sleva
Kniha:
Daniela Vinopalová
Autor:
Richard Drury; Pavla Pečinková; Adriana Primusová
Kdy zboží dostanu
| Nakladatelství: | ARBOR VITAE |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2017 |
| Počet stran: | 200 |
| Rozměr: | 270x230 |
| Úprava: | ilustrace (některé barevné), portréty, faksimile |
| Vydání: | Vydání první |
| Skupina třídění: | Sochařství, keramika, porcelán, umělecké zpracování kovů |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | pevná |
| EAN: | 9788074671029 |
Monografie nabízí ucelený pohled na tvorbu sochařky Daniely Vinopalové. Umělkyně, která stála stranou kolektivů avantgardních skupin, se zaměřila na plastiky v hlíně a kovu, v období normalizace se soustředila na umělecký šperk. Úvodní texty přibližují život a vývoj díla sochařky; publikace obsahuje bohatou obrazovou dokumentaci její tvorby, texty Daniely Vinopalové i statí jí věnované, chronologicky uspořádaný soupis díla, přehled výstavní činnost a bibliografii.
Daniela Vinopalová (1928–2017) vždy žila stranou „uměleckého provozu“. Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: „Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti.“ Tuto charakteristiku lze v podstatě vztáhnout na celek sochařčina díla. Studovala v ateliéru profesora Pokorného, prošla tedy tvrdou lekcí socialistického realismu. V roce 1961 však nalezla abstraktní formu „sochy-vázy“; nejvýraznějším znakem těchto dutých forem expresivních tvarů jsou linie, probíhající v síťovité struktuře po jejich povrchu. Od poloviny šedesátých let vznikají také „architektury“ stavěné z letovaných nebo vázaných drátů, propojovaných pletivem a pokrývaných textilem, na který nanášela sádru. V roce 1967 poprvé realizovala velký formát a začala stavbu sochy K prostoru IV. Použila cement, materiál odpovídající moderní architektuře. Vznikla komplexní konstruktivně laděná a současně organická struktura organizovaného prostoru jako záznamu univerza. Nástup normalizace znamenal pro Vinopalovou sedmnáctiletou pauzu ve volné tvorbě. Po odchodu do penze (1986) byla soukromě oslovena, zda by nevytvořila oltářní menzu a kříž do pražského kostela sv. Jiljí. Díky tomu se konečně mohla vrátit k práci, která jí byla nejbližší. V devadesátých letech se rovněž vrátila k sérii soch-váz i cyklu „architektonických“ plastik nazývaných K prostoru. Vyvrcholením tvorby polistopadového období se stala plastická konstrukce Díkůvzdání (2007), jíž autorka vzdávala dík za vše, co přesahuje člověka. Součástí knihy jsou i texty a výpovědi jak Daniely Vinopalové, tak historiků umění a téměř úplný chronologický soupis díla, podrobná biografická data a soupisy výstav. To nejpodstatnější z textových studií všech tří autorů uzavírá knihu v anglickém shrnutí.
Sochařky – Česko – 20.-21. století
České sochařství – 20.-21. století
Moderní sochařství – Česko
Umělecké šperky – Česko – 20.-21. století
