načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dětská prostituce -- 2., doplněné a aktualizované vydání - Eva Vaníčková

Dětská prostituce -- 2., doplněné a aktualizované vydání

Elektronická kniha: Dětská prostituce
Autor: Eva Vaníčková
Podnázev: 2., doplněné a aktualizované vydání

Pohled na fenomén dětské prostituce jako jednu z forem sociálněpatologického chování dětí a mladistvých, kdy dochází k hrubému porušování práv a ochrany dětí, poškozování ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2007
Počet stran: 141
Rozměr: 21 cm
Vydání: 2., dopl. a aktualiz. vyd.
Skupina třídění: Sociální problémy vyžadující podporu a pomoc. Sociální zabezpečení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2007
ISBN: 978-80-247-2218-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pohled na fenomén dětské prostituce jako jednu z forem sociálněpatologického chování dětí a mladistvých, kdy dochází k hrubému porušování práv a ochrany dětí, poškozování sociálního zdraví. V knize nalezneme stručný historický přehled dějin a vnímání dětské prostituce, výsledky studie sledující postoje dětí i dospělých k tomuto jevu a samozřejmě i samotné vymezení dětské prostituce, jejích příčin a následků. Závěr knihy je pak věnován informacím o boji proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí a možnostem prevence. Publikace seznamuje s různými formami dětské prostituce, jejími příčinami i následky.

Popis nakladatele

Doplněné a rozšířené vydání knihy Dětská prostituce se šířeji zabývá otázkou komerčního zneužívání dětí a přináší výsledky nových studií tohoto aktuálního tématu. Tato ojedinělá publikace se věnuje dětské prostituci nejenom jako palčivému sociálnímu problému, ale pojednává i o důvodech vzniku zmíněného chování u dětí a mladistvých i dopadům, které takové jednání má na budoucí život a vztahy jedinců v dětství komerčně zneužívaných. Nezbytným doplněním je informace o možné prevenci a právních aspektech dětské prostituce.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Eva Vaníčková - další tituly autora:
 (e-book)
Tělesné tresty dětí -- Definice - popis - následky Tělesné tresty dětí -- Definice - popis
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MUDr. Eva Vaníčková, CSc. DĚTSKÁ PROSTITUCE 2., doplněné vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2968. publikaci Odpovědná redaktorka Maria Arnautovová Sazba a zlom Martina Hukalová Počet stran 144 Druhé, aktualizované a rozšířené vydání Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Š Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo Š Jan Saudek, www.saudek.com Fotografie „Černá ovce & bílá vrána“ ISBN 978-80-247-2218-4

ISBN 978-80-247-6245-6

Š Grada Publishing, a.s. 2011

(titná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1. Dějiny prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1 Přírodní pohlavní pospolitost, posvátná a pohostinná prostituce . . 12

1.2 Antika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.3 Od starověku do pozdního středověku . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.4 Doba objevů v moderních dějinách . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

1.5 Druhá polovina 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2. Komerční sexuální zneužívání dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.1 Definice a formy komerčního sexuálního zneužívání dětí . . . . . . 25

2.2 Dětská prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.3 Kořeny komerčního sexuálního zneužívání dětí . . . . . . . . . . . 26

2.4 Dětská pornografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

2.5 Sexuální výchova dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.6 Obchodování s dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3. Sociálněpatologické chování dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.1 Sociální aberace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.2 Teorie anomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.3 Interkulturní rozdíly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.4 Dospívání a sociální patologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.5 Poruchy chování dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

3.6 Agrese a její osobnostní indikátory . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4. Sociální toxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.1 Sociální zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.2 Skupiny sociálních toxinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.3 Základní potřeby dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5. Dětská prostituce na prahu třetího milénia . . . . . . . . . . . . . . . 45

5.1 Dětská prostituce ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

5.2 Evropa a dětská prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

5.3 Dětská prostituce a drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5.4 Dětská prostituce v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

6. Příčiny dětské prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

6.1 Chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 6.2 Osobní zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství . . . . . . . . . 54 6.3 Deficit v naplnění základních potřeb dětí . . . . . . . . . . . . . . 55 6.4 Rodinná dysfunkce a domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6.5 Deficit vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 6.6 Nízká míra senzitivity vůči pornografii . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.7 Mýty a předsudky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6.8 Systémové násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

7. Charakteristika a formy dětské prostituce . . . . . . . . . . . . . . . 60

7.1 Práva dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 7.2 Trestný čin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 7.3 Sexuální průmysl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 7.4 Forma komerčního sexuálního zneužívání dětí . . . . . . . . . . . 61 7.5 Účel sexuální turistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 7.6 Nerespektování Charty sexuálních a reprodukčních práv . . . . . . 62 7.7 Klasická dětská prostituce je spojená s deficitem vzdělání

a zájmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 7.8 Transnárodní a transkulturní fenomén . . . . . . . . . . . . . . . . 63 7.9 Pokrytecká morálka jako projev dichotomie . . . . . . . . . . . . . 64 7.10 Sociální subkultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 7.11 Dětská prostituce je forma sociálněpatologického chování dětí . . . 64 7.12 Šíření sexuálně přenosných chorob . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 7.13 Reprodukční zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 7.14 Zákon nabídky a poptávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 7.15 Sexuální násilí, tělesné tresty, psychická manipulace . . . . . . . . 66 7.16 Prevence je účinná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 7.17 Formy dětské prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

8. Dívčí a chlapecká dětská prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

8.1 Dívčí prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

8.1.1 Dobrovolná prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

8.1.2 Typy dívčí prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 8.2 Chlapecká prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

8.2.1 Heterosexuální chlapecká prostituce . . . . . . . . . . . . . 79

8.2.2 Homosexuální chlapecká prostituce . . . . . . . . . . . . . 80

8.2.3 Pouliční forma homosexuální chlapecké prostituce . . . . . 81 8.3 Profil poptávky po dětské prostituci . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 9. Následky prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

9.1 Obě násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

9.2 Sociální trauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

9.3 Psychické stigma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

9.4 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

9.5 Posttraumatická stresová porucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

9.6 Suicidální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

9.7 Drogová závislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

9.8 Zneužití pro kriminální aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

9.9 Sexuální a reprodukční zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

9.10 Marginalizace, migrace, ilegalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

9.11 Vykořenění ze společnosti a devastace psychiky . . . . . . . . . . 92

9.12 Poruchy somatického zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 10. Právní aspekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

10.1 Úmluva o právech dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

10.2 Sexuální práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

10.3 Platná právní úprava v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

10.4 2. opční protokol OSN o obchodování s dětmi, dětské prostituci

a dětské pornografii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

11. Prevence dětské prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

11.1 Základní východiska prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

11.2 Teze pro preventivní strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

11.3 Prevence v zorném úhlu příčin dětské prostituce . . . . . . . . . . 99

11.4 Pyramida prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 12. Deskriptivní studie o postojích dětí k prostituci . . . . . . . . . . . . 106

12.1 Deskriptivní studie v roce 2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

12.2 Porovnání určitých dat studií z let 2001 a 2004 . . . . . . . . . . 107

12.3 Deskriptivní studie v roce 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

12.4 Deskriptivní studie v roce 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.5 Překonání mýtů o dětské prostituci v ČR . . . . . . . . . . . . . . 120

12.6 Sexuální chování dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 13. Dětská prostituce očima dospělé populace . . . . . . . . . . . . . . . 124

13.1 Dětská prostituce existuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

13.2 Dítě provozující prostituci je obě . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

13.3 Poptávka po dětské prostituci v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . 125

13.4 Motivy dětské prostituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

13.5 Co s dětskou prostitucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

14. Mezinárodní a národní strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

14.1 2. světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu vykořisování

dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 14.2 Jokohamský globální závazek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 14.3 Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí . . 131 14.4 2. národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání

dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

ÚVOD

„Vidíš-li, že se někdo mýlí, nehněvej se naň.

Pomni, že není možné mýlit se schválně.“

Lucius Annaeus Seneca

Slovo prostitut/prostitutka pochází z latinského „prostituere“ a ozna

čuje někoho, kdo se vydává na obdiv, kdo se nabízí k veřejnému smilstvu nebo kdo vystavuje své pohlavní orgány. Tento výraz se začal používat k označení lidí, kteří si sexem vydělávali peníze až v pozdním středověku.

Optikou tradičního pohledu je prostitutka v mužské fantazii ztělesněním ženy lačnící po sexu. Se slovem prostituce se asociuje většinou žena a často také násilí, které bylo se sexem na prodej spojováno. To se odvíjí od skutečnosti, že když se mladý muž dozví, že je možné si takový sex koupit, může samozřejmě přijít i na myšlenku, že by se k němu mohl dostat i bez zaplacení. Z toho pak mohou rezultovat případy sexuální loupeže-násilí (Gödtel, 1992). Násilí jako prostředek útisku jiných se vine celou historií lidstva a propojení s prostitucí nedalo na sebe dlouho čekat. Stačila jen vize osobního obohacení či prospěchu.

Jak ukazují dějiny prostituce, jsou vlastně dějinami dětské prostituce, a to zejména zorným úhlem pohledu dnešní společnosti, která označuje za dítě každou lidskou bytost mladší 18 let (OSN, 1989). Stalo se tradicí, že určitá kategorie prostituce byla a je spojována s pozitivní satisfakcí a jiná je naopak nahlížena veskrze negativně, což je příčinou výrazné stigmatizace a marginalizace této sociální subkultury. Tomu do jisté míry v různých etapách historického vývoje napomáhaly zákony regulující prostituci, které byly zaměřené právě na marginalizovanou skupinu společnosti. Mezi jiným tyto zákony v určitém období ukládaly prostitutkám povinnost vycházet pouze za soumraku, přikazovaly nosit určitý oděv či jeho barvu atd. Je až s podivem, jak některé atributy vnuceného chování přetrvaly až do dnešních dnů, kdy se staly odlišností typickou pro osoby provozující komerční sex.

ÚVOD / 9


Prostituce neměla vždy a všude stejné místo, nejvíce se vyskytovala ve vývojových mezidobích jako tomu bylo za dob římského císařství, v 19. století v západní Evropě a jihovýchodní Asii dnes. Dnešní obraz prostituce má své kořeny ve středověku. Vykazuje všechny znaky světa marginální, sociální subkultury. Status prostituující osoby v sobě nese i riziko trvalého vyloučení, vykořenění z komunity a společnosti, protože její subkultura se výrazně vzdaluje od dominantní kultury a širší společnosti, ačkoli od ní není nikdy úplně oddělena.

Novodobý rozkvět dětské prostituce je dost dobrým motivem pro poznávání a studium tohoto fenoménu. Dětská prostituce je odcizením dětství, ztrátou nejt잚í, která zanechává na osobnosti dítěte stigma, jehož rysy odpovídají věku, ve kterém dítě prodávalo svoje tělo. Řada dospělých má falešnou představu o dětské prostituci, o jejích příčinách a motivech, nerozumí poptávce a jen těžko chápe pojem dobrovolné prostituce dětí a všechny souvislosti, které tato skutečnost odkrývá či jen lehce poodhrnuje oponu. Tak se stále opakuje stejný scénář, že „pouliční šlapky“, které se řídí heslem: „žádná práce není špatná“, se ocitají v sociální izolaci, vyděděné ze společnosti, zatímco jejich „sestrám v hedvábí“ se daří v luxusních vilách a bytech podstatně lépe. Někdy inkasují naturálie, pronikají a ovládají přední stránky bulvárních časopisů a médií, kde se jim dostává od nezasvěceného publika ovací za domnělé úspěchy. Dichotomie společenského přístupu k prostituci, sexuálnímu zneužívání dětí vůbec, je příčinou toho, že některé děti neumí přebírat zodpovědnost za svoje sexuální chování. Absence či deficit emocionálních, sociálních a duchovních potřeb dětí na straně jedné a na straně druhé boom informací jsou příčinou falešného vnímání světa. Pro takové děti se stává „falešná realita“ pastí, do které se více či méně ochotně nechají polapit. To se mimo jiné projevuje vyšší sexuální promiskuitou mladých lidí, potencionální ochotou vydělávat peníze v sexuálním byznysu a také deficitem celé škály sociálních kompetencí s přesahem do emocionálních partnerských vztahů.

Při pohledu do budoucnosti je třeba tuto skutečnost reflektovat, protože bude-li podceňování dětských problémů a nedostatečné naplňování jejich základních potřeb pokračovat či gradovat, je třeba logicky očekávat, že budoucnost světa bude více poznamenána životem deprivantů, sociálních a emocionálních idiotů než lidí zralých a hluboce komponovaných.

Současný svět je svědkem třetího rozmachu obchodování s lidmi. Světové organizace, které monitorují podmínky pro život dětí a jejich problémy, vyhlašují nesmiřitelný boj všem formám sexuálního zneužívání a komerčního sexuálního vykořisování dětí. Snad také proto byla v roce 2003 vyhlášena 10 / DĚTSKÁ PROSTITUCE Mezinárodní dekáda kultury, míru a nenásilí ve výchově dětí. Jestliže dětský fond OSN upozorňuje, že ročně se miliony dětí stávají obětí obchodování s lidmi pro různé účely, je třeba pamatovat na to, že všechny děti jsou takovou skutečností hrubě traumatizovány a viktimizovány, a pokud sex nebyl účelem obchodu, stává se velmi často sekundárním ziskem pro majitele dětí, které jsou vykořisovány jinou formou, například domácí prací, žebráním, nucením k trestné činnosti atd. Můžeme shrnout, že převážná většina obchodovaných dětí je sexuálně zneužita. Společnost, která neumí ochránit děti před novodobými loupežníky, kteří plení v zájmu svého ekonomického profitu to nejdražší co svět vlastní, jak bylo zdůrazněno v principech dokumentu „Děti jsou budoucnost“ (European Social Action Network), potom je nejvyšší čas věnovat veškerý potenciál na radikální změnu a ochranu dětí.

Všechny děti mají nezadatelné právo na své dětství, zdraví a život. Někdy lze zaslechnout ve výroku politika či občana na téma prostituce slova ve smyslu: „To je spodina, samé dno společnosti, o tom se ani ve slušné společnosti nebudeme bavit.“ nebo „Za naše peníze se takovým… pomáhat nebude.“ atd. Myslím, že nastal čas oprávněně položit otázku: „Kdo je zodpovědný za sociální trauma některých členů naší společnosti, kdo je zodpovědný za nesmazatelnou stigmatizaci dětských osob provozujících prostituci a kdo za marginalizaci této sociální subkultury?“ Také lze vyslovit smělou domněnku, že prostituce se pro některé mladé lidi stala výtahem mezi horních deset tisíc a stává se mylnou kompenzací jejich vnitřně prožívané nespokojenosti, nízké sebeúcty, sebelásky a sebepojetí vůbec.

Jako jistý příspěvek k odstranění sekundární viktimizace a marginalizace zejména nuzných forem prostituce se nabízí změna stereotypně používaného slova prostituce, prostitutka a prostitut za komerční či placený sex a osoby provozující prostituci, které postrádají směsici přidané pejorativní informace a apriorního negativního hodnocení.

ÚVOD / 11


1. DĚJINY PROSTITUCE

1.1 PŘÍRODNÍ POHLAVNÍ POSPOLITOST,

POSVÁTNÁ A POHOSTINNÁ PROSTITUCE

Prostituce je kulturní produkt lidské společnosti. Jen jedna věc,

která má v prostituci také svou úlohu, se částečně objevila i u zvířat – že se totiž slabší pohlaví snaží využít své pohlavní vnady na to, aby od silnějšího pohlaví dosáhlo určité výhody. „Když v opičinci rozdávají pamlsky, někdy se stane, že silný samec se žene k samičce, která ukradla ořech či cukřík. Samička se postaví před samce, který se blíží se zlým úmyslem, nabízejíc mu vyzývavými pohyby zadku soulož se zřejmou snahou, aby si uchránila svůj lup“. (Neumann, 1999)

První formy prostituce vyrašily na základě sexuální přírodní pospolitosti úsvitu lidské historie. Například Bedřich Engels ve své knize o „Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu“ začal historický vývoj popisem prapromiskuity a skupinovým manželstvím. Popisoval ale vlastně život v pravěké přírodní pospolitosti, která uznávala jiné příbuzenské vztahy. V komunitě žily děti, které neznaly své otce, často i matku, rodiče neznali své děti a nedělali rozdíly mezi vlastními a nevlastními dětmi. Primitivní manželství nebyla důsledkem monogamického pudu, ale hospodářskou nutností (Neumann, 1999).

První prostitutka byla kněžka. Objevuje se v jednom mezopotamském eposu, starém přes 4 tisíce let, který byl pojmenován po svém hlavním hrdinovi, Gilgamešovi. Gilgamešův epos, který vznikl v době starobabylonské 1800 let př. Kr. je tedy nejstarším příběhem o prostituci v dějinách (Ringdal, 2000).

Teorie o tom, že prostituce je „nejstarší“ řemeslo na světě, je pouhé úsloví vzniklé z nepřesné definice prostituce a promiskuity, nerespektující sociální uspořádání rodiny a společnosti. Ve staré kolébce lidstva panoval u Babyloňanů jeden „nestoudný“ zákon, který říkal, že každá domorodá žena se musí jednou za život odebrat do Venušina chrámu a tam se oddat cizinci. Žena, která sem jednou přišla, nesmí odejít dříve, dokud jí některý cizinec 12 / DĚTSKÁ PROSTITUCE nevloží do dlaně či nevhodí do klína peníz a pak s ní tělesně neobcuje. Žena musí být po vůli prvnímu muži, který ji obdaruje a potom se vrátí domů a už nikdy se nenechá nikým svést. Tato tzv. posvátná prostituce se rozšířila i na ostrov Kypr. Babylonská prostituce měla asi 4 století př. n. l. za následek uvolnění mravů, a to se stalo skutečným pařeništěm smilstva (Duffour, 2003).

Příklad Babylonu nalezl následovníky a rozšířil se až do Asie, Afriky a Persie, kde byla zřízena posvátná prostituce. Kult Venuše a kult Adonise byly významně oslavovány a ještě dnes v některých asijských zemích přetrvává bujará oslava na počest svátku falického kultu a symbolu (Japonsko). V té době Féničané sloučili oba kulty do jednoho, jenž byl znám pod jménem Astarte, která měla chrám v každém větším fénickém městě. Astarte byla znázorňována jako socha s obojím pohlavím a představovala současně Venuši i Adonise (obdobné sochy mající symboly obojího pohlaví byly objevené také ve starých jihoamerických kulturách, kde znázorňují bohyni matku a boha otce), a toto smísení obou pohlaví se projevovalo zejména při slavnostech, které byly nositelem všech možných prostopášností. Takové slavnosti řídil sám nejvyšší kněz a pod jeho ochranou bylo zplozeno vždy velké množství dětí, které nikdy nepoznaly otce. Mimo posvátnou prostituci existovala tzv. prostituce pohostinná, která byla součástí pohostinnosti k bližnímu a byla známá u všech národů staré civilizace. Znamenala, že když kdokoliv počínaje žebrákem, lovcem, hostem překročil práh domu či stanu, stal se roven pánu-členu rodiny a měl tak právo na všechny projevy pohostinnosti. Jednou z forem pohostinnosti bylo, že muž ochotně přenechal hostu svoji postel i ženu. V té době Féničané obětovali pohostinnosti obě nejvyšší, panenství své dcery. Tento potupný stav pohostinné prostituce trval až do 4. století n. l. Stejně tak, dnešním pohledem nazíraná, další forma dětské prostituce byla typickou formou bezuzdných orgií Peršanů, kteří k nim propůjčovali své dcery oděné jenom do květů a jež za přítomnosti svých rodičů i bratrů tonuly v prostopášnostech. Jak uvádí Pierre Duffour ve vyprávění Herodotově: božský faraon Cheops, který dal vystavět Velkou pyramidu, vyčerpán výdaji se rozhodl nabýt nových prostředků ke stavbě tím, že prodával svoji vlastní dceru v nevěstinci za jistou cenu. Dcera nejen že otci vyhověla, ale rozhodla se postavit vlastní pyramidu. Proto od každého, kdo ji navštívil, převzala kámen, ze kterých je prostřední pyramida vybudována (Duffour, 2003).

Také Starý zákon v první knize Mojžíšově, Genesis, uvádí příběh o Judovi a Támar, který patří do řady poučných příběhů z rodinného života obsahující zmínku o prodeji sexu, sepsaných kolem roku 1000 př. n. l. (Ringdal,

DĚJINY PROSTITUCE / 13


2000). Není tajemstvím, že posvátná prostituce v Izraeli byla dovedena k dokonalosti a traduje se, že izraelský národ mohl sloužit na poli prostituce za učitele všem národům.

Posvátná prostituce v Řecku má díky Solonovi jistou prioritu. Solon, athénský státník, který proslul svojí moudrostí, založil první státní veřejný dům, s cílem chránit řecké ženy a dívky. Z jeho výtěžků nashromáždil dostatek potřebných peněz k vybudování chrámu bohyně prostituce, který se stal útulkem posvátné prostituce. Posvátná prostituce, zavedená postupně ve všech athénských chrámech, přispěla k legalizaci prostituce. Pohostinná prostituce z heroických řeckých dob vymizela a nezanechala v mravech Řeků žádnou stopu. A tak 530 let před počátkem nynějšího letopočtu máme první zmínku o zřízení legální prostituce, vedené dvěma cíli. Prvním z nich byla ochrana žen a dívek, druhým pak vymýcení hanebných hříchů u mládeže, které otupovaly její mravní cit. Solonovy zákony sice vzaly za své, nicméně domácí krb zůstával nezkažený a posvátný. V té době byla každá desátá dospělá žena prostitutka. Když Solon upravoval prostituci, vzal si hlavně za úkol učinit přítrž řádění nemravů kazících děvčata a hochy a proto se zasadil o přijetí zákona, podle kterého mají být kuplíři potrestáni smrtí (Duffour, 2003). Tento zákon byl dodatečně zmírněn na finanční pokutu, ale poselství platné až do dnešní doby přetrvává a stává se více aktuální vůči novodobým praktikám obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisování. Dnes se dle dostupných statistik OSN a IOM ročně obchoduje s 800 tisíci až 4 miliony lidí, z toho minimálně půl milionu je obchodováno v zemích západní Evropy a je vysoký předpoklad, že významnou část tvoří děti, dívky a mladé ženy, které bývají hlavním zbožím na trhu sexuálního průmyslu (Vaníčková a kol., 2005).

V Řecku, v době před naším letopočtem, vznikly první školy, které vyučovaly umění prostituce a zasvěcovaly do tajů řemesla. Starší prostitutky, které přišly o svoji obživu, našly své uplatnění ve vyškolování mladých prostitutek, které samy rekrutovaly (Duffour, 2003).

1.2 ANTIKA

Staré Řecko je dobou vytvoření různých kategorií prostituce,

v té době tří od sebe se odlišujících především ve standartu služeb. Vysokým společenským postavením se honosily hetéry, u kterých vedle erotického umění hrálo významnou roli vzdělání, taneční a hudební nadání, znalost ja- 14 / DĚTSKÁ PROSTITUCE zyků a společenská zběhlost (srovnej s dnešním japonským institutem gejš), protože spíše než o prostitutku šlo o společnici vzdělaných mužů. Hetéry jsou do jisté míry v dnešní době srovnatelné s luxusní kategorií prostitutek, které jsou často příslušnicemi vyšší společnosti a kromě sexuálních služeb nabízejí dokonalé služby společenského doprovodu a partnerství. Hetéry byly jediné ženy, které muži považovali za plnohodnotné. Vrchol řecké filosofie představoval Sokrates, Platon a Aristoteles, kteří také hledali porozumění a ženskou společnost u hetér, které si vydržovali a tyto zase často podporovaly mladé umělce. Hetéry byly bývalé otrokyně, které se vykoupily nebo dcery nesvobodných, které získaly občanská práva díky protekci zámožného patricije či sňatkem s ním.

Prostřední kategorie prostitutek ve starém Řecku byly auletridy, často ženy, které něco uměly, většinou ovládaly jednu z forem umění, nejčastěji umění taneční či hudební. Objevovaly se na veřejnosti, hrály nebo tančily a byly vítané na všech oslavách. Bylo možné je pozvat do uzavřené společnosti. Auletridy dnes připomínají ženy pracující v erotických klubech, kde je kromě zábavného umění také možno domluvit prodej sexuálních služeb či pozvat striptérku na soukromou oslavu. Dnes tato kategorie prostituce přináleží do lepší poloviny.

Třetí, nuzná forma starořecké prostituce je spjata s deiktridami neboli „výstavními dívkami“, což byly nejčastěji otrokyně, ale někdy také ženy a dívky, které upadly do neštěstí a žily v nuzných podmínkách. Většinou pracovaly pro nějaký veřejný dům v jehož oknech nebo otevřených dveřích se vystavovaly. Jako by chudé životní podmínky nestačily, deiktridy byly přes den nuceně vystavené hanlivým pohledům mužů i žen (Ringdal, 2000). Je třeba ukázat rozporuplný přístup Řeků k prostituci – zatímco hetéry byly povoleny, pouliční prostituce a prostituce v laciných lokálech byla zakázána. Deiktridy mívaly děti a byly-li to dívky, už jako malé děti se zapojovaly do práce kolem chodu veřejného domu a časem přebíraly matčino řemeslo. Ve starém Řecku byla prostituce považována za řemeslo potřebné jako prostředek přirozené ochrany manželství a způsob boje proti nevěře (Borneman, 1990). Chování deiktrid – vystavování do oken a otevřených dveří – přetrvalo do dnešních dnů a je typickým znakem malých nevěstinců ve všech kulturách. Současně přetrvává marginalizace výhradně této nuzné kategorie prostituce, které dnes odpovídají především pouliční prostituce a částečně nuzná prostituce provozovaná v nízkých kategoriích salonů.

Staré Řecko je také dobou mužských prostitutů, kteří byli označováni jako hetairekos. Převážně šlo o otroky, kteří si prostitucí dobře vydělávali. Eric Bethe v roce 1909 prolomil tabu a začal otevřeně hovořit o řecké pede

DĚJINY PROSTITUCE / 15

+


rastii. Nové studie přiznávají, že pederastie byla v Řecku značně rozšířená už v době před vpádem Dórůav6.století př. n. l. se stala skutečnou institucí. Z poznatků srovnávací antropologie se zdá, že jde o přechodový rituál podobný iniciačnímu noviciátu, který dosud udržují i některé přírodní kmeny. Chlapec, který se má začlenit do světa dospělých, musí projít segregací, během které žije odděleně od komunity. Ve starém Řecku dospělý muž vystupoval jako školitel takového chlapce, a to včetně sexuálních zkušeností, a tak se stal i jeho milencem a seznamoval takového chlapce se všemi schopnostmi potřebnými ke vstupu do světa dospělých (Galán, 2003).

Děti ve starém Řecku žily s domácími ženami. Když dovršily 6 let, chlapci přecházeli do světa mužů a dívky až do svatby setrvávaly s matkou za předpokladu, že se jednalo alespoň o trochu majetnou rodinu. V chudých rodinách děti vyrůstaly na ulici a od útlého věku musely pracovat. Řada z nich byla dokonce po narození odložena na frekventovaném místě s nadějí, že se ho ujme nějaká dobrosrdečná duše.

Římský státník Marcus Tullius Cicero v jednom ze svých projevů uvedl, že „prostituce byla vždy zákonným privilegiem“. A právě západní kultura založila svůj vztah k prostituci na Římu – a již skrze židovství nebo starověké Řecko. Prostituce se vyskytuje již v mýtu o vzniku Říma. Dvojčata Romulus a Remus, která vychovala vlčice, našel pastýř a přinesl je své ženě Larentii, jež si vydělávala peníze pro sebe a chlapce prodejem sexuálních služeb. Protože Larentia měla mnoho milenců, říkali jí ostatní pastýři vlčice. Podle mýtu koupila za peníze vydělané sexem jeden z římských kopců, Palatinus. První římský veřejný dům, byl tedy starší než samotné město. Je však pravda, že prostituce byla povolená pouze za hradbami Říma (Ringdal, 2000).

V té době měl každý římský patricij právo na bezplatný sexuální styk s otrokyní ve svém domě a dokonce ji mohl poslat do ulic a potom si její vydělané peníze přivlastnit. Oblíbeným sportem mladých Římanů bylo, že chodili na trh s otroky a pod záminkou, že chtějí zakoupit otrokyni, jim osahávali prsa a pohlavní orgány. Římané za sex platili pouze prostitutce (Borneman, 1990). Jeden z nejslavnějších básníků Říma, Ovidius, v jednom ze svých vrcholných děl „Umění milovat“ mistrně spojil milostnou elegii, které předchází pozitivní role básníka, který vystupuje jako učitel lásky. V této knize dává 42 ponaučení ženám i mužům, a proto bývá tato kniha označována za příručku o prostituci. Ovidiovské pojetí lásky jako vědy, které se dá učit, a jako nemoci, která se dá léčit, bylo východiskem pro středověkou lyriku trubadúrů a minnesangrů (Ovidius, 1990). 16 / DĚTSKÁ PROSTITUCE

Za dob císařského Říma vzkvétal volný sex a prostituce ve stejné míře jako souboje gladiátorů. Vzkvétala především mužská prostituce a Řím se lišil od ostatního světa tím, že s mužskou prostitucí zacházel stejně jako s ženskou. Zájem o mužskou prostituci byl připisován jednak tomu, že muži došli ke zjištění, že z felace mají mnohem větší požitek, provádí-li ji místo ženy muž, a jednak díky vysoké poptávce po pasivním análním sexu. V té době je také vysoká poptávka po gigolech, kteří sloužili ženám z nejvyšší společnosti.

Ve starověku existovalaprostituce na objednávkudokonce častěji nežli je tomu dnes a všechny významné hetéry, konkubíny, lorety, kurtizány, metresy byly používány státníky k ovlivnění jiných státníků. Prostitutky v té době byly také využívány pro potírání homosexuality. Například město Benátky nařídilo, že prostitutky musí sedět po určitou dobu s odhalenými ňadry v okně nebo tak chodit po ulici, aby zdržely muže od pederastického poblouznění (Borneman, 1990).

1.3 OD STAROVĚKU DO POZDNÍHO

STŘEDOVĚKU

Ve 3. století n. l. se první křesanský císař Konstantin stal prvním

zákonodárcem v dějinách, který vytvořil právní zabezpečení pro osamělé prostitutky a prostituty, kteří byli vlastníky svých domů. Další císař Justicián se oženil s Theodorou, která v mládí pracovala jako prostitutka. Jako císařovna se začala starat o chudé malé dívky a přispěla k zákazu zaměstnávání nezletilých dětí v nevěstincích a zlepšení života všech žen ve Východní říši. Všem ženám včetně otrokyň se tak dostalo zákonné ochrany před násilím. Theodora se tak stala první reformátorkou prostituce v dějinách (Ringdal, 2000).

Prvotní křesanství se vyvíjelo v rámci Římské říše v období, které bylo silně poznamenané uvolněním rodinných pout a rozšířením promiskuity u všech vrstev obyvatelstva. Kolem postavy Máří Magdalény se po mnoho generací skrytě odehrával boj o právo na sexuální svobodu.

Středověk pod vlivem křesanství vyzýval k cudnosti, odříkání a pohlavní zdrženlivosti. Ženy, které se vzpíraly církevní či státní kontrole, byly obviňovány z čarodějnictví a přísně souzeny. Během tohoto neblahého období bylo popraveno 6 až 9 milionů lidí, z nichž 85 % tvořily ženy, mezi kterými byly i četně zastoupeny prostitutky (Qualls-Corbettová, 2004). Ale postupně

DĚJINY PROSTITUCE / 17


se i církev musela s prostitucí smířit. Plynuly jí z toho dokonce výhody ve formě příjmů z domů, které pronajímala správcům nevěstinců. V té době prostitutky sloužily především vojákům a duchovním (Chmelík, 2004).

Na pozdní středověk je nahlíženo jako na dobu bez morálky a také prostituce v té době měla větší rozsah než kdykoliv předtím a potom. Na úpadku morálky nese vinu askeze, která byla odvozena od ideální životní formy křesana, kterou byl život v panenství či panictví a logicky byl vyžadován především od kněží. Neschopnost dostát závazku sexuální askeze znamenala, že i papežský dvůr v té době nezůstal nic dlužný pověsti dalších klášterů, které byly podzemními chodbami spojené s nevěstinci. Mniši si vydržovali konkubíny a kněží problém vyřešili existencí farních kuchařek (Denzler, 1999). Všude existovaly veřejné domy, kterým se ve Francii říkalo borde, v Itálii bordello, v Sasku borda a v Anglii brothel a tato označení dala vzniknout u nás oblíbenému označení veřejného domu – bordel. Středověk, přející prostituci, vytváří opět několik kategorií prostitutek: metresa je označení pro prostitutku poskytující služby na nadstandardní úrovni, jako smilnice jsou označovány ženy, které mají svého zaopatřovatele a prostitutky pracující v bordelech. Na severu Itálie a v Anglii se ve 13. století zřídil nad prostitucí veřejný dozor a bylo kontrolováno dodržování norem pro prostituci.

Všude, kde se vyskytovalo mnoho lidí, například v říšských sněmech, na jarmarcích, turnajích a v koncilech, byly zástupy poběhlic, které také doprovázely všechna vojska. Sama knížata navštěvovala nevěstince a také v Praze existoval tzv. královský bordel, který se nalézal v Kamzíkově ulici a honosil se názvem svého majitele „U Goldschmiedta“. Ve středověku bylo mnohem více nemanželských dětí, než si obvykle myslíme, odhaduje se jedna třetina. Tyto děti pocházely hlavně z příjemců almužen, nádeníků a nevěstinců, ale nebyly vzácností ani v horních vrstvách společnosti, císaře a krále nevyjímaje

1

(Denzler, 1999).

Pro zajímavost uveďme, že také francouzský básník Francois Villon byl ve své době kuplířem a zcela jistě pasákem a stálým partnerem jedné prostitutky. V Paříži ve 20. letech 15. století, na základě písemných dokumentů, se zdá být pravděpodobné, že se nejméně každá pátá žena prodávala. Skutečnost, že středověké prostitutky položily základy moderní ženské tělovýchovy, není již tak známá, ale byly to právě ony, kdo se staly prvními sportovkyněmi – běhaly, soutěžily v míčových hrách a skákaly, což si žádná ctnostná žena nemohla dovolit (Ringdal, 2000). 18 / DĚTSKÁ PROSTITUCE 1

Karel Veliký, František Josef I.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist