načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Démon z East Endu - Petra Slováková

Démon z East Endu

Elektronická kniha: Démon z East Endu
Autor:

Velká Británie je vržena do víru průmyslové revoluce. Ulicemi se pohybují rozličné párou poháněné stroje šílených vědců, ale také věci mnohem temnější – nadpřirozené ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179
+
-
6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Brokilon
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 431
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-6240-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Velká Británie prožívá průmyslový vzestup, věda kráčí kupředu mílovými kroky a přináší věci užitečné, bizarní i nebezpečné. Temné uličky starého Londýna však ukrývají stále i ono staré nikdy nekončící zlo s oparem nadpřirozena. V současnosti se město obává přízraku, který za sebou zanechává mrtvé děti a mizející příbuzné. Královna Viktorie je tímto případem popuzena a tak jím pověří své nejvýkonnější pátrací psy, respektive nevšední vyšetřovatele sourozence Lilianu a Viktora Kelbyovi. Úvodní díl řady samostatných sci-fi fantasy steampunkových románů Ve službách královny. Sílící průmyslová revoluce v atraktivních kulisách staré Anglie, dva velmi svérázní vyšetřovatelé ve službách samotné královny a pořádná dávka napětí.

Popis nakladatele

Velká Británie je vržena do víru průmyslové revoluce. Ulicemi se pohybují rozličné párou poháněné stroje šílených vědců, ale také věci mnohem temnější – nadpřirozené bytosti. A právě s nimi bojují sourozenci Kelbyovi – vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Po zdárném dokončení jednoho případu se před nimi otevírá nový – ještě složitější. Ve čtvrtích viktoriánského velkoměsta jsou totiž pověřeni vyšetřováním podivných úmrtí, která na první pohled nemají motiv ani spojitost. Hrdinové se potýkají jak s dvorskými intrikami, zákeřnými vynálezy a nadpřirozenými jevy, tak s vlastními problémy a minulostí. V temných uličkách odhalují tajná spiknutí i hranice svých možností... První díl cyklu samostatných románů.

Zařazeno v kategoriích
Petra Slováková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petra Slováková

DÉMON Z EAST ENDU

Copyright © 2015 by Petra Slováková

Cover © 2015 by Giorgio Grecu

For Czech Edition © 2015 by Robert Pilch – Brokilon

ISBN 978­80­7456­241­9 (PDF)


Nakladatelství BROKILON

PRAHA

2015

Petra Slováková

Démon

z East Endu

Ve službách královny

kniha první


https://www.facebook.com/gabrielletaroka

http://www.brokilon.cz

https://www.facebook.com/brokilon

Edice

„Brokilon Alternativa“

Vladimír Šlechta: Tajemství Morie

(aneb alternativní Středozemí)

Petra Slováková: Ve službách královny

(aneb alternativní Londýn)

1. Démon z East Endu

2. Čarodějnice z Lavender Hiíl *

Jan Kotouč: Nad českými zeměmi slunce nezapadá *

(aneb alternativní Česko)

Julie Nováková (ed.): Terra Nullius *

(aneb alternativní biologie a transhumanismus)

* připravujeme


Ráda bych poděkovala všem, kteří mi s knihou jakkoliv

pomohli. Ať už připomínkami, odbornými znalostmi nebo

povzbuzením. Speciálně bych ráda poděkovala Tomášovi,

bez jehož pomoci by kniha nikdy nevznikla.


~ 7 ~

Kapitola 1

Londýnské noci byly odjakživa chladné a temné, zkrápěné proudy

vody valící se z nebe, či naopak obléhané hustou a neprostupnouml

hou. Tři hodiny po půlnoci toho dne proto působily nezvyklýmdo

jmem. Ulice byly překvapivě jasné a prosvětlené stříbřitou zářímě

síce a hvězd. I přesto nebylo v tmavých zákoutích bezpečno, o čemž

vypovídal i stříkanec krve na křivolaké cestičce, jenž svým tvarem

připomínal rozšklebenou vlčí tlamu. Syčící plynové lampyvytváře

jící kaluže mdlého a kalného světla způsobovaly, že se nedalo určit,

jestli na tom místě pohasnul život toulavého psa, nebo nepozorného

gentlemana. Osamoceným procházejícím na tom pramálo záleželo.

Měli hlavy vražené mezi ramena a ve tvářích bojácné výrazy, jako by

čekali, že z hlubokých stínů vyskočí námořník s dlouhým nožem, či

něco strašidelnějšího. Špínou velkoměsta se kolem neoznačených

hrobů v zapadlé čtvrti probíjel podivný stín, který nikdo z lidí neviděl.

Ani chudáci dřímající pod schody mu nevěnovali pozornost, když je

šelestění vytrhlo z krátkého spánku, do něhož upadali v obavách, že

se už druhý den neprobudí.


~ 8 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

Byl si zcela jist tím, že žádný člověk nemůže spatřit zlodějinu, které se dopouští, a tak se vrhl do teritoria east-endské galerky, kde chmatácké prsty pouliční lůzy ukradly cokoliv, co nebylo připoutané k majiteli, a zavraždily cizince pro pár drobných, protože pro ně i ten zbytečný peníz znamenal otázku života a smrti.

Stín pomalu nabýval tvarů člověka. Pod plynovým osvětlením se temnota stáhla jako rozevlátý plášť a ze svého nitra vyplivla tvář. Muž si oddychl a opřel se zády o lampu. Pod svícnem bývá, jakznámo, největší tma, i proto věřil ve vlastní anonymitu. Potřeboval si odpočinout. Srdce mu bušilo jako splašené, a to nejen po dlouhém běhu labyrintem rozličných tříd.

Musel setřást vyšetřovatele, který po něm šel jako stopovací pes. Chvíli poslouchal, zdali za sebou neuslyší kroky, ale kromě hudby, křiku z hospod a vzdychání ve veřejných domech, které měly vždy dveře otevřené dokořán, nezaregistroval nic, co by připomínalo ozvěnu běhu. Ze záhybů pláště si dovolil vytáhnout malou skříňku, aby se mohl pokochat jejím obsahem. Zadíval se na exemplářexotického brouka, kterého kdysi dávno přivezl z ciziny již mrtvý cestovatel a jenž donedávna zdobil královskou sbírku přírodovědnýchexponátů. Dalo mu velkou práci se k němu dostat, ale nyní se konečněradoval nad jeho zlatými krovkami lesknoucími se v tlumeném světle, a nemohl se toho pohledu nabažit.

„Dejte mi ho!“ zazněl nesmlouvavý ženský hlas.

Vyděšeně couvl do kouta, ale pak si uvědomil, že má za sebou zeď a hromadu odpadků vyhozených z oken. Byl tedy donucen čelit nebezpečí tváří v tvář. Vysoká žena náhle stála před ním jako duch utkaný z par a mlhy. Nyní si povšiml i toho, že má v ruce pistoli. Byl to nějaký vylepšený druh revolveru s přídavnými mířidly. Nedokázal určit značku, protože jeho pozornost přilákala zející černá dírahlavně, která mu mířila na hruď. Nebyl si jistý, jestli už cizinku někdy viděl, ale její oči ho upoutaly. Byly spíše dravčí než lidské. Zářícía divoké – vlčí oči.

„Kdo jste a jak jste se sem dostala?!“ vykřikl zmateně. Na náznak odporu si přitiskl krabičku s cenností na prsa, aniž by se mu přestaly

~ 9 ~

Kniha první: Démon z East Endu

třást ruce. Nehodlal se lupu vzdát tak snadno, ačkoliv měla viditelně

navrch.

„Na tom nezáleží. Dejte mi to,“ řekla a natáhla k němu otevřenou dlaň. S největším sebezapřením, jakého byl schopen, sevřel úlovek a už zvedal ruku, aby ho odevzdal. Na poslední chvíli prudce vyrazil. Strhl hlaveň zbraně stranou a ženu odstrčil z cesty.

Dal se na útěk. Motal se v bludišti uliček, klouzal na splašcích. Smradlavý vzduch ho škrábal v plicích. Snažil se zoufale dostat pryč jako zvíře lapené v koutě, i když za ním neběžela. Otáčel semnohokrát, bál se nahlas i dýchat, aby ho nezbystřila, avšak jako by se po ní slehla zem.

Zabočil kolem vykřičeného domu. Se sklopenou hlavou sesnažil prodrat davem spoře oděných ženštin. Přidržoval si čepici, aby mu ji někdo neukradl. Dámy po něm natahovaly ruce. Snažily se ho zlákat. Šeptaly sladká slova, aby se k nim připojil v radovánkách z pomíjivé noci plné touhy. Upozorňovaly všemožně na své vnady, ale jeho hnal především strach o život, a tak se nezdržoval světskými radovánkami.

Když se konečně dostal na křižovatku, uviděl pár hlídkujících členů galerky a raději se opět stáhl do stínu. Speciální roucho, které pro tuto příležitost nesl přes ramena, ho ve tmě činilo téměř neviditelným. I proto vůbec nechápal, jak ho ta žena mohla najít. Dýchl do prokřehlých dlaní, aby je trochu zahřál, a sáhl pozbrani. Namátkou prohlédl cípy svého pláště, které se vlnily jako živé. Natahovaly se za světlem, podobné chapadlům chobotnice, a on se pousmál nad svou genialitou. Věděl, že by bez něčeho takového neměl šanci dostat se nepozorovaně do sbírek. Žádnémuobyčejnému smrtelníkovi se něco podobného jaktěživ nepodařilo, avšak oni nedisponovali pláštěm utkaným ze tmy. Nejenže ho bezpečně skryl před zraky stráží, ale také neutralizoval některá obranná kouzla. A s něčím takovým nemohl počítat ani sebelepší vynálezceochranných systémů.

Kousek od něj se strhl povyk. To se muži začali prát na nožes vetřelcem, kterého zpozorovali při krádeži ve svém teritoriu. Tlouštík

~ 10 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

v ošoupaném oblečení neměl příliš šancí. I tvrdí chlapi často v temné

uličce podlehli přesile.

Zloděj nečekal a raději se odplížil. Dostal se na tiché místokousek od továren, kam nedolehly zvuky nočního života. Vytáhlhodinky, aby zkontroloval čas. Ručičky na porcelánovém ciferníkuukazovaly, že hodina vlka brzy skončí. Chyběla jen chvíle do svítání, kdy měl domluvenou schůzku se zaměstnavatelem, kterému předá zlatého brouka, shrábne zaslouženou odměnu a na pár dní se ztratí v putykách a laboratoři. Málem si nad tou představou začalspokojeně mnout ruce, když vtom mu někdo zastoupil cestu. Úsměv mu ztuhnul na tváři. Doufal, že toho chlápka, co ho sledoval,setřásl, ale nejspíš se mýlil. Nechápal, jak ho ti královnini psivyčmuchali.

Mladík byl vysoký, s tmavými vlasy a chladnýma očima. Podnanutým rukávem pravé paže se mu něco hýbalo, jako by se tamskládal nějaký ukrytý mechanismus. Nejspíše měl implantovánu zbraň. Pokud věděl, královští vyšetřovatelé disponovali podobnýmvybavením. Jestliže to ovšem nebyl jeden z těch zločinců, kterým za trest usekli ruku a následně byli donuceni sloužit královně,zmanipulováni jejími čaroději, o nichž se vyprávěly temné příběhy plnéfantaskních bytostí a mistrovských dovedností černého umění.

Zloděj sáhl po vlastní zbrani, ale cizinec pouze mávl, jako byodháněl otravný hmyz. Nechápal to gesto, kterým upoutal jehopozornost, dokud mu pistole sama nevypadla z ruky. Vykřikl. Uvědomil si, že muž po něm nějakým způsobem vystřelil, ačkoli se neozval charakteristický zvuk. Vyděšeně si prohlížel ruku, jestli není zraněn. Odzbrojený se raději opět otočil k útěku.

Voda cákala kolem jeho nohou, až mu zmáčela kalhoty. Uslyšel za sebou hrozivé zavrčení. Otočil se přes rameno, aby zjistil, že detektiv stojí na místě, klidný a pobavený, ale že se za ním žene hrozivěvypadající obrovský vlk. Zloděj zrychlil. Už tak uháněl, co mu síly stačily, avšak šelma ho neúnavně pronásledovala.

V běhu se zachytil žebříku, který vedl na střechu. Zhoupl se na něm a v panice z toho, že bude roztrhán na kusy, hbitě šplhal nahoru.

~ 11 ~

Kniha první: Démon z East Endu

Vlk mu skákal po končetinách, ale výše už na něj neměl šancidosáhnout. Zloděj se rozběhl po hřebeni střechy a pokryv mu praskal pod

nohama. Stěží držel balanc, než se znovu ozvalo zavrčení, při němž

tuhla krev v žilách. Černý vlk seděl naproti němu, šelmí oči mu ve

tmě plály a hrozivě ostré špičáky se ve svitu měsíce leskly. Navzdory

svému strachu z výšek běžel po nerovném povrchu, zakopával, padal

i vstával, až se dostal na konec domu.

Podklouzla mu noha, takže se propadl o dobrých pár stop níže. Jeho pád zpomalilo nároží. Ze všech sil se snažil zachytit ucpaného rezavějícího okapu, v němž tlelo listí. Za krk mu natekla voda, jak se kov prohnul pod jeho váhou. Ruce mu klouzaly na jinovatkoupokrytém povrchu. Věděl, že se neudrží. V očekávání nejhoršího zavřel oči, ale jakmile mu prsty povolily, zjistil, že ho někdo chytil. Vzhlédl, aby pohlédl do tváře ženy z uličky. Držela ho za zápěstí, jako by nic nevážil, se silou ženám zcela zapovězenou.

Měla na sobě jen spodní prádlo, ale vůbec nedávala najevo, že by si připadala odhalená či zranitelná, natož v rozpačité situaci. Naklonila se k němu a vytáhla z jeho kapsy krabičku. Pak ho pustila, jako by byl špinavý odpad. Vykřikl, když se řítil k zemi vstříc jisté zkáze. Podruhé ho někdo oddálil od nepochybné smrti. Obratná ruka ho chytila zalímec a smýkla jím do oblouku. Zatočil se jako na kolotoči, žaludek se mu nepěkně zhoupl. Jakmile se vše ustálilo, teprve se odvážil otevřít oči. Muž s mechanickou paží se na něj pobaveně usmál.

„Tak, pane Behaviore. Vypadá to, že tentokrát vám loupež nevyšla podle představ. Z moci svěřené mi Jejím Veličenstvem královnou jste zatčen.“ Ukázal odznak, na němž bylo zřetelně vyvedeno jméno.

„Lord Viktor Kelby!“ zasykl popuzeně.

„Půjdeme?“ zeptal se radostně šlechtic, aniž by jej postavil na zem.

„Ale tam nahoře... byla tam nějaká žena a vlk! Honil mě vlk!“vykřikl zmateně zloděj.

„Opravdu?“ zeptal se Viktor a vzhlédl. Na střeše vrzalykorouhve, ale nebylo vidět ani živáčka. „Asi se vám něco zdálo. Kde by se v Londýně vzali vlci? A teď bychom si měli promluvit. Královnu jistě

~ 12 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

bude zajímat, kdo vás najal, aby obohatil svou sbírku o vzácnéhozlatého brouka. Jak jistě víte, onen hmyz je velice cenný. Dokoncekriticky ohrožený. Jelikož podle pověstí s ním byli v hrobkáchpohřbíváni jen ti nejbohatší vládci. Někdo se zřejmě chtěl cítit jako král.“

„A také by mi za to královsky zaplatil!“ vyprskl zloděj. „K čertu s tou vaší...“

„Bože, ochraňuj královnu,“ řekla Viktorova sestra Liliana, která vystoupila ze tmy a rovnala si krajky na rukávech šatů. Okamžitě se k ní obrátila pozornost všech přítomných. „A královna je jen jedna. Pokud si někdo myslí, že je víc než ona, aby si mohl brát to, co jí patří, pak je to člověk velice pyšný. A pýcha, jak známo, předchází pád...“

Z tónu jejího hlasu oba muže niterně zamrazilo. Bedlivémupozorovateli nemohl uniknout zvířecí záblesk zuřivosti, jenž doprovázel její pohled.

~ 13 ~

Kapitola 2

Žebráci prosící z hromad nábřežních odpadků o milodary byli jako

obvykle ignorováni šlechtou, která se tamtudy procházela na svých

ranních výletech. Dámy s deštníčky se smály, točily se kolem pánů

v cylindrech a ševelivý zvuk konverzace dokresloval ptačí zpěva hou

kání lodí proplouvajících po Temži. Lůza, která se vracela domů po

nekonečných hodinách dřiny v továrnách, se ukládala ke spánku.

Liliana míjela dělníky se ztrhanými, zasmušilými tvářemi, ale na

nikom z nich neulpěl její nervózní zrak příliš dlouho. Vzducholodě

těžkými břichy hladily mraky. Vplouvaly a vyplouvaly z nich,kon

trastně ozářené ojedinělými slunečními paprsky. Shluky šedivých

domů namačkaných na sebe kolem cesty držely ponuré mlčení.

Viktor seděl na lavičce na konci promenády a mával na ni. Roušku

napuštěnou dezinfekcí si sundal, avšak Liliana, jejíž čich bylmno

hem vyvinutější, to nepovažovala za dobrý nápad, proto si jinadá

le ponechala. I přes silný zápach odpadků ze špinavých ulic a řeky

chvilkově zachytila závan koláčů a pečených kaštanů, kteréprodá

vali trhovci. Mlsně otočila tím směrem hlavu. Ale její plány byly záhy

~ 14 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

přerušeny. Minul ji hlasitě pokřikující muž balancující na parnímvelocipédu a ona na poslední chvíli uskočila, aby se vyhnuli. Viktor ji

zpozoroval a zamával jí. Vydala se tedy k němu.

Z komínů továren stoupal tmavý dým a ještě více snižovalviditelnost. Saze při závanech větru padaly jako netající sníh. Praválondýnská mlha se zase ukazovala v celé kráse.

Pod starým stromem seděl pouliční muzikant a broukal si do taktu písničku. Podle toho, jak jej všichni kolemjdoucí obcházelidalekosáhlým obloukem, buďto příšerně páchl, nebo byl jeho nástrojznačně rozladěný.

Liliana si notovala vlastní melodii, kterou se naučila jako dítěprávě na návštěvě Londýna. Nostalgicky vzpomínala na chvíle, kdy byla ještě malá holčička a její obrazotvornost tvořila z mraků obry az oblaků kouře tanečníky rozptylující se po obloze do foremmonumentálních chmurných paláců. Tehdy se bála stínů i bubáků pod postelí. Neměla ráda psy a z vlků měla panickou hrůzu. Potřásla hlavou, aby zahnala trýznivé vzpomínky i uvědomění toho, čím se stala.

„Splnili jsme úkol. Našli jsme zlatého brouka a vrátili ho zpět do královských sbírek,“ pochvaloval si Viktor. „To je dobrý začátek krásného dne, nemám pravdu?“

„Příště si toho lumpa naháněj po střeše sám!“ zpražila hopohledem. Její bratr se však tvrdým tónem nenechal vyvést z míry. Byl na hudrování zvyklý, koneckonců ho slýchal velice často.

„Ve vlčí podobě se opravdu špatně klouže po doškách, i když je to samozřejmě lepší než v šatech a podpatcích.“

„Dobrá, střechu příště obstarám já. Ale když ty jsi byla o tolik rychlejší. A víš, že mám strach z výšek,“ omlouval se. „A také kdybys viděla jeho výraz, když spatřil obrovského vlka! Nemohl jsem běžet za ním, protože jsem se smál.“

„Navíc jsem si roztrhala šaty, když jsem se tak rychle snažilasvléknout. Už teď vidím, že mě tahle návštěva bude stát hodně peněz,“ bručela. „Dozvěděl ses, pro koho ten zloděj pracoval?“ změnilaraději téma, jelikož dobře věděla, že se krom planých slibů žádného zadostiučinění nedočká.

~ 15 ~

Kniha první: Démon z East Endu

„Zatím ne, ale myslím, že královna má lidi, kteří to zjistí a předají nám to pečlivě zapsané do nejmenších podrobností. Přitom ten muž byl vynálezce. Sice nijak zvlášť důmyslný mechanik ani alchymista, z toho, co jsem slyšel, ale ten plášť mi připadá svým způsobemzajímavý. Musím ho prozkoumat, jakmile budeme mít chvíli času pro sebe.“

„Zatím si můžeš užívat krásy Londýna,“ ušklíbla se Liliana, „pokud se ti je podaří v té mlze najít. Za chvíli zase nebude vidět ani na krok.“

„Ale, drahá sestro...“

„Ten brouk byl úžasný,“ prohlásila, aby odvedla jeho pozornost. „Jak víš, byla jsem v muzeu i v královských sbírkách několikrát, ale nikdy jsem si ho nestačila pořádně prohlédnout, protože je tam tolik pozoruhodných exponátů,“ rozplývala se jako pokaždé.

„To ano, ale dokud mi nedovolí provést pokusnou pitvu na tom exponátu siamských dvojčat, hodlám hrát uraženého. V zájmu vědy by neměli takové věci zakazovat!“

„Zkus to navrhnout královně. Nejspíše tě mrzí, že mášmechanickou jen jednu paži,“ rýpla si. Viktor koutkem oka zkontrolovalrukávy kabátu, aby se ujistil, že součástky nejsou vidět. Nerad dával veřejnosti na odiv zranění, které by z něj za normálních podmínek udělalo mrzáka v nevýhodném společenském postavení.

„Mimochodem... máme nový úkol,“ pokračoval.

„Něco zajímavého?“

„Královna nás pověřila vyšetřováním nějakých pochybnýchúmrtí, ale říkal jsem jí, že nevím, jestli udělala správně, když vybrala zrovna nás.“

„Tys to odmítl?“ užasla Liliana.

„Příkazy od královny se odmítat nedají. Sama víš, že když jerozhodnutá, nepohne s ní ani stádo volů. Ale snažil jsem se ji přesvědčit, zda by vyšetřováním nepověřila někoho jiného. Jenže kupodivu ten případ nikdo nechtěl.“

„Oč se jedná?“ zeptala se zvědavě. Zívla a protřela si ztuhláramena.

„Myslím, že moc nadšená nebudeš. Jde totiž o smrt malých dětí.“

Dívčí čelo zkrabatily vrásky obav. Po zádech jí přeběhl mráz.

~ 16 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

Viktor okamžitě reagoval: „Ovšem, máš pravdu, nedá se s tím už nic dělat. Budeme to muset vyřešit, ačkoliv vím, jaký máš vztah k dětem.“

Vyskočil na opěrnou zídku, ztratil rovnováhu na nerovnémkameni a málem upadl, ale pak si dál s dalekohledem přitisknutým u oka prohlížel textilní továrnu v dálce, či občasně poletujícíhoracka. Dálkové lodě obtěžkané exotickým zbožím připlouvaly pomalým tempem. Jejich pohyb byl doprovázen hlasitým pískáním lodních píšťal a neutuchajícím pokřikováním rozradostněných námořníků. Mnohem vyšší rychlostí je obeplouvaly parníky s náklademwaleského uhlí.

„Slez dolů, ještě si při své šikovnosti něco uděláš,“ doporučila mu. Obdařil ji kyselým úsměvem.

Údolí kolem řeky, jež tvořily vápencové kopce, se za dlouhé roky změnilo k nepoznání. Vše muselo ustoupit pokroku, říčky kdysiústící do špinavé stuhy Temže, Fleet a Walbrook, byly svedeny pod zem, aby se jejich proud dal snáze ovládat. Vyrostly na nich ulice, kteréšumění vody přehlušily lomozem dopravy. Věda zkrotila bažiny, z nichž odnepaměti obyvatelé pálili stavební materiál na domy i napředměstské červené cihly. Jíl, který farmáři považovali za prokletí,používali alchymisté ve svých tajných laboratořích k vytváření rudých golemů. Ti se pak potulovali po nocích a hledali pro ně ingredience k nelegálním výzkumům. Ačkoliv zvěsti říkaly, že se těžko shánídětské slzy napadané na polštář, první vypadlé mléčné zoubky čipanenská krev, tyto nadpřirozené bytosti se většinou vracely s úspěchem, pročež se před nimi měli poctiví obyvatelé na pozoru.

Kamenné věže kostelů se tyčily z mlhy jako nože zajíždějící do másla, zvony se měly každou chvíli rozeznít všední melodií k vítání rána. Liliana upřeně hleděla do temných vod Temže, jako by z nich měl každou chvíli vyplout Bludný Holanďan.

Viktor ten stav znal, přemýšlela nad něčím, co on ani nedokázal odhadnout, a bylo vždy lepší ponechat ji samotnou ve vlastníchmyšlenkách. Ať už ji trápilo cokoliv, odpověď nebyla schovanáv zapáchající mlze plné jedů.

~ 17 ~

Kapitola 3

Život malého Sebastiana Brooka, který zesnul zcela v tichosti ve své

posteli, skončil někdy mezi třetí a pátou hodinou ranní, kdy počestní

obyvatelé Londýna poklidně spali. Matka ho o pár hodin později šla

vzbudit, ale našla jen studené tělo. Ze spaní ji, ani nikoho jiného,

nevzbudily výkřiky, čili se nedalo předpokládat, že by bylo nachlap

ci pácháno nějaké násilí, či se mu zdály neklidné horečnaté sny.

Zápach linoucí se krátce po východu slunce po třetím podlažícihlo

vého domu na rohu ulice však mohl první návštěvníky upozornit, že

něco není zcela v pořádku.

Sourozenci přišli na místo přesně ve chvíli, kdy se vyšetřovatelé

metropolitní policie odebrali zpracovat výsledky a rodinu ponechali

jejímu zármutku. Viktor se zhluboka nadechl, než zazvonil namě

děnou ozdobu pověšenou nade dveřmi. Od úst mu odlétaly obláčky

páry prozrazující, že je opět čeká chladný den. Liliana se skrývala

za jeho o něco málo vyšší postavou, jako by se snažila zmizet před

lidskými zraky a tvořit jen bratrův stín. Pak ale, než vyběhli dotře

tího patra, jako by se náhle probrala ze své bázlivosti, a při vstupu

~ 18 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

do dětského pokoje už přebrala veškerou iniciativu, zatímco mluvení

nechala na bratrovi, který vždy platil za výřečnějšího.

„Proč vlastně vyšetřujeme ta úmrtí? Epidemie cholery siceskončila, ale mohla se klidně zase vrátit,“ namítla Liliana, aniž by dbala na to, že za jejími zády probíhá výslech.

„Sestro, jestli to je cholera, přijdeme na ni. Vezmu vzorky vody a zkusím je pokusně analyzovat v laboratoři. Vědecky, samozřejmě,“ dodal Viktor, aby jí dal nějakou odpověď a mohl se dále věnovatvlastní práci.

Když viděl, jak si ho matka zesnulého syna prohlíží, útroby se mu sevřely úzkostí. Už chvíli pozorovala jeho mechanickou končetinu, protože si musel sundat rukavici, aby mohl psát. Zjevně nevěděla, kam ho zařadit, zda k čarodějům ve službách královny,alchymistům nebo prostě jen k šílencům, kteří kázali na náměstí zkazky o pravdách života.

„Když mě omluvíte, paní Brooková, půjdu odebrat vzorky. Čím dříve zajistím důkazy, tím dříve odejdeme.“

Žena kývla a šla se posadit na lavici k oknu, kterým dopadalosvětlo na dřevěnou podlahu s rozházenými hračkami.

„Nemoci jako cholera mají rychlý průběh,“ pokračoval Viktor k sestře, zatímco si pipetoval vzorek ze džbánu do zkumavky. „Lékař John Snow prokazatelně ověřil, že takové epidemie vznikají ze znečištěné vody. Jako vědec musím svého kolegu v tomto názoru podpořit. Ale podle průzračnosti nevypadá jejich studna znečištěně, tedy ne tak jako jiné v Londýně. Nehledě na to, že by se nakazili všichni.“

„Nebylo ještě někomu z rodiny špatně?“ zeptala se Liliana starší ženy. „Neměl někdo střevní potíže, sucho v ústech a žízeň?“

„Ne, všechno bylo v pořádku,“ popotáhla dotázaná. Dívka tedy pokrčila rameny v bezmocném gestu.

„Vím, že nemůžete pomoci mému chlapci,“ pokračovala žena ztěžka, „ale prosím, ztratil se mi ještě i druhý syn. Včera přišel domů, ale pak zmizel a už se neobjevil.“

„Dala jste vědět strážníkům?“

~ 19 ~

Kniha první: Démon z East Endu

„Ano, ale obávám se, že ho nikdo hledat nebude, víte, jak tochodí.“

„Myslíte, že utekl?“ vložil se do diskuze Viktor.

„Mohl být otřesený ze ztráty bratra, ale nevím, proč by utíkal,“ žena se bezmocně rozplakala. „Prosím, najděte mi ho, mohl se do něčeho zaplést nebo se ztratit. Bojím se, aby ho tam venku někdo nezranil.“

„Kde pracujete?“ zeptal se Viktor, aby vyslýchanou přivedl na jiné myšlenky.

„Jako švadlena u pana Gryna.“

„Pozoruhodné, musíte být ve svém oboru velice dobrá.“

„Snažím se pracovat ke spokojenosti svého zaměstnavatele, pane Kelby,“ odpověděla strojeně.

„Přivolala jste tedy doktora a on pouze konstatoval smrt?“

„Ano, pane.“

„Chlapec, osm let,“ říkal si Viktor nahlas, zatímco vyťukával na svém zápěstním psacím stroji zápis z ohledání těla. Drobné klapky kovově cinkaly při styku s jeho umělými prsty.

„Povrchová zranění nenalezena,“ doplnila ho Liliana, kterápřevrátila vychrtlé tělíčko na břicho. Mrtvola byla těžší, než by se zdálo, ztuhlá a již zcela vychladlá. Oči někdo naštěstí zatlačil, takže chlapec vypadal, jako by jen spal. V přístojící to vyvolalo další příval slz.

Liliana sledovala, jak žena pláče, ale nedotkla se jí, aby jiukonejšila. Neprojevila jinou soustrast krom suchého konstatování. Viktor na ní viděl, že sama má dost špatný pocit.

„Dej mi, prosím, chvilku, potřebuju tady být sama,“ zašeptala. Souhlasně přikývl. Odvedl matku pryč a zanechal sestru v pokoji, aby mohla dokončit průzkum.

Sklonila se nad mrtvolou. Přes zápach výkalů a tělních tekutin se snažila najít přítomnost pachu někoho jiného, cizího. Kroměpřivolaného doktora, za kterého musela dát rodina zcela zbytečně malé jmění, zde byli i policisté. Všechny tři lidi znala, takže se muselapokusit najít něco zcela odlišného, což se vzhledem k faktu, že ses rodinou Brookových potkala poprvé, zdálo být obtížné.

~ 20 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

Zavřela oči a soustředila se na stopy ve vzduchu, které bylyvšude kolem ní. Pachy tvořily barevně pestrou směsici. Ve své nynější podobě sice měla smysly částečně omezené lidským vnímáním, ale na druhou stranu si nemohla dovolit proměňovat se ve vlka ve dne a v cizím domě, když si nebyla jistá, zda ji někdo neuvidí. Rozhodla se, že ten risk nestojí za to, protože nemohla nic najít, ani když se snažila sebevíc. Pak ovšem zavětřila pach člověka, který bylpravděpodobně dítěti nejblíže, když zemřelo. Vstala a hledala shodu. Brouzdala kolem věcí rozložených na stole i židlích kolem skříně. Našla bílou chlapeckou košili s natrženým rukávem, vonící stejným odérem – přesně to, co potřebovala.

Letmé zaklepání na dveře ji vytrhlo ze soustředění.

„Liliano, musíme jít. Našlas něco?“

„Myslím, že ano,“ přikývla. Když vešla matka, ukázala jí kusoblečení, zdali neví, komu patří.

„To je mého syna, toho druhého, co se ztratil,“ vysvětlila žena. Sourozenci se na sebe v obavách podívali.

~ 21 ~

Kapitola 4

„Ten plášť je okouzlující příklad alchymie. Je jakoby utkaný z čiré

tmy. Špatně se to dá specifikovat, protože tma není žádná substance

ani hmota, je to pouze nepřítomnost světla, a tohle je spíšepodobné dehtu. Ačkoli to není žádná sloučenina, kterou znám. Disponuje

to vlastnostmi, které jsou pro mne více magické než vědecké,“ jásal

mladý vědec nad novým vynálezem hodným prozkoumánía radostně kolem něj pobíhal.

„Nechce se mi věřit, že ho vymyslel pan Behaviore osobně. Na to mi upřímně nepřipadal dost chytrý. Dostat se do královskýchsbírek je sice nesmírně obtížné, ale bez toho zázračného vynálezu by se mu to sotva podařilo. Nicméně plášť pro mizení ve tmě nám stěží pomůže, když nevíme, co hledáme. Nepotřebujeme mizet, alepotřebujeme, aby se objevilo to, co nám zatím uniká. Koneckonců zlatý brouk je v bezpečí a tím náš úkol skončil, nebo snad ne? Proč se tím stále zabýváš?“ zeptala se jeho sestra, která otráveně zvedla hlavu od knihy.

„Chci to prozkoumat, když jsem konečně na něco dostal povolení.

~ 22 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy

nám jednou mohou zachránit život.“

Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla.

„Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo.“

„Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou.“

„Kolikrát ti mám říkat,“ začala Liliana mentorsky, „že je tonáhrada jako každá jiná, jen lepší a s jednodušším ovládáním. Taky jipoužíváš jako plnohodnotnou paži. Nikdo nemá právo tě za to soudit. To ti to mám opakovat pořád dokola?“

„Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria,“ rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. „Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství...“

„Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím,“ konstatovala suše.

Viktor přikývl a dále si prohlížel mechanickou končetinu. Po chvíli vzal hodinářský šroubovák, jímž přitahoval používánímpovolené šroubky. Pak pokračoval, jako by se krátká výměna názorů nestala, což dělával vždy, když jej něco zaujalo: „Zlatý brouk jevůbec pozoruhodný, podrobil bych ho speciální studii, až vymyslím svůj nový snímač opticky zvětšovaných tisků pomocí stříbrného prachu.

Víš, našel jsem si o tom symbolu v odborných knihách, že se jedná o znamení nezměrné moci a bohatství. Dle pověstí ten, kdo hovlastnil, se mohl stát králem. Respektive se k tomu jeho drženímpředurčil. Nechávali se s ním pohřbívat i mocní panovníci, aby na onom světě dosáhli vysokého postavení. Zajímalo by mě, kdo ho tak moc chtěl a proč vlastně. Tohle je jen pověst, byť s historickým jádrem. O magických dispozicích toho drobného hmyzu samozřejmě musím pochybovat.

Co se týče pláště, tak by mne zajímalo, kdo za jeho stvořením stojí, neboť bych si s tím člověkem rád vyměnil pár oborových zkušeností.

~ 23 ~

Kniha první: Démon z East Endu

Od pohledu se jedná o precizní práci. Jen ten nápad... co musí mít

člověk za fantazii, že se rozhodne vymyslet něco takového.“

„Ano, nápad to byl skvělý, ale v případě našeho zloděje se ta věc stala neužitečnou, neboť vynálezce nepočítal s tou proměnnou, že se najde bytost, která se v noci neřídí zrakem jako obyčejnýčlověk.“

„Jistě, drahá sestro, ale málokdo ví, že se po Londýně prohánějí vlkodlaci v královniných službách stopující pachatele,“ mrkl na ni spiklenecky.

„Měl počítat se vším, cesty osudu jsou nevyzpytatelné,“ usmála se Liliana sladce. „A teď se prosím věnuj dětem.“

„Dobrá tedy,“ povzdychl si vědec a vytáhl úhledně napsanépoznámky. Jeho zkormoucený obličej jasně prozrazoval, že by se raději zabýval předešlým tématem.

„Chlapec byl viditelně v pořádku, nebo alespoň neměl žádnou chorobu, kterou jsem schopen zjistit. Jelikož nemáme povolenu pitvu, musel jsem se spokojit s odběry a vnějším ohledáním. Kromě špatně srostlé lebky v zadní části hlavy, což pochází pravděpodobně z nějakého dětského zranění, jsem nenašel nic podezřelého. Navíc to byla jen nepatrná metamorfóza tkáně a hrbolky pravděpodobně křivě srostlé po nějakém naprasknutí.“

„Ale proč tedy umřel? Zničehonic?“ zeptala se Liliana.

„Podle mých výzkumů umřel na absolutní vyčerpání. Dehydratace tam byla také, ale nenašel jsem nic podobného choleře. Zásobypodkožního tuku měl jako každé normální dítě jeho věku, ale vypadá to, jako by z něho něco vysálo všechnu životní sílu.“

„Četla jsem hlášení vrchního komisaře z Metropolitní policie. Za poslední měsíc takhle zemřely tři děti. Ani jedno z nich nemělo známky napadení nebo zranění. Prostě usnuly a už se neprobudily. Nemusím ti snad říkat, že tři děti jsou špičkou ledovce, mohlo jich být mnohem víc, ale nemusí se o nich vědět.“

„Docela mě to neznámé abstraktní číslo děsí. Mluvíme možná o desítkách úmrtí. Pomohlo by nám to k určení motivu a nalezení pachatele.“

~ 24 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

„Pachatele? Jsi si jistý, že se jedná o vraždu? Ne o nějakouepidemii?“

„Nejsem si jistý ničím. Ale proč jsi dnes cítila pach jeho bratra,který náhle zmizel? Třeba ty případy nesouvisí, nebo jde o nějaký jed...“

„Pořád domněnky, bratře,“ zavrtěla hlavou. „Ale podle méhočichu nebyl v té místnosti nikdo cizí. Což může vylučovatpotenciálního vraha. Ovšem v případě podání jedu by se otrava mohla projevit až v noci.“

„Zatím bych nevylučoval ani jednu z možností, ale z prozatímního odběru krve to na zjistitelný jed nevypadá. V případě, že by se jednalo o nějaký neznámý, nemyslím, že by jeho cena byla menší než dítě, které si můžeš sehnat na černém trhu londýnského podsvětí.“

„Čili nestálo by za to jej shánět,“ přikývla.

„Sdělili ti na velitelství policie ještě něco zajímavého, nebo se tě snažili sborově přemluvit k prohlídce zadního traktu Whitehall Place?“

„Bratře, víš, že koušu,“ konstatovala dívka nevinně. „Nejsem tady jako ozdoba interiéru pro Scotland Yard. Jakmile se zbortí tenkřehký mír a příměří stran, které panuje kolem královny, budu se muset vrátit ke své funkci poštovní doručovatelky.“

„Neříkej, že se ti pozice královnina speciálního emisara nelíbí,“ mrknul na ni spiklenecky bratr.

„Telegraf je nespolehlivý. Já ne. Navíc víš, že nemám ráda města a společnost. Už se těším, až se budu brodit s depešemi pohlubokých lesích naší rodné země,“ zatetelila se radostně při té představě a napěchovala dýmku hamburským tabákem. Zapálila si pohodlně opřená v křesle, zatímco sledovala, jak bratr pročítá spletitépopisy vlastních nákresů. Obrovský stůl měl téměř neprodyšně pokrytý shluky nákresů, map a lejster. Na nich se válelo několik osamělých ozubených koleček, šroubků a nářadí. Nechyběl ani zdobený šálek s čajem, z něhož pomalu upíjel.

„Minulé dítě bylo dle komisařovy zprávy a novinových výstřižků nalezeno u otevřeného okna. Bylo promrzlé, jelikož noc bylachladná, ale umrznutí se nepokládalo za příčinu úmrtí. Jednalo seo šes~ 25 ~

Kniha první: Démon z East Endu

tiletou holčičku. V pokoji prý nebyl patrný cizí zásah ani spoušť po

nějaké krádeži, všechny věci byly na svém místě a netknuté.

O týden dříve byl nalezen chlapec před šestým rokem života. Spal matce v náručí, ale ráno se probudila a dítě bylo mrtvé. Manžel,který s ní i dítětem spal v jedné posteli, je pohřešován. Rodina bydlela v chudší čtvrti, kde živořila na pokraji bídy. Předpokládalo se tedy, že otec dítě zavraždil, aby zničil závazek k rodině.

Tato teorie je podle mě zcela nelogická. Jako racionálněuvažujícímu člověku mi to nepřijde dobrým motivem k vraždě vzhledem k okolnosti, že se ženě nic nestalo. Osobně bych spíše přemýšlel,zdali dítě jeden z rodičů nezalehl ve spaní, a ono se neudusilo. Nicméně příčina smrti údajně nebyl nedostatek vzduchu. Důvod senepodařilo zjistit, ale tehdy se tím ještě tolik nezabývali. Že to není náhoda, jim došlo až u minulého dítěte, což byla holčička.

Spala v postýlce mezi třemi sestrami, ale ráno se neprobudila. Ostatní sourozenci byli v pořádku. Dokonce dvě z nich tvrdily, že za nimi v noci byla teta, aby je zkontrolovala. Prý jim zazpívala písničku a té dívce, která umřela, dala pusu na čelo.“

„Nezdá se ti to divné?“ zeptala se Liliana.

„Copak?“

„Proč dávala pusu jen té jedné, která navíc umřela? Já sice nemám moc sociální cítění, ale když jsi byl malý a já něco dostala, vždycky jsi křičel a vztekal se, dokud jsi to nedostal taky. Pochopitelně zapředokladu, že to nebyl výprask.“

Viktor si napsal poznámku. Přitom si sestru nevraživě měřil zpod naježeného obočí. Liliana se zasmála a labužnicky vyfoukla oblakbílého kouře.

„Divím se, že si to ještě pamatuješ. Já to už dávno stačilzapomenout.“

„Pamatuji se velice detailně na všechno z té doby,“ začala Liliana, ale raději nepokračovala.

„Dnes u toho mrtvého dítěte jsi vypadala... smutně,“ konstatoval Viktor, jakmile našel ta správná slova. Viděl, že se dostal k tématu, které by raději neměl řešit.

~ 26 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

„Nedělá mi to dobře. Evokuje to ve mně... špatné emoce. Jako bych si měla na něco vzpomenout, ale pak je tam jen hluché místo. Myslím, že to budou roky, které mi ukradla vlčí společnost,“ přiznala neochotně.

Její bratr raději změnil směr rozhovoru: „Měli bychom zajítvyslechnout naše spojky, jestli někdo neví něco o podivných úmrtích. Můžeme vyslechnout sestry té malé, třeba nám řeknou, co se stalo ten večer, kdy nedostaly pusu.“

„To je dobrý nápad. Pochybuji, že konstáblové vedli vyšetřování nějak detailněji. Jen čekám, kdy konečně necháš na pokoji ten plášť,“ řekla Liliana a pohledem donutila bratra, aby se konečně odvrátil od nálezu, který zkoumal, zatímco s ní mluvil.

„Sestro, nemohu to jen tak pustit z hlavy,“ povzdychl si zmoženě. Sundal z nosu brýle se zlatými obroučkami a pokračoval: „Rád bych vedl vyšetřování tímto směrem. Myslím, že by nám mohlo pomoci, kdybychom zjistili, kdo tuhle věc vyrobil.“

„Zjistíme tak snad, kdo je zodpovědný za úmrtí malých dětí?“odsekla popuzeně.

„Zřejmě ne, ale zjistíme určitě, koho Behaviore okradl. Je nade vše jasné, že jestli ten člověk má takový potenciál, je jen otázkou času, než vynalezne něco, co by mohlo ohrozit samotnou královnu...“

„Pokud pro královnu již nedělá,“ přerušila ho Liliana.

„Měli bychom to zjistit!“ zavýskl vědec a rozjařeně tleskl do dlaní. Liliana převrátila oči a mávla nad tím rukou.

„Muži a jejich hračky,“ zamumlala pro sebe, protože dobřevěděla, že se nemá cenu hádat.

~ 27 ~

Kapitola 5

Ve slumech ztracených nadějí, v dělnických koloniích, kde se děti

v odraných hadérkách choulily k sobě zimou, zatímco matkynabí

zely po nocích svá obnažená těla, nebývalo bezpečno. Jejichpřistě

hovalečtí obyvatelé přišli do Londýna za lepším životem. Za prací,

která jim měla dát chleba do úst a jejich rodinám zařídit dobrébyd

lo. A většina z nich se pak ztratila v neprostupné mlze, kteránapl

ňovala po většinu roku největší město Britského impéria. Liliana se

ubírala zchátralou ulicí, boty se místy bořily do bahna, alenevzdá

vala se. Lidé, kteří se po ní otáčeli, to po zachycení jejíhovražedné

ho pohledu raději vzdali a dělali, že mají na práci dost jiných věcí.

Zde vám mohlo zachránit život právě to, co jste raději neviděli,na

opak vidět příliš vás dostalo velice snadno do potíží. I tady se ovšem

našla spousta lidí, kteří si na dobrých informacích založili živobytí,

jelikož nekalé živly zde bujely v celé své kráse. Jedním z takových byl

žebrák Hariett, válečný veterán, který přišel o nohu, takže si nyní

vydělával na jídlo prosbami či historkami z bitevních polí, které se

snažil vyprávět komukoliv, kdo projevil ochotu poslouchat. Mnozí

~ 28 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

ho měli za polovičního slepce, protože si na něj často hrával,zvláště proto, aby se nedočkal toho, že mu někdo z místního podsvětí

podřízne krk nebo mu do zad vlétne zbloudilý nůž hned poté, co

bude svědkem potyčky. Hariett zrovna okusoval kůrku chleba, jež

mu nejspíš ze soucitu dala nějaká dobrá duše. Když viděl Lilianu,

odklopil z oka pásku a spiklenecky na ni mrkl. Obhlédl obezřetně

okolí, jestli je někdo nesleduje, ale Liliana mu pohledem naznačila,

že jsou sami. Nacházeli se v závětří mezi špinavými rohy uličky,

kde by sotva prošli dva lidé vedle sebe. Odtokové kanálky vedle

očouzených domovních stěn páchly splašky a v odpadcích se honily

krysy.

„Dobré ráno,“ začala zdvořile Liliana.

„Velmi dobré, paninko!“ zachroptěl žebrák, zakalenýmpohledem neustále těkající po okolí. „To se nebojíte chodit sama dotěchto míst? Kde máte ozbrojený doprovod, který dáma jako vypotřebuje?“

„Dnes se ptám já,“ řekla, načež vytáhla malý váček s penězi.

Hrábl umouněnou rukou po odměně, ale žena se rychle stáhla.

„Nejdřív otázky,“ zastavila ho. Žebrák dopil jakousizapáchající polévku z dřevěné misky a tu vytřel posledním kouskem chleba. Přejel si špinavý knír a párkrát labužnicky mlaskl.

„Ptejte se. Nedávno tady byl jiný královnin poskok. Co chcetevědět vy?“

„Potřebuju se zeptat na děti. Nebylo tady v poslední době nějaké úmrtí?“

„Děti? Jo, támhle starému Griffithsovi umřela malá holka. Je to ale už pár dní, jeho ženu od té doby nikdo neviděl. To děvče prý umřelo ve spánku.

Navíc každý druhý den tudy chodila jedna mladá vdova, ale už jsem ji delší dobu neviděl. Jmenuje se paní McFarlandová,docela mi to vrtá hlavou. Bývala na mě hodná, i když sama moc peněz neměla, občas ztratila alespoň dobré slovo. Mohlo se stát cokoliv, víte, lidé se tady ztrácejí pořád. Buď odejdou sami, nebo je někdo zabije, kdo ví.“

~ 29 ~

Kniha první: Démon z East Endu

Liliana si zapsala poznámky.

„Přesně informace tohoto typu mě zajímají,“ kývla a sehnula se k němu, aby jí neuniklo byť jediné slovo.

„Slyšel jsem, že děti umírají v každém druhém domě. Nevím, co je na tom pravdy. Jen se to povídá. Lidé mě zasypávají jmény, alevětšinu těch lidí neznám. Buď jsou to cizinci, přistěhovalci, nebo bydlí o tolik ulic dál, že je nevídám.“

„Co mi ještě můžeš povědět?“

„Tuším, že umřel i nějaký hodně malý klouček, tak tři roky, aletyhle děti prostě umírají. Však víte madam, je hlad a bída,“ řekla natáhl ruku.

„Ještě ne. Co víš o zlatém broukovi?“

„Myslíte ten poklad? O tom moc nevím, i když jsem slyšel, že prý ho chtěl někdo štípnout pro nějakého hodně bohatého lorda. Samozřejmě se to tomu bláznovi nepovedlo. Nemáte v tom náhodou prsty vy?“ zeptal se, ale dívka neodpověděla.

„Ty toho chlápka, co se o to pokusil, znáš?“

„Mno, tipů bych pár měl, kdo by to mohl být. Bydlí tady v ulicích pěkná cháska. Lidi, co by chtěli být bohatí a slavní. Jsem si jistý, že je to zrovna tenhle případ.“

Kývla a podala mu papír, na který načmáral pár jmen otřesněneupraveným rukopisem. Samotnou ji překvapilo, že vůbec umí psát.

„Beru to tak, že tihle jsou spíše amatéři, podle toho, jak o nich mluvíš. Kdybys hledal nějakého spolehlivého vědce, za kým bys šel?“

„Tak to nevím, paninko. Tady nejsou lidé s tímhle typemproblému, poslouchám denně různé stížnosti a zoufalé prosby, ale vědci jsou na naše poměry drazí. Nemyslím, že by někoho zajímali, když si je nemůže dovolit zaplatit.“

Liliana přikývla, že chápe. Hariett se zamyslel.

„Ale říká se, že v továrně na Temži, v té nové, si majitel, lord William Brown, dovezl nějakého exotického alchymistu, který prý umí zázraky. O tom ale nic víc nevím, jen jsem něco slyšel.Dělníci, co chodí z práce, si o tom povídají, ale jestli je to pravda,netu~ 30 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

ším. Proslýchá se o něm, že vynalézá stroje s pomocí temnémagie.“

„Lidé, kteří umí zázraky, jsou podezřelí vždy, i když je to jen lidská představivost.“

„To ano. Dokonce jsem slyšel, že v arénách přibývají velkýmtemem nové chiméry. Odkud se berou, nevím, ale osobně si myslím, že jsou za tím nelegální experimenty. Možná jim trvalo, než vynalezli to, co teď hledáte. A nepovedenci se snaží zabít ty ubohé lidi, kteří skončí na zápasištích, protože nemají co jíst.“

Prádlo, které se jim sušilo nad hlavami, vlálo ve větru. Až k Lilianě se donesla vůně mýdla. Vlasy jí vyklouzly z perfektně vyčesaného účesu a prameny spadly do obličeje. V tu chvíli si všimla záblesku v žebrákových očích – byly okamžiky, kdy se dala označit za velmi přitažlivou.

„Mimochodem, kdo byl ten druhý královnin vyšetřovatel?“

„Takový hodně vysoký chlap s dlouhým copem. A jedním okem. Myslím, že ho znáte. Nevím, jak si teď říká.“

Rychle sklopila hlavu, aby neviděl, jak se jí nahrnula krev do obličeje, což se jí stávalo vždy, když si vzpomněla na Michaela Sterlinga, muže, kterého Hariett zmínil. Pustila váček s penězi do natažené ruky a vstala. Žebrák se urychleně věnoval nenápadnému počítání mincí, než si zase stáhl pásku přes víčko. Liliana seotočila, ale vítr jí vehnal do tváře kromě zápachu z ulice i něco jiného. Zvedla hlavu k povlávajícím kusům látky. Mimovolně ji zamrazilo v zádech.

Uskočila stranou a skryla se za roh domu přesně ve chvíli, kdyzazněl výstřel. Omítka vedle její hlavy vyprskla v oblaku prachu.

„Pryč s královninými psy!“ ozval se výkřik.

Dívka přimhouřila oči, aby lépe viděla proti slunci vytvářejícímu klamné odlesky. Neubránila se zavrčení. Vytáhla revolvera zaposlouchala se. Hariett se stáhl pod schody, aby se skryl za překážku, měšec při tom svíral v rukou jako vlastní dítě.

„Mizí tady lidi! Matkám umírají děti, v továrně dřeme do úmoru za pár mincí, které nám nestačí ani na chleba, a kde jste vy? Proč

~ 31 ~

Kniha první: Démon z East Endu

chodíte sem a otravujete nás? Nenávidím vás! Nenávidím vásvšechny! Čert vem tu vaši prokletou královnu!“

Liliana vystřelila do jednoho z provazů na prádlo. Lano seutrhlo a švihlo přes obličej mladíka, který stál na úzké římse. Neudržel rovnováhu a spadl přímo do hromady odpadků. Dívka ho popadla a vytáhla ven.

Už otvíral pusu, aby znovu spustil povyk, ale ihned byl umlčen, neboť jí instinktivně vystřelila ruka, aby ho profackovala. Pak hopoadla a strčila mu hlavu do kádě s okapovou vodou, která tamnatekla ze střechy. Držela ho pevně za vlasy, ačkoliv sebou škubal a snažil se vyprostit. Zatím mu druhou rukou vytrhla pistoli, kterou si strčila za opasek. Když to vypadalo, že její oběť začne polykat andělíčky,milosrdně ji pustila.

„O královně se takhle nemluví,“ řekla tónem, kterým matka kárá dítě.

Byl to ještě mladík, sotva mu začaly růst vousy. Zíral na nis posvátnou bázní. Teď, když jí musel stát tváří v tvář, mu došla slova. Jen další vystrašený chlapec, který někoho ztratil a ve svém zoufalství si myslí, že vezme do rukou spravedlnost. Měl štěstí, že si dovoloval právě na ni, protože vojáci by ho zastřelili a konstáblové na pár dní ukázkově zavřeli pro urážku majestátu.

Liliana kluka popadla za roztrhanou košili, a ačkoliv děsivě páchl, přitáhla jej k sobě, aby se jí musel dívat do očí.

„Tak co teď s tebou, ty hulváte?! Mohl jsi někoho zranit, nebonedej bůh zabít!“

„Prosím, nechte mě! Moje matka zmizela, můj bratr umřel, užnikoho nemám. Kde jste byli? Proč jste nic neudělali? Byl jsem napolicii, ale jen se mi vysmáli a zbili mě,“ začal popotahovat. Jeho výraz náhle vypadal víc než plačtivě. Donutila se s ním soucítit, alespoň v určitých mezích. Zaťukala mu výhružně hlavní pistole na vyzáblou hruď.

Její zúžené vlčí zorničky, objevující se, když byla rozčílená,a divokost, kterou měla vepsanou ve tváři, stačily na to, aby se mladík pomočil strachy.

~ 32 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

„Panebože! Co jste zač?!“

Pustila ho na zem, spadl jí k nohám, odkud se po čtyřech plazil pryč jako zbídačené zvíře. Liliana se zhluboka nadechla.

„Běž domů, a jestli tě ještě jednou uvidím se zbraní, osobně těroztrhám na kusy,“ řekla tiše, ale dostatečně výhružně.

Nerada se chovala k těmhle lidem surově, ale jeden pošetilec mohl svou hloupostí zabít nevinné, kteří by byli ve špatný čas na špatném místě. Každopádně jí jeho slova navedla k nové oblasti pátrání.

~ 33 ~

Kapitola 6

Že se děti ztrácely, bylo na denním pořádku, ale aby umíraly vespánku bez zranění a příznaků nemoci, to byl případ pro královskédetektivy. Liliana si byla jistá, že původní číslo počtu obětí, které jípředložila Metropolitní policie, bude dalekosáhle přesaženo. Pokud se

doslechla o tolika dalších obětech jen v East Endu, co teprve v jiných

částech rozlehlého Londýna? Přemýšlela nad pachem bratrazemřelého, majitele roztrhnuté košile, která ležela v bytě, kde vyšetřovali.

Byl poslední, kdo se dítěte dotkl, ale co mu mohl způsobit? Snažil se

mrtvému zatlačit oči, nebo to byl právě on, kdo usadil motýla smrti

na jeho čelo?

Dorazila k hrozivě se naklánějícímu domku Griffithsových.Jednalo se o příbytek nahrubo omítnutý jílem, takže byl jeho povrchpitoreskně vydutý či zvlněný. Po stranách si všimla průjezdů do dvora. Kolem to byla samá nuzná příčná ulička s prošlapaným středovým pruhem, kudy chodilo nejvíce lidí, aby se vyhnuli splaškům vylitým z oken. Většina okenic byla zavřená kvůli zimě.

„Pan Griffiths?“ zeptala se muže, který seděl schoulený nascho~ 34 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

dech v dělnickém kabátě a kouřil dýmku. Pomalu, jakoby rozvážně

přikývl, vyfoukl kouř, a až k ní se donesla vůně levného tabáku,pokud to tedy vůbec byl tabák. Liliana si nerada představovala, co si

cpe do dýmky chudina.

„Mohu s vámi na okamžik mluvit?“

Vytáhla odznak s královským erbem, který ji opravňovalk čemukoliv, co potřebovala k práci ve jménu Koruny.

„Co tady taková dáma jako vy pohledává? Sama v chudinskéčtvrti, téměř beze zbraně a v drahých šatech? To nemáte strach se sem vydat?“

„Za strach mě neplatí,“ odpověděla odhodlaně a vzdorovitěvystrčila bradu. Všimla si, že muž má zarudlé a napuchlé oči. Celé držení těla bylo ochablé, jako by ho opustila veškerá chuť do života.

„Jdete se zeptat na moji dceru?“ začal, když si ho prohlížela.

„Ano, slyšela jsem, že zemřela. Mohl byste mi k tomu něco říct? Možná nám to pomůže při vyšetřování.“

„A co vyšetřujete? Vraždu snad? Nebo už královští nohsledinemají co na práci, že je zajímají chudáci, co přijdou o děti?!“ vzlykl, ale záhy se ovládl. Mohutně potáhl z dýmky a utřel rudé oči. „Moje dcera je mrtvá, žena se ztratila. Vyhodili mě z továrny, tenhlezavšivený domek je všechno, co mám. Co chcete vědět?“

„Zajímá mě, jak se to stalo. Proč vaše dcera umřela.“

„To kdybych věděl. Prostě spala v postýlce hned vedle. Byla klidná, ani se jí nezdály divoké sny jako obvykle. Večer ji manželka dávala spát a byla v pořádku. Během noci k ní vstala, aby ji zkontrolovala. Ráno jsem se probudil, ale vstal jsem do zimy a kouře z uhašených kamen. Postel byla prázdná, holka mrtvá, ztuhlá, jako kdyby spala dál,“ při té vzpomínce se mu svezla po neoholené tváři slza. Lilianě se sevřely útroby, nedokázala se pohnout ani projevit soustrast.

„Říkal jste, že vaše žena k ní v noci vstávala? Proč?“

„Co já vím? Prostě jsem se na chvíli probral a viděl ji, jak se nad ní sklání. Upravovala jí peřinu. Já spal dál. Přišel jsem z práce, byl jsem unavený. Vám asi těžko budu vysvětlovat, jaké to je dřít do úmoru.“

„Nemusíte mi to vysvětlovat, pane. Soucítím s vámi, jak jen je to

~ 35 ~

Kniha první: Démon z East Endu

možné. Děkuji vám za váš čas,“ řekla naučenou frázi, kterátentokráte hořkla v ústech víc než kdykoliv jindy.

„Co vy víte... o životě!“ zašeptal muž, který nad tím vším jen mávl rukou. Ztěžka se zvedl a přikrývaje si tvář, odešel do hloubi domku. Liliana ještě chvíli stála na místě. Věděla, že ji pozorují lidéz okolních budov. Spustil se déšť.

„Nevím o něm nic,“ hlesla. Zavřela oči a zvrátila hlavu, nechala pár kapek, aby jí stekly po tváři.

„Zhola nic,“ dodala po chvíli. Lilianina cesta pokračovala k blízkému stavení. Všude sehromadily odpadky a splašky. V hromadách páchly mrtvoly zvířat i lidí, ale naštěstí nic z toho nebylo vidět, ačkoliv to dívce znatelně hýbaložaludkem. Na mnoha úsecích si nasazovala roušku napuštěnoubylinkami, aby nezvracela. Zatlučená nebo prázdná okna, rozbité dveře, stíny ploužící se za ní, aby pak beze slova zmizely, ačkoliv byl den, ji děsily. Otáčela se, zdali ji někdo nesleduje. Sluneční paprskymizely pod mlhou a špínou vysokých neforemných budov, které svými šikmými zdmi tvořily labyrint ulic jednoho z nejodpornějších míst v Londýně. Malé děti, které se choulily u sebe téměř nahé podpřístřeškem z prken, na ni hleděly vyděšenýma očima. Pokřikovaly na ni prosby, žebraly. Nemohla jim nic dát, protože by se na ni slétlydalší jako hejno mrchožroutů. Nedělala si sice žádný problém ze svého postavení, protože v případě nouze vždycky uměla vytáhnout zbraň, ale stále víc si uvědomovala, že nebylo moudré dávat na odiv lepší šaty, pro které by zdejší zabíjeli.

„Bydlí tady někde paní McFarlandová?“ zeptala se kořenářky, která seděla na zápraží domu a houpala na klíně dítě. Když zvedla hlavu, zpoza sukně jí vykouklo dalších šest malých hladových krků.

„McFarlandová? Ta tady bydlívala. Teď už tu není,“ zaskřehotala babka a rázným gestem poslala okounějící děti dovnitř.

„Proč, odstěhovala se?“ nevzdávala se Liliana. V dlani mělapřiravený odznak, kdyby bylo třeba donutit stařenu mluvit. Naštěstí jej použít nemusela.

~ 36 ~

Petra Slováková: Ve službách královny

„Ne, myslím, že je mrtvá. Kdo ví? Bydlela támhle naproti,“ukázala na zbořeninu. Většinu použitelného stavebního materiálu sirozebrali sousedi.

„Proč myslíte, že je mrtvá?“ zeptala se.

„Víte, byla vdova, ale v poslední době se zapletla s nějakýmmužem. Myslím, že byla v očekávání.“

„A otec dítěte?“

„Nevím, kdo to byl. Říkalo se tu o ní, že obcovala s ďáblem,“odlivla si stařena. „Babské povídačky, ale kdo ví, co je na nich pravdy, že ano. Chodila s břichem, ale nedávno jsem odtamtud slyšela dětský pláč. Pláč novorozeněte. Ten já poznám spolehlivě.“

„Co se tedy stalo s ní a dítětem? Kdy odtud odešla?“

„Netuším, asi nejspíš v noci. Neviděla jsem ji totiž odejít, ale dům je spolehlivě prázdný a žádné cennosti už v něm nezůstaly, pokud tam někdy nějaké byly, ta chuděrka měla sotva co do úst. Najednou tam nebyla a pak už jsem ji nespatřila. Možná že odešla s nějakým námořníkem. Víte, co se jich tu potuluje? Panáčci hledající štěstí na jednu noc. Možná že si nechala jedním z nich zamotat hlavu.“

„Děkuji,“ přikývla Liliana a vložila babce do natažené dlaněminci. Neohlížela se a šla okamžitě pryč. Najednou se jí nic nejevilo jako náhoda. Všechno, na co dosud přišla, mělo nějaký smysl, ve kterém se sice zatím nedokázala zorientovat, ale věděla, že někde je v něm vyšší pravda, jež touží být odhalena. Když už ne pro dobro Impéria, tak alespoň pro její dobrý pocit.

Příbytek ztracené ženy se pomalu rozpadal. Bez majitelky jako by náhle nepotřeboval dále existovat. Když se jí podařilo ramenemvyrazit zaseklé dveře, naskytl se jí pohled na sporé zařízení místnosti, které se pomalu rozkládalo pod náporem kořínků jakýchsipopínavých rostlin. Liliana vstoupila dovnitř. Vytáhla znovu ze šatů roušku, protože zápach tlení v ní vyvolával odpor. Všude se držela neobvyklá vlhkost.

Dívka nedokázala určit, odkud pochází, i vzhledem k tomu, že okenice někdo pevně zavřel. Netušila, co způsobuje podivné klima ve dvou propojených komůrkách, nicméně už zdálky ucítila mrtvolu.

~ 37 ~

Kniha první: Démon z East Endu

Prošla do kdysi útulné kuchyňky, kde vše neprodyšně pokrývalave

getace jako jeden velký zelený koberec. Majitelku sice nikdenespat

řila, ale v hromádce plísně tlelo dětské tělíčko. Musela si k objektu

dřepnout a pozorně si jej pohlédnout, než spatřila kůstkyv uhníva

jícím mase. Bezzubé dásně zely roztažené jako bezedná díra. Oči

dávno vpadly a zaschly. Oproti tělu větší lebku bez vlasů potahovala

seschlá kůže. Zkroucená poloha oběti, kterou smrt zafixovala, jípři

pomínala rozbitou hračku. Udělalo se jí špatně. Vyběhla na čerstvý

vzduch, aby se vyhnula zvracení. Lapala po dechu a s hrůzou siuvě

domovala, že našla další oběť. Po chvíli, kdy překonala odpor, sevrá

tila zpět. Dětské tělo přikryla kusem hadru. Musela dát vědětkon

stáblům, aby místo vyčistili. Zabouchla dveře, ačkoliv si byla jistá, že

zápach odradí každého zloděje. Koneckonců v tom nuzném příbytku

už ani nebylo co ukrást.

~ 38 ~

Kapitola 7

Když na zpáteční cestě míjela rozpadlé skladiště, dolehly k ní zvuky

rvačky a křiku. Chvíli se snažila zaposlouchat, ale pak tím směrem

vykročila, aby tomu učinila přítrž. Normální žena by sotva vůbecza

vítala do takových končin sama, ale Liliana Kelbyová mělaschop

nosti, o kterých se jiným ani nezdálo. Krev, která jí kolovala v žilách,

činila doslova zázraky. Byla sice sama, avšak nedokázala odejít,

aniž by ji trápily výčitky, že třeba nepomohla bezbrannému člověku.

Rozhodla se situaci alespoň prozkoumat. U dveří stál svalnatý chlap

s námořnickým tetováním na odhalených pažích. Nerudně si jimě

řil, ale když přišla blíž, ustoupil stranou, aniž by musela vytahovat

odznak.

Překvapeně nadzvedla obočí. Dlouho nad možností volnéhovstu

pu nerozmýšlela. Nemusela se s nikým hádat ani prát – tím to pro ni

bylo snazší. Vždycky si ji mohl někdo pamatovat z policejníhozása

hu, rvačky nebo ode dvora, možností bylo hodně. Pak by mohla být

prozrazena. A lidé nevěřili královniným služebníkům už z principu,

pokud po nich něco nechtěli.

~ 39 ~

Kniha první: Démon z East Endu

Ovšem, že by ji pustili dovnitř tak snadno, protože dle lepšího oblečení, až příliš drahého na zdejší poměry, působila jako bohatá panička, která se chodí dívat na zápasy do skryté arény, na tonepomyslela, nebo až v poslední řadě na onom dlouhém seznamu úvah.

Jakmile si všimla několika nižších šlechtičen, jak sedí různěrozrostřené po kruhových sedačkách se svými manžely, popřípadě milenci, mezi nimiž se tísnili dělníci



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist