načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Dana - Jaroslav Bálek

Dana

Elektronická kniha: Dana
Autor: Jaroslav Bálek

- Tři povídky o jednom muži a třech ženách. Každá žena trochu jiná a přitom trochu stejná. Vyprávění o mezilidských vztazích obou pohlaví s humorným i erotickým nádechem.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  95
+
-
3,2
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KKnihy.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-880-6192-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tři povídky o jednom muži a třech ženách. Každá žena trochu jiná a přitom trochu stejná. Vyprávění o mezilidských vztazích obou pohlaví s humorným i erotickým nádechem.

Zařazeno v kategoriích
Jaroslav Bálek - další tituly autora:
Vražda na zahradě Vražda na zahradě
Dana Dana
 (e-book)
Absurdity Absurdity
 (e-book)
Všechny moje plesové sezóny Všechny moje plesové sezóny
 (e-book)
Vražda na zahradě Vražda na zahradě
100 let proher a vítězství -- O politice a smyslu českých dějin 100 let proher a vítězství
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dana

Jaroslav Bálek

1. vydání

vydáno v zá ří 2016 jako 35. publikace

vydal Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

ISBN 978-80-88061-90-8 (epub)

ISBN 978-80-88061-91-5 (mobi)

ISBN 978-80-88061-92-2 (pdf)


nakladatelství a prodej e-knih

www.KKnihy.cz


zpracoval Pavel Kohout

www.PKweb.eu


Obsah:

Dana první

Dana druhá

Dana třetí


Dana první

Pavel vid ěl Danu prvn ě na jakémsi v ětším ve čírku. Docela

jej zaujala, byla to modrooká blondýna, což se mu vždy velmi líbilo. N ěkdo má rád černé nebo tmavší typy, a to a ť už jde o vlasy, o či či ple ť. Pavel, ale byl opa čný typ, čím by žena sv ětlejší, tím lépe. Říká se, že muž d ědí vkus po svém otci. A Pavlova matka byla skute čně p řírodní modrooká blondýna a jej pravd ěpodobn ě stejn ě jako jeho otce tyto typy fascinovaly. Na druhé stran ě se mu však Dana zdála o dost mladší, ješt ě studovala vysokou školu, což on už m ěl pom ěrn ě delší čas za sebou. M ěl v té dob ě také n ějakou vážn ější známost, tak se s ní ani nepokoušel o bližší kontakt.

Poté ji nějakou dobu nevid ěl, až jednou šel s přáteli do

tehdy oblíbené tane ční vinárny, a tam zjistil, že Dana byla rovn ěž pozvaná. Říkala mu, my jsme spolu ješt ě netancovali, což byla pravda, a vícemén ě jej vyzvala k tanci. Z toho na jedné stran ě sice m ěl radost, na druhé stran ě i ur čitou obavu, protože byla perfektní tane čnice, která se v tanci vyžívala, a on

naproti tomu v tanci nijak zvláš ť nevynikal, spíše naopak.

Někde četl, že aby muž p ři tanci zap ůsobil, nesmí se nechat

ženou vést, ale naopak on musí být tím v ůdcem, a tak projevit

ur čitou rozhodnost a dominanci. To p ři jeho hudebním sluchu

byl vždy ur čitý problém. Vzpomn ěl si, jak kdysi s jednou

tancoval a ta jej neustále dirigovala, kdy má jít rychleji a kdy

zase pomaleji, kdy pravou a kdy levou, a tím jej zna čně

znervóznila a zcela otrávila. N ěkdy se také muž ům

doporu čuje, nepoužívat obvyklé vyznání k tanci slovy: smím

prosit? Nebo ť je to otázka, a tím i vyjád ření ur čité nejistoty.

Lépe je prý oznámit: jdeme tan čit! Tedy nikoli otázka, ale

oznámení nebo i rozkaz. Tady záleží asi i na síle a intonaci

hlasu, které je t řeba zvolit podle konkrétní situace. A vzít ji za

ruku, a než se z toho vzpamatuje, jste na parketu. Je fakt, že

Pavel si potrp ěl na dobré vychování a byl dosti konzervativní,

a tak prakticky vždy vyzýval dívky k tanci obvyklým: smím

prosit? Ale zdálo se mu, že se n ěkteré na n ěj p řitom dívaly,

jako by spadl z měsíce anebo v lepším p řípad ě snad p řišel

odn ěkud z první republiky. Tak tomu nebylo dokonce ani

v tehdy oblíbeném filmu Kristián. Tanec s Danou prob ěhl

v po řádku a vše bylo dosti p říjemné. Pavel si s ní, ale rande

nedával, protože m ěl po řád onu známost anebo možná zase

nějakou úpln ě jinou.

Po čase ji op ět potkal na jakémsi menším plese. Druhý den

měl v práci dosti náro čný, a tak musel odjet půlno čním

metrem, i když se mu v ůbec necht ělo. Divila se, že již odjíždí

a v jejích o čích vid ěl zklamání prodchnuté ur čitou

nestoudností, která dost slibovala. Její výraz jakoby

vyjad řoval možnost noci plné intenzivního sexu, vášn ě

a rozkoše. Vzpomn ěl si na výrok jeho oblíbené n ěmecké

spisovatelky, zp ěva čky a skladatelky Bettiny von Arnim, že

láska se rodí v okamžiku organického spojení dvou očí. Na pohled a výraz tvá ře u žen dosti dal. Proto preferoval často i ne zrovna nejkrásn ější ženy, s ne úpln ě dokonalými t ěly, ale výrazem ur čité zvrhlosti, p řed klasickými krasavicemi sice s výstavními t ěly, jejichž pohled a výraz byl však nudný, prázdný, nic ne říkající zcela bez emocí. Nev ěděl, dokdy by se zdržel, a kde by skon čili, a v práci to bylo tehdy opravdu velmi naléhavé. Pak toho do ur čité míry litoval, ale jisté v ěci již nelze vzít zp ět, a ani se bohužel již nikdy nemusí opakovat. Takový už je život.

Její pracovišt ě bylo blízko jeho bydlišt ě. Ob čas ji potkal ráno na ulici, když šel do metra a ona zase z metra. Vym ěnili si tak vždy pár slov. Bylo to p říjemné a takto ráno potkával i své jiné známé dívky, které pracovaly v centru, zatímco on jezdil za prací z centra. Bylo to milé zpest ření nehostinného rána a vždy byl zv ědav, kterou potká.

Poté Dana za čala chodit s jejich jedním známým, Zde ňkem, který byl ješt ě o dva roky starší než Pavel. Byl tak o 18 let starší než ona. Její rodi če se rozvedli, když byla malá a matka se již znovu nevdala. V takových p řípadech zpravidla ženy inklinují ke starším partner ům, protože v nich nalézají jakousi náhradu za otce. Tady tomu asi také tak bylo.

Pozd ěji Pavlovi vypráv ěla, že se Zde ňkem se seznámila na jakési dovolené, kdy byly spole čné sprchy pro muže i pro ženy. Zaujal ji zejména tím, že m ěl nadm ěrn ě velké mužství, a práv ě z toho d ůvodu si jej prý sama vybrala.

Zden ěk, ale nebyl žádný génius, spíše naopak. Je zajímavé, že ženám to často nevadí, práv ě naopak s tím m ůže mít n ěkdy muž úsp ěch. Pavel na vlastní uši slyšel, že zrovna Zden ěk mnohdy vykládal už i ne nejmladším ženám a k tomu ješt ě i dosti vzd ělaným, nap říklad r ůzným docentkám, šílené kraviny. Takové blbosti by se Pavel styd ěl vypustit z úst. Ale ony ženy na n ěj koukaly s otev řenou pusou a plny obdivu. V žádném p řípad ě to nebraly jako by jim vypráv ěl pitomosti, ale naopak jako by říkal n ěco skute čného a přitom úžasného. Ukazuje se, že n ěkdy není zrovna d ůležitá velká inteligence, aby člov ěk dosáhl úsp ěchu. Dokonce se říká, že v ur čitých profesích m ůže být spíše na obtíž, protože člov ěk zbyte čně a nadm ěrn ě p řemýšlí, místo toho, aby konal vícemén ě mechanicky. To se říká nap říklad o obchodování na burze, kde moc p řemýšlení m ůže zpomalovat a zpochyb ňovat rozhodování. Tam je t řeba vyjít p římo z graf ů, které se objeví na obrazovce, a bez uvažování provést p říslušnou operaci. Rovn ěž t řeba Winston Churchill říkal, že chytrost není nezbytná vlastnost pro politika. A o tom se m ůžeme i dnes velmi často na vlastní o či p řesv ědčit, že mnozí z nich té chytrosti skute čně mnoho nepobrali. No a vojna, tam voják ve většin ě p řípad ů v ůbec nesmí p řemýšlet, kdo tam byl, tak si vzpomene, že jde zpravidla o automatické pln ění p říkaz ů bez jakékoliv vlastní iniciativy. A platí to patrn ě i pro konverzaci se ženami, kde často asi není dobré moc nebo dlouho přemýšlet. V tomto p řípad ě, je ale n ěkdy nezbytné nahradit chytrost zna čnou drzostí. Říká se, ženy mají rády prosté a jednoduché v ěci - nap říklad muže. A lidová moudrost také říká, že čím blb ější sedlák, tím v ětší brambory.

Vůbec Dana, jak ji znal, tak si vybírala typy, snad s nimi nechodila, ale jen obklopovala, které zrovna neoplývaly velkou intelektuální invencí, rozhodn ě nebyly slušn ě řečeno žádní velcí myslitelé. Snad to d ělala proto, aby nad nimi m ěla ur čitou p řevahu, pravd ěpodobn ě jí to d ělalo dob ře.

Navíc Zden ěk nebyl ani žádný krasavec. Byl pom ěrn ě dosti holohlavý, jen na okraji hlavy m ěl zcela šedivé vlasy, což se na jeho v ěk zdálo býti dosti p řed časné. Hodn ě hezkých holek nechodí s nějakými krasavci, n ěkdy se říká, že se jich i bojí, protože si myslí, že se na n ě budou lepit p ěkné dívky, a proto by jim mohli být nev ěrní respektive je opustit. Jakoby si říkaly, že je lepší vrabec v hrsti než holub na st řeše. Je to taková zvláštní ženská logika. I když možná ani ne tak zvláštní, m ůže to pravd ěpodobn ě být zp ůsobeno, že ve vztahu cht ějí p ředevším jistotu, což je jist ě pochopitelné. V této souvislosti si vzpomn ěl na výrok Francoise de la Rochefoucaulda, že žena je jako lilie, jemný muž se ji neodváží dotknout, ale p řijde osel a sežere ji.

Na druhé stran ě zase nep říliš pohledné dívky často projevují zájem o pohledné muže, protože bu ď mají velké sebev ědomí a k tomu i ur čitou drzost anebo si to sebev ědomí takto cht ějí zvýšit. N ěkteré zase možná necht ějí až tak chytrého nebo bohatého partnera, aby se nenarušila rovnováha mezi nimi anebo nemusely m ěnit zažitý zp ůsob života. Nap říklad dva byty, dva domy, dv ě chaty, a co z toho pak zvolit, to je dilema. Prost ě jak říkal Maugham, s ženami nikdy nevíte, jak na tom jste. V ůbec neuvažují jako lidé.

Zden ěk pak Pavlovi vypravoval, že vzal Danu na jeden velký a slavný ples. S ohledem na to, že byl vynikající tane čník, p ředvád ěl tanec i v jakýchsi tane čních kurzech, slavil úsp ěch. Odvezl ji k ránu z plesu a ona jej pozvala nahoru. Říkal, že s tím ned ělala v ůbec žádné drahoty a hned se svlékla. Své ud ělal asi práv ě i tanec, který ji p řivád ěl do transu.

Chodila se Zde ňkem asi t ři roky. Mezitím se také více skamarádila s Pavlem. Postupn ě se ukazovalo, že vztah Dany a Zde ňka nebude mít pravd ěpodobn ě dlouhého trvání, zejména ze Zde ňkovy strany. I když m ěl rád tanec, tak se mu asi necht ělo to p řehán ět a nemusel zrovna po řád tancovat. Zatímco Dana ano, ta považovala každou chvíli bez tance za promarn ěnou. Rovn ěž byla trochu bláznivá a dost aktivní, zatímco Zden ěk cht ěl mít sv ůj klid. Ur čitá aktivita je jist ě fajn, ale nesmí ji být p říliš. Cht ěla rovn ěž stále souložit, jak říkal Zden ěk, muselo to být po řád, od rána do ve čera a od ve čera do rána. On, ale m ěl cukrovku, a tak jej to z řejm ě unavovalo.

Byla pom ěrn ě shán člivá, a tak jezdila k Pavlovi na zahradu pro t řešn ě, jablka, hrušky a ořechy. Z nich pak pekla Zde ňkovi štr ůdl, buchty a r ůzné kolá če. Muž, i když zpravidla dává přednost masu, vždy ocení, když ho žena ob čas krmí takovými dobrotami. Pavlovi, ale nedala ani ochutnat. Chodil ji, p ři cest ě zp ět na nádraží, doprovázet p řes les. Jednou, to z řejm ě její vztah se Zde ňkem se již chýlil ke konci anebo možná již skon čil, se jej uprost řed lesa zeptala: nerozdáme si to? To jej překvapilo. Nev ěděl, jestli to myslí vážn ě, nebo je to jen legrace. Nesta čil rychle zareagovat. Správná odpov ěď byla pochopiteln ě ano. Ale on byl tak p řekvapen a tak málo pohotový, že se nezmohl na n ějakou odpov ědět, pouze se usmál a pokra čoval v ch ůzi. Na druhé stran ě nutno říci, že na takovéto radovánky m ěl rad ěji intimn ější prost ředí a v přím ěstském lese bylo n ěkdy lidí jak na Václaváku. Taky se mu zdálo zajímavé, když doba mezi seznámením a vyspáním je delší, protože samotný tento kontaktní proces považoval za pom ěrn ě vzrušující.

Jednou se Dana objevila s mod řinami v obli čeji. Bylo vid ět, že ji to netrápí ani tak fyzicky, jako spíše psychicky. Smutn ě říkala, že se rozešli se Zde ňkem, ale mod řiny nikde nehlásila. Zdálo se, že rozchod byl opravdu velmi bou řlivý. O příčin ě, ale necht ěla mluvit.

Jeden Pavl ův známý, Tomáš, který ji také znal již n ějaký čas, to vid ěl jako p říležitost pro sebe. A tak ji hned vzal na plavbu lodi čkou po Vltav ě. Pravd ěpodobn ě spolu za čali n ějak více kamarádit, protože pak Pavlovi po čase volala, že se u Tomáše na venkov ě organizuje bramborová brigáda a lákala jej tam. Pavlovi se tam, ale necht ělo, tak to odmítl. Tomáš by se k ní dob ře hodil, také byl nadšený tane čník. Bydlel kousek za Prahou, kde Danina matka m ěla malou chati čku a on jim tam ob čas zajiš ťoval r ůzné práce a opravy. Ale není známo, zda by uspokojil její prý nymfomanské sklony.

Tomáš m ěl o Danu velký zájem, a tak se nechal od ní, a zdá se, že s radostí, p řesv ědčit aby s ní chodil do tane čních kurz ů na tehdy nesmírn ě populární lambádu a dirty dancing. Poté však Tomáš musel odejít do nemocnice na jakousi operaci, a tak kurzy nemohl dále navšt ěvovat.

Pavel jednou Dan ě nabídl návšt ěvu divadla, kam se nechala bez námitek pozvat. Čekal, že když na to kývla, tak mu to nějak oplatí, také jej n ěkam pozve, ale to se šeredn ě mýlil. Pat řila mezi ty typy žen, které se nechají s klidem pozvat, ale nenásleduje n ějaká odplata.

Vzpomn ěl si, jak kdysi šel na návšt ěvu k jedné dívce a přinesl s sebou lahev vína, ta ji vzala, sotva pod ěkovala, dala do špajzu a jemu nabídla čaj. Od té doby byl dost opatrný, lahev m ěl mnohdy schovanou v tašce a zeptal se dívky, zda má chu ť na víno nebo zda by si snad dala šampus. A pokud přisv ědčila, tak požádal o otvírák a dv ě skleni čky a pro jistotu až poté vytáhl láhev z tašky.

Dana jednou ráno op ět potkala Pavla a při té p říležitosti se jej zeptala, zda by s ní nešel na ples. To se mu zdálo jako velmi zajímavá nabídka, kterou nelze odmítnout. V ěděl, že to ur čit ě skon čí sexem. Vzal si proto p řed plesem slipy, což po každé dělal, pokud byla ur čitá pravd ěpodobnost, že skon čí v posteli s nějakou ženou. Je to poz ůstatek z raného mládí, když skon čil v posteli s jednou tehdy hodn ě známou, ale již postarší manekýnou, která, když se svlékal, pravila s ur čitým pohrdáním v hlase: je trenýrky, to už jsem dlouho nevid ěla! To jej poznamenalo a dával si pozor, aby se to již neopakovalo.

Ples byl v pražské Lucern ě. Sál byl narván k prasknutí. Měli dobré místo hned u parketu v přízemí, kde byl vskutku neobvyklý p řehled po všem, co se kde d ělo. Velká blízkost ostatních tane čník ů p ůsobila na Danu v tom sm ěru, že necht ěla nic zmeškat, a proto musela být po řád na parketu. To nebylo nic pro Pavla, který m ěl rád odpo činek a s oblibou dopl ňoval vypocené tekutiny. Tentokrát se však nedalo nic d ělat, byl nucen vyhov ět jejím požadavk ům.

Danu tanec opravdu hodn ě vzrušoval, zdálo se mu to až nepochopitelné, protože s ním tanec až zas tak nic ned ělal. Vypadalo to, jakoby pro ni tanec byla nejd ůležit ější v ěc na sv ětě. Takovéto vzrušení z tance u muž ů asi nebývá. V případ ě mimo řádn ě krásné a vzrušující partnerky, to tak jist ě m ůže být. Ale jinak jen asi výjime čně. M ěl jednoho známého, o kterém se říkalo, že je homosexuál. Ten chodil velmi často na plesy a zpravidla nevynechal ani jeden tanec. Vždy m ěl pom ěrn ě hezké partnerky, po každé n ějakou jinou. Domu šel, ale vždy sám. Říkali, že jej vzrušuje takto tancovat. Jestli si snad p řitom p ředstavoval, že je ženou?

V dávné minulosti nejprimitivn ější podstata sexuálních námluv v celé živo čišné říši prý spo čívala v ur čitých rytmických pohybech a ve vábivých zvucích. Z toho vycházel i tanec. D říve ob ě pohlaví málokdy tan čila spole čně. Ponejprv tancovali muži, a ženy je pozorovaly, a pak si po řadí vym ěnili. Přihlížející muži i ženy jevili výrazné známky sexuálního vzrušení. Ženy se kv ůli vystup ňování tohoto vzrušení u čily vyzývavým pohyb ům bok ů, rytmickému nat řásání b řišního svalstva i zadních partii. Muži obdivují tyto pohyby, a ženy zase prý více vzrušuje hudba a hudební projevy. I dnes se zdá, jakoby si ženy vysta čily samy a k tanci ani partnera nepot řebovaly. Asi proto ani Dan ě nevadilo, když m ěla tancovat sama, velký d ůraz p řitom dávala na p říslušný pohyb, který neskute čně prožívala. Podle Pavla, tak u velkého po čtu tan čících a hlasité hudby, mohlo jít o případ davové psychózy vyplývající ze shromážd ění jistého po čtu lidí a jejich výrazného komplexního ovlivn ění. To u žen m ůže vést až k orgasmu. Takové davové šílenství lze vid ět nap říklad p ři koncertech n ěkterých hudebních skupin, kde se mladé dívky dostávají do transu, strhávají ze sebe části od ěvu a s vyt řešt ěnými zraky, n ěkdy i s p ěnou u úst, vydávají orgastické sk řeky. A to se projevuje i u tance. K takovému chování jsou prý ve zvýšené mí ře disponovány ženy s povahovými rysy hysterie. To práv ě asi platilo i pro Danu.

Někde se říká, jak v tanci, tak i v posteli. Pavel si nebyl jist, zda to tak skute čně platí. Pokud ano, tak by na tom asi nebyl dost dob ře anebo by snad byl výjimkou, která potvrzuje pravidlo? Dana by zase musela být hodn ě dobrá. N ěkteré ženy si tak prý testují své partnery a snad to d ělají i n ěkte ří muži.

Podle ur čitých výzkum ů, což se Pavlovi zdálo dosti překvapivé, jsou ženy v sexu mnohem vzrušiv ější než muži. Na rozdíl od muž ů je prý dokáže vzrušit každý sexuální podn ět a sem asi podle n ěkterých také pat ří tanec. Dokážou své sexuální vyvrcholení zažít i na základ ě psychických podn ětů, silného prožívání ur čitých situací ve svých p ředstavách. Dokonce prý k tomu nepot řebují ani sebemenší t ělesný dotyk, může sta čit jen skute čná nebo i vysn ěná blízkost jejich idolu.

Po plesu ji pozval k sob ě, i ona říkala, že je možné jet k ní. Nakonec vybrali Pavl ův byt, který byl poblíž Lucerny.

Milování prob ěhlo, i přes plesovou únavu a pozdní no ční nebo p řesn ěji brzké ranní hodiny, jak takž. Říkala, že ji bolí nohy, což on p řičítal tane čnímu pohybu, ale to popírala, s tím že to mívá po orgasmu. Ten prý často prožívá jako menší chv ění a příjemné brn ění prostupující až po kone čky prst ů. Ráno ji doprovázel na metro. Jela domu, i když pracovala kousek od Pavlova bytu. Říkala, že se musí p řevlíknout, aby to v práci nebylo nápadné. To by asi chlapa nenapadlo. Pavel měl častou zkušenost, že když u něj p řespaly n ějaké dívky, které třeba pracovaly i hned vedle, tak jely p řes p ůl Prahy, tam a zp ět, jen proto, aby nejely do práce stejn ě oble čeny. Možná, že v práci vykládaly, že mají rande a spoluzam ěstnankyn ě si to nenechaly jen tak pro sebe. A te ď asi byly všechny zv ědavy, jak to dopadlo, a měly tak možnost zpest ření pracovního dopoledne konverzací na toto téma.

Pak mu brzy volala. N ěkteré dívky, když se s nimi muž jednou vyspí, tak d ělají, jako by již ruka byla v rukáv ě. To mnohokrát Pavla odradilo a vztahy potom z obavy p řerušil. Ale u Dany mu to nevadilo.

Šli spolu do kina na tehdy populární film H říšný tanec. Pavla to nebavilo, protože film už n ěkolikrát vid ěl. Ne že by se mu n ějak zvláš ť líbil, a že by proto na n ěj chodil dobrovoln ě, ale m ěl n ějaké mladé kamarádky, a ty ho cht ěli za každou cenu vid ět. Byl to pro n ě jakýsi kultovní film. On byl tak vždy nucen jíti s nimi.

Jednou jej vzala na tanec s nějakými jejími známými. Šli do Slovanského domu a pak skon čil k ránu u ní. Bylo zajímavé, že ten den byl zrovna 17. listopad 1989. V práci mu jeden spolupracovník říkal, že jeho dcera se bude zú čast ňovat n ějaké studentské akce. Čekal, co na to Pavel řekne, ale ten jen pokr čil rameny. Nikdo tehdy ne čekal, že to bude mít takový dopad. Tento den, který vešel do d ějin, tak strávil tancem a milováním, i když jen o pár metr ů dále byla velká historická demonstrace. To byl pátek, v sobotu pak Pavel odjel na chatu, a když se v ned ěli vracel, vid ěl policii a zbytky demonstrant ů, ani netušil, co se vlastn ě stalo. Dana u nich byla doma na návšt ěvě a tak jej informovala.

Za nemocného Tomáše jej p řemluvila, aby s ní chodil do tane čních kurz ů. Nem ěl z toho pražádnou radost, ale co by člov ěk v zamilovanosti neud ělal. Chodila tam spousta mladých chlapc ů a dívek, kte ří na Pavla, který se již blížil čty řicítce, koukali jako na exota. Navíc po tanci jezdil k Dan ě a pak druhý den rovnou do práce čili m ěl spole čenský oblek a sv ětlou košili, což se na tento druh tanc ů v ůbec nehodilo. Zvláštní dojem, který zp ůsoboval, mírnila ona tím, že se v tanci vyžívala, hodn ě jej prožívala, a tak do kurzu docela zapadla. Říkala, že je u tance celá vlhká. N ěkdy m ěl dojem, že ji vzrušuje snad více než samotný sex.

Když se vraceli domu, cht ěla, aby jí nesl v náru čí, což šlo, protože nebyla moc t ěžká a ulice již byly prázdné, tak to nevzbuzovalo žádnou pozornost. Bylo to snad pro ni n ěco, jako jakási p ředehra p řed nadcházejícím milováním, p řechod mezi skon čeným tancem a očekávaným radostným završením dne.

Doma nikdy netancovala, i když si to cht ěl s ní zkusit, aby se pocvi čil a na ve řejnosti nevypadal moc nemotorn ě. Asi jí to, ale vzrušovalo jen p řed širším publikem. Vyžadovala také u toho p říhodnou hudbu, když se jí nezdála, tak tancovat necht ěla. A č byla inženýrkou ekonomie, uvažovala o tom, že si ud ělá tane ční konzervato ř a bude se živit tancem.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist