načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Darebák David má noční můru – Francesca Simonová

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Darebák David má noční můru

Elektronická kniha: Darebák David má noční můru
Autor: Francesca Simonová

Další veselé příběhy nenapravitelného darebáka Davida jsou určeny mladším dětem. Dvanáct nových příběhů známého uličníka Darebáka Davida, ve kterých nebude chybět jeho bráška Vzorný Vítek ani další kamarádi. Tentokrát Davida vyděsí noční ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 238
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Gisela Kubrichtová
ilustroval Tony Ross
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7662-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další veselé příběhy nenapravitelného darebáka Davida jsou určeny mladším dětem. Dvanáct nových příběhů známého uličníka Darebáka Davida, ve kterých nebude chybět jeho bráška Vzorný Vítek ani další kamarádi. Tentokrát Davida vyděsí noční můra, předvede Vítkovi kletbu kanibalů, rozhodne se napsat příručku o tom, jak zkrotit rodiče, a vyvede spoustu dalších rošťáren.

Popis nakladatele

Další pokračování veselých příběhů nenapravitelného Darebáka Davida Dvanáct nových příběhů známého uličníka Darebáka Davida, ve kterých nebude chybět jeho bráška Vzorný Vítek ani další kamarádi. Tentokrát Davida vyděsí noční můra, předvede Vítkovi kletbu kanibalů, rozhodne se napsat příručku o tom, jak zkrotit rodiče, a vyvede spoustu dalších rošťáren. Příběhy Darebáka Davida jsou určeny každému. Pobaví jak prvňáčky, tak pubescenty, stejně jako dospělé, kteří dětem předčítají. Autorka dokáže vystihnout dětskou duši i myšlení naprosto bezchybně, umí psát natolik poutavě a nadčasově, že odtrhnout se od knihy je prakticky nemožné. K dokonalosti prožitku přispívají i roztomilé a děj krásně podbarvující černobílé ilustrace.

Zařazeno v kategoriích
Francesca Simonová - další tituly autora:
Darebák David a tělo Darebák David a tělo
Darebák David chystá léčku Darebák David chystá léčku
Darebák David čaruje Darebák David čaruje
 (e-book)
Darebák David a duchové Darebák David a duchové
Darebák David Darebák David
 (e-book)
Darebák David Darebák David
 
K elektronické knize "Darebák David má noční můru" doporučujeme také:
 (e-book)
Darebák David a zvířata Darebák David a zvířata
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložila Gisela Kubrichtová

Ilustroval Tony Ross


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2017

Bořivojova 75, Praha 3

Text copyright © Francesca Simon

Horrid Henry’s Nightmare 2013

Horrid Henry’s Krazy Ketchup 2014

Horrid Henry’s Cannibal Curse 2015

Illustrations copyright © Tony Ross

Horrid Henry’s Nightmare 2013

Horrid Henry’s Krazy Ketchup 2014

Horrid Henry’s Cannibal Curse 2015

All rights reserved.

Z anglických originálů

Horrid Henry’s Nightmare

(First published by Orion, Great Britain, 2013);

Horrid Henry’s Krazy Ketchup

(First published by Orion, Great Britain, 2014);

Horrid Henry’s Cannibal Curse

(First published by Orion, Great Britain, 2015)

přeložila © 2017 Gisela Kubrichtová

Redakce textu: Zuzana Řehořová

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-895-7 (pdf)


OBSAH

Darebák David

má noční můru 7

Darebák David

a King Kečup 79

Darebák David

a kletba kanibalů 155


DAREBÁK

DAVID MÁ

NOČNÍ MŮRU


Judith Elliottové, vizionářské redaktorce,

která si myslela, že by Darebák David

mohl zapůsobit


OBSAH

1. Darebák David

má noční můru 11 2. Darebák David

a pomsta Démonické dozorkyně 27 3. Bublina machruje 45 4. Darebák David

slaví Den matek 61



1.

DAREBÁK DAVID

MÁ NOČNÍ MŮRU

„... a potom ten slizem obalený, masožravý zombík se zkrvavenými tesáky vtrhl do školy, běsnil a udělal chňap!“ zavřeštěl Rváč Ralf a skočil po Darebáku Davidovi.

David zavřískl.

„Haha, mám tě,“ šklebil se Ralf.

Darebáku Davidovi se rozbušilo srdce. Tak hrozně rád se bál! Co mohlo být lepšího, než mít Ralfa doma na noc a navzájem se s ním strašit? Sáhl po tajné plechovce s lebkou a zkříženými hnáty, do které si v Pevnosti Červené ruky ukládali dobroty, a nabral si plnou hrst čokoládových žužu bonbonů. Strašidelné historky a čokoláda. Jupííí!

„Dávej pozor, Ralfe,“ zvolal David.

„Budu ti vyprávět o zrůďáckém příšerózním vetřelci, který se plíží –“

„Smradlavé ropuchy,“ pípl tichý hlásek před vchodem do Pevnosti Červené ruky.

11

............................................


Grrr.

„Schovej se,“ šeptl Darebák David.

Rváč Ralf si krknul.

„Davide, já vím, že tam jsi,“ zakňoural Vzorný Vítek.

„Ne, nejsem tady,“ oponoval David.

„A já jsem řekl heslo, tak mě musíš pustit dovnitř,“ rozčiloval se Vítek. „Je to i moje pevnost. Maminka to říkala.“

Darebák David hlasitě vzdychl. Proč jenom ze všech bratrů na světě musel zrovna on vyfasovat Vítka? Proč jenom u všech všudy, když se na světě přidělovali bráchové, jemu hodili na krk užalovaného smradlavého prďouse mrňouse?

„No dobrá, tak pojď,“ řekl David.

Vzorný Vítek prolezl větvemi.

„Proč je tu taková tma?“ divil se Vítek.

12


„Do toho ti nic není, škvrně,“ ucedil David. „Byl jsi vevnitř, teď vypadni ven.“

„Jo, vyplaz se ven, červe,“ sykl Ralf.

„Do Pevnosti Červené ruky je škvrňatům vstup zakázán,“ řekl David.

Vzorný Vítek ohrnul spodní ret.

„Řeknu mamince, že mě nechceš nechat v pevnosti. A že mi říkáš škvrně.“

„Jen si běž, ty škvrně mrně,“ popíchl ho David.

„MAMÍÍÍ!“ zavřískl Vítek. „David mi říká škvrně mrně.“

„Davide, nechovej se jako darebák a buď na bratříčka hodný,“ křikla maminka. „Nebo pošlu Ralfa domů.“

„Já jsem se nechoval jako darebák,“ hulákal David. Jó, být tak čarodějem a moct Vítka proměnit v prašivku!

„Dobře, Vítku, můžeš tady zůstat,“ zavrčel David. „Ale budeš litovat.“

„Ne, nebudu,“ nedal se Vítek.

13


„Vyprávíme si strašidelné historky,“ varoval ho Ralf.

Vítek se zamyslel. Je pravda, že se strašně nerad bál. A skoro všechno ho děsilo. Ale tak to možná bylo minulý týden. Možná že dnes, když je o týden starší, už se bát nebude.

„Já už se nebojím,“ prohlásil Vítek.

Darebák David pokrčil rameny. „No, až se v noci vzbudíš a začneš vřískat strachy, moje vina to tedy nebude,“ zaječel.

Vítek nadskočil. Měl by tu zůstat a ty děsivé příhody poslouchat? Potom zvedl hlavu a narovnal se v ramenou. Přece není škvrně, ať si David říká, co chce. Je už velký kluk.

Darebák David vyprávěl svoji nejděsivější historku o vampírském vlkodlakovi, který jedl děti. Rváč Ralf vyprávěl svoji nejděsivější

14


historku o kvílivém hřbitovním hejkalovi, který srkal škvrňata. Potom David vyprávěl svou nejvíc strašidelnou příhodu všech dob: o zrůďáckém příšerózním vetřelci a zombie mumii, která –

„Já znám jednu strašidelnou historku,“ přerušil ho Vítek.

„My ji nechceme slyšet,“ usadil ho David.

„Je opravdu děsivá, to vám slibuju,“ naléhal Vítek. „Žil byl jeden králíček...“

„STRAŠIDELNÉ historky!“ zařval Rváč Ralf.

„Žil byl jeden opravdu veliký králík,“ opravil se Vítek. „A jednoho dne mu upadl ocásek.“

Vítek se odmlčel.

„To je celé?“ zeptal se David.

„Ano,“ přikývl Vítek.

„Bleghhh,“ krknul si Rváč Ralf.

„Takhle si představuješ strašidelnou historku?“ nechápal David. „Králíka bez ocasu?“

„Copak ty bys neměl strach, kdybys byl králík a upadl by ti ocásek?“ divil se Vítek.

„Neměl bys jít radši cvičit na cello?“ pobídl ho David.

Vítek zalapal po dechu.

Dával si velmi záležet na tom, aby cvičil opravdu každý den.

Vzorný Vítek odklusal pryč.

Uff. Konečně se toho červa zbavili.

„No, tak jak jsem ti vyprávěl, Ralfe,“ pokračoval

15


David, „byla jednou jedna zombí mumie a ta se

potulovala...“

NE!!!

Darebák David leží v posteli ve svém temném

pokoji a třese se. Přepadla ho strašná, děsivá noční

můra. Zdálo se mu o duchovi králíka s velikými

zubisky a bez ocasu, jak se na něj vrhl a mával

gigantickou jehlou. Ufff. Srdce mu bušilo tak

16


divoce, jako by mu mělo každou chvíli vyskočit z těla ven.

Ale co dělat, co dělat?

David nemohl hrůzou v posteli vydržet. David se nemohl hrůzou ani hnout. Nebuď labuť, zavrčel Čert 1. Žádný duch králíka přece neexistuje. Jasně, ty troubo, zavrčel Čert 2. Jsi padavka. Upřímně řečeno, zklamal jsi mě.

Ale Darebák David byl moc vyděšený, než aby poslouchal rozum. Co když se ten zrůďácký příšerózní vetřelec nebo ten duch králíka schovávají pod jeho postelí? Darebák David se chtěl nahnout z postele a kouknout se tam, ale nemohl. Protože – co jestli se ten kvílivý hřbitovní hejkal vplížil k němu do skříně a teď čeká, než ho POPADNE?

A nejhorší bylo, že Rváč Ralf ležel kousek vedle něj a šťastně chrupal ve svém spacáku. Jak to, že si tam jen tak leží, když ho každou chvíli může něco zhltnout?

„Ralfe,“ sykl David.

„Buď zticha,“ zamumlal Ralf neurvale.

„Já se...“ Ale co mohl Darebák David říct? Kdyby Ralfovi řekl, že se – Darebák David sotva mohl na to slovo pomyslet – kdyby Ralfovi řekl, že

17


se bojí, už by to měl do smrti na talíři. Každý by mu říkal David, náčelník Gangu Červené ruky, strašpytel poseroutka.

Jejky!

Má zůstat v posteli a nechat se sežrat zrůďáckým příšerózním vetřelcem, nebo vstát z postele a nechat se spolknout kvílivým hřbitovním hejkalem?

Ten zrůďák vetřelec by koneckonců nejdřív schramstl Ralfa, protože ten spal na podlaze. Ale kdyby David hodně rychle vyskočil, mohl by doběhnout ke dveřím a dolů po chodbě do maminčiny a tatínkovy ložnice dřív, než by ho ten hřbitovní hejkal stačil chytit.

Ale má nechat Ralfa napospas příšerám?

Ano! pomyslel si Darebák David, vyskočil z postele a šlápl Rváči Ralfovi na hlavu.

„Uggghhh,“ zaúpěl Ralf. „Dávej pozor, kam šlapeš, ty tlusťochu jeden...“

Ale Darebák David neposlouchal. Rozčileně dusal ke dveřím, vyřítil se do temné chodby a zabouchl za sebou dveře. Teď zrovna byl hrozně vyděšený, a tak mu ani nevadilo, že už je moc velký na to, aby si vlezl k mamince a tatínkovi do postele.

Ufff. Darebák David se zastavil a zalapal po dechu.

18


Byl v bezpečí. Příšery budou mít co dělat, aby schroustaly Ralfa, takže po něm už nepůjdou.

Ale počkat. Co když se hřbitovní hejkal nějak protáhne pode dveřmi a lapne ho na chodbě? Nebo co když po schodech nahoru vyplachtí ten králík s injekcí? Darebák David strnul. Ach ne! Srdce mu divoce tlouklo.

Otevřel pusu a už už chtěl zavřísknout: „MAMÍ!“

Ale pak ji zase zavřel.

19


Počkat. Počkat.

Vítek po všech těch děsivých historkách, co dneska vyslechl, určitě nespí. Koneckonců, Vítek je největší strašpytel na světě. Jestliže se bojí David, tak Vítek bude úplně v troskách.

Jenom se tam zastaví. Když uvidí vyděšeného Vítka, bude se cítit mnohem líp a bude si připadat mnohem statečnější.

Vsadím se, že Vítek tam leží a strachy se ani nemůže pohnout, myslel si Darebák David. Ha. Ha. Ha.

20


Darebák David vklouzl k Vítkovi do pokoje

a zavřel za sebou dveře. Po špičkách se přikradl

k Vítkově posteli...

Uh?

Vítek spal jako kotě a slastně se usmíval. Obliče

jík měl osvětlený nočním světýlkem ve tvaru krá

líčka a světélkujícími hvězdičkami, přilepenými na

stropě.

Darebák David protáhl obličej. Jak to, že Vítek

taky nemá noční můru? Bylo to tak nespravedlivé!

On, David, je přece ten statečný kluk, který se

ničeho nebojí (kromě injekcí), a Vítek je červovitý

spoďárovitý nudlohlavec,

který se bojí komiksu Ruty

Šuty Rudy Ruprt, Santa

Clause a nejspíš i Zoub

kové víly.

No, však on už s tím

něco udělá.

„Zrůďácký příšerózní

vetřelec,“ zamumlal

David Vítkovi do ucha,

„si jde pro tebe. Koulí vel

kýma vykulenýma očima

a skřípe velikými příšerác

kými zuby. Boj se, Vítku.

Moc se boj. ÚÚÚÚHHH!“

Vzorný Vítek se ze spaní usmál.

21


22

„Ahoj, pane příšeráku,“ řekl.

„BUBUBU!“ strašil ho David.

„BUBUBU!“

„Dal byste si čaj?“ zamumlal Vítek.

„Ne,“ zavrčel Darebák David. „Já chci sníst TEBE!“

„Tak dobře,“ souhlasil Vítek ospale.

Co je to s ním? Divil se Darebák David.

„Huahahuahahuaha,“ kvílel Darebák David. „Já jsem hřbitovní hejkal a jdu si pro tebe.“

„To je od tebe hezké,“ zamumlal Vítek.

„Ne, to není hezké,“ vrčel Darebák David. „Je to děsivé. Je to strašidelné. Hůůůůůůů! Ááárrrggghhh! BUBUBUBUBU!“

Najednou se otevřely dveře do Vítkova pokoje.

„AAARRRGGGHHH!“ zavřískl Darebák David.

„AAARRRGGGHHH!“ zavřískl Vzorný Vítek.

„Co tady děláš, Davide?“ zeptala se maminka.

„Jsou tři hodiny ráno,“ řekl tatínek.

Darebák David neměl ještě nikdy v životě takovou radost, že někoho vidí.


„Myslel jsem si, že Vítek se bude bát, tak jsem se šel na něj podívat,“ řekl Darebák David.

Maminka zírala na Davida.

„A proč sis myslel, že se Vítek bude bát?“ divila se maminka. Podezíravě si Davida prohlížela.

„Prostě jsem si to myslel,“ pokrčil rameny David.

„Jdi do svého pokoje, Davide,“ řekla maminka.

Do jeho pokoje? Do jeho děsivého, strašidelného pokoje, kde číhají všechny příšery?

„Mami, mohla bys jít se mnou?“ řekl David. „Potřebuju, abys něco zkontrolovala.“

„Nemůže to počkat do rána?“ zívl tatínek.

„Ne,“ odpověděl Darebák David. „Myslím, že

23


pod mojí postelí je tarantule. Mohla bys to, prosím tě, zkontrolovat?“

Přece jen, kdyby tam maminka místo tarantule uviděla zrůďáckého příšerózního vetřelce, asi by něco řekla.

Maminka vzdychla, vešla k němu do pokoje a podívala se pod postel.

„Nic tam není,“ oznámila maminka.

„No, a ve skříni, určitě jsem tam viděl... ehmmm... vběhnout myš,“ řekl David. „To ona mě vzbudila. Mohla by ses tam kouknout?“

Maminka se podívala do skříně.

„Tak, a je to, Davide,“ odsekla maminka. „Teď běž spát.“

Darebák David vlezl zpátky do postele a šťastně vzdychl. Jeho postel vypadala stejně přátelsky a povědomě jako obvykle.

Proč se u všech všudy bál?

„Psst, Ralfe, jsi vzhůru?“ sykl David.

„Jo,“ odpověděl Rváč Ralf a posadil se.

24


„Chceš slyšet strašidelnou historku?“ zeptal se David. „Znám jednu skvělou o plesnivé příšeře a prokleté opičí pacce...“

„Jasně!“ zaradoval se Rváč Ralf.

25



2.

DAREBÁK DAVID

A POMSTA DÉMONICKÉ

DOZORKYNĚ

Darebák David zmuchlal papír a zamířil. Před ním v lavici se lákavě tyčila hlava Náladové Nely. Kiš, kiš. Ta ale bude v šoku, až jí ve vlasech přistane kulička sežvýkaného papíru –

FLUS!

Oslintaná kulička zmačkaného papíru se Davidovi připlácla zezadu na krk. Vztekle se otočil.

Kdo se opovažuje po něm flusat během shromáždění? Rváč Ralf se pochichtával. Jenže se pochichtával i Martin Mátoha a Bystrý Ben. No, jen ať si počkají. Jen ať si počkají. Až se mu dostanou do rukou –

„Utište se. Utište se, prosím vás,“ vyštěkla paní ředitelka Podivná. „Davide! Otoč se a dívej se dopředu. Mám pro vás důležité oznámení.“

Darebák David se zamračil. Co může být asi tak

27

............................................


důležitějšího než zjistit, kdo po něm flusnul? Že budou děti o polední pauze nacvičovat lidové tanečky? Že Vzorného Vítka znovu zapsali do Zlaté knihy zásluh? Že se slečna Sekera Válečná dala k cirkusu? No, tohle oznámení by stálo za to, aby ho poslouchal. Všechno ostatní – velká hustá nuda.

Paní ředitelka Podivná drmolila dál. „Jak všichni víte, téhle škole záleží na zdravém stravování.“

Ach ne, jen ne další přednášku, pomyslel si Darebák David. Jestli znovu uslyší ta hrozná slova jako zelenina, ovoce a celozrnný chléb, začne vřískat.

„Nicméně –“ upřela zlostný pohled na Hltouna Honzu, Darebáka Davida a Rváče Ralfa – „někteří z vás zřejmě význam slova zdravý neznají. Někteří z vás si stále nosí do školy balíčky s obědem plné

28


nezdravých, přeslazených tyčinek. Tabulka čokolády není zdravé jídlo.“

Ňam, pomyslel si Darebák David. Tři z jeho oblíbených slov. Cukr. Tyčinky. Čokoláda. Když byl tatínek otočený zády, propašoval do své krabičky na oběd s obrázkem Mutanta Maxe sáček Krysích Křupek. A sendvič s vajíčkem a řeřichou vyměnil s Buclatým Bertíkem za pár Čoko Chřup Čipsů. Hmmm, už se těší na přestávku na oběd. Byl si jistý, že se mu podaří sebrat Kubíkovi sáček Extra Super Ježků, když bude zrovna zase kvůli něčemu

kňourat. A svoje rozinky si vymění

s Hltounem Honzou za jeho čokolá

dové žužu karamelky. Čekala ho bezva

hostina!

„Dobrá práce, Davide,“ krknul jeho

žaludek. „Však ty dobře víš, jak se o mě postarat.“

„Rozhodli jsme se jmenovat dozor nad přinesenými obědy. Bude každý den kontrolovat vaše krabičky a zabavovat nezdravé občerstvení,“ oznamovala paní ředitelka Podivná.

„Ode dneška budeme školou bez sladkostí.“

Cože?

Darebák David se napřímil. Tohle neznělo dobře. Vlastně to znělo přímo STRRRAŠNĚ.

29


„S potěšením opět vítám

v naší škole naši dávnou pří

telkyni, která nám tu velice

chyběla. Děti, pozdravte,

prosím, naši novou strážkyni

zdravého jídla – Maruš!“

Obrovitá žena se zvedla

a kolébala se k paní ředitelce

Podivné. Darebáku Davidovi

ztuhla v žilách krev. Snad to

není – to přece nemůže být –

Maruš. Mastná Maruš.

Mastná Maruš, Démo

nická dozorkyně v jídelně!

Ta zrůda v zástěře, ten

bazilišek v bačkorách, ta

kradmá kradařka kara

melek, ta hamižná hubatá

hrubiánka. Když David

viděl Maruš naposledy,

s kvílením uháněla ze

školy, protože jí okořenil

sušenky pikantním čili.

A teď byla zpátky... větší

a podlejší a démoničtější

než předtím.

Mastná Maruš, strážkyně zdravého jídla?

Schramstne všechny dobroty a mrkvičky,

30


celerové tyčinky a celozrnný chléb vám nechá. Nikdo nedokázal vyčmuchat sladkosti rychleji než Mastná Maruš.

„Budu kontrolovat všechny krabičky s jídlem velice důkladně,“ řekla Mastná Maruš. „Velice, převelice důkladně. Mně žádné propašované sladkosti neujdou.“

„Máte nějaké otázky?“ zeptala se paní ředitelka Podivná.

Hltoun Honza se přihlásil.

31


„Co se stane se všemi těmi sladkostmi ?“ chtěl vědět.

„Všechny zabavené cukrovinky půjdou na dobročinné účely,“ odpověděla paní ředitelka Podivná.

„Přesně tak,“ přikývla Maruš. „Všech zabavených sladkostí se bezpečně zbavíme.“ A usmála se umaštěnou pusou, ve které se zablýskly zkažené zuby.

Jo, skončí v její hubě, pomyslel si Darebák David truchlivě. To je tedy práce. Jako kdybyste nechali lišku hlídat králíkárnu.

„Maruš s vámi také bude o zdravém jídle mluvit,“ řekla paní ředitelka Podivná.

„Sladkosti jsou pro vás špatné,“ zabručela Maruš. „Já se jich ani nedotknu. Jezte zeleninu.“

Lže, jako když tiskne, pomyslel si Darebák David. Vsadím se, že v životě nevzala zeleninu do pusy.

Ale co dělat? Co dělat? Nesnášel školní obědy s Pokecanou Polly, která mu při nandavání jídla vždycky pocáká celý tác. Chtěl si dál nosit balíček s obědem. A se všemi dobrotami. Ale jak? Jak? Bude muset na něco přijít... Chňap. Chrousty chroust.

Chňap. Hryzy hryz.

Chňap. Hlty hlt.

Ozvalo se dunění a burácení blížícího se dinosaura. Sklenice se roztřásly. Tácy se rozechvěly.

32


Příbory zarachtaly. Mastná Maruš se hnala na hlídku.

„Dej mi tu krabičku,“ zahřímala.

Hltoun Honza pevně chytil svou krabičku s obědem, ale nad Mastnou Maruš nevyhrál.

Chňap! Třesk!

Honzova krabička se s třesknutím otevřela. Mastná Maruš si nacpala všechny sladkosti a bublinková pitíčka do svých obrovitých kapes.

„Další!“ zahulákala.

Nor Norris se pokusil schovat dobroty do kapes, ale pronikavý zrak Mastné Maruš je odhalil.

„Dej to sem,“ vyštěkla a nastavila kapsu své zástěry.

33


„Ne,“ odmítl Nor Norris.

„DEJ MI SVOJE SLADKOSTI!“ zařvala Maruš.

Nor Norris ji poslechl.

„Tohle by se v Norsku nestalo,“ plakal.

Další obětí inspekce se stal Darebák David.

Maruš se tyčila nad ním.

„Otevři svou krabičku,“ nařídila mu.

David odklopil víko. Moje sladkosti nikdy nenajde, pomyslel si Darebák David. Nacpal si čokoládové žužu tyčinky do rukávů a nechal tam jenom mrkvové tyčky, které hned s někým vymění, jen co vyvázne.

Ha, ha, ta je nikdy v životě – Dřív než stačil vůbec myšlenku dokončit, Maruš ho popadla za rukávy a vyklepala z nich všechny sladkosti do svých naditých kapes.

Byla hotový policejní pes.

Další na řadě byla Boubelatá Bledule. Zářivě se na Mastnou Maruš usmála. Mastná Maruš jí zářivý úsměv oplatila.

34


„Jen do toho, zlato,“ povzbudila ji Mastná Maruš.

Cože?

„Jak to, že tě nekontrolovala?“ divil se David.

Boubelatá Bledule pohodila nečesanými vlasy a nafoukla maršmelounové tváře.

„Protože je to moje máma,“ odfrkla Boubelatá Bledule. „Já můžu mít k obědu všechno, co chci.“

Bledule s cvaknutím otevřela svoji krabičku a pochlubila se hromadou cukrovinek. Pak hrábla dovnitř, nabrala si hrst bonbonů a vmžiku je zhltla.

„Heč, heč, heč!“ posmívala se Boubelatá Bledule.

Darebáku Davidovi se sbíhaly sliny.

Bylo to tak nespravedlivé!

35


*

„Mami,“ řekl David večer doma, „Démonická dozorkyně se vrátila a krade nám sladkosti.“

„Výborně,“ řekla maminka. „Teď už nesmíte žádné sladkosti do školy nosit.“

„Jenže ona má být strážkyně zdravého stravování, a přitom ty sladkosti sama jí.“

„To rád slyším,“ ozval se tatínek.

„Není to fér,“ kvílel David.

Proč jenom má takové hrozné, příšerné rodiče? Jak by mohl na tomhle světě žít bez sladkostí ve škole? Umřel by. Zcvrkl by se, až by byl tenký jako nitka a odfoukl by ho vítr. Už nikdy by se nemohl nic naučit, protože jediné, na co by myslel, by byly sladkosti. Už nadosmrti je odsouzený ke krabičce s celerovými tyčkami, mrkví a sendviči z tmavého chleba s kůrkou.

36




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.