Elektronická kniha:
Deník haiku 3
Autor:
Miloň Čepelka; Josef Snětivý
ukázka
ELEKTRONICKÁ
TIŠTĚNÁ
| Nakladatelství: | » Čas |
| Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
| Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
| Médium: | e-book |
| Rok vydání: | 2020 |
| Počet stran: | 101 |
| Rozměr: | 17 cm |
| Úprava: | ilustrace |
| Spolupracovali: | ilustrace: Jiří Hovorka |
| Skupina třídění: | Česká poezie |
| Jazyk: | česky |
| ADOBE DRM: | bez |
| ISBN: | 978-80-747-5330-5 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák... Kulisy se mění, přibyla aktuální - a ne vždy radostná - témata, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je za ním, světem, přírodou, ženami... Autorovy pocity - někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované.
Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání.
Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán. Což dosvědčuje, že Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák…
Kulisy se mění, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik, a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je (doufejme a věřme) za ním, světem, přírodou, ženami… Autorovy pocity – někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované – sdílejte s ním, jak je libo: od začátku, od konce, či napřeskáčku.
Elektronické knihy > Poezie > Poezie
Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie
Katalog vybraných autorů > Č > Čepelka – Miloň Čepelka
Katalog vybraných autorů > S > Snětivý – Josef Snětivý
Katalog nakladatelství > Č > Čas
Čepelka
Miloň
Deník
haiku
3
Čepelka
Miloň
Deník
haiku
3
Copyright © Miloň Čepelka, 2020
Editor, Postface © Josef Pepson Snětivý, 2020
Illustrations © Jiří Hovorka, 2020
Cover & Layout © Nakladatelství ČAS, Alena Šulcová,
2020
© Nakladatelství ČAS, www.nakladatelstvicas.cz, 2020
ISBN 978-80-7475-330-5
Motto:
Sám vesmír tají dech a pokorně mě zkoumá
v tom šeru šálivém, jež řeč tak nebeskou má.
( Josef Palivec)
Vyvěsím vlajku.
Dnes ráno jsem začal psát
Deník haiku 3.
Usínám, pláču,
probouzím se, poklekám.
Bože, pomoz mi!
Jsem fatalista,
když tvrdím, že náhody
nejsou náhody?
(6)
Zničehonic a
horempádem se vrhnout
do moře lásky ...
Neztrácet víru
ve válce ani v míru,
kdo to dokáže?
Hlemýžď v zahradě
pravil s úlevou: Váš dům
bych neunesl.
Příroda prý je
podmínkou pravých haiku.
Ej hájku, hájku!
Člověk je přece
také příroda, a tak
témat habaděj.
Rozhlížejí se,
ve kterém řetězci by
strávili víkend.
Pozhasínejte.
Lepší tma, než dívat se
na tolik blbosti.
Vyrojili se
tmaví mouční moli. Fuj,
nepočítaně!
(9)
Zas ke mně chodí
haiku do suterénu
i do poschodí.
Kdybych vás, haiku,
vyplodil na tisíce,
méně je více.
Vlaštovky, sbohem,
vám se nezajídají
ty dlouhé lety?
Sněhové vločky
jako nastrouhaný křen
prosvětlují den.
Ráno nám dupal
u garáže ježek. Chtěl
snad taxi? Kdeže!
Vlašské ořechy
bubnují nám do hlavy
a do střechy.
(10)
Gladioly, ach,
mámin poklad veliký.
A což mečíky?
Není nad víno,
pro mě svádivější než
jabko Evino.
Mrknu na kůru
smrků. I mezi hmyzem
jsou okupanti.
Vichřice hněvu,
tak zbytečné, tak marné.
A nebezpečné.
Vzlétl k oblakům,
spatřil Karakum, a už
se držel země.
Kdo se omluví
ptáčkům zpěváčkům za zmar
lesů a polí?
Nic se neděje,
život přece stále je
běh na dlouhou trať.
(12)
Protože, Bože,
neumím vstávat z lože,
vstávám z postele.
Hrobařík byl už
stařík. Ač netuším nic
o věku brouků.
Já mám rád rýmy,
vytřepávám je z hlavy
i z kapesníků.
Pod oknem záhon.
Kvetou floxy. Okolo
jen paradoxy.
Byl skvělý stavař,
jeho vzdušné zámky jsou
k nepřekonání.
Když mi bylo pět,
viděl jsem polární zář.
Dnes znovu pláču.
Jen o pár kroků
minuli se na cestě,
jež pak skončila.
Jak žít? Můj Bože,
je to tak jednoduché:
Jen se rozhodnout.
Ubližoval jsem,
i když bezděčně. Všem se
marně omlouvám.
Můj druhý děda
už jen seděl a mlčel.
Dnes mu rozumím.
(15)
Napsat tak román
s názvem Mé pinožení.
Pro výstrahu všem.
Ozvěno, věno,
které jsme obdrželi,
je prohýřeno.
Laviny hrozí
tam i tam. Spouštějí je
lidi, ne bozi.
Želíme dnů, jež
proleželi jsme marně
a bez náhrady?
Požár. Siréna
střídavě klesá, stoupá,
jako za války.
Písnička zpívá,
že příroda je krásná.
Jenže i vraždí.
(16)
Země se škvaří.
Kdopak asi pečínku
má v kalendáři?
Mraky na nebi
zničehožnic snad vyschly.
Jsem z vody. Vyschnu?
Zdravím vás, sovy,
když prý jste ty symboly
moudrosti. Kdo ví?
Měl navštívenku
Pastýř štěnic, ale to
byl spíš pseudonym.
Díval se teskně
na rum, jejž píval z vázy:
Můj anděl zkázy.
Když mají sabat
iluze, zavři oči,
ani se nehni.
Mrak sopečného
prachu se nerozptýlí,
vládne-li nám lež.
Je tady někdo?
Trosky našich rodišť se
drolí a bolí.
Na cestě pírko.
Překročit? Zvednout? Minout?
Jak léta plynou ...
Jírovec kaštan
střásá plody jelenům
do nepohody.
Zaposlouchej se,
oceň mou vytrvalost,
řekl červotoč.
Nevěřte, věřte,
na tom nesejde. Mezi
zemí a nebem ...
Andělé strážní,
veselí, vážní. V tísni
pomocní, přísní.
Sakura v květu.
Sama Panna Maria
přítomna je tu.
(20)
Jemné tajemné
linky, záhadně jdoucí
od písma k číslům.
Nebo opačně
od čísel k Písmu. K tomu
snad Zjevenému.
Zázrak nečekej,
ale sám ho připravuj
oddanou vírou.
Soudruzi rudí,
co vás to k nenávisti
tak mocně pudí?
Rozpomeňte se,
jak se zlato pronese.
Noste spíše sny.
Devětadvacet
dnů měl letošní únor.
Je to dar, či trest?
