načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018 – Jaroslav; Kohoutková Alena Kobík

Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018
-7%
sleva

Kniha: Daňový řád a jeho změny do 1.6.2018
Autor: Jaroslav; Kohoutková Alena Kobík

Jádrem správy daní je procesní zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Komentář k tomuto zákonu vydali již ve dvou vydáních autoři, kteří připravili i tento přehled podstatných změn daňového řádu, který byl za sedm let své účinnosti devětkrát ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  599 Kč 557
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
18,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ANAG
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 400
Rozměr: 135x210
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Veřejné finance
Jazyk: česky
Téma: Zákon č. 280/2009
Datum vydání: 31.05.2018
ISBN: 978-80-7554-146-8
EAN: 9788075541468
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jádrem správy daní je procesní zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Komentář k tomuto zákonu vydali již ve dvou vydáních autoři, kteří připravili i tento přehled podstatných změn daňového řádu, který byl za sedm let své účinnosti devětkrát novelizován.

Úplné aktuální znění daňového řádu s podrobným výkladem

Tato publikace obsahuje úplné znění zákona k 1. 1. 2018 a u dotčených paragrafů výklad těchto podstatných změn. Nechybí ani projekce těch změn výkladu zákonných ustanovení, které jsou důsledkem nově přijaté judikatury k provedení daňového řádu Nejvyšším správním soudem a popřípadě Ústavním soudem.

Jedinečnost zpracování – velký přínos pro praxi

Všechny uvedené legislativní změny jsou v této publikaci prezentovány daňovým poradcem na straně jedné a legislativní specialistkou s advokátní praxí na straně druhé. Speci?kem této dvojice autorů je, že vidí a komentují věci z různých úhlů pohledu a přitom ponechávají na čtenáři, který z obou výkladů mu bude bližší. Tento duální pohled obou autorů na některá nová ustanovení upravující správu daní a na nejrůznější situace nastalé v daňovém procesu se trvale projevuje v jejich společně vydávaných publikacích. (změny do 1.6.2018 : jak se mění pravidla správy daní : komentář k nejpodstatnějším změnám v důsledku vývoje legislativy a judikatury : změny ze zorných úhlů spoluautorů)

Předmětná hesla
Česko. Daňový řád (2009, novela 2017)
Správa daníČesko
Daňové řízeníČesko
Kniha je zařazena v kategoriích
Jaroslav; Kohoutková Alena Kobík - další tituly autora:
Regionální politika a její nástroje Regionální politika a její nástroje
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou -- Tradice, která je výzvou Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE DANĚ

Daňový řád změny do 1. 6. 2018 JUDr. Jaroslav Kobík JUDr. Alena Kohoutková • jak se mění pravidla správy daní • komentář k nejpodstatnějším

změnám v důsledku vývoje legislativy

a judikatury • změny ze zorných úhlů spoluautorů

1. vydání


© JUDr. Jaroslav Kobík, JUDr. Alena Kohoutková, 2018 © Nakladatelství ANAG, 2018 ISBN 978-80-7554-146-8

Případné zásadní legislativní změny, k nimž dojde v období mezi jednotlivými vydáními,

budou ošetřeny formou vkládané aktualizace, která bude po dobu prodejnosti publikace

volně ke stažení na www.anag.cz. Nutnost aktualizace posuzuje na základě legislativních

změn výhradně autor ve spolupráci s nakladatelstvím.

Aktualizace však v žádném případě nemohou nahradit nová vydání knihy.

Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání

anag@anag.cz, tel.: 585 757 411


3

Obsah Přijaté novely jednotlivých ustanovení daňového řádu s vyznačením komentovaných změn ........................................................... 5

I. Úvod ..................................................................................................... 15

II. Novelizace daňového řádu .................................................................. 18

III. Příklady některých dalších právních předpisů,

které správu daní ovlivnily nepřímo nebo

speciálními úpravami v daňových zákonech ...................................... 20

IV. Vliv judikatury .................................................................................... 35

V. Komentář k jednotlivým okruhům

zásadních změn daňového řádu ......................................................... 50

1. K § 13 až § 19 – Místní příslušnost .................................................. 50

2. K § 27 a § 136 – Uplatnění plné moci ...............................................64

3. K § 70 až § 107 – Postupy a řízení (k § 88, § 89, § 92, § 102) ............. 70

4. K § 108 až § 124a – Opravné a dozorčí prostředky

a § 159 – Námitka ............................................................... 115

5. K § 125 až § 131 – Registrační řízení ................................................. 137

6. K § 143 a § 145 – Doměření daně..................................................... 144

7. K § 163 až § 174 – Vybírání daně ...................................................... 150

8. K § 175 až § 232 – Vymáhání ............................................................. 168

9. K § 238 až § 241 – Právní nástupnictví .............................................. 236

10. K § 242 až § 245 – Vztah k insolvenčnímu řízení ............................... 248

11. K § 246 až § 254a

a § 259 až § 260 – Sankční systém v daňovém řádu .......................... 255

VI. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (úplné znění) ............................ 290

Obsah


5

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového

ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n

DAĖOVÝĜÁD

zákon

þ

. 30/2011 Sb.

zákon

þ

. 458/2011 Sb.

zákon

þ

. 167/2012 Sb.

zákonné

opat

Ĝ

ení Senátu

þ

. 344/2013 Sb.

zákon

þ

. 267/2014 Sb.

zákony

þ

. 375/2015 Sb.,

þ

. 298/2016 Sb.,

þ

. 368/2016 Sb.

zákon

þ

. 170/2017 Sb.

þÁST PRVNÍ – ÚVODNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I – Pĝedmčt a úÿel úpravy

§ 1 – § 4

HLAVA II – Základní zásady správy daní

§ 5 – § 9 X

þÁST DRUHÁ – OBECNÁ þÁST O SPRÁVČ DANÍ

HLAVA I – Správce danč a osoby zúÿastnčné na správč daní

Díl 1 Správce danč

§ 10

§ 11 Pravomoc správce danČ X

§12 ÚĜední osoby X X

§ 13 – § 15 Místní pĜíslušnost ;

§ 16 ZmČna místní pĜíslušnosti

§ 17 Dožádání

§ 18 Delegace ;

§ 19 Atrakce ;

Díl 2 – Osoby zúÿastnčné na správč daní a zastoupení

§ 20 – § 21 DaĖový subjekt X

§ 22 TĜetí osoby

§ 23 Prokázání totožnosti

§ 24 Procesní zpĤsobilost X X X

§ 25 Zástupce X X

§ 26 Ustanovený zástupce X

§ 27 – § 28 ZmocnČnec ;

§ 29 Omezení zmocnČní X

§ 30 Spoleþné zastupování

§ 31 Odborný konzultant

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n


13

DAĖOVÝĜÁD

zákon

þ

. 30/2011 Sb.

zákon

þ

. 458/2011 Sb.

zákon

þ

. 167/2012 Sb.

zákonné

opat

Ĝ

ení Senátu

þ

. 344/2013 Sb.

zákon

þ

. 267/2014 Sb.

zákony

þ

. 375/2015 Sb.,

þ

. 298/2016 Sb.,

þ

. 368/2016 Sb.

zákon

þ

. 170/2017 Sb.

§ 244

DaĖové tvrzení

v insolvenþnímĜízení

;;

§ 245 Sjednocení lhĤt ;

þÁSTþTVRTÁ – NÁSLEDKY PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PĜI SPRÁVČ DANÍ

§ 246

Porušení povinnosti

mlþenlivosti

;

§ 247 PoĜádková pokuta ;;; ;

§ 247a

Pokuta za nesplnČní

povinnosti nepenČžité

povahy

;;

§ 248

Spoleþná ustanovení

oĜízení o pokutČ

;;

§ 249

ZjednodušenéĜízení

o uložení pokuty

;;

§ 250

Pokuta za opoždČné

tvrzení danČ

;;

§ 251 Penále ;

§ 252 – § 253 Úrok z prodlení ;;

§ 254

Úrok z neoprávnČného

jednání správce danČ

;;

þÁST PÁTÁ – USTANOVENÍ SPOLEþNÁ, ZMOCĖOVACÍ, PĜECHODNÁ A ZÁVČREþNÁ

§ 254a Úrok z daĖového odpoþtu ;;

§ 255

Zvláštní ustanovení

o ochranČ mlþenlivosti

uložené poradci

§ 256

OpatĜení pĜi mezinárodním

zdanČní

§ 257 – § 258 PĜevod výnosu daní

§ 259

ěízení o prominutí danČ

nebo pĜíslušenství danČ

X

§ 259a Prominutí penále ;;

§ 259b

Prominutí úroku z prodlení

a úroku z poseþkané

þástky

;

§ 259c

Spoleþná ustanovení

o prominutí danČ nebo

pĜíslušenství

;

Pąijaté novely jednotlivých ustanovení daÿového ąádu s vyznaéením komentovaných zm÷n


15

I. Úvod Vážený čtenáři, dostává se Vám do ruky publikace, která se věnuje aktuál nímu vývoji daňového procesu. Oba autoři se bezprostředně po přijetí nového procesního předpisu daňového práva přijatého zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „DŘ“ nebo „daňový řád“) čtenáři snažili v opakovaně vydaném komentáři k tomuto zákonu ozřejmit podmínky jeho přijetí, jakož i jeho očekávaný výklad. Prezentované názory vycházely ze zkušeností daňového poradce a legislativní specialistky a advokátky, přičemž oba měli dlouholeté zkušenosti s přípravou tohoto zákona a s vlivem judikatury na interpretaci předchozí právní úpravy daňového procesu, tedy zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“ nebo zákon o správě daní a poplatků). Nejednalo se o ojedinělý komentář k daňovému řádu, a tak existuje dost podkladů pro srovnání výkladu nového procesního zákona v době jeho vydání. Tento zákon se však dále vyvíjí, a to jak přijatými novelizacemi daňo vého řádu, tak v nemalé míře vlivem judikatury. Tato nová publikace přináší aktuální znění daňového řádu k 1. 6. 2018, ve kterém se autoři snaží upozornit na některé významnější změny a vytvořit tak obraz toho, jak se mění správa daní. Jedná se zejména o významnější změny provedené devíti dosud přijatými novelami daňového řádu nebo jinými zákony ovlivňujícími bezprostředně správu daní nastavenou daňovým řádem. K zásadnějším změnám připojují komentář a současně uvádějí i některé další interpretační novinky daňového procesu, které vyplynuly z judikatury. Tato publikace tak na komentář k daňovému řádu vydaný společně oběma autory. Daňové právo trápí mimo jiné i: f neustálená daňová terminologie a f nerespektování procesní ucelenosti a provázanosti daňového práva již

při tvorbě daňových zákonů na bázi obecné procesní úpravy.

Proměnlivá terminologie samotného pojmu daň (daně, poplatky, peněžitá plnění, někdy i úhrady, někdy dokonce i ceny) přispívá bezesporu k obtížným a variabilním interpretacím daňových zákonů. Daňové právo je již svou podstatou velmi nestabilním právním odvětvím, abychom byli přesní tak pododvětvím správního práva a speciálně práva finančního, podléhajícím zásadním způsobem politickým změnám. Změna daňového práva

I. Úvod


16 je základním mottem programů snad všech politických stran do každých voleb.

1)

Nicméně daňové právo je pojmem běžně používaným a sám název

„daňový řád“ je pozoruhodný tím, že začal být, zejména v judikatuře Nejvyššího správního soudu, používán zcela spontánně v době, kdy se zákonná úprava procesu správy daní nazývala zákon o správě daní a poplatků. Systém daňového práva založený soustavou daňových zákonů existuje, dotýká se každého z nás a jistá integrita by měla být zajišťována právě daňovým procesem. Již osmým rokem účinný daňový řád byl v legislativním procesu opakovaně označován za zákon, jehož poměrně význačným přínosem je jisté rozklíčování a založení stability v daňové terminologii. V neposlední řadě by se mělo v různých souvislostech změn nastalých a zamýšlených zdůrazňovat sjednocující postavení daňového procesu, subsidiárního to zákona v rámci soustavy daňových zákonů. Stabilní, projudikovaná a co nejzřetelnější pravidla by prospěla správě všech peněžitých plnění do veřejných rozpočtů, minimálně v rozsahu vymezení pojmu „daň“ v § 2 DŘ. V obsahu připojeného daňového řádu jsou vyznačeny změny daňového procesu, a to i ty, které nejsou založeny přímo některou z novel daňového řádu, ale ve své podstatě se jedná o změnu systému správy daní provedené snad nezbytnou procesní odchylkou v jiném daňovém zákoně, popřípadě i v ostatních zákonech mimo systém daňového práva, jako například změnou občanského práva jak procesního, tak hmotného. O nezbytnosti některých odchylek v jednotlivých daňových zákonech by se ovšem, alespoň podle názoru autorů, dalo s úspěchem pochybovat. Naopak v případech, kdy existuje problém správy některé daně, jenž by si podle autorů zasloužil specifickou úpravu dílčí části jejího procesu, nebyla taková odchylka dosud v konkrétním daňovém zákoně přijata. Jako příklad lze uvést opakující se problémy s vracením nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty.

Lze si jen přát, aby legislativní vývoj daňového práva směřoval k tomu, že bude existovat určitý jednoznačný, minimálně dolaďovaný systém povinností, který umožní reagovat na aktuální politickou situaci co nejmenším počtem změn dotýkajících se zejména výše zákonem nastavených povinností. Hmotněprávní ustanovení vyjadřující předmět výpočtu daňové povinnosti se asi tak rychle neustálí, ale „jazyk“ vzájemné komunikace mezi daňovými subjekty a správci daně by měl být srozumitelný a téměř neměnný 1)

Citace výroku jednoho z volebních lídrů: ZPĚVÁČKOVÁ, B. Sobotka: Musíme rozbít daňo

vý systém. Chce to daňovou revoluci. In: Novinky.cz. Dostupné z: https://www.novinky.

cz/domaci/423253-sobotka-musime-rozbit-danovy-system-chce-to-danovou-revoluci.html. I. ÚVOD s minimem odchylek pro jednotlivé typy peněžitých plnění, chcete-li daní ve smyslu citovaného ustanovení.

Co ještě závěrem tohoto úvodu zdůraznit? K přijetí daňového řádu vedla poměrně složitá a dlouhá cesta, což bezesporu prospělo jeho vyváženosti a umožnilo využít dostatečně dlouhou dobu pro volbu terminologie a pravidel, která by mohla napomoci určité stabilitě a algoritmizaci výběru daní. Lze s jistotou tvrdit, že žádný procesní předpis nemá tak konsolidovanou a aktivní oponentní skupinu, která by se tak rozhodujícím způsobem podílela na modelaci jednotlivých ustanovení, jako daňový řád vznikající pod trvalým vlivem Komory daňových poradců ČR, a má-li být učiněno za dost pravdě, rovněž soudců činných ve správním soudnictví. Jak již bylo řečeno, tak výsledky tohoto dlouholetého tvůrčího procesu si vám oba autoři dovolili představit ve dvou vydáních komentářů k daňovému řádu

2)

. Specifikem této

dvojice autorů je, že se snaží věc vidět z různých stran a tento určitý duální pohled na některá nová ustanovení upravující správu daní a nejrůznější situace nastalé v daňovém procesu se projevuje v jejich společně vydávaných publikacích. V textu se toto pojetí projevuje tak, že určitou část textu autorizuje buď jako JK – JUDr. Jaroslav Kobík, či jako AK – JUDr. Alena Kohoutková, což nevylučuje porozumění a soulad názorů obou autorů v mnoha případech, tedy neautorizovaných částech textu.

autoři

duben 2018

2)

KOHOUTKOVÁ, A., KOBÍK, J. Daňový řád s komentářem. 1. a 2. aktualizované vydání.

Olomouc: ANAG, 2011 a 2013.

I. Úvod


35

IV. Vliv judikatury

IV. Vliv judikatury Nelze opomenout, že zásadní vliv na vývoj interpretace daňového řádu má kromě novelizací tohoto zákona zejména judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.

5)

I v této publikaci bude odkázáno na nejnovější

judikaturu, tentokrát z jiných pohledů.

Připomeňme si, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs

66/2004-53 ze dne 11. 1. 2006 platí pro závaznost nálezů Ústavního soudu ve vztahu k věcné příslušnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu toto:

VČcná pĜíslušnost rozšíĜeného senátu (§ 17 odst. 1 s. Ĝ. s.) není dána, pokud se tĜíþlenný senát

Nejvyššího správního soudu hodlá odchýlit od dĜívČjší judikatury tohoto soudu nikoli pro svĤj

nesouhlas s právními názory vyjádĜenými v dosavadní judikatuĜe Nejvyššího správního soudu,

nýbrž v dĤsledku vázanosti nálezy Ústavního soudu. Ohnisko odlišnosti právních názorĤ se

totiž nenachází v interní sféĜe Nejvyššího správního soudu, což by vyvolalo nutnost sjednoce

ní judikatury právČ aktivací rozšíĜeného senátu, nýbrž je dáno judikaturou Ústavního soudu.

Spoþívá tedy ve vnČjším a na vĤli Nejvyššího správního soudu nezávislém faktoru, ve svých

faktických dĤsledcích srovnatelném se zmČnou právní úpravy nebo s rozhodovací þinností

mezinárodních soudĤ. Také pro vliv judikatury, tentokrát Nejvyššího správního soudu podle jeho rozsudku čj. 1 Afs 140/2008-77 ze dne 8. 1. 2009, platí:

I. Judikatura správních soudĤ není nemČnná, a ani existence právního názoru vyjádĜeného

rozhodnutím rozšíĜeného senátu nebrání opČtovnČ kasaþní stížností zpochybnit jeho validitu.

Na druhou stranu relativní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jed

noho ze základních atributĤ právního státu. ZmČny judikatury za situace nezmČnČného práv

ního pĜedpisu by se mČly odehrávat z principiálních dĤvodĤ, zejména proto, že se zmČnily

právní pĜedpisy související s právním pĜedpisem vykládaným, resp. došlo ke zmČnČ právních

názorĤ soudĤ, k jejichž judikatuĜe je Nejvyšší správní soud povinen pĜihlížet, pĜípadnČ se

zmČnily okolnosti podstatné pro pĤsobení právní normy dotvoĜené judikaturou, event. se novČ

objevily jiné závažné dĤvody, které poskytnou základ pro zmČnu právního názoru Nejvyššího

správního soudu, pokud potĜeba takovéto zmČny pĜeváží nad zájmy osob jednajících v dobré

víĜe v trvající existenci judikatury.

II. Skuteþnost, že judikatura byla sjednocena rozšíĜeným senátem, pĜináší zvlášĢ významné

argumenty ve prospČch setrvání na takto vytvoĜeném právním názoru. Brojí-li stČžovatel proti 5)

Nejvýznamnější judikaturu mající vliv na správu daní podrobněji zpracoval jeden z autorů

ve své knize Daňový proces – Judikatura k problémovým situacím (JUDr. Jaroslav Kobík,

Olomouc: ANAG, 2016).


37

IV. Vliv judikatury

pohledu jsou pak ještě více zajímavé např. otázky spojené s uplatňováním námitky, a to zejména v případě exekuce viz kapitola 8. K § 175 až § 232 – Vymáhání.

K vlivu judikatury na správu daní je třeba hned v úvodu připomenout rovněž zásadní roli, kterou judikatura sehrála při vytyčení tenké hranice mezi zákonností postupu a zneužitím práva.

Pokud jde o postup správce daně při řešení situací zjištěného zneužití práva, je možné s velkou nadsázkou tento problém přiřadit k § 5 odst. 1 DŘ, tedy k zásadě zákonnosti, kterou je vázán správce daně při všech svých postupech, a to při respektování zásady, podle které je výklad zákona třeba provádět také v kontextu různých druhů společenských zájmů a je nutné hledat cíl, proč takový zákon v daném znění společnost přijala (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 438/01 ze dne 2. 10. 2002). ŠCo k tomu judikatura?

JK s využitím textu Daňové spory a jejich řešení v soudní judikatuře do

stupné na www.VOX.cz. Řešené otázky: Zneužití práva pochopitelně není a nemůže být předmětem právní úpravy, a proto nemůže být v daňovém řádu, ani v kterémkoliv jiném právním předpise upraveno. Přesto se s ním v daňové praxi setkáváme. Máme za to, že tato publikace by nebyla úplná, kdyby neupozornila na judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu, ale i soudu Ústavního a Soudního dvora Evropské unie v této věci. Související otázky, které se nabízejí, jsou zejména: ? Co vše lze za zneužití práva prohlásit? ? Jaké jsou základní pojmové znaky zneužití práva? ? Jaký je rozdíl mezi zneužitím práva a daňovým podvodem? Související ustanovení DĜ: § 8, § 92

Úvaha začíná u diskuse o zneužití práva v oblasti daní, jakož i následné judikatury, která se týkala případu dořešeného s konečnou platností až Ústavním soudem usnesením sp. zn. III. ÚS 374/06 ze dne 31. 10. 2007, kterým odmítl ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 107/2004-48 ze dne 10. 11. 2005 a čj. 7 Afs 115/2004-47 ze dne 19. 1. 2006. Ústavní soud dospěl k názoru, že i když daňové předpisy V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU 2. K § 27 a § 136 – UPLATNöNÍ PLNÉ MOCI Obě tato ustanovení jsou důležitá mimo jiné i ve vztahu ke lhůtě pro podání daňového tvrzení. Pokud se jedná o jejich změnu provedenou přímou novelizací příslušných ustanovení daňového řádu, tak zákonem č. 30/2011 Sb. byl novelizován § 27. V odstavci 2 byla vypuštěna slova „, pokud je doloženo i její přijetí zmocněncem“. Původní úprava totiž předpokládala, že každou plnou moc bude muset podepsat i její příjemce. Jistě by se tak předešlo mnohým nedorozuměním a komplikacím, ale na druhou stranu se jednalo o odklon od klasické plné moci podle tehdy ještě platného občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.). Zákon č. 30/2011 Sb. novelizoval rovněž § 136 DŘ a změna spočívala v tom, že v odstavci 1 se ke 12 měsícům délky zdaňovacího období doplnilo, že se jedná o minimum. V odstavci 2 citovaného ustanovení se doplnilo, že prodloužení lhůty na 6 měsíců se týká daňových přiznání podávaných podle odstavce 1. Další změna citovaného ustanovení byla provedena zákonem č. 458/2011 Sb., od 1. 1. 2013 bylo do odstavce 5 doplněno, že v něm uložená povinnost ohledně sdělení, ve kterém daňový subjekt deklaruje, že mu ve zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost k dani, ke které je registrován, se týká i vyúčtování. ŠCo k tomu judikatura? Řešené otázky: ? Platí prodloužená lhůta pro podání daňového přiznání, pokud daňový

subjekt odešle plnou moc pro daňového poradce na zpracování a před

ložení daňového přiznání před uplynutím tříměsíční lhůty, ale správce

daně ji obdrží až po jejím uplynutí? ? Jaký je výklad termínu „uplatnění plné moci“?

Úvaha k uvedeným otázkám – přestože ztrácejí na aktuálnosti zejména s ohledem na postupující elektronizaci daňového řízení, tak pokud jde o fyzické osoby, není jejich správné zodpovězení bez významu ani dnes. O tom ostatně svědčí i jejich poměrně „čerstvá“ judikatura.

Základní tříměsíční lhůta po uplynutí zdaňovacího období pro podání daňového přiznání je stanovena v § 136 odst. 1 DŘ. Další možností je prodloužená šestiměsíční lhůta. Pokud má být tato lhůta odvislá od udělení plné moci daňovým subjektem daňovému poradci, jak určuje odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení, potom musí být udělena daňovému poradci v širším

[32] Dle § 90 odst. 3 vČty první daĖového Ĝádu platí, že pokud správce v rámci postupu k od

stranČní pochybností shledá dĤvody k pokraþování v dokazování, zahájí v rozsahu tČchto

dĤvodĤ daĖovou kontrolu.

[33] StČžovateli lze pĜisvČdþit potud, že nezákonnost postupu k odstranČní pochybností ne

zakládá nezákonnost následné daĖové kontroly vždy. Nejvyšší správní soud k tomu v roz

sudku ze dne 5. 2. 2015, þj. 9 Afs 276/2014-43, uvedl, že „[n]ezákonnost výzev k odstranČní

pochybností ani pĜípadná nezákonnost samotného postupu k odstranČní pochybností nemají

automaticky za následek nezákonnost jiného postupu, v projednávané vČci daĖové kontroly.

Vždy je nutné zkoumat konkrétní okolnosti v té které vČci.“

[34] Krajský soud správnČ dovodil, že daĖovou kontrolu zahájenou dle § 90 odst. 3 daĖového

Ĝádu, jakkoli jde o relativnČ samostatný postup správce danČ, nelze zcela oddČlit od pĜedchozí

ho postupu k odstranČní pochybností, byĢ rozdílný okamžik poþátku lhĤty pro vrácení pĜeplatku,

na nČjž poukázal krajský soud, pĜedstavuje v této souvislosti argumentaci spíše sekundární.

O souvztažnosti uvedených postupĤ totiž svČdþí pĜedevším zákonné omezení rozsahu daĖové

kontroly navazující na postup k odstranČní pochybností pouze v rámci dĤvodĤ, pro nČž správce

danČ považuje za potĜebné pokraþovat v dokazování.

[35] V nyní projednávané vČci je pĜitom klíþové, že stČžovatel zahájil daĖovou kontrolu dle § 90

odst. 3 daĖovéhoĜádu protokolem ze dne 9. 2. 2015 pouze z toho dĤvodu, že žalobkynČ údajnČ

nevyvinula potĜebnou souþinnost k prokázání stČžovatelem zpochybĖovaných skuteþností

v rámci postupu k jejich odstranČní. Jak již však bylo shora uvedeno, žalobkynČ v rámci tohoto

postupu neþinná nebyla. Soud opČt upozorĖuje na speci¿ ckou situaci v této vČci, zejména

na obsah stížnosti, kterou nutno hodnotit jako racionální a srozumitelnou odpovČć žalobkynČ

stČžovateli. Jediný dĤvod, pro který stČžovatel shledal potĜebné provádČt další dokazování

a zahájit tedy daĖovou kontrolu, tak má pĤvod v jeho vlastním protizákonném postupu, kterým

ignoroval právnČ relevantní podání žalobkynČ. Nejvyšší správní soud proto dospČl k závČru,

že nezákonností v nyní projednávané vČci byla zatížena i samotná daĖová kontrola. K § 92 Pokud se jedná o změny textu zákona, tak v ustanovení § 92 došlo ke změně pouze v odstavci 5 písmenu d) zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., kdy bylo slovo „úkonu“ nahrazeno k doladění s novým občanským zákoníkem slovem „jednání“. ŠCo k tomu judikatura? Řešené otázky k aktivitě správce daně při dokazování: ? Jak dalece má být správce daně aktivní při zjišťování skutečností roz

hodných pro správné zjištění a stanovení daně, když důkazní břemeno

v této věci stíhá daňový subjekt?

3. K § 70 až § 107 – Postupy a ąízení (k § 88, § 89, § 92, § 102)


102 V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU ? Má si v návaznosti na to správce daně opatřit z úřední povinnosti

jako důkazní prostředek svědeckou výpověď, pokud ji daňový subjekt

sám nenavrhne nebo pokud přitom nesplní podmínky stanovené § 92

odst. 6 DŘ? Související ustanovení DĜ: § 92 odst. 1 až 3, 6

Úvaha k uvedeným otázkám vychází ze smyslu § 92 odst. 2 DŘ, podle nějž platí, že správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů, čímž vyvstávají ještě další související otázky. Tato povinnost správce daně dbát o správné zjištění a stanovení ovšem neznamená, že má správce daně sám o sobě povinnost či spíš možnost zjišťovat daňovou povinnost správně, pokud daňový subjekt v tomto směru rezignuje. V daňovém řízení totiž platí více než kde jinde zásada, podle které má každý střežit svá práva. Pokud tak daňový subjekt nečiní a správci daně nenavrhne dostatek věrohodných a vypovídajících důkazních prostředků k prokázání jím tvrzených skutečností, potom mu hrozí buď stanovení daně podle pomůcek, anebo, někdy ještě hůře, neuznání sporných nákladů, v některých případech třeba až ve výši 50 % z celkových nákladů, bez ohledu na nezměněnou výši výnosů. Na rozdíl od stanovení daně podle pomůcek mu správce daně nejen nezohlední zjištěné výhody, ale navíc přitom opomene zabývat se i otázkou, zda nezpochybněné výdaje mohly, či nemohly daňovému subjektu např. umožnit realizaci předmětné zakázky (viz citovaná judikatura).

Opačně ovšem platí, že navrhne-li daňový subjekt správci daně provedení nějakého důkazního prostředku, potom nepostačuje, aby jej správce daně bez dalšího odmítl provést a vyhodnotit, aniž by uvedl důvod tohoto svého postupu.

Z množství sporů při dokazování, které Nejvyšší správní soud musel k této situaci řešit, se obecně opomíjejí zejména tyto dvě otázky, v rámci kterých jeho judikatura navázala na dikci daňového řádu (jakož i dříve na dikci zákona o správě daní a poplatků) a doplnila ji: 1. Daňový subjekt má v případě, že má správce daně důvodné pochybnosti

ohledně věrohodnosti, správnosti, průkaznosti či úplnosti povinných

evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších dů

kazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, na základě výzvy

správce daně prokázat svá tvrzení jinými důkazními prostředky než pou

ze účetnictvím. Své mnohdy nezastupitelné místo zde mají subjektem

137

5. K § 125 až § 131 – REGISTRAèNÍ ĄÍZENÍ

Zákonem č. 458/2011 Sb. došlo k zásadnímu přepracování registračního

řízení. K provedení této změny vedla úvaha, že ustanovení o registraci

v daňovém řádu obsahují jednostranné hmotněprávní podmínky zamě

řené na registraci k dani z příjmů. Nově přijatá ustanovení mají být tedy

veskrze procesní a hmotněprávní podmínky vzniku povinnosti k registra

ci jsou nadále pouze předmětem úpravy příslušného hmotněprávního zá

kona. V § 125 DŘ se stanoví, že registrační povinnost vzniká okamžikem

vzniku povinnosti podat registrační přihlášku, přičemž podmínky vzniku

této povinnosti jsou uvedeny v hmotněprávních zákonech, nově i v zákoně

č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kam byla vložena část pátá § 39 až § 39b.

Údaje, které je povinen daňový subjekt při registraci uvést, vyplývají z tisko

pisu. S touto úpravou úzce souvisí § 72 odst. 1 a 2 DŘ, kde se objevuje určitý

problém částečně řešený již i v judikatuře vrcholných soudů.

JK K tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 25/2015-38

ze dne 3. 1. 2018, podle kterého bylo za rozhodné právní úpravy podání

daňového přiznání k DPH prostřednictvím datové zprávy, jejíž součástí byla

elektronická forma tiskopisu vydaného Ministerstvem financí (v obecně širo

ce užívaném datovém formátu „*.pdf“), podáním, které správce daně nemohl

shledat neúčinným postupem podle § 74 odst. 3 DŘ. Dále je nutné upozornit

na návrh na zrušení § 72 odst. 1 a odst. 2 DŘ, který je veden u Ústavního

soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 19/17. Tento návrh podalo dne 17. 8. 2017 několik

senátorů Parlamentu ČR z důvodu rozporů těchto ustanovení s ústavním

pořádkem.

AK Bude velmi zajímavé, k jakému rozhodnutí a odůvodnění Ústavní soud

dospěje. Je možné uvažovat o právním předpisu, který by požadované údaje

explicitně stanovil. Nic rigidnějšího bych si již neuměla představit. Vezme

me-li legislativní proces směřující k vydání právního předpisu, a předpoklá

dejme, že by se jednalo jen o vyhlášku vydávanou Ministerstvem financí,

pak by se každá změna změnila v kalvárii. Všechna připomínková místa by

musela mnoha svými úředníky posuzovat jednotlivé údaje, které by správce

daně požadoval, a přiznejme, že by se tak dělo, aniž by tito úředníci měli

podrobné znalosti potřeb správy daní, a to nemluvě o vývoji technologií, kdy

správce daně může s ohledem na rozvoj nepřetržitého a dálkového přístupu

k určitým údajům rozsah požadovaných údajů flexibilně snižovat. Pokud

každoročně v tiskopise stanovuje Ministerstvo financí při výkonu své pra

vomoci v souladu s napadenými ustanoveními zmíněnou ústavní žalobou,

5. K § 125 až § 131 – Registraéní ąízení

179

Jak je uvedeno v úvodu této kapitoly, základní propojení mezi občan

ským soudním řádem a daňovým řádem při provádění daňové exekuce vy

plývá z § 177 DŘ, kde odstavec 1 stanoví subsidiární použití občanského

soudního řádu pro případ, že příslušná úprava pro výkon daňové exekuce

není začleněna do daňového řádu. Rovněž je v úvodu zmíněn i odstavec 2,

který obsahuje pravidla použitá při konstrukci právní úpravy daňové exeku

ce. Znamená to tedy, že vycházeje z daňového řádu, musí se při provádění

daňové exekuce připojit ke každému ze způsobů exekuce i příslušná usta

novení občanského soudního řádu. Detailní výklad a propojení obou úprav

by bylo na samostatnou a ke všemu se ještě neustále měnící publikaci. Proto

následuje pouze orientační tabulka, ze které se čtenář dozví, které ustano

vení daňového řádu vyjádřené pouhým číslem paragrafu v pravém sloupci

se přibližně vztahuje k úpravě výkonu rozhodnutí v občanském soudním

řádu ve znění k 1. 1. 2018.

8. K § 175 až § 232 – Vymáhání

Zákonÿ. 99/1963 Sb., obÿanský soudní ĝád

úÿinný k 1. 1. 2018

Orientaÿní návaznost

s daėovou exekucí

podle DĜ

V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

§ 153

§ 175

§ 176

§ 13 až § 19

§ 175 odst. 3

§ 185 odst. 3

þÁST ŠESTÁ

Výkon rozhodnutí

HLAVA PRVNÍ

NaĜízení a provedení výkonu rozhodnutí

Pĝedpoklady výkonu rozhodnutí

§ 251

(1) Nesplní-li povinný dobrovolnČ, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mĤže oprávnČný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud naĜizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daĖo vém Ĝízení.

(2) Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daĖovémĜízení, soud návrh odmítne.

§ 252

(1) Není-li stanoveno jinak, je pĜíslušný k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí, k þinnosti soudu pĜed naĜízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného.

(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v ýeské republice, je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí pĜikázáním pohledávky, je pĜíslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka povinného, popĜípadČ soud, v jehož obvodu má zahraniþní dlužník povinného umístČn v ýeské republice svĤj závod nebo organizaþní složku svého závodu.

(3) Namísto obecného soudu povinného je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí a k þinnosti soudu pĜed naĜízením výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základČ dohody rodiþĤ nebo rozhodnutí soudu, popĜípadČ jiných rozhodujících skuteþností své bydlištČ, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítČte.

(4) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je k naĜízení a provedení výkonu rozhodnutí pĜíslušný soud, a) v jehož obvodu je závod (þást závodu), jde-li o výkon rozhodnutí postižením

závodu; b) v jehož obvodu je nemovitá vČc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité vČci,

není-li dána pĜíslušnost podle písmena a).

(5) Soud pĜíslušný podle odstavce 3 mĤže po pravomocném naĜízení výkonu rozhodnutí ze závažných dĤvodĤ pĜenést svou místní pĜíslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nČjž byla pĜíslušnost pĜenesena, s pĜenesením nesouhlasí, pĜedloží vČc k rozhodnutí, pokud otázka pĜenesení pĜíslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadĜízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který pĜíslušnost pĜenesl. V. KOMENTÁĄ K JEDNOTLIVÝM OKRUHČM ZÁSADNÍCH ZMöN DAþOVÉHO ĄÁDU

Další posun v sankčním systému spočíval (novelou provedenou zá

konem č. 267/2014 Sb.) v přijetí jisté možnosti promíjet penále vznikající podle § 251 DŘ a úroku z prodlení vznikajícího ex lege podle § 252 a § 253 DŘ a tím umožnit přizpůsobení takto vznikajícího postihu případně konkrétním podmínkám, za nichž nastalo nesplnění daňové povinnosti, ať již při jejím tvrzení, či spočívající v její úhradě. Nově byla do daňového řádu zařazena tato ustanovení, včetně přechodných ustanovení, která určují, od kdy lze tuto novou úpravu použít:

§ 259a

Prominutí penále

(1) DaĖový subjekt je oprávnČn požádat správce danČ o prominutí þásti penále, pokud

byla uhrazena daĖ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhradit penále vznikla.

(2) Správce danČ na základČ posouzení rozsahu souþinnosti daĖového subjektu v rámci

postupu vedoucího k domČĜení danČ z moci úĜední mĤže prominout až 75 % penále. PĜi tom

není vázán návrhem daĖového subjektu.

(3) Žádost o prominutí penále lze podat nejpozdČji do 3 mČsícĤ ode dne právní moci

dodateþného platebního výmČru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále.

(4) LhĤta pro podání žádosti podle odstavce 3 nebČží po dobu

a) Ĝízení o povolení poseþkání úhrady danČ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhradit

penále vznikla,

b) povoleného poseþkání úhrady danČ, v dĤsledku jejíhož domČĜení povinnost uhradit pe

nále vznikla.

§ 259b

Prominutí úroku z prodlení a úroku z poseþkanéþástky

(1) DaĖový subjekt je oprávnČn požádat správce danČ o prominutí úroku z prodlení nebo

úroku z poseþkané þástky, pokud byla uhrazena daĖ, v dĤsledku jejíhož neuhrazení úrok

vznikl.

(2) Správce danČ mĤže zcela nebo zþásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z po

seþkané þástky, pokud k prodlení s úhradou danČ došlo z dĤvodu, který lze s pĜihlédnutím

k okolnostem daného pĜípadu ospravedlnit. PĜi tom není vázán návrhem daĖového subjektu.

(3) PĜi posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce danČ zohlední skuteþ

nost, zda ekonomické nebo sociální pomČry daĖového subjektu zakládají tvrdost uplatnČného

úroku.

§ 259c

Spoleþná ustanovení o prominutí danČ nebo pĜíslušenství danČ

(1) PĜi posouzení žádosti o prominutí danČ nebo pĜíslušenství danČ správce danČ zohled

ní þetnost porušování povinností pĜi správČ daní daĖovým subjektem. VI. ZÁKON é. 280/2009 Sb., DAþOVÝ ĄÁD (úplné zn÷ní) VI. Zákon é. 280/2009 Sb., daÿový ąád

(úplné zn÷ní)

Zákon é. 280/2009 Sb.,

daÿový ąád,

ve zn÷ní zákona é. 30/2011 Sb., é. 458/2011 Sb., é. 167/2012 Sb., zákonného opatąení Senátu

é. 344/2013 Sb., zákona é. 267/2014 Sb., é. 375/2015 Sb., é. 298/2016 Sb, é. 368/2016 Sb.

a zákona é. 170/2017 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Úvodní ustanovení

Hlava I

Pąedm÷t a úéel úpravy

§ 1

(1) Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.

(2) Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. (3) Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“) podané daňovým subjektem.

§ 2

(1) Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“).

(2) Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí a) státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu, b) rozpočet územního samosprávného celku, c) rozpočet státního fondu nebo Národní fond, d) rozpočet Evropské unie, nebo e) rozpočet, o němž to stanoví zákon.

MĚSÍČNÍK MZDOVÁ ÚČETNÍ EDICE DANĚ

EDICE DANĚ

EDICE DANĚ

DVOUMĚSÍČNÍK PRAKTICKÁ PERSONALISTIKA

MĚSÍČNÍK ÚČETNÍ A DANĚ ANAG, spol. s r. o. | Kollárovo nám. 698/7 | 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411 | fax: 585 418 867 | e-mail: obchod@anag.cz | www.anag.cz

Doporučená cena 599 Kč




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.