načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Dana - Jaroslav Bálek

Elektronická kniha: Dana
Autor:

Tři povídky o jednom muži a třech ženách. Každá žena trochu jiná a přitom trochu stejná. Vyprávění o mezilidských vztazích obou pohlaví s humorným i erotickým nádechem.


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  89
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  95 Kč
6%
naše sleva
3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KKnihy.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-880-6192-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tři povídky o jednom muži a třech ženách. Každá žena trochu jiná a přitom trochu stejná. Vyprávění o mezilidských vztazích obou pohlaví s humorným i erotickým nádechem.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky





















Dana
Jaroslav Bálek

1. vydání
vydáno v září 2016 jako 35. publikace
vydal Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

ISBN 978-80-88061-90-8 (epub)
ISBN 978-80-88061-91-5 (mobi)
ISBN 978-80-88061-92-2 (pdf)


















nakladatelství a prodej e-knih
www.KKnihy.cz




















zpracoval Pavel Kohout
www.PKweb.eu

















Obsah:

Dana první
Dana druhá
Dana t řetí















Dana první
Pavel vid ěl Danu prvně na jakémsi větším večírku. Docela
jej zaujala, byla to modrooká blondýna, což se mu vždy velmi
líbilo. Někdo má rád černé nebo tmavší typy, a to ať už jde
o vlasy, oči či pleť. Pavel, ale byl opačný typ, čím by žena
světlejší, tím lépe. Říká se, že muž dědí vkus po svém otci.
A Pavlova matka byla skutečně přírodní modrooká blondýna
a jej pravděpodobně stejně jako jeho otce tyto typy
fascinovaly. Na druhé straně se mu však Dana zdála o dost
mladší, ještě studovala vysokou školu, což on už měl poměrně
delší čas za sebou. Měl v té době také nějakou vážnější
známost, tak se s ní ani nepokoušel o bližší kontakt.
Poté ji nějakou dobu neviděl, až jednou šel s přáteli do
tehdy oblíbené taneční vinárny, a tam zjistil, že Dana byla
rovněž pozvaná. Říkala mu, my jsme spolu ještě netancovali,
což byla pravda, a víceméně jej vyzvala k tanci. Z toho na
jedné straně sice měl radost, na druhé straně i určitou obavu,
protože byla perfektní tanečnice, která se v tanci vyžívala, a on





naproti tomu v tanci nijak zvlá šť nevynikal, spíše naopak.
Někde četl, že aby muž při tanci zapůsobil, nesmí se nechat
ženou vést, ale naopak on musí být tím vůdcem, a tak projevit
určitou rozhodnost a dominanci. To při jeho hudebním sluchu
byl vždy určitý problém. Vzpomněl si, jak kdysi s jednou
tancoval a ta jej neustále dirigovala, kdy má jít rychleji a kdy
zase pomaleji, kdy pravou a kdy levou, a tím jej značně
znervóznila a zcela otrávila. Někdy se také mužům
doporučuje, nepoužívat obvyklé vyznání k tanci slovy: smím
prosit? Neboť je to otázka, a tím i vyjádření určité nejistoty.
Lépe je prý oznámit: jdeme tančit! Tedy nikoli otázka, ale
oznámení nebo i rozkaz. Tady záleží asi i na síle a intonaci
hlasu, které je třeba zvolit podle konkrétní situace. A vzít ji za
ruku, a než se z toho vzpamatuje, jste na parketu. Je fakt, že
Pavel si potrpěl na dobré vychování a byl dosti konzervativní,
a tak prakticky vždy vyzýval dívky k tanci obvyklým: smím
prosit? Ale zdálo se mu, že se některé na něj přitom dívaly,
jako by spadl z měsíce anebo v lepším případě snad přišel
odněkud z první republiky. Tak tomu nebylo dokonce ani
v tehdy oblíbeném filmu Kristián. Tanec s Danou proběhl
v pořádku a vše bylo dosti příjemné. Pavel si s ní, ale rande
nedával, protože měl pořád onu známost anebo možná zase
nějakou úplně jinou.
Po čase ji opět potkal na jakémsi menším plese. Druhý den
měl v práci dosti náročný, a tak musel odjet půlnočním
metrem, i když se mu vůbec nechtělo. Divila se, že již odjíždí
a v jejích očích viděl zklamání prodchnuté určitou
nestoudností, která dost slibovala. Její výraz jakoby
vyjadřoval možnost noci plné intenzivního sexu, vášně
a rozkoše. Vzpomněl si na výrok jeho oblíbené německé
spisovatelky, zpěvačky a skladatelky Bettiny von Arnim, že
láska se rodí v okamžiku organického spojení dvou očí. Na





pohled a v ýraz tváře u žen dosti dal. Proto preferoval často i ne
zrovna nejkrásnější ženy, s ne úplně dokonalými těly, ale
výrazem určité zvrhlosti, před klasickými krasavicemi sice
s výstavními těly, jejichž pohled a výraz byl však nudný,
prázdný, nic neříkající zcela bez emocí. Nevěděl, dokdy by se
zdržel, a kde by skončili, a v práci to bylo tehdy opravdu velmi
naléhavé. Pak toho do určité míry litoval, ale jisté věci již
nelze vzít zpět, a ani se bohužel již nikdy nemusí opakovat.
Takový už je život.
Její pracoviště bylo blízko jeho bydliště. Občas ji potkal
ráno na ulici, když šel do metra a ona zase z metra. Vyměnili si
tak vždy pár slov. Bylo to příjemné a takto ráno potkával i své
jiné známé dívky, které pracovaly v centru, zatímco on jezdil
za prací z centra. Bylo to milé zpestření nehostinného rána
a vždy byl zvědav, kterou potká.
Poté Dana začala chodit s jejich jedním známým,
Zdeňkem, který byl ještě o dva roky starší než Pavel. Byl tak
o 18 let starší než ona. Její rodiče se rozvedli, když byla malá
a matka se již znovu nevdala. V takových případech zpravidla
ženy inklinují ke starším partnerům, protože v nich nalézají
jakousi náhradu za otce. Tady tomu asi také tak bylo.
Později Pavlovi vyprávěla, že se Zdeňkem se seznámila na
jakési dovolené, kdy byly společné sprchy pro muže i pro
ženy. Zaujal ji zejména tím, že měl nadměrně velké mužství,
a právě z toho důvodu si jej prý sama vybrala.
Zdeněk, ale nebyl žádný génius, spíše naopak. Je zajímavé,
že ženám to často nevadí, právě naopak s tím může mít někdy
muž úspěch. Pavel na vlastní uši slyšel, že zrovna Zdeněk
mnohdy vykládal už i ne nejmladším ženám a k tomu ještě
i dosti vzdělaným, například různým docentkám, šílené
kraviny. Takové blbosti by se Pavel styděl vypustit z úst. Ale





ony ženy na něj koukaly s otevřenou pusou a plny obdivu.
V žádném případě to nebraly jako by jim vyprávěl pitomosti,
ale naopak jako by říkal něco skutečného a přitom úžasného.
Ukazuje se, že někdy není zrovna důležitá velká inteligence,
aby člověk dosáhl úspěchu. Dokonce se říká, že v určitých
profesích může být spíše na obtíž, protože člověk zbytečně
a nadměrně přemýšlí, místo toho, aby konal víceméně
mechanicky. To se říká například o obchodování na burze, kde
moc přemýšlení může zpomalovat a zpochybňovat
rozhodování. Tam je třeba vyjít přímo z grafů, které se objeví
na obrazovce, a bez uvažování provést příslušnou operaci.
Rovněž třeba Winston Churchill říkal, že chytrost není
nezbytná vlastnost pro politika. A o tom se můžeme i dnes
velmi často na vlastní oči přesvědčit, že mnozí z nich té
chytrosti skutečně mnoho nepobrali. No a vojna, tam voják ve
většině případů vůbec nesmí přemýšlet, kdo tam byl, tak si
vzpomene, že jde zpravidla o automatické plnění příkazů bez
jakékoliv vlastní iniciativy. A platí to patrně i pro konverzaci
se ženami, kde často asi není dobré moc nebo dlouho
přemýšlet. V tomto případě, je ale někdy nezbytné nahradit
chytrost značnou drzostí. Říká se, ženy mají rády prosté
a jednoduché věci - například muže. A lidová moudrost také
říká, že čím blbější sedlák, tím větší brambory.
Vůbec Dana, jak ji znal, tak si vybírala typy, snad s nimi
nechodila, ale jen obklopovala, které zrovna neoplývaly
velkou intelektuální invencí, rozhodně nebyly slušně řečeno
žádní velcí myslitelé. Snad to dělala proto, aby nad nimi měla
určitou převahu, pravděpodobně jí to dělalo dobře.
Navíc Zdeněk nebyl ani žádný krasavec. Byl poměrně dosti
holohlavý, jen na okraji hlavy měl zcela šedivé vlasy, což se na
jeho věk zdálo býti dosti předčasné. Hodně hezkých holek





nechodí s n ějakými krasavci, někdy se říká, že se jich i bojí,
protože si myslí, že se na ně budou lepit pěkné dívky, a proto
by jim mohli být nevěrní respektive je opustit. Jakoby si
říkaly, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Je to
taková zvláštní ženská logika. I když možná ani ne tak
zvláštní, může to pravděpodobně být způsobeno, že ve vztahu
chtějí především jistotu, což je jistě pochopitelné. V této
souvislosti si vzpomněl na výrok Francoise de la
Rochefoucaulda, že žena je jako lilie, jemný muž se ji
neodváží dotknout, ale přijde osel a sežere ji.
Na druhé straně zase nepříliš pohledné dívky často
projevují zájem o pohledné muže, protože buď mají velké
sebevědomí a k tomu i určitou drzost anebo si to sebevědomí
takto chtějí zvýšit. Některé zase možná nechtějí až tak
chytrého nebo bohatého partnera, aby se nenarušila rovnováha
mezi nimi anebo nemusely měnit zažitý způsob života.
Například dva byty, dva domy, dvě chaty, a co z toho pak
zvolit, to je dilema. Prostě jak říkal Maugham, s ženami nikdy
nevíte, jak na tom jste. Vůbec neuvažují jako lidé.
Zdeněk pak Pavlovi vypravoval, že vzal Danu na jeden
velký a slavný ples. S ohledem na to, že byl vynikající
tanečník, předváděl tanec i v jakýchsi tanečních kurzech,
slavil úspěch. Odvezl ji k ránu z plesu a ona jej pozvala
nahoru. Říkal, že s tím nedělala vůbec žádné drahoty a hned se
svlékla. Své udělal asi právě i tanec, který ji přiváděl do
transu.
Chodila se Zdeňkem asi tři roky. Mezitím se také více
skamarádila s Pavlem. Postupně se ukazovalo, že vztah Dany
a Zdeňka nebude mít pravděpodobně dlouhého trvání,
zejména ze Zdeňkovy strany. I když měl rád tanec, tak se mu
asi nechtělo to přehánět a nemusel zrovna pořád tancovat.





Zatímco Dana ano, ta pova žovala každou chvíli bez tance za
promarněnou. Rovněž byla trochu bláznivá a dost aktivní,
zatímco Zdeněk chtěl mít svůj klid. Určitá aktivita je jistě fajn,
ale nesmí ji být příliš. Chtěla rovněž stále souložit, jak říkal
Zdeněk, muselo to být pořád, od rána do večera a od večera do
rána. On, ale měl cukrovku, a tak jej to zřejmě unavovalo.
Byla poměrně shánčlivá, a tak jezdila k Pavlovi na zahradu
pro třešně, jablka, hrušky a ořechy. Z nich pak pekla Zdeňkovi
štrůdl, buchty a různé koláče. Muž, i když zpravidla dává
přednost masu, vždy ocení, když ho žena občas krmí takovými
dobrotami. Pavlovi, ale nedala ani ochutnat. Chodil ji, při cestě
zpět na nádraží, doprovázet přes les. Jednou, to zřejmě její
vztah se Zdeňkem se již chýlil ke konci anebo možná již
skončil, se jej uprostřed lesa zeptala: nerozdáme si to? To jej
překvapilo. Nevěděl, jestli to myslí vážně, nebo je to jen
legrace. Nestačil rychle zareagovat. Správná odpověď byla
pochopitelně ano. Ale on byl tak překvapen a tak málo
pohotový, že se nezmohl na nějakou odpovědět, pouze se
usmál a pokračoval v chůzi. Na druhé straně nutno říci, že na
takovéto radovánky měl raději intimnější prostředí a v
příměstském lese bylo někdy lidí jak na Václaváku. Taky se
mu zdálo zajímavé, když doba mezi seznámením a vyspáním
je delší, protože samotný tento kontaktní proces považoval za
poměrně vzrušující.
Jednou se Dana objevila s mod řinami v obličeji. Bylo
vidět, že ji to netrápí ani tak fyzicky, jako spíše psychicky.
Smutně říkala, že se rozešli se Zdeňkem, ale modřiny nikde
nehlásila. Zdálo se, že rozchod byl opravdu velmi bouřlivý.
O příčině, ale nechtěla mluvit.
Jeden Pavlův známý, Tomáš, který ji také znal již nějaký
čas, to viděl jako příležitost pro sebe. A tak ji hned vzal na





plavbu lodi čkou po Vltavě. Pravděpodobně spolu začali nějak
více kamarádit, protože pak Pavlovi po čase volala, že se
u Tomáše na venkově organizuje bramborová brigáda a lákala
jej tam. Pavlovi se tam, ale nechtělo, tak to odmítl. Tomáš by
se k ní dobře hodil, také byl nadšený tanečník. Bydlel kousek
za Prahou, kde Danina matka měla malou chatičku a on jim
tam občas zajišťoval různé práce a opravy. Ale není známo,
zda by uspokojil její prý nymfomanské sklony.
Tomáš měl o Danu velký zájem, a tak se nechal od ní, a zdá
se, že s radostí, přesvědčit aby s ní chodil do tanečních kurzů
na tehdy nesmírně populární lambádu a dirty dancing. Poté
však Tomáš musel odejít do nemocnice na jakousi operaci,
a tak kurzy nemohl dále navštěvovat.
Pavel jednou Daně nabídl návštěvu divadla, kam se nechala
bez námitek pozvat. Čekal, že když na to kývla, tak mu to
nějak oplatí, také jej někam pozve, ale to se šeredně mýlil.
Patřila mezi ty typy žen, které se nechají s klidem pozvat, ale
nenásleduje nějaká odplata.
Vzpomněl si, jak kdysi šel na návštěvu k jedné dívce a
přinesl s sebou lahev vína, ta ji vzala, sotva poděkovala, dala
do špajzu a jemu nabídla čaj. Od té doby byl dost opatrný,
lahev měl mnohdy schovanou v tašce a zeptal se dívky, zda má
chuť na víno nebo zda by si snad dala šampus. A pokud
přisvědčila, tak požádal o otvírák a dvě skleničky a pro jistotu
až poté vytáhl láhev z tašky.
Dana jednou ráno opět potkala Pavla a při té příležitosti se
jej zeptala, zda by s ní nešel na ples. To se mu zdálo jako velmi
zajímavá nabídka, kterou nelze odmítnout. Věděl, že to určitě
skončí sexem. Vzal si proto před plesem slipy, což po každé
dělal, pokud byla určitá pravděpodobnost, že skončí v posteli
s nějakou ženou. Je to pozůstatek z raného mládí, když skončil





v posteli s jednou tehdy hodn ě známou, ale již postarší
manekýnou, která, když se svlékal, pravila s určitým
pohrdáním v hlase: je trenýrky, to už jsem dlouho neviděla! To
jej poznamenalo a dával si pozor, aby se to již neopakovalo.
Ples byl v pražské Lucerně. Sál byl narván k prasknutí.
Měli dobré místo hned u parketu v přízemí, kde byl vskutku
neobvyklý přehled po všem, co se kde dělo. Velká blízkost
ostatních tanečníků působila na Danu v tom směru, že nechtěla
nic zmeškat, a proto musela být pořád na parketu. To nebylo
nic pro Pavla, který měl rád odpočinek a s oblibou doplňoval
vypocené tekutiny. Tentokrát se však nedalo nic dělat, byl
nucen vyhovět jejím požadavkům.
Danu tanec opravdu hodně vzrušoval, zdálo se mu to až
nepochopitelné, protože s ním tanec až zas tak nic nedělal.
Vypadalo to, jakoby pro ni tanec byla nejdůležitější věc na
světě. Takovéto vzrušení z tance u mužů asi nebývá.
V případě mimořádně krásné a vzrušující partnerky, to tak
jistě může být. Ale jinak jen asi výjimečně. Měl jednoho
známého, o kterém se říkalo, že je homosexuál. Ten chodil
velmi často na plesy a zpravidla nevynechal ani jeden tanec.
Vždy měl poměrně hezké partnerky, po každé nějakou jinou.
Domu šel, ale vždy sám. Říkali, že jej vzrušuje takto tancovat.
Jestli si snad přitom představoval, že je ženou?
V dávné minulosti nejprimitivnější podstata sexuálních
námluv v celé živočišné říši prý spočívala v určitých
rytmických pohybech a ve vábivých zvucích. Z toho vycházel
i tanec. Dříve obě pohlaví málokdy tančila společně. Ponejprv
tancovali muži, a ženy je pozorovaly, a pak si pořadí vyměnili.
Přihlížející muži i ženy jevili výrazné známky sexuálního
vzrušení. Ženy se kvůli vystupňování tohoto vzrušení učily
vyzývavým pohybům boků, rytmickému natřásání břišního





svalstva i zadních partii. Mu ži obdivují tyto pohyby, a ženy
zase prý více vzrušuje hudba a hudební projevy. I dnes se zdá,
jakoby si ženy vystačily samy a k tanci ani partnera
nepotřebovaly. Asi proto ani Daně nevadilo, když měla
tancovat sama, velký důraz přitom dávala na příslušný pohyb,
který neskutečně prožívala. Podle Pavla, tak u velkého počtu
tančících a hlasité hudby, mohlo jít o případ davové psychózy
vyplývající ze shromáždění jistého počtu lidí a jejich
výrazného komplexního ovlivnění. To u žen může vést až
k orgasmu. Takové davové šílenství lze vidět například při
koncertech některých hudebních skupin, kde se mladé dívky
dostávají do transu, strhávají ze sebe části oděvu a s
vytřeštěnými zraky, někdy i s pěnou u úst, vydávají orgastické
skřeky. A to se projevuje i u tance. K takovému chování jsou
prý ve zvýšené míře disponovány ženy s povahovými rysy
hysterie. To právě asi platilo i pro Danu.
Někde se říká, jak v tanci, tak i v posteli. Pavel si nebyl jist,
zda to tak skutečně platí. Pokud ano, tak by na tom asi nebyl
dost dobře anebo by snad byl výjimkou, která potvrzuje
pravidlo? Dana by zase musela být hodně dobrá. Některé ženy
si tak prý testují své partnery a snad to dělají i někteří muži.
Podle určitých výzkumů, což se Pavlovi zdálo dosti
překvapivé, jsou ženy v sexu mnohem vzrušivější než muži.
Na rozdíl od mužů je prý dokáže vzrušit každý sexuální podnět
a sem asi podle některých také patří tanec. Dokážou své
sexuální vyvrcholení zažít i na základě psychických podnětů,
silného prožívání určitých situací ve svých představách.
Dokonce prý k tomu nepotřebují ani sebemenší tělesný dotyk,
může stačit jen skutečná nebo i vysněná blízkost jejich idolu.
Po plesu ji pozval k sobě, i ona říkala, že je možné jet k ní.
Nakonec vybrali Pavlův byt, který byl poblíž Lucerny.





Milování prob ěhlo, i přes plesovou únavu a pozdní noční
nebo přesněji brzké ranní hodiny, jak takž. Říkala, že ji bolí
nohy, což on přičítal tanečnímu pohybu, ale to popírala, s tím
že to mívá po orgasmu. Ten prý často prožívá jako menší
chvění a příjemné brnění prostupující až po konečky prstů.
Ráno ji doprovázel na metro. Jela domu, i když pracovala
kousek od Pavlova bytu. Říkala, že se musí převlíknout, aby to
v práci nebylo nápadné. To by asi chlapa nenapadlo. Pavel měl
častou zkušenost, že když u něj přespaly nějaké dívky, které
třeba pracovaly i hned vedle, tak jely přes půl Prahy, tam
a zpět, jen proto, aby nejely do práce stejně oblečeny. Možná,
že v práci vykládaly, že mají rande a spoluzaměstnankyně si to
nenechaly jen tak pro sebe. A teď asi byly všechny zvědavy,
jak to dopadlo, a měly tak možnost zpestření pracovního
dopoledne konverzací na toto téma.
Pak mu brzy volala. Některé dívky, když se s nimi muž
jednou vyspí, tak dělají, jako by již ruka byla v rukávě. To
mnohokrát Pavla odradilo a vztahy potom z obavy přerušil.
Ale u Dany mu to nevadilo.
Šli spolu do kina na tehdy populární film Hříšný tanec.
Pavla to nebavilo, protože film už několikrát viděl. Ne že by se
mu nějak zvlášť líbil, a že by proto na něj chodil dobrovolně,
ale měl nějaké mladé kamarádky, a ty ho chtěli za každou cenu
vidět. Byl to pro ně jakýsi kultovní film. On byl tak vždy
nucen jíti s nimi.
Jednou jej vzala na tanec s nějakými jejími známými. Šli do
Slovanského domu a pak skončil k ránu u ní. Bylo zajímavé,
že ten den byl zrovna 17. listopad 1989. V práci mu jeden
spolupracovník říkal, že jeho dcera se bude zúčastňovat nějaké
studentské akce. Čekal, co na to Pavel řekne, ale ten jen
pokrčil rameny. Nikdo tehdy nečekal, že to bude mít takový





dopad. Tento den, kter ý vešel do dějin, tak strávil tancem
a milováním, i když jen o pár metrů dále byla velká historická
demonstrace. To byl pátek, v sobotu pak Pavel odjel na chatu,
a když se v neděli vracel, viděl policii a zbytky demonstrantů,
ani netušil, co se vlastně stalo. Dana u nich byla doma na
návštěvě a tak jej informovala.
Za nemocného Tomáše jej přemluvila, aby s ní chodil do
tanečních kurzů. Neměl z toho pražádnou radost, ale co by
člověk v zamilovanosti neudělal. Chodila tam spousta
mladých chlapců a dívek, kteří na Pavla, který se již blížil
čtyřicítce, koukali jako na exota. Navíc po tanci jezdil k Daně
a pak druhý den rovnou do práce čili měl společenský oblek a
světlou košili, což se na tento druh tanců vůbec nehodilo.
Zvláštní dojem, který způsoboval, mírnila ona tím, že se
v tanci vyžívala, hodně jej prožívala, a tak do kurzu docela
zapadla. Říkala, že je u tance celá vlhká. Někdy měl dojem, že
ji vzrušuje snad více než samotný sex.
Když se vraceli domu, chtěla, aby jí nesl v náručí, což šlo,
protože nebyla moc těžká a ulice již byly prázdné, tak to
nevzbuzovalo žádnou pozornost. Bylo to snad pro ni něco,
jako jakási předehra před nadcházejícím milováním, přechod
mezi skončeným tancem a očekávaným radostným završením
dne.
Doma nikdy netancovala, i když si to chtěl s ní zkusit, aby
se pocvičil a na veřejnosti nevypadal moc nemotorně. Asi jí to,
ale vzrušovalo jen před širším publikem. Vyžadovala také
u toho příhodnou hudbu, když se jí nezdála, tak tancovat
nechtěla. Ač byla inženýrkou ekonomie, uvažovala o tom, že
si udělá taneční konzervatoř a bude se živit tancem.






Pracovala v podniku, který vyráběl a prodával
zdravotnické přístroje. Jela z tohoto důvodu do tehdejšího
Sovětského svazu, do nějakého menšího města. Pomáhal jí
nést z práce papíry, šli přes Václavské náměstí, kde byla velká
oslava, protože zrovna Jakeš a celé předsednictvo ÚV KSČ
složilo své funkce. Jen těžko se rozveseleným davem prodírali.
Jel jí druhý den s těžkým kufrem doprovázet na letiště, bylo
zrovna obrovská zima a na Letenské pláni bylo velké
shromáždění občanů.
Letěla ještě s nějakým mladým mužem. Pavla napadlo, že
by mohl na něj žárlit, ale pak tuto myšlenku zavrhl. Možná, že
jej právě z tohoto důvodu vzala až na letiště. Nebyl ale typ,
který by žárlil, tato vlastnost mu byla zcela cizí. Říká se, že
žárlí především ti, co mají malé sebevědomí, a to Pavel nebyl.
Ani se pak raději neptal, zda tam došlo k nějakým pokusům.
Bývá zpravidla lepší po takových věcech nepátrat, a tak to
zcela vypustil z hlavy.
Dana měla docela příjemný byt. Převážně bydlel u ní,
protože měl přes zimu doma matku, která jinak po zbytek roku
přebývala na venkově. Dana mu dala obřadně klíče od bytu,
v tom jakoby snad spatřovala určitou magiku, že jejich předání
je výrazem, že vztah je velmi blízký a trvalejší, možná
osudový, ne snad jen krátkodobé povyražení. Je to něco, jako
když si snoubenci vymění prstýnky. Její byt nebyl ani
v centru, ani na kraji na Prahy, tak někde mezi tím, jelo se tam
metrem a pak ještě autobusem. Byly to panelákové domy, jaké
se stavěly někdy v sedmdesátých letech minulého století.
Bydlela v prvním poschodí, odkud byl výhled na nižší patra
ostatních paneláků, ale i na zeleň méně frekventovaných ulic.
Dva pokoje, jeden menší, ten se moc nepoužíval, druhý větší
spojený s kuchyní. Ve větším pokoji vlastně probíhal veškerý





ž ivot, byla tam televize, stolek a křesla s gaučem. Televize se
prakticky vůbec nepoužívala, protože Dana byla toho názoru,
že je ještě dost mladá na to, aby volný čas utrácela sezením
u televize, což jí Pavel plně schvaloval.
Spalo se na gauči, který byl možná pohodlný tak akorát pro
jednu osobu, ale pro dvě byl dosti úzký. To nebylo nic pro
Pavla, který měl rád velký prostor a s oblibou se v noci
protahoval. Chtěla s ním spát vzájemně stočené do klubíčka,
což se mu líbilo, když se chystal ke spánku, respektive usínal.
Chtěla, ale tak spát celou noc, což s ohledem na omezený
prostor bylo dost unavující.
Vydržela spát jen pár hodin denně, v tom se dost zásadně
lišila od Pavla, který měl rád alespoň sedm hodin a ovšem
i více. Vstávala do práce normálně asi ve tři čtvrtě na šest
a ještě o půlnoci byla plná aktivity. Pro vztah dvou lidí je asi
dobré, když mají přibližně stejný denní rytmus a přibližně
stejně dlouhou potřebu spánku. Když jeden potřebuje spát
devět hodin a druhému stačí čtyři, může to vést ke konfliktům
a vyčerpání. Vždy po pár dnech musel odjet domu, aby se
pořádně vyspal a zrekreoval. Jí však stačilo někdy odpoledne
nebo k večeru si na chvilku zdřímnout a byla zase fit. Dříve
bývalo častým zvykem, že lidé pokud k tomu měli příležitost,
tak si chvilku pospali po obědě. V brzkých odpoledních
hodinách se prý totiž vytváří takzvaná zóna zdřímnutí, kdy
mnozí pociťují nárůst ospalosti. Ale Pavel by takto jen těžko
usnul. Navíc v práci to ani nešlo, i když měl známého, který
mu vyprávěl, jak někdy po bouřlivé a unavující noci se i v
kanceláři dobře vyspal.
Někde četl, že skřivani, to jsou ranní typy, také nazývané
ranní ptáčata, a sovy, to jsou noční typy, se nemají brát. Sovy
prý mají nevýhodu, že trpí častěji depresí, mají horší kvalitu





spánku, spí mén ě hodin než by měly a více inklinují ke
kouření, kávě i alkoholu. Také tráví dost času u počítače,
naopak mnohem méně sportují a trpí obezitou. Důsledkem
toho bývají častěji depresivní, podrážděné a unavené.
Spánkový dluh se kumuluje, nestačí už ho dohnat ani
o víkendech. Mají-li spolu skřivan a sova děti, je otázkou, co
po nich zdědí či po kom budou, také každé dítě může patřit do
jiné skupiny. Pak se mohou konflikty ještě prohlubovat. Dana
a Pavel nebyli naštěstí ani skřivan, ani sova, něco mezitím, ale
rozdílná potřeba délky spánku mohla vyvolávat obdobné
problémy.
Pavel mohl vstávat do práce asi o hodinu později. Bylo
fajn, že mu vždy udělala poměrně vydatnou snídani.
Často anebo téměř po každé se ráno milovali. Dana
zpravidla už byla oblečená a pak se rychle svlékla s tím, že
přijde pozdě do práce, ale s ohledem na to, že to bylo téměř
denně, měla strach, že ji kvůli pozdním příchodům vyhodí.
Pavel někde četl, že není nic lepšího než ranní orgasmus,
protože ten vás celý den udržuje v dobré náladě. Stojí to za to,
i když se přijde pozdě do práce. Tomu musel dát za pravdu,
i když on začátek práce obvykle stíhal poměrně včas.
Ranní sex prý výborně nastartuje organismus a masivní
uvolnění endorfinů mu dá pocit štěstí a optimismu.
Spontánnost a i ranní spěch mají vliv na více adrenalinu, a tím
i intenzivnější prožitky. Co však je asi nejdůležitější pro muže
i ženy, že během spánku se mužům v těle hromadí testosteron,
a tím je jejich libido v této době na maximu. Tato vysoká
koncentrace testosteronu na muže působí prý až tři hodiny po
probuzení. Pavel každé ráno pociťoval, že tomu tak opravdu je
a znalci se v tomto skutečně nemýlí. Ranní sex prý působí i na
to, že člověk mnohem lépe vypadá a zvýšená hladina






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.