načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Děti a emoce - Kateřina Grofová; Vojtěch Černý

Kniha + CD audio, MP3 : Děti a emoce
Autor: ;

Co vám tato kniha nabízí? Tato kniha je určena rodičům a pedagogům, kteří vychovávají děti a ovlivňují tak jejich emocionální život. Na pozadí krátkých, emočně zabarvených ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  300
Médium: Kniha + CD audio, MP3
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  349 Kč
14%
naše sleva
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Rok vydání: 2017-07-20
Počet stran: 160
Rozměr: 210 x 210 mm
Úprava: 160 stran : barevné ilustrace, portréty, noty
Vydání: 2., doplněné vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Médium: Kniha + CD audio, MP3
Doporučená novinka pro týden: 2017-30
ISBN: 9788026611257
EAN: 9788026611257
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Co vám tato kniha nabízí? Tato kniha je určena rodičům a pedagogům, kteří vychovávají děti a ovlivňují tak jejich emocionální život. Na pozadí krátkých, emočně zabarvených příběhů dvou rodičů a jejich čtyř dětí jsou představeny nejdůležitější emoce, se kterými se my i naše děti setkáváme. Co v kapitolách najdete? • příběh s konkrétní emoční situací • komentář a doporučení pro rodiče a pedagogy • otázky k tématu a praktická cvičení (tělesná, dechová, tvořivá dílna) • hry rozvíjející vnímavost a další dovednosti v kontextu konkrétní emoční situace • básničky a písničky • náměty pro samostatná cvičení doma • poselství kapitoly pro děti, rodiče a pedagogy Co je poselstvím této knihy? Pomoci rodičům, pedagogům a všem, kteří vstupují do života dětí, rozvíjet u nich zvídavost, otevřenou mysl, sebedůvěru a sebepřijetí, zvládání strachu a dalších silných emocí, schopnost soustředění a nalézání klidu, schopnost objektivního vnímání toho, co se děje uvnitř nás i vně, schopnost naladit se na emoce blízkých, rozvíjet soucit a laskavost, sociální kompetence a pocit sounáležitosti. (učíme děti vnímat, poznávat a pracovat se svými pocity)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Grofová; Vojtěch Černý - další tituly autora:
Rodinné konstelace Rodinné konstelace
Hajduk, Miroslav; Černý, Vojtěch
Cena: 228 Kč
Rétorika pro obchodníky i běžný život Rétorika pro obchodníky i běžný život
Černý, Vojtěch
Cena: 439 Kč
Jak jednat s různými typy lidí Jak jednat s různými typy lidí
Černý, Vojtěch
Cena: 395 Kč
Relaxační techniky pro tělo, dech a mysl Relaxační techniky pro tělo, dech a mysl
Grofová, Kateřina; Černý, Vojtěch
Cena: 211 Kč
 
Zákazníci kupující zboží "Děti a emoce" mají také často zájem o tyto tituly:
Váš zakrslý králík Váš zakrslý králík
Wegler, Monika
Cena: 163 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

60 DĚTI A EMOCE





KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 61
KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA
Kamarádská návštěva
Začalo jaro. V pátek odpoledne děti čekaly návštěvu. Přijede za nimi Lukášův spolužák
Marek se sestřičkou Klárkou. Autobus z Chlumu přijíždí o půl čtvrté. Už ve tři hodiny děti
poskakovaly před domem a chystaly se, že půjdou Markovi a Klárce naproti. Cesta
do Chlumečku jim utekla vesele a rychle.
„Ahoj, ahoj, ahoj,“ ozývaly se všechny děti, když Marek s Klárkou přijeli.
Kráčeli mezi domy do luk směrem k domovu. Když už byli na dohled a zbývalo jen pár
desítek kroků, Klárka se najednou lekla: „Kde mám kabelku?“
„Ach jo, zase nějaké problémy s holkou,“ povzdechl si Marek.
Ale Alenka se starostlivě zeptala: „Kdy jsi ji měla naposled?“
Klárka, která byla stejně stará jako Alenka, potlačovala slzy a  odpověděla: „Ještě při
vystupování z autobusu jsem ji určitě měla. Musela jsem ji nechat na zastávce, když jsme se
vítali.“ Nejraději by se pustila do pláče.
„No, to jsi celá ty,“ zlobil se Marek, „to si nemůžeš dát na svoje věci pozor?“
„Ale no tak, snad nebude tak zle,“ řekla Alenka a vzala Klárku kamarádsky kolem ramen.
Anička ji vzala z  druhé strany za  ruku. „Vrátíme se do  Chlumečku a  po  kabelce se
podíváme,“ rozhodla Alenka a Anička přikyvovala.
Lukáš a Míša se na sebe podívali a skoro současně jeden přes druhého spustili: „Ale to
přece nejde, chtěli jsme si hrát s autodráhou, to je teda fakt dobrý, to jste si nemohly
vymyslet něco jiného?“
Marek mlčel, ale díval se nazlobeně na sestru a metal blesky očima.
„Jsou to naši hosté a hlavně kamarádi, takže pomůžeme, když je někdo z nich v nouzi,“
řekla rozhodně a trochu přísně Alenka směrem k Lukášovi.
Lukáš se na  ni chvíli dlouze díval, mlčel a pak pomalinku řekl: „Tak dobrá, vrátíme se
a pomůžeme s hledáním.“
Všichni se rozběhli směrem k Chlumečku.
„Je tam, je tam!“ volala Klárka, sotva vběhli na náves. Kabelka ležela pod lavičkou
v autobusové čekárně.





62 DĚTI A EMOCE
„Příště si dávej pozor na svoje věci,“ řekl Marek a malinko se na Klárku usmál.
„Všem vám moc děkuji, že jste mi pomohli,“ usmála se Klárka, chytla obě děvčata za ruce
a najednou dala Lukášovi pusu na tvář. „Já mám takovou radost!“
Všichni se rozesmáli a rozběhli se po cestě domů.
Když došli ke stavení, tatínek stál před domem s panem Velebou. Pan Veleba byl jejich
soused z domu u lesa, který byl vidět za loukou. Patřil mu pořádný kus lesa, který se táhl až
ke zřícenině Hradiska.
„Dobrý den,“ pozdravily děti.
„Dobrý den,“ řekl tatínek i pan Veleba.
„Tak kdepak jste tak dlouho?“ ptal se tatínek.
Lukáš a  Marek už se nadechovali: „To holk...!“ Ale Alenka byla rychlejší. Zakoulela
na Lukáše očima a zahlaholila: „Klárka potřebovala pomoci. Hledala kabelku, tak jsme ji
v tom nemohli nechat samotnou. Jsme přece kamarádi.“ A líbezně se na tatínka usmála.
Tatínek i pan Veleba se rozesmáli. „Když je to tak, tak je to v pořádku.“
„Tatínku, ty a pan Veleba jste taky kamarádi?“ zeptala se Anička.
Oba muži se usmívali. „Ano, to jsme,“ řekl tatínek, „také si pomáháme. Zrovna se radíme,
co by šlo udělat s tím starým dřevěným plotem za stodolou. A pan Veleba mi navrhl, že má
nějaké laťky, kterými to opravíme. Ale hlavně, děti, loni byl silný vítr a panu Velebovi
polámal stromy v lese. Ty už jsou pryč, odvezené na pilu, ale místo starých stromů je potřeba
vysadit nové.“
V tu chvíli promluvil pan Veleba: „Přišlo to nečekaně a teď jsem zrovna na všechno sám.“
„Pan Veleba má dospělou dceru, která se provdala do Norska, a paní Velebová se musí
starat o nemocného tatínka a bude nějaký čas bydlet u něj,“ vysvětloval tatínek.
„Starat se tak, jako my jsme se starali o babičku?“ zeptal se Míša.
„Ano, přesně tak,“ řekl tatínek a pan Veleba přikyvoval.
„A jak se sází stromky?“ ptala se Anička.
„Je to docela snadné, jen jich bude hodně,“ odpověděl pan Veleba, „rád bych místo smrků
sázel jedle a buky.“
Ozvalo se zamňoukání.
„Jé, Rudla! Ahoj Rudlo!“ volaly děti. „To je taky prima kamarád,“ prohlásil Lukáš a hladil
Rudlu v náručí. Rudla blaženě předl.





KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 63
„Rudla je kamarád, ale pan Veleba potřebuje pomoc,“ řekla najednou rozhodně Alenka.
Všichni zmlkli a trochu zaraženě se na Alenku dívali.
„No, když jsi říkal, že jste kamarádi, tak jsme myslela, víš, ty stromy,“ zajíkala se Alenka
a dívala se na tatínka.
Tatínek vzal Alenku do náruče. „To je výborný nápad, pomůžeme se sázením lesa.“
„My bychom šli rádi taky,“ ozval se Marek a Klárka přikyvovala.
„A mohli bychom ještě říct Radkovi a Lucce,“ dodal Lukáš.
Pan Veleba se usmíval a škrábal se ve svých šedivějících vlasech: „To je od vás moc hezké,
naplánujeme to a domluvíme se. Ale už teď vám děkuju za ochotu.“
Rudla se protáhl a zamňoukal.
„Asi je také pro,“ prohlásil Míša a všichni se rozesmáli.
Děti odešly do  domu a  hrály si. Po  chvíli je maminka svolala k  večeři. Seděli všichni
kolem velkého stolu a jedli chleba s pomazánkou.
„Mňam, to je dobrota,“ pochvaloval si Marek.
„Moc dobré,“ přidala se Klárka.
„Po  večeři byste se měli začít chystat na  noc. Kde budou spát vaši hosté?“ zeptala se
maminka naoko vážně a s přehnanou důstojností, jako by šlo o prince s princeznou. Děti se
rozesmály, pošťuchovaly se a špitaly: „Tak to řekni, tak to řekni.“
„Nechte toho,“ šeptem okřikoval Lukáš.
„Co mi má kdo říct?“ ptala se s úsměvem maminka.
Míša s Alenkou se chichotali. A Míša začal: „Když oni jsou milenci.“ Všechny děti kromě
Klárky a Lukáše zase vyprskly smíchy.
„Když ona mu dala pusu,“ ozval se výbuch smíchu.
„Ale jakápak ona, snad ten někdo má jméno,“ napomenula maminka.
„Klárka dala Lukášovi pusu,“ křičela Anička s Míšou a zase se smáli.
Klárka sklopila hlavu a Lukáš byl rudý jako rak.
Maminka pozvedla obočí: „Víte, že nemám ráda žalování a donášení. To dělají lidé, kteří
druhým závidějí a nepřejí. Co je na puse tak divného?“
„Ale oni se milují!“ vykřikla Anička s Míšou a vyprávěli mamince, jak to bylo na zastávce
autobusu.





64 DĚTI A EMOCE
„Vy jste ještě takoví malí popletové,“ řekla maminka, „Klárka měla radost a dala Lukášovi
pusu. Na tom není nic k podivování. A ještě to neznamená, že se milují. Láska, děti, je ještě
něco mnohem hlubšího, a dávat si pusinky nebo se držet za ruce a objímat se, je něco
hezkého, ale vůbec to nemusí být láska. Pojďte, budu vám o lásce chvilku vypravovat.“
V tu chvíli si přisedl i tatínek, který už chvilku poslouchal. Sedl si vedle maminky a stiskl
jí ruku. Dlouze se jí zadíval do očí a usmál se: „Jsi báječná.“
Rudla si v  tu chvíli vyskočil na  lavici u  kachlových kamen a  roztáhl se jak dlouhý, tak
široký. Ještě chvíli si povídali. Klárku s  Markem uložili v  pokoji pro hosty. Všichni před
sebou měli sobotu a neděli.
Povídáme si:
 Proč dala Klárka Markovi pusu?
Měli jste někdy velkou radost?
 Kdo je kamarád nebo kamarádka?
 Co dělá kamarádka nebo kamarád?
 Co dobří kamarádi nedělají?
Mají si lidé pomáhat? Proč?
 Co znamená nezištnost?
 Co je to přátelství?
 Co je to láska?
Víte, že lásky existuje víc druhů?
 Co jste udělali naposled pro svoje kamarády, abyste je
potěšili nebo jim udělali radost?
 Pomohli jste někdy
kamarádům?
 Jsou lidé, kteří nemají
kamarády a přátele?
 Potřebují děti kamarády?
Potřebují děti lásku?
O lásce
Už když jsou děti
malé, je důležité začít je seznamovat se skutečností, že existuje
mnoho možností, jak lidé projevují lásku. Leckdo stráví celý
život tím, že hledá určitý projev lásky, který nikde nemůže
najít, ačkoli mu lidé v jeho okolí projevují lásku všemi jinými
možnými způsoby. Protože všechny děti prahnou po lásce, je to
důležitý návod k umění, jak být šťastnější.
Je důležité, aby děti uměly rozlišovat různé typy lásky a uměly
si samy uvědomovat, který typ lásky patří do  které situace
a ke kterým osobám.
Děti potřebují dostatek zkušeností v tom, jak vyjadřovat lásku
přiměřeně situaci a osobě. Také s ohledem na nebezpečí
sexuálního zneužití je důležité, aby děti uměly rozlišovat a  také
vyjadřovat, které projevy lásky druhých lidí jsou jim příjemné
a které jsou jim nepříjemné a jak je odmítnout.
„Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů,
ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.“

~ Karel Čapek





KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 65
* PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001.
** Dle Wikipedie.
V  českém jazyce může slovo láska nabývat mnoha významů.
Označuje se jím především důležitý osobní vztah dvou lidí
(interpersonální láska), ale i  neosobní láska, například patriotismus
(láska k vlasti), nebo – v náboženském pojetí – samotná podstata
veškerého bytí („Bůh je láska“)*. Z fi losofi ckého hlediska je láska
vnímána jako lidská ctnost („jednat se všemi s láskou“).
Přesné rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není
možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na  osobních
vlastnostech a  zkušenostech každého člověka. Velké rozdíly
existují také mezi různými kulturami, náboženstvími a  pojetí
lásky se rovněž měnilo v čase.
Třebaže je láska ve své podstatě v prapůvodní formě jednotná
acelistvá, projevuje se ve  světě v  mnoha různých podobách.
Nejčastěji jsou to tyto**:
ZAMILOVANOST
Emoční stav vyznačující se touhou a  závislostí na  předmětu
touhy, kdy člověka v  nepřítomnosti druhého tíží stesk, někdy
i žárlivost. Ve stavu zamilovanosti jedinec zcela přehlíží chyby
a nedostatky druhého, byť by byly sebezjevnější.
KLASICKÁ LÁSKA
Silný citový vztah mezi dvěma osobami, který je založen
na vzájemné znalosti a důvěře. Takovou lásku můžeme prožívat
jako žhavou, hřejivou a  trvalou, intenzivní a  něžnou. Člověka
vnitřně naplňuje pocit otevřenosti, vstřícnosti a energie, který
se přelévá k druhému člověku.
MATEŘSKÁ LÁSKA
Láska bez sexuálního podtextu, vyznačující se pečováním
o druhého a plněním jeho potřeb.
SEBELÁSKA
Zdravé sebevědomí se dá označit za lásku k sobě samému.
Znamená to mít zdravé povědomí o svých silných i slabších
stránkách, radovat se z těch silných a pracovat s těmi slabšími. Mít se
rád, být vůči sobě laskavý a trpělivý. Vědět, že jsem dost dobrý
takový, jaký jsem.
Přehnaná láska k sobě samému spojená s přehlížením okolního
světa se nazývá narcisismus, podle řecké báje o krásném
mladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do vlastního odrazu
na hladině studánky.
NEOSOBNÍ (IMPERSONÁLNÍ) LÁSKA
Neosobní láska je opakem interpersonální a  označuje vztah
k  hodnotám, předmětům, činnostem či zvířatům. Patří sem
také láska k  vlasti, jinak řečen o vlastenectví (patriotismus),
tedy vztah k určitému zeměpisnému, společenskému či
kulturnímu prostředí.
K  neosobní lásce patří také láska k  lidstvu
jako celku (nebo obecně k  celému světu).
Nejde přímo o  lásku k  lidem jako
jednotlivcům, ale spíše o lásku k ideji
lidstva a jeho hodnotám.





66 DĚTI A EMOCE
(Nejen) děti potřebují být milovány
bezpodmínečnou láskou
Bezpodmínečná láska si neklade podmínky. Ať se dítě chová
jakkoliv, láska k němu trvá. Je to láska, na kterou se dítě může
vždycky spolehnout. Podmínečná láska závisí na  výkonech.
Podmínečná láska je jako výměnný obchod, jako odměna
za  splnění podmínek. U  podmínečné lásky si děti musejí
pozornost a přijetí rodičů zasloužit úspěchem, poslušností,
splněním úkolů, zatímco bezpodmínečná láska nezávisí na 
žádných měřítcích. Děti, které zažívají bezpodmínečnou lásku
rodičů, v sobě pěstují pocit bezpečí a klidu. Děti, které zažívají
podmínečnou lásku, v sobě pěstují pocit strachu a nejistoty.
Nepodmíněná láska podporuje v dítěti:
 Pocit klidu, bezpečí a důležitosti ve vztazích.
 Pocit zodpovědnosti.
 Odvahu a ochotu vyrůst a dospět.
Vytvoření bezpečného útočiště, když se vydává
do posuzujícího světa, zaměřeného na výkon.
 Cítí vnitřní klid a pohodu, rádo spolupracuje a ve vztazích
s ostatními si věří.
Zaměřuje se na své silné stránky.
Podmíněná láska podporuje v dítěti:
 Strach ze ztráty vztahu nebo lhostejnost.
 Orientaci na ztrátu a strach.
 Tendenci k opatrnosti.
 Prožívání světa jako nejistého místa, kde není místo pro
uvolnění a načerpání nové energie.
 Ve vztazích s ostatními je soutěživé nebo žárlivé.
 Zaměřuje se na své slabé stránky.
 Pocit, že lásku je třeba si zasloužit, že nemůže být
milováno takové, jaké je.
Rodina jako příprava pro životní
vztahy
Stejně jako všechno v  životě, ani rodina není neměnné
prostředí. Každý z jejích členů se v čase vyvíjí a mění, někdy
nečekaně a někdy až k nepoznání. Pro malé děti je jednou z velkých
výzev příchod nového sourozence. To vyžaduje
přizpůsobení systému existujících vztahů nové struktuře. Sociální svět
malého dítěte se stává po  příchodu miminka do  rodiny
složitějším, protože se musí emocionálně přizpůsobit nové
situaci, své nové roli v systému, chování a projevům nového člena
rodiny a  také vztahu rodičů k  oběma dětem. Rodinné vztahy





KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 67
jsou dynamické procesy, které se v tomto případě vyvíjejí
nejrůznějším způsobem podle reakcí dříve narozeného dítěte
a okolností, ve kterých jsou sourozenci vychováváni, a dalších
jiných přispívajících faktorů (např. věkový rozdíl mezi
sourozenci). Příchod sourozence může vyvolat v  dítěti nové emoce
– od  pocitů blízkosti a  radosti po  pocity ohrožení a  odsunutí
na druhou kolej. Sourozenci jsou někdy první, kdo dítěti ukáže,
že život ve  společnosti druhých není vždy snadný a  příjemný,
ale také to, jak moc jsou pro nás mezilidské vztahy důležité a že
respektovat jeden druhého nejen stojí za to, ale je to jediný
způsob, jak žít kvalitní a  radostný život v  lidském světě.
Sourozenecký vztah dává dítěti příležitost naučit se trpělivosti, soucitu,
pokoře, štědrosti, schopnosti dělit se a  sdílet, a  další základní
sociální dovednosti.
Učíme děti soucitu
Již samotný slovní základ slova „soucit“ vyjadřuje podstatu –
cítit s druhými, cítit to, co cítí druzí. Soucit je základním
předpokladem schopnosti milovat, mít rád. Pro rozvoj soucitu je
zásadní v dětech probouzet zájem o to, co si ostatní lidé myslí
a co cítí, co potřebují, co si přejí, a nalézat způsoby, jak druhým
lidem vyjít vstříc, pomoci a  zároveň zůstat v  kontaktu s 
vlastním vnitřním světem a neopomíjet jej. To je totiž jedno z rizik
ve vztazích: když se neumíme dobře postarat o své vlastní vnitřní
prožívání a projektujeme si tuto neschopnost do přehnané
orientace na  druhé. Zapomínáme na  sebe. Taková projekce není
zdravá a není ani prospěšná pro nikoho ze zúčastněných.
Děti učíme vžít se do obtížné situace starých nebo nemocných
nebo do  situace lidí s  úplně odlišným rodinným zázemím.
Vhodným způsobem ve vhodnou chvíli a se souhlasem dětí je
seznamujeme s životem lidí, kteří se něčím třeba i výrazně liší
– jsou nějakým způsobem po stižení, omezení, nemocní,
umírající. Také v multikulturně složených třídách se nabízí mnoho
příležitostí k  nacvičování empatie, která vychází z  pochopení,
že i když máme jako lidé různé kultury, zvyky, projevy, toužíme
všichni po tom být šťastní a milováni. Když děti začnou v klidu
hovořit o  zkušenostech ze svého života, je to počátek tohoto
důležitého procesu, při němž se učíme vidět svět z perspektivy
někoho jiného a přiznat jí místo, které jí patří.
Dětská přátelství
Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou
náklonností a  porozuměním. Osoby v  přátelském vztahu se vůči
svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to
nejlepší.
Podstatná je vzájemná upřímnost, důvěra a  schopnost
vcítění; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity
a  názory beze strachu, že by za  ně byli odsuzováni nebo
zesměšňováni.
Mezi přáteli je také běžná vzájemná nezištná pomoc a  touha
trávit s  tím druhým hodně času. Přátelství je téměř ve  všech
charakteristikách shodné s  láskou. Na  rozdíl od  lásky ale
přátelé nejsou fyzicky (sexuálně) přitahováni svými protějšky a při
krátkodobém odloučení netrpí pocity samoty a prázdnoty.
V  předškolním věku a  raném školním věku jsou typickými
znaky dětských přátelství důraz na  společnou činnost,
uspokojování vlastních potřeb a  posílení vlastního statusu. Vztahy
bývají často krátkodobé.





68 DĚTI A EMOCE
Starší děti, adolescenty a  dospělé charakterizuje sdílení
hlubších zájmů i  citů, péče o  druhého a  jeho potřeby. Vztahy jsou
relativně trvalé; snesou i krize a rozpory.
U  dětských přátelství jsou zásadními milníky přechody ze
školky do  školy. Tímto přechodem někdy přátelství končí
a způsob, jakým se s tím děti vyrovnají, může být velmi různý
a hodně napovídá o jejich vnitřním prožívaní, míře závislosti,
připoutanosti či schopnosti přijmout s  vděčností konec
jednoho a otevřít se s odvahou a důvěrou začátku nového. I s tímto
jim jako rodiče můžeme velmi pomoci, když s  dětmi předem
mluvíme, zajímáme se o  jejich pocity a  je-li třeba, vhodně je
doprovázíme. Je to nesmírně cenné pro jejich další vztahy
v životě.
Získávání přátel
Děti často říkají, že je pro ně důležité patřit do nějakého
společenství. Být oblíbený, prožívat společně legraci, pomáhat si
– zkrátka mít přátele. Některé děti snadno navazují kontakty,
pro jiné je to obtížnější. Některé děti také přikládají vztahům
větší význam než jiné. Stejně jako dospělí, i  děti mají různou
míru potřeby být ve  společnosti jiných – nejčastější dělení je
na  introverty a  extroverty. Samotné přání mít přátele je však
společné skoro všem dětem.
Sociální vztahy jsou důležité pro vývoj osobnosti. Kdo
prožije v  raném věku přátelství, získá brzy zkušenost s  tím, co je
důležité pro mezilidské vztahy. Naučí se komunikovat
s ostatními a také zacházet se svými reakcemi na vlastní emoce, které
vznikají, když jsou lidé spolu. K  důležitým předpokladům
pro soužití s  druhými lidmi patří například schopnost
prosadit se, střetávat se, hádat se, naslouchat, respektovat potřeby
druhých, srozumitelně se vyjadřovat, spo lupracovat, společně
se na něčem dohodnout, umět ustoupit, umět se podřídit.
Zjistilo se, že děti, které nemají dostatečně rozvinutou
schopnost vést dialog, obtížněji vycházejí s ostatními. Pro tyto děti je
obtížné ostatním říct o svých potřebách, a proto je pro ně také
těžké porozumět potřebám a přáním druhých dětí. Slabě
vyvinutá schopnost vést dialog a  nevhodně volené komunikační





KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 69
postupy se projeví zvlášť tehdy, když se děti pokoušejí získat
nové přátele. Byly zjištěny velké rozdíly mezi způsobem, jak
kontakt s  druhými navazovaly ty děti, které byly označovány
za spíše oblíbené, a způsobem, kterým to dělaly děti označované
za spíše neoblíbené.
Spíše neoblíbené děti měly sklon hned vpadnout do  hry.
Přitom řekly něco jako „Pusť mě, já to taky umím!“ nebo „To h l e
já umím líp než ty!“ Vůbec se nepokusily o  nějaký předchozí
neverbální kontakt, například zrakový. Jejich postup byl jen
zřídka úspěšný. Děti, které se přibližovaly tímto
nekomunikativním způsobem, byly většinou odmítnuty.
Spíše oblíbené děti postupovaly jinak. Nejprve pozorovaly hru
ostatních dětí a  po  chvíli ke  hře něco řekly nebo se na  něco
zeptaly. Například při hře na  pískovišti jedno z  pozorujících
dětí řeklo „To je ale hluboká díra.“ a  po  chvíli „Jak hluboko
chcete ještě hrabat?“ Tyto děti měly větší úspěch a  většinou se
v krátké době zapojily do hry.
Základem komunikace je sdělování myšlenek, potřeb a emocí
druhým lidem. Důležitou komunikační schopností je však také
naslouchání a vnímání potřeb, myšlenek a emocí druhých lidí.
Teprve tato schopnost umožňuje zdravou a  funkční
komunikaci a vytváří základ vzájemného porozumění. A tak umožňuje
vznik přátelského vztahu. Dalším důležitým prvkem ve 
vztazích je sdělování osobních informací a emocí. Čím více
soukromých věcí se sděluje a čím jsou soukromější, tím více vnímáme
vztah jako bližší.
Proto je velmi důležité děti podporovat a pomáhat jim, aby
získaly potřebnou dovednost a  obratnost a  byly tak úspěšné při
navazování kontaktů a vztahů. Nabízet jim svým vlastním
vzorem nebo přímou intervencí vhodné věty, výrazy, postupy.
Respekt a úcta
Respekt znamená ctít ostatní lidi a  chovat se k  nim zdvořile
nebo alespoň s úctou. Zatímco se může zdát, že respekt je spíše
o externím způsobu chování, jeho kořeny sahají daleko
za pouhou zdvořilost. Vychází z vnitřního přesvědčení, že všichni lidé
mají stejnou hodnotu a důstojnost jako my sami a že nemáme
právo ubližovat někomu osobně nebo ničit to, co mu patří. Děti
se od  malička učí, že se nemají posmívat kamarádům a  mají
spolu mluvit zdvořile. Naneštěstí čím dál méně vidíme
v médiích, politice i na veřejnosti projevy úcty a zdvořilosti a děti jsou
tímto trendem silně ovlivňovány. Proto je velmi důležité naučit
je vyjadřovat i  silné emoce způsobem, který je plný respektu
a úcty vůči druhým.
Jedním z hlavním důvodů, proč jako lidé máme potíže
respektovat jiné lidi, je pocit, že se nechovají vhodně, správně –
jednoduše, že nedělají to, co my považujeme za správné. Tento postoj
má však dva háčky: Tak, jako my máme představu o  tom, co
je správné a dobré, tak mají jiní lidé zase svou představu. Kdo
posoudí, čí představa je ta správná a platná? A pak, nikdy
nemůžeme stoprocentně vědět, proč se jiný člověk chová tak či onak,
jaké jsou jeho motivace, co jej k tomu vede, na základě jakých
životních zkušeností takto jedná. Kolikrát se nám už stalo, že
jsme si o  někom vytvořili negativní úsudek a  o  něco později
jsme se dozvěděli příběh, který za tím vším stál a najednou se
náš pohled na situaci nebo onoho člověka výrazně nebo zcela
změnil. Je velmi užitečné si tento aspekt lidských vztahů
neustále připomínat a zůstat otevřen tomu, že každý z nás prožívá
svět svým unikátním způsobem a žádný z nás není ve své
podstatě lepší nebo horší. To neznamená, že nemůžeme vyjádřit
své pocity, ale ponecháme při tom místo i pro potřeby a pocity






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.