Kniha: Deník malého poseroutky 7 - Páté kolo u vozu - Jeff Kinney

1

LEDEN

Neděle

Mrzí mě, že jsem si tyhle zápisky nezačal vést mnohem

dřív. Až jednou bude někdo psát můj životopis, určitě

se bude vyptávat na spoustu věcí, co se staly předtím,

než jsem začal chodit na druhý stupeň.

Naštěstí si pamatuju skoro všechno, co se mi stalo

od té doby, kdy jsem se narodil. Dokonce si pamatuju

i to, co se dělo, NEŽ jsem se narodil.

Tenkrát jsem si jen tak pěkně plaval ve tmě, dělal

kotrmelce a schrupnul jsem si, kdy se mi zachtělo.

AA

AA

AAA

CH

!

2

Pak mě jednou uprostřed moc příjemného schrupnutí

vzbudily takové divné zvuky zvenčí.

Nejdřív jsem nevěděl, co to kruci slyším, ale později

jsem zjistil, že to mi tam máma pouštěla muziku

přes reproduktorky, co si položila na břicho.

Máma si nejspíš myslela, že když mi bude každý den

pouštět vážnou hudbu, tak ze mě vyroste nějaký génius

nebo co.

PROMLUVTE SI

SE SVYM BRISKEM

3

K těm repráčkům byl ještě mikrofon, a když máma

zrovna nepouštěla muziku, vykládala mi o všem,

co dělala.

A když se táta vrátil z práce, máma ho donutila, aby mi

taky vyprávěl všechno, co se za ten den stalo JEMU.

A PAK SLA MAMINKA DO

OBCHODU A KOUPILA TI TAM

MOC KRASNOU MODROU

CEPICKU S KACHNICKAMI!

... NO A TAK POVIDAM BILLOVI:

”

ALE JA JSEM TU T1044PODE

PSAL,“ A OTOCIL JSEM PAPIR, ABY

SE O TOM MOHL PRESVEDCIT.

4

Ale ani tím to ještě neskončilo. Každý večer, než si

máma šla lehnout, mi půl hodiny četla.

Problém byl v tom, že můj spánkový režim se ani trochu

neshodoval s tím máminým. Takže když ona spala,

já byl vzhůru.

Ale dneska mě dost mrzí, že jsem tenkrát při tom

čtení nedával lepší pozor.

”

PANE LIMBKINS!

ODPUStTE, PROSIM,

VASNOSTI, ALE OLIVER

TWIST CHTEL JESTE!“

CHRRRRR!

NO TO SNAD NE!

5

Minulý týden jsme měli ve škole test o jedné knize a já

se k ní ještě nedostal. Byl jsem si skoro jistý, že to

byla ta, co mi máma tenkrát před narozením četla, ale

žádné podrobnosti jsem si z toho nepamatoval.

Ten týden, co máma četla tu knížku, jsem měl na práci

asi něco jiného.

Nejlepší na tom celém je, že máma NEPOTŘEBOVALA

žádné reproduktory, abych ji slyšel.

TO BY ME ZAJIMALO,

KAM TOHLE VEDE...

MYSLI,

MYSLI...

sku

b

sku

b

42. Oliver Twist

o něco požádal,

a proto měl problém.

Co to bylo?

6

Byl jsem totiž v ní, takže jsem musel slyšet všechno,

co říkala, ať jsem chtěl, nebo ne.

Taky jsem slyšel skoro VŠECHNO, co se dělo venku.

Takže když se máma s tátou začali ocucávat, musel

jsem to poslouchat taky.

MAM CHUt NA

KYSELE OKURKY,

ALE NEMUZU JE JIST,

NADYMAJI ME.

FAKT TO

MUSIM

POSLOUCHAT?

FUJ!

MUCK

n

UCHNI

°

7

Nikdy jsem nebyl nadšený, když se lidi kolem mě objímají

a tak, ZVLÁŠŤ když to jsou moji rodiče. Pokusil jsem

se jim to zarazit, ale nějak to nikdy nepochopili.

Vlastně ať jsem dělal, co jsem dělal, jen jsem to

ZHORŠIL.

NECHTE...

TOHO...!

KDYKOLI SE

POLIBIME,

TAK CITIM

KOPNUTI!

POJD TO

ZKUSIT

JESTE!

K

OP

K

OP

K

OP

8

Po několika měsících takovéhohle života jsem prostě

musel pryč, a proto jsem se narodil o tři týdny

předčasně. Jenže když jsem v porodnici ucítil tu zimu

a oslepilo mě prudké světlo, okamžitě mě mrzelo,

že jsem nezůstal, kde jsem byl.

Když jsem se dostal ven na svět, měl jsem hrozný

spánkový defi cit a taky dost mizernou náladu. Takže až

někdy uvidíte fotku novorozence, už víte, proč vždycky

vypadá naštvaně.

JE TO

KLUK!

VRATTE

ME TAM!

Tohle

je náš

Uzlícek štestí

Gregory

Heff ley

2,27 kg