Kniha: Darmata – Petr Hruška

Pátá sbírka patrně nejvýznamnějšího současného básníka střední generace obsahuje verše, v nichž autor reflektuje postřehy a prožitky přibližně z posledních pěti uplynulých let. Titul Hruškova opusu je vlastně jakousi jazykovou přesmyčkou, která naznačuje, že "darmata" lze chápat jako miniaturní "dramata o marnosti" a název této sbírky je pak symbiózou obou těchto slov. Hruška důsledně vychází z reálných událostí a prožitků, které se staly, ze světa, jenž je mu důvěrně známý. Opět se tu proto objevují ostravské kulisy, postavené ponejvíce ve tvaru zaplivaných paneláků. Rozhlížet se v tomto prostředí je pro autora příležitostí, aby dospěl k smutnému přesvědčení, že pominula doba nadějí a následovat může pouze čas, v němž se člověk bude pohybovat v soukolí apatie a znechucení. Od úvodní básně, věnované zesnulému prozaiku Janu Balabánovi, rozehrává Hruška mozaiku mnohdy až hrůzyplných obrazů, v nichž je veškerá kladná lidská aktivita potlačena a v dramatické zkratce působí zcela zbytečně a nadarmo. Zároveň Hruška bohatým metaforickým jazykem přináší i výpověď, do níž se pokouší zařadit i určité bilanční prvky a hodnocení. I to je ovšem ponejvíce charakterizováno smutným a bolestným tónem, v němž převládají pochybnosti a nejistoty.

Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák?

V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné.

Rozumíme si ještě, svému jazyku, jeden druhému či aspoň trochu sami sobě? Anebo jsme, spolu s okolními věcmi, městem a vůbec celým světem, stiženi podivným mutismem? Neschopni ze sebe vypravit kloudné slovo, větu? Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít. V tomhle městě jménem Ostrava si musíme vyrobit své trudné, umanuté palivo k přežití. V této neladné, pracné noci, zatímco slušní lidé zaspávají zkázu, se básníka vytrvale drží nespavost. Někdo tu stráž má dotáhnout do konce.

Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie

Katalog vybraných autorů > H > Hruška – Petr Hruška

Katalog nakladatelství > H > HOST