načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Dášeňka čili život štěněte - Karel Čapek

Dášeňka čili život štěněte
-15%
sleva

Kniha: Dášeňka čili život štěněte
Autor:

Dášeňka byla nejdříve takové úplně malé bílé nic, ale pila, spala, hrála si, kousala, zvědavost jí nedala, aby nezkoumala okolí, a tak se z roztomilého štěněte postupně vyklubala ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  159 Kč 135
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 80
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 30 stran obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 9. vyd. v Albatrosu
Vazba: kombinovaný potah s plátěným hřbetem
Datum vydání: 3. 9. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2014
ISBN: 9788000036557
EAN: 9788000036557
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dášeňka byla nejdříve takové úplně malé bílé nic, ale pila, spala, hrála si, kousala, zvědavost jí nedala, aby nezkoumala okolí, a tak se z roztomilého štěněte postupně vyklubala slečna Dáša. Tohle všechno reportážním stylem zapsal, ve fotografiích a ilustracích zaznamenal a doplnil vtipnými komentáři a psími pohádkami speciálně pro Dášeňku už v roce 1933 Karel Čapek. Zde se nadčasovost potvrdila oblibou stále nových čtenářských generací – u čtení se baví už více než osmdesát let nejen děti, ale i jejich rodiče. Nejen pro milovníky pejsků!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Karel Čapek - další tituly autora:
Povídky z jedné a z druhé kapsy Povídky z jedné a z druhé kapsy
Dášeňka čili Život štěněte Dášeňka čili Život štěněte
R.U.R. -- svazek 12 R.U.R.
Bílá nemoc Bílá nemoc
Bílá nemoc Bílá nemoc
Almanach na rok 1914 -- sv.8 Almanach na rok 1914
 
Ke knize "Dášeňka čili život štěněte" doporučujeme také:
Obrázky z československých dějin Obrázky z československých dějin
Devatero pohádek -- a ještě jedna jako přívažek od Josefa Čapka Devatero pohádek
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Kapitola 1

Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy; přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní; rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefi la), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Dášeňka se narodila


8

Krom toho uměla pištět;

ale jak štěně piští, to nakres

lit nedovedu a ukázat bych

vám to také nemohl, proto

že na to nemám dost tenký

hlas. I mlaskat uměla Dášeň

ka od narození, když sála

mámino mlíčko, ale víc už

nic; jak vidíte, nebylo s ní

zprvu mnoho řeči, ale její mamince (jmenuje se Iris a je

hrubosrstá foxteriérka) to stačilo: celý den si měla se svým

nunátkem Dášeňkou co povídat a šuškat, očichávala ji, lí

bala a lízala, čistila a jazejčkem umývala, česala a hladila,

pěstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní hu

ňaté tělíčko jí podestýlala za polštář, a to se to, panečku,

Dášeňce spalo! Abyste věděli, tomu se říká láska mateřská

a u lidských maminek je to taky tak, však vy víte. Jenže

lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí

maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. „Haló,

psí paničky,“ káže hlas přírody, „pozor, pokud to vaše ma

ličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit,

ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho

ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je

krýt, a kdyby se blížil někdo podezřelý, tedy hrr na něj a za

davte ho!“

Druhý den


9

Iris všechno brala strašně

doopravdy, a když se přiblí

žil jeden podezřelý advokát,

běžela ho zadávit a roztrhla

mu nohavici; a když se blížil

jeden spisovatel (však to byl

Josef Kopta), chtěla ho také

zadávit a kousla ho do nohy,

a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život; lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.

Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidenní výročí svého

života, potkala ji první velká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jako když nůž sjede po talíři. Třetí den

Hlavní ovšem bylo to nové oko; do té doby musela Dášeňka hledat jen čumáčkem, kde má maminka ty dobré knofl íky, co z nich prýští mlíčko; a když se pokoušela lézt, musela před sebou strkat svůj černý a lesklý nos, aby nahmatala, co je před ní. Ba, lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš a víš, ouha, tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé je máma. A když chceš spát, očičko se zaklopí a dobrou noc, mějte mě rádi. A co abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, a vida, otvírá se i druhé, mžourá trochu a už se vykulí celé; a Dášeňka se od té chvíle dívá na svět dvěma očima a spí na dvě oči, takže už nemusí vyspávat tak dlouho a může víc času věnovat tomu, aby se naučila sedět a chodit a ledacos jiného důležitého pro život. Inu, je to pokrok.

Neboť v tu chvíli se ozval opět hlas přírody a kázal: „Ty, Dášeňko, když už máš kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.“ Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? „Teď dej dopředu levou zadní,“ napovídal jí hlas příro

Učí se chodit

Už vidí


dy. Sláva, povedlo se. „A teď tu druhou zadní,“

radil hlas přírody, „zadní, povídám, zadní, ne

přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyťs nechala

ještě jednu nožičku vzadu! Počkej, nemůžeš

jít dál, pokud si ji nepřitáhneš; povídám, tu

pravou zadní si zastrč pod zadeček! Ne, to

není nožička, to je ocásek, ocáskem se nedá

chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se

nemusíš starat, ten jde sám za nožičkama. Tak

co, máš všechny tlapky pohromadě? No sláva,

a teď znovu: vysunout pravou přední, hlavu

trochu výš, aby tam bylo místo pro nožičky,

tak, dobře, teď levou zadní, a teď pravou zad

ní (ale ne tak daleko od těla, Dášeňko, pod

sebe ji musíš dát, pod sebe, aby se ti bříško

po zemi neplouhalo), tak, a teď levou přední,

výborně, tak vidíš, jak to jde. Teď si chvilku

odpočiň a zase znovu: jedna – dvě – tři – čtyři,

hlavu nahoru, jedna – dvě – tři – čtyři.“

První oko

Dívá se na svět

Dášeňka spí

U maminky




Karel Čapek

KAREL ČAPEK


9. 1. 1890 - 25. 12. 1938

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem.
Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa (po 3 letech Z Národních listů oba odešli pro neshody s šéfredaktorem).
Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratrem Josefem. Byl silně ovlivněn svým filosofickým a estetickým vzděláním, především pragmatismem a expresionismem, ale ovlivnila ho také vědeckotechnická revoluce. Disponoval velmi širokou slovní zásobou, používal neobvyklá slova a rozvitá souvětí, uměl velmi dobře využívat zvláštností českého jazyka.
Krátce po své cestě do Anglie (1924) se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu.
V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Byl samozřejmě také ovlivněn první světovou válkou a později blížící se druhou světovou válkou.
Čapkovo rozsáhlé dílo bývá děleno na dvě části. V první, zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání. Druhá, utopická část je kritikou společenských problémů moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující, nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech tuto tendenci opustil. Pro tato díla bývá občas K. Čapek považován za předchůdce sci-fi.
Rozsáhlá je rovněž Čapkova novinářská činnost, ovšem vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem lze pochybovat o její objektivitě. Nicméně novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Na druhou stranu jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů, a to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho novinářská činnost je spojena především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, později vydávaných v různých souborech, a sloupky, v nichž se vyjadřoval k aktuálním problémům a které vymyslel jako novou novinářskou formu.
Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist