načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Děti magie 2 - Nepřítel trpaslíků - René Balický

Děti magie 2 - Nepřítel trpaslíků
-11%
sleva

Elektronická kniha: Děti magie 2 - Nepřítel trpaslíků
Autor:

Čarodějnické sourozence Mika a Zuri osud opravdu zkouší. Sotva si trochu odpočinuli, čeká je celá řada dalších dobrodružství. V kouzlení jsou stále zručnější, ale na druhou stranu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89 Kč 79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 158
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4767-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fantasy série odehrávající se ve fantastickém světě Mythrek. Ve druhém díle pomáhají Mik a Zuri trpaslíkům proti jejich nepříteli. Pro děti okolo 10 let. Čarodějnické sourozence Mika a Zuri osud opravdu zkouší. Sotva si trochu odpočinuli, čeká je celá řada dalších dobrodružství. Jsou ohromeni nenadálým dědictvím, o němž jim více řekne neznámý a záhadný čaroděj. Dozvědí se ještě něco o prastrýci Herym? A pak jsou tady trpaslíci. Jsou úplně jiní než lidé. Když se však objeví tajemný nepřítel trpaslíků, je potřeba jim pomoci, a do toho se kromě dětí a jejich tatínka vloží i paní Portálová. Než k nepříteli trpaslíků celá výprava doputuje, prožijí všichni situace plné nebezpečí, uvidí, co ještě neviděli, a poznají některé obyvatele kamenné říše trpaslíků. A to, že se setkají s první zcela magickou bytostí, která ještě ke všemu není sama, Mika se Zuri nenapadlo ani ve snu.

Popis nakladatele

Čarodějnické sourozence Mika a Zuri osud opravdu zkouší. Sotva si trochu odpočinuli, čeká je celá řada dalších dobrodružství. V kouzlení jsou stále zručnější, ale na druhou stranu se přesvědčí, že i sláva může mít svoji stinnou stránku. Poznají další přátele, ale i první nepřátele. Jsou ohromeni nenadálým dědictvím, o němž jim více řekne neznámý a záhadný čaroděj. Dozvědí se ještě něco o prastrýci Herym? A pak jsou tady trpaslíci. Jsou úplně jiní než lidé. Když se však objeví tajemný nepřítel trpaslíků, je potřeba jim pomoci, a do toho se kromě dětí a jejich tatínka vloží i paní Portálová. Než se k nepříteli trpaslíků celá výprava doputuje, prožijí všichni situace plné nebezpečí, uvidí, co ještě neviděli, a poznají některé obyvatele kamenné říše trpaslíků.A to, že se setkají s první zcela magickou bytostí, která ještě ke všemu není sama, Mika se Zuri nenapadlo ani ve snu.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

René Balický

Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

René Balický

DĚTI MAGIE

Čarodějnické sourozence Mika a Zuri osud opravdu

zkouší. Sotva si trochu odpočinuli, čeká je celá řada

dalších dobrodružství. V kouzlení jsou stále zručnější,

ale na druhou stranu se přesvědčí, že i sláva může mít

svoji stinnou stránku. Poznají další přátele, ale i první

nepřátele. Jsou ohromeni nenadálým dědictvím, o němž

jim více řekne neznámý a záhadný čaroděj. Dozvědí se

ještě něco o prastrýci Herym?

A pak jsou tady trpaslíci. Jsou úplně jiní než lidé. Když

se však objeví tajemný nepřítel trpaslíků, je potřeba jim

pomoci, a do toho se kromě dětí a jejich tatínka vloží i paní

Portálová. Než k nepříteli trpaslíků celá výprava doputuje,

prožijí všichni situace plné nebezpečí, uvidí, co ještě neviděli,

a poznají některé obyvatele kamenné říše trpaslíků.

A to, že se setkají s první zcela magickou bytostí,

která ještě ke všemu není sama, Mika se Zuri

nenapadlo ani ve snu.

pro čtenáře od 8 let



René Balický

DĚTI MAGIE

KNIHA 2

Grada Publishing

NEPŘÍTEL TRPASLÍKŮ


4

SEDMIAPŮLTÉ KRÁLOVSTVÍ


5

KAPITOLA 1

TAJUPLNÝ NÁVŠTĚVNÍK

Sotva Mikovi a Zuri začaly prázdniny, prožili báječné a napínavédob

rodružství se stopaři při sledování tajné výpravy skřetů do Země obrů.

Bylo to tak dobrodružné, že jim chvílemi šlo i o život. Zažili první úspěch

v Honu na korunu a také přišli k nečekanému dědictví. Nyní zase oba

žili normálním prázdninovým životem čarodějnických dětí. Každé ráno

vyspávali, ve dne dělali jen to, co se jim chtělo, a odpočívali po prožitých

dobrodružstvích.

Osud ale tomu tak nechce a připravuje pro ně jedno překvapení za

druhým. Čekají na ně noví kamarádi, ale i ti, kterým „kamaráde“ nikdy

neřeknou. Zatím o tom ale nevědí a vyspávají ve svém podkrovním

pokoji, jako by měli prospat celý zbytek prázdnin.

MAGPEDIE – MAGICKÁ ENCYKLOPEDIE

Jako všechny encyklopedie, i magpedie je kniha, ve které

byste měli najít informace o všem na světě, co lidé

objevili. Magpedie se liší v tom, že si ji v Zemi čarodějů

může každý nechat vytvořit pro sebe nebo pro svoji

rodinu. Jsou v ní všechny vědomosti, které jednotlivý

čaroděj potřebuje k životu, a jedině v Zemi čarodějů mají

pomocníky všeználky, kteří jsou vlastně živou magpedií.

Co se všeználek dozví na dobrodružných výpravách se svým

čarodějem, to se doplní do čarodějovy magpedie.

Ráno byly děti samy doma. Rodiče odešli pryč kvůli nějakému novému

obchůdku, v němž by mamka prý mohla prodávat to nejlepší ovoce od

svých fytů. Rozespalá Zuri měla po ránu hlad. Rozhlížela se po pokoji

a vzpomínala, kde vlastně včera odložila kouzelnou hůlku. Nejdříve chtěla

vykouzlit něco k jídlu přímo tady v pokoji. Kdyby byla doma mamka, tak


6

by jí to nedovolila, jenže nyní jí to mohlo projít. Vzpomněla si, že hůlku

nechala někde v obýváku. Chtě nechtě musela dolů. Hůlka byla na malém

stolku poblíž krbu. Vzala ji a poškrábala se s ní ve vlasech; bylo to velmi

příjemné. Pořád se nemohla rozhodnout, co vykouzlit k snídani. Zamířila

do kuchyně, otevřela dvířka prosklené kredence a podívala se na krásně

zdobené sklenice se surovinami ke kouzlení jídla. Každá sklenice byla

opatřena obrázkovým kouzlem, které ukazovalo, pro jaké jídlo obsahuje

suroviny namleté do jemného prášku. Čím byl prášek jemnější, tímchutnější a delikátnější jídlo z něho mohla šikovná kuchařka vykouzlit.

Mezitím sešel dolů také Mik. Zůstal stát opřený o zárubeň dveří asledoval Zuri.

„Co si dáme?“ zeptal se jí.

„Já mám chuť na zapečené tousty se sýrem a šunkou – a co ty?“

„A co jsou tousty? Ty neznám.“

„Slyšela jsem o nich ve škole. Je to taková fajnová novinka. Vezmeš dva kousky chleba, mezi to dáš sýr, tenký plátek masa a trochu cibulky, rajčete nebo jiné zeleniny a pak to celé spečeš k sobě.“

„Hm, myslel jsem na něco sladkého, ale ty tousty také nejsou špatné.“

„Tak jo. Koukám, že tu máme surovin dost, a budeš čaj nebo mléko?“

„Mléko se rádo připaluje, tak raději čaj.“

„Dobře, já to teda navařím studené, abych to nepřipálila, a ty toohřeješ.“

„Souhlas,“ řekl Mik a odešel si pro hůlku.

Zuri si vzala mističku. Pak do ní nabrala malinkou lžičkou po trošce prášku z několika sklenic a dobře promíchala. Bokem ještě připravila špetku sušené cibulky s rajčaty, dala na stůl dva talířky, džbán a dva buclaté hrníčky. Nakonec několikrát sáhla do misky a hodila vždy malou špetku směsi prášků nad talíř. Na něj pak dopadly hotové tousty. I když nebyly moc teplé, krásně voněly. Zrovna v okamžiku, kdy se Mik vrátil s hůlkou, dokouzlila čaj do džbánku.

„Voní to pěkně,“ naklonil se nad talíře Mik, „teď tomu dáme tusprávnou teplotu.“ Namířil hůlku na jídlo a řekl: „Teplo.“ Namířenou hůlkou pomalu přejížděl z jednoho toustu na druhý a skončil u džbánu s čajem. Najednou byla vůně čerstvého jídla ještě silnější. Zurin hlad se tentokrát ozval znova a víc. Jedním prstem sáhla na toust a pak na džbán.

„Ten čaj by ještě chtělo trochu přihřát.“

Mik si znovu představil mírný ohnivý žár a namířil hůlku na džbán. Napočítal do pěti a kouzlo ukončil.

Aniž by se domlouvali, vzali si snídani do obýváku k vizadlu. Zrovna dávali zprávy o dospěláckých věcech a to je moc nebralo. Museli počkat na jejich konec, který byl věnován hrám, soutěžím a různým oslavám. Od jejich prvního úspěšného Honu na korunu je zajímaly informace o žebříčcích nejúspěšnějších hráčů. Někdy se nejlepší hráči dělili o své

zkušenosti a návody na různé vychytávky při hře. Jména v žebříčcích

nejlepších hráčů jim ale zatím nic neříkala. Přece jenom měli za sebou

pouze jeden Hon na korunu se sousedovic kluky. A při takových hrách

moc času na představování nebylo.

Pak přišla na řadu pohádka. Bohužel, dnes byla jen jedna a ještě

krátká.

„Mohli by o prázdninách dávat více pohádek, že?“ posteskl si Mik.

„No jo,“ zívla Zuri, „asi si ještě na chvíli lehnu.“

„Jdu taky. Kdyby se teď vrátila mamka, tak by nás zapřáhla do uklízení, a to se mi nechce.“ Mik se rozběhl, aby byl v pokoji dříve než Zuri. Ta se okamžitě k běhu přidala, ale na schodišti se jí brášku předběhnout nepodařilo, a v posteli byla jako druhá.

„Jo, už ji slyším, jak říká, že uklízení není nikdy dost,“ napodobila Zuri mamčin hlas a zvedla ukazováček, aby slovům dodala na důrazu. Stejně jak to dělala mamka.

Peřiny byly čerstvě povlečené a krásně voněly. Zuri se do nich zavrtala. Postel ještě nestačila vychladnout a krásně se v ní lenošilo.

Mik ležel s pohledem upřeným do stropu a přemýšlel, co dnespodniknou. Otočil se k sestře, aby se jí zeptal, co by ráda dělala, a všiml si, že usnula. Ale nespala klidně. Začala sebou házet a vydávat zvuky, jako by chtěla křičet se zavřenými ústy.

„Zuri, probuď se, Zuri,“ Mik chtěl sestru osvobodit ze špatného snu. Mluvil na ni, ale bál se jí dotknout, aby se jí ten sen ještě nezhoršil. Najednou utichla. Mik ještě více znejistěl. Vyskočil z postele a přistoupil k sestře. Uviděl, že má oči otevřené a je vzhůru.

„Co se ti zdálo, že jsi tak vyváděla?“

„Měla jsem divný sen. Byl takový živý a plný barev. Obrazy se rychle střídaly. Viděla jsem spoustu skřetů, pak trpaslíky, ale jiné, než ty v Zemi obrů. Také plné náměstí lidí, byli divně oblečení, a všude plno hromobití.“

„Těm skřetům jsme určitě dávali výprask, co?“ zkusil připomínkou trochu pozvednout náladu Mik.

9

„Mám strach, že to bylo právě naopak. Ale těch obrázků, co jsem

viděla, bylo tolik, že se mi spojily do jediného velkého zmatku, a nevím

si s ním rady.“

„No tak už na to nemysli a ono se ti to časem v hlavě nějak urovná.“

Bylo vidět, že se Zuri zklidnila. Mik se mohl vrátit do své postele.Ces

tou se mu honily hlavou myšlenky a začaly se mísit se vzpomínkami.

Jeho pohled bloudil po polici s trofejemi, kterou měl nad postelí.

Zastavil se na zkamenělém skřetím oku.

Vzal ho do ruky. Těžká koule mu přivolala vzpomínky na hrůzu v tunelu.

Zachvěl se, jak mu z toho přeběhl mráz po zádech. Rychle ji raději vrátil na

své místo a sáhl po přenášecím krystalu a prastaré Heryho pečeti. Zalezl

pod vyhřátou peřinu. Vzal krystal do dvou prstů a podíval se skrze něj

k oknu. Obdivoval nádherné barvy, které v něm vyvolávalo ranní slunce.

Z rozjímání ho vytrhlo bouchnutí dveří někde dole v přízemí, zvuk

rychlých kroků a...

„Děti, haló, kde jste?“

Oba okamžitě poznali mamčin hlas. Rychle vklouzli pod peřinu

a dělali, že spí. Nemohli neslyšet, jak se kroky blíží po schodišti asmě

řují s určitostí k jejich pokoji.

„Dobré ráno, milánkové. Tolik hodin a vy ještě spíte? A ne-bo tona

-mne hra-je-te?“ Jakmile dořekla mamka poslední slovo, sáhla rukou

pod Zurinu peřinu a polechtala ji na chodidle.

„Neeee!“ nevydržela už Zuri, vybuchla smíchem a zaprotestovala, ale

jen tak naoko.

Paní Portálová koutkem oka zahlédla, jak Mik schoval hlavu pod

peřinu. Věděla, že i on čeká na polechtání od maminky. Nezklamala ho.

Zahrála mu lehce prsty na žebrech, tam to měl nejraděj.

„Tak, komedianti malí, přišla jsem se vás zeptat, jestli budete chtít se

mnou zaskočit na nové tržiště, ale budeme tam s taťkou až doodpole

dne. Jdu dolů, nabalit nějaké věci, a pak mi řeknete, jestli ano nebo ne,“

usmála se na ně a odešla dolů.

„Mami, počkej prosím,“ zavolal na ni Mik.

„Ano?“ zastavila se maminka.

„Zuri měla takový škaredý sen.“

„Ale? Co se ti zdálo, holčičko moje?“

„No, víš, mami, od té doby, co jsme spali v divočině u té tajemné věže,

mám sny ještě živější.“

„Hm, tak přece. Taťka o tom něco říkal a dohodli jsme se, že počkáme

nějaký čas, ať se toho dozvíme více. Ale myslím, že už teď ti mohu říct, že

jsi asi tento talent zdědila po prababičce. Ano, říkám talent, není to žádná

potíž, jen to ze začátku vypadá tak záhadně. Asi budeš patřit k velmicitlivým čarodějům. Takovým, kteří dokážou dopředu vycítit nebezpečí nebo

uhodnout blízkou budoucnost. A možná budeš mívat zvláštní barevné

a skoro až živé sny. Těch se nemusíš bát, ale spíše se na ně dívej jako na

pohádku ve vizadle. Pamatuj, že ve snu ještě nikdo neumřel a nikomu

se nic nestalo. Takže se není čeho bát. Dokonce se dá snům přikázat, ať

nejsou strašidelné. Ale to všechno chce cvičení, cvičení a zase cvičení.

Když jsem byla tak malá, jako teď vy dva, honila mě ve snech zlá ježibaba.“

„Ta z té pohádky o Jeníčkovi a Mařence?“ ptal se Mik.

„Ano, přesně ta.“

„A jak to dopadlo?“ vyzvídala dychtivě Zuri.

„No, když to bylo poprvé, tak jsem se strachy probudila. Podruhé jsem před ní utekla a potřetí už jsem jí koštětem vyprášila záda.“

„V tom snu?“ smála se nevěřícně Zuri.

„Ano, v tom snu. Dnes, když mám nějaký těžký sen, se kousek mé mysli probere a přikáže té druhé části, že se není čeho bát, že je to jenom představa. Sen se pak změní v příběh s dobrým koncem.“

„A to fakticky jde, mami?“

„Ale ovšem. Už váš prastrýček říkával, že všechno jde. Jenom musíš najít způsob, jak to udělat.“

„Už se těším, až budu dospělá. To nebudu mít žádné problémy. Jenom si řeknu, že všechno jde, a bude po problému.“

„No, tak snadné to zase není. Mnozí dospělí se takovou jednoduchou pravdou zapomenou řídit. A problém se většinou nevyřeší hned, ale až za nějaký čas. Všudypřítomná magie ti pomůže problém vyřešit, ale ty na jeho odstranění musíš sama pracovat. Pokud si tuhle pravdu zapamatujete napořád, budete to mít potom v životě jednodušší. Takže děti, hlavy vzhůru. Váš strach se bojí vaší mysli. A když ta mu přikáže, ať zmizí, on velice rychle uteče.

11

„Všimla sis, jak je dnes mamka veselá a spokojená?“ otočil se Mik

k sestře.

„A tak nějak krásnější,“ souhlasila Zuri.

» Výpis z magpedie «

STAŘÍČCI (PRASTAŘÍ)

Staříčci čili prastaří jsou velmi staří mágové – muži porostlí

dlouhými vlasy, vousy, mechem, lišejníky. Jen málokdy jsou to

i ženy. Mají legrační slovník a často klejí. Vyskytují se různě v Zemi

čarodějů. Pokoukávají, jak kolem nich ostatní „příhodují“, prožívají

svůj čas a do života lidí zasahují jen zřídka. Jsou mocnými čaroději

(když je někdo napadne), pamatují na svět před válkou a někteří

jsou prý i v radě mudrců.

Prastrýček Mika a Zuri se možná stal jedním ze staříčků a jednoho

svého přítele přemluvil, aby hlídal jeho laboratoř a čekal na ty

správné dědice. A to do doby, kdy ji nějakým způsobem objeví

a budou pokračovat v jeho díle.

Teprve nyní si Mik uvědomil nepříjemný tlak v dlani. Vzpomněl si na

Heryho pečeť a přenášecí krystal, které si ještě před chvíli prohlížel.Něja

kým způsobem se do sebe zaklínily. Snažil se je opatrně dostat od sebe.

„Co to tam kutíš?“ zeptala se Zuri.

„Ále, nějak jsem dal Heryho pečeť k přenášecímu krystalu a ony se,

nevím proč, spojily. Kéž by tu prastrýc Hery byl, aby mi s tím poradil.“

Sotva to dořekl, pečeť se rozzářila a začala pulzovat podobně jakotlu

kot srdce.

„Ups!“ zalekl se Mik a upustil pečeť na peřinu.

V prostoru mezi dětskými postelemi se ozvalo zzzz, paf. Vzduchem

proběhla světelná vlna a v pokoji se objevil staříček v nevábném oble

čení. Viselo na něm několik vrstev něčeho, co připomínalo zbytky sto

pařského pláště. Měl na sobě také spoustu listí, mechů, větviček ališej

níků. Všude najednou voněla divočina.

Překvapené děti se nemohly ani pohnout. Chtělo se jim zavolat na pomoc mamku, ale nebyly toho schopny. Staříček se v očekávání přihrbil a připravil těžkou magickou hůl k útoku. Jeho oči pod huňatým obočím se mračily a široký bambulovitý nos nasával okolní pachy. Když si prohlédl dětský pokoj s vystrašenými Zuri a Mikem, udělal nepatrný pohyb holí. Vzduchem opět proběhla světelná vlna a vstřebala se dostaříkovy hole. Děti se zase mohly bez problémů hýbat.

„To vy jste volali Heryho?“ ukázal holí na Mika svírajícího přenašeč s prastrýčkovou pečetí.

„A-ano,“ vykoktal ze sebe Mik.

„Jak jste se k ní dostali, proč jste ho volali a kdo vás to naučil. Ale pravdu!“

V tom se ozval hlas mamky z přízemí: „Děti, tak co? Zůstáváte doma nebo jdete se mnou?“

„Zůstáváme doma, mami,“ odvětila Zuri.

„Tak jo, ale ať je tu pořádek alespoň takový, jaký je teď!“ Klaply dveře a bylo ticho.

Děti zůstaly doma samy se starým a hodně divným čarodějem.

„Čekám na ta vysvětlení!“ připomněl se starobylý.

Děti mu začaly vše obšírně vyprávět, ale stařík se zamračil, mávlvolnou rukou a ony zase nemohly mluvit.

„Nemám rád zbytečné řeči, mluvte stručně, jen to nejdůležitější.“ Pak zase mávl rukou a děti mohly opět mluvit.

„Když bych měl být nejstručnější, tak přenášecí krystal máme od taťky a Heryho pečeť od babičky jako dědictví. K sobě jsem je přiložil, ani nevím jak, a na prastrýce jsem pomyslel náhodou,“ vyhrkl ze sebe Mik.

„No vidíš, jak ti to krásně jde. V tom případě mi můžete říkatStaronile, Miku a Zuri.“

„Jak víte, že se tak jmenujeme?“

„Až budete tak staří jako já, tak to budete umět také.“


13

KAPITOLA 2

PRVNÍ CESTA DO KNIHOVNY

» Výpis z magpedie «

LABORATOŘE ČARODĚJŮ

Laboratoře čarodějů jsou vždy někde dobře schované místnosti.

Je velice těžké se k nim dostat, mnohdy jde i o ohrožení života.

V laboratořích si čarodějové zkoušejí nové pokusy nebo připravují

různé lektvary a kouzla. Zkoumají v nich různé předměty a živé

tvory. To, co se dozvědí v knihovně z knih, si musejí prakticky

odzkoušet právě v laboratoři, aby dobře pochopili nové získané

vědomosti. Musejí tam být vzorky, neboli ingredience, od všeho

možného. Ty pak zkoumají různým mísením, vařením, chlazením,

tavením i rozpouštěním v kyselinách a zjišťují, co nového vznikne

takovými pokusy, a k čemu to bude. Také tam musejí být nějaké

bezpečnostní pomůcky proti požáru, výbuchu, poleptání kyselinou,

bodnutí, kousnutí, nebo dokonce sežrání něčím, co zrovna

zkoumáte. Čaroděj musí dbát na to, aby se sám nestal zkoumaným

objektem či pokusným králíkem. Proto jsou pro tajné laboratoře

nejvhodnější staré sklepy, věže, zapomenuté hradní zříceniny

nebo také podzemní jeskyně.

„Váš prastrýc Hery mne jednou požádal, abych hlídal jeho laboratoř,

a až k ní osud přivede jeho následovatele, mám jim pomoct.“

„A myslíte, že bychom to mohli být my?“ zeptal se nesměle Mik.

„Hm, mám strach, že ano,“ řekl staříček, jako by uvažoval nahlas.

„Proč máte strach, bude to tak nebezpečné?“

„Se mnou to určitě nebezpečné nebude, ale vy jste příliš mladá pís

klata. S vámi budu mít velmi mnoho práce. Čekal jsem, že Heryho

nástupce bude dospělejší a bude sám.“


14

„A jak se teda dostaneme do Heryho laboratoře, prosím?“

„Tak, jak to tady Mik už nevědomky zkoušel. Pomocí Heryho pečetě a přenášecího krystalu. Tedy poprvé. Další přenosy budou pro vás stejné jako všechny ostatní. Prostě si dobře zapamatujete to místo a přenesete se. Laboratoř si vás hned na poprvé prověří a pak už projdete ochranou vždy.“

„A kdy se tam můžeme podívat? Třeba hned teď?“

„Ho, hoo, tak to zase tak jednoduché mít nebudete. Nejdříve se musíte o Herym a jeho práci něco naučit.“

„Jak naučit? Vždyť žádná Heryho škola není,“ namítla Zuri.

„A na co máte knihovny, vy chytrolíni. Proč myslíte, že je vaši předci budují? Určitě ne proto, abyste tam chodili na svačinu. Pěkně si zajděte do knihovny a vezměte si s sebou Heryho pečetě. Až si nastudujete v knihovně všechno, co půjde, zavolejte mé jméno a já přijdu,“ řeklstaříček, „ale ať jste sami, nemám náladu se s nikým jiným vybavovat!“

Staronil zmizel tak rychle, jak se objevil. Zůstala po něm jen vůně divočiny a spousta nevyřčených otázek.

„Jdeme do knihovny,“ řekly současně děti spiklenecky, zasmály se tomu a vyskočily z postelí. V očích jim plály jiskřičky dobrodružství a nedočkavost. Rychle se oblékly, vzaly si pouze hůlky do speciálních pouzder u pasu a kouzelnému zámkovi daly vzkaz pro rodiče, že šly do knihovny.

„O prázdninách a do knihovny? Tak to budou mít paní a panPortálovi neskutečnou radost,“ neodpustil si zámek poznámku.

Přemýšlení nad tím, jestli si z nich zámek dělal legraci, nechaly děti stranou. Během chvilinky doběhly k přenosové lampě. Teleskřítci se nudili a malinkými udičkami švihali do vzduchu, jako by lovili ryby.

„Dobrý den, skřítci. Copak tady lovíte?“ usmála se Zuri.

„Vychytáváme nešťastné náhody,“ řekl jeden se zcela vážnou tváří.

„Odkdy se chytají nešťastné náhody?“ zeptal se Mik.

„Ále, to bys nepochopil,“ mávl nepřítomně volnou rukou druhý.

„To myslíš, že bezpečné a bezchybné přenosy jsou jenom tak?“

„Hm,“ odvětil Mik. Cítil, že teď nemá smysl zapřádat hovor.

„Prosili bychom přenést k nejbližší knihovně,“ dodal ještě. Stoupli si se Zuri na kruhy pod lampou a čekali.

15

» Výpis z magpedie «

KNIHOVNY

Knihovna je místo, kde se potkávají děti i dospělí při

studiích magie a přírodních věd. Tady se navazují

nová přátelství, tady se plánují nová dobrodružství

a také se tady dá příjemně strávit volný čas s přáteli

posloucháním všeználků, kteří vyprávějí o historii nebo

dalekých zemích.

Donedávna ale byly knihovny pouze vymožeností králů.

Oni moc dobře věděli, jakou moc nad nevzdělaným lidem

jim vědomosti dávají. Díky těmto vědomostem udržovali

prostý lid v celém Sedmiapůltém království ve strachu

a poslušnosti. Strašili obyvatele za pomoci kněžích hrozbou

bohů, kteří v těchto zemích neměli žádnou moc.

Časem někteří poctiví kněží s čaroději začali přepisovat

a kouzly množit knihy. Prostí lidé, kteří se učili číst, začali

více přemýšlet a zjistili, že není správné, aby celé dny

pracovali pro pány a přitom žili v chudobě. Protože nikde

jinde v přírodě to tak nefunguje. A přírodu stvořil ten

nejmoudřejší z moudrých mágů. To byl také jeden z důvodů,

proč byl čarodějný lid, který rozšiřoval knihy po celé zemi,

vyhnán z celého Sedmiapůltého království. A proto je nyní

v Zemi čarodějů tolik magických knihoven. Aby děti i dospělí

četli, učili se a nenechali se již nikdy zotročit.

Ani nepostřehli, který ze skřítků je přenesl. Sotva mrkli okem, stáli

pod jinou lampou před knihovnou. Nad vchodem visela veliká cedule

a na ní ledabylým kouzlem, které již začalo oprýskávat, bylo napsáno:

KNIHOVNA U OBJEVENÉ SAMOTY. Když přišli blíže, zjistili, že jsou

tak nějak oprýskané také klika, dveře, schody, no prostě všechno, a že

to asi bude starobylostí celé budovy, a ne špatnými staviteli. To jejich

dychtivost po poznání ještě zvýšilo.

+

16

Když vstoupili dovnitř, dveře se s unaveným skřípěním zavřely

a uvedly je do ticha. První, čeho si všimli, byly vůně. Nádherně to tam

vonělo starým dřevem, pergamenem i novějším papírem. Do těch sta

robylých vůní se ale přimísilo něco naprosto současného, něco, co velmi

dobře znali.

Rychle vyšli po několika dalších schodech, otevřeli další dveře aspat

řili... Krásu. Stáli na okraji velké odpočívárny plné houpacích křesel,

roztodivných stolů a stolečků s lampičkami různých tvarů. V některých

tiše sedělo pár dospělých. V tom tichu a nehybnosti ale nebylo znát,

jestli čtou knihu nebo jestli u ní usnuli.

» Výpis z magpedie «

VŠEZNÁLCI

Všeználci jsou velmi užiteční pomocníci, ba dokonce jedni

z nejdůležitějších. Získávají vědomosti v knihovnách i ve

venkovním světě. Zkoumají všechny naprosto neznámé věci

a jen málokdy, opravdu málokdy jim v tom dokáže někdo

nebo něco zabránit. Naopak, je povinností každého čaroděje

pomoct svému všeználkovi v nouzi. Například, když se chytí

do magické pasti jen proto, že pro svého majitele a hlavně

přítele něco nového zkoumá.

Děti i dospělí v Zemi čarodějů, kteří nemohou docházet

kvůli učení za mistrem svého řemesla, využívají všeználky

jako své přenosné domácí učitele. Nejdříve ale s nimi

zajdou do knihovny nebo je nechají spojit se s všeználkem

mistra, od kterého chtějí vědomosti získat. Všeználci jsou

skvělí učitelé. Umějí vše vysvětlit báječným způsobem. Při

zkoušení se nedají nijak podvést, ale ke svému žákovi jsou

shovívaví. Jde jim především o to, aby jejich žák v sobě

pěstoval pevnou vůli. Aby stále na sobě pracoval a stal se

z něho moudrý člověk.

Střed místnosti, jako jahůdka na dortu, zdobilo občerstvení. Byli to fyti rostoucí v nádherně zdobených obřích květináčích. Nabízeli tolik druhů ovoce, že většinu z nich Mik a Zuri ani neznali. Kolem květináčů bylo mnoho různých nádherných udělátek. Děti nevěděly, k čemu slouží. Snad vyráběla nápoje a dalších pokrmy, ale to nebylo důležité. Byla prostě krásná a to stačilo. Zdobení celé knihovny bylo jednotné a vytvářelo podobu úžasného květu, jehož středem byla odpočívárna s občerstvením.

Regály s knihami stály svisle podél stěn půlkruhových komůreksousedících s odpočívárnou. Když děti zvedly hlavu, uviděly další knihytvořící strop. Vznášely se vodorovně a budily dojem, že se každou chvíli zřítí na zem. Mezi jednotlivými proudy knih poletovali všeználci různých tvarů. Jejich podoba jako by odrážela vědomosti, které v sobě nosili. Ztráceli se a vyletovali z různých knížek. Něco si tiše pro sebe brebentili a někteří dokonce radostí výskali.

Mik se Zuri nechtěli rušit zdejší ticho. Zamířili k nejbližší komůrce a usadili se kolem stolu.

Nikdy v knihovně nebyli a nevěděli, co mají dělat. Prostě si sedli a čekali, že si jich někdo všimne, nebo tak něco.

Ale nedělo se nic. Mik vzal z nudy hůlku a napsal do vzduchu slovo Hery. Zprvu se nic nestalo. Pak se proudy knih daly do pohybu. Vzájemně se přehazovaly a vlnily, až nakonec pohyb ustal a první útlá knížka klesla dolů nad jejich stůl. Sama se rozevřela a děti začaly číst.

„Návod ke studiu v knihovnách,“ četla Zuri.

„Vážení čtenáři, vítejte v knihovně,“ pokračoval Mik.

„Jste-li poprvé v této budově a není s vámi nikdo, kdo by vám poradil, použijte prosím některého z všeználků. Vzhledem ke jménu, které jste napsali kouzelnou hůlkou, budete potřebovat všeználka určitě. Napište slovo všeználek stejným způsobem, jakým jste napsali předcházející jméno,“ dokončil zamyšleně Mik.

„Zkusím to!“ vyhrkla Zuri.

Tentokrát ale po tazích její hůlky zůstala ve vzduchu viset opravdová, pečlivě vykreslená písmena. Po několika okamžicích se začátek prvního

18

písmene rozzářil a začal ztrácet, jako by písmeno hořelo. Za chvíli se tak

ztratilo celé slovo a na jeho místě se objevil malinký všeználek. Podobal

se ježkovi, který má místo bodlin samé knížky.

„Přejete si něco? Nevíte si rady? Potřebujete vysvětlení? V tom pří

padě jste zavolali toho pravého. Vrchní všeználek k vašim službám,“

zašvitořil a nedočkavě si mnul malé ručičky.

Jeho ouška se střídavě natáčela od jednoho k druhému. Bylo vidět, že

svoji práci zbožňuje.

Zuri vstala tak, jak byla zvyklá ve škole, a řekla: „Prosím, potřebovali

bychom se dozvědět co nejvíce o našem prastrýci Herym, tom slavném

čaroději.“

„Pokud možno, úplně všechno o našem prastrýci,“ opravil ji rychle

Mik.

„Hm, a kolik roků tady chcete strávit?“

„Roků?“ vydechly děti.

„Mno, raději k vám zavolám některého z mladších, ještě nepopsaných

kolegů, ať vám vytvoří osobní učebnici-encyklopedii,“ přemýšlel vrchní

všeználek, „vzhledem k tomu, jak jste mladí, to bude nejlepší řešení.“

Jakmile dořekl poslední slovo, zmizel a na jeho místě visel ve vzduchu jiný

všeználek. Byl takový hlaďounký a nerostla z něho žádná knížečka. Nabídl

jim, že bude překládat a předčítat informace, které najde v knihách všech

jazyků, a vytvoří jim „učebnici-encyklopedii“ nebo zkráceně magpedii.

Když začal všeználek do sebe vstřebávat všechny informace o Herym,

upřel na děti zamyšlený pohled. „Vidím informace různé. Jedny jsou

určeny všem a jiné pouze pro určité kouzelníky. Máte u sebe něco, co by

vám dovolovalo vyslechnout si i důvěrnější informace?“

Děti mu ukázaly řetízky s Heryho pečetí.

„Hm,“ protáhl zamyšlený hlásek, „tak to je jiná. Vytvořím vám tedy

magpedii pro rodinné příslušníky. Noste ji vždy při sobě, obsahuje klíče

k tajemstvím i k různým dveřím. Bude pro vás hodně užitečné, když

najdete zálibu v hádankách a básničkách. Dovolím si vás ještěupozor

nit, že čím více vědomostí si u nás vyžádáte a čím víc knih si přečtete,

tím větší nárok na občerstvení zdarma máte. Tím se Velká rada čarodějů

snaží podporovat vzdělanost svého lidu.“

Když to dořekl, zmizel někde mezi pohybujícími se knihami ve stropě.

» Výpis z magpedie «

NEJTAJNĚJŠÍ PRAVDA

Nejtajnější pravda je velmi tajná pravda. Každý z vládců

v Sedmiapůltém království usiluje o to, aby jeho poddaní

slepě pracovali a pouze čas od času se i veselili. Člověk,

který čte a je zvídavý, je jejich nepřítel. On totiž přestane

pracovat pro pány a začne si tvořit svůj vlastní svět a plnit si

své vlastní sny. Svůj svět může ovládnout pouze ten,

kdo čte a učí se z přírody a z knih.

Dveře do knihovny se rozletěly dokořán. Dovnitř vběhli tři rozkurážení kluci a zamířili si to k plodicím fytům, aby si utrhli nějaké čerstvé ovoce.

„Á, ty jsi ten spratek, který nás připravil o korunu,“ ozval se chlapecký hlas někde od občerstvení. Plodicí fyti se – v očekávání nepříjemností – začali ošívat a třást strachy.

Mikovi přeběhl mráz po zádech. Měl neblahé tušení, že ten hlasmluvil k němu. Rozhodl se dělat, jako by nic neslyšel. Koutkem oka uviděl blížící se postavu staršího kluka. Byl vysoký a silný. Hodně vysoký a hodně silný.

„Ty jsi ten, co převzal korunu od toho ubožáka Ondry, co?“

„No a co?“ skočila mu do řeči Zuri.

„Ty mlč, štěně,“ zavrčel ten hodně vysoký a hodně silný, „bavím se tady s tím klukem,“ šťouchl do Mika ukazovákem. „Přátele mi říkají Kruťas a nepřátele křičí ‚už je tady zas‘, když utíkají pryč, abych je nezpráskal. A vy jste teď mými nepřáteli!“

„Opusťte důvěrný prostor,“ ozval se najednou hlas všeználka, který se vrátil z prostoru kdesi mezi knihami. „Zde se budou studovat velmi důvěrné informace, a pokud do tří okamžiků neodejdete, budu nucen použít ochranné kouzlo,“ pokračoval.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist