E-kniha: Ďábelské papírky Jany Skálové -- s lexikonem výkladu karet - Jan Hrubý

JAN HRUBÝ

ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

Jany Skálové

s lexikonem výkladu karet

JAN HRUBÝ

ĎÁBELSKÉ

PA PÍR K Y

Jany Skálové

s lexikonem

výkladu karet

Autor © Jan Hrubý, 2015

Ilustrace © Inka Delevová, 2015

Jan Hrubý 5

Obsah

Je svá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Ona ví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Shoda náhod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Karty On-line . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Dag a Pegina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Kakadu a Policejní akademie . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Rentgen na dálku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Bonbony jako náplast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Radost ze hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

I chůze je klíčem do našeho nitra . . . . . . . . . . . . . . 29

Hloučky na place . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

Čarodějnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Bubák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Reset plevelovým programům . . . . . . . . . . . . . . . 37

Anděl strážný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

Pusa pro Vědmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Osudu naproti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Bílý dort s fialovým marcipánovým kobercem . . . . . . 51

R ychlá akce a Profesionál . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Strašidýlka z Písku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

Nový svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Witch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Chvíle, téměř, brzy, do roka a do dne . . . . . . . . . . . . 66

Vjezd pozitivním myšlenkám povolen . . . . . . . . . . . 69

Domácí úkol za jedna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Startér . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Kartářka klientkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

S elegancí na třetí vrchol . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Impulsíci v prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Pohled do duše přes tři Dámy . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Karty nelžou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Ďábelské papírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Ze čtvrtiny třetina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Historické dědictví obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Zrcadlo charakteru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

6 ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

Jelen viržinský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

O dítěti s dítětem aneb vše dvojnásobně . . . . . . . . . . 109

Stopa po zisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Bez hada i pavouka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Berlička pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Oříšek k rozlousknutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Návod ke svému spotřebiči . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

Poptávka mysli po srdcové Dámě . . . . . . . . . . . . . . 128

Jak se stát druhou mámou . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Hvězda mezi hvězdami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

Mít kliku u jelena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

Naprosto normální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

Lidi se znají maximálně přes dva . . . . . . . . . . . . . . 142

Úklon za tuzéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

Kdo nevěří ať tam běží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Černá je černou, protože je bílá . . . . . . . . . . . . . . . 150

Tým proroků a kartářka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

Buďme svému osudu elitním soupeřem . . . . . . . . . . 157

Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Jan Hrubý 7

Je svá

Přiznejte si to – sedíte u televize a sledujete třeba Vinnetoua z předlohy Karla Maye. Drama – náčelník Apačů je postřelen, smrtelně zraněn a kolem něho tancují podivně oblečení šamani, zpívají divné písně, halekají, skotačí a nad hlavami třesoupytlíkem plným kamení, spojují své ruce do tvaru nekonečného hada a tváří se nepřirozeně vážně. Říkáte si „rituál“, v koutku úst se vám objevuje náznak úšklebku, vedoucí k pohrdavému úsměvu. Ač sami cedíte mezi zuby cosi ve smyslu „co to je za blbost“ a přepínáte na jiný program. Tam vás moderátor seznamuje se životem jihoamerických pobřežních domorodců, kteří jsou i s početnými rodinami odkázáni na svůj úlovek a to, aby byl dobrý, přisuzují osudu. Jste ochotni připustit, že možná máme každý svůj osud, ale v zápětí si v duchu říkáte, že takový osud je řehole. A vy se nebudete oddávat nějakému osudu – nejste přece „řeholníci“. Televizi vypínáte, ale ještě chvilku přemýšlíte. Co chceme dělat si musíme jen sobě zdůvodnit? Jo, je to možné – v duchu si přiznáte, ale již na to nemyslíte, protože to není téma pro vás. Vy uvažujete „na vědecké úrovni“ a nějaký šaman, či osud ? Cháááá., zase se smějete a už vůbec nepřemýšlíte o tom, že by vám někdy mohl ten pomyslný vlak života předčasně odjet ze stanice, než se stačíte rozhodnout, zda do něho nastoupit a je–li to správné. Nepřemýšlíte o tom, protože jste ochotni jako „ovce“ čekat tu frontu, která je založena na vědeckých podkladech a vůbec nepřipouštíte možnost, že ne vše je schopna „věda“ vysvětlit. „Cogito ergo sum“ – „Kdyžmyslím, pak jsem“ – starověký citát klasika, ale jste schopni myslet? Jste připraveni na přemýšlení o tom, že nikoliv vše je náhoda? Náhoda přeje připraveným.

Jste připraveni na to, že se můžete dostat do životní situace, kdy jste ochotni připustit, že mimo víry a vědeckých podkladů může existovat na světě ještě něco jiného? Vzpomenete si na „bábu kořenářku“ z pohádky, připustíte – ano, léky jsou zbylinek, dříve lidé neměli léky, léčili se bylinkami, ale jste schopni vstřebat skutečnost, že existuje třeba životadárná kosmická energie, jejíž aktivace nám přináší obnovení schopnosti plněvníĎÁBELSKÉ PAPÍRKY mat tuto energii, přináší člověku zlepšení na fyzické i psychické úrovni? Ano – Reiki, díky kterému je možné znovuotevřít včlověku čakry, jež jsou díky našim disharmonickým návykůmuzavřeny. Jste schopni vstřebat fakt, že pomocí regrese je možné být uváděn do minulých životů, komunikovat s dušemi zemřelých pomocí automatického písma a tak pomoci řešit problémy, pramenící z hluboké minulosti?

Uvědomíte si pojem čísla, matematiky a brzy jste připraveni „vsáknout“ pojem „numerologie“, i když to není tak docela jen hra s čísly? Z rádia zaslechnete písničku z dechovkové oblasti s textem ve smyslu ...“ Komu karty v ruce šustí, toho Pán Bůh neopustí...“, zoufale přeladíte stanici a slyšíte písničku s textem titulu „Balíček karet“ a nádherným happyendem ...“je všechno jenom náhoda?...“ Představa čertovských obrázků vám otevírá onu pomyslnou „kudlu v kapse“, ale vyvrátit spojení něčeho nevysvětlitelného v tomto světě a právě karetní návaznosti, či naopak geniálnosti „ďábelských papírků“ nedovedete.

Jste ochotni připustit smysl astrologických horoskopů, ale už nedokážete přiznat ani sobě, že čtete-li výraz typu „Jupiter vchází do Luny v sedmém domě...“, stejně víte „kulový“. A teď připustíte, že možná by bylo lepší vědět hned a třeba i z karet – nejezděte do Vršovic – vykradou vám auto – vaše mysl by byla zaměstnanější.

Po třiceti letech zkušeností v roli „zákazníka“ mohu zodpovědně každému říci, že kdo nezažil, neuvěří. Těžko se vysvětlují taková fakta, jako že jsem věděl – z karet – tři měsíce předotěhotněním vlastní dcery, že můj vnuk bude kluk jako buk, a že si ten Buk počká na „své znamení“. Své dceři jsem toto napsal do obálky, ale neřekl – jen, že až přijde čas, ať si vzpomene, kdy jsem onu obálku zalepoval. S denní přesností stanovila lékařská věda termín porodu, leč zřejmě nepočítala, že vnouček nechce být narozen ve znamení Vah, ale počká si, byť jediný den, na toho Štíra – jak vyšlo v kartách...

Karty nejsou víra, to jsou fakta z oblasti, kterou si málokdo je ochotný připustit, že vůbec existuje. Fakt je, že k tomu jepotřeba „drobná maličkost“. Dobrá kartářka. A nejen Kartářka, ale i Numeroložka, šiřitelka léčitelských schopností, zahrnutých pod pojmem „Reiki“. Žena, která již shltla až moc kalichů života ihořkostí, žena, která si může dovolit říkat i neslušná slova, protože

Jan Hrubý 9

i ta od ní prostě „sedí“. Žena, která je někdy víc než doktormedi

cíny, psycholog, psychiatr, právník, učitel, vychovatel. Žena,

která nikdy nezapomíná na své začátky. Žena, která je schopna

podat pomocnou ruku i „na dálku“. Žena, kterou „neoblbnete“

ve dveřích s naivní myšlenkou, že jdete v nouzi a přitom chcete

jen „testovat“ její dokonalost – jedinečnou, zvláštní, tajemnou,

tajuplnou,... jak chcete. Žena nevelká vzrůstem, ale obrovská

osobností, přirozeností. Žena, ke které se jdu vždy, když se děje

něco neobvyklého, ale i jen tak – preventivně – poradit, častěji

než k lékaři, žena s obrovským velkým „Ž“:

paní Jana Skálová,

která nezpívá, nehaleká, neskotačí jako oni Apači, nechodí

vůbec podivně oblečená, zatraceně dobře dovede rozlišit Osud

od Řehole a Vaše prvotní „Chááá...“ vám připomene dostatečně

v mysli i po letech, na kterou si rády i rádi hrají „kolegyně ikole

gové z branže“ a kterou jsou schopni ve svůj prospěch využívat

i „upíři“ z oboru zcela odlišného. Ale nebojte ... ona se nedá.

Je svá.

10 ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

Ona ví

Stane se. Člověk nemá náladu, myslí si, že se všichni „čerti“

proti němu spikli, venku nevábně, doma „na nic“ – prostě blbá

nálada a kam teď? Na pivo. To není špatnej nápad. Sedím za

barovým pultem se sklenicí lahodného moku, v mysli mi pro

bíhá citát pana spisovatele Vladimíra Párala ve smyslu ... „Pivo

nedává blbý otázky a jeho chladolahoda umí jen hladit, vesme

tanový pěně tiše a hedvábně pukají bublinky jako čas, kterej je

na nic a ve zlatým jádru plavou otepi malejch, hodnejch blesků

na zahřátí, ladochlad rozpouští slova, který se nechce ani říkat –

ty laskavě splachuje rovnou do zadku – a bezohledně rodí nový,

který se už ničeho nebojí a mají křídla. Český pivo je moudrej,

vlídnej farář, s vždycky připraveným pohlazením – a kdyby

nestačilo, posílí se čertovsky tmavým ohníčkem rumu, neboli

stačí do něj zazdít malého prcka ! ...“. Z jedné strany se občas

ozve zvuk forbesu a cinkající výhry, či sakrování dobrovolného

přispěvovatele, u pípy se množí glosy typu „tři kousky na troj

ku, brambůrky“ , baba žádná, až mě z rozjímání vytrhne pohled

vpravo. Chlapi u stolu hrají mariáš, ale ti u pultíku mají silnější

„kávu“. „Gotes jako Sviňa“, by řekl můj přítel Stanislav zBřec

lavska. A kdyby si všimnul společnosti, která jej hraje, asi by

žasnul. Mistr „Všeho“ Tony Barbie sází na karty se slovy: „Dej mi

to na devítku kulovou – už koníček pádí“, do toho tetovanej Karel

vykřikuje, že dává na „ Zelí, Žabrdy“ a to tak přesvědčivě, žekaž

dý chápe, že řeč je o Zelených, jen vtipálek Lojza vznáší dotaz

„jaké mají poštovní směrovací číslo ty Žabrdy“. Vašek Weber

z legendárních K.T.O. zas upozorňuje, že on si vybral „Králežeb

ráků, tedy spodka kulovýho“, olympijský vítěz Ladislav Vízek

zas při sázce připomíná, že „ byly doby, kdy jsem sázel nased

mičku červenou na tvrdo, ale od jistý doby sázím devítkužalu

dovou – chcíplýho ptáka“, náměstek Českých drah papouškuje

s dávivým smíchem výrazy „na tvrdo“ a „chcíplý pták“, snad

aby nikdo nepřeslechl, gynekolog z Bulovky zas dává pětikilo na

osmu žaludskou se slovy „ sedím na pařezu a troubím“, Marián

alias Labuda kontruje s osmičkou červenou a připomíná seglo

sou „tó je tá Fontána pre Zuzanu“, překupník s uzeným bůčkem Jan Hrubý 11 a francouzskými sýry Štefan vybírá osmičku zelenou s glosou „slona viděti – štěstí míti“ a tutovky uzavírá Dežo s vkladem na desítku červenou a stydlivým komentářem „amorek – to jekarta lásky – moje už skoro třicet let“...

A jak řekne to „skoro třicet let“ v kombinaci s „karetním plátnem“ – vybavuje se mi, jak jsem tehdy vyhledal paníSkálovou, která, ač po své životní ráně osudu, přede mnou rozložila podobné karty a jako dnes slyším nad kombinací žaludskésedmy a desítky se zeleným Esem její slova ... „Honziku, na ty hory nejezděte, maminka vás asi bude potřebovat ...“ a ona měla pravdu. Táta druhý den odpoledne umřel s posledními slovy „Nezapomeň vyzvednout sašek“. Tak jsem tomu rozuměl a dodnes nevím, co to mělo být – jestli nějaký šek, či sáček, pytlík s něčím – nevím, ale karty, zejména ta kulová Osma, tehdy říkaly cosi o panství – že by Hrubý Rohozec, Hrubý Jeseník ...? To mě připadalo neskutečné, ale ...

Před lety jsem se přesvědčil, že náhoda přeje připraveným. Karty zcela jasně říkaly, že budu na hranici mezi životem a smrtí díky chybám v medicíně. Janička mi dodávala odvahy – karetní výklad obohatila o popis, jak to v tom světě jiném chodí a opravdu se tak stalo. Po chybném „kroku“ došlo k operaci, kde bylo operováno něco, co nemělo být,spojené komplikace vyvolaly další tři operace a pakli, že říkaly karty cosi o cizím tělese uvnitř mého těla, pak se nepletly. Chirurgická jehla, zapomenutá ve slinivce, pět centimetrů od aorty, pípala ještě vloni v turniketu ČSA při cestě do Brazílie. Přesně tak, jak tehdy popsaly její karty – dopadly i výsledky soudů. Nebojte se, přední české kliniky si najímají takové právníky, že netratí, ale já byl na vše připraven. I na tu nahotu, byť jen před celníky. Těm už nemá smysl vysvětlovat, že zelené Eso, v tomto případě zastupující smrt, nehodu, trápení, nouzi, ale i cestu, byť do jiného světa – a v kombinaci se Sedmičkou stejné barvy přibývá nemoc, operace, léčení, ale i naděje, s obráceným zeleným Králem pak označuje za původce nemocniční instiĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

tuci s lékařem, ale s přídavkem Krále kulového v této souvislosti i řešení soudní cestou.

A ta Brazílie? No přeci Desítka zelená – jako

symbol slunce, dálek, cizí země a spolu

se stejnou hodnotou v barvě Žaludů pak

i moře, vodu, ale i cestu.

Tehdy aktivovaná kosmická energie zvýšila

moji psychickou i fyzickou úroveň natolik, že jsem

opravdu poznal do puntíku popisovaný onen jiný svět. Bylo to

tam krásné, ležel jsem si na kočáře v ořechovém listí, taženým

čtyřspřežím krásných běloušů (ad Už koníček pádí alias devítka

kulová) a jel přes nádhernou louku, která stále nekončila a ovíván vějířky úžasných blondýnek s nádherným poprsím azlatými řetězy kolem krku (onen Amorek – ad červená desítka) jsem

stačil říci „Dost“ v tu pravou chvíli. Trvalo to tři měsíce, ale byl

jsem zpět a kde jinde – sbíral jsem „rozumy“ u Jany Skálové.

Taková škola života.

A když se stalo, že se ty moje čakry uzavřely i před Janou, osobně se mnou zajela na Pelhřimovsko za paní Moravovou,která je zase otevřela a pak i přes telefon udržovala vpohotovostním režimu až do doby, kdy se zas vše nastartovalo.

Posezení s kartářkou u vínka není jen obyčejným sezením. Je to škola života. Tak, jako jsem věděl, že budu mít vnuka, věděl jsem dopředu kdy, kde a jak mě, a hlavně kdo, například okrade a věřte, někdy jsou to i tvrdá zjištění, ale je to tak. Mnoho lidí namítne, že takové zprávy by nechtěli znát, ale nemluví pravdu. Každý by to chtěl, ale málokdo umí přiznat, že je to díkyněčemu, co je mezi, třeba, nebem a zemí.

Nedávno mně auto zlomilo nohu při jízdě na motocyklu.Tříštivá zlomenina nártních kostí. To, že nemá smysl jít do sporu, byť s Pojišťovnou právní ochrany v zádech, protože majitel vozidla byl policajt (tzv. Habrlí konce – policajt – alias ony Žaludy) jsem věděl z karet a laxnost ortopedů při rehabilitaci nahradilo Reiki. Dvě návštěvy u Janičky Skálové a energie od jejích žáků a bylo po starostech. A nemyslete si – ti žáci jsou od patnáctiletýchdívek po sedmdesátileté důchodce – ze všech koutů světa.Dozvědět se i od nich, jakou, že mám vlastně auru, vnímat teplo při přenosu energie na bolavou část těla a odejít bez hole, či berlí – to je zážitek. Nikdo se mně nemohl divit, jak rád jsem i těmdal

Jan Hrubý 13

ším žákům Reiki dělal „figuranta“. Dobrovolně a rád. Jít darovat

krev by bylo po mých zkušenostech složitější ...

Stejně, jako karty Jany Skálové předpověděly povodně v roce

2003, pád Newyorských mrakodrapů, či překvapivý postminist

ra kultury Vítězslava Jandáka a mnoho dalších příkladů z oblasti

medailových ambicí našich olympioniků, včetně zlata Martiny

Sáblíkové z poslední zimní olympiády, celostátních podvodů

a blamáží, výsledků voleb, dopadu očkování prasečí chřipky,

výskytu vztekliny u dvou dobrmanů ve Zlíně, stejně tak věřím

i tomu, že ony karty by daly odpověď i na toho Gotesa, jenže

to etika karetního výkladu nedovoluje a žádná kartářka to nikdy

neporuší, byť by věděla. A ona ví, tomu věřte. ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY Shoda náhod

Potkal jsem se s paní Evou. Protože se říká, že „lidi se znají maximálně přes dva“, ani mě nepřekvapilo, že se brzyshodneme na společném známém. Byla jím Jana Skálová.

Synové obou žen navštěvovali stejné odborné učiliště, ale obě se původně vůbec neznaly, ani se nikdy neviděly, byť bydlely od sebe „ob dům“. Až do doby, kdy proběhla na učilišti třídníschůzka, kde Jana byla, ale Eva nikoliv. Potomci obou žen měli zřejmě zrovna své „jarní“ období, kdy dováděli, skotačili i řvali asi více, než je pro pedagogy zdrávo, a tak se Jana na třídní schůzce dozvěděla, že je pro jejího klučinu připraveno vyloučení z ústavu pro kázeňské přestupky, které se neslučovaly s výdrží učitelů. A protože stejná „diagnóza“ byla připravena i pro nepřítomnou Evu a jejího syna, byla Jana požádána o vyřízení tohoto při cestě domů, protože to má „prý při cestě“. Jana opravdu navštívila s oním vzkazem Evu, která v tu dobu zrovna nebyla v ideální kondici na přijímání podobných „jobovek“. Byla těsně předrozvodem a teď ještě „tohle“... Přesto si ženy daly spolu kafíčko a mezi řečí se Eva dozvěděla, že Jana ovládá „ďábelské papírky“. Pochopila to již z první karty – obrácené srdcové Desítky, která tak ruší sňatky, spolky, bratrstva. Mimo jiné, zcela jasně

dominovala tehdy výkladu trojice karet,

v čele se Spodkem červeným, jež

značil nového přítele brzy na

obzoru a v kombinaci s červeným Esem jej předurčoval

jakoby do majetku, či vlastnictví

a dokonání všeho, na vše dohlíželo

tzv. „Boží oko“, tedy zelené Eso,které označovalo tuto cestu jako zcela

reálnou. Karty tenkrát předurčily Evě

hladký průběh rozvodového řízení, konec soudního přetahování

a nový začátek, ale i obrat ve věci jejich školáků. Obě ženy se

domluvily, že zajdou někdy do blízké hospůdky na „skleničku“,

aby si, o dalším průběhu studia hochů ve škole popovídaly. Brzy

měly i motiv k lepší náladě, protože chlapci začali „sekat latinu“,

Jan Hrubý 15

jejich vyloučení se změnilo v podmínečné a nakonec vše dobře

dopadlo.

S mým známým – Karlem tehdy pracoval Toník. Slovo dalo slovo a Karel pozval Tondu „k nim“ do sídlištní hospůdky, kde každý pátek hrála k poslechu i tanci jedna moc dobrá coutry skupina. Shodou náhod to bylo domluvené přesně na ten samý termín, co se stejně tehdy domluvila Eva s Janou. Eva, zcela náhodou, se tedy seznámila s Tondou, byla již čerstvěrozvedenou paní a nový přítel ji opravdu zaujal, padli si spolu „do noty“, protancovali spolu nejeden country bál a jako v pohádce vše dopadlo dobře. Eva s Toníkem vyplnili karetní předpoklady a stali se spokojeným párem, který se připravoval na opravdovou svatbu, což už všichni věděli zJaniných karet, zejména pak z kombinace Krále žaludského, jež předurčuje úředníka, který ve společnosti s červeným Esem dovede pár k dokonání všeho, v tomto případě k sňatku. A tuto cestublízkou předurčovalo i obrácené Eso zelené.

Ve výkladu karet hraje velkou roli i intuice vykládajícího. Snad i proto, se Jana s Evou sešly jednoho pátečního večera, týden před plánovanou svatbou. Karty byly tentokrát nemilosrdné k pohádkovým koncům se vším všudy a asi osud nechtěl, aby si novomanželé na své svatbě spolu zatancovali. Spodek červený označoval jako hlavního hrdinu předpovědi zamilovaného muže, muže, kterého nyní Eva nosila ve svém srdci a v kombinaci se zeleným Králem, jež zde představoval lékaře a obráceným zeleným Esem jako časovémoznačení velmi brzkém, kteréintuice Jany Skálové odhadla na tři pracovní dny a s přiloženou obrácenou Sedmičkou kulovou označila i jako „úbytek peněz“ do blízké budoucnosti, což se dalo přeložit jako třeba „nemocenská podpora“. Jana závěrem doporučila jako východisko, aby si do svatby vzal Tonda dovolenou. Jenže – Eva vzkaz nevyřídila a nic netušící Antonín si ve

16 ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

středu, den před svojí předsvatební dovolenou, zlomil nohu.

Čtvrtek strávil v nemocniční ortopedii, sádrovně, ale i ukrejčí

ho, který mu jednu nohavici kalhot u svatebního obleku musel

přece jenom, trochu upravit. Svatba nakonec byla i sneobvyk

lou dekorací ženicha – berlemi a sádrou. A můj známý – Karel

jen při svatebním veselí kroutil u baru hlavou a kladl si otázku:

„Jak to ta čarodějnice mohla vědět...?“

A od té doby se Janě Skálové začalo říkat v dobrém slova

smyslu „Čarodějnice“. Věřte, že těch „čarodějnic“ má ve svých

poličkách a zásuvkách strašně moc. Jedna hezčí než druhá.

Jako výraz ocenění, obdivu a poklony před ... jak to říci...doved

ností, předurčením, umem? Inu kdo umí – umí. Krásnounáho

dou je, že Eva dala na památku Janě Skálové úplně stejnou

„čarodějnici“ jako já.

Jan Hrubý 17

Karty On-line

Jana Skálová dala karetnímu výkladu i zcela nový směr. Poté,

co se její předpovědi na dotazy čtenářů objevovaly stále častěji

v horoskopech nejen bulvárních deníků a časopisů, ale iserióz

ních „plátků“, byla opakovaně zvána i do rozhlasových ateleviz

ních pořadů, nejen v Československu a pak v České republice,

ale i v zahraničí. A s rostoucími technickými možnostmi vysílání

přišla pro média s unikátním nápadem, že je schopna odpovídat

tzv.“on-line“, bez přípravy a v podstatě na jakýkoliv telefonický

dotaz, aniž by musela tazatele vidět. To, že toto dovede zvlád

nout, jsem věděl již dávno. I to, že bude v nočním vysíláníroz

hlasové, ale i televizní stanice naladěna na stejnou vlnu, jako její

posluchači, či diváci, kteří se již nemohli dočkat. A když vysílala

ona, telefon byl stále obsazený. Často se mně stalo, že jsem se

vůbec nemohl dovolat, abych ji jen pozdravil. ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY Dag a Pegina

Do živého vysílání volají lidé s různými dotazy. Ti, co jsou momentálně opravdu v kritické situaci a potřebují radu, jiní, co si chtějí ověřit třeba jen, že „na tom“ fakt něco je, někteří s cílem „dostat“ kartářku „do úzkých“ , ale také lidé, kteří prostě zrovna potřebují pomoc – například s nalezením ztraceného psa.

Ve studiu zazvonil telefon a na druhém konci byla nešťastná paní Miluška. Ztratil se jí pejsek – štěňátko se jménem Dag a zoufalý dotaz se týkal možnosti jeho nalezení. Miluška ještě

řekla svoje datum narození a kombinace

numerologie, karetního výkladu a intuice Jany Skálové začala „dávat“ první

informace. Zelené Eso jako znamení

cesty v kombinaci s obrácenou Desítkou kulovou, která zde představovala

štěstí a se zelenou Sedmou, jež se tu

chovala jako zpráva a protože ono Eso

zde bylo vůči ostatním kartám rovně,

signalizovalo to radost v konci. Intuice spropočtem numerologického výsledku data narození Milušky vedly

Janu Skálovou k tvrzení, že pejsek se do narozenin paničky

najde a vrátí se k majitelce. A přesto, že na žádné kartě není

vyobrazen symbol, připomínající auto, bylo to s dovětkem, že

nechá-li paní Miluška v redakci rádia svoji adresu, pejsek bude

přivezen. Týden po odvysílání tohoto výkladu přijel do Jíchovic

v jižních Čechách pán se zeleným autem, zazvonil u paní Milušky

a se slovy, že na regionálním zpravodajství slyšel, že asi postrádá

pejska, předával jí Daga s dotazem, zda je to on? Štěstí i radost

v konci bylo naplněno až po okraj pomyslného kalichu a vše se

tehdy stihlo opravdu do narozenin paničky.

Zní to neuvěřitelně, ale do jednoho měsíce po odvysílánívěštby s Dagem se na Janu Skálovou přes telefon a rozhlasové vlny obrátila paní Bertička, která právě postrádala čubičku jezevčíka Peginu. Ačkoliv šlo o jinou osobu, jiného pejska i jiné místo, vyložené karty v průběhu vysílání byly téměř shodné. Esozelené, otočené dolů, jako blízká cesta, Desítka kulová s významem Jan Hrubý 19 radosti a štěstí – a obrácený zelený Král, který označuje úřední osobu, muže v uniformě, policajta... Tehdy zněla předpověď tak, že fenečkumajitelce přiveze až domů policista. Nežskončilo ono vysílání výkladu karet, ozvala se znovu paní Bertička a radostí nemohla ani mluvit, to děkování bylo až dojemné. Vysílání totiž poslouchala ve službě i mobilní policejní hlídka, které zcela náhodou Pegina přeběhla před parkujícím vozem. Muži zákona, zřejmě porušujíc onen zákon, ale konajíc dobrý skutek, jezevčici sebrali a odvezli hned na adresu, kterou Bertička nahlásila do živého vysílání. Milevsko bylo vzhůru nohama a v mírném šoku byl i moderátor vysílání.

Nabízí se jen diskutabilní otázka. Kdyby, zcela náhodou, karta zeleného Krále při momentálním výkladu nebyla otočenáobráceně a byla-li by položena na redakční stůl normálně, ve svém směru, doručitelem by měl být nikoliv policista, ale lékař, doktorka ... Porušil by lékař v nemocnici řád a odvezl by nalezeného pejska paní Bertičce?

Polemizovali jsme s Janou v teoretické rovině nad možnou náhodou otočení karty, ale zde náhoda neplatí. V kartách je vše dané. Minulost, přítomnost i budoucnost. Jen ji zaznamenat a užít ve správný čas a na správném místě. Jinak to prý být nemohlo. ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY Kakadu a Policejní akademie

Jako ukázka případu, kdy se posluchač snaží „dostat“kartářku v živém vysílání „do úzkých“ snad ukáže následující příklad.

Blížila se půlnoc a v redakčním telefonátu se představil jako volající Kamil. Dle artikulace a hluku kolem sebe zřejměúčastník nějaké oslavy. Jeho dotaz byl svým způsobem originálnísituací: „ Já jsem Kamil a jsem zvědavý, co mě ta Vaše paní Skálová řekne, že mám nejraději ... ha, ha, hááá, ...“

Moderátor se narovnal, v režii se chvíli rozmýšleli, zda dotaz přerušit a pustit písničku, ale Jana Skálová, aniž by karty před sebe rozdala, jen balíček „sejmula“ a téměř okamžitě reagovala slovy: „ Zlatíčko, v té Vaší náladě to nebudete možná tak vnímat, ale Vy máte nejraději svého ptáka ...“

Mžik hrobového ticha a pak výbuch tazatele, ve smyslu co, že si to ta paní dovoluje a jak, že to myslí, aby slyšel bleskovou odpověď: „Já broučku nemyslím Vaše přirození, já mluvím o tom Vašem papouškovi ...“

Opět bylo možné vnímat chvilku ticha i slábnoucího hluku v pozadí společnosti tazatele, aby se poté ozval udivený hlas Kamila, zřejmě již mluvící ke své společnosti, ale stále živěpřenášen do rozhlasového vysílání: “...ty Vole, jak ta bába ví, že jsem si z Afriky přivezl papagáje..., to bych se z toho ...“ a se zavěšením telefonu vyhrál „na body“ hudební redaktor, který pustil již téměř zapomenutou píseň Viktora Sodomy, jejíž text začíná slovy: „Otoč se má milá dozadu, sedí tam papoušekkakadu...“ Po vysílání se „dušoval“, že měl onu píseň opravdupřipravenou a v plánu zahrát, že by ani takto nestačil reagovat ...

Jiným typem posluchače, který sice volá, ale evidentněnedůvěřuje, byla paní Zdena. Řádně se představila, její dotaz byl ve smyslu, že by chtěla vědět, zda její dcera úspěšně složila přijímací zkoušky na školu a bude-li přijata. Sice normální otázka, ale v její prezentaci již bylo možné vnímat onu evidentní pochybnost v odpověď, jakousi nadřazenost tazatelky a něco jako „mimo mantinely“.

A to je přesně situace, kdy je otázka vodou na mlýn pro Janu Skálovou, která již svým oslovením dává najevo, že porozuměla Jan Hrubý 21 až moc dobře ... a rozdávajíc karty před sebou odpovídá: “ Ale zlatíčko, já teď nevím, kterou dceru máte na mysli, tu mladší, či tu starší? Já vidím, že jsou to dvojčata, ale jedna z nich musí být mladší a druhá starší ... mohu poprosit o upřesnění, kterou máte na mysli ...?“

Zase krásné, rozpačité ticho tazatele, mrtvolno ve vysílacím studiu, krve by se nedořezal, když z tazatelky „vypadává“ datum narození jedné z dcer a Jana jako, když boxer v ringu zasazuje pravý hák, s ledovým klidem odkládá tužku po bleskovémsoučtu číslic a rozložením další trojice karet s jedním přídavkem „jakobynic“ pokračuje : „Tak beruško, ta Vaše mladší dcera ty přijímačky zvládne, Eso kulové je dosažení cíle a Spodek zelený mě ukazuje uniformu, ona se hlásí na Policejní akademii, ona bude policistkou? No asi ano, když jste to neřekla vy a ta vaše druhá dcera, ta snad o hodinu starší, ta tu má ještě školu,pokračování školy, ona opakuje ročník? Ale dopadne jí to nakonecdobře, tak můžete být klidná a až zase budete volat, mějte k nám větší důvěru...“

Paní Zdena snad ani nestačí říci děkuji a naslyšenou, jakoby jí vypadl telefon z ruky, ve studiu se uvolňuje napětí a všichni vyloudí na svých rtech spokojený úsměv, uvolnění přechází do písničky „Najednou je mně i tobě divukrásnejch devatenáct let ...“ a Jana s ledovým klidem odepisuje sms Pepovi, aťnezaomene jít se psem, zatímco ve studiu blikají světýlka příchozích hovorů jako o závod a vše je připraveno na další telefonický dotaz ... inu kdo umí, ten umí ... ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY Rentgen na dálku

V rámci pracovní korespondence jsem se přes internetseznámil s Janou Tomečkovou ze Zlína, kterou jsem v doběpopsaného příběhu, neznal osobně. Pomáhala mně při pátrání po jednom neplatiči z téhož města. Po vyřešení mých starostí jsme si občas napsali pár řádků, ve kterých jsem se také zmínil o Janě Skálové a kartách. Dostal jsem od ní tuto odpověď:

„Na internetu jsem si našla nějaké povídání o té paní aopravdu jsou tam jenom samé superlativy, až mne z toho mrazí v zádech, že někdo má takové schopnosti. Nevím, nevím, jestli bych našla odvahu před tuto ženu předstoupit, pokud máopravdu takové schopnosti, cítila bych se před ní jako nahá. Ale podle toho co jsem viděla na fotce, tak na mne působí velicesympaticky, příjemně a zřejmě bych v ni měla důvěru. Možná bychzačala přemýšlet, jestli nepoprosit, nezavolat, nepožádat o radu se vztahem, nebo se nezeptat na zdraví.“

V ten večer se za mnou „na skok“ zastavila před nočnímvysíláním „Věštecké poradny“ na rozhlasových vlnách Jana Skálová. Při jejím odchodu, kdy už znatelně spěchala, jsem jí nechalpřečíst výše uvedený e-mail. Byla potěšena oním psaníčkem a také z toho, že paní Tomečková je křestním jménem vlastnějmenovkyně. Nehledala v kabelce ani svoje karty, sáhla po mých, které byly na rohu stolu, zamíchala, rozložila z balíčku 7 karet a vrychlosti mně nadiktovala vzkaz do Zlína:

„Jde tam paní štěstí, radost, ale i úbytek peněz v souvislosti s „nemocenskou“, čeká ji do dvou měsíců nepříjemnévyšetření, zřejmě gynekologické, má se jednat o menší zákrok, který dopadne dobře!!! Jinak je dotyčná moc sympatická, ale žije v „prapodivném“ vztahu, s manželem ji chybí „komunikace“ ve vztahu, což je prý pro oba škoda, je šikovná, pracovitá, myslí hlavou.“

Zamávala a ujížděla do studia na vysílání. Já jsem karty na stole sepsal a s vysvětlením výše uvedeného závěru poslal do Jan Hrubý 23 Zlína. Komentář vyložených karet se týkal jistoty tvrzení o tom, že ono nepříjemné vyšetření jeprávě gynekologického charakteru a proč dopadne dobře – to signalizovala obrácená Devítka červená, která tak hatí sex, vespolečnosti s červenou Dámou, tj. Svrškem, jež je zde jako osobní karta a za přítomnosti zeleného Esa, jinak Božího oka, je tazatelka pod jejichochranou. Zelený Král zde označoval lékaře a v kombinaci s uvedenou červenou Devítkou dával jasno o kladném dopadu onohozákroku – to je ta přítomnost „srdíček“. Obrácená Sedmička kulová zde ukazovala svým postavením právě úbytek peněz, že je to ta „nemocenská“ bylodedukováno nejen intuitivně, ale i s faktem, že byla-li by ona Sedma kulová vyložena nikoliv obráceně, ale normálně ve směru, znamenala by naopak nabídky práce a dobré pracovní podmínky – což zde nebylo. A o vztahu s partnerem vypověděl Spodek žaludský, jež sám o sobě značí Falešného muže, ale v kombinaci se zeleným Spodkem se objevila právě laxnost ve vztahu,označeném jako „prapodivný“. Chyběla zde totiž karta radosti, třeba jakákoliv karta srdcová.

Ještě téhož večera jsem odeslal do Zlína výše uvedený rychlý výklad karet i s vysvětlením, abych ráno obdržel zpět odpověď Jany Tomečkové:

„Moje první reakce byla taková, že jsem po přečtení zůstala sedět s otevřenou pusou, je to všechno pravda. Nagynekologické vyšetření mám jít za tři týdny, už jsem objednaná asi měsíc a ten „zákrok“ mě opravdu čeká.

To, že mám „prapodivný vztah“, vím už roky – nechápu, jak to mohou karty takto, na dálku, odhalit - i ten uvedený důvod je pravdivý, asi se budu muset zamyslet.“

Něco jako „rentgen na dálku“, který dokonale přesvědčí, že i konzultace s kartářkou je pro člověka velmi užitečná věc. Říká

24 ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

se, že lidé k ní chodí nejen ze zvědavosti, ale i pro pomoc, když

si nevědí rady, když potřebují podporu, sílu a odvahu kzávažné

mu kroku, anebo vysvětlení spletité osobní situace. Všeobecně

se lépe poslouchají dobré zprávy, nechceme si připustit niczlé

ho, toužíme po stejně dobrých „happyendech“ jako v příbězích

filmových, či divadelních. Ale vzít si ze špatné zprávy pouče

ní a připravit se na nepříliš dobré vyhlídky může být i darem.

Darem osudu k otočení stinné stránky na ty slunné, ke kterým

by se naše mysl měla nasměrovat. Pro „problémy“ by v naší duši

nemělo být místo. To místo můžeme využít lépe. Třeba tím, že

na další cestu se vydáme poučeni, bez zátěže a třeba i s klidem,

protože jsme ujištěni dokonalým popisem minulosti ipřítomnos

ti, určitě nebudeme do budoucnosti vnímat překážky tak velké

a naše naděje v ony vykřičníky nás bude, nejen psychicky,posi

lovat. A o to jde především. Jan Hrubý 25 Bonbony jako náplast

Je něco před půlnocí, končí písnička a ve studiu blikásvětélko, které signalizuje další dotaz volajícího Věštecké poradny. Na opačné straně se ozývá posluchačka Marta se svým, na „první pohled“ běžným dotazem. Chce se zeptat na zdravotní stav a budoucnost. Moderátor vtipkuje, Jana Skálová míchá karty, rozkládává je na stůl a pomyslné dusno z nich dýchne až do domácností. Říká, že má před seboužaludskou Desítku, což znamená i nemoc, a nepříjemnost, se zeleným Králem vidí lékaře, s žaludským Esem pak břemeno i Pi Es, což je smrt. Sází na intui ci a ptá se posluchačky, zda-li neprodělala nějakou vážnou nemoc, že si troufne pomocí této intuice onu nemoc označit jako rakovinu?

Než se stačí paní Marta nadechnout k odpovědi na přímý dotaz a moderátor utřít mrazivou kapku potu z čela, je na stole jako přídavek červená Desítka, která přináší „Štěstí v domě“ s optimistickou poznámkou, ať se Marta uklidní, že to znamená, že je vše zažehnáno, že vše dobře dopadne, protože se jedná o „srdíčka“ a vysvětluje situaci, že tato karta je zcela vnormálním směru, že kdyby byla obráceně, znamenala by nemoc, ale ona je opravdu v tom správném směru a troufá si na to „zaklepat na zuby“, jak ona s oblibou dělává. Že její nemoc je zažehnána znovu potvrzuje bleskovým součtem číslic z data narození, které udala posluchačka při představení v úvodu svého vstupu.

Žena do telefonu opravdu potvrzuje onen tip s dodatkem, že má snad za sebou již úspěšnou chemoterapii. Zvukový redaktor má propocenou košili, protože ví, že má následovat veselá písnička, když dopadají na stolek další karty a Marta, ale i všichni posluchači slyší pokračování tohoto karetního výkladu:

„Zlatíčko, nezoufejte, máte tu super konstalaci. Tři Spodky pohromadě, což značí rychlou změnu a číslo tři značí i novou práci. A protože ten kulový klučina je obráceně, vidím, že máte ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY pracovité a šikovné ruce, které vám přinesou radost, ale i práci, byť jste člověk, který si nevěří, ale vy si to musíte přebrat,zvednout hlavu a uvidíte, že vše bude dobré. Kdyby totiž tato karta byla obráceně, značila by tmavovlasého muže, který si může zabojovat po svém, ale Vy to dokážete, jste už na té dobré cestě a těšte se na novou budoucnost“.

Marta s radostným přízvukem děkuje, říká „ Na slyšenou“, zvukař pouští onu veselou písničku a všichni ve studiu běží ke stolu, aby se přesvědčili, že opravdu ty poslední karty jsou právě tři „kluci“, byť nikdo z nich neví, co v karetním výkladu, spojené s intuicí, vlastně znamenají. Přesto mají všichni pocit takového syndromu z odlehčení. Jana Skálová vyndavá z kabelky pytlík bonbonů se slovy:

„Mládeži, tady máte něco na srdíčko a hlavu vzhůru, jedeme dál“.... Jan Hrubý 27 Radost ze hry

Kousek od kulečníkového stolu v místní hospodě, kde se nezadržitelně valí jedna koule za druhou do otvorů dle pravidel této hry k tomu určených – v návaznosti na zásah tága, správné trefy a schopnosti hráče, sedí vášniví vyznavači karetní hry, zvané „Darda“. Až k výčepu jsou slyšitelné kouzelné „hlášky“ této hry. Jedna z nich právě zavoněla atmosférou: „Radujte se nebesa, Darda s Bejlou do Esa“ a všichni vědí, že z nebe zrovna budou pršet žaludy, že to bude Eso, Svršek a Král, jak vykřikuje jeden z hráčů – Jirka Budil. On má na to nárok,karty mu daly svým způsobem život a nepřímo jim vděčí za to, že se zase baví, že žije.

Není to tak dlouho, co v podstatě ze zoufalství, vyhledala jeho manželka Janu Skálovou. Tehdy jí řekla, že její muž leží vnemocnici, je na tom „bídně“ a doktoři nad ním již „lámají hůl“. Karty tenkrát odkryly zeleného Krále, který skutečně symbolizuje lékaře, ale ve společnosti s červeným Esem ačervené Desítky také šťastné dokončení všeho, velký vliv energie, radost, dobro, resp. štěstí v domě, klid a pohodu. I proto se Jana Skálová, se železnou pravidelností, dostavovala k nemocničnímu lůžku Jirky, aby mu předávala energii pomocí „Reiki“. Nepopsatelné teplo této energie začalo maroda, na kterého již nestačila lékařská věda, stavět „na nohy“, aby se za nějaký čas, postavil zase „ do života“ čelem a byl plně funkční.

Jistotu uzdravení totiž signalizovala čtyřbarevná „aura“, ve které se promítala barva zlatá, fialová, bílá, ale i prosvítalazelená, což, pro nás, ve srozumitelné řeči, znamená sice nemoc, ale v kombinaci s karetním výkladem i ujištění, že „boj“ nebude marný, že vše dopadne dobře, že uzdravení je reálné. ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

A skutečně, vše dopadlo dobře. Možná, kdybych neměl podobné zkušenosti, nevěřil bych. Ale i mne kdysi postavil na nohy senzibil a léčitel a vůbec nebylo překážkou, že jsem byl zrovna na oddělení JIP a ARO v beznadějné situaci, jako Jirka. Oba dnes víme, že štěstí – i to životní – není jen „muška jenom zlatá“.

O to více chápu radost člověka, sedícího u karetního stolu, který s každým dobrým příjmem hracích listů, s radostí dítěte, vykřikne do prostoru výrok typu: „Poslala mně teta k svátku – jednu malou padesátku“ a „čumil“ může odhadovat, jedná-li se opravdu o čtyři malé karty, jdoucí za sebou v pořadí odsedmičky výše, či o velké karty, končící u Esa a hláška jen „mlží“. Inu – radost ze hry. Ale bez života by nebyla radost. A již vůbec nikoliv ze hry. Jan Hrubý 29 I chůze je klíčem do našeho nitra

Světla v televizním studiu již svítila, natáčení dalšího dílu legendárního zábavného pořadu bylo připraveno, Jana Skálová již zasedla jako účastník a člen jednoho ze soutěžících týmů, složeného se zajímavých lidí netradičních povolání, na určené místo. Moderátor pořadu, populární herec ještě dolaďoval poslední detaily před úvodní „klapkou“. Znovu několikrát přešel po studiu tam i zpět a jeho chůze a postoj zanechala stopu v mysli ženy, která opravdu provozuje netradiční povolání, stopu v sektorech, jež se týkají i diagnostiky oblasti, která může být v člověku ohrožena do nedalekého budoucna, aniž by o tom dotyčný měl třeba jen tušení.

Zábavný pořad byl natočen, účastníci s televizním štábem i studiovými diváky po jeho skončení živě diskutovali, když se Jana Skálová odhodlala populárnímu herci své tušení sdělit, navíc s označením oblasti, konkrétně se týkala onemocnění střev, vedoucího až k možné operaci. Moderátor informacipřijal, ale dal najevo, že problémy se zdravím žádné nemá avěnoval se svým dalším povinnostem. Jeho manželka pak řekla Janě Skálové, aby jim příště již podobné věci neříkala a už vůbec ne v takové společnosti, navíc, že je to něco jako nesmysl, že se prostě plete.

Uběhl nějaký čas a Jana Skálová šla navštívit svého známého, primáře chirurgie Střešovické nemocnice doktora Lednického, aby mu popřála hezké Vánoce a předala mu drobný dáreček. Seděli v lékařském pokoji, když se ozvalo zaklepání a vešlasestřička, která šla panu primáři představit slavného herce, jenž byl u nich právě hospitalizován na doporučení lékařů a čeká jej operace tlustého střeva. Setkání umělce s kartářkou právě zde se najednou protnulo s jeho udivením v jakýsi tajemný zážitek. Známá osobnost se rozpomněla na onu chvíli před časem vtelevizním studiu a hned se ptala, jak to vlastně všechno mohla Jana tak dlouho dopředu vědět a téměř určit diagnózu i soperačním důsledkem, když v té době mu nic nebylo. Pro pana primáře to zas takové udivení nebylo, protože svoji známou zná již dlouho. ĎÁBELSKÉ PAPÍRKY

Mezi Vánocemi Jana Skálová navštívila pacienta, jenž sezotavoval v nemocničním pokoji po úspěšné operaci. On jí dal na památku svoji nejnovější knížku, do které napsal i své věnování a s manželkou ji popřáli mnoho klientů s úspěšnými prognózami a ujistili ji, že rozhodně již nebudou podceňovat informace, které budou mít svůj původ postavený i na nevědeckém základu. Na karty tehdy také došlo a po Novém roce byl známý herec na jevišti zas v plné kondici.

Je možná škoda, že se ona známá osobnost zalekla skutečnosti, že by se veřejnost dozvěděla tímto způsobem jehotehdejší diagnózu, kterou objevily karty. Herec, ústy manželky, před vydáním této knížky nedal souhlas s uvedením jeho jména, proto ony termíny „populární herec, známá osobnost, moderátor...“ Proto zde není ani ono vlastnoruční věnování s doslovnýmobsahem: „Janičko, já Ti karty neumím vyložit, ale dokážu Ti popřát lásku ostatních. To taky není marný...“

I toto je klíčem do lidského nitra.