E-kniha: Cyklistika – Pavel Landa

Pavel Landa

Cyklistika

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2183. publikaci

© Grada Publishing, a.s., 2005

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Grafická úprava Jiří Pros

Sazba Lenka Neumannová

Fotografie v textu autor

Fotografie v barevné příloze AUTHOR,

Sportovní služby – Dr. Pavel Svoboda,

Nadace Partnerství – Greenways

Fotografie na obálce AUTHOR

Návrh obálky Trilabit s.r.o.

Grafická úprava obálky FPS REPRO

Počet stran 120 a 8 stran barevné přílohy

První vydání, Praha 2005

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

ISBN 80−247−0725−X Autor i nakladatelství děkují firmám UNIVERSE AGENCY s.r.o., SPORTOVNÍ SLUŽBY – Dr. Pavel Svoboda a Nadaci PARTNERSTVÍ – GREENWAYS za spolupráci.

Obsah 4 5

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Cyklistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Rekreanti, hobíci a profesionálové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Technika jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Cyklistický posed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Správný posed za jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Kulaté šlapání, neboli točení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Nácvik techniky jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Rytmus jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Silový a frekvenční projev stylu jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Trénink rytmu a frekvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Charakteristika cyklistiky z hlediska fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Metabolizmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Energie a práce svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Funkční parametry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Tepová – srdeční frekvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Hodnoty testu W 170 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Kyslíková spotřeba VO2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Laboratorní testy – biochemická vyšetření krve . . . . . . . . . . . . . . . 37

Testy funkčních předpokladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Teorie tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Tréninkové prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Plánování a sledování tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Trénink hobíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Sportovní forma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Frekvence – četnost zatěžování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Objem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Intenzita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Skladba tréninku a tréninková období . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Wellness forma tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Hobík−maximalista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Tréninkové metody v cyklistice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Tréninková jednotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Roční tréninkový cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Vybrané tréninkové postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Objemový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Rychlostní trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Vylaďovací trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Vysokohorský trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Záznam tréninku – sportestery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

Doplňkové sporty a tréninkové prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Doplňkové sporty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Trenažéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Posilování – silový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

Odpočinek a regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Strečink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Ostatní regenerační prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Výživa a doplňky stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Racionální strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Základní živiny – cukry, tuky, bílkoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Doporučený výběr sortimentu potravin pro jednotlivá jídla . . . . . . . 105 Pitný režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Doplňky stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Dopink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Hypoglykemie a praktické rady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Údržba jízdního kola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Literatura a internetové zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

6 7Úvod

Úvod

V této knize se budeme snažit postupně uvést cyklisty do krásy a tajemství tré−

ninku. Neobjevujeme „Ameriku“, budeme se však snažit podat vše co nejlépe

pochopitelnými slovy. Námi popisované informace je možné najít v mnoha dalších

učebnicích a knihách pro trenéry, sportovce a pro cyklisty. Možná bude něco

popsáno jinak, možná nebudou některé závěry „tradiční“, a to zejména ty, které

bychom chtěli číst a které jsou pro nás příjemné.

Naším cílem nebylo předložit čtenářům „kuchařku“, podle které by se dal „uvařit“

maximální výkon. I když nakonec proč ne právě kuchařku? Ovšem bez toho abso−

lutně maximálního výkonu. V každé kuchařské knize najdeme recept na svíčkovou!

Přesto je svíčková od maminky něco úplně jiného než od manželky a v malostran−

ské hospodě také chutná jinak. Stejně tak je to s tréninkem. Nikdo nedokáže, až

snad na „naučné“ televizní „limonádové“ seriály, po několika dnech tréninku

dokonale rozumět svému tělu a hravě porážet kohokoli. A pokud se tak některé

knihy popisující trénink tváří, je nutné k nim přistupovat s velkou opatrností a znač−

nou dávkou nedůvěry a pochybností.

Neexistuje jednoznačný a pro všechny účinný cyklistický tréninkový systém. Pouze

dlouhodobá trpělivá práce spojená s každodenním sledováním a hodnocením

může přinést výsledek. A to zdůrazňujeme – „může“, ale nemusí. Chceme, aby

naši čtenáři v knize objevili zejména krásu cyklistiky, krásu rychlosti a volnosti,

kterou může dát jenom jízda na kole. Chceme připravit prostý návod a ukázat mož−

nou cestu tréninku. Pokud se nám toto podaří aspoň u někoho, můžeme skromně

říci, že se nám záměr povedl.

Cyklistika Kolo a cyklistika jsou našimi každodenními partnery. Už jsme poznali neopakova− telnost prožitku jízdy v terénu, na osamělé lesní cestě, na silnicích vedoucích zalesněným údolím podél řeky, ale také „utrpení“ při stoupání na vrchol vybra− ného „kopce“ a potom nádherný pocit, že vše skončilo a teď pojedeme nějakou chvilku „zadarmo“. Nemohli jsme pochopit, jak to, že trasa z jednoho města do druhého „vede jenom do kopce“, i když jsou obě města ve stejné nadmořské výšce. Prodejce kol nás oslovuje jménem a vždy nabízí novinky, pracovník servisu ví o našem kole vše a pravidelně mu věnuje pozornost. A náš stroj, ten technický „zázrak“, ve kterém se ještě dá vyznat, již podle toho vypadá – u někoho začíná mít cenu jenom lehce ojetého automobilu střední třídy. Prostě, jsme odborníky na kolo a můžeme o jeho jednotlivých částech a jejich funkcích hovořit hodiny a hodiny. Jezdíme téměř denně, vedeme si pečlivě nějaké záznamy, sportester již máme „přečtený“ a začínáme hledat soupeře. Nebo jsme se již zúčastnili několika cyklo− maratonů, dostáváme se ve výsledkových listinách stále výše a máme okruh svých soupeřů. Nebo také jezdíme pouze pro radost a všechny akce (cyklomara− tony a podobně) bereme spíše jako společenskou událost, kde umístění není to prvotní a podstatné. Podstatný je prožitek z jízdy na kole ve skupině přátel, set− kání a poznávání nových míst, nových přátel a nových zážitků. Prostě – stali se z nás cyklisté. Nemusí to být ani takto, jenom jsme se prostě rozhodli, že nás neuspokojí jízda z města na chatu, chalupu a zpět a že bychom chtěli zkusit něco víc. Zřejmě jsou i jiné možnosti, jak přijít k tréninku na kole, nicméně všichni nakonec končíme u následujících otázek:

Mám vůbec předpoklady pro zlepšování kondice na kole?

A co se vlastně odehrává v mém těle při jízdě na kole?

Mohu to ovlivňovat a jak?

Je to trénink, nebo ne?

A co plánování?

A jak trénink vyhodnotit?

Jak jsem na tom ve srovnání s jinými a co bych měl zlepšit?

Jsou na to nějaké testy?

8Cyklistika 9

Jezdím technicky – nedřu se na kole zbytečně?

A jak se mám stravovat?

Co jsou to podpůrné a doplňkové prostředky stravovacího režimu?

Je můj pitný režim „to pravé“?

A jak regenerovat?

Které akce jsou pro mě?

Jak se připravit na závod?

Jak vypadá denní, týdenní údržba atd.? V jedné knížce nemůžeme dát odpověď na vše a na některé otázky nelze odpo− vědět vyčerpávajícím způsobem vůbec. Chceme zde poskytnout základní návod, základní filozofii, jak pokračovat, aby nám kolo a vše kolem něj přinášelo radost, krásné zážitky a pohodu. Předem zdůrazňujeme, že naším záměrem není návod na dosažení vrcholových výkonů, to je úkolem jiných publikací, ale návod, jak si v pohodě zvýšit výkonnost. Náš návod nebudeme odvozovat od tréninku špičko− vých cyklistů, bude zaměřen na rozvoj kondice a relativní zvyšování naší sportovní výkonnosti, což znamená zlepšování vlastní kondice, výkonu v závodech a dosa− hování maximálních výsledků efektivním vynaložením energie. Tedy, jinými slovy, budeme se zaměřovat na efektivní využití naší kondice, techniky a materiálního vybavení. Kniha je určena ženám a mužům ve věku od 15 let, kteří považují (nebo chtějí považovat) cyklistiku a jízdu na kole za nejkrásnější pohybovou aktivitu, chtějí se jí věnovat, nebo se jí věnují tři a více dní v týdnu po dobu nejméně jedné hodiny. Neměli by mít vážné zdravotní problémy. Častým impulzem pro zahájení tréninku na kole bývá nadváha. Cyklistika je pro úpravu hmotnosti jednou z nejvhodnějších sportovních aktivit. Tím, že se při jízdě na kole sedí, nejsou zatěžovány klouby dol− ních končetin rázy způsobenými hmotností těla a my jsme schopni jízdy (těles− ného zatížení mírné intenzity) trvající i několik hodin. V knize není speciální kapi− tola o úpravě hmotnosti, průběžně však na tuto variantu upozorňujeme. Kniha je určena také těm, kteří se zúčastnili (nebo se chtějí zúčastnit) jednoho či více cyklomaratonů nebo akcí určených právě pro kategorii cyklistů. Je napsána pro ty, kteří mají cyklistiku a jízdu na kole jako svého koníčka, i pro ty, kteří cyklistiku využívají ke zvyšování své kondice a tím také ke zlepšování obecné výkonnosti. Cyklistice však nepodřizují zaměstnání, věnují jí pouze svůj volný čas. Ačkoliv zdů− razňujeme pohodu a krásu jízdy na kole, nemáme tím na mysli pohodu lenošení, nir− vánu absolutního klidu a uvolnění, ale krásu pohybu, „pocitu“ těla, pohodu ovládání sebe sama.

Rekreanti, hobíci a profesionálové

Nejdříve si cyklisty rozdělíme do několika kategorií, abychom mohli v dalších kapi−

tolách lépe rozepsat naše postupy a názory. Je nám jasné, že hranice mezi jed−

notlivými kategoriemi cyklistů nejsou ostře ohraničené, někdo je může zpochyb−

ňovat, domníváme se však, že pro naše potřeby je toto dělení dostatečné. Na

základě mnohaletého kontaktu s cyklistickou veřejností jsme si tyto kategorie sta−

novili podle vlastního uvážení a zkušenosti.

Cyklista−rekreant

Rekreační cyklista – rekreant – je vlastníkem kola, horského, silničního nebo trek−

kingového, lhostejno jakého, které využívá k mnoha účelům, na nákupy, pro cestu

do práce a z práce nebo na cestu do hospody a zpět. Občas si na kole udělá výlet

nebo se s partou kolegů a přátel zúčastní nějaké cyklistické akce. Zpravidla nemá

zvláštní vybavení a pro jízdu na kole využívá „běžné“ sportovní oblečení, obuv a další

vybavení. Svým cyklistickým aktivitám nepřikládá velkou váhu a nepřizpůsobuje jim

svůj životní režim, nesleduje speciální literaturu. Rekreačním cyklistům je určena

naše kniha Rekreační cyklistika, kterou vydalo nakladatelství Grada v roce 2004.

Cyklista−hobík

Cyklista−hobík (tak si jej dovolíme nazvat) je vybaven kolem přesně podle jeho

výběru – silničním, horským, trekkingovým... Svůj stroj využívá výhradně (zpravi−

dla) k vyjížďkám – tréninkům. Má vysoké nároky na materiál a do svého stroje

investuje nemalé částky. Pro jízdu na kole má speciální vybavení – dres, kalhoty,

boty, rukavice, brýle, přilbu. Jízda na kole se stala neoddělitelnou součástí jeho

životního režimu. Cyklistika je pro něj plánovitou a plánovanou činností, pečlivě

sledovanou a evidovanou. Pravidelně se zúčastňuje uvážlivě vybraných cyklistic−

kých závodů a má skupinu svých soupeřů. Některé tyto akce jsou pro něj téměř

„kultovní“ a jsou nepostradatelnou součástí jeho ročního plánu. Někteří hobíci

jsou organizovaní v cyklistických sportovních klubech a zejména mladší kategorie

sní o profesionální cyklistické kariéře.

Hobík trénuje pravidelně, zaměřuje se na růst relativní výkonnosti a kondice.

Tréninku a růstu výkonnosti a kvalitní regeneraci podřizuje svůj pitný a stravovací

režim, využívá podpůrných a doplňkových dietetických prostředků, regeneračních

10

procedur a doplňkových sportů (lyže, běh, posilování...). Hobík tedy začíná někde tam, kde rekreační cyklista začne jezdit pravidelně nejméně třikrát týdně, a končí někde u rozhodnutí věnovat se cyklistice jako svému hlavnímu zaměstnání. V rámci kategorie hobíků existuje ještě jedna podskupina, výrazně se odlišující, která sama sebe nazývá „cykloholici“. To je skupina cyklistů, pro které se stalo kolo drogou a této závislosti zcela propadli. Je to však krásná, nezaměnitelná, nenahraditelná a, pokud je nám známo, také povolená závislost a droga, která ještě nikomu neu− škodila. Hobíci jsou přesně ta skupina cyklistů, které jsou věnovány naše další kapitoly. Náš hobík, ke kterému se chceme obracet a pro kterého píšeme tuto knížku, je někde uprostřed této skupiny a vyznačuje následující charakteristikou:

trénink zaměřuje na kondici;

preferuje zdraví;

zlepšuje pouze relativní výkonnost, jeho cílem není absolutní výkon a dobré

umístění ve vrcholných závodech;

trénink podřizuje své profesi a sportovní aktivitu bere jako prostředek pro

zlepšení svých pracovních výsledků ve vztahu ke kondici. Použili jsme zde pojem „relativní výkonnost“ a „relativní výkon“. Protože budeme tyto pojmy citovat ještě několikrát, vysvětlíme je. Trénink je přizpůsoben jak mož− nostem časovým (kolik času můžeme tréninku věnovat), tak i možnostem našeho organizmu (věk, zdravotní stav a „sportovní“ minulost). Proto můžeme dosahovat pouze „relativní výkonnosti“ (bráno jako stav organizmu) a „relativního výkonu“ (jako výsledek výkonnosti v konkrétním závodě). „Relativní výkonnost“ a „relativní výkon“ nemají předem stanovené předpoklady a cíle, může jich dosáhnout každý. Pro začátek a pro dosažení takové výkonnosti neexistuje tedy žádný limit. Lépe to lze poznat v porovnání s další kategorií profesionálů. Cyklista−hobík by měl tedy splňovat následující předpoklady:

je vlastníkem kvalitního kola, vyzná se v něm a sleduje novinky;

je vybaven další výstrojí – boty, rukavice, kalhoty, dres, přilba aj.;

sleduje své sportovní cyklistické aktivity – píše si deník v knižní nebo elek−

tronické podobě a pravidelně jej vyhodnocuje, má např. sportester a sleduje

zatížení v průběhu svého tréninku;

závodí na akcích a soutěžích odpovídajících jeho výkonnosti minimálně jednou

v roce, na tyto závody se speciálně připravuje, jeho závodní činnost však

nemá za cíl účast na vrcholných cyklistických soutěžích;

11Rekreanti, hobíci a profesionálové

poměřuje se s kolegy, partnery v klubu, v cyklistické partě a podobně;

spolupracuje s lékařem a sleduje svůj zdravotní stav;

cyklistika je pro něj způsobem relaxace, odreagování se od zaměstnání,

prostředkem pro udržování a zvyšování kondice a formou kvalitního využívání

volného času;

cyklistika je jeho životním stylem. Cyklista−profesionál Cyklistika je pro tuto kategorii sportovců jejich profesí, plně se jí věnují, vše musí mít na nejvyšší úrovni a jejich cílem je „absolutní výkonnost“ a „absolutní výkon“ na mistrovských soutěžích ČR, Evropy, světa a na olympijských hrách. Výkonnost i výkon je tedy předem dána umístěním, časem a podobně. „Absolutní výkonnost“ a „absolutní výkon“ jsou pojmy vztahující se k profesionální kategorii. Tréninku a přípravě k závodům je podřízeno vše, „absolutně“ vše. Až podle toho, jak si pro− fesionál naplánuje přípravu, trénink, závody a regeneraci, plánuje vše ostatní. Musí mít absolutní předpoklady, dlouhodobou přípravu a vynikající zdravotní stav. „Absolutní výkonnost“ i „absolutní výkon“ má předem stanovené předpoklady a předem stanovené cíle. Pokud cyklista−profesionál nesplňuje některý z předpo− kladů, může o „absolutní výkonnosti“ a o „absolutním výkonu“ uvažovat jenom stěží. Ani splnění předpokladů pro „absolutní výkonnost“ však nezaručuje vítěz− ství, tedy „absolutní výkon“.

12 13Technika jízdy

Technika jízdy

Ve většině individuálních sportů může úspěchu dosáhnout pouze ten, kdo nalezne

optimální rytmus svého pohybu. To mu umožní šetřit energii organizmu. Jakékoliv

zrychlení či zpomalení sportovce zbytečně vyčerpává. Jen inteligentní jedinec je

schopen vybojovat ten ohromný boj, kterým je hledání přirozeného rytmu. Nikdo

nemůže očekávat, že jej nalezne dříve než po deseti letech tvrdé a usilovné práce.

(Citát profesora Francesca Conconiho).

Smyslem této kapitoly je naučit se „učit se“ na kole „jezdit“ ještě před tím, než se

na kole naučíme „dřít“. Že to není nic jednoduchého a nic, co bychom se mohli

naučit za jeden trénink, lze odvodit již z citátu. Nelze najít optimální rytmus cyklis−

tického pohybu bez správné techniky jízdy na kole, která je pak ovlivněna zejména

správnou polohou těla cyklisty, odborně i laicky nazývanou posed.

Cyklistický posed

Předpokladem kvalitního výkonu, odpovídajícího našemu celoročnímu snažení, je

v první řadě správný posed. Nalezení správné polohy, nebo také „posazu“ či „pose−

du“, není vůbec jednoduché a mnohdy s sebou přináší hodně pokusů a omylů.

Přesto existuje několik pravidel, která můžeme považovat za jakousi startovní

pozici.

Nastavení výšky sedla

Během let bylo vyvinuto několik formulí, které mají za cíl určit odpovídající výšku

sedla. My se zmíníme o dvou nejběžnějších. Než začneme cokoliv „ladit“, dopo−

ručujeme obout si boty, v nichž budeme jezdit nejčastěji. Nejjednodušší a prav−

děpodobně i nejrychlejší metoda je určení výšky sedla při jízdě na trenažéru.

Usedneme na kolo, paty spustíme na pedály a „šlapeme pozpátku“. Paty by měly

být po celou dobu pohybu v kontaktu s pedály. Zkontrolujeme, zda nedochází k „pře−

nášení“ boků ze strany na stranu. V dolní poloze pedálu s klikou by měla být noha

mírně pokrčena v koleni (ne křečovitě natažena). Druhá metoda zní následovně –

v tretrách se postavíme ke stěně a změříme vzdálenost mezi podlahou a rozkrokem.

Získaný údaj vynásobíme číslem 1,09. Hodnota, kterou takto získáme, odpovídá

vzdálenosti mezi sedlem a osou pedálu (klika je rovnoběžně se sedlovou trubkou).

Musíme mít na zřeteli, že obě uvedené metody nabízejí jakousi orientační hodnotu,

další „milimetry“ již musíme doladit během tréninku. Sedlo u horského kola nasta−

víme stejně, nebo o trochu níže tak, aby těžiště těla nebylo příliš vysoko.

Nastavení sedla vpřed a vzad Koleno by mělo být vertikálně nad osou pedálu, kliky vodorovně se zemí. Toto pra− vidlo je považováno za první krok vedoucí ke správnému rozložení tělesné hmot− nosti a efektivní technice šlapání. Spustíme−li z čéšky kolmici, měla by procházet osou pedálu. Někteří jedinci preferují posunutí kolena asi o 3 cm vpřed. Pozor – posouváme−li sedlo vpřed, je třeba znovu zkontrolovat a případně změnit nasta− vení jeho výšky.

Sklon sedla Sedlo by mělo být ve vodorovné poloze, lze však akceptovat i mírně zvednuté či mírně skloněné nastavení. Pokud by ale bylo sedlo příliš vzhůru, měli bychom snahu klonit pánev směrem dozadu a výsledkem by byla zvýšená zátěž na dolní partii zad. V opačném případě, se sedlem příliš skloněným, bychom klouzali dolů. Úzká přední část poskytuje malou oporu a kvůli stabilitě jsou pak zápěstí a paže zatíženy přílišným tlakem.

Poloha nohy na pedálu Také umístění nohy na pedálu má svá pravidla. Nejširší část chodidla by měla být nad osou pedálu. Samozřejmě, ani tady není nic striktně určené, někteří cyklisté preferují nastavení kufru na tretře tak, aby noha byla lehce před osou, nebo nao− pak za ní. Správný posed za jízdy Na kole musíme zejména sedět. Výjimka nastává tehdy, když je stoupání tak prudké, že jej „v sedle“ nevyjedeme, musíme se ze sedla postavit a kopec „vydu− pat“. Ale i v tomto případě se horní polovina těla pohybuje minimálně.

Trup Trup cyklisty by měl vytvářet uvolněný oblouk – „luk“ nad středovou trubkou (viz obr. 1). Celá horní polovina těla by se měla na pohybu cyklisty podílet zejména tím, že nedělá vůbec nic. Tělo (tedy trup) by mělo celou hmotností „sedět“ v sedle. Sám jezdec to pozná tak, že musí cítit celou váhu těla, tedy hmotnost, v sedle. Dobrou pomůckou je postup, při kterém na rovné cestě uvolníme tretry z pedálů, „zasedneme“ do sedla, dáme tretry zpět do pedálů, pečlivě sledujeme, abychom se do pedálů „nepostavili“ a začneme volně šlapat – otáčet klikami. Měli bychom mít pocit, že pracují pouze dolní končetiny. V sedle bychom měli neu−

14 15Technika jízdy

stále cítit stejný tlak hmotnosti těla. Pokud v sedle sedíme a pro pohyb využíváme

pouze dolní končetiny, tělo, a zejména pánev, se téměř nehýbe.

Velkou a poměrně častou chybou je, že v pedálech „stojíme“ a tělo nespočívá

celou vahou v sedle. Vnější pozorovatel to pozná podle charakteristického poska−

kování. Pokud se nám nedaří v sedle „sedět“ (stojíme v pedálech), dochází k velmi

rychlé únavě dolních končetin. Je tedy třeba naučit se na kole „sedět“.

Obr. 1 Pozice trupu cyklisty

Obr. 2 Uvolněný posed

Horní končetiny Ruce drží volně (ne křečovitě) řídítka, lokty směřují šikmo vně dozadu. Ramena jsou uvolněná a měli bychom v nich mít pocit „šířky“, tj. neměli bychom je tlačit dopředu. Ramena by svým postavením neměla „utlačovat“ hrudník a vadit tak uvolněnému dýchání.

Dolní končetiny Stehna by měla být v rovnoběžném postavení s podélnou osou kola a kolena bychom měli jakoby „tlačit“ k vodorovné trubce. Jednou z častých chyb, kterou můžeme vypozorovat u začátečníků (a nejen u nich), je postavení kolen daleko od vodorovné trubky rámu, daleko od kola – „rozevřená“ stehna. Chodidlo by mělo být rovnoběžně s podélnou rovinou kola, tedy s klikou. V případě, že používáme nášlapné SPD pedály nebo pedály LOOK, je nastavení chodidel do této roviny automatické. Může se však stát, zejména u horských kol s běžným pedálem, že paty směřují k rovině kola a špičky vně. Téměř vždy je to spojené s rozevřením stehen. Je proto dobré hned od počátku využívat „pevné“ spojení trety s pedálem pomocí systémů SPD nebo LOOK, které toto postavení chodidla téměř vylučují. Obr. 3 Správná (uvolněná) poloha paží Obr. 4 Nesprávná poloha paží

+

16 17Technika jízdy

Kulaté šlapání, neboli točení

Všichni sice používají pojem „šlapání na kole“, šlapání je ale vlastně velkou chy−

bou. Do klik (pedálů) nešlapeme, tj. netlačíme na ně silou pouze směrem dolů,

ale snažíme se klikou točit po celém obvodu. Nejlépe se točení nacvičuje při mír−

ném stoupání na rovné asfaltové cestě. Do kola si pořádně sedneme a pomalu

s minimem síly začneme „roztáčet“ středové kliky. Snažíme se působit po kruhu

co nejmenší silou, měli bychom mít „dobrý pocit“ z přenosu síly do klik. Jakékoliv

trhavé pohyby, poruchy plynulosti pohybu nebo rytmu znamenají, že je něco

špatně. Chybou je „prošlapávání“ pat. Úhel v kotníku by měl být o něco málo větší

než 90° a neměl by se po celou kruhovou dráhu příliš měnit. Pohyb „probíhá“

pouze v kolenou a kyčlích. Tahání směrem nahoru přes nárt tretry je úplně špatně.

Při větší frekvenci šlapání a menší síle bychom měli mít pocit, že tretry nešlapou,

ale „kloužou“ v kruhovém pohybu.

Obr. 6 Nesprávná poloha dolních konče−

tin – kolena jsou daleko od středové

trubky

Obr. 5 Správná poloha dolních končetin

Některá doporučení hovoří o „kulatém šlapání“, četli jsme přirovnání k pohybu předních nohou a kopyt koně (skutečně trefné) a můžeme říci, že tento pohyb se také podobá pohybu při běhu. Neklamnou známkou špatné techniky šlapání, zejména při lehkém převodu a vyšší frekvenci, je poskakování v sedle. To je dáno tím, že do klik šlapeme kolmo k zemi („šlapeme zelí“) přehnaně velkou silou, pohyb tedy není prováděn po kruhu. Nácvik techniky jízdy Nejlépe se technika jízdy nacvičuje na cyklistickém trenažéru – na válcích, bez upev− nění kola a na lehký převod. Má to dvojí význam. Za prvé se zde projeví každý pohyb horní části těla (trupu) poskakováním a smýkáním kola po válcích. Za druhé – válce můžeme postavit před zrcadlo a sledovat, jak na kole sedíme. Tak poznáme, jaké děláme chyby, zkušenější cyklista nebo trenér nás na ně může případně upozornit. Nezanedbatelnou pomůckou při nácviku techniky jízdy je pozorování jízdy špičkových cyklistů. Platí, že si správný pohyb musíme umět „vybavit“i se zavřenýma očima. Po− kud takto správnou jízdu„vidíme“, je to první předpoklad, že i námi realizovaný pohyb bude takový, jaký má být. Odborně se tomu říká ideomotorický trénink a je založen na tom, že si nejdříve vytváříme správnou představu o daném pohybu a tato před− stava je pak realizována v pohybu samém. Můžeme si také nechat natočit svoji jízdu na video a doma ji porovnat s jízdou špičkového cyklisty. Při natáčení mějme na paměti, že by to neměla být jenom „ukázková“ jízda na začátku tréninku, ale také jízda na jeho konci, při únavě a zejména v situaci, kdy nevíme, že nás někdo snímá.

Obr. 8 Nesprávné postavení chodidla –

pata „propadá“ pod osu pedálu Obr. 7 Správné postavení chodidla na pedálu

18 19Technika jízdy

Všechna tato doporučení a návody jsou

však pouze pomůckou pro vylepšení

a urychlení nácviku techniky jízdy. Nic

nenahradí stovky a tisíce kilometrů

najetých na kole, při kterých cílevědomě

hledáme svůj nejlepší posed, svoji nej−

lepší techniku. A jsme zase na začátku

kapitoly „...až deset let tvrdé práce...“

Hrůza! Nás, jako hobíky, však těch

deset let nemusí nijak strašit. Ze

začátku stačí nedopouštět se základ−

ních chyb, nesnažit se kolo „znásilnit“

a využívat všech jeho technických před−

ností a vybavení. Technikou bychom se

měli zabývat v každé jízdě tak, že

budeme sledovat náš pohyb, ostatní

cyklisty a vyhledávat to, co je pro nás

nejefektivnější.

Přehazovačka a přesmykač

K technice jízdy na kole neodmyslitelně patří ovládání převodů. „Chrastící“ řetěz,

přeskakování o dva a více pastorků při změně převodů, to jenom stěží hovoří

o dobré technice jízdy. Pokud přímo nesledujeme práci řadicích páček cyklisty,

neměli bychom o tom, že mění převod, ani vědět. Zejména změna převodů ve

stoupání je ukázkou zvládnutí techniky. Změna pastorku, nebo talíře, se musí

uskutečnit maximálně na jedno otočení klik. V době, kdy se mění pastorek (talíř),

je nutné točit klikami volně a ne v „tahu“. Před stoupáním měníme včas velikost

talíře přesmykačem. Při prudkém stoupání za jízdy na horském kole se nám to již

zpravidla nepodaří. Změna převodu by se neměla projevit na frekvenci šlapání.

Má být provedena přesně v okamžiku, kdy již nastavený převod nezvládáme a začí−

náme měnit frekvenci jízdy – při jízdě do kopce zpomalujeme frekvenci a při jízdě

s kopce zrychlujeme. Přesmykač a přehazovačka slouží zejména k tomu, abychom

si udrželi optimální frekvenci šlapání.

Frekvence šlapání

Frekvence, nebo také kadence, šlapání je vyjádřena v počtu otáček klik za minu−

tu. Její spodní hranice je téměř nulová, horní hranice se blíží 100 otáčkám za

minutu. Optimální frekvenci bychom našli někde mezi 60–80 otáčkami za minutu.

Obr. 9 Válce – každá chyba v technice

jízdy je vidět

Frekvence šlapání závisí na mnoha faktorech. Kromě individuálních předpokladů,

o kterých budeme psát dále, je to jistě profil tratě. V dlouhých a prudkých

stoupáních je někdy nemožné udržet naši frekvenci a při šlapání „ze sedla“ se

frekvence ještě snižuje. Naopak v mírném klesání a s dobrým větrem v zádech

zpravidla na frekvenci přidáme.

Rytmus jízdy

Cíleným výsledkem zvládnutí cyklistického posedu a správné techniky jízdy by měl

být pro cyklistu optimální rytmus jízdy jako projev ustálené a téměř neměnné frek−

vence šlapání. Při rovnoměrném zatížení se fyziologické funkce v organizmu cyk−

listy ustálí, dostanou se do rovnovážného stavu a jsou schopny zajistit dlouho−

dobý vytrvalostní výkon. „Vyhledání“ optimálního rytmu a jeho zažití je dlouhodobý

proces, trvá i několik sezon a v podstatě není nikdy ukončen. Nicméně se k tomu

správnému rytmu musíme co nejvíce blížit a v každém tréninku jej zkoušet a „zaží−

vat“. Také platí, že to, co nám vyhovuje v letošní sezoně, nemusí být optimem

v sezoně další. Stačí malé změny v hmotnosti, pořízení si nového kola, prodělané

zranění a podobně a vše může být jinak. Nejvíce se to týká dospívající mládeže

zhruba mezi 13.–20. rokem věku, kdy dochází k velmi radikálním změnám spoje−

ným s růstem. Pákové poměry končetin se mohou měnit i během několika měsíců

a to, co platilo v květnu, už nemusí být v září pravdou. Mladí cyklisté v tomto věku

by měli pečlivě sledovat svůj růst a s pomocí zkušených cyklistů nebo trenérů rea−

govat na každou změnu.

Na správný rytmus jízdy mají také vliv další dva faktory (kromě vlastní techniky jízdy,

která je rozhodující). Jednak je to somatotyp, který vypovídá o tom, jaké předpo−

klady z hlediska stavby těla máme k technice jízdy a tím samozřejmě také k rytmu.

Pyknický a atletický typ je vybaven silnou kostrou, vyvinutým svalstvem a má ten−

denci k silovému projevu. Cyklisté těchto somatotypů volí spíše těžší převod a nižší

frekvenci šlapání. Astenický typ je charakterizován dlouhými končetinami a štíhlým

svalstvem, a proto bude zřejmě volit spíše lehčí převody a vyšší frekvenci šlapání.

Je tedy zapotřebí, abychom si uvědomili, jaký jsme typ z hlediska stavby těla a jaký

projev cyklistické techniky a rytmu šlapání nám bude vyhovovat.

Dalším faktorem, ovlivňujícím rytmus jízdy, je osobnostní charakteristika jedince

– zejména temperament. Cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik – čtyři

základní projevy temperamentu. Zcela jistě bude mít jiný „projev“ v rytmu jízdy

flegmatik a jiný cholerik. U flegmatika můžeme předpokládat nižší frekvenci a ten−

denci k celkově pomalejšímu, ale stabilnímu projevu, u cholerika to bude zřejmě