načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dějiny naší říše – Prof. Ph.Dr. Josef Pekař

Dějiny naší říše

Elektronická kniha: Dějiny naší říše
Autor: Prof. Ph.Dr. Josef Pekař

Do r. 1526 jsou české dějiny volně propojeny s dějinami středoevropského regionu spolu s dějinami uherskými a dějinami alpských zemí. Po nástupu Habsburků na český trůn jsou dějiny ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Elka Press
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 209
Rozměr: 22 cm
Úprava: geneal. tabulky
Vydání: 2., opr. vyd.
Spolupracovali: s doslovem Jiřího Raka
Skupina třídění: Dějiny zemí střední Evropy
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Elka Press, 2011
ISBN: 978-80-870-5711-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Do r. 1526 jsou české dějiny volně propojeny s dějinami středoevropského regionu spolu s dějinami uherskými a dějinami alpských zemí. Po nástupu Habsburků na český trůn jsou dějiny monarchie prezentovány jako celek. Periodizace vychází z tzv. "životních cyklů" a blíží se periodizaci dějiny umění - doba gotická, renesanční a protireformační, doba osvícenství a revoluce. Porevoluční období nazývá Pekař "dobou císaře a krále Františka Josefa I.". Jednotlivá období jsou uvedena obecnou charakteristikou, následuje přehled politických, sociálních, hospodářských a kulturních dějin. Značná pozornost je věnována společenskému postavení církve a správním dějinám. Vše je zasazeno do širšího kontextu evropských dějin. Dějiny monarchie nahlíží autor jako souběžné dějiny českého (slovanského) a německého živlu a výsledek prolínání i střetávání zájmů obou národů. Rakousko-uherská středoškolská učebnice dějepisu z r. 1914. Syntetická zkratka dějin zemí pozdější podunajské monarchie s důrazem na vývoj zemí Koruny české od pravěku (starověku) po počátek 20. století.

Popis nakladatele

Dějiny naší říše byly napsány jako učebnice pro nejvyšší třídy středních škol Rakousko-Uherské a byly "schváleny výnosem C. K. ministerstva kultury a vyučování ze dne 9. dubna 1914". Jedná se o pozoruhodně čtivou čítanku historie podunajské monarchie, zaměřenou na země Koruny české. Kniha ovšem nepokrývá jenom období, kdy Čechy byly součástí monarchie, ale celé období dějin od časů říše Římské až do roku 1914. Pekařovo pojetí dějin obsažené v této učebnici není ani dnes třeba příliš korigovat. Učebnice představuje hutný přehled dějin, který bychom v tomto rozsahu dnes těžko hledali. Pozoruhodná je i Pekařova vize dalšího vývoje habsburského soustátí, načrtnutá v závěru knihy. Lze jen litovat, že dějiny se krátce po vydání knihy ubíraly jiným směrem.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

.

Josef Pekař

DĚJINY NAÍ ŘÍE

Nakladatelství Elka Press

Praha 2016


Josef Pekař

Dějiny naí říe

S doslovem PhDr. Jiřího Raka

Jako svou 41. publikaci vydal Leonid Kříek,

nakladatelství Elka Press, Praha 2011

Druhé opravené vydání

Stran 216

Jazyková redakce Jana Johnová

Sazba Jan Poláček, SF SOFT

Tisk a vazba Finidr, s. r. o., Český Těín

Text Josef Pekař, 1914

Ilustrations Š Zdirad J. K. Čech, 2011, 2016

Czech edition copyright Š Elka Press, 2011,

2016

ISBN 978-80-87057-11-7


DĚJINY NAÍ ŘÍE

SE ZVLÁTNÍM ZŘETELEM KE

KRÁLOVSTVÍM A ZEMÍM

V ŘÍSKÉ RADĚ ZASTOUPENÝM

PRO NEJVYÍ TŘÍDY KOL STŘEDNÍCH

NAPSAL

JOSEF PEKAŘ

PROFESOR ČESKÉ UNIVERSITY

SCHVÁLENO VÝNOSEM C. K. MINISTERSTVA

KULTU A VYUČOVÁNÍ

ZE DNE 9. DUBNA 1914 Č. 12.148.

NÁKLADEM HISTORICKÉHO KLUBU V PRAZE-I.,

KLEMENTINUM

1914

TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE


I. Doba panství římského

V době, kdy se počaly výboje římské v naich ze

mích bylo to v 2. stol. př. Kr. byly obydleny

vechny kraje východoalpské na jih a k Adrii

a na sever do pozdějích Bavor, Čech a Moravy

kmeny keltskými, částmi to národa, vyplňujícího

tenkrát střední a západní Evropu. Západ poloos

trova Balkánského byl obydlen kmeny illyrský

mi, k nim náleejí i dnení Albánci; severně od

Sávy byly kmeny Illyrů promíeny s Kelty. Ří

mané si podrobili nejdřív illyrský kmen Dalmatů

a na prahu krajin alpských v území keltském

zaloili kolonie Aquileiu a Terst (Tergeste).

V l. 3511 př. Kr. se podařilo Octavianovi

a jeho pastorkům Drusovi a Tiberiovi podmanit

vechny kmeny keltskoillyrské ve velkém kruhu

od jezera Bodamského a do Makedonie. Celek


takto dobytých zemí zvali Římané pravidlem Il

lyricum. Dunajská hranice Illyrika na severu

byla vak proti sousedům cele zajitěna a opev

něna teprve ke konci 1. stol. po Kr. Sousedy

Říma tu nebyli (v dneních Bavořích a Rakou

sích) vak ji Keltové, nýbr kmeny germánské,

zejména Markomani a Kvádové. Tyto kmeny od

1. stol. př. Kr. znenáhla opanovaly sídla Keltů

podunajských (mezi nimi zvlátě Bojů), ale řím

ské panství v zemích alpských vytvořilo v dunaj

ské hranici pevnou hráz proti jejich dalímu po

stupu. Rozířit panství římské do jejich zemí se

nepodařilo. Zato na dolním Dunaji dobyl císař

Traján Římu v letech 101107 po Kr. nové roz

sáhlé provincie Dácie (mezi dolní Tisou a dolním

Dunajem). Dákové byli národ kmene thráckého;

řecká vzdělanost, jí se neuzavírali, přispěla

k tomu, e si vytvořili stát mocný a Římu nebez

pečný. Vítězství Trajánovo dalo říi římské

největí rozsah.

Rozdělení Illyrika. Římské Illyricum bylo

znenáhla rozděleno v několik velkých provincií


správních. Z těch Dalmácie zaujala i území dnení

Černé hory, Bosny a Hercegoviny a chorvatské

přímoří. S ní na severu, v zemích dnes uher

ských, sousedila Pannonie, ji omezoval Dunaj;

na západ sahala k Vídeňskému lesu. Dále na zá

pad v zemích alpských a k Innu a do východních

Tyrol prostíralo se Noricum, jeho jádrem byly

dnení Korutany a Solnohrady s částmi obojích

Rakous, týrska, Tyrol a Bavor. Jetě dále na zá

pad a k pramenům Dunaje a Rýna a na jih asi

k pozdějímu Meranu se rozkládala Rhaecie

a Vindelicie. Jiní Tyroly a Istrie byly mimo hra

nice Illyrika, náleejíce přímo k Itálii.

Města a komunikace. Přes čtyři sta let byly

tyto země pod panstvím římským. Záhy (v 2.

a 3. stol. po Kr.) dosáhly takového stupně kultu

ry, k jakému dospěly později namnoze teprve

v 19. století. Od doby Septimia Severa (193211)

náleely k nejpřednějím skupinám říe. Jejich

rychlý rozkvět byl obzvlátě způsoben římskou

správou vojenskou. Římané sem poloili na

60 00070 000 muů stálého vojska; jednotlivé


legie nebo jejich oddíly si vybudovaly na místech

strategicky důleitých znenáhla mocně opevněná

leení. Hlavní z nich byla podél dunajské hrani

ce, a to ve Vindelicii Castra Regina (Řezno) a

Castra Batava (Pasov), v Noriku Laureacum

(Lorch v Horních Rakousích), v Pannonii Vindo

bona (Vídeň), Carnuntum (u Hainburku na Duna

ji, přední pevnost Illyrika) a Aquincum (Budín).

Na místě dneního srbského Bělehradu stálo Sin

gidunum. Římané se nespokojili s těmito pev

nostmi, kolem nich brzo vzrostla trhová města,

nýbr uzavřeli hranice říe proti barbarům v kra

jinách Dunajem nechráněných (a někde i vedle

Dunaje) příkopem, opevněným valy a tvrzemi,

zvaným limes. K spojení táboři mezi sebou i s

Itálií zřídily legie rozvětvenou sí silniční, její

hlavní směry vedly z Verony přes Brenner do

Augpurku (Augusta Vindelicorum) a Řezna a z

Aquileje jednak do Carnunta, jednak do nejpřed

nějího města Pannonie Sirmia (dnení Mitrovi

ce; odtud název Srěm) a ze Sirmia dále do zemí

balkánských. Vojensky zvlá významná byla


silnice, je spojovala pevnosti leící na linii du

najské, podobně silnice z dalmatského města Sa

lony (u Splitu) do Sirmia. Ani středověk, ba do

nedávna ani doba nová neuměla budovat silnice

tak trvalé a umělé, dláděné velkými kameny,

jako to dokázaly např. na obtíném alpském terénu

římské legie. Nemením důkazem technické

římské vyspělosti byl most zbudovaný Trajánem

přes dolní Dunaj (u St. Ravy), jen otevřel

římským legiím cestu do Dácie.

Poměry hospodářské a sociální. Vojska se té

uívalo k velkým pracím melioračním (např. vysu

ování bain, sázení révy). Ve velkých dílnách

v hlavních tábořitích legií si vojsko samo zhotovo

valo potřebné zbraně a oděv. Poněvad legionáři

byli větinou enatí a vyslouilci byli usazováni

jako svobodní statkáři v nově zaloených a v tzv.

fundy (statky) rozdělených osadách veterán

ských, bylo vojsko zároveň hlavním nástrojem

romanizace dobytých území. Romanizaci podpo

rovala i města pro římské přistěhovalce zvlá

zaloená (kolonie). Města vojenská i kolonie


městské byly základem organizace správní; sprá

va krajů, zvaných civitates zpravidla to byly

staré obvody kmenové náleela voleným

starostům a senátu určitého města.

Měané (cives) byli svobodní, tj. měli práva

měanů římských (co znamenalo asi tolik, jako

ve středověku původ z urozeného rodu) nebo as

poň o stupeň nií právo latinské (ius Latii). Jen

tyto dvě panské třídy obyvatelstva směly nosit

římskou tógu (odtud togati). K svobodným

byli počítáni i svobodní členové kmenů podma

něných nebo cizích; římský kroj jim byl zakázán.

Podmaněným kmenům byla ponechávána znač

ná samospráva; jejich zástupci se scházeli na ja

kýchsi sněmech, je sluly concilia. Asi upros

třed mezi svobodnými a nesvobodnými stáli

proputěnci a coloni, tj. nájemní sedláci na vel

kostatcích státních nebo soukromých, zvaných

villae. K nim později přibyli tzv. laeti (slovo je

germánského původu, snad Leute), nesvobod

ní zemědělci, sedící na půdě na čas propůjčené,

podobně jako později ve státech středověkých.


Konečně bylo velmi mnoho otroků, zaměstnaných

v městských ivnostech nebo na velkostatcích; ro

dina, která neměla otroky, nebyla počítána k lep

í společnosti. Měané římtí neplatili ádné

daně pozemkové (podobně jako lechta v poz

dějím středověku); za to podléhali výnosné dani

z dědictví (co podobá se zase pozdějí odúmrti).

Z toho důvodu udělili císaři počátkem 3. stol.

vem městským obcím plné právo římské.

Poměry náboenské se vyznamenávaly veli

kou svobodou, která snesla vedle sebe kult bohů

Kapitolu i bostev domácích i boské uctívání

právě panujících cézarů i kulty různých bostev

orientálních, jejich známost rozířili v zemi cizí

legionáři. Jen prvé zprávy o křesanství v naich

zemích, pocházející z doby Diokleciánovy, mlu

ví o pronásledování jeho a jeho mučedníků. Ale

od 4. stol. po Kr., kdy se křesanství stalo

náboenstvím státním, postihujeme i v zemích Il

lyrika křesanské biskupy (v Sirmiu byl metro

polita), dovídáme se o synodách křesanských, o

zápasu s ariánstvím. Ano, zdá se, e pohanství


(paganus, tj. venkovan, vesničan) zůstávalo ve 4. století omezeno jen na vrstvy nevzdělané a hospodářsky závislé, jich si romanizace úplně nepodrobila. Křesanství těch dob ovem v kultu i obřadu převzalo a v duchu svém zpracovalo mnoho prvků a vzorů pohanských.

Novodobé vykopávky římských měst a táborů vojen

ských a nalezené umělecké předměty a nápisy svědčí

o blahobytu a pokročilé kultuře Illyrika. Ve větích

městech byl amfiteátr pro tvaní zvěře a zápasy gladiá

torů (veliký amfiteátr byl objeven např. v Aquincu

a jiný je zachován v Pulji), cirkus (pro závody) a divad

lo. Nejvelkolepějí památkou stavitelskou je palác Di

okleciánův v Saloně. Rozsáhlé chrámy, tritě, vodo

vody, mramorové stavby s lázněmi, mozaikovými

půdami a malbami, zmínky o kolách, obchodech

s vonnými mastmi, loveckých psech, pohostinných vý

stupech cirkusových kočí nebo slavných gladiátorů se

zachovaly ve velkém počtu. Města blií Římu nebo

Adrii, jako Aquileia nebo Salona a i města jiní Panno

nie, na ně po rozdělení říe v část západní a východní

(ke konci 4. stol.) působil předevím vliv Nového Říma

(Cařihradu), vynikají ovem takovými památkami víc

ne tábořitě leící těsně na hranici.

Rozvrat moci římské vpády barbarů. Za

hranicí horno- a středodunajskou stály od doby

Caesarovy kmeny Germánů. Bylo jim původně

zakázáno překročit limes a římský obchodník jim

nesměl prodat zbraně, obilí, elezo, zlato a sůl.

A hluboko do 2. stol. po Kr. se nepokusili o útok

na římská sídla; markomanská říe Marobudova

se v době Augustově rozpadla vnitřními boji

mezi Germány samými. Teprve Marcus Aurelius

musí v těkém boji (173180) hájit hranice Pan

nonie proti Markomanům a Kvádům. Potom po

celé století z této strany nehrozí nebezpečí, za to

se objevuje daleko na východě. Tam od poloviny

3. století útočí na Dácii a proniká i na Balkán

mocný germánský národ Gótů, jen vládl rozleh

lým zemím slovanským a sarmatským od Visly

a k Černému moři. V letech 257275 Řím ustu

puje návalu a vzdává se říe dácké, je se stává

kořistí Vizigótů. Ale i toto nebezpečí se zdá být

brzy odvráceno: Vizigótové se stávají křesany

(vyznání větinou ariánského) a pravidlem dob

rými sousedy, takřka hradbou Říma proti jiným

barbarům; brzy dosahují jisté kultury, je si pod

maňuje sousední barbarské kmeny germánské,

take pro 4.6. stol. můeme mluvit o gótské

době v kultuře dunajských zemí. V té době

(4. stol.) se začíná hojnějí měrou přijímání Ger

mánů, zejména Gótů, Vandalů, Markomanů do

vojenských slueb Říma a vůbec usazování

kmenů barbarských jako vojenských spojenců

v provinciích římských.

Římské nenásilné taktice by se bylo podařilo

zromanizovat a strávit i tyto nové ivly, kdyby

nebyl najednou situaci změnil nájezd divokých

asijských kočovníků hunských (tureckého půvo

du) na Góty (r. 375). Vizigóti prchajíce před nimi

vrhli se na Balkán; z utečenců se brzy stali doby

vatelé; jejich vůdce Alarich přivedl r. 410 poprvé

Germány vítězně do samého Říma. Příklad Vizi

gótů dodal odvahu i germánským kmenům stojí

cím na hranicích Norika a Pannonie (jméno Mar

komané se mezi nimi ji ztrácí, za to přibývá

jména Ostrogótové), kteří také vnikají loupíce a do Itálie. Itálie se jetě sice zbavila vech těchto nepřátel ale ve starém Illyriku je moc římská od té doby cele rozvrácena a románské obyvatelstvo častěji a častěji opoutí nechráněný venkov a hledá spásu v pevných městech. Zejména Pannonie se stává cílem národů, které se zde tísní, aby odtud nabyli nejvhodnějího přístupu k zemi poklady a kořistí nejslibnějí, k vytouené Itálii. V 1. pol. 5. stol. si tu zakládají říi Hunové pod hrozným Attilou; po pádu jejich moci (která si podrobila vechny okolní kmeny germánských Gótů, Gepidů, Rugiů, Herulů aj.) objevují se v polovině 5. stol. v Pannonii Ostrogótové. Podle jména jim vládne Cařihrad, jen jich uívá proti jiným Germánům stejně jako kdysi Vizigótů. Konečně v 1. pol. 6. stol. se sem stěhují z bývalých sídel markomanských Langobardi, aby posléze podobně jako dříve Ostrogótové, se obrátili do severní Itálie (568).

Za nájezdů barbarů v 5. stol. zámoné románské obyva

telstvo Pannonie bylo namnoze vyhubeno nebo se vy

stěhovalo do Itálie. Smutné poměry v hornatém a tedy

víc chráněném Noriku ve 2. pol. 5. stol. líčí ivot sv. Se

verina, kněze, jen si získal neobyčejné autority u do

mácího obyvatelstva i u kníat germánských v okolí.

Do Norika tísnili se tenkrát Ostrogóti od východu, Ru

giové od severu, Alamani od severozápadu; Patavis

byla ztracena, Laureacum oputěno. Roku 487 je sídlo

Rugiů ji v severním Noriku. Nakonec vidíme vládnout

v Noriku Ostrogóty (říe Theoderichova se sídlem ve

Veroně a Ravenně), jejich sídla v severní Itálii po r.

568 zaujali Langobardi.

Zkáza měst římských. Římská města, je Germáni sice dovedli zničit, ale nikoliv obývat, pustla a zarůstala mechem. Jen pobření města dalmatská a istrijská, mezi nimi i Aquileia, se zachovala nepřetritě do středověku; zde a v jiních Tyrolích udrelo se románské obyvatelstvo. Z měst Illyrika bylo jediné Sirmium v Pannonii do 2. pol.6. stol. ovládáno říí východořímskou.

II. Počátky státního

a kulturního ivota

Germánů a Slovanů

1. Vstup nových národů do naich

zemí.

Slované, Avaři, Bavoři

Vechny ty rozmanité germánské kmeny, je to

lik století sousedily se zeměmi Illyrika a konečně

je zaplavily, nezanechaly v naich zemích nej

mení stopy svého pobytu. Zanikly národnostně

v Itálii, Galii a Hispanii; zbytky v zemích dunaj

ských (např. Gepidové v Banátě) později mezi

Slovany. Jediný kmen německý, jen tady zaloil

trvalá sídla, byli Bavoři (Baioarii), kteří prý r. 508 zaujali část staré Vindelicie a Rhaecie mezi Lechem a Innem a dále Solnohrady a Tyroly a do pusterského údolí. Odkud přili, není známo; vládnoucí mínění, e byli potomky Markomanů, je sotva správné. Ze zemí naeho mocnářství, jak vidno, zaujali jen nepatrný díl. Ostatek celého ohromného prostranství od sídel bavorských na východ a k Černému moři, na sever a k Baltu a na jihovýchod a k Adrii a za dolní Dunaj do nitra Balkánu se plní od počátku 6. stol. novým národem Slovanů. Slované vak nepřicházejí sami: brzy po nich, asi současně s odchodem Langobardů do Itálie (568), proniká do Pannonie nová mocná vlna mongolská národ Avarů. Teprve těmito velkými posuny národů v 6. stol. se ustaluje etnografický základ, na něm se vyvíjely dějiny naich zemí. Avaři sice zahynuli v moři slovanském, ale jejich místo zaujali konečně jim podobní Maďaři.

Avaři byli původu turkotatarského jako Hunové. Byli

surovým národem jízdních kočovníků, těl velkých

(proto v jazycích západoslovanských jejich jméno

obři znamená člověka nad průměr velkého; podobně

zapsali se v pamě Germánů Hunové jako obři Hün

nen), hlav větím dílem oholených se zbytkem vlasů

spletených v cop. Proti jejich jízdním vojskům bylo

těko pěím bojovníkům slovanským se ubránit. Zotro

čených mas slovanských uívali Avaři jak k opatření

svých hospodářských potřeb, tak k účelům vojenským.

Jejich rozsáhlá tábořitě v Pannonii slula hrynky.

Otázka, jak bylo mono, aby slovanské kmeny ze svých dosavadních sídel za Karpaty a Vislou zaplavily během 6.7. stol. území tak rozsáhlá, dávala odedávna vznikat domněnkám, je chtěly rozličně záhadu vysvětlit. Středověk si např. představoval, e jiní Slované jsou potomky Illyrů a také v 18.19. stol. dokazovala řada učenců, e Slované jsou v naich zemích usedlí od prvopočátku (kola autochtonistická), ano i e Bójové a Markomani byli Slovany. Nejnověji proniká stanovisko prostředkující, chtějící tomu, e vlastní slovanské masy dostaly se v pohyb do zemí dunajských sice teprve v 2. pol. 5. stol. (v té době asi zaplavena byla Dácie), ale e ojediněle se Slované usazovali při Dunaji ji

v 1.4. stol. po Kr. Z hrobových nálezů se pak

dovozuje, e i v severních Čechách a západně od

Visly byli Slované usídleni mnohem dříve, ne

připoutělo obyčejné mínění, a to snad ji v době

před Kristem.

Stěhování Slovanů. Od konce 5. stol. postu

pují Slované z jihoruských níin na hranice říe

východořímské a v 1. pol. 6. stol. naplňují cele

starou Dácii na jih a k Dunaji. Řekové je rozli

ují v bojovné Anty a Slověny (Sclaahnoi);

skoro současně se Slovany přicházejí tou cestou

huntí Bulhaři. Po roce 518 se počínají útoky

Slovanů na Balkán; od 2. pol.6. stol. útočí na Bal

kán i Avaři, často jako páni nebo velitelé Slova

nů, někdy jako jejich spojenci. Za těchto vpádů je

několikrát obléhán Cařihrad i Solun a zničena

Salona. Slované se nespokojují nájezdy, nýbr se

usazují v dobyté zemi, a do pol. 7. stol. je jimi po

slovaněno (kromě řeckých měst při pobřeí) celé

nitro Balkánu, a to i daleko na jih do Peloponné

su. V rozíření sídel slovanských a do Istrie a do

východních Alp mají asi účast Avaři: i tu podnikají Avaři se Slovany nebo kadý národ zvlá (asi od r. 600 po Kr.) nájezdy na sídla Langobardů a Bavorů. Hranice slovanských sídel sahá tu brzo na západ a k Eni, tedy a k hranici avarského panství proti Bavorům. Předkové dneních Slovinců tu zabrali vechny pozdějí rakouské alpské země kromě západní části Horních Rakous, Solnohradska a Tyrolska. V pusterském údolí v Tyrolích vak jetě seděli; v Istrii jen z části. Slované zemí českých a severních Uher se přistěhovali do svých vlastí znenáhla od severu, tedy teprve potom, kdy byla Slovany naplněna irá prostranství od Visly na západ a k Labi a Sále. Ostrovy slovanské se posunuly vak i na západ za dnení hranici českobavorskou, do Frank a Falce. O době jejich příchodu nevíme nic jistého; výklad, e ústup germánských kmenů ve 4.6. stol. jim uvolnil znenáhla cestu, je stále jetě nejpravděpodobnějí.

Počátky národů slovanských. Germánskému západu

sluli Slované Vindy, podobně jako římským geografům

(Vinidi). V Itálii a v Byzancii vak jetě dlouho do stře

dověku označují rozlehlé slovanské země v Podunají

jednotným názvem Sclavinia. Je to důkaz, e bezpočet

kmenů nedospěl dlouho k organizaci ve větí národní

celky. Tak české Slovany pod zvlátním názvem Beovi

nidi nebo Behemi znají teprve letopisy západní od kon

ce 8. stol., Slovany moravské a hornouherské pod jmé

nem Maraharii nebo Margenses od 1. pol.9. stol. V tée

době jmenují se poprvé v přímořské Dalmácii Chorvati

a ve východní (starověké) Dalmácii Srbové. Nejdříve

(v 7. stol.) jmenují se Srbové severní, při Sále sídlící.

Jméno Poláků vyskytuje se a v 10. stol. Národ ruský

nabývá svého historického názvu teprve poslovaněním

normanských ruských vojenských druin v 9. a 10. stol.,

podobně národ Bulharů poslovaněním panujících

čeledí hunských.

Říe Sámova. V letech 624658 si zaloil jeden z franckých kupců, obchodujících se západními Slovany, poddanými Avarů, jménem Sámo, panství mezi nimi. Jeho vedením Slované, kteří se ji byli krevně s Avary pomísili, střásli jho avarské a později porazili i vojska francká (r. 631, bitva u hradu Vogastu, místa neznámého). Po jeho smrti se říe rozpadla. Neznáme jistě ani polohy její; obyčejně se klade do Čech a sou

sedství; nepříli pozdní pramen vak tvrdí, e

Sámo sídlil v Korutanech. Jeho říe byla první

větí státní útvar mezi Slovany naich zemí.

2. Kultura starých Germánů

a Slovanů.

Stát a společnost. Vítězstvím Germánů a Slovanů

nad Římany a Řeky byly nae země uvedeny cel

kem v tý stav kulturní, v jakém byly v době před

římskou okupací. Na místo světové monarchie

nevstoupil jednotný stát germánský ani slovan

ský, nýbr bezpočet drobných kmenových stá

tečků, navzájem se potírajících. Tato kmenová

území slula pro Římany civitates; u Germánů se

dělila v mení okresy zvané gau (nebo se s nimi

kryla); u jiních Slovanů v upanije. Kmen pev

ně spojovalo v jedno vědomí společného půvo

du; skládal se pak z členů svobodných rodů nebo

li čeledí (u Germánů sippe), tj. velikých rodin,

bydlících a hospodařících společně, pokud tomu

poměry dovolovaly. Rod byl základní jednotkou

hospodářskou, právní i vojenskou: hospodařil

společně v určitém oddílu pastvin a lesů, společ

ně mstil nebo pykal za spáchané křivdy a v kme

novém klínu vojenském jeho členové stáli pohro

madě. Mezi rody byly rozdíly co do urozenosti a

bohatství; z nejurozenějího byl volen kníe

(u Římanů princeps, rex, dux). Vedle této panují

cí vrstvy svobodných byli nesvobodní a otroci,

ukořistění ve válkách nebo z rodů vyloučení a je

jich potomci. Ti jednak opatřovali hrubí hospo

dářské práce rodu, jednak byli předmětem vý

vozního obchodu. Rozdělením společnosti na

vrstvu svobodných pánů a vrstvu nesvobodnou

osobně nebo hospodářsky se tedy neliili barbaři

v podstatě od Římanů.

Za to byly veliké rozdíly v hospodářském

ivotě. Římská společnost byla vybudována na

pokročilé městské kultuře; Germáni a Slované

měst neznali a původně neznali ani stálých sídel

vesnických. Byli to předevím pastevci a lovci,

ijící v lesích a u vod, kde lov zvěře a ryb, chov

lesních včel, chov vepřového dobytka v dubo

vých a bukových lesích, chov ovcí a mení mě

rou hovězího dobytka a koní měl dlouho převahu

nad skromným zemědělstvím, je neznalo ozi

mého obilí a nezamýlelo vůbec obdělávat pole

k jeho stálému zuitkování. Převaha pastevectví

a dobytkářství způsobila, e kmeny se snadno

stěhovaly z krajiny do krajiny; osady rodů byly

stavěny tak lehce (z tyčových, hlínou vymaza

ných chat), e opustit je nebylo velkou ztrátou;

cennějí části byly stěhovatelné. Byla to spíe

občasná tábořitě ne pevná sídla. To vysvětluje

podstatně i monost stálého stěhování národů,

jinak nám těko srozumitelnou. Takto porozumí

me také, proč staří Slované a Germáni neznali

soukromého vlastnictví půdy a proč jen celý

okres nezbytný pro výivu dobytka, náleejícího

rodu nebo kmeni, mohl být objektem jejich vlast

nického nároku. S tím souvisí, e země osazené

těmito polokočovnými kmeny byly řídce osídle

ny; nebo rod, ijící jen z lovu a z dobytka, bez

vydatné pomoci zemědělské, potřebuje k výivě

značné prostory. Ve se to změnilo, kdy vlivem

římským poznali (nejdřív Germáni) prospěch

pokročilejího zemědělství a byli jím trvale

připoutáni k novým svým sídlům a vlastem.

I potom ovem trvaly mezi kulturou římskou

a poměry germánskoslovanských kmenů tak hlu

boké rozdíly, e je nedovedl vyrovnat vývoj ce

lých století. Slované a Germáni ili nadále v tzv.

hospodářství přírodním, v něm kadý rod opat

řoval si domácí prací (en a otroků), co potřebo

val na oacení a nářadí (řemeslo bylo omezeno

asi jen na hrnčířství a kovářství) a v něm prodej

a koupě zboí byly neznámé a byly nahrazovány

výměnou. Hlavním bohatstvím stále jetě nebyla

půda náleející rodu, nýbr jeho dobytek, a les

a pastviny k osadě přísluející stále měly velkou

převahu nad zoraným nebo jen motykou zpraco

vaným polem. Ale v této pokročilejí době se vy

víjí ji soukromé vlastnictví jednotlivých rodin

k zorané půdě, kdeto les a pastviny jsou stále

společným majetkem rodové osady.

Statek dosud v moravských nářečích znamená tolik

co dobytek a slovo skot samo jazykově souvisí s ně

meckým Schatz. Slovo kupec pochází z lat. Caupo;

prodávat znamená původně: dávat výměnou. Slovo

platit souvisí s plátnem; jetě v 10.12. stol. byly

kusy plátna u severních Slovanů směnnou hodnotou

kupovaného zboí. Práce zemědělské vykonávali ne

svobodní a otroci (smerdi a robi) a eny; svobodný

Germán i Slovan je pokládal za nepřiměřené stavu

svému.

O rozsahu moci kníecí nejsme zpraveni jasně; zdá se, e byla absolutní (jako moc stařeiny v jeho čeledi) nebo se jí záhy stala působením vzorů římských, kde císař byl vládcem neomezeným a bohem zaiva. Ale jistá závislost kníete na vůli předních rodových stařeinů, scházejících se v daný čas (tj. rok, něm. ding) k soudům, byla nepochybná. Vítězství nad znepřáteleným kmenem rozmnoilo nejen počet otroků, ale dalo kníeti v moc i nová území, jeho částmi kníe později poděloval členy své bojovné druiny. Tou cestou, nejdříve u Germánů, dospělo se asi ke vzniku soukromého velkostatku; u Germánů, usedlých na půdě kdysi římské, působily přímo vzory hospodářských i právních poměrů římských. U Slovanů je kníecí druina vojenská dosvědčena teprve později.

V ivotě právním byla kadá čeleď odkázána na svépomoc; zabití svého člena trestávala krevní mstou nebo přijímala za ně výkup. Jetě dlouho do středověku je soudnictví germánské i slovanské, je se řídí ovem jen právem obyčejovým, proniknuto zásadou, e vechny zločiny (kromě zrady) lze smířit náhradou hmotnou. Pokuta (u Slovanů obecně cena) je rozličně stupňována podle velikosti úrazu nebo podle velikosti cti zabitého (slovo čest souvisí prý s počítat). Pokuta za zabití slove se Germánům wergeld, západním Slovanům hlava. Pravda se zjiuje přísahou (přičem se ádá různý počet soupříseníků podle sociální hodnoty obviněného) nebo boím soudem, ale provedení rozsudku záleí zase hlavně od svépomoci.

V ivotě rodinném jsou si krevní příbuzní

(např. bratr a sestra) blií ne manelé; vůbec

mylenky příbuzenství a proslulého příbuzenství

(urozenosti) jsou směrodatné pro vechny vztahy

právní a společenské. eny a děti jsou v moci

muů, podobně jako otroci. Nevěstu mu získává

zpravidla výkupem (věno je kupní cena) nebo

únosem (únos bývá i formalitou po výkupu); bo

hatí ijí v mnohoenství. Těla mrtvých jsou buď

spalována nebo pohřbívána; u některých kmenů

spalují se zemřelým bojovníkem nejen jeho

zbraně, nýbr i vdovy.

Co se týče náboenství, jsou systémy bohů

a bohyň, je u Germánů i Slovanů objevilo starí

bádání, vesměs pozdějího nebo pochybného pů

vodu. Lze říci, e Slované i Germáni věřili v po

smrtný ivot due a v démony, tj. zosobněné síly

přírodní, je se posléze vyvinuly v představu

bohů. Z bohů nejhroznějí byl bůh hromu a ble

sku (Perun u Slovanů, Donnar u Germánů). Bo

hům a démonům, jejich sídla tuili v hloubi stu

dánek, v zurčících potocích, v listoví stromů

a hájů a na horských výinách, přináeli oběti. O kněích není zpráv; zato o kouzelnících a čarodějích, kteří hověli velmi vyvinuté pověrčivosti lidu.

Vnějím zjevem se Germáni a Slované velmi podstatně liili od malých, snědých a černovlasých Římanů; byli vysocí, bílé pleti a narudlých vlasů (jako vechny národy severu). I chvály a hany, jich se jejich povaze dostává, se vysvětlují z kulturního stavu jejich přirozeně: byli mravů nezkaených, stateční, pohostinní, ale zároveň lstiví a věrolomní, ukrutní a pinaví. Chválená jejich svobodomyslnost byla jen rubem jejich neukázněnosti, neschopnosti poslouchat a podrobit se vyím potřebám celku. To platí víc o Slovanech ne Germánech; první větí státní organizace vznikly mezi nimi jen působením cizinců. Také v ohledu vojenském stáli Slované za Germány, kteří byli dokonaleji vyzbrojeni; hrobové nálezy svědčí vůbec o pokročilejí kultuře germánské.

Okolnost, e Germáni Slovany v kultuře předstihli, se

vysvětluje přirozeně. Germáni byli pět set let dříve pří

mými sousedy Římanů, brzy pak hromadně usazeni

mezi románským obyvatelstvem. Nebylo jim také zno

vu a znovu bránit se turkotatarským dobyvatelům. Ve

třetím a čtvrtém století vystupují ji v pozdějích síd

lech svých větí národní celky Franků, Alamanů, Sasů,

Durynků. U Slovanů to pozorujeme teprve o 500 let

později. Jazyk německý prozrazuje dosud velkým

mnostvím slov původu latinského, jak pronikavé

a dlouhotrvající byly kulturní vlivy Říma na Germány.

Slované, kteří se za podobných okolností učili později

z kultury řecké na Balkáně, nepodlehli jí jazykově do té

míry. Mnohem více přejali Slované ji dříve od Gótů;

slova: kníe, chléb, chýe, chlév, stodola, meč, brnění,

helm, snad i pluh a jiná pocházejí odtud. Z toho je vidět,

e Slované byli áky Germánů i ve vojenství. Je přiro

zené, e také křesanství přijali Germáni mnohem dří

ve; ariánský biskup gótský Wulfila překládá bibli do

góttiny ji v 2. pol.4. stol., a to někde v Moesii; je zají

mavé, e o půl tisíciletí později je překládána v soused

ní Makedonii bible poprvé do slovantiny. Ostatek

i mezi jednotlivými germánskými kmeny na jedné

a slovanskými na druhé straně byly co do stupně pokro

čilosti veliké rozdíly: mezi Franky a Sasy v 8. stol. byl

asi tý rozdíl jako mezi Franky a Slovany. Srbské

a chorvatské kmeny stály v 8. stol. zajisté výe ne

kmeny saské nebo polské, skryté v lesích a močálech

a nemající ádných kulturních styků.

Starí historiografie 19. stol. si představovala, e

mezi Germány a Slovany byly zásadní rozdíly. Germá

ny líčila jako národ bojovných dobyvatelů ijících

z lovu a kořisti a sociálně rozdělený v pány a otroky,

Slovany jako národ holubičí povahy, národ pokojných

zemědělců, neznající stavovských rozdílů avůbec zříze

ný demokraticky. Toto pojetí Slovanů zbásněno je např.

Kollárem v slavném jeho Vstupu v Slávy Dceři. I ně

mečtí badatelé té doby líčili staré Germány nesprávně

jako národ svobodných sedláků. Na tyto omyly působi

ly Rousseauovy a Herderovy teorie o dokonalosti pří

rodního stavu kulturního a potom vlivy romantismu.

3. Zaloení nadvlády francké v naich

zemích.

Základy středověkého zřízení státního a společenského. Říe římská oila znovu v císařství Karla Velikého. Vzdělanost římská zapustila na půdě staré Gallie kořeny příli hluboko, ne aby mohla cele podlehnout rostoucí barbarizaci, po

čínající s panstvím Franků (od konce 5. stol.).

Karlem Velikým nastává doba, která chce vědo

mě na starou kulturu navázat. Ale císařskou ko

runu přijímá Karel od papee (r. 800) teprve,

kdy rozířil své panství a k Labi a střednímu

Dunaji a hluboko do Itálie, kdy má vskutku v ru

kou moc císařů. Svou císařskou moc pojímá způ

sobem, jen upomíná v mnohém na

césary-augusty starořímské; pokládá se nejen za

pána světa, ale i za vykonavatele vůle boí na

zemi, za posvátnou hlavu obce křesanské, zod

povědnou za spásu duí; vládne nejen státu, ale

i církvi svých zemí, svolává synody a potvrzuje

jejich usnesení, jmenuje biskupy, pečuje o kázeň

v kléru i o rozíření evangelia. Stát a církev splý

vají v jedno a tento zvlátní poměr se pak přenáí

do meních celků státních, je vznikly na tros

kách francké říe. Karlova říe jetě nezná města;

hospodářsky se opírá o velkostatky (villae),

náleející císaři a velmoům světským nebo du

chovním; tyto velkostatky, osazené silami otroc

kými, a s nimi pokroky zemědělské kultury se

odtud íří dále do střední a východní Evropy.

Také správní rozdělení říe do hrabství (comita

tus) je ve stoletích následujících napodobováno

od sousedů; po něm pak i zřízení lenní, je se vy

vinulo plně v 9.10. stol., proniklo vechen ivot

státní a společenský, a i správní úředníky hrabské

proměnilo v many, území hrabská v léna a celý

stát ve stát mansky zřízený (stát lenní).

Podmanění Bavorů. Moc francká vstoupila

na hranice naich zemí zejména vyvrácením říe

Langobardů a Bavorů. Bavoři byli závislí na

Francích ji v 6. století. Jejich kníata sídlila

v Řezně, Frisinkách a Solnohradě. V Solnohradě

(starověkém Juvavum), kde jetě byly zbytky

římských staveb i románského obyvatelstva,

zaloil kolem r. 700 sv. Rupert chrám sv. Petra,

nejstarí tvrz středověkého křesanství v naich

zemích. Kolem r. 740 zřídil sv. Bonifác zvlátní

biskupství ve Frisinkách, Solnohradě, Pasově

a Řezně (působiti sv. Emmerama); jetě dále na

východ, poblí dolní Ene, byl zaloen (r. 777)

kláter v Kremsmünsteru pro misie mezi soused

ními Avary a Slovany. Roku 788 připojil Karel

Veliký Bavory pro opětovnou vzpouru kníete

Tassila přímo ke své říi.

Slované korutantí. Chorvati. Na východ od

Bavor, za Ení počínala se v starém severním

Noriku sídla avarská. Ale zbytek Norika je obý

ván Slovany a sluje Carantania; jině k němu při

léhá jiná země slovanská Carniola (dnení Kraň

sko), leící v sousedství langobardského Friaulu

(Furlanska). Slované korutantí jsou spravováni

vlastními kníaty, o nich máme zprávy ze 7. i 8.

století. Hlavním sídlem kníat je Krnski grad

(Karnburg mezi Celovcem a sv. Videm); kníata

jsou od poloviny 8. století křesany; pokřesaně

ní země se tu ujímají biskupové solnohradtí. Po

liticky byli korutantí Slované závislí na Bavo

rech a spolu s nimi se dostali pod nadvládu

Franků. Po dobytí říe langobardské a Friaulu

(776) dobývají Frankové i byzantskou Istrii a íří

svou moc i nad Slovany, usedlé mezi Drávou

a Sávou, ano i nad Chorvaty dalmatské, a k řece

Cetyni. Pobření města dalmatská zůstala

posluna císařů byzantských.

Dobytí země východní. Svou říi na jiho

východní hranici rozířil Karel Veliký vyvráce

ním panství avarského. R. 791 pronikl podél Du

naje s velkým vojskem a do severní Pannonie;

jeho syn Pippin dokonal pak v letech 79296 po

tření Avarů s pomocí Slovanů korutanských.

Avaři ovem odnárodnive se mezi Slovany po

zbyli zatím své původní síly. Tak bylo rozířeno

panství francké na celou starou Pannonii, ano

i dále do pozdějího Banátu. V zemích tak získa

ných, zvaných neurčitě zemí východní nebo

Slavinií, vidíme potom na východě, v staré

Pannonii, vznikat kolem r. 840 slovanské kníec

tví Privinovo pod svrchovaností Franků, se síd

lem v Mosaburku u jezera Blatenského; po Privi

novi tu vládl jeho syn Kocel (861874). Za to

kraj mezi Ení a Vídeňským lesem byl rozdělen

v hrabství a připojen k Bavorsku. Ale hrabata

této vojenské hranice na východě bavorském

(Pannonici nebo Avarici limitis praefecti nebo

prostě comites) jsou velmi samostatná, majíce

postavení pozdějích markrabí doby otonské.

Také v Korutanech mizejí v té době jména slo

vinských kníat; země se stává údělným vévod

stvím vedlejích linií Karlovců. Na levý břeh Du

naje se rozířilo bavorské panství jen nepatrně

(a asi ke Koubě). Diecézí sluela dobytá země

za Ení (spolu se severní Pannonií) k Pasovu,

kdeto Solnohradu, jen byl r. 798 povýen na

metropolitní sídlo bavorského arcibiskupa, při

dělena Karantanie na jih a k Drávě a střední

Pannonie. Co bylo jině od Drávy, sluelo k pat

riarchátu aquilejskému a krylo se asi s politickým

rozsahem vévodství friaulského. S panstvím

frankobavorským východně od Ene počíná se

německá kolonizace nejbliích krajin,

prostředkovaná záhy klátery bavorskými i za

Ení nově zaloenými (např. Sv. Hypolit).

Podmanění Čechů. V letech 805806 vypra

vilo se francké vojsko i proti Slovanům českým

kteří tu poprvé vstupují na světlo dějin a pro

niklo do poříčí Ohře a Labe. Zprávy pozdějí po

čítají Čechy mezi národy říi poplatné. e jméno

Karlovo zapsalo se hluboko v pamě západních

Slovanů, zřejmé z toho, e stalo se jim názvem

krále vůbec.

4. Zápas vlivů franckých

a byzantských

Po rozdělení francké říe r. 843, je poloilo zá

klad k osamostatnění Německa, Francie a Itálie,

zdědila výboje a nároky Franků na východě říe

východofrancká. Hlavní sídlo jejího panovníka

Ludvíka Němce, vnuka Karla Velikého, bylo

Řezno, čím se středisko výbojného postupu

Franků k východu posunulo zcela blízko k naim

hranicím. S tím souvisí, e v té době přijala část

kníat kmenů českých v Řezně křest (845) a e

svrchovanost Franků se rozířila i nad kmeny

moravskými, sedícími na Moravě a Slovensku

(na jih a k Dunaji). Tato svrchovanost nezabrá

nila ovem občasným povstáním a s nimi novým

a novým bojům. Také Chorvaté mezi Sávou

a Drávou pod kníetem Ljudevítem (sídlil v Sis

ku) r. 819 povstali, podporováni Slovany z Koru

tan a Kraňska, ale byli přemoeni. Tak se na po

břeí dalmatském a na Sávě stýkaly nadále

hranice francké říe s dravami Byzantinců nebo

aspoň s mezemi jejich nadvlády, nebo v 9. stol.

Slované balkántí, zejména Srbové, stáli pod svr

chovaností Byzance. Teprve po r. 875 se podařilo

Byzanci podmanit si Chorvaty dalmatské; pan

ství francké v Srěmu bylo pak od 1. pol.9. stol.

ohroováno Bulhary. Řekové pro opětovné boje

s Araby a Bulhary nemohli na severní hranici vy

stoupit s důrazem vojenským. Za to se pokusili

svůj vliv na sousední Slovany pojistit si jiným,

trvalejím způsobem.

O tom poučuje historie sv. Konstantina

a Metoděje. Moravané, jich prvým známým

kníetem je Mojmír (od r. 830), ji poznali

křesanství, je ířili mezi nimi zejména němečtí

věrozvěsti. Roku 846 dosadil jim Ludvík Němec

za kníete Rastice (Rostislava), synovce Mojmí

rova. Rostislavovi německé misie nebyly vítány

(následky jejich mohl pozorovat v Korutanech),

proto ádal, a to spolu se svým synovcem Sva

toplukem, vládnoucím na Slovensku (v Nit

ře), o věrozvěsty slovanské, nejdříve u papee,

potom v Cařihradě (r. 863). Císař Michal III.

vskutku vypravil do Moravy svého vynikajícího

dvorského teologa Konstantina, jen se ji

osvědčil v náboenských poselstvích k Arabům

a Chazarům, a pocházeje ze Soluně, nejen uměl

dobře slovansky, nýbr byl ji sestavil (na zákla

dě řecké kurzivy) písmo vhodné pro jazyk slo

vanský a přeloil díl knih bohosluebných (poz

ději i bible) do slovantiny. Konstantina provázel

jeho starí bratr Metod, dřív císařský místodrící

mezi Slovany, potom mnich. Bratři působili

v moravských kníectvích a i v Pannonii Kocelo

vě po tři roky; do bohosluby zavedli jazyk slo

vanský (slovanská liturgie = slov. me) a vycho

vali si dostatek áků; vracejíce se domů, dosáhli

v Římě od papee Hadriána II. schválení

slovanského jazyka bohosluebného. Konstantin

vak, vstoupiv v Římě do klátera jako mnich

Cyril, zemřel předčasně; Metoda posvětil pape

na biskupa a poslal jej zpět na Moravu (870).

Říe Svatoplukova. To bylo v době, kdy byla

moc francká na celé hranici slovanské od Sály a

k Moravě s povstalými kmeny slovanskými

v boji. V těch válkách vydal násilný Svatopluk

strýce Rostislava v moc Franků; sám se vak ko

nečně postavil proti nim, zvítězil, ale r. 874 učinil

mír, jím se zavázal k poplatku. Metod, jej

pape zatím jmenoval arcibiskupem pannon

ským, se dostal za bojů mezi Franky a Moravany

v zajetí biskupů bavorských. Biskupové bavortí

pokládali Pannonii za svou provincii, a proto,

i pro Metodovy jazykové novoty a jeho řecké cír

kevní zvlátnosti, se stali jeho úhlavními nepřá

teli. Teprve pape Jan VIII. vyprostil Metoda

z rukou násilných biskupů, ale zároveň mu přísně

zakázal slouit mi slovansky. Odtud Metod

spravoval církev moravskou a do své smrti

(885).

Moc Svatoplukova se zatím rozířila daleko

do sousedství; podrobil si kmeny českých Slova

nů, část polských kmenů na Visle a v hrozné vál

ce v letech 883884, kterou vedl s vnukem Lud

víka Němce, Arnulfem, vládnoucím v Bavořích

a Korutanech, a s jeho pomezními hrabaty,

ovládl i dolní Pannonii. Působení Metodovu se

tedy otvíralo irí pole: víme např., e pokřtil

českého kníete Bořivoje (asi r. 874) i jeho cho

Ludmilu. Ale jeho poměr k Svatoplukovi se stále

horil. Svatopluk byl drsný válečník a rozkoník;

v jeho okolí se stále dreli němečtí kněí (např.

Viching, potom biskup nitranský a konečně

kancléř Arnulfův) a vlatí, méně přísní k slabos

tem kníete ne Metod, jen na pranýř stavěl

duchamornou hořkost ví rozkoe. Z okolí Sva

toplukova opět docházely aloby do Říma, e

Metod přece slouí mi slovansky a e jeho učení

je promíseno řeckými bludy. Rozpory konečně

vedly k tomu, e Metod dal Vichinga a Svatoplu

ka v klatbu. Po Metodově smrti opanoval Vi

ching Svatopluka úplně; kněí a slovantí áci byli ze země vyhnáni, ano i prodáni do otroctví. Hlavní jejich část nalezla novou vlast mezi Bulhary; také v Čechách se slovanská liturgie drela vedle latinské.

V Metodově historii je dosud mnoho nejasného. Le

gendy, z nich hlavní jsou psány staroslověnsky, a

papeské listy, pokud se nám zachovaly, si navzájem

odporují. Největí potí působí nepodezřelý list papee

Jana VIII. z r. 880, slovanskou liturgii slavnostně povo

lující, nebo jiné nepochybné zprávy tvrdí, e ji tý

pape (podobně jako jeho nástupce těpán V.) přísně

zakázal. Písmo, je Konstantin sestavil, sluje hlahol

ské; písmo cyrilské vzniklo asi o něco později v Bulhar

sku na základě řeckého písma unciálního. Jazyk, jím

bratři soluntí psali, bylo nářečí makedonské, dnes vy

mřelé. Jmenujeme jej staroslověntinou (starobulhar

tinou) nebo církevněslovanským jazykem. Zakladate

lé staroslověnské církevní literatury netuili, jakého

rozsahu nabude jejich dílo: dnes slyí při bohoslubě na

115 milionů lidí texty, tlumočené před víc ne tisíci lety

Konstantinem.

Konec říe moravské. Svatopluk zemřel r. 894. Po jeho smrti kníata českých Slovanů se vytrhla z posluenství synů Svatoplukových, kteří moc svou oslabovali nadto vzájemnými boji mezi sebou i s Bavory. Kníe Mojmír II. přece hájil s prospěchem samostatnost země i její samostatnost církevní; od papee vyádal si znovu zvlátního arcibiskupa pro Moravu. Ale v letech 903907 učinili konec vemu Maďaři.

Maďařise objevili v níině uherské ji za ivota Meto

dova; hlavní masa přila vak asi r. 894. Moravané

a Frankové se navzájem obviňovali, e si je na pomoc

zavolali. Maďaři přili od dolního Donu; jejich vůdce

slul Arpád. Řekům sluli Turkoi, Slovanům Ugři. Byl to

divoký, kočovný národ čeledi finsko-ugorské, v létě

bydlící pod stany, v zimě v chatrčích z rákosí a hlíny,

ijící z chovu dobytka, lovu a loupee.

Maďaři se usadili v Uhrách, právě kdy moc říe nejvíce poklesla. Roku 899 zemřel císař Arnulf; jeho syn Ludvík byl dítě estileté; skutečnou vládní moc na sebe strhli vévodové jednotlivých německých kmenů. Po pádu Moravy byli nejvíce na ráně maďarským útočníkům Bavoři.

Roku 907 se jim v cestu postavila vybraná vojen

ská moc Bavorů, ale Maďaři ji skoro úplně zniči

li. Cesta k nájezdům dovnitř říe jim byla odtud

otevřena. Co dobyl Karel Veliký na Avarech,

bylo najednou ztraceno; hranicí mezi Bavory a

Uhry byla zase řeka Ene.

Vpádem Maďarů byli jiní a severní Slované

od sebe nejen odtreni, ale i počínající se kulturní

styky Slovanů západních s řeckou Byzancí byly

zpřetrhány. Slované zemí českých a alpských

byli přinuceni hledat opory státní i kulturní v říi

německé, rodící se z trosek říe východofrancké.

Za takových okolností vystupuje od konce

9. stol. mezi západními Slovany v popředí stát

zaloený kmenem Čechů, jen sídlil ve středu

Čech, v krajinách na levém břehu dolní Vltavy.

III. Říe česká, uherská

a země alpské v době od

r. 9001200

1. Přehled dějin českých do r. 1197

Prvá kníata Čechů. Sv. Václav. Starí dějiny

české a do 11. stol. známe nedokonale. Kníata

kmene Čechů, která se r. 895 po smrti Svatoplu

kově přihlásila Arnulfovi v Řezně znovu k poslu

enství říe východofrancké, bratři Spytihněv

a Vratislav, byla povaována za nejpřednějí

mezi náčelníky kmenů slovanských v zemi. Byli

to Bořivojovi synové a pocházeli z rodu, který

svůj původ odvozoval od bájného Přemysla, jen

spolu se svou chotí, čarodějkou Libuí, zaloil

hrad Prahu a prvý organizoval řádnou vládu.

Křesanství, ji dříve z Řezna ířené, proniklo

působením Metodějovým i v kmeni Čechů; bo

hosluba se konala ritem slovanským vedle latin

ského, co asi zavdávalo příčiny ke sporům, po

dobně jako na Moravě; velký díl národa trval

jetě v pohanství.

Těmito spory byl určován i osud prvého čes

kého světce-mučedníka, mladého kněice Václa

va, jen po předčasné smrti svého otce Vratislava

(920) byl dědicem trůnu. Poněvad vak byl ne

dospělý, vládla na místě jeho matka Drahomíra.

Václav, o jeho vzdělání otec i bába Ludmila hor

livě pečovali (uměl latinsky, řecky i církevněslo

vansky), oddal se celou duí slubě křesanství,

zejména od té doby, co dospěl plných let a pře

vzal vládu. Strana, která jeho mniskou horlivost

nelibě nesla, a jí v čele stál mladí bratr Václa

vův Boleslav, odstranila jej vradou ve Staré Bo

leslavi (28. září 929). Zavradění sv. Václava,

jeho vláda byla zaloena na přátelských stycích

s králem Jindřichem I. a řezenskou církví, bylo asi popudem Jindřichovi, aby proti novému kníeti Boleslavovi zakročil a donutil jej k slibu poslunosti.

Sv. Václava oslavily legendy (slovanské i latinské),

vznikající hojně od 2. pol.10. stol., jako prvního velké

ho svědka příslunosti Čechů k národům křesanským,

tj. kulturním vůbec. Kostel sv. Víta, jej na hradě

praském zaloil a v něm byl pochován, se stal hlavní

svatyní českou; hrad praský slul hradem sv. Václava,

a později ve, co bylo v národním ivotě zvlá

důleitého, spojováno bylo s jeho jménem.

Boleslav I. (929967). Kdy po Jindřichovi nastoupil na trůn král Ota I. (935), postavil se Boleslav proti němu a dlouhá léta mu vzdoroval; teprve r. 955 mu pomáhá s vybranou legií českých bojovníků proti Maďarům v bitvě na Lechu. Po poráce Maďarů snad i Slované moravtí, nebo aspoň jejich část, se zbavili panství maďarského, ale je pochybné, zdali Boleslav rozířil české panství i na Moravu. Zato víme, e vládl řadě kmenů v horním Slezsku a v Krakovsku. Tou dobou se polské kmeny počaly organizovat ve větí stát se sídlem v Hvězdně; Boleslav s nimi udroval přátelské styky; jejich kníeti Měkovi dal za manelku svou dceru Dobravu. Tím byla víře křesanské raena cesta i mezi Polany. idovtí obchodníci otroky, cestující po slovanských zemích, jejich zprávy se nám zachovaly, líčí vůbec moc Boleslavovu jako velikou a Prahu jako největí obchodní místo ve slovanských zemích.

Rozvoj české moci za Boleslava I. nás nutí mít za to, e

v jeho době byla ji zaloena moc praských kníat nad

kmeny sedícími v zemi. Jména těchto kmenů známe jen

některá na hranici západní a severní; zvlátě silný kmen

byli asi Lučané v Poohří, Zličané (v Kouřimsku)

a Charváti (snad v Pojizeří). Východ a jihovýchod

země byl soustředěn jetě za Boleslavů pod panstvím

kníete Slavníka, sídlícího na hradě Libici. Slavníkovci

stáli vak ji asi pod svrchovaností praských kníat.

Boleslav II. Sv. Vojtěch. Za Boleslava II. (967999) byla česká část Slezska zabrána Poláky; ale stát český zesílil vnitřně jednak zaloením

praského biskupství (kolem r. 973), jednak vy

vrácením panství Slavníkovců (995). Sv. Vol

fgang, biskup řezenský, k jeho diecézi Čechové

dosud náleeli, svolil ke zřízení biskupství. Nové

biskupství bylo podřízeno mohučskému arcibis

kupovi. O jeho zaloení v Praze měl hlavní záslu

hu Ota I., jen tou dobou (968) ustavil na severu

od Čech, v Magdeburku, nové arcibiskupské síd

lo pro země polabských Slovanů a podřídil mu

několik nových biskupství (např. Míeň, Po

znaň). S mocí královskou ujaly se i mezi Sasy

snahy po vyí kultuře, je se jeví v tzv. ottónské

renesanci. Tím vím bylo dáno nové východisko

německému vlivu na sousední Slovany i na Če

chy. Prvním praským biskupem byl také Sas

Dětmar a druhým odchovanec magdeburské ko

ly, syn Slavníkův, Vojtěch (od r. 982). Vojtěch

proslavil nový stolec v celém tehdejím křesan

ském světě. Jsa odchován asketickým a mystic

kým ideálem křesanským, jak se tou dobou ířil

mezi vzdělanci z burgundského klátera Cluny,

ideálem, jeho vrcholem bylo trpět a umřít pro Krista, nemohl být spokojen v polobarbarském národě, který pro jeho svaté nadení neměl ádoucího porozumění. Dvakrát proto odeel do Říma, kde v kláterní cele se mu dýchalo nejvolněji. Konečně se vydal na apotolskou misii k pohanským Prusům, aby tam nalezl, po čem touil, mučednickou smrt (997). Rodina jeho v Libici byla zatím od Čechů mečem vyhubena a její rozlehlé kníectví připojeno přímo k Praze. Tím byla politická jednota země trvale zaloena.

Sv. Vojtěch, jen větinu ivota strávil v cizině, zůstal

i po smrti Čechům téměř cizincem. ádná větí legenda

domácího původu neslaví jeho mučednictví. Zato krás

né legendy byly o něm napsány v Itálii a Sasích. A pře

ce velikost zjevu Vojtěchova se zapsala hluboko do dě

jin: nad jeho hrobem zaloil Ota III. Polákům

hnězdenskou církev, její prvním arcibiskupem byl

bratr nebo příbuzný Vojtěchův Radim. Jiný soudruh

Vojtěchův, Čech Astrik, se stal prvním arcibiskupem

uherským a organizátorem církve uherské (Vojtěch

sám se zaslouil o rozíření křesanství mezi Maďary);

z kruhu Vojtěchova v Čechách vyla také legenda Kris

tiánova o sv. Václavu a sv. Ludmile, nejstarí památka

české činnosti literární.

Synové Boleslava II. Dobytí Moravy. Smrtí Boleslava II. poklesá patrně váha Čech; do popředí vstupuje mocná říe polská Boleslava Chrabrého, syna Dobravčina. Boleslav Chrabrý se zmocňuje Krakovska a dobývá Moravy, konečně i Čech, kde činí konec tyranské vládě Boleslava III. Jen pomocí krále Jindřicha II. byly Čechy osvobozeny (1004). Jaromír a Oldřich, kteří po starím bratru Boleslavovi III. se vystřídali (nikoli bez vzájemných bojů) ve vládě země, byli horlivými pomocníky Jindřicha II. v dlouholetých válkách, je vedl o slovanské země za Labem proti Boleslavovi Chrabrému. Po smrti tohoto mohutného válečníka (1025) se zmocnil Moravy Oldřich a dal ji v úděl synu Břetislavovi. Morava, tím způsobem trvale říi české získána, byla jen částí staré Moravy Rostislavovy; kraje po levém břehu Dunaje a k dolní Moravě dostaly se do moci markrabat rakouských, Slovenska se zmocnili Uhři.

Nadaný Břetislav (10341055), stav se kní

etem, pokračoval ve výbojích. Dobyl Krakov

i Hnězdno; zde vyzdvihl ostatky sv. Vojtěcha

a přenesl je do Prahy. Slavnosti přenesení svaté

ho břemene uili kníe i biskup ebíř, aby utuili

křesanského ducha mezi Čechy, vydave záko

ny proti některým hříchům a pohanským přeit

kům, s nimi marně bojoval sv. Vojtěch. Císař

Jindřich III. ádal, aby se Břetislav vzdal výbojů

polských a konečně jej k tomu donutil dvojím

taením do Čech (104041). Avak svrchovanost

nad velkou částí Slezska Čechové konečně uháji

li; ponechali Slezsko sice v rukou Poláků, ale

brali za to od nich roční poplatek. Břetislav zane

chal pět synů, z nich nejmladí Jaromír byl ur

čen stavu duchovnímu; na trůn vstoupil nejstarí

Spytihněv, po jeho smrti r. 1061 Vratislav. Druzí

dva bratři rozdělili se o Moravu tak, e Konrádo

vi připadlo údělem Brněnsko a Otovi Olomúcko,

ovem pod svrchovaností kníete českého.

Synové Břetislavovi touili po tom, aby se

jim dostalo královské koruny, aby se hodností

vyrovnali uherským a polským panovníkům. Je

jich manský poměr k německým králům byl

v tom hlavní překákou; asi proto povolil pape

Spytihněvovi nosit pouze mitru biskupskou.

Teprve Vratislavovi (10611092) se v r. 1085 po

dařilo dosáhnout královské koruny. Udělil mu ji

císař Jindřich IV. Odměnou za obětovnou po

moc, kterou mu Vratislav prokázal v jeho bojích

se Sasy a v bojích s kurií papeskou za sporů o in

vestituru. Také mu dal marku míeňskou a náhra

dou za ni brzo marku rakouskou; ale těchto zemí

se vskutku Čechům nedostalo, jen budyínská

a zhořelecká země (jádro pozdějí Horní Luice)

zůstala v rukou českých. Vratislav měl mnohé

rozbroje se svými bratry, zejména s Jaromírem,

jen stav se praským biskupem, povaoval se

v této hodnosti více za říského kníete, bratru na

roveň postavenému, ne za jeho poddaného. Vra

tislav proto znovu obnovil moravské biskupství

se sídlem v Olomouci (Jaromír chtěl Moravu

podřídit přímo diecézi praské) a vybudoval si

nové sídlo královské na Vyehradě, kde zaloil

a bohatě nadal i nový kapitulní chrám.

Synové Vratislavovi. Král Vladislav

(11401173). Po smrti Vratislavově, za panování

synů Vratislavových Břetislava II. (a 1100), Bo

řivoje (1107) a Vladislava I. (11091125) jsou

české dějiny naplněny jednak opětovnými boji

s Poláky, jednak stálými zápasy mezi členy rodu

Přemyslova, v nich rozhodčím bývali zpravidla

císaři. Jen r. 1126, kdy císař Lothar chtěl mocí

prosadit v Čechách svého kandidáta Otu Olo

mouckého proti Soběslavovi, nejmladímu synu

krále Vratislava, od Čechů zvolenému, dovedli

Čei vítěznou bitvou u Chlumce přimět císaře,

aby uz



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist