načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Děti, které přežily Mengeleho -- Zpověď dvojčat Evy a Miriam - Eva Mozesová Korová; Lisa Rojanyová Buccieriová

Děti, které přežily Mengeleho -- Zpověď dvojčat Evy a Miriam

Elektronická kniha: Děti, které přežily Mengeleho -- Zpověď dvojčat Evy a Miriam
Autor: ;

Evě Mozesové bylo pouhých deset let, když byla i se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry odvedli nacisté rovnou do plynových komor, Evu a její ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  237
+
-
7,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 220
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace, 1 mapa, portréty, faksim.
Název originálu: Surviving the angel of death
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Dani Vrbů
Skupina třídění: Vnitropolitický vývoj, politický život
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Grada, 2015
ISBN: 978-80-247-5443-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Eva Mozesová se narodila v Sedmihradsku, které je dnes součástí Rumunska. V roce 1944 byla spolu se svou rodinou nejprve převezena do ghetta v Rumunsku a později do Osvětimi. Eva a její dvojče Miriam zde setrvaly až do ledna 1945. Stejně jako ostatní děti zde byly podrobovány nejrůznějším pokusům doktora Mengeleho. Nakonec se jim podařilo přežít a po válce se vrátily do Rumunska. Eva zároveň popisuje svůj život v poválečném období; roku 1950 odešla do Izraele a v 60. letech nalezla nový domov ve Spojených státech. Vzpomínky Evy Mozesové Korové, která přežila utrpení v koncentračním táboře Osvětim.

Popis nakladatele

Evě Mozesové bylo pouhých deset let, když byla i se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry odvedli nacisté rovnou do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral jakožto pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – doktor Josef Mengele. Dívky byly podrobovány sadistickým medicínským experimentům a každý den musely bojovat o svůj život. (zpověď dvojčat Evy a Miriam)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Děti, které přežily Mengeleho -- Zpověď dvojčat Evy a Miriam" doporučujeme také:
 (e-book)
A brány se otevřely... -- Osvobození 1945: Dachau – Osvětim – Terezín A brány se otevřely...
 (e-book)
Narodili se, aby přežili -- Skutečný příběh Češky, Slovenky a Polky, které těhotné odjely do koncentračního tábora Osvětim Narodili se, aby přežili
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EVA MOZESOVÁ KOROVÁ

LISA ROJANYOVÁ BUCCIERIOVÁ

MENGELEHO

DĚTI, KTERÉ PŘEŽILY MENGELEHO

DĚTI, KTERÉ PŘEŽILY

ZPOVĚĎ DVOJČAT EVY A MIRIAM


SURVIVING THE ANGEL OF DEATH. The Story of Mengele Twin in Auschwitz Copyright © 2009 by Eva Mozes Kor and Lisa Rojany Buccieri Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2015 Z anglického originálu Surviving the Angel of Death. The Story of Mengele Twin in Auschwitz, vydaného nakladatelstvím Tanglewood Publishing, Inc. v roce 2009, přeložila Dani Vrbů Odpovědná redaktorka Eliška Tersago Korektura Markéta Šlaufová Obálka, grafická úprava a sazba Roman Křivánek, Art007 Vydala Grada Publishing, a. s., v Praze roku 2015, jako svou 5834. publikaci Tisk CPI Moravia Books s. r. o. Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 ISBN 978-80-247-5443-7

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronic

ké knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektro

nické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu na

kladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9754-0 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9755-7 (ve formátu EPUB)

EVA MOZESOVÁ KOROVÁ

DĚTI, KTERÉ PŘEŽILY MENGELEHO

ZPOVĚĎ DVOJČAT EVY A MIRIAM VĚNOVÁNÍ

T

uto knihu věnuji památce na  svou matku Jaf

fu Mozesovou a  svého otce Alexandra Moze

se, sestry Edit a  Aliz a  na své dvojče Miriam Mozesovou Zeigerovou. Rovněž ji věnuji dětem, které přežily koncentrační tábor, a  všem dětem z  celého světa, které se staly oběťmi zneužití či jiného zla. Chtěla bych vzdát hold jejich odhodlání překonat trauma, způsobené ztrátou rodiny a dětství a pocitem vykořeněnosti. V neposlední řadě je tato kniha věnována mému synovi Alexovi a dceři Rině, kteří jsou mojí celoživotní radostí, pýchou i výzvou zároveň.

– EMK

Olivii, Chloe a  Genevieve: mým důvodům pro všechno v životě. A také mé sestře Amandě, která mi zachránila život.

– LRB


PROLOG


9

P

oprvé po mnoha dnech konečně naplno ote

vřeli dveře vagonu. Vítali jsme denní světlo

jako požehnání. V  malém dobytčáku byly spolu s  námi nacpány další tucty Židů a  tímto způsobem jsme až do  dnešního dne cestovali neznámou krajinou, stále dál a  dál od  našeho domova v Rumunsku. Zoufalí a vysílení lidé se začali cpát ven. Držela jsem pevně za ruku sestru, své jednovaječné dvojče, zatímco nás dav strkal na rampu. Nebyly jsme si jisté, zda máme mít radost, že jsme konečně venku, nebo zda se máme strachovat, co přijde teď. Bylo velice chladné ráno a studený vítr nás štípal do holých nohou skrz naše vínové šatičky.

Poznala jsem, že je ještě velice brzy, protože

slunce sotva vylezlo na  obzor. Kamkoli jsem se podívala, všude čněly vysoké ostré ploty z  ostnatého drátu. Na vysokých strážních věžích hlídkovaly stráže SS (což byla zkratka pro Schutzstaffel), a  mířily na  nás zbraněmi. Strážní psi, které ese

EVA MOZESOVÁ KOROVÁ

sáci drželi na vodítku, na nás štěkali, vrčeli a škubali vodítkem jako vzteklí. Jednou jsem podobně vzteklého psa viděla u  nás na  statku, s  pěnou u huby a s blýskajícími se špičatými zuby. Tihle vypadali přesně takhle. Cítila jsem, jak mi buší srdce.

Kolem mé dlaně se sevřela ta sestřina, horká a vlhká od potu.

Hned vedle nás stála naše máma, táta a dvě starší sestry, Edit a Aliz. Slyšela jsem, jak matka nahlas šeptá otci.

„Auschwitz? To je Auschwitz? Co je tohle za místo? To není v Maďarsku?“

„Jsme v Německu,“ přišla odpověď.

Překročili jsme hranici německého území. Ve  skutečnosti jsme byli vlastně v  Polsku, to však ovládli Němci. V  německém Polsku byly všechny koncentrační tábory.

1

Nevzali nás do  maďarského pracovního tábora na práci, ale do nacistického koncentráku, abychom tam zemřeli.

Než jsem vůbec stihla takovou novinku strávit, ucítila jsem na rameni ruku, která mě tlačila na jednu stranu rampy.

DĚTI, KTERÉ PĎEČILY MENGELEHO

„Schnell! Schnell!“ Rychle! Rychle! Esesák poháněl zbývající vězně z dobytčáku ven na velkou rampu.

Zatímco nás strkali, Miriam se ke  mně přitiskla. Slabé denní světlo se rozsvěcovalo a zase zhasínalo s tím, jak kolem nás natlačili vyšší lidi a posléze je zase hnali na jednu nebo na druhou stranu. Zdálo se, že některé vězně vybírají pro jednu věc a další zase pro jinou. Ale pro jakou?

V  tu chvíli se zvuky kolem nás začaly vyostřovat. Esesáci třídili stále více lidí a  posílali je na pravou nebo na levou stranu rampy. Psi štěkali a vrčeli. Lidé z dobytčáku začali plakat, naříkat i  křičet zároveň. Každý chtěl být pohromadě se svými blízkými, všechny rodiny však začali násilím trhat a rozdělovat. Muži byli odděleni od žen, děti byly odděleny od rodičů. Ráno se proměnilo v naprostý chaos. Všechno kolem nás se zrychlovalo a zrychlovalo. Bylo to jako boží dopuštění.

„Zwillinge! Zwillinge!“ Dvojčata! Dvojčata! Ve  vteřině se před námi zastavil esesák, který rázoval kolem. Upřel na  nás s  Miriam pohled a bedlivě si prohlížel naše ladící oblečení.

EVA MOZESOVÁ KOROVÁ

„To jsou dvojčata?“ zeptal se mámy.

Zaváhala. „Je to dobře?“

„Ano,“ řekl strážce.

„Jsou to dvojčata,“ odpověděla máma.

Beze slova mě s Miriam popadl a od mámy nás odtrhl.

„Ne!“

„Mami! Mami! Ne!“

Miriam a já jsme křičely, plakaly a pokoušely se dostat zpět k matce, která zápasila s rukama nataženýma směrem k nám, zatímco ji jeden ze strážců držel, aby se mu nevytrhla. Poté ji drsně odhodil na druhou stranu rampy.

Křičely jsme. Plakaly. Prosily jsme, ale hlasy nám pomalu slábly v  chaosu, hluku a  zoufalství kolem. Nikterak však nezáleželo na tom, jak hlasitě jsme křičely a jak moc jsme plakaly. Byly jsme, a to i v davu špinavých vyčerpaných židovských vězňů, na první pohled jednovaječnými dvojčaty. A  tak jsme byly s  Miriam vybrány, abychom brzy stanuly tváří v  tvář Josefu Mengelemu, nacistickému lékaři, známému také pod jménem Anděl smrti. Byl to právě on,

DĚTI, KTERÉ PŘEŽILY MENGELEHO

kdo na rampě určoval, kdo bude žít a kdo půjde

na  smrt. Tohle jsme však zatím nevěděly. Jedi

né, co jsme věděly, byl fakt, že jsme náhle zů

staly samy dvě. Bylo nám v té době teprve deset

let a nikdy jsme už neměly spatřit ani tátu, ani

mámu, ani sestry Edit a Aliz... KAPITOLA 1

M

iriam a  já jsme se narodily jakožto jed

novaječná dvojčata, nejmladší ze čtyř

sester. Kdybyste slyšely naše starší sestry,

jak s nechutí vypráví o našem narození, hned by vám došlo, že jsme byly miláčky rodiny. Co mohlo být roztomilejší než malá holčičí dvojčata?

Narodily jsme se 31. ledna 1934 ve  vesnici jménem Porc v rumunské Transylvánii.

Od narození nás máma oblékala do stejného oblečení a  do  vlasů nám zaplétala velké mašle, takže lidé okamžitě poznali, že jsme dvojčata.

Později nás taky nechávala společně sedat na parapetu okna, až si kolemjdoucí často mysleli, že jsme dvě panenky, a nikoli skutečné holčičky.

Vypadaly jsme natolik stejně, že i máma si nás musela každou zvlášť označit, aby nás od  sebe vůbec rozeznala. Tetičky, strýčkové a  bratranci, kteří nás na našem statku navštěvovali, často

+


16

EVA MOZESOVÁ KOROVÁ

a rádi hrávali hru, ve které měli za úkol rozeznat, která jsme která.

„Která z vás je Miriam? Která je Eva?“ hádal strýček a oči mu slzely dojetím. Máma se na své dvě malé panenky hrdě usmívala a starší sestry jen otráveně vzdychaly.

Většina lidí kupodivu hádala špatně. Když jsme pak byly starší a chodily už do školy, rády jsme svou podobností lidi pletly. Zažily jsme u toho spoustu legrace. A taky jsme samozřejmě těžily z toho, jak se nad námi všichni rozplývali, kamkoli jsme přišly.

Ačkoli byl táta přísný a nabádal nás a mámu, abychom nepropadaly nadměrné marnivosti (jak se ostatně píše i  v  Bibli), byla to právě máma, kdo se staral především o  to, jak nás načeše a  ustrojí. Nechala pro nás šít oblečení na  zakázku, tak jak to dnes dělají bohatí lidé, když si nakupují značkové oblečení.

Z  města objednala látku, a  když dorazila, vzala Miriam, mě, Edit a  Aliz ke  švadleně do  nedaleké vesnice Szeplak. U  ní doma jsme si pak směly prohlédnout různé módní časopisy

DĚTI, KTERÉ PĎEČILY MENGELEHO

a zjistit, jaké jsou nejnovější módní styly. Hlavní slovo však vždy měla máma. V té době holky nosily vždy jen šaty, nikdy kalhoty nebo overal. A máma nám vždy vybrala vínovou, světle modrou nebo růžovou barvu.

Poté co nám švadlena vzala míry, domluvily jsme si termín zkoušky. Když jsme se pak vrátily, švadlena už měla šaty připravené. Střihy a barvy mých a Miriaminých šatů byly vždy identické – dvoje šatičky vyrobené pro dokonalý pár dvojčat.

Jakkoli bývali lidé zmatení naším stejným vzhledem, otec nás od sebe vždy bezpečně rozeznal. Lišily jsme se totiž ve způsobu držení těla a taky v tom, jaká jsme dělaly gesta. A když jsem otevřela pusu a začala mluvit, bylo okamžitě jasné, která z nás to je. Přestože se sestra narodila jako první, byla jsem to já, kdo byl vůdcem.

Také jsem byla velmi přímá. Pokaždé, když jsme chtěly tátu o  něco požádat, naše nejstarší sestra Edit mě přemluvila, abych za  ním zašla. Můj otec, praktikující Žid, chtěl vždycky syna, protože v  těch časech se pouze chlapec mohl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist