načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Deník vodnice Puškvory – Ivona Březinová; Lucie Dvořáková

Deník vodnice Puškvory

Elektronická kniha: Deník vodnice Puškvory
Autor: Ivona Březinová; Lucie Dvořáková

Vtipné vyprávění o osmileté vodnické holčičce Puškvoře. Součástí knihy je pracovní sešit. Víte, že si vodnické holky píší deník? Zrovna třeba vodnice Puškvora. Bydlí s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 78
Rozměr: 24 cm)
Úprava: barevné ilustrace; 25 cm + 1 pracovní sešit (15 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Lucie Dvořáková
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4523-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vtipné vyprávění o osmileté vodnické holčičce Puškvoře. Součástí knihy je pracovní sešit. Víte, že si vodnické holky píší deník? Zrovna třeba vodnice Puškvora. Bydlí s rodiči, starší sestrou Dušanou a mladším bráškou Bláťuldou v rybníce jménem Žabakor. A protože je moc šikovná a dobře se učí, v září ji čeká přestup do lidské školy. To bude fuška! Ale teď jsou před ní prázdniny a ty si hodlá pořádně užít -- mokře dobrodružně!

Popis nakladatele

Nebojte se vzít tenhle deník do ruky, je suchý, přestože je uvnitř samá voda! Jak by taky nebyl, když si ho píše malá vodnice. Jmenuje se Puškvora a bydlí s rodiči, se starší sestrou Dušanou a mladším bráškou Bláťuldou v rybníce jménem Žabakor. Ve vodní škole už vychodila dvě třídy, protože je však chytrá a šikovná, po prázdninách nastoupí do školy lidské. To bude fuška! Ale teď jsou před ní prázdniny a ty si chce pořádně užít – mokře dobrodružně!
Bavte se a luštěte s přiloženým sešitem. Pro toho, kdo pěkně přečetl knížku, to bude hračka!


Zařazeno v kategoriích
Ivona Březinová; Lucie Dvořáková - další tituly autora:
Wie schön du bist, prager Jesuskind... Wie schön du bist, prager Jesuskind...
Teta to plete Teta to plete
Řvi potichu, brácho Řvi potichu, brácho
Ze starého nové Ze starého nové
Originální dekorace -- Nápady na celoroční vyrábění z přírodnin a snadno dostupných materiálů Originální dekorace
Jmenuji se Alice Jmenuji se Alice
Jmenuji se Martina Jmenuji se Martina
Vánoce na míru Vánoce na míru
 (e-book)
Dorty Chez Lucie Dorty Chez Lucie
Řád sladkého sněhuláka Řád sladkého sněhuláka
Táta to motá Táta to motá
Domov plný nápadů Domov plný nápadů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Deník vodnice Puškvory

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Ivona Březinová

Deník vodnice Puškvory – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Albatros

IVONA BŘEZINOVÁ

Deník vodnice

Puškvory

Ilustrovala Lucie Dvořáková



D

ržíte v ruce deník. Možná vám připadá trochu

rozmáčený. Jako by nedávno spadl do vody. To

je tím, že je to vodnický deník. Vodnické knihy a sešity mají rády mokro. Musím to vědět, protože tenhle deník je můj! A já jsem od narození vodnice jako koleno. Teda poleno.

Začínám s deníkem právě teď. Budu si do něj psát, co

zajímavého mě potká. A rozhodla jsem se, že ho dám občas přečíst i někomu dalšímu. Takže třeba vám. Myslím, že k psaní toho bude docela dost. Zrovna mi totiž přišel dopis. Hodně důležitý dopis.

5



A

le od začátku. Jmenuji se Puškvora Stýblová a je

mi osm let. Radši bych měla jiné jméno, to je

však tajemství. Můj tatínek se jmenuje Ryboslav Stýblo a je uznávaným sumcologem. To znamená, že zkoumá sumce. Maminka Vodomíra Stýblová pracuje jako vodní záchranářka. Sestře Dušaně je třináct. Používá voděodolnou řasenku a má kluka. Ale táta o tom neví. Ještě mám mladšího bráchu. Bláťulda je zatím takové ťululum, chodí do vodnické přípravky. Já navštěvuji druhou třídu Všeobecné vodní školy v Ouhořovicích. Ovšem od září budu chodit jinam. Souvisí to právě s tím dopisem.

7


T

ak ta moje škola. Za všechno vlastně může děda

Kaprásek. Přihlásil mě k přijímacím zkouškám

do Základní školy v Dolním Městečku. Je to škola s rozšířeným jazykovým vyučováním. Vsadil se s pratetou Žabiznou, svojí sestrou, že ty zkoušky udělám. A já jsem je opravdu udělala. V tom dopise je přímo napsáno: Žákyně Puškvora Stýblová je přijata ke studiu na naší škole. Takže do třetí třídy už nastoupím tam!

Žabizna prohrála sázku a musela týden jezdit na kole

z Ouhořovic až do Mokroles v kostýmu želvy Ninja. Dobře jí tak. Nemám pratetu Žabiznu moc ráda. Ona mě taky ne. Pořád mě srovnává se svojí vnučkou Supěnou. To je sestřenice. Je o rok starší než já, ale asi třikrát tak velká – hlavně do šířky.

Nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdyby děda tu

sázku prohrál.

8


N

akonec jsem to z dědy vytáhla. Kdyby prý

prohrál, musel by týden stát v kašně na náměstí

v Dolním Městečku na jedné noze jako čáp. A přitom prskat na okolojdoucí jako vodotrysk. Hrůza. Já myslím, že by to děda nedal. I babička Kaprásková říká, že dědu poslední dobou bolí nohy. Snad v nich má revma nebo co. Jako jeho bratr, vodník Radovan. Ten prakticky celou zimu proleží ve vaně v panelákovém bytě na sídlišti. A v porcelánovém umyvadle chová oukleje.

Tak to můj děda Kaprásek je jiný čipera. Ovšem stát

celý týden na jedné noze by nedokázal. Myslím, že já taky ne. Z toho je jasné, jak moc mi děda Kaprásek věřil, když tu sázku uzavřel. Ale jak si představím, že jsem od těch zkoušek mohla vyletět, schnou mi hrůzou záda.

9


Z

apomněla jsem napsat jednu hodně důležitou

věc. Škola v Dolním Městečku není vodnická.

Dokonce není ani vodní. Je to lidská škola, takže do ní chodí člověčí kluci a holky. A brzy tam s nimi budu chodit i já. Jenom musím dokončit druhou třídu a mít dobré vysvědčení. Ale to by snad neměl být problém. Dušana o mně říká, že jsem šprt. Nejsem! Jen kdyby se mě v nové škole ptali na známky, nechci se při odpovědi kroutit jako Řehoř. To je náš cvičený úhoř. Takový mazel, ale věčně ho někde hledáme. A ještě jedna věc. Jestli budou dobré známky, pojedu s našima na pár dní k moři. To už za námahu stojí, ne?

10


D

neska jsme ve škole psali závěrečný test z kvákání.

Paní učitelka Bahňáková plula mezi lavicemi

a dohlížela, aby ve třídě byla jasná, čirá voda, do které se nedá schovat žádný tahák. Neustále nás okřikovala:

„Nešplouchejte! Rušíte ostatní. Kdo to zase žbluňkl?

No vodočiře, to jsem si mohla myslet! Kdo jiný než Lodivoj a Vsevolod Splávkovi. Okamžitě si sedněte každý do své lavice! Mokroslavo, jak uvidím, že posíláš napovídací vlnu, napařím ti kachní pařát! A protože je konec roku, žádná šupina ti už známku nezlepší.“

Učitelka byla skutečně v ráži. Další hodinu nám navíc

dala skřehotací diktát. Naštěstí jsem všechno uměla. Cizí jazyky mě baví. Děda Kaprásek říká, že jsem na ně nadaná. Naučil mě i trochu rybsky. On je profesor rybštiny. Profesor Aurel Kaprásek, doktor rybích věd. Dřív učil na Oceánské univerzitě, teď už je v důchodu. Vodní úřad v Mokrolesích, kde pracuje i prateta Žabizna, si ho občas najímá jako tlumočníka.

11


S rybami je totiž těžká řeč. Musíte odezírat z jejich tlamiček a sledovat, jak pohybují žábrami. A mnohem obtížnější je odpovídat. Pěkně z toho pak bolí pusa a místo žaber je třeba použít ruce přiložené k tvářím. Jen nejlepší tlumočníci, jako třeba můj děda, vystačí s ušima.

P

ísemky dopadly mokře. To je po vodnicku dobře.

Myslela jsem si, že tím už budu mít všechny známky

uzavřené. Jenže dneska mě paní učitelka Bahňáková

ještě vylovila k tabuli.

„Pojď nám říct, Puškvoro, jak dělíme bytosti.“

Skoro jsem se urazila. I můj malý bráška ví, že bytosti dělíme na lidské, zvířecí a nadpřirozené. Ovšem učitelce to nestačilo.

„Kam bys zařadila například bubáka?“ nastražila na mě další otázku.

Byl to chyták. Bubáci patří mezi tvory nadpřirozené. Někteří lidé se sice občas tváří, že opravdové bubáky připomínají, ale odpověděla jsem správně.

12


„A co takoví bubláci?“ zadívala se na mě Bahňáková zkoumavě. „Uměla bys určit, do jakého rodu patří?“

„Bubláci jsou okrasným plemenem rodu holubů, tedy ptáků,“ nenechala jsem se zmást. „Zároveň se tak označují vodní strašidla z rodu podvodníků, protože žijí výhradně pod vodou.“

13


„A vodní bubláci dýchají plícemi, nebo žábrami?“ pokoušela se mě Bahňáková lapit do sítě.

Ale nedala jsem se.

„Bubláci dýchají kůží, prosím. Bubláním pod vodou se pouze dorozumívají.“

„Výborně! Přímo vodočiře! Myslím, že nám v lidské škole ostudu neuděláš,“ roztála konečně Bahňáková a zapsala mi do vodnické knížky velkou rybí šupinu.

Doufám, že na vysvědčení budu mít samé rybí šupiny.

D

nes jsme ve škole už jen nakládali učebnice

do sklenic a do hrnců s vodou, aby přes

prázdniny nevyschly. Některé učební pomůcky

dostaly na několik týdnů volno a rozutekly se po rybníku. Ouhořovická škola bude celé léto zavřená. Jen školník Škebloň sem občas pustí pár vodních vírů, aby vyvětral.

„Mně je tak smutno,“ vzdychla Bekasinka, když jsme společně pískem drhli desku lavice od nánosů taháků a nejrůznějších vzkazů.

14


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist