

Celkové posouzení rodiny zahrnuje identifikaci jejich členů, popis jejich životního prostředí, zdravotní stav členů, rámcovou finanční situaci, názory na zdraví v rodině, cíle týkající se zdraví, zaměstnání členů, úroveň vzdělání a  ambice členů, účast ve společenských a  místních organizacích, sociální uspořádání (model) rodiny, způsob výchovy dětí apod. Seznámí-li se sestra s rodinou důkladně, pomůže jí to lépe pochopit potřeby rodinya identifikovat její silné stránky. Apgarové skóre rodiny (viz tab. 2.2) je screeningovou metodou, která ukazuje, jak jednotliví členové chápou stupeň funkčnosti rodiny jako celku (Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995).

Dobře fungující rodina nejlépe ze všech sociálních prostředí uspokojuje základní psychické potřeby dítěte i dospělých, kteří jsou k němu a k sobě navzájem citově vázáni. Nefunguje-li dobře a  nejsou-li základní potřeby jejich jednotlivých členů uspokojovány, dochází častěji k  rozpadu rodiny nebo k neuspokojivému soužití (Matějček, 1999).

Každá formující se rodina prochází 8 vývojovými stádii. Rozdělené jsou podle přírůstků v rodině a podle věku nejstaršího dítěte. Pro úspěšný průchod vývojovými stádii je potřeba splnění každé vývojové etapy (viz tab. 2.3).

V  rodinném prostředí dětská sestra hodnotí a  podporuje efektivní uspokojování potřeb dítěte – fyziologických, ke kterým náleží potřeba nasycení/výživy, potřeba tekutin a  elektrolytů, potřeba vyprazdňování, potřeba odpočinku a spánku, potřeba pohybové aktivity, dýchání, sexuální potřeba, potřeba růstu a vývoje, potřeby jistoty a bezpečí (pocit bezpečí a  jistoty, ochrany zdraví a  sebepéče, potřeba míru a  klidu, vyhnout se Dčtská sestra v primární a komunitní péři 26 ohrožení, tepla, ochrany před bolestí). Neméně významné je hodnocení uspokojování potřeb psychosociálních, ke kterým náleží potřebasounáležitosti a lásky, uznání a sebeúcty, učení a stimulů, emocionálnosti.Opomíjet by sestra neměla posouzení potřeb duchovních a potřeb seberealizace. Podrobný návod k posouzení uvedených potřeb dětskou sestrou předkládá publikace L. Sikorové Potřeby dítěte v ošetřovatelském procesu (2011). tab. 2.2 Orientační hodnocení funkčnosti rodiny dle dotazníku Apgarové skóre rodiny

otázkyodpovědi

téměř

vždy

(2 body)

někdy

(1 bod)

téměř

nikdy

(0 bodů)

Jsem spokojen/a s pomocí rodiny, které

se mi od mojí rodiny dostává, když mě

něco trápí.

Jsem spokojen/a se způsobem, jakým

se mnou moje rodina probírá věci

společného zájmu a řeší společné

problémy.

Mám pocit, že moje rodina respektuje

moje přání vyzkoušet nové aktivity nebo

změnit můj životní styl.

Jsem spokojen/a se způsobem, jakým

moje rodina vyjadřuje city a reaguje na

moje pocity (např. zlost, smutek, lásku).

Jsem spokojen/a s množstvím času, který

já a moje rodina trávíme společně.

Vyhodnocení skóre podle součtu bodů: 7–10 bodů dobře fungující rodina,

4–6 bodů mírně narušená funkce rodiny, 0–3 dysfunkční stav rodiny.


2Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

27

tab. 2.3 Vývojová stadia rodiny

vývojové

stadium

Charakteristika Úloha

PrvníZačínající rodina –

od uzavření manželství

po narození prvního dítěte.

Založení vzájemně uspokojivého

manželského svazku, plánování

rodiny.

DruhéČasné rodičovství –

od narození prvního dítěte

po 30. měsíc jeho věku.

Založení stabilní rodinné

jednotky, sladění konfliktů

ve vývojových oblastech,

usměrňování vývoje člena rodiny.

Tř e t íRodina s předškolákem –

nejstarší dítě od 2,5 let

do 5 let.

Plánování a porod 2. a 3. dítěte,

výchova dětí, počáteční

separování od dětí.

ČtvrtéRodina se školou

povinným dítětem –

nejstarší dítě od 6 do 13 let.

Separace od dětí ve větší míře,

podpora edukace a socializace,

udržování manželského svazku.

PátéRodina s adolescentem –

nejstarší dítě

od 13 do 20 let.

Udržování manželského svazku,

vývoj nových komunikačních

kanálů, udržování rodinného

standardu.

ŠestéZaložení nového

rodinného svazku –

odchod dětí z domova.

Podpora nezávislosti, integrování

nových členů do rodiny (nevěsta,

zeť), hledání kvalitativně jiných

vztahů, hledání nových zájmů,

pomoc v procesu stárnutí.

SedméRodina ve středním věku –

odchod posledního dítěte

až důchod rodičů.

Aktivní odpočinek, vytváření

zdravého prostředí, udržování

uspokojivých vztahů mezi rodiči

a dětmi.

OsméRodina ve starším

až vysokém věku – důchod

až smrt.

Udržování uspokojivého

životního stylu, přizpůsobení

se snižujícím se příjmům,

vypořádání se se ztrátou

partnera. Dčtská sestra v primární a komunitní péři 28 n Podpora pozitivních vztahů mezi rodiči a dítětem Dobré rodinné zázemí pomáhá často dítěti překonat i velmi těžké životní situace. V duchu humanistické psychologie lze hovořit o třech základních podmínkách, které vytváří optimální atmosféru pro růst a vývoj dítěte: • Autentičnost – rodič otevřeně prožívá svoje pocity a  postoje, které se

v něm vynořují. Čím více je rodič ve vztahu k dítěti sám sebou, tím je

větší pravděpodobnost, že se bude dítě proměňovat a růstkonstruktivním způsobem. • Akceptace (zájem, důvěra) – jde o bezpodmínečné kladné přijetídítěte. Bezpodmínečná láska znamená milovat dítě, bez ohledu na to, jak

vypadá, jaké jsou jeho přednosti, sklony a  slabosti nebo jak se chová.

Bere dítě takové, jaké je. Horáková et al. (2009) hovoří o akceptaci dítěte

a jeho temperamentu jako o jednom z nejdůležitějších kamenůbudujících psychickou odolnost dítěte. • Empatické porozumění – rodič si dokáže uvědomit právě takové pocity,

jaké dítě prožívá, a toto své porozumění mu sděluje.

K upevňování kladného citového vztahu mezi rodičem a dítětem náleží pozitivní citové projevy dospělého, podpora pozitivního sebehodnocení a projevy lásky. Čím dříve se podaří matce (či jiné pečující osobě) a dítěti vzájemně se sladit, tím lepší je predikce pozitivního vztahu mezi nimi. Sestra může rodičům k upevnění jejich pozitivního citového vztahu, s ohledem na věk dítěte, doporučit: • dodržování rituálů/„předělů“ během dne, např. svačina po příchodu ze

školy, písnička před odchodem do školy, večerníček; • používání milých přezdívek pro dítě, které vyjadřují jedinečnost vztahu –

nikoho jiného tak rodič neoslovuje; • čtení s dítětem, jež posiluje vzájemnou blízkost; • společné činnosti/partnerské aktivity rodiče a dítěte, mohou býtjakékoliv, na kterých se dítě s rodičem domluví; • zachovávání tajemství dítěte, které buduje důvěru; • vzájemné upřímné vyjadřování pocitů, které nedovolí dítěti pocitymaskovat; • říkat nahlas v soukromí „mám tě rád“; • rodičovské objetí, polibky, doteky; • občasná malá překvapení, např. v podobě vzkazů vyjadřujícíchpovzbuzení před soutěží, zkouškou;Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

29

• naslouchání dítěti a vyčlenění času jen pro ně;

• vyčlenění času na hru s dítětem;

• omluvit se, když je to potřeba – dítě tak ví, že ani rodič není dokonalý,

že dělá chyby; • respekt k soukromí dítěte; • respektovat potřebu odpočinku a relaxace dítěte, umožnit dítěti každý

den relaxovat dle vlastní chuti v dohodnutém časovém intervalu; • vyžadovat pravdu, vést dítě ke sdělování pravdy; • stanovení pravidel, které jsou výrazem rodičovské péče; • revidovat pravidla s postupujícím věkem dítěte. 2.2 Ochrana zdraví a předcházení zdravotním problémům

v rodině

Zhodnocení zdravotního stavu začíná kompletní anamnézou, pokračuje

stanovením ošetřovatelských diagnóz a plánováním ošetřovatelské péče. Po

realizaci následuje vyhodnocení péče. Nejprve se sestra zaměřuje na rodinu

jako celek a potom na její jednotlivé členy, včetně potřeb dítěte. Základní

klinickou metodou, v jejímž rámci je možno posuzovat uspokojování potřeb

dítěte v rodině a prostředí rodiny, je návštěva v rodině.

n Posouzení

Proces preventivního posouzení rodiny zahrnuje posouzení biologických

faktorů, prostředí (fyzikálního, psychologického, sociálního), životníhostylu a komunikace v rodině. Toto posouzení poskytuje sestře v primární péči

informace o rizicích vzniku zdravotních problémů v rodině. Doplňujícími

informacemi jsou potom údaje o využívání služeb zdravotní péče.

Posouzení biologických faktorů

Zdraví jednoho člena rodiny se posuzuje s ohledem na rodinu jako celek,

protože zdraví jednotlivce ovlivňuje funkčnost celé rodiny. K posuzovaným

údajům náleží zjištění věku, genetických údajů, etnika, zdravotního stavu,

stavu proočkování, posouzení adaptace a  psychosociálního rozvoje členů

rodiny. Sestra může sestavit rodokmen rodiny – diagram, který zahrnuje

minimálně tři generace. Strom zdraví rodiny, který vychází z rodokmenu,

pomáhá sestře zviditelnit zdravotní a léčebnou historii rodiny (příčiny úmrtí

členů, geneticky vázaná onemocnění, onemocnění z prostředí,psychosociální problémy, rizikové faktory vyplývající z chování (např. neočkování). Další


2 Dčtská sestra v primární a komunitní péři

30

možností je sestavení ekomapy – sítě, která znázorňuje vztahy mezi rodinou

a světem (lidmi a institucemi důležitými pro rodinu).

Posouzení prostředí

Prostředí je všechno, co nás obklopuje. Prostředí nelze uniknout,izolovat se. Jedinec se vždy nachází v konkrétním prostředí. Rozlišit je možné

makroprostředí a  mikroprostředí. Do kategorie makroprostředí náleží

přírodní a  společenské jevy a  děje, které mají globální rozměr a  jejichž

důsledky dopadají na celé populace a generace (ovzduší, podnebí, krajina,

vztahy mezi etniky apod.). Do kategorie mikroprostředí se řadí částprostředí, kterou užívá a současně produkuje určitá lidská skupina ve svém

prostoru. Dopad vlastností prostředí je výběrový a  jednotlivci se mezi

sebou liší podle toho, jak každý z nich přítomné prostředí vnímá, i když

si je nemusí uvědomovat.

V rámci fyzikálního prostředí se posuzuje domácí prostředí, velikost bytu, zaplněnost členy domácnosti, bezpečnost v rodině, pořádek, sanitární zajištění, kouření v domácnosti, přítomnost zvířat, posouzení sousedního okolí, okolní infrastruktury a hustoty obyvatel v místě bydliště. Důležité jsou pro sestru informace o zaměstnanosti, dopravě, kriminalitě v okolí bydliště rodiny, zdravotnických službách, školách či kostelech.

Při posuzování je však nutné zeptat se členů rodiny, jak oni sami vnímají své prostředí, zda se cítí bezpečně, zda jsou informováni o  eventuálních rizicích a jaké jsou jejich představy řešení problému. K potenciálnímfyzikálním rizikovým faktorům prostředí pro rodinu a dítě v ní náleží podle Clarka (1992) nedostatečné zajištění bezpečnosti prostředí, např. zlomené zábradlí, nebezpečný materiál v dosahu dětí, velké množství zvířat, blízkost frekventované ulice, nedostatečné oplocení atd.

Komunikační schémata jsou indikátorem psychologického prostředí, v jakém rodina funguje. Sestra hodnotí verbální a neverbální způsoby komunikace. Komunikace se dobře hodnotí třeba během společnéhostravování. Sestra hodnotí obsah komunikace, ale i  způsob vyjadřování (destruktivní, konstruktivní), tón (přítomnost ironie, sarkasmu), kdo hovoří s kým apod. Z obsahu může zjistit např. tabuizovaná témata (otázky sexu, náboženství, politiky). Nedílnou součástí zhodnocení psychologickéhoprostředí je zjištění vývojového stadia rodiny, ve kterém se rodina aktuálně nachází, a plnění úloh současného i předešlých stádií. K monitorovaným oblastem patří zjištění rodinných vztahů, tedy jaká jsou pouta mezi členy rodiny, jejich citová angažovanost, případná izolace některých členů,hierarchie členů, velikost rodiny, její struktura, soudružnost, události v rodině Dčtská sestra v primární a komunitní péři Primární prevence

31

(stěhování) a výchovný styl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist