načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Depozitář - Jiří Machalický

Depozitář
-15%
sleva

Kniha: Depozitář
Autor:

„Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-04-05
Počet stran: 136
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: 134 stran : ilustrace
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: kresby Jakub Janovský
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2018-15
ISBN: 9788025908228
EAN: 9788025908228
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

S humorným nadhledem, mnohdy s nádechem satiry, nám autor umožní ponořit se do světa lidiček a figurek z českého prostředí. "Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...", podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se promítá do souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří osobitý depozitář kuriózních zážitků a vzpomínek. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které autorovi od mládí utkvěly v paměti, výtečně doplňují ilustrace Jakuba Janovského.

Popis nakladatele

„Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se pro„Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se promítá do souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří jakýsi soukromý kabinet kuriozit. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které utkvěly v archivu autorovy paměti, výtečně doplňují ilustrace Jakuba Janovského. První z textů vznikl v létě roku 2008 v Itálii ve vzpomínce na zemřelého kamaráda, a další během let pozvolna přibývaly. Autor se v nich vrací do až školních let či do osmdesátých let, kdy nastoupil jako správce depozitáře v pražské Národní galerii, ale s vítanou bezprostředností zachycuje i momentky, v nichž se objevují různé postavy a postavičky z centra i okraje soudobé výtvarné scény.mítá do souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří osobitý depozitář kuriózních zážitků a vzpomínek. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které autorovi od mládí utkvěly v paměti, výtečně doplňují ilustrace Jakuba Janovského. (povídky a črty)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jiří Machalický - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Mám rád spisovatele, kteří mě nepřímo vybízejí, abych takyně

co napsal. Stačí si přečíst pár stránek a začínám mít pocit, že

i já jsem spisovatel, že stačí vzít tužku do ruky nebo si sednout

k počítači. Ale pak se zas jako tolikrát předtím myšlenkyroz

padnou. Opět nastává v hlavě prázdno, najednou mě nenapadá

nic, co by stálo za to. Ke spisovatelům, kteří mě přímo okouzlili,

patří Thomas Bernhard. Jeho naprostá upřímnost vede keklam

né domněnce, že stačí jen se rozhodnout nic nezatajovat a hned

je o čem psát. Na chvíli se může zdát, jako by nebylo nutné nic

jiného než se ke všemu přiznat, a z člověka je autor. Ale zbývá

otázka, jestli takové upřímné vyznání vůbec bude někohozají

mat. Je to jen první a bezpodmínečný předpoklad. Když člověk

píše se strachem, že se snad až příliš otevře, že se přece nemůže

svěřovat všem, může na psaní rovnou zapomenout.

Jenže když se někdo rozhodne, že skončí s autocenzurou,

má za sebou jen první krok. Pak musí následovat další. Jistě

nemá smysl se svěřovat s banalitami, k nimž dojde každý druhý.

Ale možná, že když se píše opravdu otevřeně, má to svůj smysl

a nakonec to svědčí i o určité odvaze. Ta je pro psanísamozřej

mě jednou z dalších základních podmínek. Zároveň však může

Upřímnost

(Namísto předmluvy)


8

přinést roztržku s těmi nejbližšími – to když zjistí, jak je vidíte,

jak to vlastně je s vašimi vztahy. Možná budou překvapeni, když

po létech zjistí, jak je vnímáte a jaké city k nim ve skutečnosti

chováte. Je nutné si tedy vše dobře rozmyslet, než se stanete

„upřímným spisovatelem“. Není to totiž bez rizika.

Opustit „život ve lži“ je svým způsobem pozitivní krok, avšak je třeba myslet na následky. Upřímnost může přinést značné nepohodlí, můžete ztratit některé přátele, není ovšem vyloučené, že získáte jiné. Sám většinou upřímný být neumím, těžko se mi říkají nepříjemné věci, ale pak se zase svíjím, že jsem mlčel. Často prostě nemám chuť komplikovat si život,jenže tím víc si ho nakonec stejně zkomplikuju.

Co s tím? Od zítřka začínám. Každému vpálím všechno pěkně bez obalu. Jsem zvědav, co to způsobí, a taky, co tomu všichni řeknou.


9

Učitel Vašků byl blbec, to jsme pochopili hned v první třídě.

Učil přírodopis, ale nic o něm nevěděl. Holky se snažil zaujmout

tím, že před nimi překousl žížalu nebo spolknul chrousta. Učil

taky vaření, ale to jsme si už vůbec neuměli představit. Protože

takové prase, jako byl on, se těžko někde najde. Vzpomínám si,

že nosil usmolenou košili a rozšmajdané boty, pro které jsme

mu přezdívali Čochtan. Jednou jsem ho viděl, jak vyřešil napůl

utrženou záložku u kalhot tím, že na ni šlápnul a urval jice

lou. Místní zubař vzpomínal, že mu někdo přinesl umělé zuby,

které našel na ulici. Dentista k nim prý přičichl a řekl: „Ty jsou

učitele Vašků.“

Zasáhl snad do všech oborů od zemědělství až poastrono

mii. Byl to takový předchůdce Járy Cimrmana. V malé obci na

sever od Prahy, kde v místní škole učil, vedl takřka všechny zá -

j mové kroužky. Předsedal spolku hasičů a také spolku chovatelů

králíků. Vedl řidičský kurz, aniž sám kdy získal řidičskéopráv

nění. A ve škole měl na starosti například kroužek kreslení. Se

svými žáky prochodil celé okolí. Malovali vltavské údolí nebo

kopce a skály, které se nad ním tyčí. Také si vzpomínám na

aféru s kroužkem mladých mičurinců. Vašků v časopise Pionýr

Jen pokračujte,

pane učiteli


10

zveřejnil článek, v němž tvrdil, že se jemu a jeho svěřencům

podařilo zkřížit pýr s pšenicí, takže výsledná rostlina získala

plody pšenice a odolnost pýru. Když pak přijel na nečekanou

exkurzi kroužek mičurinců z Pardubic, učitel prchl ze školy

zadním vchodem. Nic z toho, co zveřejnil, samozřejmě nebyla

pravda.

Že je Vašků homosexuál, jsem dlouho netušil a myslím, že to nevěděl ani nikdo v obci, ani nikdo z mých spolužáků. Už dva nebo tři roky jsem byl ze základní školy venku a studoval jsem na jednom pražském gymnáziu. Jednou jsem šel domů úzkou strmou uličkou, kde bydlel. Zahlédl mě a zavolal na mě, jestli se nechci podívat na jeho nové akvarely. Bylo to to poslední, co jsem chtěl v tu chvíli vidět. Ze slušnosti jsem však souhlasil. Když jsem vstoupil do jeho staromládeneckého brlohu, začal mi ukazovat své nesnesitelně amatérské výtvory, které považoval za rovnocenné Zdence Braunerové, nebo dokonce Antonínu Chittussimu.

Nechal jsem ho při tom a už jsem se chtěl loučit, když vtom mi ještě nabídl skleničku jablečného vína, které právě stáčel. Chuť mělo nevalnou, ale skleničku jsem, opět ze slušnosti,vyil. Hned mi dolil další, a když si myslel, že už mě dostatečně ožral, rozepnul si poklopec, vyndal své zvadlé přirození a začal onanovat. Snažil se, ale moc mu to nešlo. Zeptal se mě, jestli mi to nevadí. Chtělo se mi zvracet, ale nevím proč ze mě vyšlo: „Jen pokračujte, pane učiteli.“ Ještě chvíli se o cosi pokoušel, supěl u toho, avšak k ejakulaci nedošlo. Chvilku jsem ho nechal, ale pak jsem vyběhl ven. Ještě ve dveřích mě držel za rukáv a prosil, abych zůstal, že zažiju něco nevšedního, že mi totiž bude lízat koule. To už jsem nevydržel, odstrčil jsem ho a několikrát jsem se za brankou vyzvracel.

Ještě dlouho mi učitel Vašků nedal pokoj. Chodil měpozorovat na místní tenisové kurty, kde jsem často hrával. Zdálky


11

mě zamilovaně sledoval. Dokonce navštívil v práci mou mámu

a nabízel jí, že pro mě sežene výhodnou prázdninovou brigádu

na senách, kde bychom byli pochopitelně ubytovaní spolu...

Učitel Vašků byl prostě blbec.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist