načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Dcera - Kiera Cassová

Kniha: Dcera
Autor:

4. díl bestsellerové Selekce slibuje ještě více romantiky a napětí! Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče. Ona ovšem ani ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  228
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  269 Kč
15%
naše sleva
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2016-01-01
Počet stran: 320
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 318 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Jana Montorio Doležalová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-24
ISBN: 9788075441379
EAN: 9788075441379
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2016 - Překladová beletrie pro děti a mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

4. díl bestsellerové Selekce slibuje ještě více romantiky a napětí! Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče. Ona ovšem ani náhodou netouží opakovat jejich romantický příběh! O svém životě však nerozhoduje sama. Její protesty jsou naprosto zbytečné, i ona si musí manžela vybrat v Selekci. Nenechte si ujít příběh další generace princeznovské Selekce!

Kniha je zařazena v kategoriích
Kiera Cassová - další tituly autora:
Elita Elita
Cassová, Kiera
Cena: 93 Kč
Následníčka Následníčka
Cassová, Kiera
Cena: 126 Kč
Selekce BOX 1-4 Selekce BOX 1-4
Cassová, Kiera
Cena: 756 Kč
Siréna Siréna
Cassová, Kiera
Cena: 254 Kč
Koruna Koruna
Cassová, Kiera
Cena: 245 Kč
Siréna Siréna
Cassová, Kiera
Cena: 78 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Dcera" mají také často zájem o tyto tituly:
První První
Cassová, Kiera
Cena: 228 Kč
Šťastně až navěky Šťastně až navěky
Cassová, Kiera
Cena: 254 Kč
Harry Potter a prokleté dítě Harry Potter a prokleté dítě
Rowlingová, Joanne K.
Cena: 364 Kč
Kulka Kulka
Kellyová, Mary Louise
Cena: 279 Kč
Sova Sova
Bjork, Samuel
Cena: 279 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7
Kapitola 1
q
Dech na sedm minut zadržet nedokážu. To ani na jednu.
Kdysi jsem zkusila uběhnout za sedm minut kilometr a půl, jelikož
někdo mi řekl, že sportovci to zvládnou i za čtyři, ale
naprosto jsem pohořela, když mě asi v  polovině odrovnalo píchání
v boku.
Každopádně něco jsem za sedm minut dokázala a  leckoho
by to ohromilo: Stala jsem se královnou.
O pouhých sedm minut jsem při narození předběhla svého
bratra Ahrena, čímž jsem získala trůn, který měl být původně
jeho. Ještě v předchozí generaci by na tom nezáleželo a Ahren
by byl právoplatný dědic jenom proto, že je muž.
Bohužel máma s tátou nepřipustili, aby se jejich
prvorozeněti odňal titul jen kvůli nešťastnému, ač poměrně rozkošnému
páru ňader. Proto změnili zákon, což lid jedině přivítal, a mně
začal dennodenní trénink na příští vládkyni Illey.
Rodičům ovšem nedošlo, že jejich snaha o spravedlnost v mém
životě byla podle mě poněkud nespravedlivá.





8
Ne že bych si stěžovala, vždyť mi bylo jasné, jaké mám štěstí,
ale byly dny, někdy i měsíce, kdy to na mě všechno padlo a na
jednoho člověka bylo té tíhy opravdu přespříliš.
Zalistovala jsem v novinách a narazila na článek o dalších
nepokojích v  zemi, tentokrát v  Zuni. Když se můj otec stal před
dvaceti lety králem, jako první věc nechal zrušit kasty. Trvalo celý
můj život, než se od starého systému pozvolna úplně upustilo.
Vždycky mi přišlo šílené, že lidi podle těchto omezujících
a zároveň náhodných nálepek kdysi skutečně žili. Máma byla Pátá,
kdežto táta byl První. Nechápala jsem to, vždyť na pohled mezi
nimi nebyl jediný rozdíl. Podle čeho bych měla poznat, jestli
vedle mě jde Šestý nebo Třetí? A proč by na tom mělo vůbec záležet?
V době, kdy otec vyhlásil, že se kasty ruší, lidé v celé zemi byli
nadšení. Táta předpokládal, že během jedné generace se
provedené změny ujmou a  dnes už bude všechno klapat jako po
drátkách.
Jenže to se nestalo a poslední rozbroje v Zuni byly jen další
známkou neklidu v řadě.
„Káva, Vaše Výsosti,“ oznámila Neena, přičemž na stůl
přede mnou položila šálek.
„Děkuju. Talíře už můžeš odnést.“
Zběžně jsem si očima projela článek. Tentokrát šlo
o jakousi restauraci, kterou spálili na popel, protože majitel odmítl
povýšit číšníka na kuchaře, přestože mu to prý slíbil. Číšník
tvrdil, že povýšení nedostal kvůli své rodinné minulosti.
Při pohledu na ohořelé trosky jsem opravdu nevěděla, na čí
stranu bych se měla postavit. Majitel má přece právo povýšit či
propustit, koho chce, a na číšníka by se zase nemělo pohlížet
jako na něco, co už technicky neexistuje.
Odložila jsem noviny stranou a  vzala do rukou šálek kávy.





9
Tátu to muselo rozladit a bylo mi jasné, že už hloubá nad tím,
jak to dát do pořádku. Jenže i  kdybychom dokázali napravit
škodu, všechny projevy diskriminace založené na bývalých
kastách jsme zarazit nemohli. Daly se vysledovat jen těžko
a docházelo k nim příliš často.
Vrátila jsem prázdný šálek na stůl a přešla jsem k šatně. Den
právě začínal.
„Neeno!“ zavolala jsem. „Kde jsou ty šaty ve švestkové barvě?
Ty se stuhou v pase.“
Přiběhla mi na pomoc a soustředěně přivřela oči.
V paláci byla poměrně nová. Začala pro mě pracovat teprve
před půl rokem, když moje předchozí komorná na dva týdny
onemocněla. A jelikož byla mnohem příjemnější a navíc
dokonale rozuměla mým potřebám, nechala jsem si ji. Taky jsem
obdivovala její cit pro módu.
Teď zírala do rozlehlého prostoru. „Asi bychom to tu měly
přeorganizovat.“
„To klidně můžeš, jestli najdeš čas. Já se do takových
projektů nehrnu.“
„Jistě, protože na hledání oblečení máte mě,“ rýpla si.
„Přesně tak!“
Pochopila, že to myslím z legrace, a se smíchem se dala do
pátrání mezi sukněmi a kalhotami.
„Dnes jsi hezky učesaná,“ pochválila jsem ji.
„Děkuju.“ Třebaže jako všechny komorné nosila čepec, stále
si dokázala se svými vlasy vyhrát. Někdy jí obličej lemovalo
pár černých kudrlinek, jindy si všechny prameny zapletla
dozadu. Tentokrát měla kolem hlavy obtočené silné copy, které
se ztrácely se zbytkem vlasů pod čepcem. Líbilo se mi, že
dokáže svůj stejnokroj zkrášlit a odlišit od ostatních.





10
„Aha! Tady jsou.“ Vytáhla šaty po kolena a rozhodila si je po
tmavé paži.
„Výborně! A našla bys mi k nim i sáčko? To šedé
s tříčtvrtečními rukávy.“
S kamenným výrazem na mě zůstala hledět. „Rozhodně to
tu musím přeorganizovat.“
Zahihňala jsem se. „Ty hledáš, já oblékám.“
Převlečená a  učesaná jsem byla připravená na další den
jakožto budoucí tvář monarchie. V šatech a sáčku jsem působila
stále jemně žensky, zároveň ale dost silně na to, aby mě okolí
bralo vážně. Dosáhnout takového souladu nebylo
jednoduché, nicméně jsem se o něj snažila každý den.
Podívala jsem se do zrcadla a promluvila ke svému odrazu.
„Jsi Eadlyn Schreaveová, příští vladařka téhle země a úplně
první vladařka. Nikdo...“ pronesla jsem, „... nemá takovou
moc jako ty.“
Táta už byl u sebe v pracovně a se staženým obočím četl onu
novinu. Kromě očí jsem se mu ničím nepodobala. To ale ani
mámě.
S tmavými vlasy, oválným obličejem a pletí, která zůstávala
po celý rok lehce snědá, jsem nejvíc připomínala svou
babičku. Na chodbě ve třetím patře visel její portrét z korunovace.
Jako malá jsem si ho často prohlížela ve snaze odhadnout, jak
budu vypadat, až dospěju. Babička na obraze byla asi tak ve
stejném věku jako já teď, a třebaže jsme nebyly úplně stejné,
občas jsem si připadala jako její odraz.
Přešla jsem na protější konec místnosti a  políbila tátu na
tvář. „Dobré ráno.“
„Dobré. Četla jsi noviny?“ zeptal se.





11
„Četla. Tentokrát aspoň nikdo neumřel.“
„Ještěže tak.“ Nejhorší zprávy byly o  lidech, kteří umírali
na ulici nebo se pohřešovali. Svíralo se mi srdce, když jsem
četla o mužích, které někdo zmlátil jen proto, že se s rodinou
přestěhovali do hezčí čtvrti, nebo o ženách napadených za to,
že se pokusily najít si zaměstnání, jež by pro ně v  minulosti
bylo tabu.
Pachatelé těchto zločinů a jejich motiv jsme někdy vypátrali
okamžitě, ale velmi často jsme naráželi na hanebné osočování
a  plané pomluvy. Bezmocně sledovat všechen ten chaos mě
vyčerpávalo a pro tátu to bylo nepochybně ještě těžší.
„Já to nechápu.“ Sundal si brýle na čtení a promnul si oči.
„Sami o kasty nestáli, tak jsme jim je zrušili, a to hezky
pomalu, aby si mohli zvyknout. A oni teď podpalují budovy.“
„Nedá se tomu nějak předejít? Nemůžeme vytvořit výbor
zabývající se jen stížnostmi?“ Podívala jsem se znovu na fotku
u  článku. V  jejím rohu byl vidět syn majitele restaurace, jak
pláče nad ztrátou rodinného podniku. V hloubi duše jsem
tušila, že stížnosti by přicházely rychleji, než by se na ně stíhalo
odpovědět, zároveň jsem ale věděla, že táta nesnesl nicnedělání.
Pohlédl na mě. „To bys udělala ty?“
Usmála jsem se. „Ne, já bych požádala o radu svého otce.“
Povzdychl si. „Na to se nemůžeš spoléhat navždycky, Eadlyn.
Musíš být silná a rozhodná. Jak bys řešila tenhle konkrétní
případ?“
Zauvažovala jsem. „Podle mě to vyřešit nejde. To, že
číšníkovi upřeli povýšení kvůli minulým kastám, se nedá nijak
dokázat. Můžeme jedině vypátrat, kdo založil požár. Ta rodina
přišla o  své živobytí a  za to musí někdo nést odpovědnost.
Spravedlnosti se žhářstvím nedomůžeš.“





12
Táta zavrtěl nad novinami hlavou. „Asi máš pravdu. Rád
bych jim pomohl. Kromě toho ale musíme přijít na způsob,
jak zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo.
Dochází k tomu stále častěji, Eadlyn, a to je děsivé.“
Hodil noviny do koše, pak vstal a přešel k oknu. I na jeho
postoji bylo poznat, jak je celý napnutý. Role, již zastával, mu
přinášela mnoho radosti jako třeba při návštěvách škol, které
se snažil neúnavně zlepšit, nebo při pohledu na prosperující
obyvatelstvo poválečné éry, již započal. Jenže takových
okamžiků stále ubývalo. Poslední dobou si dělal velké starosti o stav
země a úsměvy před kamerami pouze předstíral. Snad v naději,
že se jeho očividný klid přenese na všechny ostatní. S těžkým
břemenem mu hodně pomáhala máma, ale osud země spočíval
jen na jeho ramenou. A jednou měl spočívat na mých.
Podle toho, jak zoufale se to zatím vyvíjelo, jsem se obávala,
že předčasně zešedivím.
„Poznamenej si, Eadlyn, že musím napsat guvernéru
Harpenovi v Zuni. A upřesni, že jde o Joshuu Harpena, a ne o jeho
otce. Pořád zapomínám, že v posledních volbách vyhrál on.“
Všechno jsem to zapsala elegantním psacím písmem,
protože jsem věděla, že tátu potěší, až ho později uvidí. Ohledně
krasopisu mi dával pořádné kapky.
Sama pro sebe jsem se potichu zahihňala, ale smích mě
přešel, sotva jsem se otočila zase na tátu. Mnul si čelo a zoufale se
snažil vymyslet, co se všemi těmi problémy.
„Tati?“
Obrátil se na mě a instinktivně se narovnal, jako by musel
vypadat silný dokonce i přede mnou.
„Proč si myslíš, že se to děje? Vždycky to takové přece
nebylo.“





13
Nadzvedl obočí. „To rozhodně ne,“ uznal tiše, skoro jako by to
říkal sám sobě. „Zpočátku to vypadalo, že jsou lidi rádi. Slavili
pokaždé, když jsme zrušili další kastu. Takhle je to teprve pár let.
Jde to z kopce od doby, kdy se oficiálně smazaly všechny rozdíly.“
Zahleděl se ven z okna. „Kdo vyrostl v kastách, ten ví, že dnes je
to mnohem lepší. Pracovat a ženit se je o moc snazší. Rodinné
příjmy nezaručuje jen jediný pracovní obor. Větší výběr existuje,
i  pokud jde o  vzdělání. Ovšem kdo vyrůstá bez kast, a  přesto
není spokojený... Podle mě asi nemá co na práci.“ Podíval se na
mě a pokrčil rameny. „Potřebuju čas,“ zamumlal. „Potřebuju to
všechno nějak zastavit, opravit a pak spustit znovu.“
Všimla jsem si hluboké vrásky mezi jeho obočím. „To asi
nebude možné, tati.“
Uchechtl se. „V  minulosti jsme to už udělali. Vzpomínám
si...“
Výraz v jeho očích se změnil. Chvíli na mě hleděl, jako by se
mě beze slov na něco ptal.
„Tati?“
„Ano?“
„Jsi v pořádku?“
Několikrát zamrkal. „Ano, drahá, v naprostém. Proč se
nepustíš do těch škrtů v rozpočtu? Odpoledne si projdeme tvoje
návrhy. Teď si musím promluvit s tvou matkou.“
„Jistě.“ Jelikož matematika mi zrovna moc nešla, na
jakémkoli návrhu na škrty v rozpočtu či na finanční plán jsem
musela makat dvakrát déle než otec. V žádném případě jsem si ale
nehodlala vzít na pomoc některého z jeho rádců, aby mi stál
s kalkulačkou za zády a opravoval chyby. Třebaže jsem leckdy
musela zůstat vzhůru celou noc, vždycky jsem odevzdala
pečlivě odvedenou práci.





14
Ahren byl samozřejmě přirozený talent na matematiku,
jenže on na schůzích o  rozpočtu, o  přerozdělování pozemků
a zdravotní péči sedět nemusel. Beztrestně se z nich vykroutil
už po sedmi pitomých minutách.
Než táta zmizel z  místnosti, poplácal mě po rameni. Ještě
dlouho potom jsem se na čísla před sebou nedokázala
soustředit. Pořád jsem měla před očima ten zvláštní výraz v jeho
obličeji a něco mi říkalo, že souvisí se mnou.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist