načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Dějiny naší říše - Josef Prof.Ph.Dr. Pekař

Dějiny naší říše

Elektronická kniha: Dějiny naší říše
Autor:

Dějiny naší říše byly napsány jako učebnice pro nejvyšší třídy středních škol Rakousko-Uherské a byly "schváleny výnosem C. K. ministerstva kultury a vyučování ze dne 9. dubna ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  93
+
-
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Elka Press
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 209
Rozměr: 22 cm
Úprava: geneal. tabulky
Vydání: 2., opr. vyd.
Spolupracovali: s doslovem Jiřího Raka
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-870-5711-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dějiny naší říše byly napsány jako učebnice pro nejvyšší třídy středních škol Rakousko-Uherské a byly "schváleny výnosem C. K. ministerstva kultury a vyučování ze dne 9. dubna 1914". Jedná se o pozoruhodně čtivou čítanku historie podunajské monarchie, zaměřenou na země Koruny české. Kniha ovšem nepokrývá jenom období, kdy Čechy byly součástí monarchie, ale celé období dějin od časů říše Římské až do roku 1914. Pekařovo pojetí dějin obsažené v této učebnici není ani dnes třeba příliš korigovat. Učebnice představuje hutný přehled dějin, který bychom v tomto rozsahu dnes těžko hledali. Pozoruhodná je i Pekařova vize dalšího vývoje habsburského soustátí, načrtnutá v závěru knihy. Lze jen litovat, že dějiny se krátce po vydání knihy ubíraly jiným směrem.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






.
Josef Pekaø
DÌJINY NA ŠÍ ØÍŠE
Nakladatelství Elka Press
Praha 2016





Josef Pekaø
Dìjiny na ší øíše
S doslovem PhDr. Jiøího Raka
Jako svou 41. publikaci vydal Leonid Køí !ek,
nakladatelství Elka Press, Praha 2011
Druhé opravené vydání
Stran 216
Jazyková redakce Jana Johnová
Sazba Jan Poláèek, SF SOFT
Tisk a vazba Finidr, s. r. o., ÈeskýTìšín
Text Josef Pekaø, 1914
Ilustrations © Zdirad J. K. Èech, 2011, 2016
Czech edition copyright © Elka Press, 2011,
2016
ISBN 978-80-87057-11-7





DÌJINY NA ŠÍ ØÍŠE
SE ZVLÁŠTNÍM ZØETELEM KE
KRÁLOVSTVÍM A ZEMÍM
V ØÍŠSKÉ RADÌ ZASTOUPENÝM
PRO NEJVYŠŠÍ TØÍDY ŠKOL STØEDNÍCH
NAPSAL
JOSEF PEKAØ
PROFESOR ÈESKÉ UNIVERSITY
SCHVÁLENO VÝNOSEM C. K. MINISTERSTVA
KULTU A VYUÈOVÁNÍ
ZE DNE 9. DUBNA 1914 È. 12.148.
NÁKLADEM HISTORICKÉHO KLUBU V PRAZE-I.,
KLEMENTINUM
1914
TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE





I. Doba panství øímského
Vdobì,kdysepoèaly výboje øímské
vnašichzemích – bylo to v 2. stol. pø. Kr. – byly obydleny
všechny kraje východoalpské na jih a!k Adrii
a na sever do pozdìjších Bavor, Èech a Moravy
kmeny keltskými, èástmi to národa, vyplòujícího
tenkrát støední a západní Evropu. Západ
poloostrova Balkánského byl obydlen kmeny
illyrskými, k nim!nále!ejí i dnešní Albánci; severnì od
Sávy byly kmeny Illyrù promíšeny s Kelty.
Øímané si podrobili nejdøív illyrskýkmen Dalmatù
a na prahu krajin alpských v území keltském
zalo!ili kolonie Aquileiu a Terst (Tergeste).
V l. 35–11 pø. Kr. se podaøilo Octavianovi
a jeho pastorkùm Drusovi a Tiberiovi podmanit
všechny kmeny keltskoillyrské ve velkém kruhu
od jezera Bodamského a!do Makedonie. Celek





takto dobyt ých zemí zvali Øímané pravidlem
Illyricum. Dunajská hranice Illyrika na severu
byla však proti sousedùm cele zajištìna a
opevnìna teprve ke konci 1. stol. po Kr. Sousedy
Øíma tu nebyli (v dnešních Bavoøích a
Rakousích) však ji!Keltové, nýbr!kmeny germánské,
zejména Markomani a Kvádové. Tyto kmeny od
1. stol. pø. Kr. znenáhla opanovaly sídla Keltù
podunajských (mezi nimi zvláštì Bojù), ale
øímské panství v zemích alpských vytvoøilo v
dunajské hranici pevnou hráz proti jejich dalšímu
postupu. Rozšíøit panství øímské do jejich zemí se
nepodaøilo. Zato na dolním Dunaji dobyl císaø
Traján Øímu v letech 101–107 po Kr. nové
rozsáhlé provincie Dácie (mezi dolní Tisou a dolním
Dunajem). Dákové byli národ kmene thráckého;
øecká vzdìlanost, jí!se neuzavírali, pøispìla
k tomu, !e si vytvoøili stát mocnýa Øímu
nebezpeèný. Vítìzství Trajánovo dalo øíši øímské
nejvìtší rozsah.
Rozdìlení Illyrika . Øímské Illyricum bylo
znenáhla rozdìleno v nìkolik velkých provincií





správních. Z tìch Dalmácie zaujala i území dne šní
Èerné hory, Bosny a Hercegoviny a chorvatské
pøímoøí. S ní na severu, v zemích dnes
uherských, sousedila Pannonie, ji!omezoval Dunaj;
na západ sahala k Vídeòskému lesu. Dále na
západ v zemích alpských a!k Innu a do východních
Tyrol prostíralo se Noricum, jeho!jádrem byly
dnešní Korutany a Solnohrady s èástmi obojích
Rakous, Štýrska, Tyrol a Bavor. Ještì dále na
západ a!k pramenùm Dunaje a Rýna a na jih asi
k pozdìjšímu Meranu se rozkládala Rhaecie
aVindelicie.Ji!níTyrolyaIstriebylymimohra-
nice Illyrika, nále!ejíce pøímo k Itálii.
Mìsta a komunikace.Pøes ètyøi sta let byly
tyto zemì pod panstvím øímským. Záhy (v 2.
a 3. stol. po Kr.) dosáhly takového stupnì
kultury, k jakému dospìly pozdìji namnoze teprve
v 19. století. Od doby Septimia Severa (193–211)
nále!ely k nejpøednìjším skupinám øíše. Jejich
rychlýrozkvìt byl obzvláštì zpùsoben øímskou
správou vojenskou. Øímané sem polo!ili na
60 000–70 000 mu!ù stálého vojska; jednotlivé





legie nebo jejich oddíly si vybudovaly na místech
strategicky dùle !itých znenáhla mocnì opevnìná
le!ení. Hlavní z nich byla podél dunajské
hranice, a to ve Vindelicii Castra Regina (Øezno) a
Castra Batava (Pasov), v Noriku Laureacum
(Lorch v Horních Rakousích), v Pannonii
Vindobona (Vídeò), Carnuntum (u Hainburku na
Dunaji, pøední pevnost Illyrika) a Aquincum (Budín).
Na místì dnešního srbského Bìlehradu stálo
Singidunum. Øímané se nespokojili s tìmito
pevnostmi, kolem nich!brzo vzrostla trhová mìsta,
nýbr!uzavøeli hranice øíše proti barbarùm v
krajinách Dunajem nechránìných (a nìkde i vedle
Dunaje) pøíkopem, opevnìným valy a tvrzemi,
zvaným limes. K spojení táboøiš&mezi sebou i s
Itálií zøídily legie rozvìtvenou sí&silnièní, její!
hlavní smìry vedly z Verony pøes Brenner do
Augšpurku (Augusta Vindelicorum) a Øezna a z
Aquileje jednak do Carnunta, jednak do
nejpøednìjšího mìsta Pannonie Sirmia (dnešní
Mitrovice; odtud název „Srìm“) a ze Sirmia dále do zemí
balkánských. Vojensky zvláš&významná byla





silnice, je !spojovala pevnosti le!ící na linii
dunajské, podobnì silnice z dalmatského mìsta
Salony (u Splitu) do Sirmia. Ani støedovìk, ba do
nedávna ani doba nová neumìla budovat silnice
tak trvalé a umìlé, dlá!dìné velkými kameny,
jako to dokázaly napø. na obtí!ném alpském terénu
øímské legie. Nemenším dùkazem technické
øímské vyspìlosti byl most zbudovanýTrajánem
pøes dolní Dunaj (u St. Ršavy), jen!otevøel
øímským legiím cestu do Dácie.
Pomìry hospodáøské a sociální. Vojska se té!
u!ívalo k velkým pracím melioraèním (napø.
vysušování ba!in, sázení révy). Ve velkých dílnách
vhlavníchtáboøištíchlegiísivojskosamozhotovovalo potøebné zbranì a odìv. Ponìvad!legionáøi
byli vìtšinou !enatí a vyslou!ilci byli usazováni
jako svobodní statkáøi v novì zalo!ených a v tzv.
fundy (statky) rozdìlených osadách
veteránských, bylo vojsko zároveò hlavním nástrojem
romanizace dobytých území. Romanizaci
podporovala i mìsta pro øímské pøistìhovalce zvláš&
zalo!ená (kolonie). Mìsta vojenská i kolonie





mìstské byly základem organizace správní; sprá -
va krajù, zvaných civitates – zpravidla to byly
staré obvody kmenové – nále!ela voleným
starostùm a senátu urèitého mìsta.
Mìš&ané (cives) byli svobodní, tj. mìli práva
mìš&anù øímských (co!znamenalo asi tolik, jako
ve støedovìku pùvod z urozeného rodu) nebo
aspoò o stupeò ni!ší právo latinské (ius Latii). Jen
tyto dvì panské tøídy obyvatelstva smìly nosit
øímskou tógu (odtud „togati“). K svobodným
byli poèítáni i svobodní èlenové kmenù
podmanìných nebo cizích; øímskýkroj jim byl zakázán.
Podmanìným kmenùm byla ponechávána
znaèná samospráva; jejich zástupci se scházeli na
jakýchsi snìmech, je!sluly „concilia“. Asi
uprostøed mezi svobodnými a nesvobodnými stáli
propuštìnci a coloni, tj. nájemní sedláci na
velkostatcích státních nebo soukromých, zvaných
villae. K nim pozdìji pøibyli tzv. laeti (slovo je
germánského pùvodu, snad „Leute“),
nesvobodní zemìdìlci, sedící na pùdì na èas propùjèené,
podobnì jako pozdìji ve státech støedovìkých.





Koneènì bylo velmi m noho otrokù, zamìstnaných
vmìstských!ivnostechnebonavelkostatcích;
rodina, která nemìla otroky, nebyla poèítána k
lepší spoleènosti. Mìš&ané øímští neplatili !ádné
danì pozemkové (podobnì jako šlechta v
pozdìjším støedovìku); za to podléhali výnosné dani
zdìdictví(co!podobásezasepozdìjšíodúmrti).
Ztohodùvoduudìlili císaøi poèátkem 3. stol.
všem mìstským obcím plné právo øímské.
Pomìry nábo%enské se vyznamenávaly
velikou svobodou, která snesla vedle sebe kult bohù
Kapitolu i bo!stev domácích i bo!ské uctívání
právì panujících cézarù i kulty rùzných bo!stev
orientálních, jejich!známost rozšíøili v zemi cizí
legionáøi. Jen prvé zprávy o køes&anství v našich
zemích, pocházející z doby Diokleciánovy,
mluví o pronásledování jeho a jeho muèedníkù. Ale
od 4. stol. po Kr., kdy se køes&anství stalo
nábo!enstvím státním, postihujeme i v zemích
Illyrika køes&anské biskupy (v Sirmiu byl
metropolita), dovídáme se o synodách køes&anských, o
zápasu s ariánstvím. Ano, zdá se, !e pohanství





(paganus, tj. venkovan, vesnièan) zùstávalo ve
4. století omezeno jen na vrstvy nevzdìlané
a hospodáøsky závislé, jich !si romanizace úplnì
nepodrobila. Køes&anství tìch dob ovšem v kultu
i obøadu pøevzalo a v duchu svém zpracovalo
mnoho prvkù a vzorù pohanských.
Novodobé vykopávky øímských mìst a táborù
vojenských a nalezené umìlecké pøedmìty a nápisy svìdèí
o blahobytu a pokroèilé kultuøe Illyrika. Ve vìtších
mìstech byl amfiteátr pro štvaní zvìøe a zápasy
gladiátorù (velikýamfiteátr byl objeven napø. v Aquincu
a jinýje zachován v Pulji), cirkus (pro závody) a
divadlo. Nejvelkolepìjší památkou stavitelskou je palác
Diokleciánùv v Salonì. Rozsáhlé chrámy, tr!ištì,
vodovody, mramorové stavby s láznìmi, mozaikovými
pùdami a malbami, zmínky o školách, obchodech
s vonnými mastmi, loveckých psech, pohostinných
výstupech cirkusových koèí nebo slavných gladiátorù se
zachovaly ve velkém poètu. Mìsta bli!ší Øímu nebo
Adrii, jako Aquileia nebo Salona a i mìsta ji!ní
Pannonie, na nì!po rozdìlení øíše v èást západní a východní
(ke konci 4. stol.) pùsobil pøedevším vliv Nového Øíma
(Caøihradu), vynikají ovšem takovými památkami víc
ne!táboøištì le!ící tìsnì na hranici.





Rozvrat moci øímské vpády barbarù. Za
hranicí horno- a støedodunajskou stály od doby
Caesarovy kmeny Germánù. Bylo jim pùvodnì
zakázáno pøekroèit limes a øímskýobchodník jim
nesmìl prodat zbranì, obilí, !elezo, zlato a sùl.
A!hluboko do 2. stol. po Kr. se nepokusili o útok
na øímská sídla; markomanská øíše Marobudova
se v dobì Augustovì rozpadla vnitøními boji
mezi Germány samými. Teprve Marcus Aurelius
musí v tì!kém boji (173–180) hájit hranice
Pannonie proti Markomanùm a Kvádùm. Potom po
celé století z této strany nehrozí nebezpeèí, za to
se objevuje daleko na východì. Tam od poloviny
3. století útoèí na Dácii a proniká i na Balkán
mocnýgermánskýnárod Gótù, jen!vládl
rozlehlým zemím slovanským a sarmatským od Visly
a!k Èernému moøi. V letech 257–275 Øím
ustupuje návalu a vzdává se øíše dácké, je!se stává
koøistí Vizigótù. Ale i toto nebezpeèí se zdá být
brzy odvráceno: Vizigótové se stávají køes&any
(vyznání vìtšinou ariánského) a pravidlem
dobr ými sousedy, takøka hradbou Øíma proti jiným
barbarùm; brzy dosahují jisté kultury, je!si
podmaòuje sousední barbarské kmeny germánské,
tak!e pro 4.–6. stol. mù!eme mluvit o gótské
dobì v kultuøe dunajských zemí. V té dobì
(4. stol.) se zaèíná hojnìjší mìrou pøijímání
Germánù, zejména Gótù, Vandalù, Markomanù do
vojenských slu!eb Øíma a vùbec usazování
kmenù barbarských jako vojenských „spojencù“
v provinciích øímských.
Øímské nenásilné taktice by se bylo podaøilo
zromanizovat a strávit i tyto nové !ivly, kdyby
nebyl najednou situaci zmìnil nájezd divokých
asijských koèovníkù hunských (tureckého
pùvodu) na Góty (r. 375). Vizigóti prchajíce pøed nimi
vrhli se na Balkán; z uteèencù se brzy stali
dobyvatelé; jejich vùdce Alarich pøivedl r. 410 poprvé
Germány vítìznì do samého Øíma. Pøíklad
Vizigótù dodal odvahu i germánským kmenùm
stojícím na hranicích Norika a Pannonie (jméno
Markomané se mezi nimi ji!ztrácí, za to pøibývá
jména Ostrogótové), kteøí také vnikají loupíce a!





do Itálie. Itálie se je štì sice zbavila všech tìchto
nepøátel – ale ve starém Illyriku je moc øímská od
té doby cele rozvrácena a románské obyvatelstvo
èastìji a èastìji opouští nechránìnývenkov a
hledá spásu v pevných mìstech. Zejména Pannonie
se stává cílem národù, které se zde tísní, aby
odtud nabyli nejvhodnìjšího pøístupu k zemi
poklady a koøistí nejslibnìjší, k vytou!ené Itálii.
V 1. pol. 5. stol. si tu zakládají øíši Hunové pod
hrozným Attilou; po pádu jejich moci (která si
podrobila všechny okolní kmeny germánských
Gótù, Gepidù, Rugiù, Herulù aj.) objevují se
v polovinì 5. stol. v Pannonii Ostrogótové. Podle
jména jim vládne Caøihrad, jen!jich u!ívá proti
jiným Germánùm stejnì jako kdysi Vizigótù.
Koneènì v 1. pol. 6. stol. se sem stìhují
z bývalých sídel markomanských Langobardi,
aby posléze podobnì jako døíve Ostrogótové, se
obrátili do severní Itálie (568).
Za nájezdù barbarù v 5. stol. zámo!né románské
obyvatelstvo Pannonie bylo namnoze vyhubeno nebo se
vystìhovalo do Itálie. Smutné pomìry v hornatém a tedy





víc chránìném Noriku ve 2. pol. 5. stol. líèí !ivot sv.
Severina, knìze, jen!si získal neobyèejné autority u
domácího obyvatelstva i u kní!at germánských v okolí.
Do Norika tísnili se tenkrát Ostrogóti od východu,
Rugiové od severu, Alamani od severozápadu; Patavis
byla ztracena, Laureacum opuštìno. Roku 487 je sídlo
Rugiù ji!v severním Noriku. Nakonec vidíme vládnout
v Noriku Ostrogóty (øíše Theoderichova se sídlem ve
Veronì a Ravennì), jejich!sídla v severní Itálii po r.
568 zaujali Langobardi.
Zkáza mìst øímských. Øímská mìsta, je!
Germáni sice dovedli znièit, ale nikoliv obývat,
pustla a zarùstala mechem. Jen pobøe!ní mìsta
dalmatská a istrijská, mezi nimi i Aquileia, se
zachovala nepøetr!itì do støedovìku; zde a v ji!ních
Tyrolích udr!elo se románské obyvatelstvo.
Z mìst Illyrika bylo jediné Sirmium v Pannonii
do 2. pol.6. stol. ovládáno øíší východoøímskou.





II. Poèátky státního
a kulturního %ivota
Germánù a Slovanù
1. Vstup nových národù do našich
zemí.
Slované, Avaøi, Bavoøi
Všechny ty rozmanité germánské kmeny,
je!tolik století sousedily se zemìmi Illyrika a koneènì
je zaplavily, nezanechaly v našich zemích
nejmenší stopy svého pobytu. Zanikly národnostnì
v Itálii, Galii a Hispanii; zbytky v zemích
dunajských (napø. Gepidové v Banátì) pozdìji mezi
Slovany. Jedinýkmen nìmecký, jen!tady zalo!il
trvalá sídla, byliBavoøi (Baioarii), kteøí prý





r. 508 zaujali èást staré Vindelicie a Rhaecie
mezi Lechem a Innem a dále Solnohrady a Tyroly
a !do pusterského údolí. Odkud pøišli, není
známo; vládnoucí mínìní, !e byli potomky
Markomanù, je sotva správné. Ze zemí našeho
mocnáøství, jak vidno, zaujali jen nepatrnýdíl. Ostatek
celého ohromného prostranství od sídel
bavorských na východ a!k Èernému moøi, na sever a!
k Baltu a na jihovýchod a!k Adrii a za dolní
Dunaj do nitra Balkánu se plní od poèátku 6. stol.
novým národem Slovanù.Slovanévšaknepøi-
cházejí sami: brzy po nich, asi souèasnì s
odchodem Langobardù do Itálie (568), proniká do
Pannonie nová mocná vlna mongolská – národ
Avarù. Teprve tìmito velkými posuny národù
v 6. stol. se ustaluje etnografickýzáklad, na nìm!
se vyvíjely dìjiny našich zemí. Avaøi sice
zahynuli v moøi slovanském, ale jejich místo zaujali
koneènì jim podobní Maïaøi.
Avaøi byli pùvodu turkotatarského jako Hunové. Byli
surovým národem jízdních koèovníkù, tìl velkých
(proto v jazycích západoslovanských jejich jméno





„obøi“ znamená èlovìka nad prùmìr velkého; podobnì
zapsali se v pamì &Germánù Hunové jako obøi –
„Hünnen“), hlav vìtším dílem oholených se zbytkem vlasù
spletených v cop. Proti jejich jízdním vojskùm bylo
tì!ko pìším bojovníkùm slovanským se ubránit.
Zotroèených mas slovanských u!ívali Avaøi jak k opatøení
svých hospodáøských potøeb, tak k úèelùm vojenským.
Jejich rozsáhlá táboøištì v Pannonii slula „hrynky“.
Otázka, jak bylo mo!no, aby slovanské
kmeny ze svých dosavadních sídel za Karpaty a
Vislou zaplavily bìhem 6.–7. stol. území tak
rozsáhlá, dávala odedávna vznikat domnìnkám, je!
chtìly rozliènì záhadu vysvìtlit. Støedovìk si
napø. pøedstavoval, !e ji!ní Slované jsou
potomky Illyrù a také v 18.–19. stol. dokazovala øada
uèencù, !e Slované jsou v našich zemích usedlí
od prvopoèátku (škola autochtonistická), ano i !e
Bójové a Markomani byli Slovany. Nejnovìji
proniká stanovisko prostøedkující, chtìjící tomu,
!e vlastní slovanské masy dostaly se v pohyb do
zemí dunajských sice teprve v 2. pol. 5. stol. (v té
dobì asi zaplavena byla Dácie), ale !e ojedinìle
se Slované usazovali pøi Dunaji ji!





v 1.–4. stol. po Kr. Z hrobov ých nálezù se pak
dovozuje, !e i v severních Èechách a západnì od
Visly byli Slované usídleni mnohem døíve, ne!
pøipouštìlo obyèejné mínìní, a to snad ji!v dobì
pøed Kristem.
Stìhování Slovanù.Od konce 5. stol.
postupují Slované z jihoruských ní!in na hranice øíše
východoøímské a v 1. pol. 6. stol. naplòují cele
starou Dácii na jih a!k Dunaji. Øekové je
rozlišují v bojovné Anty a Slovìny (Sclaahnoi);
skoro souèasnì se Slovany pøicházejí tou!cestou
hunští Bulhaøi. Po roce 518 se poèínají útoky
Slovanù na Balkán; od 2. pol.6. stol. útoèí na
Balkán i Avaøi, èasto jako páni nebo velitelé
Slovanù, nìkdy jako jejich spojenci. Za tìchto vpádù je
nìkolikrát obléhán Caøihrad i Solun a znièena
Salona. Slované se nespokojují nájezdy, nýbr!se
usazují v dobyté zemi, a do pol. 7. stol. je jimi
poslovanìno (kromì øeckých mìst pøi pobøe!í) celé
nitro Balkánu, a to i daleko na jih do
Peloponnésu. V rozšíøení sídel slovanských a!do Istrie a do
východních Alp mají asi úèast Avaøi: i tu
podnikají Avaøi se Slovany nebo ka !dýnárod zvláš&
(asi od r. 600 po Kr.) nájezdy na sídla
Langobardù a Bavorù. Hranice slovanských sídel sahá tu
brzo na západ a!k En!i, tedy a!k hranici
avarského panství proti Bavorùm. Pøedkové dnešních
Slovincù tu zabrali všechny pozdìjší rakouské
alpské zemì kromì západní èásti Horních
Rakous, Solnohradska a Tyrolska. V pusterském
údolí v Tyrolích však ještì sedìli; v Istrii jen
z èásti. Slované zemí èeských a severních Uher
se pøistìhovali do svých vlastí znenáhla od
severu, tedy teprve potom, kdy!byla Slovany
naplnìna širá prostranství od Visly na západ a!k Labi
a Sále. Ostrovy slovanské se posunuly však i na
západ za dnešní hranici èeskobavorskou, do
Frank a Falce. O dobì jejich pøíchodu nevíme nic
jistého; výklad, !e ústup germánských kmenù ve
4.–6. stol. jim uvolnil znenáhla cestu, je stále
ještì nejpravdìpodobnìjší.
Poèátky národù slovanských. Germánskému západu
sluli Slované Vindy, podobnì jako øímským geografùm
(Vinidi). V Itálii a v Byzancii však ještì dlouho do
støedovìku oznaèují rozlehlé slovanské zemì v Podunají
jednotn ým názvem Sclavinia. Je to dùkaz, !e bezpoèet
kmenù nedospìl dlouho k organizaci ve vìtší národní
celky. Tak èeské Slovany pod zvláštním názvem
Beovinidi nebo Behemi znají teprve letopisy západní od
konce 8. stol., Slovany moravské a hornouherské pod
jménem Maraharii nebo Margenses od 1. pol.9. stol. V té!e
dobì jmenují se poprvé v pøímoøské Dalmácii Chorvati
a ve východní (starovìké) Dalmácii Srbové. Nejdøíve
(v 7. stol.) jmenují se Srbové severní, pøi Sále sídlící.
Jméno Polákù vyskytuje se a!v 10. stol. Národ ruský
nabývá svého historického názvu teprve poslovanìním
normanských ruských vojenských dru!in v 9. a 10. stol.,
podobnì národ Bulharù poslovanìním panujících
èeledí hunských.
Øíše Sámova. Vletech624–658sizalo!ilje-
den z franckých kupcù, obchodujících se
západními Slovany, poddanými Avarù, jménem Sámo,
panství mezi nimi. Jeho vedením Slované, kteøí
se ji!byli krevnì s Avary pomísili, støásli jho
avarské a pozdìji porazili i vojska francká
(r. 631, bitva u hradu Vogastu, místa
neznámého). Po jeho smrti se øíše rozpadla. Neznáme jistì
ani polohy její; obyèejnì se klade do Èech a
sousedství; nepøíli špozdní pramen však tvrdí, !e
Sámo sídlil v Korutanech. Jeho øíše byla první
vìtší státní útvar mezi Slovany našich zemí.
2. Kultura starých Germánù
a Slovanù.
Stát a spoleènost.Vítìzstvím Germánù a Slovanù
nad Øímany a Øeky byly naše zemì uvedeny
celkem v tý!stav kulturní, v jakém byly v dobì pøed
øímskou okupací. Na místo svìtové monarchie
nevstoupil jednotnýstát germánskýani
slovanský, nýbr!bezpoèet drobných kmenových
státeèkù, navzájem se potírajících. Tato kmenová
území slula pro Øímany civitates; u Germánù se
dìlila v menší okresy zvané gau (nebo se s nimi
kryla); u ji!ních Slovanù v !upanije. Kmen
pevnì spojovalo v jedno vìdomí spoleèného
pùvodu; skládal se pak z èlenù svobodných rodù
neboli èeledí (u Germánù „sippe“), tj. velikých rodin,





bydlících a hospodaøících spoleènì, pokud tomu
pomìry dovolovaly. Rod byl základní jednotkou
hospodáøskou, právní i vojenskou: hospodaøil
spoleènì v urèitém oddílu pastvin a lesù, spoleè -
nì mstil nebo pykal za spáchané køivdy a v
kmenovém klínu vojenském jeho èlenové stáli
pohromadì. Mezi rody byly rozdíly co do urozenosti a
bohatství; z nejurozenìjšího byl volen kní!e
(u Øímanù princeps, rex, dux). Vedle této
panující vrstvy svobodných byli nesvobodní a otroci,
ukoøistìní ve válkách nebo z rodù vylouèení a
jejich potomci. Ti jednak opatøovali hrubší
hospodáøské práce rodu, jednak byli pøedmìtem
vývozního obchodu. Rozdìlením spoleènosti na
vrstvu svobodných pánù a vrstvu nesvobodnou
osobnì nebo hospodáøsky se tedy nelišili barbaøi
v podstatì od Øímanù.
Za to byly veliké rozdíly vhospodáøském
!ivotì. Øímská spoleènost byla vybudována na
pokroèilé mìstské kultuøe; Germáni a Slované
mìst neznali a pùvodnì neznali ani stálých sídel
vesnických. Byli to pøedevším pastevci a lovci,





! ijící v lesích a u vod, kde lov zvìøe a ryb, chov
lesních vèel, chov vepøového dobytka v
dubových a bukových lesích, chov ovcí a menší
mìrou hovìzího dobytka a koní mìl dlouho pøevahu
nad skromným zemìdìlstvím, je!neznalo
ozimého obilí a nezamýšlelo vùbec obdìlávat pole
k jeho stálému zu!itkování. Pøevaha pastevectví
a dobytkáøství zpùsobila, !e kmeny se snadno
stìhovaly z krajiny do krajiny; osady rodù byly
stavìny tak lehce (z tyèových, hlínou
vymazaných chat), !e opustit je nebylo velkou ztrátou;
cennìjší èásti byly stìhovatelné. Byla to spíše
obèasná táboøištì ne!pevná sídla. To vysvìtluje
podstatnì i mo!nost stálého „stìhování národù“,
jinak nám tì!ko srozumitelnou. Takto
porozumíme také, proè staøí Slované a Germáni neznali
soukromého vlastnictví pùdy a proè jen celý
okres nezbytnýpro vý!ivu dobytka, nále!ejícího
rodu nebo kmeni, mohl být objektem jejich
vlastnického nároku. S tím souvisí, !e zemì osazené
tìmito polokoèovnými kmeny byly øídce
osídleny; nebo&rod, !ijící jen z lovu a z dobytka, bez





vydatné pomoci zemìdìlské, potøebuje k v ý!ivì
znaèné prostory. Vše se to zmìnilo, kdy!vlivem
øímským poznali (nejdøív Germáni) prospìch
pokroèilejšího zemìdìlství a byli jím trvale
pøipoutáni k novým svým sídlùm a vlastem.
I potom ovšem trvaly mezi kulturou øímskou
apomìrygermánskoslovanskýchkmenùtakhluboké rozdíly, !e je nedovedl vyrovnat vývoj
celých století. Slované a Germáni !ili nadále v tzv.
hospodáøství pøírodním, v nìm!ka!dýrod
opatøoval si domácí prací (!en a otrokù), co
potøeboval na ošacení a náøadí (øemeslo bylo omezeno
asi jen na hrnèíøství a kováøství) a v nìm!prodej
a koupì zbo!í byly neznámé a byly nahrazovány
výmìnou. Hlavním bohatstvím stále ještì nebyla
pùda nále!ející rodu, nýbr!jeho dobytek, a les
a pastviny k osadì pøíslušející stále mìly velkou
pøevahu nad zoraným nebo jen motykou
zpracovaným polem. Ale v této pokroèilejší dobì se
vyvíjí ji!soukromé vlastnictví jednotlivých rodin
k zorané pùdì, kde!to les a pastviny jsou stále
spoleèným majetkem rodové osady.





„Statek“ dosud v moravsk ých náøeèích znamená tolik
co dobytek a slovo „skot“ samo jazykovì souvisí s
nìmeckým „Schatz“. Slovo „kupec“ pochází z lat. Caupo;
„prodávat“ znamená pùvodnì: dávat výmìnou. Slovo
„platit“ souvisí s „plátnem“; ještì v 10.–12. stol. byly
kusy plátna u severních Slovanù smìnnou hodnotou
kupovaného zbo!í. Práce zemìdìlské vykonávali
nesvobodní a otroci (smerdi a robi) a !eny; svobodný
Germán i Slovan je pokládal za nepøimìøené stavu
svému.
O rozsahu moci kní%ecí nejsme zpraveni
jasnì; zdá se, !e byla absolutní (jako moc staøešiny
v jeho èeledi) nebo se jí záhy stala pùsobením
vzorù øímských, kde císaø byl vládcem
neomezeným a bohem za!iva. Ale jistá závislost kní!ete
na vùli pøedních rodových staøešinù,
scházejících se v danýèas (tj. „rok“, nìm. „ding“) k
soudùm, byla nepochybná. Vítìzství nad
znepøáteleným kmenem rozmno!ilo nejen poèet otrokù, ale
dalo kní!eti v moc i nová území, jeho!èástmi
kní!e pozdìji podìloval èleny své bojovné
dru!iny. Tou cestou, nejdøíve u Germánù,
dospìlo se asi ke vzniku soukromého velkostatku;
u Germánù, usedl ých na pùdì kdysi øímské,
pùsobily pøímo vzory hospodáøských i právních
pomìrù øímských. U Slovanù je kní!ecí dru!ina
vojenská dosvìdèena teprve pozdìji.
V %ivotì právním byla ka!dá èeleï odkázána
na svépomoc; zabití svého èlena trestávala
krevní mstou nebo pøijímala za nì výkup. Ještì
dlouho do støedovìku je soudnictví germánské i
slovanské, je!se øídí ovšem jen právem
obyèejovým, proniknuto zásadou, !e všechny
zloèiny (kromì zrady) lze smíøit náhradou
hmotnou. Pokuta (u Slovanù obecnì „cena“) je
rozliènì stupòována podle velikosti úrazu nebo podle
velikosti „cti“ zabitého (slovo „èest“ souvisí prý
s „poèítat“). Pokuta za zabití slove se Germánùm
„wergeld“, západním Slovanùm „hlava“. Pravda
se zjiš&uje pøísahou (pøièem!se !ádá rùznýpoèet
soupøíse!níkù podle sociální hodnoty
obvinìného) nebo bo!ím soudem, ale provedení
rozsudku zále!í zase hlavnì od svépomoci.
V %ivotì rodinném jsou si krevní pøíbuzní





(napø. bratr a sestra) bli !ší ne!man!elé; vùbec
myšlenky pøíbuzenství a proslulého pøíbuzenství
(urozenosti) jsou smìrodatné pro všechny vztahy
právní a spoleèenské. 'eny a dìti jsou v moci
mu!ù, podobnì jako otroci. Nevìstu mu!získává
zpravidla výkupem („vìno“ je kupní cena) nebo
únosem (únos bývá i formalitou po výkupu);
bohatí !ijí v mnoho!enství. Tìla mrtvých jsou buï
spalována nebo pohøbívána; u nìkterých kmenù
spalují se zemøelým bojovníkem nejen jeho
zbranì, nýbr!i vdovy.
Co se týèe nábo%enství, jsou systémy bohù
a bohyò, je!u Germánù i Slovanù objevilo starší
bádání, vesmìs pozdìjšího nebo pochybného
pùvodu. Lze øíci, !e Slované i Germáni vìøili v
posmrtný!ivot duše a v démony, tj. zosobnìné síly
pøírodní, je!se posléze vyvinuly v pøedstavu
bohù. Z bohù nejhroznìjší byl bùh hromu a
blesku (Perun u Slovanù, Donnar u Germánù).
Bohùm a démonùm, jejich!sídla tušili v hloubi
studánek, v zurèících potocích, v listoví stromù
a hájù a na horských výšinách, pøinášeli obìti. O





knì !ích není zpráv; zato o kouzelnících
a èarodìjích, kteøí hovìli velmi vyvinuté
povìrèivosti lidu.
Vnìjším zjevem se Germáni a Slované velmi
podstatnì lišili od malých, snìdých a
èernovlasých Øímanù; byli vysocí, bílé pleti a narudlých
vlasù (jako všechny národy severu). I chvály
ahany,jich!sejejichpovazedostává,sevysvìt-
lují z kulturního stavu jejich pøirozenì: byli
mravù nezka!ených, stateèní, pohostinní, ale
zároveò lstiví a vìrolomní, ukrutní a špinaví.
Chválená jejich svobodomyslnost byla jen
rubem jejich neukáznìnosti, neschopnosti
poslouchat a podrobit se vyšším potøebám celku. To
platí víc o Slovanech ne!Germánech; první vìtší
státní organizace vznikly mezi nimi jen
pùsobením cizincù. Také v ohledu vojenském stáli
Slované za Germány, kteøí byli dokonaleji
vyzbrojeni; hrobové nálezy svìdèí vùbec
o pokroèilejší kultuøe germánské.
Okolnost, !e Germáni Slovany v kultuøe pøedstihli, se





vysvìtluje pøirozenì. Germáni byli pìt set let døíve pøí -
mými sousedy Øímanù, brzy pak hromadnì usazeni
mezi románským obyvatelstvem. Nebylo jim také
znovu a znovu bránit se turkotatarským dobyvatelùm. Ve
tøetím a!ètvrtém století vystupují ji!v pozdìjších
sídlech svých vìtší národní celky Frankù, Alamanù, Sasù,
Durynkù. U Slovanù to pozorujeme teprve o 500 let
pozdìji. Jazyk nìmeckýprozrazuje dosud velkým
mno!stvím slov pùvodu latinského, jak pronikavé
a dlouhotrvající byly kulturní vlivy Øíma na Germány.
Slované, kteøí se za podobných okolností uèili pozdìji
z kultury øecké na Balkánì, nepodlehli jí jazykovì do té
míry. Mnohem více pøejali Slované ji!døíve od Gótù;
slova: kní!e, chléb, chýše, chlév, stodola, meè, brnìní,
helm, snad i pluh a jiná pocházejí odtud. Z toho je vidìt,
!e Slované byli !áky Germánù i ve vojenství. Je
pøirozené, !e také køes&anství pøijali Germáni mnohem
døíve; ariánskýbiskup gótskýWulfila pøekládá bibli do
gótštiny ji!v 2. pol.4. stol., a to nìkde v Moesii; je
zajímavé, !e o pùl tisíciletí pozdìji je pøekládána v
sousední Makedonii bible poprvé do slovanštiny. Ostatek
i mezi jednotlivými germánskými kmeny na jedné
a slovanskými na druhé stranì byly co do stupnì
pokroèilosti veliké rozdíly: mezi Franky a Sasy v 8. stol. byl
asi tý!rozdíl jako mezi Franky a Slovany. Srbské
a chorvatské kmeny stály v 8. stol. zajisté výše ne!





kmeny saské nebo polské, skryté v lesích a moèálech
a nemající !ádných kulturních stykù.
Starší historiografie 19. stol. si pøedstavovala, !e
mezi Germány a Slovany byly zásadní rozdíly.
Germány líèila jako národ bojovných dobyvatelù !ijících
z lovu a koøisti a sociálnì rozdìlenýv pány a otroky,
Slovany jako národ holubièí povahy, národ pokojných
zemìdìlcù, neznající stavovských rozdílù avùbec
zøízenýdemokraticky. Toto pojetí Slovanù zbásnìno je napø.
Kollárem v slavném jeho Vstupu v „Slávy Dceøi“. I
nìmeètí badatelé té doby líèili staré Germány nesprávnì
jako národ svobodných sedlákù. Na tyto omyly
pùsobily Rousseauovy a Herderovy teorie o dokonalosti
„pøírodního“ stavu kulturního a potom vlivy romantismu.
3. Zalo%ení nadvlády francké v našich
zemích.
Základy støedovìkého zøízení státního a
spoleèenského.Øíše øímská o!ila znovu v císaøství
Karla Velikého. Vzdìlanost øímská zapustila na
pùdì staré Gallie koøeny pøílišhluboko, ne!aby
mohla cele podlehnout rostoucí barbarizaci,
poèínající s panstvím Frankù (od konce 5. stol.).
Karlem Velik ým nastává doba, která chce
vìdomì na starou kulturu navázat. Ale císaøskou
korunu pøijímá Karel od pape!e (r. 800) teprve,
kdy!rozšíøil své panství a!k Labi a støednímu
Dunaji a hluboko do Itálie, kdy!má vskutku v
rukou moc císaøù. Svou císaøskou moc pojímá
zpùsobem, jen!upomíná v mnohém na
césary-augusty staroøímské; pokládá se nejen za
pána svìta, ale i za vykonavatele vùle bo!í na
zemi, za posvátnou hlavu obce køes&anské,
zodpovìdnou za spásu duší; vládne nejen státu, ale
i církvi svých zemí, svolává synody a potvrzuje
jejich usnesení, jmenuje biskupy, peèuje o kázeò
vkléruiorozšíøeníevangelia.Státacírkevsplý-
vají v jedno a tento zvláštní pomìr se pak pøenáší
do menších celkù státních, je!vznikly na
troskách francké øíše. Karlova øíše ještì nezná mìsta;
hospodáøsky se opírá o velkostatky (villae),
nále!ející císaøi a velmo!ùm svìtským nebo
duchovním; tyto velkostatky, osazené silami
otrockými, a s nimi pokroky zemìdìlské kultury se





odtud šíøí dále do støední a východní Evropy.
Také správní rozdìlení øíše do hrabství
(comitatus) je ve stoletích následujících napodobováno
od sousedù; po nìm pak i zøízení lenní, je!se
vyvinulo plnì v 9.–10. stol., proniklo všechen !ivot
státní a spoleèenský, a i správní úøedníky hrabské
promìnilo v many, území hrabská v léna a celý
stát ve stát mansky zøízený(stát lenní).
Podmanìní Bavorù.Moc francká vstoupila
na hranice našich zemí zejména vyvrácením øíše
Langobardù a Bavorù. Bavoøi byli závislí na
Francích ji!v 6. století. Jejich kní!ata sídlila
v Øeznì, Frisinkách a Solnohradì. V Solnohradì
(starovìkém Juvavum), kde ještì byly zbytky
øímských staveb i románského obyvatelstva,
zalo!il kolem r. 700 sv. Rupert chrám sv. Petra,
nejstarší tvrz støedovìkého køes&anství v našich
zemích. Kolem r. 740 zøídil sv. Bonifác zvláštní
biskupství ve Frisinkách, Solnohradì, Pasovì
a Øeznì (pùsobišti sv. Emmerama); ještì dále na
východ, poblí!dolní En!e, byl zalo!en (r. 777)
klášter v Kremsmünsteru pro misie mezi
sousedními Avary a Slovany. Roku 788 pøipojil Karel
Velik ýBavory pro opìtovnou vzpouru kní!ete
Tassila pøímo ke své øíši.
Slované korutanští. Chorvati. Na východ od
Bavor, za En!í poèínala se v starém severním
Noriku sídla avarská. Ale zbytek Norika je
obýván Slovany a sluje Carantania; ji!nì k nìmu
pøiléhá jiná zemì slovanská Carniola (dnešní
Kraòsko), le!ící v sousedství langobardského Friaulu
(Furlanska). Slované korutanští jsou spravováni
vlastními kní!aty, o nich!máme zprávy ze 7. i 8.
století. Hlavním sídlem kní!at je Krnski grad
(Karnburg mezi Celovcem a sv. Videm); kní!ata
jsou od poloviny 8. století køes&any;
pokøes&anìní zemì se tu ujímají biskupové solnohradští.
Politicky byli korutanští Slované závislí na
Bavorech a spolu s nimi se dostali pod nadvládu
Frankù. Po dobytí øíše langobardské a Friaulu
(776) dobývají Frankové i byzantskou Istrii a šíøí
svou moc i nad Slovany, usedlé mezi Drávou
a Sávou, ano i nad Chorvaty dalmatské, a!k øece





Cetyni. Pobøe !ní mìsta dalmatská zùstala
poslušna císaøù byzantských.
Dobytí „zemì východní“. Svou øíši na
jihovýchodní hranici rozšíøil Karel
Velikývyvrácením panství avarského. R. 791 pronikl podél
Dunaje s velkým vojskem a!do severní Pannonie;
jeho syn Pippin dokonal pak v letech 792–96
potøení Avarù s pomocí Slovanù korutanských.
Avaøi ovšem odnárodnivše se mezi Slovany
pozbyli zatím své pùvodní síly. Tak bylo rozšíøeno
panství francké na celou starou Pannonii, ano
i dále do pozdìjšího Banátu. V zemích tak
získaných, zvaných neurèitì „zemí východní“ nebo
„Slavinií“, vidíme potom na východì, v staré
Pannonii, vznikat kolem r. 840 slovanské
kní!ectví Privinovo pod svrchovaností Frankù, se
sídlem v Mosaburku u jezera Blatenského; po
Privinovi tu vládl jeho syn Kocel (861–874). Za to
kraj mezi En!í a Vídeòským lesem byl rozdìlen
v hrabství a pøipojen k Bavorsku. Ale hrabata
této vojenské hranice na východì bavorském
(Pannonici nebo Avarici limitis praefecti nebo





prostì comites) jsou velmi samostatná, majíce
postavení pozdìj ších markrabí doby otonské.
Také v Korutanech mizejí v té dobì jména
slovinských kní!at; zemì se stává údìlným
vévodstvím vedlejších linií Karlovcù. Na levýbøeh
Dunaje se rozšíøilo bavorské panství jen nepatrnì
(a!asi ke Koubì). Diecézí slušela dobytá zemì
za En!í (spolu se severní Pannonií) k Pasovu,
kde!to Solnohradu, jen!byl r. 798 povýšen na
metropolitní sídlo bavorského arcibiskupa,
pøidìlena Karantanie na jih a!k Drávì a støední
Pannonie. Co bylo ji!nì od Drávy, slušelo k
patriarchátu aquilejskému a krylo se asi s politickým
rozsahem vévodství friaulského. S panstvím
frankobavorským východnì od En!e poèíná se
nìmecká kolonizace nejbli!ších krajin,
prostøedkovaná záhy kláštery bavorskými i za
En!í novì zalo!enými (napø. Sv. Hypolit).
Podmanìní Èechù.V letech 805–806
vypravilo se francké vojsko i proti Slovanùm èeským –
kteøí tu poprvé vstupují na svìtlo dìjin – a
proniklo do poøíèí Ohøe a Labe. Zprávy pozdìjší
poèítají Èechy mezi národy øí ši poplatné. 'e jméno
Karlovo zapsalo se hluboko v pamì&západních
Slovanù, zøejmé z toho, !e stalo se jim názvem
krále vùbec.
4. Zápas vlivù franckých
a byzantských
Po rozdìlení francké øíše r. 843, je!polo!ilo
základ k osamostatnìní Nìmecka, Francie a Itálie,
zdìdila výboje a nároky Frankù na východì øíše
východofrancká. Hlavní sídlo jejího panovníka
Ludvíka Nìmce, vnuka Karla Velikého, bylo
Øezno, èím!se støedisko výbojného postupu
Frankù k východu posunulo zcela blízko k našim
hranicím. S tím souvisí, !e v té dobì pøijala èást
kní!at kmenù èeských v Øeznì køest (845) a !e
svrchovanost Frankù se rozšíøila i nad kmeny
moravskými, sedícími na Moravì a Slovensku
(na jih a!k Dunaji). Tato svrchovanost
nezabránila ov šem obèasným povstáním a s nimi novým
a novým bojùm. Také Chorvaté mezi Sávou
a Drávou pod kní!etem Ljudevítem (sídlil v
Sisku) r. 819 povstali, podporováni Slovany z
Korutan a Kraòska, ale byli pøemo!eni. Tak se na
pobøe!í dalmatském a na Sávì stýkaly nadále
hranice francké øíše s dr!avami Byzantincù nebo
aspoò s mezemi jejich nadvlády, nebo&v 9. stol.
Slované balkánští, zejména Srbové, stáli pod
svrchovaností Byzance. Teprve po r. 875 se podaøilo
Byzanci podmanit si Chorvaty dalmatské;
panství francké v Srìmu bylo pak od 1. pol.9. stol.
ohro!ováno Bulhary. Øekové pro opìtovné boje
s Araby a Bulhary nemohli na severní hranici
vystoupit s dùrazem vojenským. Za to se pokusili
svùj vliv na sousední Slovany pojistit si jiným,
trvalejším zpùsobem.
O tom pouèujehistorie sv. Konstantina
a Metodìje. Moravané, jich!prvým známým
kní!etem je Mojmír (od r. 830), ji!poznali
køes&anství, je!šíøili mezi nimi zejména nìmeètí
vìrozvìsti. Roku 846 dosadil jim Ludvík Nìmec





za kní !ete Rastice (Rostislava), synovce
Mojmírova. Rostislavovi nìmecké misie nebyly vítány
(následky jejich mohl pozorovat v Korutanech),
proto !ádal, a to spolu se svým synovcem
Svatoplukem, vládnoucím na Slovensku (v
Nitøe), o vìrozvìsty slovanské, nejdøíve u pape!e,
potom v Caøihradì (r. 863). Císaø Michal III.
vskutku vypravil do Moravy svého vynikajícího
dvorského teologa Konstantina, jen!se ji!
osvìdèil v nábo!enských poselstvích k Arabùm
a Chazarùm, a pocházeje ze Solunì, nejen umìl
dobøe slovansky, nýbr!byl ji!sestavil (na
základì øecké kurzivy) písmo vhodné pro jazyk
slovanskýa pøelo!il díl knih bohoslu!ebných
(pozdìji i bible) do slovanštiny. Konstantina provázel
jeho starší bratr Metod, døív císaøskýmístodr!ící
mezi Slovany, potom mnich. Bratøi pùsobili
v moravských kní!ectvích a i v Pannonii
Kocelovì po tøi roky; do bohoslu!by zavedli jazyk
slovanský(slovanská liturgie = slov. mše) a
vychovali si dostatek !ákù; vracejíce se domù, dosáhli
v Øímì od pape!e Hadriána II. schválení





slovanského jazyka bohoslu !ebného. Konstantin
však, vstoupiv v Øímì do kláštera jako mnich
Cyril, zemøel pøedèasnì; Metoda posvìtil pape!
na biskupa a poslal jej zpìt na Moravu (870).
Øíše Svatoplukova. To bylo v dobì, kdy byla
moc francká na celé hranici slovanské od Sály a!
k Moravì s povstalými kmeny slovanskými
v boji. V tìch válkách vydal násilnýSvatopluk
strýce Rostislava v moc Frankù; sám se však
koneènì postavil proti nim, zvítìzil, ale r. 874 uèinil
mír, jím!se zavázal k poplatku. Metod, jej!
pape!zatím jmenoval arcibiskupem
pannonským, se dostal za bojù mezi Franky a Moravany
v zajetí biskupù bavorských. Biskupové bavorští
pokládali Pannonii za svou provincii, a proto,
i pro Metodovy jazykové novoty a jeho øecké
církevní zvláštnosti, se stali jeho úhlavními
nepøáteli. Teprve pape!Jan VIII. vyprostil Metoda
z rukou násilných biskupù, ale zároveò mu pøísnì
zakázal slou!it mši slovansky. Odtud Metod
spravoval církev moravskou a!do své smrti
(885).





Moc Svatoplukova se zatím roz šíøila daleko
do sousedství; podrobil si kmeny èeských
Slovanù, èást polských kmenù na Visle a v hrozné
válce v letech 883–884, kterou vedl s vnukem
Ludvíka Nìmce, Arnulfem, vládnoucím v Bavoøích
a Korutanech, a s jeho pomezními hrabaty,
ovládl i dolní Pannonii. Pùsobení Metodovu se
tedy otvíralo širší pole: víme napø., !e pokøtil
èeského kní!ete Boøivoje (asi r. 874) i jeho cho&
Ludmilu. Ale jeho pomìr k Svatoplukovi se stále
horšil. Svatopluk byl drsnýváleèník a rozkošník;
v jeho okolí se stále dr!eli nìmeètí knì!í (napø.
Viching, potom biskup nitranskýa koneènì
kancléø Arnulfùv) a vlašští, ménì pøísní k
slabostem kní!ete ne!Metod, jen!„na pranýø stavìl
duchamornou hoøkost vší rozkoše“. Z okolí
Svatoplukova opìt docházely !aloby do Øíma, !e
Metod pøece slou!í mši slovansky a !e jeho uèení
je promíseno øeckými bludy. Rozpory koneènì
vedly k tomu, !e Metod dal Vichinga a
Svatopluka v klatbu. Po Metodovì smrti opanoval
Viching Svatopluka úplnì; knì!í a slovanští !áci





byli ze zemì vyhnáni, ano i prodáni do otroctví.
Hlavní jejich èást nalezla novou vlast mezi
Bulhary; také v Èechách se slovanská liturgie
dr !ela vedle latinské.
V Metodovì historii je dosud mnoho nejasného. Le -
gendy, z nich!hlavní jsou psány staroslovìnsky, a
pape!ské listy, pokud se nám zachovaly, si navzájem
odporují. Nejvìtší potí!pùsobí nepodezøelýlist pape!e
Jana VIII. z r. 880, slovanskou liturgii slavnostnì
povolující, nebo&jiné nepochybné zprávy tvrdí, !e ji tý!
pape!(podobnì jako jeho nástupce Štìpán V.) pøísnì
zakázal. Písmo, je!Konstantin sestavil, sluje
hlaholské; písmo cyrilské vzniklo asi o nìco pozdìji v
Bulharsku na základì øeckého písma unciálního. Jazyk, jím!
bratøi solunští psali, bylo náøeèí makedonské, dnes
vymøelé. Jmenujeme jej staroslovìnštinou
(starobulharštinou) nebo církevnìslovanským jazykem.
Zakladatelé staroslovìnské církevní literatury netušili, jakého
rozsahu nabude jejich dílo: dnes slyší pøi bohoslu!bì na
115 milionù lidí texty, tlumoèené pøed víc ne!tisíci lety
Konstantinem.
Konec øíše moravské. Svatopluk zemøel
r. 894. Po jeho smrti kní!ata èeských Slovanù se





vytrhla z poslu šenství synù Svatoplukových,
kteøí moc svou oslabovali nadto vzájemnými boji
mezi sebou i s Bavory. Kní!e Mojmír II. pøece
hájil s prospìchem samostatnost zemì i její
samostatnost církevní; od pape!e vy!ádal si znovu
zvláštního arcibiskupa pro Moravu. Ale v letech
903–907 uèinili konec všemu Maïaøi.
Maïaøise objevili v ní!inì uherské ji!za !ivota
Metodova; hlavní masa pøišla však asi r. 894. Moravané
a Frankové se navzájem obviòovali, !e si je na pomoc
zavolali. Maïaøi pøišli od dolního Donu; jejich vùdce
slul Arpád. Øekùm sluli Turkoi, Slovanùm Ugøi. Byl to
divoký, koèovnýnárod èeledi finsko-ugorské, v létì
bydlící pod stany, v zimì v chatrèích z rákosí a hlíny,
!ijící z chovu dobytka, lovu a loupe!e.
Maïaøi se usadili v Uhrách, právì kdy !moc
øíše nejvíce poklesla. Roku 899 zemøel císaø
Arnulf; jeho syn Ludvík byl dítì šestileté;
skuteènou vládní moc na sebe strhli vévodové
jednotlivých nìmeckých kmenù. Po pádu Moravy byli
nejvíce na ránì maïarským útoèníkùm Bavoøi.





Roku 907 se jim v cestu postavila vybraná vojen -
ská moc Bavorù, ale Maïaøi ji skoro úplnì
znièili. Cesta k nájezdùm dovnitø øíše jim byla odtud
otevøena. Co dobyl Karel Velikýna Avarech,
bylo najednou ztraceno; hranicí mezi Bavory a
Uhry byla zase øeka En!e.
Vpádem Maïarù byli ji !ní a severní Slované
od sebe nejen odtr!eni, ale i poèínající se kulturní
styky Slovanù západních s øeckou Byzancí byly
zpøetrhány. Slované zemí èeských a alpských
byli pøinuceni hledat opory státní i kulturní v øíši
nìmecké, rodící se z trosek øíše východofrancké.
Za takových okolností vystupuje od konce
9. stol. mezi západními Slovany v popøedí stát
zalo!enýkmenem Èechù, jen!sídlil ve støedu
Èech, v krajinách na levém bøehu dolní Vltavy.





III. Øí še èeská, uherská
a zemì alpské v dobì od
r. 900–1200
1. Pøehled dìjin èeských do r. 1197
Prvá kní%ata Èechù. Sv. Václav. Starší dìjiny
èeské a!do 11. stol. známe nedokonale. Kní!ata
kmene Èechù, která se r. 895 po smrti
Svatoplukovì pøihlásila Arnulfovi v Øeznì znovu k
poslušenství øíše východofrancké, bratøi Spytihnìv
a Vratislav, byla pova!ována za nejpøednìjší
mezi náèelníky kmenù slovanských v zemi. Byli
to Boøivojovi synové a pocházeli z rodu, který
svùj pùvod odvozoval od bájného Pøemysla, jen!
spolu se svou chotí, èarodìjkou Libuší, zalo!il





hrad Prahu a prv ýorganizoval øádnou vládu.
Køes&anství, ji!døíve z Øezna šíøené, proniklo
pùsobením Metodìjovým i v kmeni Èechù;
bohoslu!ba se konala ritem slovanským vedle
latinského, co!asi zavdávalo pøíèiny ke sporùm,
podobnì jako na Moravì; velkýdíl národa trval
ještì v pohanství.
Tìmito spory byl urèován i osud prvého
èeského svìtce-muèedníka, mladého knì !ice
Václava, jen!po pøedèasné smrti svého otce Vratislava
(920) byl dìdicem trùnu. Ponìvad!však byl
nedospìlý, vládla na místì jeho matka Drahomíra.
Václav, o jeho!vzdìlání otec i bába Ludmila
horlivì peèovali (umìl latinsky, øecky i
církevnìslovansky), oddal se celou duší slu!bì køes&anství,
zejména od té doby, co dospìl plných let a
pøevzal vládu. Strana, která jeho mnišskou horlivost
nelibì nesla, a jí!v èele stál mladší bratr
Václavùv Boleslav, odstranila jej vra!dou ve Staré
Boleslavi (28. záøí 929). Zavra!dìní sv. Václava,
jeho!vláda byla zalo!ena na pøátelských stycích
s králem Jindøichem I. a øezenskou církví, bylo





asi popudem Jindøichovi, aby proti novému
kní !eti Boleslavovi zakroèil a donutil jej k slibu
poslušnosti.
Sv. Václava oslavily legendy (slovanské i latinské),
vznikající hojnì od 2. pol.10. stol., jako prvního velké -
ho svìdka pøíslušnosti Èechù k národùm køes&anským,
tj. kulturním vùbec. Kostel sv. Víta, jej!na hradì
pra!ském zalo!il a v nìm!byl pochován, se stal hlavní
svatyní èeskou; hrad pra!skýslul hradem sv. Václava,
a pozdìji vše, co bylo v národním !ivotì zvláš&
dùle!itého, spojováno bylo s jeho jménem.
Boleslav I.(929–967). Kdy!po Jindøichovi
nastoupil na trùn král Ota I. (935), postavil se
Boleslav proti nìmu a dlouhá léta mu vzdoroval;
teprve r. 955 mu pomáhá s vybranou legií èeských
bojovníkù proti Maïarùm v bitvì na Lechu. Po
porá!ce Maïarù snad i Slované moravští, nebo
aspoò jejich èást, se zbavili panství maïarského,
ale je pochybné, zdali Boleslav rozšíøil èeské
panství i na Moravu. Zato víme, !e vládl øadì
kmenù v horním Slezsku a v Krakovsku. Tou
dobou se polské kmeny poèaly organizovat ve vìt ší
stát se sídlem v Hvìzdnì; Boleslav s nimi
udr!oval pøátelské styky; jejich kní!eti Mìškovi
dal za man!elku svou dceru Dobravu. Tím byla
víøe køes&anské ra!ena cesta i mezi Polany.
'idovští obchodníci otroky, cestující po
slovanských zemích, jejich!zprávy se nám zachovaly,
líèí vùbec moc Boleslavovu jako velikou a Prahu
jako nejvìtší obchodní místo ve slovanských
zemích.
Rozvoj èeské moci za Boleslava I. nás nutí mít za to, !e
v jeho dobì byla ji!zalo!ena moc pra!ských kní!at nad
kmeny sedícími v zemi. Jména tìchto kmenù známe jen
nìkterá na hranici západní a severní; zvláštì silnýkmen
byli asi Luèané v Poohøí, Zlièané (v Kouøimsku)
a Charváti (snad v Pojizeøí). Východ a jihovýchod
zemì byl soustøedìn ještì za Boleslavù pod panstvím
kní!ete Slavníka, sídlícího na hradì Libici. Slavníkovci
stáli však ji!asi pod svrchovaností pra!ských kní!at.
Boleslav II. Sv. Vojtìch.Za Boleslava II.
(967–999) byla èeská èást Slezska zabrána
Poláky; ale stát èeskýzesílil vnitønì jednak zalo!ením





pra !ského biskupství (kolem r. 973), jednak
vyvrácením panství Slavníkovcù (995). Sv.
Volfgang, biskup øezenský, k jeho!diecézi Èechové
dosud nále!eli, svolil ke zøízení biskupství. Nové
biskupství bylo podøízeno mohuèskému
arcibiskupovi. O jeho zalo!ení v Praze mìl hlavní
zásluhu Ota I., jen!tou dobou (968) ustavil na severu
od Èech, v Magdeburku, nové arcibiskupské
sídlo pro zemì polabských Slovanù a podøídil mu
nìkolik nových biskupství (napø. Míšeò,
Poznaò). S mocí královskou ujaly se i mezi Sasy
snahy po vyšší kultuøe, je!se jeví v tzv. ottónské
renesanci. Tím vším bylo dáno nové východisko
nìmeckému vlivu na sousední Slovany i na
Èechy. Prvním pra!ským biskupem byl také Sas
Dìtmar a druhým odchovanec magdeburské
školy, syn Slavníkùv, Vojtìch (od r. 982). Vojtìch
proslavil novýstolec v celém tehdejším
køes&anském svìtì. Jsa odchován asketickým a
mystickým ideálem køes&anským, jak se tou dobou šíøil
mezi vzdìlanci z burgundského kláštera Cluny,
ideálem, jeho!vrcholem bylo trpìt a umøít pro





Krista, nemohl b ýt spokojen v polobarbarském
národì, kterýpro jeho svaté nadšení nemìl
!ádoucího porozumìní. Dvakrát proto odešel do
Øíma, kde v klášterní cele se mu dýchalo
nejvolnìji. Koneènì se vydal na apoštolskou misii k
pohanským Prusùm, aby tam nalezl, po èem tou!il,
muèednickou smrt (997). Rodina jeho v Libici
byla zatím od Èechù meèem vyhubena a její
rozlehlé kní!ectví pøipojeno pøímo k Praze. Tím
byla politická jednota zemì trvale zalo!ena.
Sv. Vojtìch, jen!vìtšinu !ivota strávil v cizinì, zùstal
i po smrti Èechùm témìø cizincem. 'ádná vìtší legenda
domácího pùvodu neslaví jeho muèednictví. Zato
krásné legendy byly o nìm napsány v Itálii a Sasích. A
pøece velikost zjevu Vojtìchova se zapsala hluboko do
dìjin: nad jeho hrobem zalo!il Ota III. Polákùm
hnìzdenskou církev, její!prvním arcibiskupem byl
bratr nebo pøíbuznýVojtìchùv Radim. Jinýsoudruh
Vojtìchùv, Èech Astrik, se stal prvním arcibiskupem
uherským a organizátorem církve uherské (Vojtìch
sám se zaslou!il o rozšíøení køes&anství mezi Maïary);
z kruhu Vojtìchova v Èechách vyšla také legenda
Kristiánova o sv. Václavu a sv. Ludmile, nejstarší památka
èeské èinnosti literární.





Synové Boleslava II. Dobytí Moravy . Smrtí
Boleslava II. poklesá patrnì váha Èech; do
popøedí vstupuje mocná øíše polská Boleslava
Chrabrého, syna Dobravèina. Boleslav Chrabrý
se zmocòuje Krakovska a dobývá Moravy,
koneènì i Èech, kde èiní konec tyranské vládì
Boleslava III. Jen pomocí krále Jindøicha II. byly
Èechy osvobozeny (1004). Jaromír a Oldøich,
kteøí po starším bratru Boleslavovi III. se
vystøídali (nikoli bez vzájemných bojù) ve vládì zemì,
byli horlivými pomocníky Jindøicha II. v
dlouholetých válkách, je!vedl o slovanské zemì za
Labem proti Boleslavovi Chrabrému. Po smrti
tohoto mohutného váleèníka (1025) se zmocnil
Moravy Oldøich a dal ji v údìl synu Bøetislavovi.
Morava, tím zpùsobem trvale øíši èeské získána,
byla jen èástí staré Moravy Rostislavovy; kraje
po levém bøehu Dunaje a!k dolní Moravì
dostaly se do moci markrabat rakouských,
Slovenska se zmocnili Uhøi.
Nadaný Bøetislav (1034–1055), stav se
kní! etem, pokraèoval ve výbojích. Dobyl Krakov
i Hnìzdno; zde vyzdvihl ostatky sv. Vojtìcha
a pøenesl je do Prahy. Slavnosti pøenesení
svatého bøemene u!ili kní!e i biskup Šebíø, aby utu!ili
køes&anského ducha mezi Èechy, vydavše
zákony proti nìkterým høíchùm a pohanským
pøe!itkùm, s nimi!marnì bojoval sv. Vojtìch. Císaø
Jindøich III. !ádal, aby se Bøetislav vzdal výbojù
polských a koneènì jej k tomu donutil dvojím
ta!ením do Èech (1040–41). Avšak svrchovanost
nad velkou èástí Slezska Èechové koneènì
uhájili; ponechali Slezsko sice v rukou Polákù, ale
brali za to od nich roèní poplatek. Bøetislav
zanechal pìt synù, z nich!nejmladší Jaromír byl
urèen stavu duchovnímu; na trùn vstoupil nejstarší
Spytihnìv, po jeho smrti r. 1061 Vratislav. Druzí
dva bratøi rozdìlili se o Moravu tak, !e
Konrádovi pøipadlo údìlem Brnìnsko a Otovi Olomúcko,
ovšem pod svrchovaností kní!ete èeského.
Synové Bøetislavovitou!ili po tom, aby se
jim dostalo královské koruny, aby se hodností
vyrovnali uherským a polským panovníkùm.
Jejich mansk ýpomìr k nìmeckým králùm byl
v tom hlavní pøeká!kou; asi proto povolil pape!
Spytihnìvovi nosit pouze mitru biskupskou.
Teprve Vratislavovi (1061–1092) se v r. 1085
podaøilo dosáhnout královské koruny. Udìlil mu ji
císaø Jindøich IV. Odmìnou za obìtovnou
pomoc, kterou mu Vratislav prokázal v jeho bojích
se Sasy a v bojích s kurií pape!skou za sporù o
investituru. Také mu dal marku míšeòskou a
náhradou za ni brzo marku rakouskou; ale tìchto zemí
se vskutku Èechùm nedostalo, jen budyšínská
a zhoøelecká zemì (jádro pozdìjší Horní Lu!ice)
zùstala v rukou èeských. Vratislav mìl mnohé
rozbroje se svými bratry, zejména s Jaromírem,
jen!stav se pra!ským biskupem, pova!oval se
v této hodnosti více za øíšského kní!ete, bratru na
roveò postavenému, ne!za jeho poddaného.
Vratislav proto znovu obnovil moravské biskupství
se sídlem v Olomouci (Jaromír chtìl Moravu
podøídit pøímo diecézi pra!ské) a vybudoval si
nové sídlo královské na Vyšehradì, kde zalo!il
a bohatì nadal i novýkapitulní chrám.





Synové Vratislavovi. Král Vladislav
(1140–1173). Po smrti Vratislavovì, za panování
synù Vratislavov ých Bøetislava II. (a!1100),
Boøivoje (–1107) a Vladislava I. (1109–1125) jsou
èeské dìjiny naplnìny jednak opìtovnými boji
s Poláky, jednak stálými zápasy mezi èleny rodu
Pøemyslova, v nich!rozhodèím bývali zpravidla
císaøi. Jen r. 1126, kdy!císaø Lothar chtìl mocí
prosadit v Èechách svého kandidáta Otu
Olomouckého proti Sobìslavovi, nejmladšímu synu
krále Vratislava, od Èechù zvolenému, dovedli
Èeši vítìznou bitvou u Chlumce pøimìt císaøe,
aby uznal jejich stanovisko. Sobìslav I.
(1125–1140) byl vynikající panovník; ve
válkách s Poláky zase vynutil starodávnýpoplatek.
Budyšínsko pøipojil pøímo k Èechám a staral se
mnoho o lepší obranu zemì stavbou pomezních
hradù i opevòováním hradu pra!ského. Jeho
nástupce Vladislav II. (1140–1173), syn
Vladislava I., byl (maje za cho&sestru rakouského
markrabìte) švagrem nìmeckého krále Konráda III.;
proto se také udr!el na trùnì, aè z poèátku se proti





nìmu sdru !ila všechna údìlná kní!ata moravská
s odbojnou stranou v Èechách a porazila jej
u Vysoké (u Kutné Hory, r. 1142). Na Moravì
stál vìrnì k Vladislavovi jen biskup Jindøich
Zdík. Vladislav vzpouru koneènì pokoøil, potom
se úèastnil s Konrádem druhého ta!ení
køí!ového. I nástupci Konrádovu, císaøi Fridrichovi I.,
byl Vladislav vìrným straníkem; èeské vojsko,
jeho!divokou bojovnost souhlasnì vytýkají
souèasníci, mìlo vynikající úèastenství v pokoøení
Milána a v císaøových bojích v Itálii vùbec.
Pra!skýbiskup Daniel si získal zároveò zvláštní
zásluhy jako císaøùv rádce a diplomatický
pomocník. Odmìnou za to Vladislav obdr!el od
císaøe ji!pøedem královskou korunu (1158).
Fridrich a Sobìslav II


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist