načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dar osudu - B.T. Bradford

Dar osudu
-11%
sleva

Elektronická kniha: Dar osudu
Autor:

Nad panstvím Cavendon se stahují válečná mračna. Zatímco podnikavá Cecily využije války k prosperitě svého podniku, Diedre zasvětí další roky práci pro britskou tajnou službu. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249 Kč 222
+
-
7,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 408
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu The cavendon luck přeložila Jana Vlčková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-3673-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nad panstvím Cavendon se stahují válečná mračna. Zatímco podnikavá Cecily využije války k prosperitě svého podniku, Diedre zasvětí další roky práci pro britskou tajnou službu. Ačkoliv dostat židovskou rodinu z nacistického Berlína se jí podaří, své srdce neuhlídá, a svádí tak bitvu mnohem těžší. Navíc na povrch vyplave bolestivé tajemství, které léta střežila lady Gwendolyn.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © Barbara Taylor Bradford, 2016

Originally published in the English language

by HarperCollins Publishers Ltd.

under the title The Cavendon Luck

Translation © Jana Vlčková, 2018

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu THE CAVENDON LUCK

přeložila Jana Vlčková

Redakční úprava Drahomíra Smutná

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2018

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7543-773-0


Věnováno Bobovi, jako vždy s veškerou mou láskou.


Obsah

ČÁST PRVNÍ

Inghamovi & swannovi, 1938

Proroctví 13

Cizí intriky 56

Dílem náhody 118

Láska má mnoho podob 158

Žádné loučení 264

ČÁST DRUHÁ

Ženy & válka, 1939–1945

Všem nástrahám navzdory 299

Země naděje a slávy 319

blitz 372

se vztyčenou hlavou 385


7

POSTAVY

NAD SCHODIŠTĚM

INGHAMOVI V ROCE 1938

Charles Ingham, VI. hrabě z Mowbraye, 69 let. Majitel

a správce panství Cavendon. Mluví se o něm jako o lordu

Mowbrayovi. Jeho choť, Charlotte Swannová (70), je VI.hra

běnkou z Mowbraye.

DĚTI HRABĚTE A JEHO PRVNÍ ŽENY,

NYNÍ JIŽ ZESNULÉ FELICITY

Miles Ingham, dědic hrabství, 39 let. Patří mu titul ctihodný pán.

Žije v Cavendonu a je ženatý s Cecily Swannovou (37). Mají tři

děti: Milesova dědice Davida (9), Waltera (7), a Venetii (5).Mi

les řídí správu panství. Cecily pendluje mezi Cavendonem ado

mem v Londýně, kde spravuje svoje módní impérium.

Lady Diedre Inghamová Drummondová, nejstarší dcera, 45 let.

Nyní vdova. Žije v Londýně spolu se svým synem Robinem

(11). Pracuje na ministerstvu války. Víkendy tráví v Cavendonu,

kde mají vlastní apartmá.

Lady Daphne Inghamová Stantonová, druhá dcera, 42 let.Pro

vdaná za Huga Ingham Stantona (57). Trvale žijí v jižním křídle

Cavendonu spolu se svými pěti dětmi.


8

Lady DeLacy Inghamová, třetí dcera, 37 let. Žije střídavě vLon

dýně a v Cavendonu. Před mnoha lety se rozvedla se Simonem

Powersem, vzala si zpátky své dívčí jméno a už se nevdala.

Lady Dulcie Inghamová Brentwoodová, čtvrtá dcera, 30 let.

Žije střídavě v Londýně a v Cavendonu. Provdala se za sira

Jamese Brentwooda (45), jednoho z největších herců v Anglii,

jehož král Jiří VI. povýšil na rytíře. Mají tři děti: dvojčataRosa

lind a Juliet (9) a syna Henryho (6).

O téhle čtveřici dívek personál stále láskyplně mluví jako o„čty

řech Déčkách“.

Děti lady Daphne a Huga Stantona: Alicia (24), Charles (20

a půl), dvojčata Thomas a Andrew (17) a Annabel (14).

OSTATNÍ PŘÍBUZNÍ

Lady Vanessa Inghamová Bowersová, Charlesova sestra, 56

let. Provdala se za Richarda Bowerse (58). Žijí v Londýně a ve

Skelldale House na panství Cavendon, který lady Vanessazdě

dila po své zesnulé sestře, lady Lavinii Inghamové Lawsonové.

Lady Gwendolyn Ingham Baildonová, ovdovělá teta hraběte, 98

let. Žije v rezidenci Little Skell Manor. Byla ženou zesnulého

Paula Baildona.

Ctihodný Hugo Ingham Stanton, bratranec hraběte, 57 let. Jesy

novcem lady Gwendolyn, která byla sestrou jeho zesnulé matky,

lady Evelyne Inghamové Stantonové. Oženil se s lady Daphne.


9

V MEZIPaTŘE

DRUHÁ RODINA: SWANNOVI

Swannovi slouží Inghamovým více než dvě stě let. Není proto

divu, že jsou jejich životy v mnoha směrech propojené.Swan

novi po generace žijí ve vesnici Little Skell poblíž panského

sídla. Jsou Inghamovým stejně oddaní, jako bývali jejich předci,

a každého člena rodiny by bránili do posledního dechu.Ingha

movi jim bezvýhradně věří, což platí i naopak.

SWANNOVI V ROCE 1938

Walter Swann, komorník hraběte, 60 let. Hlava Swannovy rodiny.

Alice Swannová, jeho žena, 57 let. Šikovná švadlena, obléká

lady Daphne i její dcery.

Harry, syn, 40 let. Původně se vyučil zahradníkem. Nyní spolu

s Milesem Inghamem spravuje panství.

Cecily, dcera, 37 let. Provdala se za Milese a je světověuznáva

nou módní návrhářkou.

OSTATNÍ PŘÍBUZNÍ

Percy, Walterův mladší bratr, 57 let. V Cavendonu pracuje jako

vrchní hajný.

Edna, Percyho manželka, 58 let. Příležitostně v Cavendonu

vypomáhá.


10

Joe, jejich syn, 37 let. Pracuje s otcem jako hajný.

Bill, Walterův bratranec, 52 let. Vrchní zahradník, vdovec.

Ted, Walterův bratranec, 63 let. Truhlář a údržbář, vdovec.

Paul, Tedův syn, 39 let. Pracuje spolu s otcem.

Erik, Tedův bratr a Walterův bratranec, 58 let. Správcelondýn

ského domu lorda Mowbraye. Svobodný.

Laura, Tedova sestra a Walterova sestřenice, 51 let. Hospodyně

v londýnském domě lorda Mowbraye. Svobodná.

Charlotte, teta Waltera a Percyho, 70 let. Nyní je VI.hraběn

kou z Mowbraye a dobrou duší obou rodin. Každý k nípři

stupuje s náležitou úctou. Charlotte byla sekretářkou a osobní

asistentkou Davida Inghama, V. hraběte, až do jeho smrti.Poz

ději se provdala za jeho syna.

Dorothy Swannová Pinkertonová, sestřenice Charlotte, 55 let.

Žije v Londýně a je provdaná za Howarda Pinkertona, bývalého

detektiva Scotland Yardu. Pracuje spolu s Cecily v jejímmód

ním salonu.

POD sChODY

Henry Hanson, majordomus

Paní Jean Weirová, hospodyně

Slečna Susie Jacksonová, kuchařka

Gordon Lane, vrchní komoří

Ronald Gorme, druhý komoří


11

Slečna Kate Smithersová, vrchní komorná

Slečna Brenda Caineová, druhá komorná

John Goff, řidič

OSTATNÍ ZAMĚSTNANCI

Slečna Angela Chambersová, chůva Cecilyiných dětí

Slečna Eileen Marksová, guvernantka. Přes léto, kdy dětinechodí do školy, v Cavendonu nepobývá.

ZAMĚSTNANCI PRACUJÍCÍ MIMO DŮM

Rozlehlé panství se stalo pro mnoho lidí zdrojem obživy. Takový

je ostatně jeho smysl, není jen domovem jedné rodiny.Obyvatelům okolních vesnic nabízí zaměstnání a sedlákům půdu,kterou si mohou pronajmout. Little Skell, Mowbray a High Clough

vznikly právě proto, aby měli poddaní kde bydlet. Kroměobytných domů v nich hrabata nechala postavit kostely a školy,později vznikly poštovní úřady a obchůdky.

Uplatnění zde našla spousta profesí. Například hajný a pět jemu podřízených myslivců, ke kterým se v době lovubělokurů připojuje řada honců. Dále jsou tu lesníci a dřevorubci. O zahrady se stará vrchní zahradník a pět jeho pomocníků.

Bělokurové se začínají střílet 12. srpna. Tento den rovněž proslul jako „Významná dvanáctka“. Lovecká sezona končí v prosinci. Koroptve se střílejí od září, stejně jako divoképtactvo a kachny. Bažanti se loví od prvního listopadu do konce prosince. Honů se účastní většinou aristokraté.

ČÁST PRVNÍ

Inghamovi

& Swannovi

1938

PROROCTVÍ

Dráteník, krejčí,

voják, námořník,

boháč, chuďas,

žebrák, zloděj.

Stará anglická říkanka

JEDNa

C

ecily Swannová Inghamová stála na schodech předkanceláří v Cavendon Hallu a rozhlížela se kolem sebe. Tomu

se říká změna, přemítala. Ráno bylo zataženo a teď odpoledne

slunce jenom září.

Modrá obloha. Nikde ani mráčku. Zlaté sluneční paprsky se prodírají listím. Konec července, den jako malovaný. Na rtech jí zahrál spokojený prchavý úsměv.

Sešla ze schodů na dvůr u stájí a po nedlážděné pěšiněvinoucí se parkem se vydala do blízké vesnice Little Skell.

Cestou si vzpomněla na synovy narozeniny, které oslavilzačátkem měsíce. Tehdy lilo jako z konve a déšť jim zhatilchystanou zahradní party. Nezbylo než oslavovat v domě. Škoda že tehdy nevyšlo počasí tak pěkně jako dneska, povzdechla si. Na druhou stranu David si na nic nestěžoval. Byly to jehodeváté narozeniny a on si užíval každý okamžik stejně jako jeho sedmiletý bratr Walter a pětiletá sestra Venetia. Rodinaprožila báječný čas pospolitosti, a to se nejvíc počítá. Všichni se dobře bavili a „shromáždění klanu“, jak tomu říká Miles, si náramně užili.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU14

V noci, když leželi v posteli, si ji Miles přitáhl blíž k sobě a nahlas se podivil, kam se poděly všechny ty roky.Odpověděla, že nemá ponětí, a připomněla mu, že když jsoupohromadě, čas vždycky letí.

Smál se tomu a přitulil se k ní, hladil ji po vlasech. Po chvíli dodala, že na vině určitě bude i to, že pro samou práci nevědí, kam dřív skočit. Vychovávají tři děti, mají svoje povinnosti a musejí se postarat o Cavendon.

Miles za všechno nahlas poděkoval, vzal ji do náruče a opatrně se nad ni vyhoupl. Líbal ji a něžně se jí dotýkal. Během několika vteřin se milovali s toutéž náruživostí a radostí jako obvykle.

Najednou si vybavila onu noc tak jasně, že ji napadlo, jestli na synovy narozeniny znovu neotěhotněla. Byli tak dychtiví, tak natěšení. Prožili noc plnou vášně.

Pomyšlení na těhotenství ji neopouštělo. Je jí sedmatřicet. Jestli je těhotná, tak ať. Další dítě musí brát jako dar,protože její plodné roky brzy skončí. Ale co když vypukne válka? Tohle pomyšlení ji trápilo. Vypudila nepříjemnou myšlenku z hlavy a pospíchala do vesnice. Radši se soustředila naobrovské množství práce, kterou s Milesem odvedli, aby udrželi sídlo i rodinu v bezpečí. Zapojil se i bratr Harry, stejně jako její čtyři švagrové. V mnoha ohledech mají za sebou těžké roky.

Každý z nich musel přinést všemožné oběti a často využili vlastní peníze, aby panství zajistili hladký chod.

Ale zvládli to.

Inghamovi a Swannovi se semkli a dokázali zázraky.Cavendon nabral správný kurz. A nic ho neohrožovalo.

Přesto jedna starost přetrvávala a svíral se jí z ní žaludek. Na nějakou dobu na ni zapomněla, protože jí nedopřával klidu Harry a taky se bála o Gretu, svou osobní asistentku, ale dobře si uvědomovala, že ti dva za jejím rozčilením nestojí.

Ničilo ji úplně něco jiného. Neustále to na ni útočilo adoráželo, nemohla kvůli tomu v noci spát.

Hrozivá německá třetí říše vrhala na Británii obrovský stín, jaký se mnohem delší dobu vznášel nad střední Evropou. A právě odtud pramenilo její napětí. Říše představovalavážBARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU15

nou hrozbu a nebezpečí války. Jestli dojde k invazi, Cavendon

se ocitne v ohrožení. Stejně jako Evropa. Vlastně celý svět. Až

moc dobře tomu rozuměla.

U zahrady obehnané zdí se zastavila, otevřela těžké dubové dveře a sešla po schodech. Okamžitě ji obklopila vůněpozdních letních růží. Zhluboka se jí nadechla a posadila se naželeznou lavičku. Pohodlně se opřela, zavřela oči a pokoušela se na pár minut uvolnit.

Tahle stará zahrada se během staletí vůbec nezměnila aposkytovala jí klidné útočiště, už když byla malá. Přicházela sem téměř každý den, byť jen na pár minut. Milovala vůni růží apohodu, skrývající se za vysokými cihlovými zdmi. Tohle místo spolehlivě ukonejšilo její utrápené smysly a pomohlo jívyčistit si hlavu od starostí.

V myšlenkách zabloudila zpátky k matce. Věděla, že se pilně připravuje na válku spolu se ženami z tří vesnic, členkami Svazu žen. Vedla jej Charlotte, která byla jeho prezidentkou. Tyhle statečné venkovanky přišly s mnoha užitečnými nápady, které jim usnadní život v případě, že válka opravdu vypukne.

Samozřejmě že vypukne, říkala si v duchu Cecily. Premiér Neville Chamberlain věřil, že dokáže Hitlera uklidnit, přestože ten již provedl anexi Rakouska a pokukoval po Sudetech v Československu.

Zato Winston Churchill pochopil marnost politikychlácholení a odhalil příšerné nebezpečí, jež se za smířlivým přístupem skrývá. Opakovaně vládu varoval, že je válka nevyhnutelná. Churchill měl pravdu, o tom nepochybovala. I když to bylo děsivé pomyšlení.

Ze zamyšlení ji vytrhlo tiché vrčení nízko letícího letadla. Vyskočila z lavičky a zvedla hlavu k modré obloze. V tu chvíli se záblesk strachu okamžitě rozplynul.

Malé letadlo neneslo na svých křídlech symboly nacistického Německa. Patřilo Noelu Jollionovi, devatenáctiletému synovi velitele Edgara Jolliona z královského námořnictva, který bydlel na druhé straně vesnice Mowbray poblíž High Clough. Velitel nechal na pozemcích poblíž svého sídla,BurnBARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU16

side Manoru, vybudovat přistávací dráhu, protože jeho synmiloval létání.

Cecily se znovu uvelebila na lavičce a snažila se hodit obavy za hlavu. Ale bylo to obtížné. Hlavu měla plnou hrozící války.

Minulý týden vzal Hanson ji a Milese do rozlehlých sklepů Cavendonu a ukázal jim, že i on započal s přípravami.

Sklepy byly vždycky udržované ve vzorné čistotě, mělyobílené stěny a zametené podlahy. Majordomus upozornil na stoh skládacích lehátek, která nechal přinést ze skladu. Z podkroví sem dal přestěhovat pohovky, křesla a malé stolky. Hrabě ho požádal, aby se pokusil vybavit sklepení co nejpohodlněji pro případ, že by v něm museli žít. V kryptách naleznou útočiště obrazy a další umělecké předměty. Hanson se nechal slyšet, že se postará o jejich přestěhování hned, jak bude vyhlášena válka mezi Británií a Německem.

Hanson byl jako obvykle velice výkonný. Dokonce tu stála chladnička zakoupená v Harrods a doručená dodávkovýmvozem až na místo. Co by si bez Hansona počali? V prosinci se chystá odejít do penze. Je mu sedmdesát šest a v Cavendonu slouží padesát let. Cecily doufala, že se tak nestane. Hanson je pořád v prvotřídní formě a oni ho potřebují.

Zdráhavě opustila svoji svatyni a pokračovala k domu svých rodičů. Ale napřed se musí zastavit u Genevry v maringotcecikánů. Chce si s ní promluvit.

DVĚ

G

enevru uviděla, jen co prošla ohybem cesty. Žena seděla

na schůdcích obytného vozu, jako by na ni čekala. Jako

obvykle měla na sobě staré Cecilyiny šaty, které dostala od

Cecilyiny matky. Tyhle byly letní, ušité z červenobíléproužkované bavlny, a slušely jí.

Cikánka zvedla ruku a zamávala.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU17

Cecily jí zamávání s úsměvem oplatila. Všimla si, že už na ni čeká dřevěná židle. Projevená ohleduplnost ji potěšila.

Zdálo se, že cikánka je plná očekávání a vzrušení. Bylo jídevětatřicet jako Milesovi, ale zdaleka nevypadala na svůj věk, působila dojmem mnohem mladším. Pořád byla pohledná – tmavá a exotická – a stále se pyšnila havraní hřívou jako zamlada.

Když před pěti lety Romové přestěhovali svoje vozy na tuhle louku, Genevra pozvala Cecily na sklenku mátového čaje.Protože ji Cecily nechtěla urazit, pozvání přijala a ke svému úžasu našla v maringotce poklad.

Ukázalo se, že Genevra je velmi talentovaná malířka.Obrazy visící na stěnách nadmíru čistého a útulného mobilního příbytku přivedly Cecily v úžas. Většinou šlo o krajinky z okolí Cavendonu, vyvedené v zářivých a živých barvách. Později jí DeLacy vysvětlila, že spadají do kategorienaivního umění.

Přesto měly svůj jedinečný a neopakovatelný styl – à laGenevra, jak mu říkala Cecily. Smělé barvy okamžitě upoutaly pozornost. Jako by se třpytily a měly zvláštní lesk.

Genevra malovala od dětství. Její bratr Gervaise ji v tom podporoval, a když byla starší a on si to mohl dovolit, koupil jí plátna a olejové barvy. Genevra byla naprostý samouk,talentovaná malířka od pánaboha.

Cecily se okamžitě zeptala, jestli si může jeden obrazkouit. Genevra tehdy odmítla. Místo toho jí ho nabídla jako dar. Cecily si vybrala ten, který k ní promlouval osobitým jazykem a vzbuzoval v ní emoce. Zachycoval kouzelné zákoutí starézahrady, kde na pozadí šedé kamenné zdi kvetl bezpočetpozdních růží ve všech odstínech růžové a vybledlé červeně.

Genevra seběhla ze schodů, aby Cecily přivítala. Cecily jí podala ruku a ona jako vždycky vysekla náznak úklony.

„Připravila jsem vám židli, paní Milesová,“ hlásila aukázala na ni.

„Děkuji,“ zamumlala Cecily a posadila se.

Genevra se vrátila na svoje místo na schodech.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU18

Cecily se na ni podívala a zamračila se. Napadlo ji, ževyadá sklíčeně a unaveně. „Nebylo ti zase špatně?“ zeptala se ustaraně. Neviděla ji deset dní.

Žena se nepatrně pousmála. „Ne. Není mi špatně. Je mi dobře.“

„Připadáš mi kapku bledá.“

„Nic mi není, Cecilko,“ zamumlala Genevra a vševědoucně na ni pohlédla. „Nemoc bych pocítila jako první a potom bych o ní pověděla vám. Neumírám. Zatím ne.“

„Nezlob se na mě. Záleží mi na tobě, Genevro.“

„Já vím, paní.“

„V pondělí s Milesem odjíždíme. Jedeme do Curychu navštívit lady Daphne a pana Huga. Kdybys něco potřebovala, až budu pryč, moje matka ti pomůže.“ Usmála se na ni. „Stačí za ní zajít.“

Genevra přikývla. „Máte dovolenou. Paní Alice mi to řekla.“

„Jenom dva týdny. Miles si potřebuje odpočinout...“ Cecily se odmlčela, neboť si všimla podivného výrazu v cikánčiněobličeji. „Co se děje? Stalo se něco?“

„Vidění. Prostě to na mě přijde. Však víte.“

Cecily mlčky přikývla. Po všech těch letech věděla své. Ani nedutala, jako by tu vůbec nebyla.

„Musíte být statečná, Cecilko. Tak jako vždycky. Přijde smrt. Přijde válka. Velká válka. Zlé časy. Stanou se příšerné věci.“ Cikánka se zarazila a zavřela oči. Po chvíli je otevřela adodala: „Budete vládnout Cavendonu. Vždycky jsem to věděla.“

„Proč zrovna teď?“ zeptala se Cecily a zamračila se.

„Co tím myslíte?“ Genevra na ni nechápavě zírala.

„Proč mi to říkáš? Obvykle býváš dost velká tajnůstkářka a takhle otevřeně nemluvíš.“

„Protože mi věříte a berete moje věštby vážně. Rozumíte jim.“

„Ano, to je pravda.“

„Budoucnost. Vy ji máte, Cecilko. A budete vládnout.“

„S Milesem?“

Genevra neodpověděla. Zírala na Cavendon Hall, tyčící se na vysokém kopci nad nimi. Zlatě se leskl ve slunečním světle. Požehnaný dům.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU19

„Někdy mluvíš tak zvláštně, že ti nerozumím,“ podotklaCecily a oplatila cikánce tvrdý pohled.

„Blíží se špatné časy.“

„Myslíš válku?“

Genevra naklonila hlavu na stranu. „Život. Těžké časy. Zlé časy. Smrt, zkáza, smutek, bolest. Hodně utrpení. To všechno přijde.“

Otočila hlavu a znovu se zadívala na Cavendon. Zcelanečekaně se jí v očích objevily slzy. Zlatá záře zdí pohasla. Dům už nebyl zlatý. Byl prokletý. Vznášel se nad ním stín zkázy a zdál se temnější a temnější. Svým vnitřním zrakem sledovala, jak nad střechou víří černá mračna. Slyšela dunění hromu a viděla bílé klikaté blesky.

Po chvíli rozlepila víčka a zašeptala: „Zmatek. Chaos.“Zavrtěla hlavou a zmlkla. Prsty si setřela slzy z tváří.

Rozhostilo se dlouhé ticho.

Genevra se slabě pousmála. „Swannovi budou vládnout.“

Cecily vyhrkla: „Cavendonu se v posledních letech dařilo. Štěstí nás neopustí, že ne? Nic se nezmění.“

„Takhle to na světě chodí. Štěstí. Smůla.“ Genevra potřásla hlavou a naklonila se blíž. Z jejího pohledu mrazilo. „Přijde. Odejde. Kdy, to nikdo neví... Štěstí nikomu nepatří, alenáleží k vašemu životu. Máte ho ve svých rukách, Cecilko.Rozumíte mi?“

„Rozumím, Genevro, a děkuji ti.“

TŘI

V

chodové dveře se náhle otevřely. Alice se s trhnutímnařímila a okamžitě se zvedla. Obdařila dceru širokým

úsměvem. Cecily pospíchala matku obejmout, políbila ji apřivinula k sobě.

„Omlouvám se za zpoždění, mami.“ Otočila se, aby zasebou zavřela.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU20

„Nic se neděje. Zrovna vyřizuji nějaké papíry,“ odpověděla Alice a spolu s dcerou vešla do obývacího pokoje. Posadily se do křesel stojících proti sobě a matka poznamenala: „Dnes ti to moc sluší, zlato. Světle růžová ti vždycky šla moc dobře k pleti.“

„Já vím. A děkuji. Tobě to taky sluší, mami.“

„Samozřejmě – protože mám na sobě šaty, které pro měnavrhla moje dcera. Líbí se mi, jsou pohodlné a v horkém dni, jako je ten dnešní, příjemně chladí.“

„Ušila jsem ještě jednu verzi, také z bavlny,“ svěřila seCecily. „V podstatě to jsou zavinovací šaty, skoro jako župan, které se zavazují po straně. Stejné bych chtěla zařadit i do zimní kolekce, ale tentokrát z lehkého kašmíru. Nějaké tipřivezu, až budou hotové.“

„Děkuji ti, holčičko. Vždycky na mě myslíš.“

„Jakpak by ne? Jsi moje maminka a můžeš ode mě mít, co budeš chtít. Mimochodem, když jsme spolu včera mluvily po telefonu, zmínila ses o nějakých plánech. Čeho se týkají?“

„Dostala jsem nápad, že bychom mohly zřídit společnývesnický záhumenek. Šla jsem s tím rovnou za Charlotte a požádala ji o vhodný pozemek. Zeptala se na něj hraběte a ten souhlasil, že nápad je to úžasný a praktický, a hned mi přidělil kus pole.“

Alice spokojeně přikývla, když dokončila větu. Tohle se jí vážně povedlo. „Takhle se to seběhlo a bylo to úplnějednoduché. Stačilo se zeptat.“

Zvedla se a mávla na dceru. „Pojď si přesednout k mému stolu. Vezmi si židli. Chci ti ukázat svůj plán.“

Během několika vteřin se přesunuly ke stolu, na němž měla Alice rozložené dokumenty, týkající se Svazu žen, spolu sdetailním náčrtem společného záhumenku. Budou hoobhospodařovat ty ženy, které o to projeví zájem.

„Praktické řešení,“ pochválila Cecily matku. „Jestli vypukne válka, jídlo bude problém.“

„Až vypukne válka,“ opravila ji Alice.

„Svatá pravda,“ souhlasila s ní dcera a zvláštním tónemdodala: „Mohla jsi o to pole požádat Milese. Anebo našehoHarryho. Má stejné pravomoci jako on.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU21

„Máš pravdu, Ceci, mohla jsem to tak udělat. Ale podle mě by to nebylo správné. Šestý hrabě je pořád Šestý hrabě.Nezemřel a tahle půda mu patří. Napadlo mě, že je správné oslovit ho prostřednictvím Charlotte.“

„Jistě, chápu,“ odpověděla Cecily a vlídně se usmála.

Podívala se na velký arch papíru a shledala, jak chytře bylo pole rozvrženo, aby mohlo sloužit jako zahrada.

Každý záhon byl označen názvem plodiny, která na němporoste. „Brambory, mrkev, tuřín,“ četla nahlas Cecily. „Cibule, růžičková kapusta, zelí, květák...“ Zarazila se a vyprsklasmíchy. Pak uznale potřásla hlavou. „Mami, ty jsi mistr plánovač! Harry musel talent na zahradničení zdědit po tobě.“

„Jenom mě nepřechval. Harry je o hodně chytřejší než já,“ mínila Alice. Natočila se k dceři a upřeně se na ni zadívala. „Podařilo se ti s ním promluvit? Však víš... O té osobě.“

Cecily zavrtěla hlavou a ztišila hlas. „Zatím ne. Měli jsme se po obědě sejít, ale nevyšlo to.“

„O té jeho aférce s tou vulgární ženštinou se už začínámluvit!“ zvolala rozzlobeně Alice. „Harry se domnívá, že je to velké tajemství, ale není. Už se to doneslo k tátovi. Zuří. Dobře víš, jak jeho lordstvo nesnáší skandály, a jeden se zrovna chystá vypuknout. Přičiněním tvého bratra.“

„Souhlasím se vším, co říkáš, mami, ale Harry už je dospělý. Vždyť je mu čtyřicet. Řekne, že mi do toho nic není.“

„Ale promluvíš s ním?“ Znělo to naléhavě. Matka se tvářila znepokojeně.

„Ano, slibuji. Udělám to hned zítra ráno,“ ujistila ji Cecily.

Alice přikývla a našpulila rty. Nato prohlásila mnohempevnějším hlasem: „Především si s tou Pauline Mallardovouneměl nic začínat. Je vdaná. Dále je to americká dědička a velice protřelá osoba, žijící si v Londýně i v New Yorku na vysoké noze. Teď se přesunula do Harrogate. Ale tohle všechnobeztak víš.“

„Ano, vím.“

„Nakonec z něho udělá hlupáka, uvidíš. A kdyby jenom to. Ta ženská je o hodně starší než on.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU22

„Ale slyšela jsem, že je krásná. Neodolatelná rusovláska,“ poznamenala Cecily.

„A dost promiskuitní. To jsem zase slyšela já,“ opáčilapohotově Alice. Zjevně chtěla mít poslední slovo.

„Když mi Genevra přednesla svoji věštbu, prohlásila něco velice zvláštního. Nabádala mě, abych Harrymu o té ženské nic neříkala. Skutečně mě to zaskočilo. Potom dodala, že ho sama opustí, protože prý není jeho osudem. Tahle výsadanáleží nějaké jiné.“

Alice se na dceru nevěřícně zahleděla. „Jak může Genevra vědět o Pauline Mallardové? Myslíš, že ji sem vzal a Genevra je náhodou viděla?“

„Ne, to určitě ne. Nicméně zaujal mě způsob, jakým toříkala. Náhledům do budoucnosti říká vidění a vůbec o nichneochybuje. Mluvila o osudu...“ Bylo znát, že se v tom Cecily sama nevyzná.

Odkašlala si a pomalu pokračovala: „Genevra má svůjosobitý způsob vyjadřování, mami. Vyjadřuje se stručně. Úsečně. Jednoduchými větami. Proto mi přišlo zvláštní, že zná slovo, jako je osud, když neumí číst.“

„Ale ona číst umí!“ zvolala Alice.

„Víš to určitě?“

„Samozřejmě. Sama jsem ji to naučila.“

Dočista tím Cecily zaskočila. Zůstala na matku zírat. „Kdy? A proč jsi mi to nikdy neřekla?“

„Nikdy mě to nenapadlo. Seběhlo se to úplnou náhodou. Když jsi odjela do Londýna k tetě Dorothy a strýciHowardovi, poslala jsem Genevře nějaké tvoje staré oblečení. Přišla mi poděkovat a vyptávala se na tebe. Projevila o tebe skutečný zájem a mě napadlo, že k tobě má velmi silný vztah, Cecily. Potřebovala se ubezpečit, že jsi v pořádku a dobře se ti daří. Ukázala jsem jí ty krátké články, co o tobě začaly vycházet v módních magazínech. Tehdy se mi svěřila, že neumí číst. Tak jsem ji to naučila.“

„To od tebe bylo moc milé.“ Matčino přiznání udělalo na Cecily velký dojem.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU23

„Byla velmi učenlivá.“ Alice krátce zaváhala, než se zeptala: „Cítila jsi někdy, že mezi vámi existuje nějaké pouto, Cecily?“

„Cítila. A stále cítím. Před pětadvaceti lety mi prozradila, že Swannovi budou vládnout. Věřím, že nějaké pouto mezi námi opravdu je.“

„Co přesně ti tehdy pověděla?“ vyzvídala Alice.

„Vlastně mi skoro nic neřekla... Potkala jsem ji cestou do Cavendonu. Vzala dlouhý klacík a nakreslila jím do prachu čtverec a na něm ptáka. Zeptala jsem se jí, co to znamená, ale neprozradila mi to. Zamumlala, že to nic není, a odskotačila.“

„A dneska ti to prozradila?“

„Ne, kdepak. Před lety jsem na to přišla sama. Čtverecpředstavoval Cavendon Hall a ten pták měl být labuť. Chtěla tím obrázkem říct, že se Swannovi a Inghamovi spojí.“

Alice chvíli mlčela a pak tiše připustila: „Nemohla tehdyvědět, jakým směrem se bude tvůj život vyvíjet. Že se ty,Swannová, provdáš za syna hraběte. Na tom jejím prorockém daru musí něco být. Zdá se, že vskutku dovede předvídatbudoucnost. Ty jejím věštbám věříš, že?“

„Ano. Vždycky jsem jim věřila a vždycky věřit budu.“Cecily vzala matku za ruku. „Dokázala mi, že nelže. Když jsem se vdávala, vtiskla mi do ruky papír, na kterém stálo, že se stanu paní tohohle panství. Vedle byl dokonce obrázek.“ Po dceřině odchodu Alice zamířila do zahrady s kropicí konví v ruce. Procházela kolem záhonů a zalévala, avšak v duchu stále prodlévala u Swannových a Inghamových.

Krev. Inghamových a Swannových. Mísí se v jejích třech vnoučatech. Stejně jako Cecily si i ona občas kladla otázku, jestli i předešlé generace spřízněných rodin přivedly na svět nějakého společného potomka. Nebo dva. Neměla tušení.

O tom by věděla jen Charlotte. Opatruje rodinné kroniky, jejichž zápisy se datují desítky let nazpátek. Jsou v Cavendon Hallu zamčené v sejfu, stojícím v její šatně. Ví to, protože jí o nich Charlotte řekla. A předala jí zapečetěnou obálku sbezBARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU24

pečnostním kódem. „Prosím tě, ať ji Cecily schová nachráněné místo a zamkne,“ nabádala Alici a ta se zařídila podle

jejího přání.

Postavila konev, posadila se na lavičku a zahleděla se navřesoviště. Dnes je neděle, poslední červencový den. Zítra začíná srpen. Brzy začne vřes kvést. Během týdne nebo dvou bude vřesoviště připomínat rozvlněné levandulové moře.

David, Cecilyin prvorozený, má takové oči. Tenhle neobvyklý odstín je pro Swannovy typický. Jinak se navlas podobá Milesovi. Stejné oči má i Walter, ale ten se jinak vyvedl po Cecily. Mámu zkrátka nezapře. Zato pětiletá Venetia jeInghamová každým coulem, včetně blond vlasů a jasně modrých očí. Alice se potutelně usmála, když si vzpomněla, jak moc Venetia připomíná lady Dulcie, když byla v tomhle věku.

Vnoučata. Zbožňovala je a přála by si, aby jich měla víc. Harry se před několika měsíci nechal slyšet, že by chtěl založit rodinu. Svěřil se jí, že by se rád oženil a zplodil dítě – vlastně několik dětí.

Byl by z něho dobrý otec, o tom není pochyb, ale sosmačtyřicetiletou Pauline Mallardovou se mu tohle přání nejspíš nesplní. Alice ucítila příval zlosti. Okamžitě ji potlačila. Ne, odmítá se tou ženskou zabývat.

Během několika vteřin zvítězil její vrozený soucit a přestala se na Harryho zlobit. Najednou se svým synem sympatizovala.

ČTYŘI

G

reta Chalmersová položila sluchátko a nechala na něm

chvíli ležet ruku. Hrudník měla jako sevřený obručí

a slzy na krajíčku, jen vyhrknout ze zelených očí. Statečně

polkla a několikrát zamrkala.

Tak zoufalého a mrzutého svého otce neznala, zato dobře znala důvod jeho rozmrzelosti. Trápilo ho velké dilema aneviBARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU25

děl řešení. Na konci rozhovoru se nechal slyšet: „Jsem v pasti.

My jsme v pasti. Nedá se s tím nic dělat, liebling.“ Poté jí řekl,

že ji miluje, všichni ji milují, a zavěsil.

A ona miluje je: tátu, nevlastní matku Heddy, sestru Elise i bratra Kurta. Žijí v Berlíně a jsou židé. Uvědomují si, že by měli co nejdřív odjet a uniknout zvěrstvům obludné třetí říše. Rádi by do Anglie. Napřed by mohli bydlet u ní, než si najdou něco svého. Mají pasy, ale ne víza a cestovní povolení. Jsou v pasti, jak trefně vyjádřil otec.

Greta horečně uvažovala. Svářilo se v ní nepřebernémnožství myšlenek. Podívala se na hodinky. Je skoro půl čtvrté a každou chvíli se tu objeví Cecily. Vší silou se ovládla apřinutila se zvednout ruku ze sluchátka. Napřímila se v ramenou, upravila si límeček bavlněných šatů a jednou rukou si uhladila tmavě hnědé vlasy.

Natáhla se pro dopis, který naťukala na psacím stroji, avložila jej do desek. Připomněla si, že musí působit vyrovnaně, až dorazí Cecily. Věděla, že se o ni bojí a ví, že její otec má problémy. Ale ani ona nebyla schopna vyrukovat s přijatelným řešením. Nikdo nevěděl, jak z ožehavé situace ven, a to má Cecily v Londýně spoustu spolehlivých známých. Z Gretiny zaměstnavatelky se vyklubala dobrá přítelkyně, která má na srdci její nejlepší zájmy.

Od prvního okamžiku si „sedly“, jak prohlásila Cecily. Ihned si padly do oka a byly na jedné lodi. Nikdy mezi nimi nepadlo jediné křivé slovo, žádná z nich nikdy nešlápla vedle.

Cecily žertovala o tom, jak se k sobě báječně hodí. Často si v jednu chvíli vzpomněly na stejnou věc. „To je tím, že jsme obě májová koťátka,“ prohlásila Cecily po prvním rocespolečné práce. Obě přišly na svět v prvním květnovém týdnu, ale Cecily byla o šest let starší.

Post Cecilyiny osobní sekretářky zastávala Greta s láskou, přestože byla hodně vytížená. Její nadřízená pracovala stejně pilně jako ona. Obě byly se svou kariérou spokojené a Greta se někdy otřásla, když si vzpomněla, jak na pohovor doobchodu v Burlington Arcade málem nepřišla. Dostala strach.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU26

Nebo za to mohl nedostatek zkušeností. Ale nakonec sebrala

odvahu a šla se slavné návrhářce představit. A místo dostala.

Hned druhý den začala pro Cecily pracovat.

Poslechla Cecilyinu radu, vylovila z kabelky zápisníček a chopila se tužky. Sepsala si seznam všeho, co musí udělat, aby připravila dům na příjezd své rodiny.

Když včera dorazila do Cavendonu, Cecily ji nabádala, aby o budoucnosti smýšlela pozitivně. Ujišťovala ji, že se jejírodina z nacistického Německa nakonec dostane a její blízcí se k ní nastěhují. Greta se nemohla dočkat, až se tak stane. Zatím je mohla jen povzbuzovat.

Během uplynulých let si mockrát přála, aby byl jejímanžel Roy dosud naživu. Ujal by se vedení a se vzniklou situací by se vypořádal, než by řekla švec. Jenže před pěti letypředčasně odešel.

Sklonila hlavu a pustila se do sepisování věcí, které bude muset koupit, aby se v jejím domě v Phene Street žilo pohodlněji.

„Tady jsem!“ zvolala Cecily a pospíchala do její kanceláře. „Omlouvám se za zpoždění. Vím, že spěcháš na vlak.“

„Času mám spoustu. Goff povídal, že úplně postačí, když vyrazíme v půl páté. Vlak mi jede v šest.“

„Takže si můžeme na chvilku odpočinout a popovídat si. Podepíšu dopisy a projdeme si dohodnuté schůzky. Co mám v Londýně naplánováno na pondělí?“

„Moc toho není,“ odpověděla Greta. „Schválně jsem ti nic nedomlouvala, když v úterý odjíždíš do Curychu.“

Cecily podepsala předložené dopisy, pohlédla na svojiasistentku a opatrně se zeptala: „Podařilo se ti zastihnout otce?“

„Podařilo. Mám-li být upřímná, zdá se mi, že trochu poklesá na duchu.“ Gretu překvapilo, že se jí nechvěje hlas.

Cecily přikývla. „Není divu. Zoufá si a má spoustu starostí. Ale já ti chci pomoct tuhle patálii vyřešit. Dobře víš, jaká jsem, když se do něčeho zakousnu.“

Navzdory trablům se Greta rozesmála. „Jako pes s kostí.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU27

„Přesně tak,“ přikývla Cecily. „Když se vyskytne nějakýproblém, musím ho rozlousknout, a to okamžitě, dříve, než se mi vymkne z ruky. Ale s tímhle potřebuji pomoc, Greto. Doufám, že si to uvědomuješ. Naštěstí mám někoho, s kým si o tom můžu promluvit a kdo mě popostrčí správným směrem.“

Greta přikývla. Chovala ke své zaměstnavatelcebezvýhradnou důvěru. Věděla, že jestli jí může někdo pomoct, tak je to Cecily, krásná a talentovaná žena. O něco málo později Cecily kráčela přes velkou vstupní halu, když vtom zaslechla hudbu. Zůstala stát a pozorně se zaposlouchala.

Magické zvuky se linuly ze žlutého salonu, kde nedávnopřibylo piano, na němž hrála Daphneina dcera Annabel. Nikdo nedokázal ze slonovinových kláves vyloudit tak nadpozemskou hudbu jako ona.

Hraje od dětství a teď je jí čtrnáct. Klavír se stal její vášní a mistrně jej ovládá. Cecily Daphne neustále opakovala, že má její dcera obrovský talent. Je tak dobrá, že by se jednou mohla stát klavírní virtuoskou.

Daphne se jenom usmívala. Nepochybně si myslela totéž, ale nechtěla to přiznat. Vlídná Daphne, jíž byla Cecily oddaná, byla natolik moudrá, aby své děti nikam netlačila, přestože byly bystré a nadané. Alicia toužila po kariéře herečky,Charlie se chtěl stát novinářem a dvojčata zamýšlela, že se jako Hugo zapojí do světa financí.

Cecily znovu vykročila. Věděla, že na odpolední svačinu zase přijde pozdě. Zamířila k salonu. Otevřela dveře, zůstala stát na prahu a nakoukla dovnitř.

Nepatrně vydechla úlevou, když shledala, že poslednínakonec není. Pro jednou. Teta Charlotte a hrabě tu již jsou, stejně jako lady Gwendolyn. Annabel, sedící u piana, spustila další skladbu. Byla to Beethovenova Měsíční sonáta. Diedre přijela z Londýna dřív než obvykle. Usadila se mezi lady Gwen a svého syna, jedenáctiletého Robina, který jí dychtivě vyBARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU28

právěl, co je nového. Každé léto trávil v Cavendonu spolu

s bratranci.

Cecilyiny děti, David, Walter a Venetia, byli u dětského stolu na druhé straně místnosti. Tuhle novinku zavedla Charlotte, která se domnívala, že si odpolední svačinu lépe vychutnají u vlastního stolu. Dětem se tenhle nápad náramně zamlouval. Zbylé dvě volné židle čekaly na Robina a Annabel.

Chystala se vstoupit, když vtom zaslechla drobný potěšený výkřik. To ji zahlédla Venetia, její veselá holčička s andělskou tváří, blonďatými kadeřemi a jasně modrýma očima. Široce se usmála a pospíchala k ní.

Cecily se sklonila, popadla svou pětiletou dceru do náruče a objala ji. „Vidíš?“ zašeptala. „Dodržela jsem slib. Dnesnejsem poslední.“

Venetiiny modré oči zajiskřily smíchem a na tvářích jínaskočily dolíčky. Šeptem matce odpověděla: „Poslední budetatínek. POSLEDNÍ!“

Cecily potlačila smích a zavrtěla hlavou. „Třeba ne, miláčku. Kde je teta DeLacy? Schovává se někde tady, co myslíš?“

Děvčátko se zahihňalo a zavrtělo hlavou. „Bude poslední?“

„Já si myslím, že ano,“ přikývla Cecily. Byla to taková jejich malá hra. Cecily přicházela na svačinu vždycky pozdě aMiles si ji kvůli tomu dobíral. Maličká dcerka ji pokaždé bránila a teď ji vysloveně nadchlo, že se mamince podařilo tatínka předběhnout.

Cecily vzala Venetii za ruku a odvedla ji do místnosti. Na všechny se usmívala a láskyplně je zdravila. Přešla ke stolu dětí a políbila své syny, kteří se na ni spokojeně křenili. I je zjevně těšilo, že dorazila před Milesem, což ji pobavilo.

Robin se zvedl a šel ji políbit. Nato se rozběhl k dětskému stolu, následován Annabel. Cecily se sklonila a políbila lady Gwendolyn. „Ty purpurové šaty ti moc sluší, prateto. Zkrátka víš, jaká je tvoje barva.“

„Děkuji za uznání, Cecily. Musím přiznat, že už jsou staré několik let. Ale to ty víš.“ Lady Gwendolyn se zasmála apokračovala: „Jsem hodně šetrná a schovávám si všechny šaty,

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU29

které jsi pro mě kdy ušila. Ještě že tvoje ostatní zákaznicenejsou jako já, protože jinak bys neměla do čeho píchnout.“

Cecily souhlasně přikývla a usedla mezi pratetu a Diedre. Otočila se k Diedre a tiše se zeptala: „Můžu s tebou později mluvit? Jedná se o pracovní záležitost.“

Diedre pouze přikývla.

Hrabě zachytil Cecilyin pohled. „Děkuji ti, Ceci, že jsi dovolila Gretě, aby mi ráno napsala pár dopisů. Velmi mi to pomohlo.“

Greta často přiložila ruku k dílu. Nejvřelejší vztah měla s Diedre a Robinem, kterým pomáhala překonat strastiplné měsíce po smrti Paula Drummonda, Diedřina manžela aPaulova otce.

„Není zač. Greta vždycky ráda pomůže.“

Charles Ingham hleděl na svoji snachu s láskyplnýmvýrazem v očích. Choval se k ní jako k vlastním dcerám a nesmírně ji obdivoval. „Je mi Grety líto. Má velký strach o svoji rodinu a připadá si bezmocná. Ozval se jí poslední dobou její otec?“

„Dneska s ním mluvila. Profesor Steinbrenner se domnívá, že nemají šanci se z Berlína dostat.“

Hrabě se tvářil vážně. „Situace v Evropě je špatná a my – “

Charlotte mu pohotově skočila do řeči a tiše zamumlala: „Před dětmi ne!“ Všimla si, že David i Robin pozorněnaslouchají. „Malá prasátka mají velká ouška.“

Dříve než jí Charles stačil odpovědět, dveře se otevřely a do místnosti vlétla DeLacy, zadýchaná a zrudlá ve tvářích.

„Všechny zdravím!“ zvolala a hrnula se k otci a Charlotte, aby je políbila. Nato zamířila k lady Gwendolyn. Sedla si k ní, stiskla jí ruku a políbila ji na tvář. „Když jsi mi včeratelefonovala do galerie, ptala ses na Dulcie a Jamese. Ráno jsem od Dulcie dostala dopis – “

„Promiň, Charlotte, promiň, tati, omlouvám se za zpoždění. Jinak to nešlo. Musel jsem vyřídit důležitý telefonát,“ hlásil Miles, jenž se přihnal těsně za DeLacy.

„Nic se neděje, Milesi,“ mínil hrabě.

„Budiž ti odpuštěno,“ dodala Charlotte vřelým a vstřícným hlasem. Odjakživa měla pro Milese slabost.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU30

„Posledňáček poslední! Posledňáček poslední!“ posmíval se mu sbor dětských hlásků.

Venetia se začala chichotat a Cecily se k ní přidala. Právě v té chvíli se otevřely dveře a obřadně jimi vstoupilmajordomus Hanson.

Podíval se na lorda Mowbraye a otázal se: „Přejete sipodávat svačinu, pane?“

„Ano, prosím. Buďte tak hodný, Hansone. Už jsou tu všichni.“

Majordomus přikývl, otočil se na podpatku a gestem pokynul Gordonu Laneovi, vrchnímu komorníkovi, aby přivezl velký servírovací stolek se stříbrnou čajovou soupravou, šálky, talířky a talíři. Gordona následovaly dvě komorné s vozíky naloženými sendviči, vdolky, jahodovým džemem a šlehačkou. Nechyběl ani smetanový dort a výběr drobného čajového pečiva.

Začalo nalévání šálků a rozdávání chlebíčků, které rokyprobíhalo stejným způsobem. Byl to rituál, který si všichni užívali. Jakmile personál přesunul servírovací stolky do zadní částimístnosti a všichni se usadili, slova se ujala lady Gwendolyn.„DeLacy, teď nám můžeš povědět, co je nového v Hollywoodu.“

„S radostí.“ DeLacy postavila šálek na talířek. „Dulcie iJames jsou v pořádku a totéž platí pro dvojčata, Rosalind aJuliet, i malého Henryho. Děti prý jenom kvetou. James natáčí nový film a práce pro studio Metro-Goldwyn-Mayer ho baví. Přesto se chtějí vrátit do Anglie.“ Významně se podívala na pratetu Gwendolyn. Potom zalétla očima k otci, Charlotte a sestře Diedre.

Lady Gwendolyn poznamenala: „Myslím, že důvod známe. Pravý Angličan, jako je James, považuje za svou povinnost být v čase nebezpečí v rodné zemi. A jak znám Dulcie, tak ta smýšlí stejně.“

„O tom není pochyb,“ přidal se Charles. Podíval se naCharlotte a otázal se: „Souhlasíš?“

„Naprosto. A ty dobře víš, že Dulcie je Angličanka každým coulem.“

Do hovoru se vložil Miles: „Kalifornii určitě opustí, aždokončí natáčení filmu.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU31

„Doufejme, že ano,“ odpověděla mu DeLacy. „Ale podle Dulcie by se mohl vyskytnout problém. James máneprůstřelnou smlouvu s MGM. Louis B. Mayer, který společnost řídí, je zjevně jeho velkým fanouškem. Tím, že Jamese získal, udělal terno. Dulcie se obává, že nebude ochoten Jamese ze smlouvy vyvázat.“

„Protože počítá s tím, že ho obsadí do dalších filmů,“podotkla Diedre. „Podepsaná smlouva zavazuje, jak všichni dobře víme. A nejen to. James vydělává společnosti obrovské peníze. Není divu, že ho odmítají pustit.“

„O všem se dá vyjednávat,“ prohlásila Cecily. „Jistě existuje způsob, jak se z té smlouvy vyvléknout. Jen na něj přijít.“Pohlédla na DeLacy, svou nejlepší přítelkyni, a usmála se. „Co felix a Constance? Myslela jsem, že jsou v Americe.“

„Ano, v New Yorku. Příští týden se chystají do Los Angeles. Dulcie se modlí, aby se felixovi podařilo pana Louise B.Mayera přesvědčit.“

Miles se na sestru zvědavě podíval. „Proč ho tituluješ celým jménem? Působí to divně.“

DeLacy se rozesmála. „Že jo? Jenže takhle o něm Dulcie píše ve svých dopisech a já jenom opakuji její slova.“

„Nepochybuji o tom, že je felix Lambert pěkně mazanýlišák a Constance mu zdatně sekunduje,“ mínila Diedre. „Proto si ho James vybral jako svého agenta. Nechte to na něm. Však oni na něco přijdou. Jsou to profesionálové. Zjistila jsem, že obracet se na profesionály se vždycky vyplatí.“

Cecily přikývla. „Moje řeč. A z vlastní zkušenosti vím, že felix vždycky vytáhne něco z rukávu.“

DeLacy přikývla a otočila se k otci. „Určitě tě potěší, když ti povím, že Dulcie je spokojená s tím, jak vedu její uměleckougalerii. Letos jsme hodně vydělaly. Měl bys z nás mít radost, tati. Dostaneš od nás tučný šek do fondu pro údržbu Cavendonu.“

„Skutečně jsi mě potěšila, DeLacy. Výborná práce, miláčku,“ pochválil ji otec.

„Tomu říkám báječné zprávy.“ Miles vstal a vydal se ksestře, aby ji objal. „Opravdu jsi podala vynikající výkon.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU32

DeLacy se na něho usmála. „Díky. Ostatně byl jsi to ty, kdo mě učil obchodovat. Stejně jako Ceci.“

Miles se pousmál a pokračoval ke stolu dětí. Dříve nežstačil něco říct, ozvalo se posměšné prozpěvování: „Posledňáček poslední! Posledňáček poslední!“

Pocuchal Walterovi vlasy, protože ten se mu posmívalnejhlasitěji. „Všichni jste malí darebáci. Škodolibí kluci. Víte to?“

„A já jsem škodolibá holka?“ zeptala se Venetia. Pozorně otce sledovala a oči jí tančily.

Miles obešel stůl, postavil se vedle její židle a tiše prohlásil: „Vypadá to tak. Ale to neznamená, že tě nemám rád, maličká.“ Pohladil ji po velmi světlých vláscích. „A zcela určitě jsi moje nejoblíbenější dcera.“

„Ach, tatínku, nebuď hloupý. Vždyť máš jenom mě.“

„Někdy mám pocit, že je vás víc.“

PĚT

D

omluvily se, že se před večeří sejdou v zimní zahradě, ale

Diedre tam po Cecilyině příchodu nebyla. Cecily přešla přes

podlahu z terakotových dlaždic k francouzskému oknu a pohlédla

na vřesoviště, táhnoucí se až k Severnímu moři. Kochala sekrajinou. Přestože ji důvěrně znala, nikdy ji nepřestávala těšit.

Blížil se soumrak a nebe zvolna tmavlo. Modř seprohlubovala a na vzdáleném obzoru obloha střídala barvy odlevandulové po oranžovou a od syté růžové po krvavou červeň.

Rudé nebe zvečera, pro ovčáka nádhera. Rudé nebe zasvítání, pro ovčáka varování, blesklo jí hlavou staré rčení, které jako dítě slýchávala od matky.

Odvrátila se od okna a zamířila ke stolu. Zjihle přejela dlaní po starém dřevu. Jak často tady stála a povídala si s Daphne, která si tu ve svých sedmnácti zřídila pracovnu? Byla tak mladá a čelila vážným potížím.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU33

Zimní zahrada se stala jejím soukromým útočištěm, jejím nebem na zemi. Nikdo z rodiny ji nevyužíval, a tak si jiDahne zabrala pro sebe. Tady plánovala svatbu s Hugem, což byla radostná událost, a později odtud velela celé domácnosti jako z kapitánského můstku.

Cecily chvíli otálela u stolu, než se vydala k sedací soupravě z proutí, kde se uvelebila v jednom z křesel. V myšlenkách se vrátila k Diedre. Byla tím nejlepším člověkem, na kterého se mohla obrátit ohledně Gretina problému. V roce 1914nastoupila na ministerstvo války a zůstala tam i po skončení ozbrojeného konfliktu. Práce se vzdala, až když se zasnoubila s Paulem Drummondem.

Cecily věděla, jak moc ji zdrtila manželova náhlá a nečekaná smrt. Ze všech sil švagrové pomáhala přestát první krušný rok vdovství. Jednoho dne, zcela nečekaně, se jí Diedre svěřila, že se vrací na svou někdejší pozici na ministerstvu. Tvrdila, že práce jí uleví v jejím zármutku a osamělosti. Dále sedomnívala, že vypukne válka a bude jejích služeb třeba.

Ačkoliv o své práci na ministerstvu války nikdy nemluvila, Cecily nepochybovala o tom, že dělá pro tajnou službu. Miles s ní souhlasil. Proto jestli někdo ví, jak dostat člověka z cizí země, tak je to Diedre.

V myšlenkách se vrátila ke Gretě. Stačila si ji oblíbit azáleželo jí na ní. Bála se o její blaho. Její asistentka byla nadmíru upřímná, měla obrovský smysl pro čest a pilně pracovala.Cecily si zvykla na ni spoléhat. Greta měla velké pochopení pro lidi, obzvlášť pro ty, na kterých jí záleželo. Cecily věděla, jak strašně se trápí tím, co se děje v Berlíně.

Gretin otec byl známý profesor filozofie. Kdysi studoval naOxfordu a stal se odborníkem na Platóna. Patřil k nejvýznamnějším učencům ve svém oboru. Greta ho obdivovala. Zbožňovala svou nevlastní matku Heddy, a Kurt a Elise, její nevlastní sourozenci, byli skoro jako její vlastní děti. Bez přestání se o ně strachovala. Cecily nerada viděla, jak Greta trpí, a bála se, že nebude v jejích silách jí pomoct. Pohodlně se opřela, zavřela oči a přemýšlela.

* * *


BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU34

Ostré klapání podpatků ji přinutilo otevřít oči a zvednout se

ze židle. Diedre přikráčela do zimní zahrady v elegantních

šatech z námořnicky modrého hedvábí, které jí Cecily ušila.

Díky důmyslnému střihu se v nich zdála ještě vyšší a štíhlejší.

O Diedre bylo známo, že má vynikající vkus a umí si vybrat.

„Na tobě vždycky vypadají moje šaty o hodně lépe,“poznamenala Cecily a usmála se.

Diedre se rozesmála. „Děkuji za milý kompliment, ale tenhle model nemá chybu, a ty to víš. Stal se z něj můj nejoblíbenější kousek.“ Usedla do křesla. „Zdála ses mi při svačině nějaká rozrušená, takže ven s tím. Co se děje?“ Stejně jako prateta Gwendolyn mířila Diedre přímo k věci.

„Greta pochází z židovské rodiny. Potřebují se dostat zNěmecka. Ráda bych jí pomohla, kdyby to šlo. Proto se na tebe obracím s prosbou o radu.“

Při jejích slovech se Diedre zarazila a pak vehementnězavrtěla hlavou. „To je oříšek. Hodně tvrdý. Nevím, co bych tiporadila, Ceci.“

„Její otec, nevlastní matka a jejich dvě děti zjevně nemají správné cestovní doklady. Jsou s rozumem v koncích,“ přiznala Cecily a zmlkla, když si všimla, jak vyděšeně se Diedre tváří a v očích se jí zračí strach.

Diedre byla dobrá pozorovatelka. Rozuměla lidem a věděla, co na ně platí. Chápala, že by Cecily doopravdy Gretě moc ráda pomohla. Nicméně si neuvědomuje, jak těžký tenhle úkol bude. Ale protože ji nechtěla rovnou odmítnout, řekla: „Kdysi jsi mi o Gretě vyprávěla, když k toběnastouila. Bohužel jsem už většinu zapomněla. Buď tak hodná a osvěž mi paměť.“

„Greta je rodilá Němka, stejně jako její otec. Ale matka byla Angličanka. Zemřela, když byla Greta malá. Jmenovala seAntonia Nolanová. Po matčině předčasné smrti ji otec poslal kbabičce, Catherine Nolanové. Ta mimochodem dosud žije a bydlí v Hampsteadu. Byla to ona, kdo Gretu vychoval.“

„Aha, už si vzpomínám,“ zamumlala Diedre. „Studovala na Oxfordu, že?“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU35

„Ano. Kráčela ve stopách svého otce. Ten se nakonec znovu oženil, ale Greta zůstala tady, v Londýně.“

Diedre přikývla. „Ještě něco si vybavuji. Greta se provdala za Angličana. Byl to architekt.“

„To je pravda. Roy Chalmers. Želbohu před pěti lety zemřel na leukemii.“

„Čistě ze zvědavosti – je Greta britskou občankou?Domnívám se, že nejspíš ano, když měla anglickou matku i manžela.“

„Ano. Má i britský pas.“

„To ráda slyším. Pas je velmi důležitý, ve válečných dobách přímo nezbytnost. Její rodině to sice nepomůže, ale mně secelkem ulevilo, když vím, že ji nemohou vyhostit nebo tak něco.“

„Mohli by to udělat, kdyby byla Němka? To se mi snažíšnaznačit, Diedre?“

„Ano.“

„Naštěstí to nehrozí, protože ji chrání britské občanství. Jenže mluví o tom, že odjede do Berlína, aby se přesvědčila, jak se otci daří, a zhodnotila situaci,“ povzdechla si Cecily.

„Nesmí tam jet! Vystavila by se nebezpečí.“

„Třeba bych tam mohla zajet já. Co myslíš?“

„Nepřipadá v úvahu! Nikam tě nepustím. Není to takjednoduché... Její otec může být pod dohledem. Je to známýčlověk a mohou ho mít na seznamu takzvaných problematických osob. Mohou ho sledovat a on o tom vůbec nemusí vědět.“

„Jestli je to pravda, tak ji to úplně rozhodí,“ vyděsila se Cecily.

„Hlavně jí nic neříkej!“ nabádala ji Diedre. „Nesmí o ničem vědět. A už vůbec nesmí odjet do Berlína.“ Její hlas zněl velmi vážně. „Podívej se, nechci malovat čerta na zeď, ale situace v Berlíně je mnohem horší, než se na první pohled zdá anebo si dovedeš představit. To město je nebezpečné – plnénásilníků, přivandrovalců a nacistů. Nikdo tam není v bezpečí.“

Cecily přikývla. „Chápu. Určitě se zařídím podle tvé rady. Nikdo z nás neví lépe než ty, co se tam děje.“

„Před několika měsíci vyšlo nové nařízení, na jehož základě si židé museli nechat své pasy označit písmenem J,“ přiznala tiše Diedre.

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU36

Cecily na ni zděšeně zírala. „Takový hnus!“

„Hnus to je, ale není jediný. Všechno, co nacisté dělají, je strašné. Ne, příšerné.“ Diedre se naklonila k Cecily a ztišila hlas. „V lednu devatenáct set třicet tři byl Hitler jmenovánněmeckým kancléřem a o pouhých sedm měsíců později nechal zřídit první koncentrační tábor. Jmenuje se Dachau.“

„Posílá židy do tábora. O to mu jde?“

„Přesně tak. Ale končí tam i jiní... Katolíci, disidenti..., zkrátka každý, kdo nesouhlasí s nacistickou ideologií. Bují antisemitismus, propuká nenávist. Vládne násilí. Lidé jsou bezdůvodně vězněni.“ Diedre se na Cecily tvrdě podívala. „V lednu devatenáct set třicet tři se Hitler stal skutečným diktátorem a hodlá se zmocnit co největší části střední Evropy.“

„Proč? Kvůli moci? Chystá se ovládnout svět?“

„Ano. Ale především mu jde o území, o požehnaný prostor, kde bude rozmnožovat svou dokonalou rasu, Árijce.Lebensraum..., tak tomu říká. Země snů, v níž vytvoří svoumistrovskou rasu.“

Cecily zbledla. Nespouštěla z Diedre zrak. „Mě hned tak něco nevyděsí, ale z toho, co mi vyprávíš, mám velminepříjemný pocit,“ přiznala tiše Cecily.

„Lámej si tím hlavu, jestli chceš, ale ničeho se neboj. Všichni musíme být stateční a silní. Nesmíme se podvolit německétyranii. Byla by to katastrofa.“

Diedre se odmlčela. „Podívej se, Ceci, hlavně nikomu zrodiny nevykládej, co jsem ti teď řekla. Neměla bych ti vůbec nic prozrazovat. Spoléhám na tvoji diskrétnost.“

„Dobře víš, že mi můžeš věřit. Ale mohla bych to povědět aspoň Milesovi?“

„Ano, můžeš. Ale i on musí udržet jazyk za zuby. Nesmí to probírat s Charlotte a otcem. Musíš na tom trvat.“

„Budu.“ Následovalo drobné zaváhání, než Cecilypokračovala: „Ty pracuješ v kanceláři, že? Myslím tím, že nechodíšnikam ven a neděláš... nebezpečné věci.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU37

„Ne, nedělám. Já... Řekněme, že jsem ve vedení. Nicméně ctím vlastní pravidla a nezapomínám na ně.“

„Jaká to jsou? Můžeš mi je zopakovat, Diedre?

„Nikomu nevěř. S nikým se nebav. Všechno si pamatuj.Kráčej sama.“

ŠE sT

H

arry Swann instinktivně poznal, že je něco špatně.Pauline nebyla ve své kůži. Přijel ve čtyři, jako že na čaj.

Opravdu si ho dali, v jejím elegantním salonu. Ale bylo to

rychlé. Jako vždycky se nemohla dočkat, až se odeberou do

její ložnice a dopřejí si několik hodin důvěrností a vášně.

Teď když vedle ní ležel v posteli a chtíč byl ukojen,pokusil se určit, proč mu najednou připadá jiná. Ani odtažitá, ani vzdálená, jak často bývala, spíš duchem nepřítomná. Možná roztržitá. Projevilo se to už v okamžiku, kdy vstoupil do jejího domu a ona ho chladně přivítala v hale.

Když se poprvé milovali, byla méně dychtivá než obvykle. Ale sotva ji začal vzrušovat způsobem, jak to měla ráda, vzplála v ní obvyklá vášeň. Byla to bohatě obdařená žena,nadmíru smyslná a eroticky zaměřená, lačná po sexu, ba přímo hladová. Přetékala ženskou žádostivostí. Nedokázala se honasytit. Ochotně se mu odevzdala a udělala všechno, co po nížádal. Takhle to chodilo od začátku jejich aférky a navzájem si přinášeli obrovské tělesné uspokojení.

Vzájemná fyzická přitažlivost neselhala ani tentokrát, avšak místo aby Pauline spočinula v jeho náruči, hladila ho azahrnovala láskyplnými slůvky, se hned po aktu otočila na bok aukázala mu záda.

Nechápal to, proto se mírně dotčeně ozval: „Co se děje,miláčku? Odvracíš se ode mě a skoro nemluvíš. Obvykle býváš plná náklonnosti, když si... spolu užijeme. Což se předchvilkou stalo.“

BARBARA TAYLOR BRADfORD • DAR OSUDU38

Následovala minuta ticha, než se ozvala: „Uvedla jsem tě v omyl a... teď se cítím provinile.“

Harry se opřel o loket a přiměl ji, aby se na něho podívala. „Kvůli čemu?“

„Nechala jsem tě žít v domnění, že se Sheldon vrátí domů až zítra. V poledne mi telefonoval. Přijede večer. Musíš odejít. Nemůžeš tu zůstat jako jindy.“

Dočista ho tím zaskočila. Zůstal na ni zírat, potom vstal azamířil k židli, na kterou si položil oblečení.

Pauline se zvedla z postele a pospíchala za ním. Objala ho a přitiskla se k němu. „Nesnesu, abys takhle odešel. Vždycky se před tvým odchodem pomilujeme. Vždycky. Udělejme to zas. Tady. Vestoje. Pojďme. Opřu se o dveře.“ Zvedla paže a přitáhla si k sobě jeho obličej. Vášnivě ho políbila. Ihned na ni zareagoval. V tomhle nikdy nezklamal. Cítil, jak tvrdne, ale zrovna když se chystal podlehnout její touze, ozval se zdravý rozum.

„Ne, nemůžeme. Je to příliš riskantní,“ prohlásil neoblomně a podíval se na hodinky. „Je skoro čtvrt na sedm. Sheldon tady může být každou chvíli. Chytil by nás při činu.“

Pauline zavrtěla hlavou. „Kdepak. Před sedmou se neukáže, to vím jistě.“ Opřela se o dveře a dychtivě na něhozírala, poháněná sílící touhou. Takovou vášeň k žádnému muži nikdy necítila. Nikoho nechtěla tak moc jako jeho. Nikohotolik nemilovala. Přesto věděla, že ho nemůže nikdy mít. Do očí jí vhrkly nečekané slzy. Vrhla se mu



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist