načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Den pro sebevraha - Josef Petřek

Den pro sebevraha

Elektronická kniha: Den pro sebevraha
Autor:

Kniha je napsaná na základě příběhu člověka, jenž chtěl spáchat sebevraždu. V rozhodující chvíli však potkal zachránce, se kterým uzavře sázku a spolu se vydají na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  39
+
-
1,3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 111
Rozměr: 18 cm
Vydání: V Tribunu EU vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-9956-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha napsaná na základě příběhu člověka, jenž chtěl spáchat sebevraždu. V rozhodující chvíli však potkal zachránce, se kterým uzavře sázku a spolu se vydají na dobrodružné putování. Prožijí spolu tři napínavé dny, během kterých, tváří v tvář skutečnému utrpení, pochopí, co je opravdu důležité a objeví to co dosud neznal: touhu po životě. Psychologická novela o záchraně člověka rozhodnutého k sebevraždě.

Popis nakladatele

Kniha je napsaná na základě příběhu člověka, jenž chtěl spáchat sebevraždu. V rozhodující chvíli však potkal zachránce, se kterým uzavře sázku a spolu se vydají na dobrodužné putování. Prožijí spolu tři napínavé dny, během kterých, tváří v tvář skutečnému utrpení, pochopí, co je opravdu důležité a objeví to co dosud neznal... touhu po životě.

Zařazeno v kategoriích
Josef Petřek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1




2

JosefPetřek



DENPROSEBEVRAHA




3


4





















JosefPetřek



DENPROSEBEVRAHA



































TribunEU

2012


5

































































©JosefPetřek,2010

Cover©JosefPetřek,2010




6



ZVÍKOVSKÝMOST ...PÁTEK ...KVĚTNOVÝPODVEČER 



 Světloslábne...soumrakpřichází...stínyserychleprodlužují. Cesta...duníkroky...tykrokyjsounaléhavé.

Sluncezapadá–denzačínápředávatvládunoci.Spřibý; vajícímšeremsezvětšujeimocstrachu...pokudsevněkte; rémsrdciuhnízdí...zoufalstvípropukáplnousilou. 

 Mladýmuž–jderychle,vpohledumáodhodlání.Zastavíse, jeho srdce divoce buší, nadechuje se, NE, NELZE UŽ JÍT ZPĚT!Ztétocestyneníúniku.Znovurázněvykročí.

Jde, NE, NEOTÁČET SE! Neohlížet se kolem, má cíl... ktomumusídojít.Vpřed,jenblížkesvémucíli.JetoNEZA; STAVITELNÉjakoúderruky,dokteréhodátevšechnusílu avztek,rukasevymrštíajepozděsitorozmyslet!

Konečnějetady.Srdcebijeještěrychleji,kolenasepod; lamují. Rukou se dotkne zábradlí mostu, pohled letí do hloubky...dolů...ažnasamédno,kdeselesknehladinavody. Musítoudělat,nastalkonecjehovůle,síly...užnemážádnou chuťdoživota.Hlavouprolétneuklidňujícímyšlenka,jestliže skočí, poletí vzduchem, aspoň chvíli bude volný jako pták apakhladinarozevřesvounáruč,navěkyhopohřbídoticha, ukryje před lidmi, žádný pohřeb, žádný nářek – bude jen nezvěstný. 

Vydechne a přehoupne se přes okraj zábradlí, chodidly ucítíokrajazpohledudolůsemuzatočíhlava,ještěpevněji sevředlaněkolemtrubky,sotvapopadádech,očivytřeště; né...teď...takteď...NE!Stálesedrží,jakobyserucevzbou; řilyanechtělysepustitchladnéhokovu.

Krev ve spáncích pulzuje, má dojem, že se zastavil čas. Neví, jak dlouho takhle stojí. Mimovolně se podívá vlevo, VŽDYŤ TU STOJÍ ČLOVĚK! Opřený ležérně o zábradlí ho

7

pozoruje.Chcesemuzařvat–cočumíš,tyhajzle!Alehrdlo

jesevřenéneviditelnourukou.

„Budešskákatdolů?“jehoočiměříhloubku.„Tosezabi;

ješ.“Jehohlasznělpříšerněklidně,beznáznakujakéhokoli

vzrušení.

„Co asi tady dělám, učím se létat?! ZZZkkkůůůůůrvenej život!“  

„Pročchcešskočit?“

„Protožemůjživotstojízahovno...zacelejživot...jsem nepoznal lásku... štěstí... pocit, že jsem něco dokázal... že

jsem...“

Chvíleticha,kterádrásáušiiduši.

Pakcizinecpromluví:„Vsadímsestebou,žekdyžpůjdeš teďsemnou,prožiješzačtyřiadvacethodin,cojsineprožilza celejsvůjživot.“

„Covsadíš?“

„Tvůjživot!Pokudbudumítpravdu,takužnebudešchtít zemřít,pokudsepletu,proletíšsenavěčnost.“

Skokanstojíanechápavězírá.

„Odpřísáhni,žebudešdělatpřesně,cotiřeknu.“

„Přísahám!“zamumlalskokanvyčerpaně.Jazyksemule; pilkpatruavyslovilztěžkaotázku:„Pročtoděláš?“Cizinec sedívalupřeněpředsebe.

„Někomu něco dlužím, poněvadž mu to nemůžu vrátit, pomůžutoběamněseuleví...tak...že...čistěsobeckédůvo; dy.“

Natáhlkněmuruku–onsejípevněchytá,přeskakujena druhoustranuzábradlí.

„JájsemFilip.“

„Dušan.“Dušanoviseještěstáleklepoukolena.

„Řeknimi,cotěžere,Dušane?“

„Tojenamocdlouhévyprávění.“

„Neboj,časubudedost,“řekneFilip.

Vydali se směrem ke zvíkovskému podhradí. Dušan se

rozhlíží,animunepřišlo,jakjetadykrásně,majestátnívyso;


8

kýmost(khladinějetopadesátmetrů),všudekolemstromy,

příjemnéticho,vůněkvětůavody.Sluncesepomalunoříza

obzor, žlutá se přebarvuje do oranžové, která přechází do

červené.

„Parkujukousekodtudmotorku,ještěnedávnojsemvozil přítelkyni... tak mám i druhou přilbu. Úžasná záležitost... ehm... jízda na motorce... bezprostřednost, kontakt s oko; lím...jakošíp,coletínízko.“

Dušansiprohlížísvéhozachránce.Máčernévlasy,uhran; čivé hnědé oči, podmanivý hlas, obličej jako z reklamy, středněvysokápostava...princzdívčíchsnů.Jenmístobílé; hokoněmásilnoumašinu.

„Určitěnemášproblémsženskýma,Filipe.“

„Nenídůležité,jaksimyslíš,ževypadáš,kdežtojakoumáš sebedůvěruajakdokážešzaujmout.Ještědnestitodokážu.“ Dojdoukmotorce.Dobrodružstvízačíná!

 Letíkrajinoujakovítrnadstepí.Dušansipřipadájakovjiné dimenzi.Krajinasemíhá,cítísvěžívzduch,zvukmotorumu prostupuje tělem a rezonuje. Začíná si v duchu přehrávat píseňodDanaLandy:„Dvěstěvměstě,třistazmísta,pří; mou čarou do náruče Antikrista.“ Třeba je opravdový ĎÁ; BEL!Vduchusinafackuje.Takovýblbostimůžounapadat jenpsychopata,cochtělpředchvílískočitnavěčnost!Musí sesmát.

Nemůžeříct,jakdlouhojeli,protožesestalsoučástítoho času...žádnáminulostanibudoucnost, jenrychlost voka; mžiku, všechno ostatní se jen míhá kolem, bezvýznamné, dřív,nežjejzachytímyšlení...jepodnětpryč.

Naobzoruserýsujítisícesvětel–PRAHA.Zářeseodráží ažnamraky,žemajízespodazlatě;oranžovoubarvu,zatímco z boku jsou temně modré. Dnes vnímá svět docela jinak... hloubějinežkdyjindy.Nadechujese–úžasné,mocisena; dechnout–VĚDĚT,ŽETENNÁDECHNENÍPOSLEDNÍ!

 

9

Slitázářserozčlenilanajednotlivébody...zachvílisezměni;

lyvesvětlavysokýchlampkolemvýpadovky...jenoněkolik

minut později se vnořili do ulic plných aut, lemovaných

chodníkysespoustoulidiček–pátečnínočníPrahy.

Motorkakličkovala,zrychlovala,zpomalovala,„hup“přes obrubník,zabrzdění,motorztichl.

„Výsadek.Řeknimi–užilsisjízdu?“

Cvaknutístojanuachřestěníklíčůpřizamykánívtemném zákoutíparkoviště.

„Perfektní,suprový...uff!“ FilipsespikleneckyusmálapláclDušanaporamenou.Vy; kročilidotmy.





10

NOČNÍKLUB 

(čas: 22.00 h., zbývá 22 hodin)





„Kamjdeme?“

„Uvidíš.“

Jdou mlčky nějakou dobu. Dušan něco slyší... hudbu... stálehlasitěji.Zahýbajízaroh,objevujesevchod.

Dušančtenahlas:„Fu;tu;rum.“

„Latinskybudoucnost,“říkáFilipaužpostrkujeDušana dovnitřklubu.Zvuknaplňujeuši,basyrezonujínahrudníku. Donosupronikáparfémmladýchdívek,kouřzcigaret,pach alkoholuavzrušení,všichnisetěší,ažprotrhnoustereotyp– ne,zítrasenebudevstávatdopráceneboškoly.

„Dvakrátferneta,“luskneFilipnabarmana.„Naúspěch.“ Tmavátekutinamizívhrdle.

„Sex bomb, sex bomb...,“ zpívá další song Tom Jones – umípořádněrozpumpovat.FilipchytneDušanazarameno.

„Zkustančitpodobnějakojá.“Paksevrhnoudovlntělna parketu.Filiptemperamentněluskáprstyavlnísedorytmu súsměvemnartechačirouradostíztance.NahýbásekDu; šanovi: „Buď ve střehu, jakmile se na tebe nějaká ‚buchta‘ budedívat,všimnisitoho,kdyžsenatebepodívápodruhé, pokussenaniusmát–dáváštaknajevo,žemášzájem.“

Přisunulsekedvojiciatraktivníchdívek.Lákalyhostejně jako včelu vůně květu. Smyslné pohyby jsou plné života, dravéjakovodopád.Podmanivěsedívánablondýnu,přisu; neseblíž.

Dušandýcházhluboka,srdcemubuší,očisezaostřujína hnědovlásku. Pohled do očí – neucukne, sám se lekne své reakce.Druhýpohled...usmějese...připadásijakopistolník, jenžsijevědomsvévýhody–momentupřekvapení.Bruneta nenížádnázakřiknutágymnazistka,jednímpohybemjena dotyk–snažíseprovokovat,vlnísevbocích,vrtípěknětva; rovanýmzadečkem.

11

Hlavoumuletíinformacezjednéknížky–týkalysedisko; ték, jaká podobnost s živočišnou říší – námluvy samečků asamiček,předváděnísvéhotěla,předností,genovévýbavy. Rituályúsvitulidstvanahradilyjiné,účelzůstal.Podívejse,

jak se vlním, jsem zdravá, dám ti zdravé potomstvo, když

buduchtít.Mámdlouhénohy,codovedourychleběhat,ru;

ce,kterédovedouhladitipracovat,plnéprsy,ježnasytítvé

děti–kdyžjealesteboubuduchtít!Napředmnemusíšpře;

svědčit,žeTYjsipromnedobrýsameček!

Užjetotadyzas,pohybyumdlévajípodnáhlýmnedostat; kemsebedůvěry–vzepřelse,ne,tuhlenocNE!

Nedovolí,abyhopřepadalamalomyslnost.Dávádopohy;

buvše,veškerouvíru,beznaděj,zoufalstvíinadšení.Vášeň

proudí krví jako horká míza, cítí ji – rozkmitává každou

buňkuvjehotěle.Nevzpomínási,žebyněkdyněcopodob;

néhozažil.Brunetkasepřimykáblíž,onsedoširokarozkročí,

vložírucenavlnícísebokyavefiguráchvestylu„àlalambá;

da“,jejichtanečníkreacesplynou...

UVĚDOMUJESISÁMSEBE!

 BOŽE!Cojenjsemdělaldosvých22let?

Kdybychprožívalvšechnostakovýmnadšením,takjsem dnesnemohlstátnatommostě.Stáljsemnaněm vůbec? Zdásemi,žeužuplynulminimálnětýden.

TomJonesutichlaDJroztáčíDepecheMode.

„Aby tě husa odkopla!“ dal najevo svou nelibost Filip kDJovi. „Jdeme se občerstvit.“ U baru objednává dvakrát kolusčervenýmvínemaledem.„Superpití,ačkolivnabudí, neopiješseztoho.Popivučlověkotupíamusíchoditčasto nazáchod.“

Filipsemipodívalzblízkadoočí.

„Jseš dobrej, Dušane, vůbec jsem nečekal, že se budeš takhle originálně hýbat. Budeme čekat zcela nenuceně na dalšípříhodnýhudebníflák.Holkysinanásmusízvyknout.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist