načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Deprese: Zvládněte ji bez léků a získejte svůj život zpátky - Kelly Broganová; Kristina Lobergová

Deprese: Zvládněte ji bez léků a získejte svůj život zpátky

Elektronická kniha: Deprese: Zvládněte ji bez léků a získejte svůj život zpátky
Autor: ;

Deprese není nemoc. Je pouze signálem, že v těle není něco v ­rovnováze. Může jít například o potravinou intoleranci, nerovnováhu cukru v krvi, disfunkci štítné žlázy či ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 296
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Jana Kočičková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0727-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Deprese není nemoc. Je pouze signálem, že v těle není něco v ­rovnováze. Může jít například o potravinou intoleranci, nerovnováhu cukru v krvi, disfunkci štítné žlázy či chybějící živiny ve stravě. Doktorka Kelly Broganová v knize boří mýty, jimiž konvenční medicína opředla příčiny i léčbu deprese předepisováním zázračné pilulky na špatnou náladu. Autorka se rozhodla posvítit si na tento tmavý prostor a ukazuje, že většinu duševních chorob má na svědomí životní styl a jednoduchou změnou každodenních návyků se můžete deprese zbavit. Základem je upravit jídelníček, zařadit dostatek vhodného pohybu i spánku a naučit se pracovat se stresem. Staňte se pánem svého života a získáte více než jen odměnu v podobě duševní rovnováhy. Dostanete svůj život a své tělo pod kontrolu, budete mít jasnou mysl i ducha a více energie. Poslechněte svůj rozum a vydejte se na vlastní cestu. Své tělo můžete vyléčit i bez medikamentů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kelly Broganová; Kristina Lobergová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Deprese:

Zvládněte ji bez léků

a získejte svůj život zpátky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bizbooks.cz

www.albatrosmedia.cz

Kelly Broganová, MD, Kristina Lobergová

Deprese: Zvládněte ji bez léků a získejte svůj život zpátky – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Kelly Broganová, MD

a Kristina Lobergová

Deprese

Zvládněte ji bez léků

a získejte svůj život zpátky

Včetně třicetidenního plánu na změnu životního stylu

BizBooks

Brno

2018


Tato kniha obsahuje rady a informace týkající se zdravotní péče. Neslouží jako

náhrada lékařské konzultace a mělo by se s ní zacházet jako s doplňkem spíše

než náhradou běžné lékařské péče. Doporučujeme vyhledat lékaře a poradit se

s  ním dříve, než zahájíte jakýkoli léčebný program nebo proces. Bylo vynalo

ženo maximální úsilí, aby informace obsažené v této knize byly přesné v době

psané této knihy. Vydavatel ani autor nenesou žádnou zodpovědnost v případě

jakýchkoli léčebných výsledků vyplývajících z  uplatňování metod navrhova

ných touto knihou.

Věnováno odkazu dr. Nicholase Gonzaleze

a všech světlonošů,

kteří osvětlují cestu nejen pro mé dcery.


OBSAH

Úvod Psycho – Není to všechno ve vaší hlavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

ČÁST PRVNÍ: PRAVDA O DEPRESI

Kapitola 1 Pochopme depresi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

Deprese není nemoc: Co nevíte o tomto syndromu a jak se

projevuje Kapitola 2 Sérum pravdy: buďme upřímní ohledně mýtu

o serotoninu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

Jak vás oklamali, špatně diagnostikovali a nesprávně léčili Kapitola 3 Nová fyziologie deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .66

Co mají společného střevní mikroflóra a tichý zánět s duševním

zdravím Kapitola 4 Velcí psychiatričtí chameleoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89

Dva běžné, léčitelné stavy, které mohou vést k psychiatrické

diagnóze Kapitola 5 Proč by na tělových emulzích, kohoutkové vodě a běžně

prodejných lécích na bolest měly být nové varovné

etikety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104

Kontakt s běžnými látkami a léky, který může vést k depresi

ČÁST DRUHÁ: PŘIROZENÁ LÉČBA,

ABY CELÉMU TĚLU BYLO DOBŘE

Kapitola 6 Budiž jídlo onou medicínou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Nutriční doporučení uzdraví vaše tělo a osvobodí vaši mysl (aniž

byste měli pocit, že dodržujete neuskutečnitelnou dietu) Kapitola 7 Síla meditace, spánku a cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155

Tři jednoduché zvyky, které mohou obohatit duševní zdraví Kapitola 8 Čistý dům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

Jak detoxikovat své prostředí Kapitola 9 Testy a doplňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .195

Podpořte svůj proces uzdravování Kapitola 10 Čtyři týdny k přirozenému optimu . . . . . . . . . . . . . . . . .217

Třicetidenní plán Pár slov na závěr: Buďte pány svého těla a osvoboďte svou mysl . . .245 Recepty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .249 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .263 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .265 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .288

Úvod

Psycho –

Není to všechno ve vaší hlavě

Pro skutečně velké lékaře v celých dějinách medicíny bylo příznačné,

že se nikdy nestali otroky léků.

– Sir William Osler (1849–1919)

P

okud jste si vybrali tuto knihu, pak je pravděpodobné, že řešíte některý

z těchto stavů: trvalou tíseň, pocit nespokojenosti, úzkost, vnitřní neklid,

únavu, nedostatek sexuální energie, chabou paměť, podrážděnost, nespavost, pocit beznaděje a pocit, že jste zahlcení a v bezvýchodné situaci a citově

na suchu. Možná se většinou ráno budíte bez motivace a bez nadšení a celým

dnem se minutu po  minutě prokousáváte s  vidinou večera (nebo skleničky

něčeho dobrého). Možná pociťujete obavy a paniku, aniž byste věděli proč.

Nedaří se vám utišit negativní myšlenky, které se vás snaží zahnat do kouta.

Někdy vám připadá, že byste mohli otevřít stavidla nekonečnému proudu

slz, anebo si nemůžete vzpomenout, kdy naposledy vám něco stálo za to se

rozplakat. To vše, co popisuji, jsou symptomy typicky diagnostikované jako

klinická deprese. A  pokud jste se pokusili vyhledat konvenční lékařskou

pomoc, i když se necítíte „v depresi“, pravděpodobně vám předepsali nějaká

antidepresiva, čímž jste se připojili k milionům jejich uživatelů. (Jenv Americe jich je 30 milionů. – pozn. red.) Možná již jste součástí této skupiny lidí

a máte pocit, že váš osud byl zpečetěn.

Ale nemusí být.

Za  posledních 25 let, od  doby, kdy FDA (Úřad pro kontrolu potravin a  léčiv) schválil antidepresiva typu Prozacu, nás učí, že léky dokážou zlepšit příznaky duševní nemoci, nebo ji dokonce vyléčit, zvláště pak deprese a  úzkostné poruchy. Dnes patří mezi nejčastěji předepisované a  prodávané l é ky.

1

A  to vede k  jedné z  nejvíce tabuizovaných a  podceňovaných tragédií

v historii moderní lékařské péče.

Úvod Psycho – Není to všechno ve vaší hlavě


8 Deprese

Provozuji psychiatrickou praxi, získala jsem diplom v  oboru kognitivní neurovědy na MIT a také diplom ze všeobecného lékařství na Weil Cornell Medical College, klinickou praxi jsem absolvovala na NYU School ofMedicine a věnuji velkou pozornost ženám, které usilovně bojují za svou duševní pohodu. Mám chuť sdílet zjištění získaná sledováním toho, jak zkažená je moderní psychiatrie i  její špinavá historie, a  zkoumáním holistického přístupu souvisejícího se stravou, meditací a fyzickou aktivitou – někteřípraktičtí lékaři tomu říkají terapie životním stylem, protože tento přístup zahrnuje změny každodenního životního stylu a neužívání medikamentů. Třebaže jsou takovéto nefarmakologické metody zcela podložené důkazy, jsou v  dnešní době rychlých řešení prakticky neznámé.

Pojďme se hned na počátku podívat na několik údajů. Nejsem konspirační teoretik a  ani se v  tom směru nijak neangažuji, ale ráda přemýšlím svým vlastním způsobem. Jsem od přírody skeptická a pragmatická. V současnosti se v  mém oboru vyskytuje několik problémů, z  nichž se ve  mně vaří krev, a snažím se mezi nimi najít souvislosti, a připravit tak prostor pro nalezení pravdy ve vědě „jednoduchým ověřením“. Za prvé, symptomy duševní nemoci nejsou pouze psychologickým problémem, a ani nejsou čistěneurochemickou záležitostí (a  jak zanedlouho uvidíme, ani jedna jediná studie neprokázala, že by deprese byla způsobena chemickou nerovnováhou v  mozku). Deprese je pouze symptomem, znamením, že něco v  těle není v  rovnováze nebo je to ve špatném stavu a je třeba to vyléčit.

A za druhé – depresi dnes ve velké míře lékaři chybně diagnostikují a léčí, hlavně pokud jde o ženy, přičemž každá sedmá na ni bere léky. (Z důvodů, které probereme později, trpí ženy depresemi dvakrát častěji než muži, bez ohledu na rasu nebo etnický původ. Každá čtvrtá žena starší 40 a 50 let užívá psychiatrické léky.)

2

Ačkoli mne učili, že antidepresiva jsou pro lidi s depresí

(a  pro pacienty trpící úzkostí, panickou hrůzou, obsedantně-kompulzivní

poruchou neboli OCD, syndromem dráždivého tračníku neboli IBS, posttraumatickou stresovou poruchou neboli PTSP, bulimií, anorexií atd.) totéž,

co brýle pro slabozraké, už na  tyto produkty nevěřím. A  po  přečtení této

knihy také nejspíše přehodnotíte vše, o  čem jste si mysleli, že jsou příčiny

deprese.

Za  většinu našich duševních chorob  – včetně jejich vzdálených příbuzných, jako jsou chronické obavy, zastřené vědomí a  podivínství  – vděčíme našemu životnímu stylu a  fyziologickým podmínkám, které se neobjeví Psycho – Není to všechno ve vaší hlavě v  diagnóze a  které začínají daleko od  našeho mozku, v  orgánech, jako jsou střeva a štítná žláza. Tak to je: můžete svou zasmušilost a neustupující pocit stísněnosti připsat nerovnováze, která se jen nepřímo vztahuje k  vnitřní chemii mozku. Opravdu to, co si dáte k  snídani (řekněme celozrnný toast, čerstvou pomerančovou šťávu, mléko a  vícezrnné cereálie) a  jak zacházíte s  vysokou hladinou cholesterolu a  odpolední bolestí hlavy (mám na  mysli léky Atorvastatin a Ibalgin), možná zcela stojí za příčinami a symptomy vaší deprese. A pokud si myslíte, že chemická pilulka vás může zachránit, vyléčit a  „spravit“, hrozně se mýlíte. Bude účinná asi tak stejně jako vzít si aspirin na hřebík vražený do nohy.

Zatímco je prokázáno, že vícero faktorů – jako např. tragická životníudálost nebo dopad hormonálních změn  – mohou spustit symptomy označované (a  léčené) jako deprese, nikdo nevysvětluje, že antidepresiva mohou nenávratně vyřadit přirozený léčivý mechanismus organismu z  provozu. Navzdory tomu, k čemu jste byli vedeni věřit, se v dlouhodobých vědeckých studiích ukazuje, že antidepresiva průběh duševní nemoci zhoršují  – a  to nemluvím o riziku poškození jater, o nadměrném krvácení, o zvýšeníhmotnosti, o sexuálních dysfunkcích a o zhoršení kognitivních funkcí, které jsou rovněž důsledkem jejich užívání. A  nejšpinavějším tajemstvím toho všeho je skutečnost, že antidepresiva patří mezi drogy, z jejichž závislosti je velmi těžké se dostat. Jsou horší než alkohol a  opiáty. Zatímco vy tomu nejspíš říkáte „projít si odvykačkou“, nás profesionální lékaře nabádá farmaceutická lobby, abychom říkali „syndrom z  vysazení“, jenž je charakteristický intenzivně vysilujícími fyzickými a psychickými reakcemi.

Čili na  rozdíl od  většiny psychiatrů nejsem z  těch, kdo by diagnostikoval „trvalý“ stav, předepsal léky a  poslal pacientku, ať si jde po  svých  – což je zlatým, bezmyšlenkovitě prováděným standardem dneška v mém oboru. Ani s  ní nebudu donekonečna rozebírat její problémy. Právě naopak, nejrve s ní proberu její léčebnou a osobní anamnézu, položím takové otázky, abych si udělala obrázek o tom, čím si od narození prošla, ať už to byl kontakt s nějakými chemikáliemi nebo způsob jejího narození a zda ji matka kojila či ne. Také jí nechám udělat laboratorní testy, které mi pomohou poznat její celkovou fyziologii. S  takovýmito neinvazivními vyšetřeními se většina psychiatrů ani praktických lékařů neobtěžuje (a v této knize se dozvíte, jaké testy je snadné zajistit a  využít jako nástroje při sestavení vaší osobní cesty k uzdravení). Deprese

Ačkoli je pro mne anamnéza pacientky důležitá, soustředím se rovněž na  to, co lze vypozorovat dnes z  hlediska buněčných změn a  případného poškození („dysregulace“) jejího imunitního systému. Lékařská literatura již více než dvacet let zdůrazňuje roli zánětu v  rozvoji duševních chorob. Pozorně se jí vyptám na  její současný životní styl, což současná konvenční medicína vypouští a  zanedbává. Přistupuji k  ní jako k  celku, v  úvahu beru skutečnosti, jako např. kolik cukru zkonzumuje a  jaké jsou její stravovací návyky, zda její střeva fungují správně ve spolupráci s její mikroflórou, jaká je její hladina hormonů štítné žlázy a kortizolu, zda se v její DNA nacházejí genetické odlišnosti, které ji mohou vystavovat vyššímu riziku symptomů deprese. Ptám se na její názory na zdraví i na její odhodlání spolupracovat se mnou. (A ano, trvá to několik hodin.)

Všechny mé pacientky mají společné cíle: chtějí se cítit fyzicky plnéenergie a emočně vyrovnané, což, jak se domnívám, je každého přirozené právo – nechtějí být neustále vyčerpané, neklidné, mít zastřené vědomí a  nebýt schopné radovat se ze života. Pod mým vedením těchto cílů dosahují, a  to pomocí velmi jednoduchých a  přímých metod: úpravou stravy (více zdravých tuků a méně cukru, mléčných výrobků a lepku), zavedením přirozených doplňků stravy, jako jsou např. vitamin B a probiotika, která nejsouna předis a která se dají získat i z některých potravin, omezením situací, v nichžpřicházejí do styku s toxikanty,

1

jako jsou fluoridy v kohoutkové vodě a vonné

látky v  kosmetice, využitím moci dostatečného spánku a  fyzické aktivity

a uplatňováním behaviorálních metod, které podporují uvolnění organismu.

Tyto základní zásahy do  životního stylu usnadňují funkci samoregeneračního mechanismu lidského těla a máme k tomu celou řadu vědeckýchpodkladů. Nejde o lékařský přístup ve stylu filozofie New Age, svá tvrzení dokážu

a doporučení doložím současnými studiemi opatřenými recenzemia uveřejněnými v těch nejuznávanějších světových publikacích.

Nepopírám, že jsem si za  několik minulých let vypěstovala poněkud bojovný postoj k  mnoha prvkům konvenční medicíny. Poté, co jsem byla svědkem toho, jaké škody toto paradigma napáchalo na  životech stovek mých pacientů, jsem přesvědčena, že farmaceutický průmysl a jeho spojenci ukrývající se za oficiálními tituly jako určité lékařské společnosti a asociace 1 Toxikant je jakákoli toxická látka, nicméně často se tento termín používá pro látky vyrobené člověkem či zanesené do prostředí lidskou aktivitou. Na druhou stranu pojem toxin se vztahuje k toxikantům, které jsou přirozeně vytvářeny žijícími organismy.Psycho – Není to všechno ve vaší hlavě vytvořili iluzi vědy tam, kde žádná není, aby tak dali přednost zisku předprofesionální zodpovědností. Budu bořit mýty o všem, co si myslíte, že víte o roli léků při léčbě deprese a úzkosti. Je načase posvítit si na tento tmavý prostor. Pusťme se do debaty o tomto tématu a přijměme takový pohled na depresi, který bude představovat pro převládající názory a teorie výzvu. Pokud svou práci udělám dobře, už nikdy se na reklamu na antidepresiva nebudete dívat stejně.

Připouštím, že jsem nebyla vždy militantní ve své, nyní neotřesitelnéa vášnivé, víře v efektivitu celostní medicíny bez léčiv, která dokáže vyléčit mysl a upravit náladu i paměť žen. Úplně jsem změnila názor v mnoha oblastech, přičemž jednou z oblastí bylo mé neochvějné přesvědčení o správnostiklasické medicíny. Pocházím z rodiny, která na konvenční medicínu nahlíží jako na něco, co udává směr. Vždy mne zajímala neurověda a chtěla jsemrozumět chování a patologiím, a z toho důvodu jsem se rozhodla pro psychiatrii. Má vnitřní feministická stránka nebyla však zcela spokojená, dokud jsem se nezačala specializovat na  zdraví žen. V  psychiatrii se rozvíjí obor nazvaný perinatální nebo reproduktivní psychiatrie, která se soustředí na analýzu ztrát z rizik a možných přínosů léčby žen v jejich reproduktivním věku. Jedná se o velmi zranitelné období, zvláště pokud má žena v úmyslu užívat lékya současně plánuje těhotenství nebo je již těhotná. Brzy jsem začala pociťovat, že mne model léčby pomocí léků nebo rozhovoru při léčbě deprese k něčemu nutí, a začala jsem spíše pátrat, jak podporovat lepší názory nejen pro ženy v reproduktivním věku, ale pro všechny ženy v celém jejich životním cyklu.

Čím více jsem se vzdalovala tradiční psychiatrii, tím více jsem se ptala na otázky, které pokládalo několik dalších z mého oboru a které v podstatě zněly: proč? Proč se u  tolika milionů žen staly tělo i  mysl dysfunkčními? Nebo jsme z podstaty nemocní? Proč se v průběhu minulého století zvýšila nemocnost lidí, když se naše DNA – tatáž DNA, která nás tvoří již miliony let – nezměnila? Nebo se jen lékařům daří lépe házet tyto symptomydo společného koše pod diagnózou deprese?

To jsou některé z mnoha otázek, které se v této knize řeší. Odpovědi na ně představují dláždění nové cesty k revolučnímu – a tím myslím nezměrnému posílení sebe sama – novému přístupu k osobní pohodě.

Zažila jsem výjimečné zvraty zdravotního stavu. Vezměte si např.šestapadesátiletou ženu, která ke mně do ordinace přišla kvůli nedostatku energie, bolesti celého těla, suché pokožce, zácpě, zvýšení hmotnosti a zapomnětlivosti. Deprese Brala antidepresivum a statin snižující cholesterol, ale cítila se čím dál hůře a chtěla vědět proč. Za několik měsíců již nebyla na žádné medikaci, jejíhladina cholesterolu byla v optimální úrovni a její „deprese“ zmizela. Nebo např. jiná žena ve věku třiceti dvou let, která v minulosti trpěla premenstruačním syndromem (PMS) a která kvůli němu brala antikoncepci až do doby, než se začala snažit o dítě. Když ke mně přišla, brala antidepresiva kvůli své emoční oploštělosti a únavě a navzdory dvěma letům snažení nedokázala otěhotnět. To, co následovalo, nebyl zázrak, nýbrž něco, čeho bývám svědkem každý den své praxe. Provedli jsme pár jednoduchých změn její stravy a dalších prvků životního stylu  – stejné budu popisovat ve  své knize  – a  brzy již nemusela léky brát a otěhotněla. Také neměla poprvé ve svém životě žádné symptomy.

V  této knize se seznámíte s  mnoha ženami, jejichž příběhy budou mluvit samy za  sebe a  jsou symbolické pro miliony jiných, které zbytečně žijí s depresí, která jim ničí život. A věřím tomu, že i vy se nějak vymezíte vůči jedné či více z nich. Ať již v současnosti berete antidepresiva, nebo ne, tato kniha je pro všechny ženy, které stojí o to cítit se jako ono blažené já, kterým si zaslouží být. Vídám mnoho pacientek, které „už zkusily všechno“a navštívily nejlepší doktory v zemi. Vlastně dost velký podíl mé praxe představuje léčba jiných lékařů a psychiatrů.

Mnoho žen mi připisuje, že jsem jim vnukla proměnu jejich života. Protože z celého srdce věřím v sílu léčby životním stylem, která dokáže přinést změny větší, než je součet jejich částí – větší, zřetelnější změny v tom, jak se stavíme k životu, duchovním otázkám, prostředí, a dokonce i autoritám –, považuji se za velvyslankyni nové cesty vnímání zdraví a osobní pohody. Tento způsob bytí je možná budován na popelu utrpení, ale také je možná cestou nového zrození, jako se rodí pták Fénix, s novou odvahou a silnější než kdy jindy. Ta síla a houževnatost je ve vás a provází vás všude, kam jdete.

Knihu jsem rozdělila do dvou částí. První část nazvaná „Pravda o depresi“ vás provede po přátelích i nepřátelích vašeho duševního zdraví, každodenní stravou počínaje a  běžně prodejnými léky konče. Brzy budete konzumovat více nasycených tuků a cholesterolu a jinak nakupovat v obchodechs potravinami i  v  lékárnách. Ozřejmím pomocí pádných, vědecky podložených podrobností ohromující vztah mezi zdravotním stavem vašich střeva duševním zdravím. A to vše v kontextu zánětu, v současnosti nadužívaného, trendy výrazu, který většina lidí stále ještě zcela nechápe, zvláště pak co se jehodůležité role v depresi týče. Dokážu, že deprese je často výsledkem chronického Psycho – Není to všechno ve vaší hlavě zánětu – je to tak prosté. Také vysvětlím, jak značnou zodpovědnost má váš imunitní systém za vaše duševní zdraví.

První část obsahuje přehled nejnovějšího výzkumu, jak můžeme každodenním výběrem vlastní potravy a činností dramaticky změnit náš genetický osud  – jak se naše geny projevují, včetně toho, jak ovlivňují naši náladu. Cílem první části je připravit vás na  program, jenž vám nabídnu ve  druhé části nazvané „Jak přirozeně dosáhnout celkové životní pohody“. V této části knihy vás provedu svým programem, který je určen pro ženy, které žádné léky neberou, i  pro ty, které ano a  které možná sní o  tom, že s  tím někdy přestanou. Součástí je čtyřtýdenní plán včetně jídelníčků a  metod, pomocí nichž dokážete zvyky svého nového životního stylu zakomponovat do každodenního života.

Podporu a  aktuální informace naleznete na  mých webových stránkách www.kellybroganmd.com. Můžete si tam přečíst můj blog, podívat se na  návodná videa, dostat se k  nejnovějším vědeckým studiím a  stáhnout si materiály, které vám pomohou přizpůsobit informace z  této knihy vašim osobním potřebám.

Jakmile začnete žít životem, o  němž se na  těchto stránkách dozvíte, získáte více než jen odměnu v podobě duševní rovnováhy. Mé pacientky často zmiňují tyto „vedlejší přínosy“ mého programu: mají pocit, že mají svůj život a  své tělo pod kontrolou (a  to zahrnuje i  kontrolu své hmotnosti bez větší námahy), mají jasnou mysl i  ducha, více energie a  neochvějnou schopnost čelit stresu. Kdo by něco takového nechtěl? Nastal čas, abyste poslechli rozum a vydali se na vlastní cestu. Pojďme s tím začít.

ČÁST PRVNÍ

PRAVDA O DEPRESI

ČÁST PRVNÍ: PRAVDA O DEPRESI

Kapitola 1

Pochopme depresi

Deprese není nemoc: Co nevíte o tomto syndromu a jak se projevuje

Deprese může být výsledkem spíše tělesné než chemické nerovnováhy

v mozku.

Medicinalizace stresu zastírá jeho význam a zisk staví nad vše ostatní.

K

dyž mluvím o  medicíně a  duševním zdraví před velkým publikem,

často začínám tímto imaginárním obrázkem: představte si ženu, o které

víte, že je dokonale zdravá. Vsadím se, že vám vaše intuice říká, že tato žena

dobře spí i jí, našla smysl svého života, je aktivní a v dobré kondici a najde

si čas odpočívat a užívat si společnosti druhých lidí. Pochybuji, že si jipředstavujete jako někoho, kdo hned po probuzení sáhne po lécích, celý den se

povzbuzuje kofeinem a cukrem, cítí se plný obav a izolovaný a večer pije tak

dlouho, dokud neusne. My všichni máme intuitivní představu, co je zdraví,

ale mnozí jsme ztratili mapu, kudy se za ideálním zdravím vydat, zvláště pak

takovým zdravím, které se samo dostaví, pokud mu umeteme cestičku.Skutečnost, že každá čtvrtá Američanka na vrcholu svých sil je na medikaci kvůli

špatnému duševnímu zdraví, představuje národní krizi.

1

Lidé odnepaměti používají různé látky ovlivňující mysl, aby se pokusili

otupit a  ztlumit bolest, strádání, zármutek a  utrpení, ale teprve v  několika

minulých desetiletích jsou lidé přesvědčeni, že deprese je nemoc a že lékem

na  ni jsou chemická antidepresiva. Je to daleko od  pravdy. Mnohé z  mých

pacientek navštívily celou řadu lékařů a tvrdě narazily na strop toho, co jim

může konvenční medicína nabídnout. Některé z  nich vyzkoušely i integrativní medicínu, která se snaží propojit tradiční medicínu (tj. předepisování

léků) s alternativními způsoby léčby (např. akupunkturou). Nakonec jim bylo

Kapitola 1 Pochopme depresi

Deprese není nemoc: Co nevíte o tomto syndromu

a jak se projevuje


17Pochopme depresi

řečeno, že existují skvělé přírodní doplňky ke  všem zázrakům, které může

farmaceutický průmysl nabídnout. Ale důvodem, proč nemohou najít řešení,

je, že se jich nikdo nezeptal proč. Proč se necítí dobře? Proč jejichorganismus vytváří symptomy, které se projevují jako deprese? A  proč se nezastavily a nezeptaly na tuto důležitou a zřejmou otázku, když poprvé zažily pocit

emoční oploštělosti, úzkosti, nespavosti a chronického vyčerpání?

Než se dostanu k  odpovědím, dovolte mi být tou první, která vysloví, že

jedinou cestou ke  skutečnému řešení je opustit svět medicíny, jejž znáte.

Cesta, na  kterou vás vezmu, se netýká pouze potlačování symptomů; točí

se kolem svobody pro vaše zdraví. Nejprve mi dovolte přiznat se, že jsem

kdysi byla typickou lékařkou, a to ani nemluvím o tom, že jsem byla typickou

Američankou, která milovala pizzu, limonády, antikoncepci a ibuprofen. To,

co hlásám, vychází z mé osobní cesty a z tisíců hodin výzkumu, který mne

donutil podělit se o pravdu ohledně lékařské péče založené na předepisování

léků: byli jsme oklamáni.

Ano, celé mé vzdělání spočívalo na modelu léčby nemocí, jenž nabízípacientům jediný nástroj – pilulku –, přičemž nikomu nejde o skutečnou životní

pohodu. Přenechali jsme naše zdraví těm, kdo z něj chtějí mít zisk, a věříme

obecně přijímanému názoru založenému na následujících tvrzeních:

ƒƒ Jsme nemocní.

ƒƒ Strach je přiměřenou odpovědí na symptomy.

ƒƒ Potřebujeme chemické látky, abychom se cítili lépe.

ƒƒ Lékaři vědí, co dělají.

ƒƒ Tělo je stroj, který potřebuje kalibraci (pomocí léků). Příliš mnoho toho

a příliš málo onoho.

Říkám těmto tvrzením iluze západní medicíny. Jimi začíná začarovaný

kruh, který z  nás dělá celoživotního zákazníka, závislého a  bez vlády nad

sebou samým.

Jak už můžete tušit, docela ráda dělám kázání. A dělám ho s podporou těch

nejlepších důkazů, které může věda nabídnout, a je toho opravdu hodně, co

víme o skutečných příčinách deprese – a jak tento stav bezpečně a úspěšně

léčit i bez bločku lékařských předpisů. A pokud je tu něco, co jsem se opravdu

naučila, je to toto: zbavte se strachu, uchopte opět svůj vnitřní kompasa přijměte závazek vůči svému nejlepšímu já, tomu bez léků. Dokonce i když ještě Deprese neberete léky, vsadím se, že stále pochybujete o tom, že by se dal zbytek vašeho života prožít bez nich a že byste dokázali jen spoléhat na vlastní vnitřníintuici v tom, co je pro vás nejlepší. Myšlenka podpořit vrozenou moudrostorganismu může znít přinejlepším jako ze starých časů, nebo v nejhorším případě jako nebezpečné hippie rituály. A od teď bych chtěla, abyste přijali tyto nové myšlenky:

ƒƒ Prevence je možná.

ƒƒ Léčba medikamenty s sebou nese vysoké náklady.

ƒƒ Optimálního zdraví nelze dosáhnout léky.

ƒƒ Vaše zdraví máte pod kontrolou vy.

ƒƒ Pracovat s  léčbou životním stylem  – jednoduchými každodenními

návyky, které v  sobě nezahrnují léky  – je bezpečný a  efektivní způsob,

jak vyslat tělu zprávu, že je v bezpečí.

Jak mohu něco takového tvrdit a co myslím tou léčbou životním stylem?

To zjistíte v  této knize a  já vám předložím vědecké důkazy jako odpovědi

na  otázky, které možná položíte, a  jako rozptýlení vašich pochyb. Když se

setkám se ženou a s její rodinou, mluvím o tom, jak zvrátit její úzkost, depresi,

obsesi nebo i psychózu. Zmapujeme její minulost, která ji přivedla tam, kde

právě je, a určíme spouštěcí mechanismy, které často patří do některéz následujících kategorií: potravinová intolerance nebo citlivost na určité potraviny,

nerovnováha cukru v krvi, kontakt s chemickými látkami, dysfunkce štítné

žlázy a nedostatky ve stravě. Se svou pacientkou si vybuduji partnerský vztah

a během třiceti dní dochází k dramatickému utlumení symptomů. Dosahuji

toho tím, že pacientky učím, jak jednoduše poupravit jejich každodenní

návyky, počínaje stravou. Zvýší nutriční hustotu své stravy, odstraní zánětlivé

potraviny, srovnají hladinu cukru v krvi a přiblíží se stravě, jakoukonzumovali naši předkové. Je to nejúčinnější způsob, jak uskutečnit změnu, protože

jídlo není jen pohonnou látkou. Je informací (doslova: „dává vašemu tělu

formu“ – původem z latinských slov „in“ = do a „form“ = tvar, forma) a jeho

potenciál uzdravovat je pro mne zázrakem každičký den.

Dosáhnout radikální změny k lepšímu znamená vyslat tělu správné signály

a chránit je před agresivními útoky. To se netýká jen psychického zdraví, ale

toho, jak vaše psychické zdraví odráží vše, co vaše tělo zažívá, a  jak si vaše Pochopme depresi hlava vysvětluje vlastní bezpečí a  sílu. A  symptomy jsou pouze viditelnými vrcholky obrovských ledových ker.

Žádný z těchto konceptů nemá nic společného s případnou nízkouhladinou určitých látek v mozku. Pokud byste měli definovat depresi teď, dříve než si přečtete tuto knihu, pravděpodobně byste řekli něco o „poruše nálad“ nebo „duševní chorobě“, kterou spouští narušení chemické rovnováhy v  mozku, kterou je potřeba opětovně nastolit pomocí léků, jako jsou Prozac nebo Zoloft, které zvyšují hladinu chemických látek souvisejících s  dobrou náladou. Ale mýlili byste se.

Tolik dnešních pacientek, které se jako ovečky nechávají vehnat do soukolí psychiatrické léčby medikamenty, je diagnostikováno zbytečně nebo nesprávně, nebo jsou nesprávně léčeny. Ano, opravdu mají „zastřené vědomí“, vykazují změny v metabolismu, trpí nespavostí, podrážděností a úzkostí, ale z důvodů jen volně souvisejících s chemickými látkami v jejich mozku. Mají veškeré symptomy, které jsou zmíněny v  reklamním letáku na  Cymbaltu, který ženy vyzývá, aby si promluvily se svým lékařem, zda je Cymbalta tím pravým právě pro ně. Ale to je jako obvazovat zadřenou třísku, která bude stále vytvářet zánět a  bolet. Naprosto to pomíjí možnost vytáhnout třísku a  vyřešit problém u  zdroje. A  to je symbolický příklad, jaké závažné chyby může konvenční medicína dělat a v čem ji farmaceutický průmysl nadmíru rád podporuje.

V celostní medicíně neexistují specializace. Vše souvisí se vším. Nabízím klasický příklad: Paní Eva brala antidepresiva již dva roky, ale chtěla přestat, protože chtěla dítě. Její lékař jí poradil, aby s léčbou nepřestávala, což ji motivovalo, aby mne navštívila. Vysvětlila mi, že to vše začalopremenstruačním syndromem, který se projevoval každý měsíc týdenní podrážděností a  náchylností k  pláči. Její lékař jí předepsal antikoncepční pilulky (běžný postup) a krátce poté se Eva začala cítit ještě hůře, trpěla nespavostí, únavou, nízkou sexuální touhou a  obecně oploštělostí nálady celý měsíc. Tehdy její lékař přidal Wellbutrin, aby ji „povzbudil“, jak říkal, a léčil tak jejípředpokládanou depresi. Eva se ze svého pohledu cítila co do  množství energie lépe, ale pozorovala jen malé zlepšení nálady a sexuální touhy. A pokud lék vzala po  půlnoci, zhoršila se její nespavost. Brzy si začala zvykat na  to, že se cítí stabilně, ale pod optimální úrovní, a byla přesvědčena, že ji nad vodou drží jedině léky. Deprese

Dobrou zprávou pro Evu bylo, že se mohla díky pečlivému postupu zcela zbavit léků – a získat zpět svou energii, rovnováhu a pocit kontroly nadvlastními emocemi. První krok spočíval v úpravě stravy a cvičení a zavedenílepších metod, jak se vypořádat se stresem. Ve  druhém kroku jsme zastavily podávání antikoncepčních tabletek a nechaly určit hladiny jejích hormonů. Těsně před menstruací měla nízkou hladinu kortizolu a  progesteronu, což bylo pravděpodobně příčinou premenstruačního symptomu, který nastartoval celý problém. Další vyšetření odhalilo, že má hraničně nízké hodnoty funkce štítné žlázy, což také mohl být důsledek užívání antikoncepce –a příčina zhoršení symptomů její deprese.

Když byla Eva připravena začít se snižováním dávek svých léků, řídila se mým postupem. A když si její mozek a tělo zvykly na nepřítomnostantideresiv v organismu, zvýšila se hladina její energie, zmizely problémy sespánkem a úzkostí. Do roku už byla zdravá, nebrala žádné léky, cítila se dobře – a čekala dítě.

Vyžaduji od svých pacientek, aby o svých zdravotních rozhodnutícha užívání léků přemýšlely, a vás o to také prosím. Motivací k napsání této knihy byla částečně i snaha pomoci vám vypěstovat nový způsob pohlížení na věci, který můžete uplatnit všude. Vím, že pokud chtějí být mé pacientky zdravé, budou muset ke svému zdraví přistupovat s mimořádným závazkem usilovat o integritu duše a těla. Já osobně nemám vůbec v úmyslu se kdy vrátitk životnímu stylu, jehož součástí jsou farmaceutické produkty jakéhokoli druhu, a to za žádných okolností.

Proč?

Protože se na tělo díváme jako na spletitou pavučinu – když z ní kousek odstřihnete, celá se zdeformuje. A protože existuje mnohem mocnějšízpůsob, jak se uzdravit.

Je to tak prosté, že by se to dalo považovat za projev rebelie.

Možná sami sebe považujete za člověka, který nemá rád konflikt, za někoho, kdo chce žít v míru, držet hlavu dole a dělat to, co druzí radí. Ovšem abyste si v  dnešním světě své zdraví uchovali, musíte začít spoléhat na  sebe a  tuto schopnost v sobě pěstovat. A toho dosáhnete, když nejprve změníte navždy svůj náhled na  svět. Poodhrňte závěs a  zjistěte, že medicína není to, co si myslíte, že je. Medicína opírající se o léky z vás dělá nemocné. Půjdu až tak daleko, že prohlásím, že nemocniční léčba z  vás dělá nemocné. Ačkoli se odhady liší, střízlivý odhad říká, že nemocniční péče si vyžádá desítky, ne-li Pochopme depresi stovky tisíc životů ročně kvůli chybám lékařů, kterým lze zabránit, jako jsou nesprávné diagnózy a medikace či chyby při zákrocích, infekce nebo prostě jen špatně zavedená infuze.

2

Cochrane Collaboration, celosvětová síť více než

31  000 výzkumníků z  více než 130 zemí, jejíž sídlo je v  Londýně, provádí

celosvětově nejdůkladnější nezávislou analýzu zdravotní péče. Tato instituce

zjistila na  základě údajů z  časopisů British Medical Journal a Journal of the

Americal Medical Association a od amerických poboček Centra pro kontrolu

nemocí, že léky na  předpis jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí po  infarktu

a  rakovině.

3

A  co se psychotropních léků týče, jsou závěry Cochrane Collaboration nekompromisně nepříjemné. Slovy zakladatele této organizace

dr. Petera Gotzche: „Naši občané by na tom byli mnohem lépe, kdybychom

z trhu odstranili veškeré psychotropní léky, protože lékaři nejsou s to s nimi

zacházet. Je pak nevyhnutelné, že jejich dostupnost přináší více škody než

užitku.“

4

Lékaři nejsou, obecně vzato, špatní lidé. Jsou to chytří jedinci, kteří tvrdě

pracují, investují své peníze do vzdělání, cedí pro ně pot a krev. Ale odkud

získávají lékaři informace? Jsou přesvědčováni, aby věřili – komu? Přemýšleli

jste někdy, kdo tahá za nitky? Někteří z nás z lékařské komunity se začínají

ozývat a  odkrývají skutečnosti, že naše vzdělání a  praxe jsou z  velké části

zaprodané.

„Naneštěstí je výsledkem rovnováhy mezi přínosy a  riziky nepříjemná

pravda, že většina léků u většiny pacientů nefunguje.“

5

Ještě dříve, než jsem si

tento citát přečetla v prestižním časopise British Medical Journal v roce 2013,

jsem začala zkoumat důkazy, že toho skutečně není mnoho, co by mohlo

podpořit účinnost většiny medikamentů a  lékařských zákroků, zvláště pak

v  psychiatrii, kde pravdu skrývají zadržované údaje a  články sponzorované

firmami z  oboru nebo anonymně napsané články. Jiná studie z  roku 2013,

publikovaná ve stejně tak váženém časopise Mayo Clinic Proceedings,potvrdila, že bychom se měli zbavit obrovského objemu, celých 40 procent současné lékařské praxe.

6

Bohužel trvá v  průměru sedmnáct let, než se údaje

odhalující neúčinnost nebo naznačující újmu pomalu stanou součástí běžné

praxe vašeho lékaře. Tento problém časové prodlevy znamená, že se normy

lékařské péče opírají o  důkazy pouze teoreticky, a  ne ve  skutečné praxi.

7

Dr. Richard Horton, v době, kdy jsem psala tuto knihu, hlavní editor vysoce

váženého časopisu Lancet, se vydal proti proudu a  vyjádřil, co si skutečně

myslí o zveřejňovaném výzkumu – že je přinejmenším nespolehlivý, pokud Deprese ne naprosto nesprávný. Ve stati zveřejněné v roce 2015 uvedl: „Námitky vůči vědeckosti jsou jednoznačné: velká část vědecké literatury, asi tak polovina, může být prostě nepravdivá. Tím, jak se rozmnožily studie s  malým rozsahem vzorků, vykazující minimální účinky, neplatné průzkumné analýzy a zjevné konflikty zájmů, a posedlost řídit se módními trendy s pochybným významem se věda pomalu vydává na cestu do temnoty.“

8

V  roce 2011 provedl časopis British Medical Journal všeobecnou analýzu

2  500 běžných lékařských postupů. Cílem bylo určit, které z  nich se opírají

o nedostatečně spolehlivé důkazy.

9

Bylo zjištěno, že:

ƒƒ 13 procent bylo shledáno prospěšnými;

ƒƒ 23 procenta byla považována za pravděpodobně prospěšná;

ƒƒ 8 procent vykazovalo stejnou pravděpodobnost, že jsou škodlivéi prospěšné;

ƒƒ 6 procent pravděpodobně nebylo prospěšných;

ƒƒ 4 procenta byla pravděpodobně škodlivá či neúčinná.

U  zbývajících 46 procent postupů, tj. největší kategorie, byla zjištěna

neznámá účinnost. Jednoduše řečeno, když jdete k  lékaři nebo do nemocnice, máte pouze 36procentní šanci, že vás ošetří postupem, který byl

vědecky dokázán buď jako prospěšný, nebo jako pravděpodobně prospěšný.

Tyto výsledky jsou až zarážejícím způsobem podobné výsledkům dr. Briana Bermana, který analyzoval dokončené recenze konvenčních lékařských

postupů z databáze Cochrane a zjistil, že 38 procent postupů bylo pozitivních

a 62 procenta negativní nebo s příznakem „bez důkazu o účinku“.

10

Existují nějaké výjimky? Dovolte mi prohlásit, že neexistují. A  to proto,

že celý farmaceutický přístup staví na  zarputile mylných informacích. Farmaceutické výrobky, jak je známe, nebyly vyvíjeny ani studovány s ohledem na moderní, vědecky nejvhodnější principy, jako jsou komplexita a síla

lidského mikrobiomu, vliv kontaktu člověka s  toxickými látkami v  nízkých

dávkách, autoimunitní poruchy jako projev nadměrné stimulace prostředí

a  základní důležitost biochemie člověka. Protože medicína funguje podle

dnes již zastaralého principu jeden gen, jedna nemoc, jedna pilulka, měření

účinnosti je zkreslené a  bezpečnost metody nemůže být přesně posouzena

ani probrána s jednotlivými pacienty.


23Pochopme depresi

Mnozí z  nás procházejí životem s  plíživým strachem, že musí každým okamžikem dojít k  nezbytnému zhoršení zdraví. Snadno můžeme propadnout přesvědčení, že naše prsa jsou tikající bombou, že nás od  nákazy dělí jedno kýchnutí či podání ruky a  že je život procesem přidávání stále více medikamentů a  léků, které s  přibývajícím věkem hasí drobné požáry. Než jsem přestala předepisovat léky, jsem nikdy nevyléčila ani jediného pacienta. Nyní z  mé ordinace odcházejí vyléčení lidé každý týden. Jak jsem již zmínila, mé pacientky jsou mými partnery. Spolupracujeme a  ony jsou k  sobě velmi tvrdé. Dělají to, i  když zrovna cítí, že nedokážou ani zvednout malíček  – a  když představa zajít si do  lékárny s  kouskem papíru před nimi září jako polárka na tmavé obloze. Řídí se mými radami, protože je inspiruje mé přesvědčení a  naděje, které v  tento nový model vkládám  – model, který se ptá „proč?“ a jehož cílem není jen zmírnění příznaků, ale neuvěřitelný nárůst životní síly jedinců.

Uvědomuji si, že mnozí z  vás, kdo tuto knihu čtete, se mohou obávat změny, ke které dojde, pokud se rozhodnou brát mé rady vážně. Ale nikdy se nic nevyřešilo snáze, ani se lépe nezvládlo, ani se tomu nepomohlo, kdyžčlověk ztratil nervy. Reagovat strachem znamená činit krátkozraká rozhodnutí. Některá z  takovýchto rozhodnutí mohou ulehčit naše vnímání nemoci, ale současně se z nich vylíhnou nové a mnohem komplexnější problémy.Máte-li nějaký příznak, tj. máte pochmurnou, smutnou náladu, něco vás bolí, máte pocit prázdnoty, jste uplakaní, unavení či bezdůvodně úzkostliví –udělejte zázrak. Zeptejte se proč a pokuste se najít spojitost. Těmito příznaky se vám tělo něco snaží říci o rovnováze. Snaží se říci, že ji ztratilo. Zastavte se a vděčně si uvědomte nekonečnou komplexitu svého těla. Vězte, že strach vás pouze donutí zacházet s vaším tělem jako s robotem, který potřebuje výměnu oleje a ozubených koleček. Ale my lidé jsme přece o tolik více, než jenkomlex tlačítek a páček.

Je na čase nasadit si nové brýle a začít zkoumat své tělo. Začněte kriticky přemýšlet nad tím, co kupujete, jaké lékařské rady posloucháte a čeho se podle médií máte bát. Posviťte si na každý tmavý kout toho, čemu o zdraví věříte. Takovéto kritické myšlení vás osvobodí a umožní využít váš plný potenciál coby rodiče, manžela/ky či přítele/kyně a realizovat se v celé oblasti svéexistence. Jak říká jedno z mých oblíbených přísloví: „Vše, co jsi vždy chtěl, je na odvrácené straně strachu.“ Deprese

V  této kapitole se podíváme na  to, co je deprese  – od  její skutečné definice a fyziologie po miliony jejích příčin a ohromný nezdar farmaceutického průmyslu vypořádat se s touto lékařskou výzvou, která se rychle stala hlavní příčinou zdravotní neschopnosti v Americe i zbytku světa.

11

To vám pomůže

zmírnit váš strach ze změny, kterou se chystáte udělat, a  připraví půdu pro

rovnováhu získanou díky této knize. A  začnu s  jedním z  nejrozšířenějších

a nejškodlivějších mýtů o depresi.

DEPRESE NENÍ NEMOC

12

Psychiatrie je na rozdíl od jiných oblastí medicíny založena na vysocesubjektivním diagnostickém systému. V podstatě sedíte v ordinaci spolu s lékařem

a jste opatřeni nálepkou podle toho, co si lékař myslí o příznacích, kterépopisujete. Neexistují žádné testy. Nemůžete se vyčůrat do kalíšku nebo si nechat

vzít krev a  vzorky poslat na  testy, které by s  určitostí prozradily, že „máte

depresi“ stejně, jako to testy dokážou prozradit při onemocnění cukrovkou

nebo příznacích anemie.

Psychiatrie je nechvalně známá svými přehmaty. Vyznačuje se dlouhou historií týrání pacientů aplikováním pseudovědeckých postupů a  byla poskvrněna ostudným nedostatkem diagnostické preciznosti. Vezměte si např. nositele Nobelovy ceny z  roku 1949 Egase Monize, portugalského neurologa, který přišel s  invazivní chirurgickou léčbou lidí se schizofrenií přerušením spojů mezi jejich prefrontální oblastí a ostatními částmi mozku (provedl tzv. prefrontální lobotomii). A  dále byl v  sedmdesátých letech 20. století proveden Rosenhanův experiment, jenž odhalil, jak je těžké pro lékaře rozlišit mezi „duševně nemocným“ a  zdravým člověkem, který se jen jako duševně nemocný chová. Podle mého názoru představují dnešní bločky předpisů na  psychotropní léky stejně škodlivý a  absurdní prostředek jako ničení kritické tkáně mozku nebo označení zdravého člověka za „psychicky nemocného“, ačkoli takový vůbec není.

Postgraduální praxi jsem absolvovala v  konzultativní psychiatrii neboli „psychosomatické medicíně“. Tato subspecializace mne přitahovala, protože to vypadalo, že je jedinou, která uznává fyzické procesy a patologie, které se mohly projevit v chování. Všimla jsem si, že psychiatři v této oblastiuznávají roli biologických procesů, jako jsou zánět a stresová odpověď. Když jsem Pochopme depresi sledovala, jak psychiatři na  praxi řeší pacienty v  nemocnici, poznala jsem, že mluvili o těchto procesech zdaleka jinak, než když měli sezení s pacienty ve své ordinaci v centru města. Mluvili o deliriu způsobeném elektrolytickou nerovnováhou, příznacích demence způsobených nedostatkem vitaminu B

12

a o tom, že u někoho došlo k propuknutí psychózy, když mu byly předepsány

léky proti nevolnosti. Tyto příčiny duševních problémů jsou naprosto odlišné

od žertovného „je to vše jen ve vaší hlavě“, které se typicky vznáší ve vzduchu

při rozhovorech o duševních nemocech.

Slovo psychosomatický je zatíženým a  stigmatizovaným termínem, který

už implicitně obsahuje tvrzení „je to vše jen ve  vaší hlavě“. Psychiatrie je

i  nadále odpadkovým košem pro nedostatky konvenční medicíny ve smyslu určení diagnózy a léčby. Pokud lékaři nedokážou vysvětlit vaše příznaky

nebo pokud se léčbou problém nevyřeší a následné provedení testů neodhalí

konkrétní diagnózu, budete pravděpodobně odesláni k  psychiatrovi nebo,

což je pravděpodobnější, dostanete od svého praktického lékaře předepsané

antidepresivum. Pokud budete velmi neodbytní, že opravdu potřebujeteskutečnou pomoc, mohl by vám váš lékař přihodit nějaké antipsychotikum.

Většina antidepresiv na předpis pochází od praktických lékařů, a nepsychiatrů, přičemž 7 procent všech návštěv praktického lékaře končí předepsáním antidepresiv.

13

A téměř tři čtvrtiny předpisů jsou vydány bez konkrétní

diagnózy.

14

Ba co víc, když Katedra duševního zdraví při univerzitě Johns

Hopkins Bloomberg School of Public Health provedla vlastní šetření ohledně

rozšíření duševních poruch, zjistila, že „mnoho pacientů, kterým bylapředesána antidepresiva a kteří je užívají, nemuseli splnit kritéria prodiagnostikování duševní poruchy. Naše údaje naznačují, že antidepresiva jsou běžně

nasazována, pokud chybí jasné indikace zakládající se na důkazech.“

15

Nikdy nezapomenu na  případ, k  jehož konzultaci jsem byla přizvána

před několika lety a jenž se týkal „psychosomatického“ pocitu pálenív obličeji jedné ženy. Její příběh umožňuje nahlédnout do problému. Stěžovala si

na intenzivní pocit pálení v obličeji, ačkoli pro to nebylo žádné jinévysvětlení, než že je to „všechno v její hlavě“. Symptomy tohoto stavu jí téměřznemožňovaly běžný život. V  té době jsem ještě stále předepisovala psychotropní léky, ale má vnitřní intuice mi napovídala, že se v  ní skutečně něco

děje a  že to není jen v  její hlavě. Ale naneštěstí západní lékařský model ji

už předem označil za psychosomatický případ, který si žádal psychiatrickou

léčbu, a nedokázal si uvědomit nebo dokonce začít chápat komplexnost jejího


26 Deprese

stavu. Antidepresiva a  benzodiazepiny (sedativa jako Valium nebo Xanax)

jí nepomáhaly. Co jí nakonec pomohlo, byla změna stravy, příjmu určitých

látek a  opětovné nastolení rovnováhy její mikrobiální flóry. Bylo to vše jen

placebo efektem? Je jasné, že se tak moc chtěla cítit lépe, že by udělala cokoli.

Ale tradiční medicína ji nevyléčila. Jádrem její bolesti a utrpení byl imunitní

a  zánětlivý proces, který se nedal vyléčit pomocí antidepresiv a  léků proti

úzkosti. Ke  zlepšení došlo díky postupům, které vycházely z  kořenů jejího

problému, jako když vytáhnete hřebík z paty a necháte ránu, aby se zahojila.

Tématem, které důkladně prozkoumáme v  této knize, je myšlenka, že deprese a  vše, co s  ní souvisí, jsou projevy závady v  imunitním systému či zánětlivé procesy – ne porucha neurochemické rovnováhy. Toto tvrzení není až tak nové, jak byste si mohli myslet, ale je pravděpodobně něčím, o čem váš praktický lékař nebo dokonce psychiatr nebudou mluvit, když si postěžujete na konkrétní příznaky, a rychle vás ze své ordinace pošlou s lékařskýmpředisem na antidepresiva. Již téměř před sto lety zkoumali vědci spojení mezi toxickým prostředím ve střevech a náladou a fungováním mozku. Tento jev byl nazván autointoxikací. Ale studovat takovouto divokou myšlenku vyšlo z módy. V polovině minulého století už nikdo nehledal odpověď na otázku, jak zdraví střev může ovlivňovat psychické zdraví. Místo toho se myšlení rychle obrátilo opačným směrem – v tom smyslu, že deprese a úzkostovlivňují funkci střev. A  protože ve  druhé polovině 20. století docházelo k vzestupu farmaceutického průmyslu, byly teorie o vlivu zdraví střev na psychiku přehlíženy a geniální výzkumníci, kteří s nimi přišli, byli zapomenuti. Střeva byla po  staletí ve  starověkém lékařství považována za  sídlo zdraví a  v současnosti můžeme konečně ocenit platnost takové moudrosti. Otec medicíny Hippokrates, jenž žil ve třetím století př. n. l., patřil mezi první, kdo řekli, že „všechny nemoci mají původ ve střevech“.

Množství současných studií ukazuje nepopiratelné spojení mezi dysfunkcí střeva a mozkem, převážně odhalují vztah mezi objemem zánětlivýchmarkerů v  krvi (tj. známek zánětu) a  rizikem vzniku deprese.

16

Vyšší hladiny

zánětlivých markerů, které často naznačují, že je imunitní systém organismu

v pozoru, významným způsobem zvyšují riziko rozvoje deprese. A tytohladiny představují paralelu k hloubce deprese: vyšší hladiny znamenajízávažnější depresi. Což konec konců znamená, že deprese by měla patřit mezi další

zánětlivá onemocnění, jako jsou srdeční vada, artritida, roztroušená skleróza,

cukrovka, rakovina a demence. A není překvapením, alespoň ne pro mne, že


27Pochopme depresi

deprese je zdaleka nejběžnější u lidí, kteří trpí jinými zánětlivýmia autoimunitními problémy, jako jsou syndrom dráždivého tračníku, chronický únavový syndrom, fibromyalgie, inzulinová rezistence a  obezita. Všechny tyto

stavy jsou charakterizovány vyššími hladinami zánětu. K tomuto tématu se

dostaneme v kapitole 3.

Abychom opravdu pochopili skutečnost, že deprese není onemocněním

primárně zakořeněným v mozku, nemusíme chodit pro příklad daleko. Když

vědci záměrně vyvolají zánět v těle zdravého člověka, který nevykazuje žádné

známky deprese, tím, že mu ho vpraví do těla injekčně (brzy se dozvíte více),

rychle se u něj rozvinou klasické příznaky deprese.

17

A když jsou pacienti se

žloutenkou typu C léčeni prozánětlivým interferonem, rozvine se dokonce až

u 45 procent těchto jedinců klinická deprese.

18

Takže když se mne lidé ptají, proč trpíme, jak se zdá, epidemií deprese

navzdory značnému množství lidí, kteří berou antidepresiva, nepřemýšlím

nad chemií mozku. Přikládám to dopadu našeho sedavého životního stylu,

stravě složené z  polotovarů a  neutuchajícímu stresu. A  obracím se k lékařské literatuře, která tvrdí, že typická západní strava  – bohatá na  rafinované

sacharidy, tuky a  potraviny, které nejsou přírodní a  které způsobují v  naší

rovnováze cukru v  krvi chaos  – přispívá k  vyšší hladině zánětlivých markerů.

19

Na  rozdíl od  toho, co si možná myslíte, je jedním z  nejvlivnějších

rizikových faktorů deprese vysoká hladina cukru v  krvi. Většina lidí chápe

cukrovku a depresi jako dva odlišné stavy, ale nové vědecké závěry říkají, že

tomu tak není. Jedna z takovýchto studií, zveřejněná v roce 2010, kterásledovala více než 65 000 žen po dobu deseti let, tvrdí, že ženy s cukrovkou měly

téměř o třicet procent vyšší pravděpodobnost, že se u nich rozvine deprese.

20

Toto zvýšené riziko přetrvávalo i poté, co výzkumníci vyloučili další rizikové

faktory jako nedostatek fyzické aktivity a  váhu. Navíc, u  žen s  cukrovkou,

které aplikovaly inzulin, byla o 53 procenta vyšší šance, že se u nich rozvine

deprese.

Jistě si vyvodíte stejné závěry, jaké jsem vyvodila i  já: výskyt cukrovky

v posledních dvaceti letech vyletěl vzhůru spolu s výskytem deprese. A stejně

tak výskyt obezity, která rovněž koreluje se zvýšením zánětlivých markerů. Studie prokazují, že obezita je spojována s  55procentním navýšením

rizika vzniku deprese a to samé platí i v opačném směru: deprese je spojena

s 58procentním zvýšením rizika vzniku obezity.

21

Vyjádřeno pádnými slovy

skupiny australských výzkumníků jedné studie z  roku 2013: „Vypadá to, že


28 Deprese

celá řada faktorů zvyšuje riziko rozvoje deprese a je spojena se systémovým

zánětem. Mezi ně patří psychosociální stresory, špatná strava, fyzickánečinnost, obezita, kouření, zhoršení [funkce] střev, [alergie], zubní [kazy],nedostatek spánku a vitaminu D.“

22

V roce 2014 se skotští výzkumníci věnovali rozdílu mezi tím, co říká věda

o příčinách deprese, a tím, co pacienti zažívají na vlastní kůži, když sedostanou do  standardní sítě psychiatrické péče. Ve  své studii zdůrazňují přínos

toho, co sama uplatňuji: psychoneuroimunologie.

23

Je to opravdu krkolomné

slovo, ale jednoduše odkazuje na ověřování (a respektování) komplexnísouhry mezi různými systémy a  orgány těla, zvláště pak těmi, které umožňují

souzvuk nervových, gastrointestinálních a  imunitních systémů v  brilantní

árii, která pak dále ovlivňuje duševní pohodu. Tito výzkumníci zdůrazňují, že

mnozí pacienti, kterým bylo řečeno, že mají psychiatrické problémy, jejichž

původ je v jejich hlavě nebo souvisí s nějakým (fiktivním) chemickýmnedostatkem v  mozku, mají ve  skutečnosti společné to, že vykazují biologickou

nerovnováhu související s  imunitně zánětlivými procesy v  organismu. Tito

pacienti vykazují zvýšené hladiny zánětlivých markerů v krvi, známky toho,

že jejich organismus aktivizuje obranné procesy, které mohou vyústitv nevysvětlitelné fyzické příznaky a  které jsou diagnostikovány jako psychiatrické

spíše než biologické obtíže. A spíše než aby byla léčena fyziologická povaha

potíží, stanou se zbytečně příčinou celoživotní terapie a užívání léků.

Stavy zkoumané těmito výzkumníky byly deprese, chronická únava

a  „somatizace“, z  nichž to poslední znamená vznik symptomů bez přijatelných organických příčin. Tyto diagnózy mají hodně společného co do příznaků: únava, citlivost vůči bolesti, neschopnost se soustředit, chřipková

onemocnění a  kognitivní problémy. Není zajímavé, že všechny tyto stavy

jsou diagnostikovány jako různé nemoci, a  přesto mají z  biologického hlediska tolik společného? Jak autoři říkají: „Pokud se psychiatrie postavit výzvě

být vědou, pak musí odpovědět na  [stávající] poznatky při vývoji nového

konceptu hranic. Jako takové představují zde hodnocené údaje výzvu pro

organizační mocenskou strukturu v psychiatrii.“

24

Personalizovaná medicína životního stylu, která vysvětluje roli životního

prostředí ve  spouštěcím mechanismu zánětu a  manipulace s  imunitním

a endokrinním systémem je tím nejrozumnějším způsobem, jak přistupovat

k lidem, kteří by jinak byli kandidáty na užívání celé řady léků. Ukazuje se, že


29Pochopme depresi

to všechno nemusí být jen ve vaší hlavě jako spíše ve vzájemném propojení

střev, imunitního a endokrinního systému.

V  následujících kapitolách p



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist