načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Deník nindži ze šestky 1 – Marcus Emerson

Deník nindži ze šestky 1

Elektronická kniha: Deník nindži ze šestky 1
Autor: Marcus Emerson

Jmenuju se Chase Cooper a jsem nindža ze šesté třídy. Dneska jsem první den v nové škole, kde znám jenom svoji sestřenici Zoe (která je ale ve srovnání se mnou možná až moc oblíbená). Já byl jen další hubený kluk, dokud mě skupina nindžů ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 77.9%hodnoceni - 77.9%hodnoceni - 77.9%hodnoceni - 77.9%hodnoceni - 77.9% 87%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 90
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vázané vydání v českém jazyce
Spolupracovali: ilustroval David Lee
přeložil Ondřej Duha
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7553-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jmenuju se Chase Cooper a jsem nindža ze šesté třídy. Dneska jsem první den v nové škole, kde znám jenom svoji sestřenici Zoe (která je ale ve srovnání se mnou možná až moc oblíbená). Já byl jen další hubený kluk, dokud mě skupina nindžů nepřijala do svého klanu. Přineslo mi to spoustu problémů, na které jsem nebyl připravený, což je důvod, proč si píšu tenhle deník (nebo kroniku, jak by řekl můj táta) - abych varoval ostatní děti, jak je nebezpečné stát se nindžou. Říká se, že historie se ráda opakuje - a tomu chci právě zabránit. Zábavný i napínavý deník Chase Coopera, který se na škole stane členem tajného klanu nindžů. První díl řady pro děti okolo 10 let.

Popis nakladatele

Jmenuju se Chase Cooper a jsem nindža ze šesté třídy. Dneska jsem první den v nové škole, kde znám jenom svoji sestřenici Zoe (která je ale ve srovnání se mnou možná až moc oblíbená). Byl jsem jen další hubený kluk, dokud mě skupina nindžů nepřijala do svého klanu. Přineslo mi to spoustu problémů, na které jsem nebyl připravený, což je důvod, proč si píšu tenhle deník (nebo kroniku, jak by řekl můj táta) – abych varoval ostatní děti, jak je nebezpečné stát se nindžou. Říká se, že historie se ráda opakuje – a tomu chci právě zabránit.

Deník nindži ze šestky je vtipná a napínavá knížka pro děti ve věku 9–12 let.

Chase Cooper je srdcem a duší série o nindžích. Ve volném čase čte komiksy. Hraje videohry až do východu slunce a přestane jenom proto, že musí jít do školy. Dívá se s kamarády na trapné staré horory, aby se mohli posmívat zvláštním efektům. Jeho nejlepší přátelé si z něho dělají legraci, ale to z nich dělá jeho nejlepší přátele.

Vidíme svět jejich očima a prostřednictvím jeho brutálně upřímného vyprávění o tom, jak přichází do školy jako nováček. Chce být v pohodě, ale je pořád ve střehu, aby neřekl nebo neudělal něco nevhodného.

Chase Cooper je i Marcus Emerson, spisovatel, třiačtyřicetiletý poloviční Korejec, který vlastní víc komiksů než románů, víc videoher než filmů a sbírku hraček, která nutí jeho rodiče kroutit hlavou nad tím, co dělá se svým životem.

Ale Chase jsme taky my všichni. To on je ta touha po dobrodružství a vzrušení hluboko ukrytá v našem nitru. To on je ta tajná část naší osobnosti, která truchlí nad tím, že se naše generace narodila moc brzy na dálkové kosmické lety. Že si nikdy nevypěstujeme úžasné superschopnosti mutantů. A že nikdy nebudeme mít pádnou výmluvu, proč si vzít kápi s vyšitým symbolem.

Vyprávění příběhů je všechno, co Marcus Emerson kdy chtěl dělat, což je důvod, proč se rozhodl vydávat své knížky sám. To mu umožnilo psát svým vlastním tempem a vyprávět příběhy, které by býval chtěl číst v deseti letech. Během roku si jeho knihy v Americe našly své čtenáře a Marcus Emerson mohl odejít z práce a začít psát na plný úvazek.

Jeho cílem je vytvořit svět, který dost skutečný na to, aby se s ním děti mohly ztotožnit, ale je i dost záhadný na to, aby řekly: „Tohle by mohlo být možné.“

Takže když klan nindžů nabídl Chasovi, aby se k nim přidal, samozřejmě po té příležitosti skočil. No kdo by taky váhal, že?

Zařazeno v kategoriích
Marcus Emerson - další tituly autora:
Deník nindži ze šestky 2 - Invaze pirátů Deník nindži ze šestky 2
 (e-book)
Deník nindži ze šestky 2 Invaze pirátů Deník nindži ze šestky 2 Invaze pirátů
 (e-book)
Deník nindži ze šestky: Vzestup rudých nindžů Deník nindži ze šestky: Vzestup rudých nindžů
 (e-book)
Deník nindži ze šestky: Šach mat Deník nindži ze šestky: Šach mat
 (e-book)
Deník nindži ze šestky 3 Deník nindži ze šestky 3
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2016

Bořivojova 75, Praha 3

Text copyright © 2012 by Emerson Publishing House

Illustrations copyright © 2012 David Lee

All rights reserved.

Z anglického originálu Diary of a 6th Grade Ninja

(First published by Emerson Publishing House)

přeložil © 2016 Ondřej Duha

Redakce: Jiří Pacek

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Elektronické formáty Dagmar Wankowska

První el ektronické vydání v českém jazyce

ISBN (pdf) 978-80-7507-418-8


Pro mé děti...


Jo, žít tak jako nindža. Vím, co si myslíte – je to úžasný život plný tajemství, šílených nindžovských soubojů a běhání po korunách stromů. No, máte pravdu. Nebudu vám lhát – je to naprosto fantastický život.

Ale vždycky to tak nebylo.

Možná vás to překvapí, ale nindžové jsou často považovaní za lumpy. Já to vím, jasné? Neměl jsem o tom páru, dokud jsem se jedním nestal. Je ale fakt, že když se kouknu zpátky, měl jsem poznat, že se k tomu schyluje, už mnohem dřív. Víte, co se říká – po bitvě je každý generál.

Takže tohle je můj příběh – můj deník... no, moje kronika. Mám pocit, že by se měl stát povinnou četbou, aby se všichni dozvěděli o událostech v Buchananově škole.

7


Historii je třeba studovat a poučit se z ní, protože jinak hrozí, že se bude opakovat. A to nemůžu dopustit.

Jmenuju se Chase Cooper a je mi jedenáct.

Patřím k těm klukům, co rádi čtou komiksy a dívají se s tátou na staré horory. Kdybyste mě viděli jít po ulici, dávali byste pozor, abyste do mě nevrazili, ale jenom proto, že vypadám trochu vyzáble. Na internetu vídám všechny ty články o tom, jak zhubnout a zbavit se nechtěného tuku, a zírám na to jako blázen, protože já bych nedokázal přibrat, ani kdyby mi šlo o život! Začal jsem

8


s tátou posilovat, když přijde domů z práce, ale nějak s ním nedokážu udržet tempo.

Říkám to jenom proto, aby vám bylo jasné, že kdybyste mě viděli, to poslední, co byste si pomysleli, by bylo „nebezpečný nindža“.

Nejsem nejoblíbenější kluk ve škole, to je jasné. Nikdy jsem nechodil s holkou a sportuju jenom při těláku. To vlastně není pravda – ve třetí třídě jsem byl ve fotbalovém týmu, ale po chrániči holeně v obličeji a zlomeném nose jsem toho nechal.

Takže jsem vyzáblý a neoblíbený. Co ještě přidat k těmhle dvěma vlastnostem, abych se cítil fakt mizerně? Začátek školy. Ale moment! Vynásobte si to milionem – v téhle škole jsem navíc nový.

Moji rodiče se rozhodli v létě přestěhovat na druhou stranu města, abychom bydleli v o něco větším domě. To jako fakt? No není to sobecké? Větší dům, ale společenská smrt pro mě! Být v nové čtvrti znamená celé stádo nových žáků, které neznám.

No, tohle není tak úplně pravda. Zoe znám. Je stejně stará jako já, ale to se vlastně nepočítá, protože je to moje sestřenice.

Naštěstí spolu chodíme na tělák. Překvapilo ji, když mě tam první den viděla. Dobře si to pamatuju – bylo to to pondělí, kdy jsem v Buchananově škole poprvé zahlédl nindži.

9


„Chasi?“ zeptala se Zoe. Na sobě měla cvičební šortky a tričko se školním maskotem.

„Čau Zoe,“ řekl jsem.

Vypadala překvapeně. „To seš ty? Co tady děláš?“

Chodím do školy, blbko. Tohle jsem chtěl říct, ale rozmyslel jsem si to. „Přestěhovali jsme se na tuhle stranu města, tak teď chodím sem do školy.“

Zoe se zasmála. „To je fakt super! Můj bratranec chodí do stejný školy jako já! Užijeme si fůru srandy!“

10


Pohlédl jsem na její hedvábné vlasy a dokonalou pleť. Vypadala trochu jako ty modelky v časopisech pro střelené puberťačky. Jo, fakt nehrozilo, že by se ukazovala po škole s někým jako já, ale dělal jsem, že jí to baštím. „No jo, to bude bomba,“ povzdechl jsem si.

Učitel tělocviku pan Cooper stál před tělocvičnou a odškrtával si žáky, které znal. Došel k ostatním a ptal se jich na jméno a třídu. Nakonec přistoupil k Zoe a mně.

„Dobré ráno, Zoe,“ řekl pan Cooper, když udělal fajfku do seznamu. Pak se podíval na mě. „A jak se jmenuješ ty?“

Zoe odpověděla za mě. „To je Chase Cooper. Je to můj bratranec,“ řekla s úsměvem.

„Rád tě poznávám,“ řekl pan Cooper. Pak ukázal na Zoe. „Je prima mít ji za sestřenici. Škola sotva začala a ona už je zapsaná do několika kroužků. Uděláš dobře, když se budeš řídit jejím příkladem.“

Předstíral jsem úsměv. „Jasně.“

Když pan Cooper odešel, mluvila Zoe dál. „Proč jsi mi neřekl, že začneš chodit do týhle školy?“

Pokrčil jsem rameny. „Tak moc se spolu zas nebavíme a nepřišla na to řeč. Vlastně se ani moc nevídáme.“

Zoe nakrčila nos. „Vídáme se každej víkend. Naše rodiny spolu chodí o nedělích na pikniky do parku!“

11


Musel jsem uznat, že má pravdu. „Je to jenom trochu trapný.“

„Nemáš se za co stydět. Začínat na nový škole může být nepříjemný, ale to neznamená, že takovou situaci nedokážeš zvládnout,“ řekla.

Nechtěl jsem jí říkat, že se stydím a bojím, protože jsem tam nový. Že dělat si kamarády není moje silná stránka a nejspíš vždycky zůstanu jedním z těch dětí, které chodí rychle po chodbách, drží se za popruhy batohu a zírají do podlahy, aby se nepodívaly do očí někomu s problémy se zvládáním vzteku. Tak jsem nic z toho neřekl. „Máš pravdu. Myslím, že je to jenom počáteční tréma, co říkáš?“

Zoe se zatřpytily oči. Neměla ani tušení. „Vítej v klubu! My všichni máme počáteční trému. Táta vždycky říká, že voda v bazénu je nejstudenější, když se jí poprvé dotkneš, proto je nejlepší skočit do ní po hlavě.“

Nebyl jsem si jistý, co se mi sestřenice snaží říct. Tak jsem odpověděl: „Moudrý slova.“

Zoe se podívala nalevo a všimla si kluka, který stál sám. „Tohle je Wyatt. Nikdy tady s nikým moc nemluví. Vždycky se drží stranou. Proto nejspíš nemá žádný kamarády.“

Wyatt byl malý. Měl vlnité černé vlasy a bledou pleť, jakou by mu záviděl kdejaký upír. Vypadal trochu jako porcelánová panenka. „A zkusil se někdo skamarádit s ním?“

12


„Vlastně jo. Vloni jsem na něj zkusila promluvit, ale on jako by mě neslyšel. Připadal mi jako trouba.“

„Proč mi to říkáš?“ zeptal jsem se.

Zoe na mě koukla. „Protože přece nechci, abys skončil jako on.“

Vymáčkl jsem ze sebe úsměv. Když jsem se znovu ohlédl na Wyatta, byl pryč.

„Získals už nějaký peníze na potravinovou banku?“ zeptala se Zoe zničehonic.

„Na potravinovou banku?“ podivil jsem se. „O ničem takovým jsem nikdy neslyšel.“

„Minulý týden rozeslali leták do domácností všech žáků,“ řekla. „A jo vlastně... ty ses právě přestěhoval do novýho domu, co?“

13


Přikývl jsem.

„No, bude nejspíš někde ve vašem domě. Máme získávat peníze tím, že budeme prodávat ovoce nebo tak podobně. Já už prodala skoro deset bedniček.“

„Je za to nějaká cena nebo něco?“ zeptal jsem se. Při podobných akcích se normálně dají získat super ceny – paprskomety, malé vrtulníky a tak.

„Není tam cena pro jednoho člověka, ale jestli naše škola dohromady vybere přes deset tisíc, můžeme jet na výlet týden před koncem školního roku.“

„Kam?“

Zoe pokrčila rameny. „Není to fuk? Hlavně že vypadneme na den ze školy.“

Usmál jsem se na sestřenici. Nakonec byla víc v pohodě, než se zdálo.

Pan Cooper otevřel boční dveře tělocvičny. Bylo na čase, protože jsem začínal být z hovoru se Zoe trochu nervózní. Vyšel ven, podržel dveře nohou a pustil zbytek z nás z tělocvičny na trochu „užitečné aktivity“ venku. Super, přesně to jsem potřeboval. Cvičení. Venku dostali žáci na výběr. Protože byl první den školy, pan Cooper si zjevně myslel, že bude nejlepší netlačit na pilu a nechat děti, aby si samy vybraly sport. Některé hrály fotbal. Pár jich hrálo basket. Zbytek, jako já, se rozhodlo pro chůzi dokola po běžecké dráze. Byla to nej

14




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.