načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha + CD audio, MP3 : Děti a emoce - Kateřina Grofová; Vojtěch Černý

Děti a emoce
-15%
sleva

Kniha + CD audio, MP3 : Děti a emoce
Autor: ;

Co vám tato kniha nabízí? Tato kniha je určena rodičům a pedagogům, kteří vychovávají děti a ovlivňují tak jejich emocionální život. Na pozadí krátkých, emočně zabarvených ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Médium: Kniha + CD audio, MP3
Vaše cena s DPH:  349 Kč 297
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9% 63%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium: Kniha + CD audio, MP3
Rok vydání: 2017-07-20
Počet stran: 160
Rozměr: 210 x 210 mm
Úprava: 160 stran : ilustrace (převážně barevné), noty
Vydání: 2., doplněné vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-30
ISBN: 9788026611257
EAN: 9788026611257
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha je určena rodičům a pedagogům, kteří vychovávají děti a ovlivňují tak jejich emocionální život. Na pozadí krátkých, emočně zabarvených příběhů dvou rodičů a jejich čtyř dětí jsou představeny nejdůležitější emoce, se kterými se my i naše děti setkáváme. Příběh doplňují interaktivní cvičení, rady, návody k hrám a dalším aktivitám, kterým je možno se věnovat jak doma, tak v mateřských a základních školách. Knihu doplňuje CD se zhudebněnými texty pro společné zpívání.

Popis nakladatele

Co vám tato kniha nabízí? Tato kniha je určena rodičům a pedagogům, kteří vychovávají děti a ovlivňují tak jejich emocionální život. Na pozadí krátkých, emočně zabarvených příběhů dvou rodičů a jejich čtyř dětí jsou představeny nejdůležitější emoce, se kterými se my i naše děti setkáváme. Co v kapitolách najdete? • příběh s konkrétní emoční situací • komentář a doporučení pro rodiče a pedagogy • otázky k tématu a praktická cvičení (tělesná, dechová, tvořivá dílna) • hry rozvíjející vnímavost a další dovednosti v kontextu konkrétní emoční situace • básničky a písničky • náměty pro samostatná cvičení doma • poselství kapitoly pro děti, rodiče a pedagogy Co je poselstvím této knihy? Pomoci rodičům, pedagogům a všem, kteří vstupují do života dětí, rozvíjet u nich zvídavost, otevřenou mysl, sebedůvěru a sebepřijetí, zvládání strachu a dalších silných emocí, schopnost soustředění a nalézání klidu, schopnost objektivního vnímání toho, co se děje uvnitř nás i vně, schopnost naladit se na emoce blízkých, rozvíjet soucit a laskavost, sociální kompetence a pocit sounáležitosti. (učíme děti vnímat, poznávat a pracovat se svými pocity)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Grofová; Vojtěch Černý - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Děti a emoce" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

60 DĚTI A EMOCE


KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 61

KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA

Kamarádská návštěva

Začalo jaro. V pátek odpoledne děti čekaly návštěvu. Přijede za nimi Lukášův spolužák Marek se sestřičkou Klárkou. Autobus z Chlumu přijíždí o půl čtvrté. Už ve tři hodiny děti poskakovaly před domem a chystaly se, že půjdou Markovi a Klárce naproti. Cestado Chlumečku jim utekla vesele a rychle.

„Ahoj, ahoj, ahoj,“ ozývaly se všechny děti, když Marek s Klárkou přijeli.

Kráčeli mezi domy do luk směrem k domovu. Když už byli na dohled a zbývalo jen pár desítek kroků, Klárka se najednou lekla: „Kde mám kabelku?“

„Ach jo, zase nějaké problémy s holkou,“ povzdechl si Marek.

Ale Alenka se starostlivě zeptala: „Kdy jsi ji měla naposled?“

Klárka, která byla stejně stará jako Alenka, potlačovala slzy a  odpověděla: „Ještě při vystupování z autobusu jsem ji určitě měla. Musela jsem ji nechat na zastávce, když jsme se vítali.“ Nejraději by se pustila do pláče.

„No, to jsi celá ty,“ zlobil se Marek, „to si nemůžeš dát na svoje věci pozor?“

„Ale no tak, snad nebude tak zle,“ řekla Alenka a vzala Klárku kamarádsky kolem ramen. Anička ji vzala z  druhé strany za  ruku. „Vrátíme se do  Chlumečku a  po  kabelce se podíváme,“ rozhodla Alenka a Anička přikyvovala.

Lukáš a Míša se na sebe podívali a skoro současně jeden přes druhého spustili: „Ale to přece nejde, chtěli jsme si hrát s autodráhou, to je teda fakt dobrý, to jste si nemohlyvymyslet něco jiného?“

Marek mlčel, ale díval se nazlobeně na sestru a metal blesky očima.

„Jsou to naši hosté a hlavně kamarádi, takže pomůžeme, když je někdo z nich v nouzi,“ řekla rozhodně a trochu přísně Alenka směrem k Lukášovi.

Lukáš se na  ni chvíli dlouze díval, mlčel a pak pomalinku řekl: „Tak dobrá, vrátíme se a pomůžeme s hledáním.“

Všichni se rozběhli směrem k Chlumečku.

„Je tam, je tam!“ volala Klárka, sotva vběhli na náves. Kabelka ležela pod lavičkouv autobusové čekárně.


62 DĚTI A EMOCE

„Příště si dávej pozor na svoje věci,“ řekl Marek a malinko se na Klárku usmál.

„Všem vám moc děkuji, že jste mi pomohli,“ usmála se Klárka, chytla obě děvčata za ruce a najednou dala Lukášovi pusu na tvář. „Já mám takovou radost!“

Všichni se rozesmáli a rozběhli se po cestě domů.

Když došli ke stavení, tatínek stál před domem s panem Velebou. Pan Veleba byl jejich soused z domu u lesa, který byl vidět za loukou. Patřil mu pořádný kus lesa, který se táhl až ke zřícenině Hradiska.

„Dobrý den,“ pozdravily děti.

„Dobrý den,“ řekl tatínek i pan Veleba.

„Tak kdepak jste tak dlouho?“ ptal se tatínek.

Lukáš a  Marek už se nadechovali: „To holk...!“ Ale Alenka byla rychlejší. Zakoulela na Lukáše očima a zahlaholila: „Klárka potřebovala pomoci. Hledala kabelku, tak jsme ji v tom nemohli nechat samotnou. Jsme přece kamarádi.“ A líbezně se na tatínka usmála.

Tatínek i pan Veleba se rozesmáli. „Když je to tak, tak je to v pořádku.“

„Tatínku, ty a pan Veleba jste taky kamarádi?“ zeptala se Anička.

Oba muži se usmívali. „Ano, to jsme,“ řekl tatínek, „také si pomáháme. Zrovna se radíme, co by šlo udělat s tím starým dřevěným plotem za stodolou. A pan Veleba mi navrhl, že má nějaké laťky, kterými to opravíme. Ale hlavně, děti, loni byl silný vítr a panu Velebovipolámal stromy v lese. Ty už jsou pryč, odvezené na pilu, ale místo starých stromů je potřeba vysadit nové.“

V tu chvíli promluvil pan Veleba: „Přišlo to nečekaně a teď jsem zrovna na všechno sám.“

„Pan Veleba má dospělou dceru, která se provdala do Norska, a paní Velebová se musí starat o nemocného tatínka a bude nějaký čas bydlet u něj,“ vysvětloval tatínek.

„Starat se tak, jako my jsme se starali o babičku?“ zeptal se Míša.

„Ano, přesně tak,“ řekl tatínek a pan Veleba přikyvoval.

„A jak se sází stromky?“ ptala se Anička.

„Je to docela snadné, jen jich bude hodně,“ odpověděl pan Veleba, „rád bych místo smrků sázel jedle a buky.“

Ozvalo se zamňoukání.

„Jé, Rudla! Ahoj Rudlo!“ volaly děti. „To je taky prima kamarád,“ prohlásil Lukáš a hladil Rudlu v náručí. Rudla blaženě předl.


KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 63

„Rudla je kamarád, ale pan Veleba potřebuje pomoc,“ řekla najednou rozhodně Alenka. Všichni zmlkli a trochu zaraženě se na Alenku dívali.

„No, když jsi říkal, že jste kamarádi, tak jsme myslela, víš, ty stromy,“ zajíkala se Alenka a dívala se na tatínka.

Tatínek vzal Alenku do náruče. „To je výborný nápad, pomůžeme se sázením lesa.“

„My bychom šli rádi taky,“ ozval se Marek a Klárka přikyvovala.

„A mohli bychom ještě říct Radkovi a Lucce,“ dodal Lukáš.

Pan Veleba se usmíval a škrábal se ve svých šedivějících vlasech: „To je od vás moc hezké, naplánujeme to a domluvíme se. Ale už teď vám děkuju za ochotu.“

Rudla se protáhl a zamňoukal.

„Asi je také pro,“ prohlásil Míša a všichni se rozesmáli.

Děti odešly do  domu a  hrály si. Po  chvíli je maminka svolala k  večeři. Seděli všichni kolem velkého stolu a jedli chleba s pomazánkou.

„Mňam, to je dobrota,“ pochvaloval si Marek.

„Moc dobré,“ přidala se Klárka.

„Po  večeři byste se měli začít chystat na  noc. Kde budou spát vaši hosté?“ zeptala se maminka naoko vážně a s přehnanou důstojností, jako by šlo o prince s princeznou. Děti se rozesmály, pošťuchovaly se a špitaly: „Tak to řekni, tak to řekni.“

„Nechte toho,“ šeptem okřikoval Lukáš.

„Co mi má kdo říct?“ ptala se s úsměvem maminka.

Míša s Alenkou se chichotali. A Míša začal: „Když oni jsou milenci.“ Všechny děti kromě Klárky a Lukáše zase vyprskly smíchy.

„Když ona mu dala pusu,“ ozval se výbuch smíchu.

„Ale jakápak ona, snad ten někdo má jméno,“ napomenula maminka.

„Klárka dala Lukášovi pusu,“ křičela Anička s Míšou a zase se smáli.

Klárka sklopila hlavu a Lukáš byl rudý jako rak.

Maminka pozvedla obočí: „Víte, že nemám ráda žalování a donášení. To dělají lidé, kteří druhým závidějí a nepřejí. Co je na puse tak divného?“

„Ale oni se milují!“ vykřikla Anička s Míšou a vyprávěli mamince, jak to bylo na zastávce autobusu.


64 DĚTI A EMOCE

„Vy jste ještě takoví malí popletové,“ řekla maminka, „Klárka měla radost a dala Lukášovi

pusu. Na tom není nic k podivování. A ještě to neznamená, že se milují. Láska, děti, je ještě

něco mnohem hlubšího, a dávat si pusinky nebo se držet za ruce a objímat se, je něcohezkého, ale vůbec to nemusí být láska. Pojďte, budu vám o lásce chvilku vypravovat.“

V tu chvíli si přisedl i tatínek, který už chvilku poslouchal. Sedl si vedle maminky a stiskl

jí ruku. Dlouze se jí zadíval do očí a usmál se: „Jsi báječná.“

Rudla si v  tu chvíli vyskočil na  lavici u  kachlových kamen a  roztáhl se jak dlouhý, tak

široký. Ještě chvíli si povídali. Klárku s  Markem uložili v  pokoji pro hosty. Všichni před

sebou měli sobotu a neděli.

Povídáme si:

 Proč dala Klárka Markovi pusu?

 Měli jste někdy velkou radost?

 Kdo je kamarád nebo kamarádka?

 Co dělá kamarádka nebo kamarád?

 Co dobří kamarádi nedělají?

 Mají si lidé pomáhat? Proč?

 Co znamená nezištnost?

 Co je to přátelství?

 Co je to láska?

 Víte, že lásky existuje víc druhů?

 Co jste udělali naposled pro svoje kamarády, abyste je

potěšili nebo jim udělali radost?

 Pomohli jste někdy

kamarádům?

 Jsou lidé, kteří nemají

kamarády a přátele?

 Potřebují děti kamarády?

 Potřebují děti lásku?

O lásce

Už když jsou děti

malé, je důležité začít je seznamovat se skutečností, že existuje

mnoho možností, jak lidé projevují lásku. Leckdo stráví celý

život tím, že hledá určitý projev lásky, který nikde nemůže

najít, ačkoli mu lidé v jeho okolí projevují lásku všemi jinými

možnými způsoby. Protože všechny děti prahnou po lásce, je to

důležitý návod k umění, jak být šťastnější.

Je důležité, aby děti uměly rozlišovat různé typy lásky a uměly

si samy uvědomovat, který typ lásky patří do  které situace

a ke kterým osobám.

Děti potřebují dostatek zkušeností v tom, jak vyjadřovat lásku

přiměřeně situaci a osobě. Také s ohledem na nebezpečísexuálního zneužití je důležité, aby děti uměly rozlišovat a  také

vyjadřovat, které projevy lásky druhých lidí jsou jim příjemné

a které jsou jim nepříjemné a jak je odmítnout.

„Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů,

ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.“

~ Karel Čapek


KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 65

* PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001.

** Dle Wikipedie.

V  českém jazyce může slovo láska nabývat mnoha významů.

Označuje se jím především důležitý osobní vztah dvou lidí(interersonální láska), ale i  neosobní láska, například patriotismus

(láska k vlasti), nebo – v náboženském pojetí – samotná podstata

veškerého bytí („Bůh je láska“)*. Z fi losofi ckého hlediska je láska

vnímána jako lidská ctnost („jednat se všemi s láskou“).

Přesné rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není

možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na  osobních

vlastnostech a  zkušenostech každého člověka. Velké rozdíly

existují také mezi různými kulturami, náboženstvími a  pojetí

lásky se rovněž měnilo v čase.

Třebaže je láska ve své podstatě v prapůvodní formě jednotná

acelistvá, projevuje se ve  světě v  mnoha různých podobách.

Nejčastěji jsou to tyto**:

ZAMILOVANOST

Emoční stav vyznačující se touhou a  závislostí na  předmětu

touhy, kdy člověka v  nepřítomnosti druhého tíží stesk, někdy

i žárlivost. Ve stavu zamilovanosti jedinec zcela přehlíží chyby

a nedostatky druhého, byť by byly sebezjevnější.

KLASICKÁ LÁSKA

Silný citový vztah mezi dvěma osobami, který je založen

na vzájemné znalosti a důvěře. Takovou lásku můžeme prožívat

jako žhavou, hřejivou a  trvalou, intenzivní a  něžnou. Člověka

vnitřně naplňuje pocit otevřenosti, vstřícnosti a energie, který

se přelévá k druhému člověku.

MATEŘSKÁ LÁSKA

Láska bez sexuálního podtextu, vyznačující se pečováním

o druhého a plněním jeho potřeb.

SEBELÁSKA

Zdravé sebevědomí se dá označit za lásku k sobě samému.Znamená to mít zdravé povědomí o svých silných i slabšíchstránkách, radovat se z těch silných a pracovat s těmi slabšími. Mít se

rád, být vůči sobě laskavý a trpělivý. Vědět, že jsem dost dobrý

takový, jaký jsem.

Přehnaná láska k sobě samému spojená s přehlížením okolního

světa se nazývá narcisismus, podle řecké báje o krásnémmladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do vlastního odrazuna hladině studánky.

NEOSOBNÍ (IMPERSONÁLNÍ) LÁSKA

Neosobní láska je opakem interpersonální a  označuje vztah

k  hodnotám, předmětům, činnostem či zvířatům. Patří sem

také láska k  vlasti, jinak řečeno vlastenectví (patriotismus),

tedy vztah k určitému zeměpisnému, společenskému či

kulturnímu prostředí.

K  neosobní lásce patří také láska k  lidstvu

jako celku (nebo obecně k  celému světu).

Nejde přímo o  lásku k  lidem jako jednotlivcům, ale spíše o lásku k idejilidstva a jeho hodnotám.


66 DĚTI A EMOCE

(Nejen) děti potřebují být milovány

bezpodmínečnou láskou

Bezpodmínečná láska si neklade podmínky. Ať se dítě chová

jakkoliv, láska k němu trvá. Je to láska, na kterou se dítě může

vždycky spolehnout. Podmínečná láska závisí na  výkonech.

Podmínečná láska je jako výměnný obchod, jako odměna

za  splnění podmínek. U  podmínečné lásky si děti musejí

pozornost a přijetí rodičů zasloužit úspěchem, poslušností,splněním úkolů, zatímco bezpodmínečná láska nezávisí na žádných měřítcích. Děti, které zažívají bezpodmínečnou lásku

rodičů, v sobě pěstují pocit bezpečí a klidu. Děti, které zažívají

podmínečnou lásku, v sobě pěstují pocit strachu a nejistoty.

Nepodmíněná láska podporuje v dítěti:

 Pocit klidu, bezpečí a důležitosti ve vztazích.

 Pocit zodpovědnosti.

 Odvahu a ochotu vyrůst a dospět.

 Vytvoření bezpečného útočiště, když se vydává

do posuzujícího světa, zaměřeného na výkon.

 Cítí vnitřní klid a pohodu, rádo spolupracuje a ve vztazích

s ostatními si věří.

 Zaměřuje se na své silné stránky.

Podmíněná láska podporuje v dítěti:

 Strach ze ztráty vztahu nebo lhostejnost.

 Orientaci na ztrátu a strach.

 Tendenci k opatrnosti.

 Prožívání světa jako nejistého místa, kde není místo pro

uvolnění a načerpání nové energie.

 Ve vztazích s ostatními je soutěživé nebo žárlivé.

 Zaměřuje se na své slabé stránky.

 Pocit, že lásku je třeba si zasloužit, že nemůže být

milováno takové, jaké je.

Rodina jako příprava pro životní

vztahy

Stejně jako všechno v  životě, ani rodina není neměnné prostředí. Každý z jejích členů se v čase vyvíjí a mění, někdynečekaně a někdy až k nepoznání. Pro malé děti je jednou z velkých

výzev příchod nového sourozence. To vyžaduje přizpůsobení systému existujících vztahů nové struktuře. Sociální svět

malého dítěte se stává po  příchodu miminka do  rodiny složitějším, protože se musí emocionálně přizpůsobit nové situaci, své nové roli v systému, chování a projevům nového člena

rodiny a  také vztahu rodičů k  oběma dětem. Rodinné vztahy


KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 67

jsou dynamické procesy, které se v tomto případě vyvíjejínejrůznějším způsobem podle reakcí dříve narozeného dítěte

a okolností, ve kterých jsou sourozenci vychováváni, a dalších

jiných přispívajících faktorů (např. věkový rozdíl mezi sourozenci). Příchod sourozence může vyvolat v  dítěti nové emoce

– od  pocitů blízkosti a  radosti po  pocity ohrožení a  odsunutí

na druhou kolej. Sourozenci jsou někdy první, kdo dítěti ukáže,

že život ve  společnosti druhých není vždy snadný a  příjemný,

ale také to, jak moc jsou pro nás mezilidské vztahy důležité a že

respektovat jeden druhého nejen stojí za to, ale je to jedinýzpůsob, jak žít kvalitní a  radostný život v  lidském světě. Sourozenecký vztah dává dítěti příležitost naučit se trpělivosti, soucitu,

pokoře, štědrosti, schopnosti dělit se a  sdílet, a  další základní

sociální dovednosti.

Učíme děti soucitu

Již samotný slovní základ slova „soucit“ vyjadřuje podstatu –

cítit s druhými, cítit to, co cítí druzí. Soucit je základnímpředokladem schopnosti milovat, mít rád. Pro rozvoj soucitu je

zásadní v dětech probouzet zájem o to, co si ostatní lidé myslí

a co cítí, co potřebují, co si přejí, a nalézat způsoby, jak druhým

lidem vyjít vstříc, pomoci a  zároveň zůstat v  kontaktu s vlastním vnitřním světem a neopomíjet jej. To je totiž jedno z rizik

ve vztazích: když se neumíme dobře postarat o své vlastní vnitřní

prožívání a projektujeme si tuto neschopnost do přehnanéorientace na  druhé. Zapomínáme na  sebe. Taková projekce není

zdravá a není ani prospěšná pro nikoho ze zúčastněných.

Děti učíme vžít se do obtížné situace starých nebo nemocných

nebo do  situace lidí s  úplně odlišným rodinným zázemím.

Vhodným způsobem ve vhodnou chvíli a se souhlasem dětí je

seznamujeme s životem lidí, kteří se něčím třeba i výrazně liší

– jsou nějakým způsobem postižení, omezení, nemocní, umírající. Také v multikulturně složených třídách se nabízí mnoho

příležitostí k  nacvičování empatie, která vychází z  pochopení,

že i když máme jako lidé různé kultury, zvyky, projevy, toužíme

všichni po tom být šťastní a milováni. Když děti začnou v klidu

hovořit o  zkušenostech ze svého života, je to počátek tohoto

důležitého procesu, při němž se učíme vidět svět z perspektivy

někoho jiného a přiznat jí místo, které jí patří.

Dětská přátelství

Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnounáklonností a  porozuměním. Osoby v  přátelském vztahu se vůči

svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to

nejlepší.

Podstatná je vzájemná upřímnost, důvěra a  schopnost vcítění; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity

a  názory beze strachu, že by za  ně byli odsuzováni nebo

zesměšňováni.

Mezi přáteli je také běžná vzájemná nezištná pomoc a  touha

trávit s  tím druhým hodně času. Přátelství je téměř ve  všech

charakteristikách shodné s  láskou. Na  rozdíl od  lásky ale přátelé nejsou fyzicky (sexuálně) přitahováni svými protějšky a při

krátkodobém odloučení netrpí pocity samoty a prázdnoty.

V  předškolním věku a  raném školním věku jsou typickými

znaky dětských přátelství důraz na  společnou činnost, uspokojování vlastních potřeb a  posílení vlastního statusu. Vztahy

bývají často krátkodobé.


68 DĚTI A EMOCE

Starší děti, adolescenty a  dospělé charakterizuje sdílení hlubších zájmů i  citů, péče o  druhého a  jeho potřeby. Vztahy jsou

relativně trvalé; snesou i krize a rozpory.

U  dětských přátelství jsou zásadními milníky přechody ze

školky do  školy. Tímto přechodem někdy přátelství končí

a způsob, jakým se s tím děti vyrovnají, může být velmi různý

a hodně napovídá o jejich vnitřním prožívaní, míře závislosti,

připoutanosti či schopnosti přijmout s  vděčností konec jednoho a otevřít se s odvahou a důvěrou začátku nového. I s tímto

jim jako rodiče můžeme velmi pomoci, když s  dětmi předem

mluvíme, zajímáme se o  jejich pocity a  je-li třeba, vhodně je

doprovázíme. Je to nesmírně cenné pro jejich další vztahy

v životě.

Získávání přátel

Děti často říkají, že je pro ně důležité patřit do nějakéhospolečenství. Být oblíbený, prožívat společně legraci, pomáhat si

– zkrátka mít přátele. Některé děti snadno navazují kontakty,

pro jiné je to obtížnější. Některé děti také přikládají vztahům

větší význam než jiné. Stejně jako dospělí, i  děti mají různou

míru potřeby být ve  společnosti jiných – nejčastější dělení je

na  introverty a  extroverty. Samotné přání mít přátele je však

společné skoro všem dětem.

Sociální vztahy jsou důležité pro vývoj osobnosti. Kdo prožije v  raném věku přátelství, získá brzy zkušenost s  tím, co je

důležité pro mezilidské vztahy. Naučí se komunikovats ostatními a také zacházet se svými reakcemi na vlastní emoce, které

vznikají, když jsou lidé spolu. K  důležitým předpokladům

pro soužití s  druhými lidmi patří například schopnost prosadit se, střetávat se, hádat se, naslouchat, respektovat potřeby

druhých, srozumitelně se vyjadřovat, spolupracovat, společně

se na něčem dohodnout, umět ustoupit, umět se podřídit.

Zjistilo se, že děti, které nemají dostatečně rozvinutou schopnost vést dialog, obtížněji vycházejí s ostatními. Pro tyto děti je

obtížné ostatním říct o svých potřebách, a proto je pro ně také

těžké porozumět potřebám a přáním druhých dětí. Slaběvyvinutá schopnost vést dialog a  nevhodně volené komunikační


KAMARÁDSTVÍ, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKA 69

postupy se projeví zvlášť tehdy, když se děti pokoušejí získat

nové přátele. Byly zjištěny velké rozdíly mezi způsobem, jak

kontakt s  druhými navazovaly ty děti, které byly označovány

za spíše oblíbené, a způsobem, kterým to dělaly děti označované

za spíše neoblíbené.

Spíše neoblíbené děti měly sklon hned vpadnout do  hry. Přitom řekly něco jako „Pusť mě, já to taky umím!“ nebo „To h l e

já umím líp než ty!“ Vůbec se nepokusily o  nějaký předchozí

neverbální kontakt, například zrakový. Jejich postup byl jen

zřídka úspěšný. Děti, které se přibližovaly tímtonekomunikativním způsobem, byly většinou odmítnuty.

Spíše oblíbené děti postupovaly jinak. Nejprve pozorovaly hru

ostatních dětí a  po  chvíli ke  hře něco řekly nebo se na  něco

zeptaly. Například při hře na  pískovišti jedno z  pozorujících

dětí řeklo „To je ale hluboká díra.“ a  po  chvíli „Jak hluboko

chcete ještě hrabat?“ Tyto děti měly větší úspěch a  většinou se

v krátké době zapojily do hry.

Základem komunikace je sdělování myšlenek, potřeb a emocí

druhým lidem. Důležitou komunikační schopností je však také

naslouchání a vnímání potřeb, myšlenek a emocí druhých lidí.

Teprve tato schopnost umožňuje zdravou a  funkční komunikaci a vytváří základ vzájemného porozumění. A tak umožňuje

vznik přátelského vztahu. Dalším důležitým prvkem ve vztazích je sdělování osobních informací a emocí. Čím vícesoukromých věcí se sděluje a čím jsou soukromější, tím více vnímáme

vztah jako bližší.

Proto je velmi důležité děti podporovat a pomáhat jim, abyzískaly potřebnou dovednost a  obratnost a  byly tak úspěšné při

navazování kontaktů a vztahů. Nabízet jim svým vlastnímvzorem nebo přímou intervencí vhodné věty, výrazy, postupy.

Respekt a úcta

Respekt znamená ctít ostatní lidi a  chovat se k  nim zdvořile

nebo alespoň s úctou. Zatímco se může zdát, že respekt je spíše

o externím způsobu chování, jeho kořeny sahají dalekoza pouhou zdvořilost. Vychází z vnitřního přesvědčení, že všichni lidé

mají stejnou hodnotu a důstojnost jako my sami a že nemáme

právo ubližovat někomu osobně nebo ničit to, co mu patří. Děti

se od  malička učí, že se nemají posmívat kamarádům a  mají

spolu mluvit zdvořile. Naneštěstí čím dál méně vidímev médiích, politice i na veřejnosti projevy úcty a zdvořilosti a děti jsou

tímto trendem silně ovlivňovány. Proto je velmi důležité naučit

je vyjadřovat i  silné emoce způsobem, který je plný respektu

a úcty vůči druhým.

Jedním z hlavním důvodů, proč jako lidé máme potížerespektovat jiné lidi, je pocit, že se nechovají vhodně, správně –jednoduše, že nedělají to, co my považujeme za správné. Tento postoj

má však dva háčky: Tak, jako my máme představu o  tom, co

je správné a dobré, tak mají jiní lidé zase svou představu. Kdo

posoudí, čí představa je ta správná a platná? A pak, nikdynemůžeme stoprocentně vědět, proč se jiný člověk chová tak či onak,

jaké jsou jeho motivace, co jej k tomu vede, na základě jakých

životních zkušeností takto jedná. Kolikrát se nám už stalo, že

jsme si o  někom vytvořili negativní úsudek a  o  něco později

jsme se dozvěděli příběh, který za tím vším stál a najednou se

náš pohled na situaci nebo onoho člověka výrazně nebo zcela

změnil. Je velmi užitečné si tento aspekt lidských vztahůneustále připomínat a zůstat otevřen tomu, že každý z nás prožívá

svět svým unikátním způsobem a žádný z nás není ve svépodstatě lepší nebo horší. To neznamená, že nemůžeme vyjádřit

své pocity, ale ponecháme při tom místo i pro potřeby a pocity




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist