načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ďáblovi tváří v tvář -- Zkušenost rodiny pronásledované zlem - Lucia a Francesco Casadei

Ďáblovi tváří v tvář -- Zkušenost rodiny pronásledované zlem

Elektronická kniha: Ďáblovi tváří v tvář -- Zkušenost rodiny pronásledované zlem
Autor:

Příběh zcela běžné rodiny, která je zaskočena náhlými a nevysvětlitelnými problémy v různých oblastech svého života. Po marných návštěvách u specialistů a psychiatrů autoři ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 183
Rozměr: 20 cm
Název originálu: A tu per tu con il diavolo
Spolupracovali: z italského originálu ... přeložila Monika Vývodová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-869-4978-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh zcela běžné rodiny, která je zaskočena náhlými a nevysvětlitelnými problémy v různých oblastech svého života. Po marných návštěvách u specialistů a psychiatrů autoři knihy a zároveň protagonisté tohoto příběhu docházejí k šokujícímu zjištění, že jsou předmětem ďáblovy pozornosti. Kniha líčí jejich dlouhou, často nepochopenou, cestu za osvobozením. Díky pomoci několika známých italských exorcistů, ale i díky láskyplné a upřímné duchovní podpoře svých přátel manželé Casadei nakonec dojdou k osvobození a rozhodnou se vydat prosté svědectví o své cestě a především o síle víry v Boha, který je mocnější než všechno zlo. Součástí knihy jsou rozhovory s exorcisty Andreou Gemmou a Gabrielem Amorthem.

Předmětná hesla
Casadei, Lucia
Casadei, Francesco
* 1991-2010
Ďábel
Zlo
Posedlost
Exorcismus
Uzdravování -- Křesťanské pojetí
Křesťanská modlitba
Křesťané -- Itálie -- 20.-21. století
Křesťanky -- Itálie -- 20.-21. století
Exorcisté -- Itálie -- 20.-21. století
Související tituly dle názvu:
Tváří v tvář Zemi Tváří v tvář Zemi
Vácha Marek
Cena: 239 Kč
Rozvod a druhý sňatek Rozvod a druhý sňatek
Kelly Kevin T.
Cena: 226 Kč
Tváří v tvář Tváří v tvář
Baldacci David
Cena: 44 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, žemůžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou, férově, na našich webových stránkách http://www.paulinky. cz/obchod/eknihy. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách vydělávat. I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vašeplatby nám tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů. Nakladatelství Paulínky www.paulinky.cz

Lucia a Francesco Casadei

Ďáblovi tváří v tvář

Zkušenost rodiny pronásledované zlem

Obsahuje rozhovory

s exorcisty Andreou Gemmou

a Gabrielem Amorthem

© Edizioni San Paolo s.r.l., 2009

Cinisello Balsamo (Milano)

© Nakladatelství PAULÍNKY, 2014

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz

www.paulinky.cz

ISBN 978-80-86949-78-9 (Tištěná kniha)

ISBN 978-80-7450-111-1 (PDF)

ISBN 978-80-7450-112-8 (ePUB)

ISBN 978-80-7450-113-5 (Kindle/mobi)

Autoři těchto stránek, manželé a rodiče, jsou mí velmi dobří přátelé, které mi Pán umožnil potkat na  cestě kněžským životem. S  láskou jsem jim nabídl pomoc modlitbou a kněžskou službu.

Když mi naznačili, že by si přáli zveřejnit svou bolestnou zkušenost, a  tak pomoci svým bližním, podpořil jsem je a  jejich záměru požehnal. Máte před sebou skvělý výsledek jejich iniciativy.

Nemusím čtenáře ujišťovat, že to, co je napsáno na následujících stránkách, odpovídá plně pravdě, což i  já, níže podepsaný, mohu plně dosvědčit.

Pevně doufám, že tato kniha přispěje k osvětlení „mysteria iniquitatis“, o kterém nás Písmo svaté informuje, a přesvědčí především svaté kněze, aby byli v hojné míře k dispozici při bitvě, o které hovoří apoštol Pavel (srov. Ef 6,10-18). Musíme velebit Boha, „který nikdy nekazí radost svých dětí, jen pokud je připravuje na radost ještě jistější a větší“.

Dovoluji si s pokorným přáním obrátit se na čtenáře této knihy: modlete se prosím vroucně k Bohu každý denza všechny ty, kteří jsou trápeni na těle i na duchu, a za ty, kteří se stali oběťmi trýznění ze strany zlého a jeho pomocníků.

Jsme přesvědčeni, stejně jako Jan Pavel II., že „zlo nebude mít poslední slovo“.

S nadějí a důvěrou, ke které nás Svatý otec Benedikt XVI. neúnavně vyzývá, prosím Boha, aby z  této četby, která je upřímným a v některých aspektech dramatickým svědectvím,

Předmluva Andrey Gemmy


6

načerpali všichni sílu postavit se na odpor zlu, jeho lichotkám

a  klamům. Snad v  nich oživí nezlomnou důvěru v  srdce

Boha Otce. Ať se za ně stále přimlouvá Panna Maria, věčná

odpůrkyně satana a Královna vítězství.

+ Andrea Gemma, biskup

Isernia, 7. října 2008


7

Ale proč? Proč právě my? Proč my, kteří jsme se nikdy nezajímali o magii, spiritistická sezení a podobné věci? Proč my, kteří jsme si nikdy ani nedokázali představit, že některé věci vůbec existují... Proč? Během posledních let jsme si tyto vtíravé dotazy plné obav často kladli a hlavně od té doby, co jsme konečně a zcela náhodně zjistili, že jsme se stali objektem „mimořádné pozornosti“ démona.

Kolikrát jsme si říkali: „Kdybychom to jen věděli dřív, kdyby nás to jen napadlo...“

Chtěli jsme, aby tato kniha přispěla k  lepšímu poznání problematiky, jež postihuje tak velké množství lidí, ale řada z  nich vůbec neví, jaký původ a  důvod mají některé jejich nevysvětlitelné fyzické, psychické či duchovní potíže.

Především bychom se chtěli představit. Jmenujeme se Lucia a  Francesco Casadei žijeme v  malém městě v  severní Itálii. Společně jsme napsali tuto knihu, protože jsme tento příběh také společně prožili, i  když jsme jej někdy viděli z  jiných úhlů pohledu, s jinými zkušenostmi a častokrát jsme zakusili i  protichůdné emoce a  pocity. Některá fakta jsou vylíčena dvakrát, v tom případě jsme je vyprávěli každý zvlášť, abychom nechali prostor právě jiným pohledům na věc. Jiné skutečnosti jsme naopak vyjádřili společně. Francesco je novinář a Lucia podnikatelka. Máme dvě děti, které se jmenují Eleonora a Alessio. Z důvodu soukromí jsme však naše jména změnili. Nepřejeme si žádnou publicitu. Děti jsou ještě nezletilé a chtěli

Úvod


8

jsme se ubránit před zbytečnou zvědavostí okolí. Mimo to

i  naše povolání jsou ve  sféře veřejné a  chceme chránit naši

rodinu. Také jména některých kněží a osob uvedených v knize

byla změněna, stejně tak je jméno naší diecéze vymyšleno.

Nicméně tyto pseudonymy jsou jedinou „nepravdivostí“,

které jsme se v této knize dopustili. Všechna ostatní fakta se

všemi podrobnostmi a okolnostmi příběhu jsou čirou pravdou

a opravdu jsme je tak prožili. To nám mohou dosvědčit někteří

velmi uznávaní kněží a exorcisté v Itálii.

Slovo „démon“ se v knize sice často používá, ale neve smyslu antropomorfním. Neměli bychom si tedy pod tímto pojmem představovat nějakou bytost se zvláštní a děsivou podobou, která chodí pokoušet a strašit lidi, tak jak ho často můžeme vidět na obrázcích. Jedná se spíše o celek velmi zlých sil, které záměrně a cíleně působí na člověka zvenčí, ale i zevnitř.

Tyto síly se nacházejí v každém člověku neustále –představují takzvané „běžné pokušení“, které, jak víme, pochází z  protikladu mezi dobrem a  zlem. Zlé síly mohou být však posíleny a namířeny proti konkrétním osobám nebo rodinám. Jejich působení může být také posíleno úmyslnými skutky individuí, živých či již zemřelých, využívajících rituálů černé magie. Když se něco podobného stane, život postiženého se radikálně změní. Někdy je to změna postupná, jindy k ní dojde prudce. Rozumem to nijak nevysvětlíte, protože to, co se děje, se vymyká jakémukoliv materiálnímu chápání a  dostáváme se do neznámého labyrintu věcí nehmotných, neviditelných a  nepoznatelných, kde se náš rozum potácí a  riskuje, že se ztratí. To způsobuje někdy i  psychopatologické problémy. My budeme moci tyto pojmy lépe vysvětlit, jelikož jsme k nim dospěli právě skrze naše setkání „tváří v tvář“ s těmito devastujícími zlými silami.

Jedinou a  opravdovou útěchou pro nás byl fakt, že i  ty nejtěžší zkoušky a nejpodivnější události, o kterých v této knize vypravujeme my nebo o nich přímo svědčí kněží, exorcisté, jejich pomocníci či lidé, kteří exorcismus podstoupili, se dějí vždy se „svolením Božím“. Znamená to, že jsme žili a  stále žijeme v jakési zkoušce. Nejedná se o trest Boží, jak si spousta lidí myslí, ale naopak je to skutek lásky. Je to možnost růstu a očisty. Každý musí tvrdě bojovat a přeměnit negativníudálosti na pozitivní příležitost k dobru, která jej posílí.

Nás zkušenost naučila, že Boží láska nedovolí, aby bylo někomu naloženo těžší břemeno, než které je schopen unést. Paradoxně tedy čím větší břemeno, tím větší je síla a schopnost zlo zničit.

Naučili jsme se také, že pokud máme velký problém, je důležité zůstat pokornými a  žádat o  pomoc ty, kdo jsou schopni nám ji poskytnout, tedy kněze.

Není to proto, že bychom se chtěli zbavit odpovědnosti a přehodit naše břemeno na někoho jiného, ale protožemůžeme bojovat společně s větším účinkem. Je však zvláštní, že když mluvíte s knězi o démonovi, ne vždy vám pomoc včas poskytnou, i  když by právě to mělo být jejich specifickým posláním. Častokrát se vám právě oni vysmějí, odradí vás nebo dostanou strach, či dokonce zpanikaří. Je nutné mít pochopení, soucit, kuráž a snažit se jít dál a neztrácetpo prvních odmítnutích naději. Našli jsme mnoho dveří zavřených, ale také mnoho otevřených, dokonce dokořán, a právě díky pomoci kněží, jako je otec Graziano, monsignor Andrea Gemma, otec Gabriele Amorth, otec Luigi, otec Stanislao, otec Ferdinando, otec Bruno, otec Ciriaco, sestra Agostina, bratr Paolo, otec Umberto, a mnoha dalších se nám podařilo pozastavit působení démona.

Tato kniha by tedy měla být cestou naděje, ba i  jistoty, spravedlnosti a lásky Boží, aby bylo všem jasné, že tak jak to říká náš přítel monsignor Gemma, „síly zla nemohou nikdy zvítězit“!

A tak už jen zbývá popřát vám při čtení hodně sil!

10

Vypráví Francesco

Během dlouhých měsíců jsme si já i celá má rodinauvědo

movali, že se něco moc divného děje jak nám samotným, tak

u nás v domě. Reagovali jsme na to různě. Na začátku jsme to

nedokázali pochopit (po mnoho let jsme neznali původ „zla“),

pak přišel šok (nikdy jsme si nemysleli, že démon opravdu

může něco takového činit), poté se dostavil strach, nedůvěra,

vztek, zlost, odhodlání k činu a až nakonec jsme situaci přijali

s vírou. Po nějaké době jsme už schopni odpouštět. Naštěstí

jsme nikdy nerezignovali! Je to jen pár měsíců, co můžeme

správně určit původ mnoha podivných událostí, jež zasahují

do  našeho života. U nás i  našich dětí se objevovala náhlá

a  nevysvětlitelná onemocnění, což potvrzovali také  lékaři.

Nemoci, které jak rychle přišly, tak zase zmizely, ale zapříčinily

zcela zbytečné operace, dlouhodobou léčbu a mnoho utrpení.

V domě se ozývaly nenadálé zvuky, cítili jsme něčí přítomnost,

objevovaly se závany studeného větru, které proudily domem,

i když okna a dveře byly dobře zavřeny. Častokrát jsme nebyli

schopni pracovat, dokončit pracovní záležitosti, jež se zdály

již dávno uzavřené. Trpěli jsme častými záchvaty silných

fyzických bolestí v kloubech, játrech, slezině, rukou, nohou.

Ty se dostavovaly náhle a bez vysvětlení a stejně tak i mizely.

Pociťovali jsme nečekané tlaky v  krku a  na plicích, že jsme

nemohli skoro dýchat, a zjistili jsme, že se to vše po modlitbě

a požehnání ztratí.

Prolog

Tohle všechno nepostihovalo jen jednoho člena rodiny, ale nás všechny, včetně dětí. Opravdu jsme si mysleli, že jsme se zbláznili nebo že jde o jakousi kolektivní hysterii. Naštěstí se ukázalo, že nejsme blázni, i když hranice mezi bláznovstvím a normálností je v některých situacích dost křehká.

Mohl bych zajít do podrobností a vyprávět vám, jak jsme byli zoufalí a utrápení, ale nechám to na Lucii, ta se tohoto úkolu zhostí s mnohem větší přesností než já... Vypráví Lucia

Je tomu již řada let, kdy jsme poprvé slyšeli slovo „kletba“ a „prokletí“. Bylo to v době, kdy jsme si kupovali dům, ve kterém teď bydlíme. Bývalí majitelé jej postavili, aniž by jej zaregistrovali do katastru nemovitostí. My jsme na to přišli až krátce před tím, než jsme definitivně dojednali jeho koupi, ale to už jsme za  něj zaplatili dost vysokou zálohu. Tento fakt zpozdil o několik měsíců předem určený konečný termín platby, i když jsme mezitím nový dům už převzali. Bývalí majitelé po nás chtěli peníze hned, ale my jsme jim je odmítali dát, dokud se situace nevyřeší. Následovaly různé výhrůžky, a  jednoho dne nám žena majitele dokonce hrozila, že prokleje nás i naše potomky. Zasmáli jsme se tomu a mysleli jsme si, že vůbec neví, co říká. Po nějaké době se konečně vše ohledně prodeje dořešilo. Za pár dní nato se na fasádě našeho domu objevila obrovská skvrna od  červeného laku, která vypadala jako kapka krve, zřejmě na  dům někdo naházel nabarvené balonky. Tehdy jsme ještě zdaleka netušili, že bychom se někdy mohli stát oběťmi temných intrik, a  jen jsme se domnívali, že se ti, kdo to udělali, tímto činem vybili a už nás nechají být. A tak tomu také bylo!

Náš život plynul několik let zcela pokojně, po nějaké době se narodila Eleonora, která z ničeho nic před dovršením dvou let přestala v noci spát – trpěla nočními můrami.

Dostávala uklidňující sirupy, které nijak výrazně neomáhaly, až když jsme se od  jedné léčitelky dozvěděli, že Eleonořiny problémy jsou externího charakteru. K tomu nám neposkytla žádná další srozumitelná vysvětlení. Když jsme do  Eleonořiny postele umístili kovovou destičku, jež byla magneticky napojena na počítačový program, příznaky zmizely, pak se ale zase objevily a znovu zmizely.

Léčitelka nám doporučila, abychom nechali zkontrolovat dům, jestli se tam nenachází geopatogenní zóny, což znamenalo zjistit, jestli se tam nevyskytují proudy podzemní vody,prohlubeniny, zda nedochází k prosakování radonu, Hartmannovým pásům apod. Museli jsme zavolat specialisty, kteří nám dům prohlédli. Ti nezjistili nic vážného, jen několik problémů, a to zcela běžných. Koupili jsme od nich několik dost drahýchmalých přístrojů, které odvádějí magnetická pole. Když se doslechli o Eleonořiných problémech, doporučili nám umístit fotografie turínského plátna na  obrázky některých našich zemřelých či stále žijících příbuzných, zvláště matky Francesca, která se v té době zabývala new age technikami psychicko-duchovního uzdravování. Tato rada se nám zdála dost zvláštní, ale řekli jsme si, že za pokus to stojí. A opravdu, dcerčiny problémy zmizely, pak se však zase vrátily. Další rok se narodil Alessio, který měl hned po narození vážné problémy s dýcháním, chroptěl a míval často zánět průdušek. Léčba mu nijak nepomáhala, ale i přes tyto problémy miminko pěkně rostlo. Trpěl však častýmibroncho-pneumoniemi a své první tři roky musel brát často antibiotika a kortizon, mimo to jeho imunitní systém byl podle lékařů vážně narušen, i když neznali příčinu. Eleonora mezitím začala trpět nevysvětlitelnými bolestmi břicha – na počátku jsme si mysleli, že se jedná pouze o chronickou gastritidu (atypickou, protože nikdy netrpěla průjmy), pak se dostavily i  psychosomatické potíže, jejichž původ nikdo nedokázal určit.

V  této době jsem i  já začala mít zdravotní problémy, které vyvrcholily operací střeva, jež mě vysílila jak po stránce fyzické, tak i psychické. Za nějakou dobu nato začalyFrancesca pobolívat nohy, vždy náhle a  zcela bezdůvodně. Během čtyř měsíců musel absolvovat dvě operace, podle vyjádření chirurgů obě z nich byly zcela zbytečné a my jsme dodneška nepochopili, proč se vlastně rozhodli pro operační zákrok. Operace situaci ještě zhoršily, protože Francesco po návratu chodil jen o berlích. Po druhé operaci následoval histologický rozbor, který nám také moc radosti nepřidal, jelikož se prý jednalo o nevyléčitelnou nemoc vedoucí k trvalé invaliditě. Jedinou možností, jak se dala zmírnit bolest, byly cyklykortizonové terapie, při níž musel být lék injekčně vpraven přímo do kloubů. Francescovi se v jeho pětatřiceti letech třásla noha a neměl vyhlídky zrovna nejrůžovější.

Napůl žertem a napůl vážně jsme si řekli, že naše zdravotní situace je natolik kritická, že nám nezbývá nic jiného než požádat o požehnání. Jednoho dne jsme na návštěvu pozvali otce Luigiho, kněze a mého kamaráda již z let dospívání, který o našem trápení věděl. Nezačal modlitbou, ale přišel k nám domů plně vybaven. Požehnal nás všechny svěcenou vodou a  pak celý dům. Pomazal kulhající nohy Francesca olejem určeným ke svátosti nemocných. – Stal se zázrak! Zlo záhadně a  úplně asi na  týden zmizelo. Francesco mohl chodit bez berlí. Pak se mučivá bolest zase vrátila. My jsme tenkrát ještě neznali důvod, ani otec Luigi nepochopil zvláštnost situace. Ale jak by se asi dalo vysvětlit, že degenerativní nemoc zmizí po pomazání nemocných?

V téže době jsem začala v domě cítit „těžký vzduch“, a když jsem vstoupila do  různých místností, častokrát jsem slyšela zvuky jako rány, praskání, škrábání a  bouchání vycházející ze stropu a zdí. Jelikož bydlíme v domku a nemáme sousedy, byly zvuky rozhodně dosti podivné. Stejné věci se děly v našem bytě u moře. Několikrát jsme tam jeli v zimě, když byl bytový komplex prázdný, a v noci jsme slyšeli bouchání dveří a rychlé kroky po schodech. Příští ráno byl dům opět zcela opuštěný. Říkali jsme si: „Kdo asi jsou ti nevychovanci, kteří v noci dělají takový hluk a ráno už jsou pryč?“

Francesco také míval doma nepříjemné pocity, někdy mu naskakovala husí kůže, když vešel do  některých místností v obou bytech a občas i do hotelových pokojů. Říkali jsme si, že jde pouze o sugesci, stres, únavu...

A pak ty divné zápachy. Někdy jsme vstoupili do místnosti a cítili zápach plísně a hniloby, který zmizel vždy tak rychle, jako se objevil.

Dále nás obtěžoval hmyz, především mravenci, a to zástupy. Nacházeli jsme tisícovky pochodujících i  spících mravenců ve  všech koutech domu, v  nábytku v  ložnici, v  dětských postýlkách, ve  vaně, v  kuchyňské lince nebo na  monitoru od počítače. Byli jsme na pokraji sil fyzických i psychických, a tak jsem se rozhodla vše svěřit jednomu známémupsychoanalytikovi, který mi předepsal antidepresiva a scházel se se mnou každou sobotu po dobu dvou let. Vypravovala jsem mu o mém životě, který – jak se zdálo – mi víc a víc proklouzával mezi prsty.

V této nelehké době jsme se náhodou seznámili s Mariem, který se zabýval přírodní medicínou, psychologií a ezoterikou a  pro naše problémy měl další zajímavá vysvětlení. Na základě jeho rad jsme změnili stravovací návyky, očistili jsme organismus od toxinů, které jsme si za léta užívání léků a stresu nashromáždili. Některé dny jsme drželi půst, užívali homeopatické odvodňující výrobky a  pili pročišťující čaje. Všem se nám zdravotní stav zlepšil.

Chtěli jsme něco dělat i po stránce psychologické, abychom se zbavili či definovali některé z našich hlubokých obav, jež nás svíraly a zabraňovaly uzdravení či změnily naše chování. Bylo nám vysvětleno, že někdy existují v podvědomí protichůdné motivy, které blokují v  každém z  nás proces transformace. Tyto motivy by měly být odstraněny. Snažili jsme se o to řadou sezení, při nichž jsme zkoumali paměť nehypnózními metodami. Přišli jsme tak na  spoustu opravdu zajímavých skutečností a zkušeností z minulosti, které byly uvnitř nás již dávno pohřbeny a už vůbec jsme o nich nevěděli. Rozumové odůvodnění těchto zkušeností nám prospělo a podnítilo další kroky na úrovni duchovní. V praxi to znamenalo, že jsme se snažili pracovat na  odpuštění všem lidem, kteří nám nějak ublížili i nechtěně. Používali jsme vizualizace, prosbya modlitby, v  některých případech šlo o  velmi hluboké a  strhující zkušenosti.

Člověk, který nás přivedl na  tuto duchovní cestu, to neudělal s vidinou zisku nebo aby nás přitáhl k sobě. Nepatřil do žádné sekty, skupiny či apoštolátu, naopak nás vedl k tomu, abychom se vždy rozhodovali podle své vůle, kterou nám Bůh dal, a  s klidným rozumem a  otevřeným srdcem si vybrali správnou cestu čisté a nesobecké lásky, té lásky s velkým „L“.

Četli jsme v té době také řadu knih z oblasti psychologie, křesťanství, ezoterismu, a  mohli jsme tak porovnat rozdílné pohledy na duchovní oblast a různé myšlenkové proudy. Zjistili jsme, že je možné praktikovat černou magii a že její následky mohou být opravdu zničující. I z toho důvodu jsme se od ní vždy drželi hodně daleko. Nikdy jsme se nepřipojili k žádné skupině ani jsme se neúčastnili žádných spiritistických sezení. Žili jsme dobrým životem, nedělali nic špatného. Již několik let jsme pravidelně poukazovali část našich příjmů na dobročinné účely a na dálku jsme adoptovali několik dětí. Zájem o širokou paletu duchovních proudů nás téměř paradoxně přiblížil katolické víře a církvi. Pánovy cesty jsou opravdu různé a nevyzpytatelné!

I přes velký přínos v oblasti tělesné, psychické a duchovní však zvuky, pocity strachu a přítomnosti neviditelných bytostí neustávaly, naopak se zvětšovaly.

Abychom dokreslili celý obrázek, uveďme, že Eleonora, které v té době bylo necelých devět let, někdy slyšívala hlasy a viděla bytosti, jež ji strašily, cítila, jak se jí dotýkají, a tvrdila, že vidí kolem lidí jakýsi prstenec barevného světla. Zjistili jsme to proto, jelikož nám občas bezelstně popisovala různé barvy, které viděla kolem osob, jež se jí nelíbily nebo se kterými se naopak cítila dobře. Zbláznila se? Rozhodně ne, jen je obzvlášť citlivá a má dar vidět různé věci, což je zvláštnost, kterou má hodně lidí, především malé děti. Tento jev je popsán v mnoha knihách. Po pravdě řečeno i já jsem vždy měla jakýsi „šestý smysl“, díky kterému jsem mohla rozpoznat, zda mám co do činění s dobrými, nebo zlými osobami.

Jedna věc je ale mít tyto víceméně zřejmé a leckdyi nechtěné schopnosti a druhá je ta, že se díky této vyšší citlivosti naše potíže ještě zvětšovaly. Jednoho po  druhém na  nás doslova útočily bytosti, které se  z  nás snažily vysát všechnu životní energii, chtěly nás srazit k zemi, abychom zůstali bez sila jakékoliv vůle k životu. Později jsme se naučili, jak se chránit, a  zvuky a  skřípoty jsme nevnímali, a  to i  proto, že když se ignorují, tak po nějaké době zmizí. Také jsme věděli, že velmi pomáhá modlitba, a začali jsme se modlit za nás i za ostatní. Někdy se může zdát, že modlitba vytváří opačný efekt a věci ještě zhorší. Dost lidí nám potvrdilo, že čím víc se snažíme žít na duchovní výši, tím víc se nás někdo bude snažit opět stáhnout dolů, srazit nás znovu do materiální průměrnosti. I z psychologického hlediska je tento jev dobře vysvětlen, rodí se prý z  podvědomého odporu k  jakékoliv změně, která je rozumově a vědomě podporována. Jedná se zkrátka o jakousi autosabotáž, která stěžuje cestu rozvoje člověka.

Tomuto pohledu na  věc velmi dobře rozumím, protože takové projevy jsme denně prožívali.

Každá naše snaha o psychicko-duchovní růst ztroskotala, až jsme se dostali do  mrtvého bodu, a  abychom se z  této nesnesitelné situace dostali, bylo nutné požádat o pomoc jinde.

Náš kamarád, psycholog Mario, byl první, kdo nám doporučil, abychom se obrátili na  exorcistu. Tenkrát jsme ještě nevěděli, že ohledně exorcismu existují nějaká církevní pravidla, nevěděli jsme nic o pověřeních, svátostinách,modlitebních skupinách za osvobození či jakýchsi bratrech, kteří se setkávají s lidmi a dávají jim „tajná“ požehnání. Netušili jsme ani, jak se k našemu problému postaví exorcisté z domovské diecéze Megalopolis. Nevěděli jsme zkrátka vůbec nic.

Nejprve jsme se obrátili na bratra Antonia, staršíhomoudrého kapucína, nyní už velmi zesláblého, který v sakristii pouze pronesl jakousi rychlou modlitbu v latině.

Odkázal nás však na otce Bruna, kněze, který vedlmodlitební skupinu otce Pia a  měl udělovat osobní požehnání za  uzdravení. Právě on nám po  krátkém rozhovoru poprvé opravdově požehnal dům a poradil používat svěcenoua exorcizovanou vodu a sůl. Otec Bruno působil velmi povzbudivě, prý je již vše v pořádku a žádné další problémy se už nebudou vyskytovat.

Nicméně fyzické potíže dále přetrvávaly, naše mladší dítě začalo mít velké bolesti nohou, u  nichž se nám nedostalo uspokojivého lékařského vysvětlení, a zvuků v domě dokonce přibývalo... Ještě stále jsme si neuvědomovali, co je příčinou této situace.

Po nějakém měsíci stále zoufalejší a zmatenější jsme seobrátili na dalšího známého jménem Bruno. Věděli jsme o něm, že je ve spojení s jednou modlitební skupinou a že v minulosti

Kapitola první

Závažné zjištění:

Dar setkání s otcem Grazianem


18

prodělal také jakousi otřesnou zkušenost: po krátkém povídání

jsme mu popsali naši situaci, načež nám i  on pak s  velkou

upřímností vylíčil svůj hrůzný příběh, který byl způsobenzlořečením a následnou „kletbou smrti“. Rovněž nám prozradil,

co vytáhla jedna charizmatička z jeho polštáře...

Tenkrát se nám zdálo, že jsme se dostali do  hlubokého středověku, jelikož jsme vždy tyto věci pokládali za  jakési výplody fantazie, ale... Proč bychom jim vlastně neměli věřit? Proč si je neposlechnout? Naopak, neměli jsme žádný důvod tomu všemu nedůvěřovat!

Tento známý nám poradil, abychom se co nejdříve obrátili na kvalifikovaného kněze, a zároveň nám prozradil, že on sám se při hledání pomoci setkal až se žalostným nezájmem, čidokonce výsměchem vůči jeho problému ze strany mnoha kněží. Vše se změnilo až po setkání s otcem Grazianem – tento kněz byl však již před nějakým časem přeložen do kláštera stovky kilometrů od nás. Díky pomoci otce Graziana se jeho situace údajně hodně zlepšila, ale cesta osvobození od  duchovních zel je těžká a definitivní uzdravení není nikdy stoprocentně zaručeno. U našeho známého i po mnoha letech přetrvávaly stále různé potíže. Doporučil nám také kontaktovat bratra Paola, mladého františkána z  nedalekého kláštera, který se touto problematikou rovněž zabýval.

Ještě ten den jsme se obrátili na oba, jak na otce Paola, tak i na otce Graziana. První z nich si nás krátce vyslechl a nabídl nám schůzku asi za měsíc, aby se dozvěděl více podrobností. Druhý z nich nám po dlouhém telefonátu nabídl, že násnavštíví přímo v našem domě hned nazítří – nehledě na jeho věk, vážný zdravotní stav, který prožíval v souvislosti s rakovinou slinivky, a  ani na  fakt, že jeho klášter byl vzdálen dobrou hodinu a půl od našeho bydliště. Už od momentu, kdy otec Graziano nastoupil do auta, a dále během cesty jsme siuvědomili, že se jedná o výjimečného člověka. I když byl tělesně zesláblý, cítili jsme, že nám jeho jasně modré oči pronikají až



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist