načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Delikvence -- Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj – Jiří Škoda; Slavomil Fischer; Petr Blažek

Delikvence -- Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj

Elektronická kniha: Delikvence
Autor: Jiří Škoda; Slavomil Fischer; Petr Blažek
Podnázev: Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj

Praktická část knihy přináší ukázky výtvarných a písemných prací uvězněných a analyzuje je v kontextu s faktory, které jsou příčinou vzniku a rozvoje delikventního a kriminálního chování. Nakladatelská anotace. Kráceno. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 156
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2013-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktická část knihy přináší ukázky výtvarných a písemných prací uvězněných a analyzuje je v kontextu s faktory, které jsou příčinou vzniku a rozvoje delikventního a kriminálního chování.

Popis nakladatele

Monografie vychází z dlouholetých zkušeností autorů z práce s delikventy ve věznicích a výchovných ústavech. V tomto prostředí dochází k náročným životním situacím, někdy až dramatickým. Následné reakce delikventů se promítají i do jejich výtvarné činnosti a písemných projevů. Rozbor těchto materiálů má značný potenciál jak v diagnostice, tak v procesu resocializace odsouzených. Cílem arteterapeutického přístupu je eliminovat působení zátěžových situací na psychiku a osobnost a dosáhnout resocializačních cílů, tedy korigovat chování delikventů tak, aby se pohybovalo v rámci společensky přijatelných norem. Publikace začíná částí teoretickou, která se věnuje jednak vymezení pojmů v oblasti etiologie delikvence a kriminality a jednak zachycení typických osobnostních rysů a znaků pachatelů trestných činů. Představuje také aktuální otázky ústavní a penitenciární praxe. Praktická část knihy přináší ukázky výtvarných a písemných prací uvězněných a analyzuje je v kontextu s faktory, které jsou příčinou vzniku a rozvoje delikventního a kriminálního chování. Výsledky klasických psychodiagnostických metod jsou díky tomu obohaceny o jedinečné poznatky, neopakovatelné pro danou osobnost. Čtenáři se tak nabízí unikátní možnost seznámit se se skrytými motivy, které vedou lidi k páchání závažných kriminálních činů. (analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Škoda; Slavomil Fischer; Petr Blažek - další tituly autora:
 (e-book)
Speciální pedagogika Speciální pedagogika
Speciální pedagogika Speciální pedagogika
Sociální patologie -- Závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení, 2., rozšířené a aktualizované vydání Sociální patologie
 (e-book)
Speciální pedagogika -- Edukace a rozvoj osob se specifickými potřebami v oblasti somatické, psychické a sociální Speciální pedagogika
Ryszard Siwiec 1909-1968 Ryszard Siwiec 1909-1968
 (e-book)
Psychodidaktika -- Metody efektivního a smysluplného učení a vyučování Psychodidaktika
Kéž je to všecko ku prospěchu obce! Kéž je to všecko ku prospěchu obce!
Akce "Sever" 1. + 2. díl -- Státní bezpečnost a krize Polské lidové republiky 1980-1984 Akce "Sever" 1. + 2. díl
Hranicím navzdory -- Příběh Polsko-československé solidarity Hranicím navzdory
Prvních 100 dnů Charty 77 -- Průvodce historickými událostmi od vzniku Prohlášení Charty 77 po pohřeb Jana Patočky Prvních 100 dnů Charty 77
Chemie 9 – nová generace -- Příručka učitele Chemie 9 – nová generace
Chemie 8 pro ZŠ a víceletá gymnázia - Učebnice Chemie 8 pro ZŠ a víceletá gymnázia
Chemie 9 s nadhledem 2v1 -- Hybridní pracovní sešit Chemie 9 s nadhledem 2v1
Delikvence -- Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj Delikvence
Psychologie kriminálního chování -- Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace Psychologie kriminálního chování
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Delikvence

Analýza produktů činnosti

delikventní subkultury

jako diagnostický

a resocializační nástroj

Petr Blažek, Slavomil Fischer, Jiří Škoda


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Blažek, Petr

Delikvence : analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako

diagnostický a resocializační nástroj / Petr Blažek, Slavomil Fischer,

Jiří Škoda. -- Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2019. -- 156 stran

Obsahuje bibliografii

ISBN 978-80-271-2013-0 (brožováno)

* 343.3/.7 * 343.22 * 343.8 * 364-783.2-053.2 * 159.9.072.5 * 364-

782.2 * 613.86 * 615.851:7.02 * 364.622-785.4:7.02 * (437.3) *

(048.8:082)

– kriminalita

– pachatelé trestných činů -- Česko

– vězeňství -- Česko

– ústavní výchova -- Česko

– psychodiagnostika

– resocializace

– zvládání stresu

– arteterapie

– kolektivní monografie

159.9 - Psychologie [17]


Delikvence

Analýza produktů činnosti

delikventní subkultury

jako diagnostický

a resocializační nástroj

Petr Blažek, Slavomil Fischer, Jiří Škoda


Vznik této publikace byl finančně podpořen Ústeckým krajem v rámci řešeného projektu „Edukace jako nástroj prevence a sociální exkluze v ÚK“ (smlouva č. 18/SML1662/SOPD/KH). plk. Mgr. Petr Blažek PhDr. Slavomil Fischer, Ph.D., MBA prof. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D. DELIKVENCE Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 7328. publikaci Recenzovali: doc. MUDr. Ilja Žukov, CSc. prof. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D., MBA Odpovědná redaktorka Dana Bendová Sazba a zlom Jan Šístek Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 160 Vydání 1., 2019 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.ro., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2019 ISBN 978-80-271-0591-5 (ePub) ISBN 978-80-247-1949-8 (pdf ) ISBN 978-80-271-2013-0 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro‑

dukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

5

Obsah

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Teoretická východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1. Vymezení vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.1 Delikvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.2 Kriminalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2. Etiologie delikvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.1 Biologické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.2 Psychické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.3 Sociální faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3. Charakteristické osobnostní znaky delikventní

populace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.1 Osobnostní charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.2 Kognitivní charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3.3 Morální charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3.4 Charakteristika z hlediska rizika nebezpečnosti

a motivace k nápravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Praktická východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

4. Uvedení do problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

4.1 Některá teoretická východiska existence niterných

témat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

4.1.1 Psychoanalýza a osobnost . . . . . . . . . . . . . 36

4.1.2 Jungovo pojetí osobnosti . . . . . . . . . . . . . . 37

4.2 P sychodynamické pojetí výtvarné výchovy

a arteterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.3 Reakce na aktuální psychická traumata . . . . . . . . . . 41

4.3.1 Specifika vězeňské populace . . . . . . . . . . . . 43

4.3.2 Specifika obětí násilné trestné činnosti . . . . . . 45

4.4 Současná charakteristika výtvarných aktivit

v podmínkách vězeňství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

5. Ukázky současného stavu výtvarných činností

v podmínkách vězeňství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.1.1 Vnější témata jako prevence senzorické

deprivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.1.2 Krajiny a portréty jako prevence senzorické

deprivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

5.1.3 Výroba hraček pro někoho s možností

exkluzivního zážitku darovat – dát . . . . . . . . 55

5.1.4 Tetování – specifický znak vězeňské subkultury

(tzv. manýra) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

6. Použité metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

6.1 Idiografický přístup jako obecný metodologický

princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.2 Specifické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.3 Nedirektivní metodologický přístup . . . . . . . . . . . 62 6.4 Přenos a protipřenos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 6.5 Podpůrná psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 6.6 Etopedický přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 6.7 Viktimologický přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Obsah

7. M etody hledání niterných témat . . . . . . . . . . . . . . 67

7.1 Metoda triptychu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

7.2 Metoda aktuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

7.3 Metoda mandaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 8. Etopedické etudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

8.1 Disociální porucha osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . 87

8.2 Posttraumatická stresová porucha . . . . . . . . . . . . 127

8.2.1 Kauza třiadvacetiletého S. G. . . . . . . . . . . . 127

8.2.2 Zpracování niterného tématu a prezentace . . . 130

8.3 O čem vyprávěly stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

9

Úvod

Úvod

Monografie vychází z dlouholeté práce autorů v trestní justici, pře

devším pak z jejich působení v peniterciární praxi. Do jisté míry re

flektuje, analyzuje a nabízí zamyšlení nad současnými postupy v práci

s vězněnými jedinci, především pak v rámci diagnostiky a terapeutické

práce, s akcentem na využití arteterapeutického přístupu. Cílem tera

peutické práce je jak eliminace působení zátěžových situací na psychiku

a osobnost, tak dosažení resocializačních cílů, tj. korekce chování do

společensky přijatelných forem.

Delikvence je z hlediska uchopení jako předmětu zkoumání po

měrně široký problém. Autoři se proto ve své monografii věnují situaci,

kterou lze označit jako institucionální práce s delikventy. Předložené

výsledky a zkušenosti jsou z prostředí věznic a také výchovných ústa

vů. V něm dochází k individuálně působícím zátěžovým, náročným

životním situacím, někdy až k dramatickým. Následné reakce, tj. obran

né mechanismy, se projektivně promítají do produktů činnosti osob

v situaci uvěznění nebo nařízené ústavní výchovy, nejčastěji do kreseb

a písemných projevů. Rozbor těchto materiálů je značným potenciálem

jak z hlediska diagnostiky, tak procesu resocializace.

Publikace je rozdělena do kapitol, ve kterých jsou podrobena rozbo

ru teoretická východiska ve vztahu k delikvenci a kriminalitě. Nejprve

jde zejména o vymezení pojmů v aktuální terminologii, o etiologii de

likvence a kriminality a o nárys osobnostních rysů a znaků, které jsou

pro jejich nositele typické. V dalších kapitolách jsou představeny otázky

ústavní a penitenciární praxe, zejména ve vztahu k jejím cílům, kterou

je obecně korekce chování do společensky akceptovatelných struktur,

tj. resocializace. Další kapitoly přinášejí praktické ukázky produktů

činnosti, zejména kresebných, v kontextu s vybranými faktory, které

jsou typickou příčinou vzniku a rozvoje delikvence a kriminality. Jsou zde mimo jiné analyzovány otázky aktuálního prožívání psychických traumat u vězněných osob a také jedinců v ústavní výchově. Jako východisko pro analýzu bylo zvoleno psychodynamické pojetí výtvarné výchovy a rozbor obsahu vybraných produktů činnosti.

Text monografie do jisté míry reflektuje, analyzuje a nabízí zamyšlení nad současnými postupy v práci s delikventy, především pak v rámci diagnostiky, terapeutické práce a celkové korekce chování (resocializace). Text nabízí možnost porovnávat zjištění a zkušenosti autorů s poznatky získanými klasickými psychodiagnostickými metodami. Tato komparace nabízí obohacení výsledků klasických psychodiagnostických metod o poznatky, které jsou jedinečné a neopakovatelné pro danou osobnost. Výtvarné a písemné zpracování niterného tématu a následná verbální interpretace umožňují jedinci znovuprožití inkriminované situace. Znovuprožití má z hlediska diagnostiky, a zejména resocializace charakter vhodného obranného mechanismu, který vede k ventilaci, oslabení a restrukturalizaci původní situace. Ta je pak vlivem uvěznění, respektive ústavní výchovy podrobena zamyšlení a případnému kognitivně-behaviorálnímu hodnocení. Při nedirektivním vedení je možné sledovat nejen redukci míry zátěže, ale v některých případech přijímání určitého podílu vlastní viny za předchozí delikt.

Pro odborníky, specialisty a další pracovníky působící v oblasti pedagogických a psychosociálních věd je znalost a pochopení souvislostí spojených se vznikem a rozvojem delikventního chování a kriminality základní podmínkou úspěšnosti při nacházení možností jejich řešení. Text monografie je doplněn o řadu našich vlastních zkušeností a zkušeností našich kolegů z praxe. Prezentované ukázky kreseb a dalších produktů činnosti jsou interpretovány jak diagnosticky, tak z pohledu perspektivy resocializace. Věříme, že tyto poznatky budou pro ty, kteří si publikaci přečtou, využitelné pro jejich práci a obecně také v životě. Teoretická východiska

13

Vymezení vybraných pojmů

1. V ymezení

vybraných pojmů

1

Z lat. delinquere = provinit se.

1.1 Delikvence

S pojmem „delikvence“ se ve společenském dění setkáváme poměrně

často. Je tomu z důvodu společenské nepřípustnosti a také nebezpeč

nosti tohoto chování a jednání. Delikvence je vymezována různými

způsoby. Vzhledem ke společenskému hodnocení, které jsme si pro naši

publikaci vybrali, můžeme tento pojem vymezit následovně: Delikven‑

ci

1

definujeme jako formu společensky zvláště závažného, nepřijatel‑

ného chování s protispolečenským dopadem. Za delikventa můžeme

označit jedince, který se takto vymezeného jednání dopustil či do‑

pouští. Pojem pronikl do humanitních disciplín až druhotně z disciplín

právních (Vondráček, 1981). Ve své podstatě je právnickým hodno

cením společensky nepřijatelného činu, který spočívá v porušování

určitých legislativních norem konkrétního státu, přičemž toto jednání

je následně sankcionováno. Ve společnosti bývá také často skloňováno

asociální chování. Jde rovněž o označení široké škály společensky ne

přijatelné činnosti. Ta ale nemusí být vždy předmětem sankce. Může

se například v případě drogové závislosti pojit spíše s léčbou a terapií

(Raboch, & Zvolský, 2001). Některé formy asociálního chování mohou

být ale zároveň delikventní. Pokud v tomto případě hodnotíme chování jako delikventní, vždy se jedná o závažné činy, které jsou předmětem následného společenského trestu.

Delikvenci lze také chápat jako neschopnost plnit požadavky společnosti na akceptovatelnou seberealizaci a fungování. Zde je třeba si vyjasnit již výše uvedený způsob společenského hodnocení takového chování a jednání. V případě, že existuje společensky přijatelný důvod pro omluvu nepřijatelného chování, nemůžeme společenský způsob hodnocení použít. Jako příklad můžeme uvést problém mentální retardace, kdy porozumění normám a pravidlům je omezeno mentální kapacitou dotyčného. Dále jsou například známy brutální kriminální činy (kriminalita je také delikvencí, viz dále), spáchané jedinci trpícími paranoidní formou schizofrenie (ICD-10, 2014). Za svůj čin nejsou společensky hodnoceni, tedy trestáni. Zde je namístě hodnocení lékařské, respektive psychologické a těmto jedincům bývá uložena ochranná ústavní léčba, u mentálně retardovaných ústavní pobyt (Fischer, Škoda, Svoboda, & Zilcher, 2014).

V případě, že dotyčný jedinec je schopen chápat pravidla a normy přiměřeně svému chronologickému a mentálnímu věku, je společenské hodnocení namístě. Společenskou nepřijatelnost svého chování totiž řada delikventů není schopna či ochotna společensky potřebným způsobem zhodnotit. To vede k tomu, že ke změně vzorců chování a životního způsobu nejsou motivováni, nesnaží se o ni (Fischer, & Škoda, 2014).

Problematika delikvence zasahuje do poměrně širokých oblastí a sankce vyplývající z normativů mohou oscilovat od „pouhého“ napomenutí či přestupkového řízení až po trest daný trestněprávními předpisy.

Vymezení vybraných pojmů

1.2 Kriminalita Kriminalitu

2

můžeme definovat jako způsoby chování, které jsou

v dané společnosti trestné. Jde o souhrn trestných činů a chování, které se v konkrétní společnosti vyskytly a vyskytují, sankcionovatelné podle trestního zákoníku, a to jak zjevné, tak latentní (Fischer, & Škoda, 2014). V obecném slova smyslu jde o zločinnost, tedy o společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti.

Kriminalita mládeže je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let. Jednání spočívá v překročení právních a společenských norem, které naplňuje charakter trestného činu. Osoby ve věku 15–18 let se označují jako „mladiství“. Ze zákona jsou již také trestně odpovědní, ovšem s jistým omezením. Osoby mladší 15 let trestně odpovědné nejsou. Spáchá‑li však jedinec ve věku mezi 12. až 15. rokem trestný čin, může mu být jako sankce v občan‑ skoprávním řízení uložena příslušným soudem ochranná výchova (Černíková, 2008).

Kriminalita je tedy také delikvence, je však pojmem s užším významem. Delikvence je širším pojmem, neboť označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy, takže se takové jednání vztahuje i na děti a mladistvé, kteří se tak stávají delikventy. 2

Z la t. criminalis = zločinný; crimen = zločin.

+



17

Etiologie delikvence

2. E tiologie

delikvence

Příčiny vzniku a rozvoje poruch chování jsou multifaktoriální. Podstatný význam pro vyšší pravděpodobnost rozvoje poruch chování mají následující faktory, jejich vzájemná interakce. 2.1 Biologické faktory ◾ K biologickým faktorům patří v první řadě pohlaví. U jedinců muž

ského pohlaví dochází k poruchám chování mnohem častěji než

u žen. Důvod je mimo jiné spatřován ve větší tendenci k agresivním

způsobům chování u mužů vzhledem k mužskému pohlavnímu

hormonu testosteronu.

◾ Významným faktorem ovlivňujícím pravděpodobnost rozvoje po

ruch chování je věk. První z vývojových poruch chování se objevují

v pěti letech věku (v souvislosti s hyperkinetickými poruchami).

Ve větší míře se poruchové chování objevuje v období pubescence

a adolescence (Langmeier, & Krejčířová, 1998). ◾ K biologickým faktorům patří vrozené dispozice k určitým způso

bům reagování. Jde o dispozice na bázi temperamentových slo‑

žek osobnosti, kdy vyšší míru tendence k poruchám chování mají

jedinci, kteří jsou zvýšeně dráždiví, mají vyšší impulzivitu a nižší

míru frustrační tolerance. Dispozice jsou dány geneticky, mohou

rovněž vzniknout v průběhu vývoje plodu v prenatálním a perina

tálním období. ◾ P oruchy chování mohou s větší pravděpodobností vznikat u jedin

ců s narušenou strukturou nebo funkcí centrálního nervového

systému (CNS). V jejich anamnézách se často objevují biochemické

a fyziologické poruchy v ontogenetickém vývoji. Souhrnně bychom

je mohli označit jako rané poruchy a poškození CNS. Poruchy cho

vání souvisejí s lehkou nebo také minimální mozkovou dysfunkcí

(LMD, MMD). Dále jsou to pak především problémy související

s hyperkinetickými poruchami. Často jde o syndrom snížené po

zornosti s hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder –

ADHD) (Večerka et al., 2000). ◾ Předmětem zkoumání jsou abnormální elektroencefalografické zá

znamy – abnormality na EEG (Žukov, Ptáček, & Fischer, 2008). Ty

jsou diagnostikovány u mladých mužů s vážnějšími poruchami cho

vání mnohem častěji. S vyšší frekvencí je například zjišťována nižší

úroveň základní aktivace autonomního nervového systému (ANS).

Tím je zdůvodňována potřeba silných zážitků a podnětů. Podobně

je předmětem šetření geneticky podmíněný „syndrom nedostatečné

mozkové odezvy na podnět“ (reward deficiency syndrome – RDS),

který je spojen s poruchou regulace a fungování neurotransmiterů

(dopaminu). Tyto otázky jsou předmětem zvýšeného zájmu odbor

níků. Ukazuje se, že by mohly mít určitou souvislost s impulzivitou

a agresivitou (Raine, 1993). 2.2 Psychické faktory ◾ K psychickým faktorům patří úroveň mentálních schopností. Děti

a dospívající jedinci, u nichž se objevují poruchy chování, mají nižší

míru rozumových schopností. To souvisí i se školními neúspěchy

a s neúspěchy v mimoškolní činnosti. Reakcí mohou pak být po

ruchy chování jako například vzdorovitost, záškoláctví apod. Sa

Etiologie delikvence

mozřejmě se mezi jedinci s poruchami chování lze setkat s těmi,

jejichž intelekt je nadprůměrný. Zde je nutné často hledat souvislost

s pravděpodobným negativním působením rodiny. ◾ Z faktorů souvisejících s psychikou jedince má pro případný rozvoj

poruch chování význam motivace a s ní související potřeby dotyč

ného jedince. Může se jednat například o potřebu dostatečné nebo

potřebu nadměrné, abnormální stimulace. Příčinou rozvoje poruch

chování bývá v řadě případů nuda a velmi často i neuspokojování

potřeb bezpečí a jistoty a sounáležitosti a lásky. ◾ Nežádoucí chování se může stát předmětem seberealizace. Často

se právě v partě dostane jedinci ocenění, někam patří, „někdo

jej má rád“. Způsoby chování vedoucí k přijetí do skupiny mohou

být asociální (psychoaktivní látky) i antisociální (delikvence). Sebe

realizace může souviset i s prostředky dosahování s ní spojených

cílů. Prostředky (krádež) mohou vykazovat znaky poruchy chování. ◾ Mezi jedinci se závažnějšími poruchami chování se vyskytuje vyš

ší počet osob, které trpí specifickou poruchou osobnosti (dříve

psychopatie). Patří sem zejména disociální porucha osobnosti (an

tisociální, moral insanity). Dále jsou to poruchy, kdy potíže souvisí

s emocionalitou. V tomto případě jde o emočně nestabilní poruchu

osobnosti (hraniční, impulzivní formy). V praxi se také často jedná

o poruchu smíšenou. 2.3 Sociální faktory ◾ N ejdůležitějším sociálním faktorem, ve kterém si jedinec utváří

způsoby chování, je bezesporu rodina. Rodina se může stát rizi

kovým faktorem pro rozvoj poruch chování v případě, že se v ní

vyskytují různé patologické jevy. Jde o problémy spojené s anomál‑

ní osobností rodičů, kdy se rodiče sami dopouštějí různých forem



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.