

sleva
Kniha:
Daleko od stromu
Autor:
Zuzana Brabcová

Nakladatelství: | » Druhé město |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2017 |
Počet stran: | 163 |
Rozměr: | 20 cm |
Vydání: | Vydání třetí, v Druhém městě první |
Skupina třídění: | Česká próza |
Jazyk: | česky |
Vazba: | kniha, vázaná vazba |
Datum vydání: | 18.04.2017 |
ISBN: | 9788072273928 |
EAN: | 9788072273928 |
Imaginativní, jazykově bohatý román Daleko od stromu, vydaný poprvé v exilovém nakladatelství Index roku 1987, vyjadřuje tísnivý životní pocit senzitivní dívky dospívající v atmosféře socialismu 70. a počátku 80. let: její složitý vztah k předkům, její opakovaně ztroskotávající úsilí poznat sebe samu a snahu definovat vlastní generaci v opozici vůči nátlaku společenských struktur. Pocit ohrožení nabývá metaforickou podobu potopy, která neodvratně zaplavuje Prahu - klíčový prostor dějin národních i osobních. Psychologická próza je výpovědí o životních pocitech generace, narozené na sklonku padesátých let.
Když vyšla novela Daleko od stromu poprvé v exilovém nakladatelství Index v roce 1986, získala za ni Zuzana Brabcová historicky první Cenu Jiřího Ortena. Když vyšla poprvé oficiálně v Česku v roce 1991, odsunul ji tehdejší zájem o velká jména zakázaných autorů poněkud stranou. Teprve její další pozoruhodné knihy vedly čtenáře zpět k prvotině. Z dnešního pohledu se ukazuje, že tato próza zrála jako dobré víno a že v produkci 90. let vyčnívá možná stejně výrazně jako Sestra Jáchyma Topola. Pod básnivým povrchem se tu skrývá zcela moderní buildungsroman - román o dospívání, zrání a vstupu do světa dospělých, v němž už máme svůj úděl nést sami. Tímto světem je ovšem normalizace sedmdesátých let a vypravěčka románu není tím, kdo by představám této éry odpovídal. Čteme příběh o hledání cesty touto dobou, který je protipólem soudobých nostalgických obrazů - vypravěččina cesta do časů dětství a mládí je vynucenou zastávkou u brány, kde se otevírá nitro temnoty. Daleko od stromu je zpovědí o hledání sebe sama v labyrintu, který si nevybrala. Zpovědí nesmírně imaginativní, v níž jazyk není pouhým komunikačním nástrojem - hraje i podtóny, kterým jsme u dnešních rychle psaných vyprávění už odvykli. Je to próza jakoby starosvětsky ručně psaná - jakmile se čtenář začte, ponoří se do hlubin, v nichž vypravěčský proud nese vše, co přišlo do cesty. A tento zdánlivě chaotický tok postupně krystalizuje do sevřeného obrazu, který bere dech.