načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Dědečkovy pohádky - Zdeněk Řezníček

Dědečkovy pohádky
-15%
sleva

Kniha: Dědečkovy pohádky
Autor:

Znáte už nazpaměť pohádku o Karkulce? Víte, kolik zlatých vlasů měl děd Vševěd, a nepřekvapí vás ani šaty, co najde Popelka v oříšku? Možná je vám ale záhadou, odkud vzal ježek ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-05
Počet stran: 64
Rozměr: 210 x 270 mm
Úprava: 64 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace: Šárka Coufalová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-41
ISBN: 9788026611806
EAN: 9788026611806
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Znáte už nazpaměť pohádku o Karkulce? Víte, kolik zlatých vlasů měl děd Vševěd, a nepřekvapí vás ani šaty, co najde Popelka v oříšku? Možná je vám ale záhadou, odkud vzal ježek bodlinky nebo jak došlo k tomu, že je zebra pruhovaná. A už jste slyšeli o tom, jak to dopadlo s Lucinkou, která šla hledat ztracené mléko? Myslíte si, že na tyto otázky nezná nikdo odpověď? Kdepak! Nevěříte? Pak se nechte půvabnými pohádkovými příběhy z této knihy přenést na venkovský dvorek za Lucinkou nebo Strašilínkem, ale i do vzdálené Afriky mezi černoušky. Jistě budete se zatajeným dechem číst všechny ty příběhy, které jste dosud nikdy neslyšeli. Do čtení krátkých pohádek o zvířátkách se mohou pustit již začínající čtenáři. Určitě je potěší, když se budou moci pochlubit svou první přečtenou pohádkou. A s těmi delšími příběhy jim dozajista rádi pomohou starší sourozenci, rodiče či prarodiče. Přáli byste si, aby vám pohádky z této knihy vyprávěl dědeček? Pak si nenechte ujít audioknihu Dědečkovy pohádky, kterou pro vás namluvil pan Arnošt Goldflam.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zdeněk Řezníček - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Dědečkovy pohádky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Africké pohádky


39

Pohádka o mořské královně

J

e to už moc dávno, co na západním pobřeží Afriky panoval mladý

král, který se rád toulal po břehu moře, hleděl na nekonečnouhladinu a snil, že za těmi spoustami vod je divukrásná země s palmami

ještě vyššími, než jaké zná on, s plody ještě většími a chutnějšími.

Ve dne i za svitu hvězd pozoroval moře, až se rozhodl, že pošle dvě stě

loděk s bojovníky, aby pro něho tu zemi objevili.

Plavci odpluli a už o nich nikdy nikdo neslyšel. I rozhodl se král, že

se vypraví sám s dvěma tisíci čluny. Celá říše mu přišla zamávat.

Silní plavci veslovali první den, druhý den. Třetí den se u příděkrálovského člunu vynořil malý podivný človíček na osedlaném mořském

koníku. Měl vlasy bílé jako z mořské pěny a tělo průhledné, jakoby

ze skla. Promluvil: „Milý králi, přicházím coby posel mořské královny,

která si tě přeje poznat. Ví už o vás, sotva jste vypluli. Má velitelka je

mocnou panovnicí. Její říše sahá od teplých moří po ledový oceán.

Na důkaz přízně ti posílá královský prsten.“ To vám byl prsten, jaký

jste v životě neviděli, jaký neviděl ani mladý král. Užasle si ho prohlížel, pak jej však vrátil poslovi: „Rád bych přijal pozvání tvé paní,

ale my musíme plout dál a najít zemi s vysokými palmami.“ Človíček

zmizel.

Veslovali jen chvíli a tu, kde se vzala tu se vzala, objevila se před nimi

rytířská družina na mořských konících s bohatě zdobenými postroji.

Ale nemyslete, ti koníci byli stejně velcí jako ti, co běhají po souši.

Každý z rytířů nesl králi nějaký dar. „Navštiv, prosím tě, králi, naši


40


41

paní, čeká tě ve svém paláci. Naše královna je nejkrásnější ze všech

žen. A je velice moudrá.“ A už skládali královniny dary do člunu a ten

byl v okamžiku tak těžký, že se skoro potápěl. Když král viděl všechnu

tu nádheru a když si pomyslel, že ta mocná krásná panovnice tolik stojí

o to, aby ji navštívil, váhal. Už už chtěl přikývnout, ale pak u nějzvítězila opatrnost Afričana zvyklého životu na savanách a v pralesích,

kde se skrývá spousta nebezpečí. „Co když moji plavci tehdy neodolali

vábení a skončili někde tady,“ pomyslel si a nařídil, aby se všichni vší

silou opřeli do vesel a co nejrychleji z toho místa odpluli.

I veslovali první den, druhý den. Třetího dne, když slunce stálonejvýš, se před nimi náhle otevřelo moře tak, že vznikla obrovská stráň

nalevo i napravo. Na stráních hlava na hlavě, samí zpěváci ahudebníci. Zpívali a hráli tak jímavě krásné melodie, že se plavcům ažzatočila hlava a docela zapomněli veslovat. A to už se po stříbrné cestě blížil

kočár tažený dvaceti bílými mořskými koníky se zlatými postroji,vyzdobený drahými kameny, které lidé ani neznají. Byl to kočár samotné

královny. Vystoupila z něj dívka dlouhých zelených vlasů, v nichž se proháněly krásně zbarvené rybky, v šatech utkaných z nejjemnějších mořských řas, s očima velkýma a zářícíma jako africké slunce, které se

na něho dívaly tak upřeně, že král málem ztratil zrak. „Vítej v mém

hlavním městě,“ řekla. Pocítil, že už neodolá. Královna pokynula, aby

vstoupil do kočáru. Vrávoravě usedl, jako by dostával spavou nemoc.

Za královniným kočárem se objevilo několik tisíc mořských koníků,

také bohatě zdobených. Na koníky vsedli plavci. Velkolepá kavalerie

se za zvuků písní dala na cestu do královnina paláce. Královna hostu

prozradila, že už jej zná dlouho, že se jí už dávno líbil. Pozorovala ho,

když chodil po břehu moře. „Buď mým hostem tak dlouho, jak se ti


42

zlíbí. Prohlédni si můj zámek, mé hlavní město. Rozjeď se pokrálovství. Navštiv mé zahrady. Do všech máš přístup, jen do jednénevstuuj. Zdaleka se vyhni její černé bráně.“ Král se zeptal, co je s jeho

plavci, že žádného v zámku neviděl. Královna odvětila: „Neboj se

o své plavce, je o ně dobře postaráno.“ Na druhý den mu to přece

jen nedalo a znovu se tázal královny po osudu svých bojovníků. Opět

stejná odpověď.

Královna přede mnou určitě něco tají, myslel si, když se procházel

po městě s bělostnými a zářivě růžovými domy a paláci, a ta myšlenka

na něho čím dál víc dotírala. „Několik tisíc plavců, to není jehla v kupě

sena,“ říkal si, procházeje královskými zahradami s roztodivnými květy zvláštních barev, které však nevoněly. Šel pod stromy, na nichž hnízdili překrásní ptáci. Prošel třetí zahradou, pátou. Co se ale jeho plavcům stalo? Proč mu to královna neřekne? Už ani nevnímal nádheru kolem, mramorové altánky a záhony květin a myslel jen a jen na své plavce.

A najednou stál před jakousi vysokou černou branou. Co mu to

říkala královna? Aby nevstupoval do zahrady s černou branou. Je to

ona? Ne, nevejde tam. Je přece hostem a splní přání své hostitelky.

Ale co když skrývá tajemství jeho bojovníků? Sáhl na kliku. Zamčeno.

Zeď byla vysoká, ale král byl mrštný chlapík. Hup a byl na zdi, skok

a byl na druhé straně. Ještě chvíli otálel. Má jít dál, nemá jít dál?

Neměl by porušit přání královny. Ale pak už na to nemyslel a vydal

se do nitra zahrady. Brouzdal vysokou nepěstěnou trávou, zakopával o keře zdivočelých růží. Nikde žádní ptáci ani zvěř. Pojednou je

uviděl: oddíl za oddílem, skupina za skupinou, unaveným krokem

šli jeho bojovníci, spoutáni v železech. Na zádech nesli velké kožené

měchy s vodou. Z jedné strany zahrady přešli na druhou, tam měchy


43

vyprázdnili a vrátili se zpátky pro další vodu. A tak pořád dokola.

Oddíl za oddílem, skupina za skupinou... Král hořce zaplakal.Litoval, že se dal mořskou královnou zlákat.

To už jej však zpozorovali dozorci, chytili jej a hned s ním na zámek.

„Králi, protože jsi neposlechl, mám chuť tě k nim připoutat, ale že jsi

přijal pozvání do mého království, daruji ti svobodu. Tví lidé tady

zůstanou. Potřebujeme je. Moře by nemělo vlny.“

Pak se králi zatmělo v očích, v uších cítil bolest a slyšel hukot.Probral se až na mořském břehu. Sám, samotinký. Rozběhl se po písku

a s pláčem volal své černé bratry. Nikde nikdo.

Dodneška se plouží po břehu vetchý stařec, hledí na moře a čeká,

že se objeví černí bojovníci. Doufá, že jim snad pouta zrezivějí a oni

se osvobodí. Mořská královna o něm ví. Občas vlna vyplaví velikého

kraba či nějakou chutnou rybu, aby stařec nezemřel hlady. On něco

pojí a hned zas pozoruje moře. Tam někde v dálce bratři vylévají vodu.

Jedna skupina, teď zase jiná.

A vlny jdou a jdou...




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist