načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Deník Jacka Novotného - Saša Sandras

Deník Jacka Novotného
-4%
sleva

Elektronická kniha: Deník Jacka Novotného
Autor:

Příběh volně navazuje na knihu Virtuálně.Počítačový genius, Čechofrancouz Jack, po nelehkém dětství pozná v osmnácti letech jednadvacetiletou nymfomanku Felicitu. Strhne ho sex ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: KKnihy.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788088061953
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh volně navazuje na knihu Virtuálně.Počítačový genius, Čechofrancouz Jack, po nelehkém dětství pozná v osmnácti letech jednadvacetiletou nymfomanku Felicitu. Strhne ho sex s ní, a i když se mu některé její aktivity příčí, nedokáže se jí postavit. Je zcela nepřipravený na vztah a sex s Felicitou ho ovládá. Když si později uvědomí, že jejich představy o životě se míjí, neřeší to, věří, že se manželka změní.Do života ho vrátí až pobyt na Psychiatrické klinice. Následně začne hledat Violu, se kterou si psal rok nachatu.Knížka vhodná pro čtenáře od 18 let.

Související tituly dle názvu:
Deník Jacka Novotného Deník Jacka Novotného
Sandras Saša
Cena: 100 Kč
Benzin & celuloid Benzin & celuloid
Pecha Richard
Cena: 412 Kč
Max a Saša Max a Saša
Horváthová Tereza, Horváth Juraj
Cena: 156 Kč
Dobrodruh Saša Dobrodruh Saša
Nižňanský Štefan
Cena: 307 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Deník Jacka Novotného

Saša Sandras

říjen 2016 - 36.publikace vydavatelství

Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

ISBN:

epub: ISBN 978-80-88061-93-9

mobi: ISBN 978-80-88061-94-6

pdf: ISBN 978-80-88061-95-3


Mnoho mladých mužů sní o vztahu s nymfomankou.


1. Jak jsem dostal jméno

V dětství jsem se zlobil na rodiče, proč se jmenuji Jack a ne Jan, jako děda. Kluci v Československu mně dali v osmi letech přezdívku Teriér. Jeden z nich měl doma teriéra Jacka Russella a říkal, ţe se mu podobám. Té přezdívky jsem se uţ nikdy nezbavil. Nelíbila se mi, ale nic jsem s tím nenadělal.

Jack je domácké jméno od Johna. Kdyţ jsem se rodičů ptal, proč se nejmenuji alespoň John, shodně tvrdili, ţe Jack ke mně patří. Seznámili se na filmu Jack Rozparovač a po tomto filmu jsem byl počat, anebo o týden později na diskotéce, kde pili whisky Jack Daniel ́s. Moje jméno tím bylo dané. 2. Dětství

Na své rané dětství si moc nepamatuju. Podle vyprávění dědy, to byl hezký čas. Ţil jsem s rodiči v panelákové bytovce a o víkendech jsme na oběd chodili k babičce a dědovi. Měli domek na kraji města. V zahradě mně děda nechal postavit malý dřevěný domeček, ve kterém jsem měl všechny své poklady a mám je tam dodnes. Po obědě jsem s dědou chodil na vinici a on mi cestou vyprávěl pohádky o stromech, květinách, mracích a zvířatech, které jsme cestou viděli. Rodiče u babičky a dědy nespali, navečer odcházeli za zábavou. Večery s dědou jsem měl nejraději. Většinou jsme seděli na lavičce na zahradě a vymýšleli ptákoviny, které babička nechápala. My jsme se však smáli, ţe nás bylo slyšet, jak děda říkal, aţ na Marsu.

Později mi děda vyprávěl, jaký byl můj otec, kdyţ byl malý. Nebavilo ho chodit s dědou na vinici, hodně času trávil nad knihami, hraním šachů a luštěním kříţovek. Po ukončení základní školy se nedostal z kádrových důvodů na studium, coţ otec i děda s babičkou těţko nesli. Učební obor s maturitou zvládl bez problémů. Po večerech se učil se sousedem, legionářem, angličtinu a v sedmnácti letech z ní udělal státnici. Kdyţ v devatenácti poznal moji matku, Francouzku, oţil. Nenáviděl ţivot v Československu a teď měl šanci dostat se za hranice. Dva roky nato sloţil státnici i z francouzštiny.

Děda říkal, ţe rodiče měli tehdy hezký vztah, milovali se a oba byli úspěšní v zaměstnání. O víkendu chodili za zábavou. V zimě jezdili s partou lidí od otce z práce na hory a v létě k Mácháči. Oba se těšili na velký svět, ţivot ve Francii.

Moje matka na mě od narození mluvila jen francouzsky a tak jsem jiţ jako dítě mluvil dvěma jazyky.

Z Československa mě rodiče v pěti letech převezli k rodičům matky do městečka Ronchamp, které leţí v předhůří francouzské Jury. Tam jsem s prarodiči ţil dva měsíce. Mezitím se rodiče v Paříţi zabydleli, otec si našel zaměstnání a matka mně vybrala školku. Potom jsem uţ ţil s nimi. Chůva mě ráno vodila do školky. Matka dopoledne pracovala většinou z domova, na oběd chodila do bistra s některou z jejích kamarádek. Po obědě mě vyzvedla ze školky a doma jsme čekali na otce. Po jeho příchodu jsme zašli do lunaparku, na Eiffelovku, do bazénu, nebo mě učili na umělém svahu lyţovat. Domů jsme se vraceli za tmy. Na toto období si jiţ dobře pamatuju. Doma byla pohoda. Častokrát jsme se honili po bytě a dělali různé hlouposti.

V sobotu matka vařila a otec se mnou většinou hrál šachy. Perfektně jsem je zvládal uţ v šesti letech. Po obědě rodiče odcházeli a hlídala mě chůva. Naši se vraceli domů pozdě v noci nebo v neděli ráno. Veselí a unavení skončili v posteli. Chůva mě v neděli ráno brala na hřiště, do herny nebo na dětské představení do divadla. Na oběd mě přivedla za rodiči do restaurace. Po obědě se mnou rodiče jezdili na výlety po okolí. 3. Moje matka

Po rozchodu mých rodičů se u mé matky střídalo období, kdy mě vedla velice přísně, s obdobím, kdy mi dala naprostou volnost. Nevím, které období jsem měl raději. V období volnosti jsem jiţ jako devítiletý nesměl chodit domů před dvacátou hodinou. Kamarádi v tu dobu museli být doma, a pokud jsem byl u některého na návštěvě, tak mě jeho rodiče po večeři posílali domů s odůvodněním, ţe o mě má maminka určitě strach. Ta o mě strach neměla, protoţe byla doma se strejdou. Většinou jsem si sedl na schody před naším bytem, mnohdy i usnul a probudil mě aţ odcházející strýc.

Strýcové se střídali. Jeden byl hodný. Chodil s námi do kina, do lunaparku, vyprávěl jsem mu o škole, v zimě se mnou chodil lyţovat a nikdy jsem nemusel čekat před bytem. Měl jsem ho rád, a kdyţ se s ním matka rozešla, byl jsem smutný. Ptal jsem se, proč s námi uţ strejda není a matka řekla, ţe byl k ničemu, jako můj otec. Určitou dobu jsem s ním ještě chodil do kina a v kavárně jsme spolu probírali věci ze školy. Matce, dokud se s ní nerozešel strýcův nástupce, to nevadilo.

V období, kdy matka neměla ţádného chlapa, se upnula na mě. O víkendu jsme snídali v její posteli, na procházce jsem jí musel ukazovat muţe, kterého bych chtěl za tatínka, a večer v posteli ji slibovat, ţe nikdy neodjedu za otcem, dědou a babičkou. V té době matka přetrhala všechna moje kamarádství. Ţádný kamarád nechápal, ţe ze školy musím jít rovnou domů.

O víkendu jsme jezdili za rodiči matky do městečka Ronchamp. Tam jsem se vţdy těšil a mám to tam rád dodnes, i kdyţ uţ babička umřela.

O tom, jak to chodí u nás doma, jsem babičkám a dědečkům nesměl vyprávět. Především těm v Československu. Před mým prvním odjezdem po rozvodu rodičů na prázdniny do Československa mně matka dala přesné instrukce, co mám prarodičům o ţivotě v Paříţi vyprávět. Děda utrousil:

„Tvoje máma bude brzy svatořečená.“

Později jsem zaslechl, jak babičce říká:

„Jestli nechceš našeho vnuka učit lhát, neptej se ho na jeho matku.“

„Ale já bych chtěla vědět, co v Paříţi dělají.“

„Já ne,“ odsekl děda.

„Pokud chceš, aby ho za námi pouštěla, vůbec o ní nemluv. Dopřej mu o prázdninách hezké dětství. Kluk to nemá lehké. Otec ani matka si takového šikovného syna nezaslouţí.“ 4. Můj otec

Po rozvodu rodičů jsem se od dědy dozvěděl, ţe můj otec nechlastá, jak častokrát tvrdila má matka, ale je maniodepresivní a v manické fázi se mnohdy chová jak opilý. Kdyţ přešla jeho nemoc do deprese, byl skleslý a neměl o nic zájem. Děda říkal, ţe bipolární porucha u otce musela propuknout aţ v Paříţi.

Já si jen mlhavě pamatuju věčné hádky, matčin křik „nic s tebou není,“ a otcův pláč. Mnohem později, aţ se u nás začali objevovat strýcové, jsem pochopil, co matka myslela větou „nic s tebou není.“

Kde ţil otec po rozvodu, rok nikdo nevěděl. Ani děda s babičkou, s kterými jsem trávil všechny prázdniny. Hrozně jsem se k nim vţdycky těšil. U babičky jsem se dobře najedl a s dědou byla legrace. Těšil jsem se i na kamarády. Ve Francii jsem kamarády neměl. Ţádný kluk nechápal, ţe mám období, kdy smím po škole ven a období, kdy musím rovnou ze školy domů.

Ve dvanácti letech mě o prázdninách vzal děda na návštěvu za otcem. Otec byl hospitalizovaný na psychiatrické klinice, kde děda pracoval. Byl v hrozném stavu. Styděl jsem se za něj a zároveň jsem se ho bál. Děda říkal, ţe to bude s otcem dobré, ţe musím mít trpělivost, ţe je nemocný a kdyţ se bude léčit a bude brát léky, tak bude do příštích prázdnin v pořádku. Babička, kdyţ jsem se na otce ptal, jen plakala. Matka se o něm nechtěla bavit.

S otcem jsem se později o prázdninách vţdy viděl. Ţil v bytě, kde jsme bydleli před stěhováním do Francie a byl celkem v pořádku. Se mnou ale spokojený nebyl. Častokrát říkal, ţe jsem po matce a snaţím se s ním manipulovat, jako ona. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Je pravda, ţe jsem s kamarády chodil na diskotéky, kterými byla matka přímo posedlá. Na diskotéce jsem si v patnácti letech dal vţdy jedno malé pivo, které mi přinesl starší kamarád a to byl jediný prohřešek, kterého jsem se v pubertě dopouštěl. Zkoušel jsem to také s několika holkami, ale dál neţ k puse, jsem se nikdy nedostal. Také jsme chodili s kluky kouřit za vinice, kde nás jednou otec viděl a tím našel další moji podobnost s matkou. O ničem dalším nevím. Kdyţ nad tím tak uvaţuju, nebyli se mnou v pubertě moc problémy. Ve škole jsem byl premiant. Děda a babička na mě byli pyšní, rodiče na mně viděli jen chyby. S dědou jsem o prázdninách stále chodil na vinici. I kdyţ jsme tam pracovali, vţdy jsem se těšil. Děda byl můj nejlepší kamarád. Nikdy na mě nekřičel, nic mi nevyčítal a ničím nevyhroţovat. Znal odpovědi na všechny mé otázky a byla s ním velká legrace. V Paříţi mně chyběl. 5. Samostatnost

Kdyţ mi bylo sedmnáct let, poznala matka muţe svého ţivota, jak mi po měsíční známosti sdělila. Brzy na to otěhotněla a začal jsem jim překáţet. S přítelem, neříkala mu strýc, se chtěli vzít a ţít jako manţelé.

„Chápeš, ţe s ním chci být a potřebujeme soukromí. Nechce se ke mně nastěhovat, dokud tu budeš. Je hodný, přepíše na tebe svůj jednopokojový byt. Jsi uţ dospělý, měl bys ţít sám. Máš děvče?“

Na děvče se mě zeptala poprvé v ţivotě.

„Mami, kdy se mám odstěhovat?“

„Nejlépe hned o víkendu.“

Potom, co mě matka vystěhovala, děda řekl, ţe jí celou dobu posílal peníze na má studia a koupil pro mě byt matčina přítele. V sedmnácti letech jsem neměl problém se o sebe finančně postarat. Matce jsem na domácnost přispíval od patnácti, kdy jsem začal dělat na lyceu jednoduché počítačové programy. Potom, co jsem v sedmnácti vyhrál státní soutěţ, projevila o moji práci zájem univerzita. Stal se ze mě zámoţný student. 6. Felicita

Felicitu jsem poznal v osmnácti letech. Studovala v Paříţi marketing a reklamu. Krásná, snědá dívka s velkými prsy, pevným zadečkem a smyslnými rty. Kdyţ jsem ji poprvé uviděl, měl jsem erekci. Před Fé jsem chodil se spoluţačkou z ročníku. Několik měsíců jsme se vodili za ruku, líbali se, chodili spolu na oběd a radili si ve studiu. Potom jsme spolu začali ráno běhat. Jedno ranní běhání skončilo u mě na pokoji. Nemotorně jsme se pomilovali. Pro nás oba to bylo poprvé. Sex jsme potom provozovali pravidelně, ale bylo to takové šup sem, šup tam, které tolerovala. Ţádná smršť. Budoucí excelentní programátorka na to prostě nebyla.

Fé jsem oslovil hned, jak jsem ji uviděl. Byl jsem jak uhranutý. Stála na zastávce metra a pohupovala se v bocích v rytmu samby, písničky, kterou hrály v nedaleké kavárně. Pod tričkem se jí rýsovala pevná prsa s velkými bradavkami. Kdyţ mě spatřila, prohrábla si husté, krátké, černé vlasy a potom si rukou pomalu přejela přes prsa. Její ruka se zastavila na přirození. Vyrazil jsem směrem k ní. Nenapadlo mě nic jiného, neţ ji pozvat na koncert váţné hudby do parku. Řekla, ţe nemá čas, ţe má sraz s kamarády, ale jestli chci, ať za ní přijdu po koncertu. Vyťukala mi do mobilu adresu a našpulila pusu k polibku. Byl to krátký polibek, při kterém mi stihla strčit jazyk hluboko do krku. Touhou se mi zatočila hlava.

Na koncert jsem nešel a z odpolední přednášky jsem spěchal na adresu, kterou mně dala. Fé přišla s partou holek v rauši asi za hodinu.

„Napij se,“ podala mi láhev zteplalého vína.

Potom mě vtáhla do pokoje a otočila za námi klíčem. Hned za dveřmi ze sebe strhla tričko a kraťasy, které měla naostro. Rifle a slipy mi sundala dřív, neţ jsem se vzpamatoval. S mým trikem se nezdrţovala. Vnikl jsem do ní a potom, znovu a znovu. Byl to sen a ze snu jsem se probudil aţ ráno, vedle ní.

„Padej,“ vzbudila mě, „za chvíli přijde uklízečka.“

Felicita bydlela s šesti holkami v pronajaté vile. Vlastnil ji Arab. Felicita mně řekla, ţe si mohou vodit návštěvy, ale pokud se náhodou kluci setkají s Arabem, musí se mu představit jako rodinní příslušníci. Arab naštěstí nepodnikal nečekané návštěvy, chodil jen kaţdé pondělí vybírat nájem. Byl starý, jak černé uhlí. Dalším pravidlem bylo, ţe holka, která neměla na nájem, ho mohla splatit orálním sexem. Felicita řekla, ţe to vyhovuje oběma stranám. Kdyţ jsem se jí zeptal, zda s ním někdy byla, na chvíli se zarazila a potom řekla:

„Zatím ne, ale pokud chceš mít jistotu, dám ti číslo účtu Araba a zaplať nájem na měsíc dopředu.“

Hned druhý den jsem to udělal.

Do vily jsem za Fé chodil denně. Další měsíc se jiţ Felicita přestěhovala za mnou do mého bytu. Měsíc nato jsem byt prodal a koupil pro nás malý apartmán. 7. Tajná svatba

Do apartmánu jsme šli jiţ jako manţelé. Ţenil jsem se v osmnácti letech, Felicita byla o tři roky starší. Svatba byla tajná, rodiče by jí svatbu nedovolili. V Buenos Aires pro ni měli vyhlídnutého manţela. Čekal, aţ Felicita dokončí studia.

Naše svatba byl jeden velký mejdan. Jedli jsme, pili a milovali se. My i naši kamarádi.

Felicitu jsem první měsíce našeho společného ţivota znal jen jako milenku, úţasnou milenku. Nevnímal jsem jiné ţeny, byl jsem sexem zahlcen. Roky v Paříţi do ukončení jejího studia byly nejkrásnějšími lety mého ţivota. Byl jsem sice student, ale pracoval jsem na projektu a vydělal dost peněz pro nás oba. Studium nám oběma šlo samo. Volný čas jsme trávili s partou kamarádů Felicity, kteří se rychle stali i mými kamarády. Byly to bujaré večery, většinou po diskotékách, hospodách a klubech. K ránu jsme spěchali do apartmánu a milovali se. Felicita neměla nikdy dost. Milování se častokrát protáhlo i na dopoledne. Začal jsem vynechávat ranní přednášku. Fé začínaly přednášky později a tak jsme většinou odcházeli společně. Cestou po mě častokrát chtěla rychlý sex a to kdekoliv. V metru, kdyţ nebyl nikdo v dohledu, v podloubí, v parku. Byl jsem mladý a ona to se mnou uměla. Přejela mi dovedně prsty přes rozkrok, přitiskla moji dlaň na její ztopořenou bradavku a já přestal vnímat svět. Fé mně záviděli všichni spoluţáci. 8. Po svatbě

Matce jsem před svatbou telefonoval. Chtěl jsem jí Felicitu představit, ale vzala to jako bych ji sdělil, ţe jsem si koupil nový kabát. Ţádné otázky, ţádný zájem.

„Pošli mi fotku ze svatby,“ a zavěsila.

Otec sňatek v osmnácti odsoudil a od té doby se mnou nemluví. Neotevřel mně ani, kdyţ jsem přijel s fotkami ze svatby do jeho bytu. Doma byl. Slyšel jsem, jak chodí po bytě. Tehdy jsem to definitivně vzdal. Ani jeden z rodičů o mě nestál.

Po svatbě jsem přestal jezdit o prázdninách za dědou a babičkou. Studium, manţelka a práce mně vzaly veškerý čas. U prarodičů jsem se zastavil jen krátce, kdyţ jsem byl v Česku pracovně. Děda s babičkou měli vţdy velkou radost. 9. Swingers

Po čtyřech měsících našeho denního milování se Fé zeptala, kolik jsem měl před ní holek. Zalhal jsem, ţe tři.

„Nemáš zkušenosti. Nikdy jsem neměla kluka, který by měl takovou výdrţ a chuť na sex jako ty, ale měl bys zapracovat na technice. Líbí se mi dravost s jakou do toho jdeš, musíš se ale naučit i pomalému sexu, tomu, ţe budu prosit, abys mně to udělal. Četl jsi o technice, která prodlouţí extázi?“

„Ne, ty ano?“

„Umí to jeden muţ, zajdeme na swingers, naučí tě to.“

Ihned jsem odmítl.

„Jacku, já to potřebuji, nebo chceš, abych měla bokovku?“

To jsem nechtěl.

Dva dny nato jsem se ocitl na první swingers party. Přišly na ni kromě nás, tři pro mě neznámé páry a dvě holky z vily, kde Felicita dřív bydlela. Všemu velel majitel chaty, starší chlápek, kterého všichni oslovovali Freddy.

„Benjamínku, vyhověl jsem Felicitě, jinak bych tě sem nepustil. Máš vyšetření na AIDS?“

„Nemám, proč?“

„To nemyslíš váţně, proč tě sem Fé dotáhla?“

„Jsem její manţel.“

Chlap se dal do smíchu.

„Tak to je prý manţel Fé.“

Všichni si mě začali zvědavě prohlíţet.

„Co má, co já nemám?“ zeptal se chlap Felicity.

„Na rozdíl od tebe mně stačí,“ odsekla vztekle Felicita.

„Mladej, do ţádné akce se nedávej, jen sleduj, jak to dělají opravdoví chlapi,“ obrátil se ke mně Freddy.

Večer rozjely dvě lesby. Viděl jsem to poprvé a hned jsem zatouţil být s Fé u nás v apartmánu. Myslel jsem si, ţe jsem uţ pochopil, co je pomalý sex. Přitáhl jsem Felicitu k sobě a zašeptal:

„Pojď domů, na dnešní večer dlouho nezapomeneš.“

„Pánové a dámy na terase je připravené jídlo a pití, wirpulka je zapnutá. Bavte se, jak nejlíp umíte. Přijdu za vámi jen co skončím s mladým,“ suše oznámil Freddy.

„Odcházíme,“ zvedl jsem se a táhl za sebou Fé.

Měl jsem chlapa plné zuby.

Felicita se otočila k chlapovi:

„Můţeme do podkroví?“

„Cestu ti ukazovat nemusím, znáš to tam, jak své boty,“ sarkasticky odsekl chlap. Pomilovali jsme se, a Fé mně důrazně řekla:

„Půjdeme dolů a podíváš se, jak to dělá Freddy.“

„Ten stařík?“

„Není starý, je mu kolem čtyřicítky a chci, aby ses dobře díval.“

„Na co se mám dívat?“

„Jak mě dostane do varu.“

„Felicito, to nemyslíš váţně, jsme manţelé, mám tě rád, nesnesu, aby do tebe někdo dělal. A ještě se na to mám dívat? Nejsi v rauši?“

„Jacku... jen jednou, nebude v tom láska.“

„Tobě by nevadilo, kdybych to tady rozjel třeba s tou brunetkou?“

„Nedala by ti, je lesba,“ smála se Felicita.

„O to přece nejde.“

„Ale jde, o co jiného, neţ o vášeň v sexu jde?“

„O lásku, o blízkost toho, koho milujeme.“

„Jacku, nech si to na doma! Freddy mě bude jen vojíţdět, dovnitř ho nepustím, doděláš to ty. Dívej se na jeho ruce, co dělá a jak na co reaguji. Víckrát sem nepůjdeme, určitě to zvládneš.“

Trochu mě uklidnilo, ţe chlap přišel ve slipech, ve kterých jsem jeho muţství těţko hledal.

„Fé, shoď ze sebe oblečení, nemám čas,“ obrátil se na mou ţenu.

Další půl hodinu si snaţím vymazat z paměti. Cizí chlap rukou a ústy dráţdil moji ţenu po celém těle, ona sténala a snaţila se uvolnit své ruce z pout. Nevím, co by se dělo, kdyby měla ruce volné. Kdyţ se mu dostala rozkrokem mezi stehna, třela se pysky o jeho slipy a prosila, aby jí to udělal. Vůbec mě nevnímala. Potom nastal okamţik, který mě vyděsil. Chlap se otočil ke mně:

„Teď se dívej a nic nedělej, ať jí neublíţím.“

Omotal mé ţeně tenkou šálu kolem krku a kdyţ se začala dusit, ukazováčkem druhé ruky ji velice jemně přejíţděl po poštěváčku, aţ celý prst zavedl do pochvy. Naříkání mé ţeny přitáhlo pozornost všech. Chlap malinko uvolnil šálu. Moje ţena doráţela a sténala rozkoší s ukazováčkem chlapa v pochvě. Vyskočil jsem.

„Dopřej jí to, má orgasmus,“ řekl mi nezúčastněně chlap. „Sleduj čas. Uţ nebudu nic dělat. Pokud bude mít orgasmus kratší, neţ osm minut, nemusí mi ho vykouřit.“

Vrhl jsem se na chlapa, ale tři muţi mě pevně sevřeli. Jeden z nich houkl:

„Neměl jsi na to přistoupit, teď nevyváděj!“

Sledoval jsem tvář své ţeny. Oči měla zalité rozkoší, kousala se do rtů, usmívala se, hlasitě dýchala a ţadonila: „Dělej, ještě, ještě chvilku.“

Chlap vytáhl ukazováček z její pochvy a jemně ji profackoval. Felicita měla desetiminutový orgasmus. Zůstala leţet.

„Prospím se.“

„Fé, prospíš se doma, ne, tady!“

To jiţ Felicita schoulená do klubíčka jako kotě, pravidelně oddechovala. Všichni se vytratili. Zůstal jsem tam jen já, Freddy a Felicita. Klidně spala a já byl na pokraji zhroucení.

„Aţ se vyspí, vypadněte! Nic po ní nechci, má u mě nadpracováno. Mladej, tu si neudrţíš, je to nymfomanka. K sexu vyuţije kaţdou příleţitost. Nikdy nebude mít dost, potřebuje psychoterapii a hormonální léčbu. Nejsem nelida, jak si myslíš. Chtěla to po mně a dluţil jsem jí to. Pokud se s tím, co jsi viděl, neumíš vypořádat, zavolej na toto číslo. Je to výborný hypnotizér, vymaţe ti tento okamţik z hlavy.“

S Felicitou jsem následující tři dny nespal. Bylo mi nanic.

„Fé, půjdu za tím hypnotizérem, nebo se z toho zblázním.“

„Za hypnotizérem půjdeš, aţ mě dostaneš do extáze, aţ to budeš umět tak dobře, jako Freddy. Proto jsme tam šli, Jacku. Chci skončit s minulým ţivotem. Chci se milovat jen s tebou. Bude nám fajn. Pojď, dáme si víno a zkusíme to. Povedu tě. Zatím bez šálky. Ty máš jiné přednosti, moţná šálek nebude ani třeba.“ 10. Na chatě

Felicitu jsem první půlrok našeho společného ţivota znal jen jako milenku, úţasnou milenku. Nevnímal jsem jiné ţeny, byl jsem sexem zahlcen. K hypnotizérovi jsem tenkrát nešel.

Týden po swingers mě Felicita řekla, ţe pojedeme na víkend na chatu hluboko v horách. Chata patřila rodičům jedné z lesbiček, které jsem jiţ znal. Felicita mně sdělila, ţe chata má kuchyňku a ţe bude vařit. Vypsala si z internetu recepty a udělala objednávku potravin. Dovezli nám je ve dvou krabicích, které se sotva vešly do kufru auta. Vypadalo to jako proviant pro hodně velkou rodinu.

Na chatu jsme dorazili pozdě v noci.

„Jacku, dones dřevo, je ve sklepě a roztop krb, ať nám v noci není zima. Jo a povlíkni postele, loţní je ve skříni. Já zatím zapnu ledničku, vyskládám do ní potraviny a udělám něco k jídlu.“

Chvíli na to se z kuchyně ozvalo:

„V autě jsem zapomněla pěnu do koupele, běţ pro ni prosím a napusť vanu.“

Sotva jsem napustil vanu, přiběhla Felicita s láhví vína a koupeným sendvičem. Uvelebila se ve vaně a dala se do sendviče.

„Fé, jdu pro další, mám také hlad.“

„Miláčku, koupila jsem jen jeden, ale neboj se, uspokojím tvůj hlad.“

Utřela si pusu do zápěstí a pustila se do mého penisu. Milovali jsme se ve vaně, potom kouřili a popíjeli víno. Voda nám mezitím vychladla a tak jsme pokračovali na koţešině před krbem. Kdyţ jsem se ráno probudil, Felicita vedle mě nebyla.

Z kuchyňky byl slyšet rachot nádobí.

„Udělej si něco ke snídani, vařím,“ sdělila mi Felicita.

„V ledničce nic není, kam jsi dala jídlo?“

„Asi zůstalo v krabicích.“

„Fé, udělám kávu, chceš?“

„Jo.“

„Nemůţu najít mléko.“

„Tak jsem ho asi nekoupila.“

„Kávu bez mléka nepiju.“

„Prosím tě, ty naděláš.“

Otevřel jsem si láhev vína a přikusoval k tomu brazilské pao. Syrové bochánky Fé milovala, byla jich plná krabice. Při jídle jsem pozoroval Fé. Ukusovala pao a rozčilovala se nad receptem. Uţ jsem jí chtěl nabídnout, ţe se podíváme v okolí po restauraci, ale předběhla mě.

„Jacku, běţ se projít po okolí, ať mám klid na vaření. Nedaleko odsud má být rozhledna s kavárnou, můţeš si tam dát kávu.“

Kdyţ jsem se za dvě hodiny vrátil, u vchodu do chaty jsem ucítil hrozný zápach. Felicita seděla v pokecaném svetru u krbu a pojídala své oblíbené pao a ovoce.

„Jacku, oběd se nepovedl, můţeš si zalít polévku ze sáčku a ve spíţi jsem objevila několik konzerv. Vezmi si, na co máš chuť. Jo a našla jsem trvanlivé mléko, jsi zachráněn, miláčku, můţeš si udělat i kávu.“

Tak skončil Felicitin první pokus o vaření.

O sobotní a nedělní oběd se Felicita uţ ani nepokusila. Naštěstí dovezla čtyři krabičky hotového jídla. Ke snídani a večeři jsme pojídali čokoládu, pao, ovoce, šunku a camembert. Chléb ani bagety jsme neměli, ale ani nám to nevadilo.

Celý víkend jsme si povídali o našich rodinách. Dozvěděl jsem se, ţe Felicita pochází z přísné katolické rodiny, kde se ţeny vdávají jako panny. Rodičům ještě neřekla, ţe je vdaná a samozřejmě neví, jaký ţivot vedla jejich dcera v Paříţi, neţ mě poznala. Sdělila mi také, ţe vPaříţi docházela k sexuologovi a dokud jsme se nepoznali, brala nějaké prášky na potlačení libida. Prášky prý moc nezabíraly. Nejhorší byl vţdy pobyt doma u rodičů. Těšila se na ně, ale ţivot bez sexu, pouze s robertkem, v ní probouzel vlny vzteku a zoufalství.

„Jacku, jsem tak ráda, ţe tě mám, chci být hodnou ţenou, ale jde to teprve s tebou. Dáváš mi, co potřebuji.“

Kdyţ uţ jsme se tak svěřovali, zeptal jsem se jí, proč jsem se musel učit pomalému sexu, kdyţ má ráda rychlý, tvrdý sex na pokraji znásilnění. Rozesmála se.

„Je ti devatenáct, teď můţeš, ale za pár let, ti potence klesne a potom to budeš muset dohnat technikou. Chceš se mnou být za pár let, ne?“

„Samozřejmě a neboj se, ty mě ho postavíš vţdycky.“

„Dala bych si zákusek,“ usmála se Felicita.

11. Zákusek pro Fé

Uţ jsem věděl, co zákuskem myslí. Poprvé, kdyţ si o zákusek řekla, jsem myslel, ţe se propadnu hanbou. Bylo to na začátku našeho vztahu. Zavedl jsem Felicitu večer do své oblíbené restaurace.

„Tady nemají ubrusy, sem nepůjdeme,“ oznámila Felicita, sotva jsme vešli.

„Já ubrus nepotřebuju, ale jak myslíš.“

V další restauraci mě vedla ke stolku v rohu místnosti. Dlouhý ubrus se mi pletl mezi nohy. Objednali jsme si steak. Felicita s grilovanou zeleninou, já s hranolky. V restauraci byly jen čtyři další páry. Lahodné víno, klid, pohoda jakou mám rád. Po jídle Felicita řekla, ţe by si dala zákusek. Neţ jsem stačil přivolat číšníka, byla pod stolem. Opatrně jsem odkryl ubrus, abych viděl, co tam hledá. Felicita na mě spiklenecky mrkla a začala mi otevírat poklopec.

„Fé, co to děláš? Pojď nahoru, uţ jde číšník!“

Felicita jako by neslyšela. Zabořila mi hlavu do klína a začala ho lízat. Toporně jsem se usmál na číšníka, jako by se nic nedělo a já jen čekal, aţ přijde ţena z toalety. To mně ho uţ kouřila a ona to opravdu umí. Teď jsem o to ale nestál. Začal jsem jí rukou odstrkovat hlavu, ona mně ho však tak pevně stiskla, aţ jsem sykl bolestí. V tu chvíli se číšník opět podíval k našemu stolu. Dal jsem obě ruce na stůl a napil se vína. Felicita povolila sevření a zintenzivnila tahy rty. Snaţil jsem se nedávat najevo rozkoš, kterou mně působila a nezúčastněně pozorovat okolí.

„Jacku, co je s tebou? Jsi jak pařez, stříkej.“

Uţ jsem to nevydrţel. Sklonil jsem hlavu a hluboce vydechl. Chvíli na to Felicita vylezla zpod stolu. Číšník ihned přispěchal:

„Madam, nepotřebujete něco?“

Felicita si utřela do ubrousku rty, usmála se na číšníka a prohodila:

„Uţ je všechno v pořádku.“

Fé měla ráda sperma. Bavil jsem se o tom s kluky na fakultě a všichni mně záviděli. Stěţovali si, ţe většina holek nepolyká. Felicita

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist