načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018 - Jaroslav; Kohoutková Alena Kobík

Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018
-7%
sleva

Kniha: Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018
Autor: ;

Jádrem správy daní je procesní zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Komentář k tomuto zákonu vydali již ve dvou vydáních autoři, kteří připravili i tento přehled podstatných změn ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  599 Kč 557
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
18,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ANAG
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 31.05.2018
Počet stran: 400
Rozměr: 135x210
Úprava: 399 stran
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Téma: Zákon č. 280/2009
ISBN: 978-80-7554-146-8
EAN: 9788075541468
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jádrem správy daní je procesní zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Komentář k tomuto zákonu vydali již ve dvou vydáních autoři, kteří připravili i tento přehled podstatných změn daňového řádu, který byl za sedm let své účinnosti devětkrát novelizován.
Úplné aktuální znění daňového řádu s podrobným výkladem
Tato publikace obsahuje úplné znění zákona k 1. 1. 2018 a u dotčených paragrafů výklad těchto podstatných změn. Nechybí ani projekce těch změn výkladu zákonných ustanovení, které jsou důsledkem nově přijaté judikatury k provedení daňového řádu Nejvyšším správním soudem a popřípadě Ústavním soudem.
Jedinečnost zpracování – velký přínos pro praxi
Všechny uvedené legislativní změny jsou v této publikaci prezentovány daňovým poradcem na straně jedné a legislativní specialistkou s advokátní praxí na straně druhé. Speci?kem této dvojice autorů je, že vidí a komentují věci z různých úhlů pohledu a přitom ponechávají na čtenáři, který z obou výkladů mu bude bližší. Tento duální pohled obou autorů na některá nová ustanovení upravující správu daní a na nejrůznější situace nastalé v daňovém procesu se trvale projevuje v jejich společně vydávaných publikacích. (změny do 1.6.2018 : jak se mění pravidla správy daní : komentář k nejpodstatnějším změnám v důsledku vývoje legislativy a judikatury : změny ze zorných úhlů spoluautorů)

Předmětná hesla
Česko. Daňový řád (2009, novela 2017)
Správa daní -- Česko
Daňové řízení -- Česko
Kniha je zařazena v kategoriích
Jaroslav; Kohoutková Alena Kobík - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE DANĚ

Daňový

řád

změny do 1. 6. 2018

JUDr. Jaroslav Kobík

JUDr. Alena Kohoutková

• jak se mění pravidla správy daní

• komentář k nejpodstatnějším

změnám v důsledku vývoje legislativy

a judikatury • změny ze zorných úhlů spoluautorů

1. vydání


© JUDr. Jaroslav Kobík, JUDr. Alena Kohoutková, 2018

© Nakladatelství ANAG, 2018

ISBN 978-80-7554-146-8

Případné zásadní legislativní změny, k nimž dojde v období mezi jednotlivými vydáními,

budou ošetřeny formou vkládané aktualizace, která bude po dobu prodejnosti publikace

volně ke stažení na www.anag.cz. Nutnost aktualizace posuzuje na základě legislativních

změn výhradně autor ve spolupráci s nakladatelstvím.

Aktualizace však v žádném případě nemohou nahradit nová vydání knihy.

Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání

anag@anag.cz, tel.: 585 757 411


3

Obsah

Přijaté novely jednotlivých ustanovení daňového řádu

s vyznačením komentovaných změn ........................................................... 5

I. Úvod ..................................................................................................... 15

II. Novelizace daňového řádu .................................................................. 18

III. Příklady některých dalších právních předpisů,

které správu daní ovlivnily nepřímo nebo

speciálními úpravami v daňových zákonech ...................................... 20

IV. Vliv judikatury .................................................................................... 35

V. Komentář k jednotlivým okruhům

zásadních změn daňového řádu ......................................................... 50

1. K § 13 až § 19 – Místní příslušnost .................................................. 50

2. K § 27 a § 136 – Uplatnění plné moci ...............................................64

3. K § 70 až § 107 – Postupy a řízení (k § 88, § 89, § 92, § 102) ............. 70

4. K § 108 až § 124a – Opravné a dozorčí prostředky

a § 159 – Námitka ............................................................... 115

5. K § 125 až § 131 – Registrační řízení ................................................. 137

6. K § 143 a § 145 – Doměření daně..................................................... 144

7. K § 163 až § 174 – Vybírání daně ...................................................... 150

8. K § 175 až § 232 – Vymáhání ............................................................. 168

9. K § 238 až § 241 – Právní nástupnictví .............................................. 236

10. K § 242 až § 245 – Vztah k insolvenčnímu řízení ............................... 248

11. K § 246 až § 254a

a § 259 až § 260 – Sankční systém v daňovém řádu .......................... 255

VI. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (úplné znění) ............................ 290

Obsah


5

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového

ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n

DAĖOVÝĜÁD

zákon

þ

. 30/2011 Sb.

zákon

þ

. 458/2011 Sb.

zákon

þ

. 167/2012 Sb.

zákonné

opat

Ĝ

ení Senátu

þ

. 344/2013 Sb.

zákon

þ

. 267/2014 Sb.

zákony

þ

. 375/2015 Sb.,

þ

. 298/2016 Sb.,

þ

. 368/2016 Sb.

zákon

þ

. 170/2017 Sb.

þÁST PRVNÍ – ÚVODNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I – Pĝedmčt a úÿel úpravy

§ 1 – § 4

HLAVA II – Základní zásady správy daní

§ 5 – § 9 X

þÁST DRUHÁ – OBECNÁ þÁST O SPRÁVČ DANÍ

HLAVA I – Správce danč a osoby zúÿastnčné na správč daní

Díl 1 Správce danč

§ 10

§ 11 Pravomoc správce danČ X

§12 ÚĜední osoby X X

§ 13 – § 15 Místní pĜíslušnost ;

§ 16 ZmČna místní pĜíslušnosti

§ 17 Dožádání

§ 18 Delegace ;

§ 19 Atrakce ;

Díl 2 – Osoby zúÿastnčné na správč daní a zastoupení

§ 20 – § 21 DaĖový subjekt X

§ 22 TĜetí osoby

§ 23 Prokázání totožnosti

§ 24 Procesní zpĤsobilost X X X

§ 25 Zástupce X X

§ 26 Ustanovený zástupce X

§ 27 – § 28 ZmocnČnec ;

§ 29 Omezení zmocnČní X

§ 30 Spoleþné zastupování

§ 31 Odborný konzultant

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n


13

DAĖOVÝĜÁD

zákon

þ

. 30/2011 Sb.

zákon

þ

. 458/2011 Sb.

zákon

þ

. 167/2012 Sb.

zákonné

opat

Ĝ

ení Senátu

þ

. 344/2013 Sb.

zákon

þ

. 267/2014 Sb.

zákony

þ

. 375/2015 Sb.,

þ

. 298/2016 Sb.,

þ

. 368/2016 Sb.

zákon

þ

. 170/2017 Sb.

§ 244

DaĖové tvrzení

v insolvenþnímĜízení

;;

§ 245 Sjednocení lhĤt ;

þÁSTþTVRTÁ – NÁSLEDKY PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PĜI SPRÁVČ DANÍ

§ 246

Porušení povinnosti

mlþenlivosti

;

§ 247 PoĜádková pokuta ;;; ;

§ 247a

Pokuta za nesplnČní

povinnosti nepenČžité

povahy

;;

§ 248

Spoleþná ustanovení

oĜízení o pokutČ

;;

§ 249

ZjednodušenéĜízení

o uložení pokuty

;;

§ 250

Pokuta za opoždČné

tvrzení danČ

;;

§ 251 Penále ;

§ 252 – § 253 Úrok z prodlení ;;

§ 254

Úrok z neoprávnČného

jednání správce danČ

;;

þÁST PÁTÁ – USTANOVENÍ SPOLEþNÁ, ZMOCĖOVACÍ, PĜECHODNÁ A ZÁVČREþNÁ

§ 254a Úrok z daĖového odpoþtu ;;

§ 255

Zvláštní ustanovení

o ochranČ mlþenlivosti

uložené poradci

§ 256

OpatĜení pĜi mezinárodním

zdanČní

§ 257 – § 258 PĜevod výnosu daní

§ 259

ěízení o prominutí danČ

nebo pĜíslušenství danČ

X

§ 259a Prominutí penále ;;

§ 259b

Prominutí úroku z prodlení

a úroku z poseþkané

þástky

;

§ 259c

Spoleþná ustanovení

o prominutí danČ nebo

pĜíslušenství

;

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n


15

I. Úvod

Vážený čtenáři,

dostává se Vám do ruky publikace, která se věnuje aktuál nímu vývojidaňo

vého procesu. Oba autoři se bezprostředně po přijetí nového procesního

předpisu daňového práva přijatého zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád,

(dále jen „DŘ“ nebo „daňový řád“) čtenáři snažili v opakovaně vydaném

komentáři k tomuto zákonu ozřejmit podmínky jeho přijetí, jakož i jeho

očekávaný výklad. Prezentované názory vycházely ze zkušeností daňového

poradce a legislativní specialistky a advokátky, přičemž oba měli dlouholeté

zkušenosti s přípravou tohoto zákona a s vlivem judikatury na interpretaci

předchozí právní úpravy daňového procesu, tedy zákona č. 337/1992 Sb.,

o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“ nebo zákon o správě daní apo

platků). Nejednalo se o ojedinělý komentář k daňovému řádu, a takexistu

je dost podkladů pro srovnání výkladu nového procesního zákona v době

jeho vydání. Tento zákon se však dále vyvíjí, a to jak přijatými novelizacemi

daňo vého řádu, tak v nemalé míře vlivem judikatury. Tato nová publikace

přináší aktuální znění daňového řádu k 1. 6. 2018, ve kterém seauto

ři snaží upozornit na některé významnější změny a vytvořit tak obraz

toho, jak se mění správa daní. Jedná se zejména o významnější změny

provedené devíti dosud přijatými novelami daňového řádu nebo jinými

zákony ovlivňujícími bezprostředně správu daní nastavenou daňovým

řádem. K zásadnějším změnám připojují komentář a současně uvádějí

i některé další interpretační novinky daňového procesu, které vyplynuly

z judikatury. Tato publikace tak na komentář k daňovému řádu vydaný

společně oběma autory.

Daňové právo trápí mimo jiné i:

f neustálená daňová terminologie a

f nerespektování procesní ucelenosti a provázanosti daňového práva již

při tvorbě daňových zákonů na bázi obecné procesní úpravy.

Proměnlivá terminologie samotného pojmu daň (daně, poplatky,pe

něžitá plnění, někdy i úhrady, někdy dokonce i ceny) přispívá bezesporu

k obtížným a variabilním interpretacím daňových zákonů. Daňové právo

je již svou podstatou velmi nestabilním právním odvětvím, abychom byli

přesní tak pododvětvím správního práva a speciálně práva finančního,pod

léhajícím zásadním způsobem politickým změnám. Změna daňového práva

I. Úvod


16

je základním mottem programů snad všech politických stran do každých

voleb.

1)

Nicméně daňové právo je pojmem běžně používaným a sám název

„daňový řád“ je pozoruhodný tím, že začal být, zejména v judikatuřeNejvyššího správního soudu, používán zcela spontánně v době, kdy se zákonná

úprava procesu správy daní nazývala zákon o správě daní a poplatků.Systém daňového práva založený soustavou daňových zákonů existuje, dotýká

se každého z nás a jistá integrita by měla být zajišťována právě daňovým

procesem. Již osmým rokem účinný daňový řád byl v legislativním procesu

opakovaně označován za zákon, jehož poměrně význačným přínosem je

jisté rozklíčování a založení stability v daňové terminologii. V neposlední

řadě by se mělo v různých souvislostech změn nastalých a zamýšlených

zdůrazňovat sjednocující postavení daňového procesu, subsidiárního tozákona v rámci soustavy daňových zákonů. Stabilní, projudikovaná a conejzřetelnější pravidla by prospěla správě všech peněžitých plnění do veřejných

rozpočtů, minimálně v rozsahu vymezení pojmu „daň“ v § 2 DŘ. V obsahu

připojeného daňového řádu jsou vyznačeny změny daňového procesu, a to

i ty, které nejsou založeny přímo některou z novel daňového řádu, ale ve své

podstatě se jedná o změnu systému správy daní provedené snadnezbytnou procesní odchylkou v jiném daňovém zákoně, popřípadě i v ostatních

zákonech mimo systém daňového práva, jako například změnouobčanského práva jak procesního, tak hmotného. O nezbytnosti některých odchylek

v jednotlivých daňových zákonech by se ovšem, alespoň podle názoruautorů, dalo s úspěchem pochybovat. Naopak v případech, kdy existuje problém

správy některé daně, jenž by si podle autorů zasloužil specifickou úpravu

dílčí části jejího procesu, nebyla taková odchylka dosud v konkrétnímdaňovém zákoně přijata. Jako příklad lze uvést opakující se problémy s vracením

nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty.

Lze si jen přát, aby legislativní vývoj daňového práva směřoval k tomu,

že bude existovat určitý jednoznačný, minimálně dolaďovaný systémpovinností, který umožní reagovat na aktuální politickou situaci co nejmenšímpočtem změn dotýkajících se zejména výše zákonem nastavených povinností.

Hmotněprávní ustanovení vyjadřující předmět výpočtu daňové povinnosti

se asi tak rychle neustálí, ale „jazyk“ vzájemné komunikace mezidaňovými subjekty a správci daně by měl být srozumitelný a téměř neměnný

1)

Citace výroku jednoho z volebních lídrů: ZPĚVÁČKOVÁ, B. Sobotka: Musíme rozbítdaňový systém. Chce to daňovou revoluci. In: Novinky.cz. Dostupné z: https://www.novinky.

cz/domaci/423253-sobotka-musime-rozbit-danovy-system-chce-to-danovou-revoluci.html.

I. ÚVOD


17

s minimem odchylek pro jednotlivé typy peněžitých plnění, chcete-li daní

ve smyslu citovaného ustanovení.

Co ještě závěrem tohoto úvodu zdůraznit? K přijetí daňového řádu vedla

poměrně složitá a dlouhá cesta, což bezesporu prospělo jeho vyváženosti

a umožnilo využít dostatečně dlouhou dobu pro volbu terminologie apra

videl, která by mohla napomoci určité stabilitě a algoritmizaci výběru daní.

Lze s jistotou tvrdit, že žádný procesní předpis nemá tak konsolidovanou

a aktivní oponentní skupinu, která by se tak rozhodujícím způsobempodí

lela na modelaci jednotlivých ustanovení, jako daňový řád vznikající pod

trvalým vlivem Komory daňových poradců ČR, a má-li být učiněno za dost

pravdě, rovněž soudců činných ve správním soudnictví. Jak již bylo řečeno,

tak výsledky tohoto dlouholetého tvůrčího procesu si vám oba autoři dovolili

představit ve dvou vydáních komentářů k daňovému řádu

2)

. Specifikem této

dvojice autorů je, že se snaží věc vidět z různých stran a tento určitý duální

pohled na některá nová ustanovení upravující správu daní a nejrůznějšísi

tuace nastalé v daňovém procesu se projevuje v jejich společně vydávaných

publikacích. V textu se toto pojetí projevuje tak, že určitou část textuautori

zuje buď jako JK – JUDr. Jaroslav Kobík, či jako AK – JUDr. AlenaKohout

ková, což nevylučuje porozumění a soulad názorů obou autorů v mnoha

případech, tedy neautorizovaných částech textu.

autoři

duben 2018

2)

KOHOUTKOVÁ, A., KOBÍK, J. Daňový řád s komentářem. 1. a 2. aktualizované vydání.

Olomouc: ANAG, 2011 a 2013.

I. Úvod


35

IV. Vliv judikatury

IV. Vliv judikatury

Nelze opomenout, že zásadní vliv na vývoj interpretace daňového řádu má

kromě novelizací tohoto zákona zejména judikatura Nejvyššího správního

soudu a Ústavního soudu.

5)

I v této publikaci bude odkázáno na nejnovější

judikaturu, tentokrát z jiných pohledů.

Připomeňme si, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs

66/2004-53 ze dne 11. 1. 2006 platí pro závaznost nálezů Ústavního soudu

ve vztahu k věcné příslušnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního

soudu toto:

VČcná pĜíslušnost rozšíĜeného senátu (§ 17 odst. 1 s. Ĝ. s.) není dána, pokud se tĜíþlenný senát

Nejvyššího správního soudu hodlá odchýlit od dĜívČjší judikatury tohoto soudu nikoli pro svĤj

nesouhlas s právními názory vyjádĜenými v dosavadní judikatuĜe Nejvyššího správního soudu,

nýbrž v dĤsledku vázanosti nálezy Ústavního soudu. Ohnisko odlišnosti právních názorĤ se

totiž nenachází v interní sféĜe Nejvyššího správního soudu, což by vyvolalo nutnostsjednocení judikatury právČ aktivací rozšíĜeného senátu, nýbrž je dáno judikaturou Ústavního soudu.

Spoþívá tedy ve vnČjším a na vĤli Nejvyššího správního soudu nezávislém faktoru, ve svých

faktických dĤsledcích srovnatelném se zmČnou právní úpravy nebo s rozhodovací þinností

mezinárodních soudĤ. Také pro vliv judikatury, tentokrát Nejvyššího správního soudu podle jeho rozsudku čj. 1 Afs 140/2008-77 ze dne 8. 1. 2009, platí:

I. Judikatura správních soudĤ není nemČnná, a ani existence právního názoru vyjádĜeného

rozhodnutím rozšíĜeného senátu nebrání opČtovnČ kasaþní stížností zpochybnit jeho validitu.

Na druhou stranu relativní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jakojednoho ze základních atributĤ právního státu. ZmČny judikatury za situace nezmČnČnéhoprávního pĜedpisu by se mČly odehrávat z principiálních dĤvodĤ, zejména proto, že se zmČnily

právní pĜedpisy související s právním pĜedpisem vykládaným, resp. došlo ke zmČnČ právních

názorĤ soudĤ, k jejichž judikatuĜe je Nejvyšší správní soud povinen pĜihlížet, pĜípadnČ se

zmČnily okolnosti podstatné pro pĤsobení právní normy dotvoĜené judikaturou, event. se novČ

objevily jiné závažné dĤvody, které poskytnou základ pro zmČnu právního názoru Nejvyššího

správního soudu, pokud potĜeba takovéto zmČny pĜeváží nad zájmy osob jednajících v dobré

víĜe v trvající existenci judikatury.

II. Skuteþnost, že judikatura byla sjednocena rozšíĜeným senátem, pĜináší zvlášĢ významné

argumenty ve prospČch setrvání na takto vytvoĜeném právním názoru. Brojí-li stČžovatel proti 5)

Nejvýznamnější judikaturu mající vliv na správu daní podrobněji zpracoval jeden z autorů

ve své knize Daňový proces – Judikatura k problémovým situacím (JUDr. Jaroslav Kobík,

Olomouc: ANAG, 2016).


37

IV. Vliv judikatury

pohledu jsou pak ještě více zajímavé např. otázky spojené s uplatňováním

námitky, a to zejména v případě exekuce viz kapitola 8. K § 175 až § 232

– Vymáhání.

K vlivu judikatury na správu daní je třeba hned v úvodu připomenout

rovněž zásadní roli, kterou judikatura sehrála při vytyčení tenké hranice

mezi zákonností postupu a zneužitím práva.

Pokud jde o postup správce daně při řešení situací zjištěného zneužití

práva, je možné s velkou nadsázkou tento problém přiřadit k § 5 odst. 1 DŘ,

tedy k zásadě zákonnosti, kterou je vázán správce daně při všech svých

postupech, a to při respektování zásady, podle které je výklad zákona třeba

provádět také v kontextu různých druhů společenských zájmů a je nutné

hledat cíl, proč takový zákon v daném znění společnost přijala (viz např.nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 438/01 ze dne 2. 10. 2002).

ŠCo k tomu judikatura?

JK s využitím textu Daňové spory a jejich řešení v soudní judikatuředostupné na www.VOX.cz.

Řešené otázky:

Zneužití práva pochopitelně není a nemůže být předmětem právní úpravy,

a proto nemůže být v daňovém řádu, ani v kterémkoliv jiném právnímpředise upraveno. Přesto se s ním v daňové praxi setkáváme. Máme za to, že

tato publikace by nebyla úplná, kdyby neupozornila na judikaturu zejména

Nejvyššího správního soudu, ale i soudu Ústavního a Soudního dvoraEvropské unie v této věci. Související otázky, které se nabízejí, jsou zejména:

? Co vše lze za zneužití práva prohlásit?

? Jaké jsou základní pojmové znaky zneužití práva?

? Jaký je rozdíl mezi zneužitím práva a daňovým podvodem?

Související ustanovení DĜ: § 8, § 92

Úvaha začíná u diskuse o zneužití práva v oblasti daní, jakož inásledné judikatury, která se týkala případu dořešeného s konečnou platností až

Ústavním soudem usnesením sp. zn. III. ÚS 374/06 ze dne 31. 10. 2007,

kterým odmítl ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího správního

soudu čj. 1 Afs 107/2004-48 ze dne 10. 11. 2005 a čj. 7 Afs 115/2004-47

ze dne 19. 1. 2006. Ústavní soud dospěl k názoru, že i když daňové předpisy

V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

2. K § 27 a § 136 – UPLATNöNÍ PLNÉ MOCI

Obě tato ustanovení jsou důležitá mimo jiné i ve vztahu ke lhůtě pro podání

daňového tvrzení. Pokud se jedná o jejich změnu provedenou přímounovelizací příslušných ustanovení daňového řádu, tak zákonem č. 30/2011 Sb.

byl novelizován § 27. V odstavci 2 byla vypuštěna slova „, pokud je doloženo

i její přijetí zmocněncem“. Původní úprava totiž předpokládala, že každou

plnou moc bude muset podepsat i její příjemce. Jistě by se tak předešlo

mnohým nedorozuměním a komplikacím, ale na druhou stranu se jednalo

o odklon od klasické plné moci podle tehdy ještě platného občanskéhozákoníku (č. 40/1964 Sb.). Zákon č. 30/2011 Sb. novelizoval rovněž § 136 DŘ

a změna spočívala v tom, že v odstavci 1 se ke 12 měsícům délkyzdaňovacího období doplnilo, že se jedná o minimum. V odstavci 2 citovaného

ustanovení se doplnilo, že prodloužení lhůty na 6 měsíců se týká daňových

přiznání podávaných podle odstavce 1. Další změna citovaného ustanovení

byla provedena zákonem č. 458/2011 Sb., od 1. 1. 2013 bylo do odstavce 5

doplněno, že v něm uložená povinnost ohledně sdělení, ve kterém daňový

subjekt deklaruje, že mu ve zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost

k dani, ke které je registrován, se týká i vyúčtování.

ŠCo k tomu judikatura?

Řešené otázky:

? Platí prodloužená lhůta pro podání daňového přiznání, pokud daňový

subjekt odešle plnou moc pro daňového poradce na zpracování apředložení daňového přiznání před uplynutím tříměsíční lhůty, ale správce

daně ji obdrží až po jejím uplynutí? ? Jaký je výklad termínu „uplatnění plné moci“?

Úvaha k uvedeným otázkám – přestože ztrácejí na aktuálnosti zejména

s ohledem na postupující elektronizaci daňového řízení, tak pokud jde ofyzické osoby, není jejich správné zodpovězení bez významu ani dnes. O tom

ostatně svědčí i jejich poměrně „čerstvá“ judikatura.

Základní tříměsíční lhůta po uplynutí zdaňovacího období pro podání

daňového přiznání je stanovena v § 136 odst. 1 DŘ. Další možností jeprodloužená šestiměsíční lhůta. Pokud má být tato lhůta odvislá od udělení plné

moci daňovým subjektem daňovému poradci, jak určuje odstavec 2 tohoto

zákonného ustanovení, potom musí být udělena daňovému poradci v širším


101

[32] Dle § 90 odst. 3 vČty první daĖového Ĝádu platí, že pokud správce v rámci postupu kodstranČní pochybností shledá dĤvody k pokraþování v dokazování, zahájí v rozsahu tČchto

dĤvodĤ daĖovou kontrolu.

[33] StČžovateli lze pĜisvČdþit potud, že nezákonnost postupu k odstranČní pochybnostínezakládá nezákonnost následné daĖové kontroly vždy. Nejvyšší správní soud k tomu vrozsudku ze dne 5. 2. 2015, þj. 9 Afs 276/2014-43, uvedl, že „[n]ezákonnost výzev k odstranČní

pochybností ani pĜípadná nezákonnost samotného postupu k odstranČní pochybností nemají

automaticky za následek nezákonnost jiného postupu, v projednávané vČci daĖové kontroly.

Vždy je nutné zkoumat konkrétní okolnosti v té které vČci.“

[34] Krajský soud správnČ dovodil, že daĖovou kontrolu zahájenou dle § 90 odst. 3 daĖového

Ĝádu, jakkoli jde o relativnČ samostatný postup správce danČ, nelze zcela oddČlit odpĜedchozího postupu k odstranČní pochybností, byĢ rozdílný okamžik poþátku lhĤty pro vrácení pĜeplatku,

na nČjž poukázal krajský soud, pĜedstavuje v této souvislosti argumentaci spíše sekundární.

O souvztažnosti uvedených postupĤ totiž svČdþí pĜedevším zákonné omezení rozsahu daĖové

kontroly navazující na postup k odstranČní pochybností pouze v rámci dĤvodĤ, pro nČž správce

danČ považuje za potĜebné pokraþovat v dokazování.

[35] V nyní projednávané vČci je pĜitom klíþové, že stČžovatel zahájil daĖovou kontrolu dle § 90

odst. 3 daĖovéhoĜádu protokolem ze dne 9. 2. 2015 pouze z toho dĤvodu, že žalobkynČ údajnČ

nevyvinula potĜebnou souþinnost k prokázání stČžovatelem zpochybĖovaných skuteþností

v rámci postupu k jejich odstranČní. Jak již však bylo shora uvedeno, žalobkynČ v rámci tohoto

postupu neþinná nebyla. Soud opČt upozorĖuje na speci¿ ckou situaci v této vČci, zejména

na obsah stížnosti, kterou nutno hodnotit jako racionální a srozumitelnou odpovČć žalobkynČ

stČžovateli. Jediný dĤvod, pro který stČžovatel shledal potĜebné provádČt další dokazování

a zahájit tedy daĖovou kontrolu, tak má pĤvod v jeho vlastním protizákonném postupu, kterým

ignoroval právnČ relevantní podání žalobkynČ. Nejvyšší správní soud proto dospČl k závČru,

že nezákonností v nyní projednávané vČci byla zatížena i samotná daĖová kontrola.

K § 92

Pokud se jedná o změny textu zákona, tak v ustanovení § 92 došlo ke změně

pouze v odstavci 5 písmenu d) zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb.,

kdy bylo slovo „úkonu“ nahrazeno k doladění s novým občanskýmzákoníkem slovem „jednání“.

ŠCo k tomu judikatura?

Řešené otázky k aktivitě správce daně při dokazování:

? Jak dalece má být správce daně aktivní při zjišťování skutečnostírozhodných pro správné zjištění a stanovení daně, když důkazní břemeno

v této věci stíhá daňový subjekt?

3. K § 70 až § 107 – Postupy a ąízení (k § 88, § 89, § 92, § 102)


102

V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

? Má si v návaznosti na to správce daně opatřit z úřední povinnosti

jako důkazní prostředek svědeckou výpověď, pokud ji daňový subjekt

sám nenavrhne nebo pokud přitom nesplní podmínky stanovené § 92

odst. 6 DŘ? Související ustanovení DĜ: § 92 odst. 1 až 3, 6

Úvaha k uvedeným otázkám vychází ze smyslu § 92 odst. 2 DŘ, podle

nějž platí, že správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správnézjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen

návrhy daňových subjektů, čímž vyvstávají ještě další související otázky.

Tato povinnost správce daně dbát o správné zjištění a stanovení ovšemneznamená, že má správce daně sám o sobě povinnost či spíš možnost zjišťovat

daňovou povinnost správně, pokud daňový subjekt v tomto směru rezignuje.

V daňovém řízení totiž platí více než kde jinde zásada, podle které má každý

střežit svá práva. Pokud tak daňový subjekt nečiní a správci daně nenavrhne

dostatek věrohodných a vypovídajících důkazních prostředků k prokázání

jím tvrzených skutečností, potom mu hrozí buď stanovení daně podlepomůcek, anebo, někdy ještě hůře, neuznání sporných nákladů, v některých

případech třeba až ve výši 50 % z celkových nákladů, bez ohledu nanezměněnou výši výnosů. Na rozdíl od stanovení daně podle pomůcek mu správce

daně nejen nezohlední zjištěné výhody, ale navíc přitom opomene zabývat

se i otázkou, zda nezpochybněné výdaje mohly, či nemohly daňovémusubjektu např. umožnit realizaci předmětné zakázky (viz citovaná judikatura).

Opačně ovšem platí, že navrhne-li daňový subjekt správci daně provedení

nějakého důkazního prostředku, potom nepostačuje, aby jej správce daně

bez dalšího odmítl provést a vyhodnotit, aniž by uvedl důvod tohoto svého

postupu.

Z množství sporů při dokazování, které Nejvyšší správní soud musel

k této situaci řešit, se obecně opomíjejí zejména tyto dvě otázky, v rámcikterých jeho judikatura navázala na dikci daňového řádu (jakož i dříve na dikci

zákona o správě daní a poplatků) a doplnila ji:

1. Daňový subjekt má v případě, že má správce daně důvodné pochybnosti

ohledně věrohodnosti, správnosti, průkaznosti či úplnosti povinných

evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalšíchdůkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, na základě výzvy

správce daně prokázat svá tvrzení jinými důkazními prostředky nežpouze účetnictvím. Své mnohdy nezastupitelné místo zde mají subjektem

137

5. K § 125 až § 131 – REGISTRAèNÍ ĄÍZENÍ

Zákonem č. 458/2011 Sb. došlo k zásadnímu přepracování registračního

řízení. K provedení této změny vedla úvaha, že ustanovení o registraci

v daňovém řádu obsahují jednostranné hmotněprávní podmínkyzamě

řené na registraci k dani z příjmů. Nově přijatá ustanovení mají být tedy

veskrze procesní a hmotněprávní podmínky vzniku povinnosti kregistra

ci jsou nadále pouze předmětem úpravy příslušného hmotněprávníhozá

kona. V § 125 DŘ se stanoví, že registrační povinnost vzniká okamžikem

vzniku povinnosti podat registrační přihlášku, přičemž podmínky vzniku

této povinnosti jsou uvedeny v hmotněprávních zákonech, nově i v zákoně

č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kam byla vložena část pátá § 39 až § 39b.

Údaje, které je povinen daňový subjekt při registraci uvést, vyplývají ztisko

pisu. S touto úpravou úzce souvisí § 72 odst. 1 a 2 DŘ, kde se objevuje určitý

problém částečně řešený již i v judikatuře vrcholných soudů.

JK K tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 25/2015-38

ze dne 3. 1. 2018, podle kterého bylo za rozhodné právní úpravy podání

daňového přiznání k DPH prostřednictvím datové zprávy, jejíž součástí byla

elektronická forma tiskopisu vydaného Ministerstvem financí (v obecněširo

ce užívaném datovém formátu „*.pdf“), podáním, které správce daně nemohl

shledat neúčinným postupem podle § 74 odst. 3 DŘ. Dále je nutné upozornit

na návrh na zrušení § 72 odst. 1 a odst. 2 DŘ, který je veden u Ústavního

soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 19/17. Tento návrh podalo dne 17. 8. 2017 několik

senátorů Parlamentu ČR z důvodu rozporů těchto ustanovení s ústavním

pořádkem.

AK Bude velmi zajímavé, k jakému rozhodnutí a odůvodnění Ústavní soud

dospěje. Je možné uvažovat o právním předpisu, který by požadované údaje

explicitně stanovil. Nic rigidnějšího bych si již neuměla představit.Vezme

me-li legislativní proces směřující k vydání právního předpisu, apředpoklá

dejme, že by se jednalo jen o vyhlášku vydávanou Ministerstvem financí,

pak by se každá změna změnila v kalvárii. Všechna připomínková místa by

musela mnoha svými úředníky posuzovat jednotlivé údaje, které by správce

daně požadoval, a přiznejme, že by se tak dělo, aniž by tito úředníci měli

podrobné znalosti potřeb správy daní, a to nemluvě o vývoji technologií, kdy

správce daně může s ohledem na rozvoj nepřetržitého a dálkového přístupu

k určitým údajům rozsah požadovaných údajů flexibilně snižovat. Pokud

každoročně v tiskopise stanovuje Ministerstvo financí při výkonu svépra

vomoci v souladu s napadenými ustanoveními zmíněnou ústavní žalobou,

5. K § 125 až § 131 – Registraéní ąízení

179

Jak je uvedeno v úvodu této kapitoly, základní propojení meziobčan

ským soudním řádem a daňovým řádem při provádění daňové exekucevy

plývá z § 177 DŘ, kde odstavec 1 stanoví subsidiární použití občanského

soudního řádu pro případ, že příslušná úprava pro výkon daňové exekuce

není začleněna do daňového řádu. Rovněž je v úvodu zmíněn i odstavec 2,

který obsahuje pravidla použitá při konstrukci právní úpravy daňovéexeku

ce. Znamená to tedy, že vycházeje z daňového řádu, musí se při provádění

daňové exekuce připojit ke každému ze způsobů exekuce i příslušnáusta

novení občanského soudního řádu. Detailní výklad a propojení obou úprav

by bylo na samostatnou a ke všemu se ještě neustále měnící publikaci. Proto

následuje pouze orientační tabulka, ze které se čtenář dozví, kteréustano

vení daňového řádu vyjádřené pouhým číslem paragrafu v pravém sloupci

se přibližně vztahuje k úpravě výkonu rozhodnutí v občanském soudním

řádu ve znění k 1. 1. 2018.

8. K § 175 až § 232 – Vymáhání

Zákonÿ. 99/1963 Sb., obÿanský soudní ĝád

úÿinný k 1. 1. 2018

Orientaÿní návaznost

s daėovou exekucí

podle DĜ

V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

§ 153

§ 175

§ 176

§ 13 až § 19

§ 175 odst. 3

§ 185 odst. 3

þÁST ŠESTÁ

Výkon rozhodnutí

HLAVA PRVNÍ

NaĜízení a provedení výkonu rozhodnutí

Pĝedpoklady výkonu rozhodnutí

§ 251

(1) Nesplní-li povinný dobrovolnČ, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mĤže oprávnČný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud naĜizuje aprovádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daĖo vém Ĝízení.

(2) Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává vesprávním nebo daĖovémĜízení, soud návrh odmítne.

§ 252

(1) Není-li stanoveno jinak, je pĜíslušný k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí, k þinnosti soudu pĜed naĜízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného.

(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v ýeské republice, je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí pĜikázáním pohledávky, je pĜíslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka povinného, popĜípadČ soud, v jehož obvodu má zahraniþní dlužník povinného umístČn v ýeské republice svĤj závod nebo organizaþní složku svého závodu.

(3) Namísto obecného soudu povinného je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí a k þinnosti soudu pĜed naĜízením výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud,

v jehož obvodu má nezletilý na základČ dohody rodiþĤ nebo rozhodnutí soudu,

popĜípadČ jiných rozhodujících skuteþností své bydlištČ, jde-li o výkonrozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítČte.

(4) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud, a) v jehož obvodu je závod (þást závodu), jde-li o výkon rozhodnutí postižením

závodu; b) v jehož obvodu je nemovitá vČc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité vČci,

není-li dána pĜíslušnost podle písmena a).

(5) Soud pĜíslušný podle odstavce 3 mĤže po pravomocném naĜízenívýkonu rozhodnutí ze závažných dĤvodĤ pĜenést svou místní pĜíslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nČjž byla pĜíslušnost pĜenesena, s pĜenesením nesouhlasí, pĜedloží vČc k rozhodnutí, pokud otázka pĜenesení pĜíslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svémunadĜízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který pĜíslušnost pĜenesl.

284

V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

Další posun v sankčním systému spočíval (novelou provedenouzá

konem č. 267/2014 Sb.) v přijetí jisté možnosti promíjet penále vznikající

podle § 251 DŘ a úroku z prodlení vznikajícího ex lege podle § 252 a § 253 DŘ

a tím umožnit přizpůsobení takto vznikajícího postihu případně konkrétním

podmínkám, za nichž nastalo nesplnění daňové povinnosti, ať již při jejím

tvrzení, či spočívající v její úhradě. Nově byla do daňového řádu zařazena

tato ustanovení, včetně přechodných ustanovení, která určují, od kdy lze

tuto novou úpravu použít:

§ 259a

Prominutí penále

(1) DaĖový subjekt je oprávnČn požádat správce danČ o prominutí þásti penále, pokud

byla uhrazena daĖ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhradit penále vznikla.

(2) Správce danČ na základČ posouzení rozsahu souþinnosti daĖového subjektu v rámci

postupu vedoucího k domČĜení danČ z moci úĜední mĤže prominout až 75 % penále. PĜi tom

není vázán návrhem daĖového subjektu.

(3) Žádost o prominutí penále lze podat nejpozdČji do 3 mČsícĤ ode dne právní moci

dodateþného platebního výmČru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále.

(4) LhĤta pro podání žádosti podle odstavce 3 nebČží po dobu

a) Ĝízení o povolení poseþkání úhrady danČ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhradit

penále vznikla,

b) povoleného poseþkání úhrady danČ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhraditpe

nále vznikla.

§ 259b

Prominutí úroku z prodlení a úroku z poseþkanéþástky

(1) DaĖový subjekt je oprávnČn požádat správce danČ o prominutí úroku z prodlení nebo

úroku z poseþkané þástky, pokud byla uhrazena daĖ, v dĤsledku jejíhož neuhrazení úrok

vznikl.

(2) Správce danČ mĤže zcela nebo zþásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z po

seþkané þástky, pokud k prodlení s úhradou danČ došlo z dĤvodu, který lze s pĜihlédnutím

k okolnostem daného pĜípadu ospravedlnit. PĜi tom není vázán návrhem daĖového subjektu.

(3) PĜi posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce danČ zohlednískuteþ

nost, zda ekonomické nebo sociální pomČry daĖového subjektu zakládají tvrdost uplatnČného

úroku.

§ 259c

Spoleþná ustanovení o prominutí danČ nebo pĜíslušenství danČ

(1) PĜi posouzení žádosti o prominutí danČ nebo pĜíslušenství danČ správce danČzohled

ní þetnost porušování povinností pĜi správČ daní daĖovým subjektem.

VI. ZÁKON é. 280/2009 Sb., DAþOVÝ ĄÁD (úplné zn÷ní)

VI. Zákon é. 280/2009 Sb., daÿový ąád

(úplné zn÷ní)

Zákon é. 280/2009 Sb.,

daÿový ąád,

ve zn÷ní zákona é. 30/2011 Sb., é. 458/2011 Sb., é. 167/2012 Sb., zákonného opatąení Senátu

é. 344/2013 Sb., zákona é. 267/2014 Sb., é. 375/2015 Sb., é. 298/2016 Sb, é. 368/2016 Sb.

a zákona é. 170/2017 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Úvodní ustanovení

Hlava I

Pąedm÷t a úéel úpravy

§ 1

(1) Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňovýchsubjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.

(2) Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní azabezečení jejich úhrady. (3) Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“) podanédaňovým subjektem.

§ 2

(1) Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“).

(2) Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí a) státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu, b) rozpočet územního samosprávného celku, c) rozpočet státního fondu nebo Národní fond, d) rozpočet Evropské unie, nebo e) rozpočet, o němž to stanoví zákon.

MĚSÍČNÍK MZDOVÁ ÚČETNÍ EDICE DANĚ

EDICE DANĚ

EDICE DANĚ

DVOUMĚSÍČNÍK PRAKTICKÁ PERSONALISTIKA

MĚSÍČNÍK ÚČETNÍ A DANĚ ANAG, spol. s r. o. | Kollárovo nám. 698/7 | 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411 | fax: 585 418 867 | e-mail: obchod@anag.cz | www.anag.cz

Doporučená cena 599 Kč




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist