načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Desátý svědek - Leonard Rosen

Desátý svědek
-7%
sleva

Elektronická kniha: Desátý svědek
Autor:

Z minulosti lze vylovit stejně tak bolest, jako i vzácný poklad… Přelom jara a léta 1978. Strojní inženýr Henri Poincaré tvrdě pracoval na přípravách k vylovení a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169 Kč 158
+
-
5,3
bo za nákup

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galatea
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 343
Rozměr: 22 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Tenth witness
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Dalibor Míček
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-1051-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Z minulosti lze vylovit stejně tak bolest, jako i vzácný poklad…

Přelom jara a léta 1978. Strojní inženýr Henri Poincaré tvrdě pracoval na přípravách k vylovení a záchraně lodního vraku údajně plného zlata, který ztroskotal u nizozemského pobřeží. Před zahájením potápěčských prací si bere vzácnou dovolenou a odjíždí na výlet k Waddenzee, rozlehlým pobřežním písčitým mělčinám. Průvodcem je mu bystrá, schopná a atraktivní Liesel Krausová, která spolu se svým bratrem zdědila rodinný podnik, jež v minulosti vyráběl ocel pro Třetí říši.

Krausovy ocelárny jsou zdrojem obrovského bohatství, snadno svádějícího ke korupci. Čím víc se rozvíjí milostný vztah Henriho s Liesel, tím víc se Poincaré nechává vtáhnout mezi německé přátele sourozenců Krausových, kteří se netají svou nacistickou minulostí. Poincaré se zmítá mezi láskou k Liesel a svým svědomím. Až smrtelná hrozba jej donutí ujmout se vyšetřování, do kterého se nikomu kromě Interpolu nechce.

Zařazeno v kategoriích
Leonard Rosen - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
2014 DESATY VEDEK Leonard Rosen I I v Copyright © 2013 by Leonard Rosen Translation © 2014 by Dalibor Míček Cover design © 2014 by GALATEA Všechna jména, místa a události v tomto románu jsou fiktivní a jsou dílem autorovy fantazie. Jakákoliv podobnost se skutečnými událostmi, místy nebo osobami, ať už žijícími či nikoliv, je čistě náhodná. Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky šířena bez předchozího písemného souhlasu majitele práv. Z anglického originálu THE TENTH WITNESS, vydaného nakladatelstvím The Permanent Press, Sag Harbor, NY 2013, přeložil Dalibor Míček Sazba: Karel Kaltrop Vydání první v elektronické podobě Vydalo Nakladatelství GALATEA, s.r.o., v říjnu 2014 ISBN 978-80-87910-52-8 Věnováno Lindě Navzdory lidem pořád věřím v člověka ELIE WIESEL, Otevřené srdce CAST I I v 1 O  každých Vánocích mně můj přítel a bývalý obchodní part­ ner posílá košík hrušek. A s každou zásilkou přijde lístek, kte­ rý obsahuje tutéž nevyřčenou otázku, vyvedenou stejným pro­ vokativním, vlevo nakloněným rukopisem: „Stačí říct, Henri.  Tvůj stůl na tebe čeká. Vše nejlepší, A. C.“ Pomyšlení, že by mě Alec chtěl i po tolika letech zpátky,  mi lichotí. Peníze by se mi hodily a bez těch dlouhých období  mimo domov i bez násilí a obav, které jsou s policejní prací  nevyhnutelně spjaty, bych se snadno obešel. Ale podnikání mi  nikdy k srdci nepřirostlo. V průběhu oněch let jsem odmítal  zakázky, které mě urážely. Přijímal jsem klienty, kteří si sotva  vydělali na nájemné, natož aby nám mohli platit. Občas jsme  se s Alekem kvůli tomu hádali. Věřím, že nakonec by náš pod­ nik kvůli tomu, co Alec přiléhavě označoval jako mou agresiv­ ní naivitu, zkrachoval. Jednou jsem naznačil, že odejdu z firmy a stanu se knězem.  Možná bych to i udělal, kdybych v té době věřil v Boha. Nyní,  když v něj věřím, jsem již příliš starý – což je jenom dobře,  protože dnes již vím, do jaké míry člověk podlehl zkáze, a po­ kládám za pošetilé, dokonce za nebezpečné, držet se náhledu  na svět, jak mi ho vštípila nedělní škola. Kromě toho by ze mě  byl mizerný kněz. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyměnil firmu Poincaré  & Chin Consulting Engineers za Interpol. Odešel jsem právě  11 Leonard Rosen 12 včas,  abych si udržel drahého přítele a iluzi, že jsme s Alekem  mohli prosperovat. A co je ještě lepší, každý prosinec sedává­ me s Claire u našeho farmářského stolu a pochutnáváme si  na vynikajícím sezónním ovoci. Je zázrakem moderního věku  moci v prosinci jíst anjouské hrušky. Zakousnu se a rázem se  ocitnu v zahradě ve stínu And, kde tyto klenoty rostou. Je Štědrý večer a moje vnoučata konečně spí. Claire dřímá  u krbu. Před chvílí se zavrtěla a řekla: „Lásko, jdi si lehnout.“  Políbili jsme se a já jí zakryl nohy dekou. Znovu odplula do ná­ ruče spánku.  Venku přikryly vinice peřiny zmrzlého sněhu. S Alekovým  lístkem před sebou se znovu zamýšlím nad jeho dobře mí­ něnou nabídkou. Jinými slovy si v duchu znovu přehrávám  události onoho léta a ptám se sám sebe: Vybral jsem si dobře?  Vybíral jsem od té doby dobře? Musím odpovědět naprosto  upřímně. A pokud bude odpověď znít ne, napíšu svému příteli  a požádám ho, aby oprášil mou starou židli. A on by to udělal. Začínám  tedy  stejně,  už  třicet  let.  Začínám  tělem  muže,  který  plave  obličejem  dolů  v  neklidných  vodách  u  ostrova  Terschelling. Vidím jej, jak bojuje s přílivovou vlnou, která se  valí od Severního moře a neúnavně cválá k pobřeží. Muž ví,  že se blíží a že jí nemůže uniknout. Voda mu stoupá k pasu,  ke krku, ke rtům. Jistě je smířen se smrtí. Ale proč s ní potom  bojuje? Plave, dokud mu nedojdou síly, pak se potopí. Oči mu  vylézají z důlků, svaly na krku se napínají a pak to přichá- zí – první nádech pod hladinou. Ledová slaná voda mu ochro­ muje  hrtan  a  průdušnice  již  nezvládá  chránit  plíce.  Mozek  trpící  nedostatkem  kyslíku  nutí  tělo  znovu  se  nadechnout.  Další laryngální křeče, nyní již slabší. Voda vniká do plic. Při  pátém cyklu nastává konec. A svět se ho ke svému štěstí nadobro zbavil. 13 2 V  červnu 1977 vypsala londýnská centrála Lloydovy pojiš­ ťovny  tendr  na  návrh,  konstrukci  a  provozování  plovoucí  potápěčské plošiny v Severním moři. Jejím účelem mělo být  vyzdvižení ztraceného pokladu z lodi HMS Lutine, legendární  britské fregaty, která se za bouře potopila nedaleko holand­ ského pobřeží s tisícovkou zlatých prutů. V roce 1799 vyplatila  Lloydova společnost pojistné plnění a stala se právoplatným  majitelem vraku. O sto osmdesát let později poskytly nové  technologie, jako například stranový skenovací sonar, ředite­ lům pojišťovny důvod k přesvědčení, že tento pokus o záchra­ nu cenného nákladu by mohl dopadnout lépe než předchozí.  A přestože se loď potopila v pouhých šesti metrech hloubky,  byla z ní zatím vyzdvižena pouze desetina z celkového množ­ ství zlata, jehož cena se v roce 1977 odhadovala na téměř jede­ náct milionů liber šterlinků.  Alec a já jsme chtěli vypadnout z kanceláře, a tak jsme se  do tendru přihlásili a díky nejnižší nabídce jsme zakázku zís­ kali. Byli jsme mladí, ale již jsme si vydobyli uznání, dva čer- ství inženýři toužící po práci venku. Co mohlo být lákavější  než honba za pokladem? V  Rotterdamu  jsme  koupili  starý  uhelný  nákladní  člun,  opravili ho a moderně vybavili a koncem května 1978 jsme  plavidlo dopravili k vraku Lutine, kde bude kotvit celé léto.  Leonard Rosen 14 Pracovní  zatížení bylo úděsné. Den před zahájením záchranné  operace jsme si mohli poprvé po mnoha měsících dopřát pár  hodin oddechu, a tak jsem se pokusil odlepit Aleka od pracov­ ního stolu a vylákat jej na procházku k Waddenzee, oblasti pří­ břežních mělčin. Waddenzee se rozkládá mezi holandskou pevninou a ně­ kolika takzvanými bariérovými ostrovy, což jsou dlouhé a po­ měrně široké písčité pásy vytvořené mořskými proudy, větrem  a vlnami, a vedoucí rovnoběžně s linií pobřeží. Jedním z těchto  ostrovů je Terschelling, k němuž jsme to měli z naší plovoucí  základny nejblíž. Dvakrát denně se za odlivu Waddenzee vy­ prazdňuje do Severního moře a nechává za sebou rozlehlou  blátivou bažinu, zřejmě největší slapovou plochu na světě. Pře­ chod z pevniny na kterýkoliv z bariérových ostrovů suchou  nohou  po  mořském  dně  je  holandským  národním  sportem.  Každé léto se této pouti účastní tisíce lidí, často celé rodiny od  prarodičů k vnukům, a já jsem se k nim chtěl připojit. „Za odlivu nehrozí žádné nebezpečí,“ naléhal jsem na Ale­ ka. „Rozhodně ne tehdy, když vyrazíš s některým z registro­ vaných průvodců. Jsou vybaveni vysílačkami pro spojení mezi  plavidly a pevninou. Dokonce jsou domluveni se záchranáři  a v případě potřeby si mohou vyžádat helikoptéru. Jak říkám,  je to absolutně bezpečné.“ Založil paže na prsou. „Je to pohodlná procházka,“ pokračoval jsem. „Jen tu a tam  bláto a v některých místech voda, ale maximálně po kolena.  A po nějakých pěti šesti hodinách dojdeme na Terschelling.“  Podal jsem mu turistickou brožuru s fotografiemi dun a ši­ rokých bílých pláží a barvitě jsem mu popsal úvodní etapu  výletu, kterou jsem absolvoval předchozího dne, ale on pořád  nejevil zájem. „Bude to vynikající relaxace,“ vynesl jsem poslední trumf.  „Víš ještě, co znamená relaxovat?“ DESÁTÝ SVĚDEK 15 Stáli  jsme v naší dočasné kanceláři v podkroví čtyřpatro­ vé budovy v Harlingenu na holandském pobřeží. Městečko  vypadá spíš jako rybářská vesnice ze šestnáctého století než  moderní přístavní centrum. Z okna se nám otevíral zastřený  výhled na stěžně lodí zakotvených v rejdě, na strmé střechy  kryté pálenými taškami a na otáčející se větrné mlýny. „Relaxace je jiný termín pro lenost,“ uzemnil mě Alec Chin.  Naše jediné okno kryla jako šedý zákal vrstva špíny a já  jsem sotva rozeznal skupinku shromážděnou na nábřeží ko­ lem naší průvodkyně. Byla to vysoká dívka a v ruce držela  tyč delší než vycházkovou hůl a kratší než rybářský prut. Při  mé včerejší vycházce mi vysvětlila, že slouží „k záchraně sla­ bých a ochromených“. Výlet se tak vydařil, že jsem ji pozval  na oběd a na procházku městem. A ta se tak vydařila, že jsem  se přihlásil na druhou, namáhavější výpravu. Alec přistoupil ke dveřím a otevřel je. „Na plošině nás čeka­ jí ve tři čtvrtě na šest. Ráno,“ zdůraznil.   Zazubil jsem se. „Dám ti poslední a nejlepší nabídku. Kou­ pím ti nafukovací kruh. Takový ten co se navléká kolem pasu  a vpředu má kachničku. Vyrazíš na mělčinu jako vikingská  loď.“ „Pět čtyřicet pět, Henri. A člun odplouvá od mola o půl ho­ diny dříve.“ „Naučím se plavat,“ opáčil jsem.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist