načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cvičení na bolavá záda -- Druhé, rozšířené a doplněné vydání - Daniela Stackeová

Cvičení na bolavá záda -- Druhé, rozšířené a doplněné vydání

Elektronická kniha: Cvičení na bolavá záda -- Druhé, rozšířené a doplněné vydání
Autor:

Rozšířené vydání úspěšné publikace je určeno pro všechny, kteří chtějí předejít bolestem zad nebo si od nich ulevit a slouží jako návod, jak postupovat při cvičení proti ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 200
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: Druhé, rozšířené a doplněné vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0411-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Soubor cviků pro prevenci i odstranění bolesti zad jako jedné z nejčastějších zdravotních potíží. Rozšířené a doplněné vydání. Zkušená autorka zmiňuje možné příčiny a způsoby terapie bolesti zad. Hlavní část knihy tvoří soubor cviků rozdělených podle jejich účinků (protahovací, uvolňovací, posilovací a balanční cviky) a zároveň podle toho, na jakou část těla a páteře působí. Kromě samotných cviků je důležité i správné dýchání a odpočinek, proto jsou do knihy zahrnuty i dechové a relaxační cviky a techniky. Kniha je určena laickým zájemcům i fyzioterapeutům a odborníkům v oblasti sportu.

Popis nakladatele

Rozšířené vydání úspěšné publikace je určeno pro všechny, kteří chtějí předejít bolestem zad nebo si od nich ulevit a slouží jako návod, jak postupovat při cvičení proti bolestem zad. Metodika popsaná v knize je originálním postupem, který vznikl na základě přístupů užívaných ve fyzioterapii a ve zdravotní tělesné výchově.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

fitness

D

sila

kondice

Daniela Stackeová

·"

,,

VICBDI na

,, ,,

DRUHt

rozšířené

a doplněné

vydání


Svaly přední strany těla

př íčný

sval břišní

zevní šikmý

sval břišní

vnitřní šikmý

sval břišní

zdvihač hlavysvaly kloněné

velký sval prsní

malý sval prsní

pilo vitý

sval přední

př ímý

sval břišní

štíhlý

sval stehenní

sval hřebenový

dlouh ý

přit ahovač

velký přit ahovač

krátký

přit ahovač

sval

bedroky člostehenní

čtyřhlavý

sval stehenní

př ímý sval

stehenní

napínač

povázky

stehenní

sval

krejčo vský

přední sval holenní

dlouh ý nat ahovač

prstů

dlouh ý nat ahovač

palce

dlouh ý sval lýtk ový

krátký sval lýtk ový

ohybače

zápěstí a prstů

dvojhlavý

sval pažní

hluboký

sval pažní

sval hák ový

sval delto vý

SVALY – PŘEDNÍ STRANA TĚLA


Svaly zadní strany těla

čtyřhranný

sval bederní

svaly

rombické

široký sval

zádový

sval trapézový

vzpřimovače trupu

a páteře

horní část

trapézového svalu

hluboké svaly

šíjové

velký sval hýžďový

střední sval

hýžďový

malý sval

hýžďový

napínač

povázky stehenní

sval poloblanitý

sval pološlašitý

dvojhlavý sval

stehenní

zadní sval holenní

trojhlavý sval lýtkový

dlouhý ohybač prstů

dlouhý ohybač palce

sval zákolenní

sval

nadhřebenový

malý sval oblý

sval

podhřebenový

velký sval oblý

kyvač lopatky

trojhlavý sval

pažní

natahovače

zápěstí

a prstů

sval deltový

sval

podlopatkový

SVALY – ZADNÍ STRANA TĚLA


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Daniela Stackeová

CVIČENÍ NA BOLAVÁ ZÁDA

Odborná recenze Mgr. Věra Knappová, Ph.D.

Kniha je monografie.

Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladateství Grada Publishing, a. s.

Autorka doc. PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D. působí na VŠTVS Palestra, s. r. o. Praha.

Vydala Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 6807. publikaci

Fotografie Miroslav Šneberger

Odpovědná redaktorka Ivana Kočí

Jazykové úpravy Eliška Tersago

Sazba Jakub Náprstek

Počet stran 200

Druhé, rozšířené a doplněné vydání, Praha 2018

Vytiskla tiskárna TISK CENTRUM s. r. o., Moravany

© Grada Publishing, a. s., 2018

Cover Design © Grada Publishing, a. s., 2018

Tato publikace byla zpracována na základě nejnovějších dostupných vědeckých poznatků

a praktických zkušeností autorského týmu. Nakladatelství ani autoři nepřebírají zodpovědnost

za případné neúspěchy, nevýhody nebo potíže způsobené cvičením.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-271-0983-8 (pdf)

ISBN 978-80-271-0801-5 (ePub)

ISBN 978-80-271-0411-6 (print)


Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

ÚVOD DO TEORETICKÉ ČÁSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Bolesti zad jako civilizační choroba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

Anatomie zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Páteř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Zádové svaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Funkční poruchy hybného systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Hluboký stabilizační systém páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21

ZÁKLADY AUTODIAGNOSTIKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

TERAPIE BOLESTÍ ZAD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Komplexní terapie bolestí zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Farmakoterapie bolestí zad. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Prevence vzniku bolestí zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Zásady správného držení těla v sedu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Pohybová aktivita v prevenci a terapii bolestí zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Sportovní aktivity při bolestech zad. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29

Pilates . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

CVIČENÍ PROTI BOLESTEM ZAD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Koncepce cvičení proti bolestem zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Které svaly posilovat a které naopak protahovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Uvolňovací a protahovací cvičení (strečink) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Strečink a uvolnění svalů beder . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Protahovací cviky na bederní oblast. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40

Uvolňovací cviky na bederní oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Strečink a uvolnění svalů šíje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Strečink a uvolnění svalů obličeje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .70 Cviky zaměřené na aktivaci hlubokých flexorů krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Cviky zaměřené na rotátory páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Protažení flexorů kyčelního kloubu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84 Posilování břišních svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Cviky zaměřené na posílení spodní části břišních svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Posilování břišních svalů ve výdržích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Posílení hýžďového svalstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Protažení prsních svalů a uvolnění hrudní páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Protažení svalů v okolí lopatky a uvolnění ramenních kloubů . . . . . . . . . . . . . . 131 Posilování svalů zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Strečink a uvolnění svalů dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Protahovací cviky na skupinu flexorů kolenního kloubu (svaly na zadní straně stehna). . . . . . . 148

Protahovací cviky na skupinu adduktorů stehna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Protahovací cviky na lýtkové svaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Uvolnění svalů dlaně a plosky nohy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Cvičení zaměřená na nácvik stability – balanční cvičení. . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

DECHOVÁ CVIČENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

RELAXAČNÍ TECHNIKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Základní relaxační polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Nácvik relaxace po předchozím napětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Jacobsonova progresivní svalová relaxace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

Schultzův autogenní trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

První stupeň autogenního tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

DALŠÍ MOŽNÉ METODY A TECHNIKY V PREVENCI

A TERAPII BOLESTÍ ZAD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Alexandrova technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Hlavní koncept Alexandrovy techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Důležité pojmy Alexandrovy techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Účinky Alexandrovy techniky a způsob jejího využití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Resumé – Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Seznam bibliografických citací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

7

PŘEDMLUVA

Předmluva

Od prvního vydání publikace Cvičení na bolavá záda uplynulo již pět let a velice mě těší, že

kniha měla úspěch. Využívali ji při svém studiu studenti vysokých škol, ale především podle ní

doma cvičili její čtenáři. Dokonce mi řada z nich o svých pokrocích ve cvičení a o tom, jak jim

cvičení pomohlo ke zmírnění bolestí zad, napsala – a právě tato zpětná vazba se pro mě stala

velkou motivací k tomu, abych se pustila do práce na aktualizaci a doplnění textu.

Dostává se vám do rukou kniha, která je zaměřená na jednu z nejčastějších zdravotních potíží

současné populace, a tou jsou bolesti zad. Jejich příčiny jsou různorodé a bude jim věnována

jedna z kapitol v úvodu knihy. Často není ani pro odborníky jednoduché hlavní příčiny bolestí

zad u konkrétního jedince na první pohled poznat, mimo jiné také proto, že to zpravidla není

příčina jedna, ale kombinace vlivu více faktorů. Nejčastěji jsou to svalové dysbalance (neboli

svalová nerovnováha) spolu s vadným držením těla (příčinou bolestí zad však může být ione

mocnění vnitřních orgánů, a to je třeba předem vyloučit). Abyste byli schopni jejich hlavní

známky poznat na svém vlastním těle, věnovala jsem v úvodní části knihy jednu z kapitolmož

nostem autodiagnostiky, neboli návodu, jak sám na sobě diagnostikovat zkrácení neboosla

bení určitých svalů či celých svalových skupin a projevy vadného držení těla.

Na léčbě bolestí zad se můžete výrazně podílet vy sami, a to změnou životního stylu,přede

vším pravidelně prováděnou vhodnou pohybovou aktivitou. Bolesti zad tak mohou mít svůj

význam – mohou pro vás být informací, že je třeba ve vašem životě a v přístupu sami k sobě

samým něco změnit, a zároveň vás tak vlastně chrání před vážnějším poškozením zdraví, ke

kterému by mohlo dojít, pokud byste je ignorovali. I když je pohyb v léčbě bolestí zad velmi

důležitý, existují i takové sportovní aktivity, které jsou pro jedince trpící bolestmi zad nevhodné,

a těm je rovněž věnována jedna kapitola této publikace. Kniha je určena širokému spektru

čtenářů, od laiků až po odborníky a také studenty oborů tělesná výchova, sport a fyzioterapie.

Bylo obtížné volit takové jazykové prostředky, aby byl text srozumitelný všem čtenářům, aby

tedy nebyl ani příliš odborný, ani příliš jednoduchý a obecný. V oblasti užité terminologie jsem

se snažila o jakýsi „kompromis“. Cviky nejsou popisovány striktním tělovýchovným názvoslo

vím, na některých místech, kde by mohl být užitý termín laikovi nejasný, jsem volila popis

daného cviku nebo polohy těla jazykem běžným. Cviky, které v publikaci najdete, jsouinspiro

vány postupy užívanými ve fyzioterapii, v léčebné a zdravotní tělesné výchově, v józe a vrůz

ných moderních druzích kondičního cvičení, jako je třeba Pilates a další. Nicméně v této knize

najdete spíše cviky základní, jednoduché, aby byla srozumitelná skutečně každému a aby tak

bylo riziko možných chyb při cvičení minimální. Osobně jsem zastáncem cvičení pod vedením

odborníka, obzvláště v začátcích, ale pro každého nemusí být tato možnost z různých důvodů

dostupná. Snažila jsem se cviky uspořádat a popsat tak, aby i ti z vás, kdo nemají s podobným

cvičením žádnou zkušenost nebo nebyli obdařeni sportovním talentem, zvládli cviky provést

správně. Proto jsou také řazeny od snazších k náročnějším. V tomto sledu je provádějte, a to

nejen z důvodu nácviku techniky provádění jednotlivých cviků, ale i kvůli navození jejichopti

málního účinku. Nezapomeňte na to, že pro dosažení žádoucího efektu cvičení, tedy zmírnění

8

bolestí zad, je třeba cvičit pravidelně a dlouhodobě. Nepotřebujete k tomu nic než podložku

na cvičení, popř. další pomůcky jako ručník, overball, gymnastický míč, popř. balanční pod

ložku, tedy žádné velké finanční výdaje. Je třeba si jen najít čas na cvičení a hlavně motivaci.

Věřím, že vám kniha pomůže nejen ke zmírnění bolestí zad, ale i k lepšímu porozuměnívlast

nímu tělu a k dosažení celkového pocitu životní pohody, dnes označovaného jako „well-being“.

V tomto druhém vydání naleznete oproti předchozímu navíc zejména nové cviky. Na základě

vlastních praktických zkušeností se zdravotním cvičením, během nichž často pozoruji, k jakým

chybám dochází v technice provádění cviků zaměřených na svalovou rovnováhu a také to, jak

je jejich správné provedení pro řadu cvičenců velmi náročné, jsem se snažila zásobník cviků

doplnit o takové cviky, jejichž provedení není z pohledu možných chyb „rizikové“. Již při psaní

původního textu jsem si byla vědoma toho, že cvičení podle návodu v knize s sebou nese

riziko technických chyb, a to obzvláště v případě cvičenců, kteří s podobným druhem cvičení

nemají vůbec žádnou zkušenost. Na druhou stranu jsem se však v novém vydání pokusila

zásobník cviků obohatit o cviky pro cvičence pokročilejší, kteří již podle stávající publikace

pravidelně cvičí. Pokud ale se cvičením teprve začínáte, vyberte si nejprve jednodušší cviky

a až po jejich zvládnutí přejděte k těm složitějším. Vždy mějte na paměti, že špatně provedený

cvik vám může uškodit. Důležité je cvičit pravidelně. Rozhodně je lepší cvičit sadu základních

cviků pravidelně, než se jednou za čas snažit zvládnut všechny, tedy i náročné cviky. Jistota ve

zvládnutí cviků je důležitá. Proto pokud si nejste správným provedením jistí, požádejteodbor

níka o konzultaci správné techniky a kontrolu provedení cviků.

Ačkoli je kniha určena především těm, kdo trpí bolestmi zad, cvičení zde nabízené je vpod

statě systémem cvičení, jenž mohou využít sportovci všech sportovních disciplín i všech

výkonnostních úrovní v podobě kompenzačního cvičení.

Přeji vám při cvičení hodně zdaru a ať vás nejen nebolí záda, ale ať vám pohyb přináší radost

a ve svém těle se cítíte dobře!

ÚVOD DO TEORETICKÉ ČÁSTI

9

ÚVOD DO TEORETICKÉ ČÁSTI

Bolesti zad jako civilizační choroba

Bolesti zad představují jednu z nejčastějších zdravotních obtíží současné populace.Celosvě

tově jsou považovány za vážný medicínský, ekonomický a sociální problém. Bývají také jedním

z nejčastějších důvodů návštěvy lékaře, pracovní neschopnosti a rovněž častou příčinouhos

pitalizace. Ale především je potřeba si uvědomit, že se jedná o obtíže, jež nás významněome

zují v našich každodenních aktivitách a které mají negativní vliv na naši psychickou pohodu,

čímž mohou dlouhodobě a významně snižovat kvalitu života.

Padesát až osmdesát procent dospělé populace se v průběhu života setká s vlastními bolestmi zad

a až čtyřicet procent jimi trpí minimálně jednou ročně. Z posledních mezinárodních průzkumů

dokonce vyplývá, že bolestmi zad trpí i adolescenti ve věku 11 let, a to až 12 % z nich; ve věku 15 let

se pak počet dětí s bolestmi zad zvyšuje na 50 % (Nachemson, 2000 in Nováková, Hlavičková, 2015).

Bolesti zad mají mnoho různých příčin. K nejčastějším z nich patří vadné držení těla spojené spří

tomností svalových dysbalancí (většina autorů uvádí, že je to mezi 95 až 98 % všech případů).

Druhou zásadní příčinu představuje psychický stres, který má dopad kromě jiného i na pohybový

systém. Tyto dvě příčiny spolu úzce souvisejí – jedním z projevů stresu je totiž redistribucesva

lového napětí ve smyslu zdůraznění svalových dysbalancí a přítomnost svalových dysbalancí

a vadného držení těla, jejichž následkem je i změna dechového stereotypu. To vše je pak zdrojem

psychické nepohody, tedy dalšího stresu. Vyšší hladina stresu ovlivňuje vnímání bolesti, která

způsobuje další stres, čímž vzniká jakýsi začarovaný kruh neustálého zhoršování obtíží.

Vzhledem k uvedeným hlavním příčinám (obecně lze říci, že spadají do oblasti životního stylu,

anebo s ním alespoň úzce souvisejí) můžeme bolesti zad označit za tzv. civilizační chorobu.

Dříve než se budeme podrobněji věnovat jednotlivým příčinám vzniku bolestí zad,možnos

tem jejich léčby a popisu cviků, uvádíme krátký přehled anatomie oblasti zad.

Anatomie zad

Páteř

Páteř je kostěnou osou trupu. Nasedá na ni lebka a končetiny jsou k ní připojenyprostřednic

tvím tzv. pletenců – pletence horní a dolní končetiny. Páteř chrání míchu uloženou v páteřním kanále a kořeny míšních nervů, které vystupují v meziobratlových otvorech. Skládá se z obratlů, spojených vazy a meziobratlovými ploténkami, které umožňují pohyblivost páteře a zajišťují její pružnost. Lidská páteř je tvořena třiceti třemi obratli, které dělíme do pěti úseků: sedm obratlůkrčních, dvanáct obratlů hrudních, pět obratlů bederních, pět obratlů křížových (které druhotně srůstají v kost křížovou), čtyři až pět obratlů kostrčních (sekundárně srůstajících v kostrční kost). Obratle krční jsou nápadné především svými malými rozměry. Jejich tělo je nízké, otvorobratlový je velký a má zaobleně trojhranný tvar. Obratle hrudní jsou celkově mnohem větší než obratle krční. Na laterálních (bočních) stranách těla obratle se jak při horním, tak i při dolním okraji náchazejí kloubní plošky, které slouží ke spojení s hlavičkami žeber (kostovertebrálnímu skloubení). Další kloubní plošky pro spojení se žebry se pak nacházejí na přední straně příčných výběžků. Obratle bederní mají největší rozměr, otvor obratlový je relativně malý. Příčné výběžky se člení na tři výběžky, z nichž nejvýraznější je rudiment (vývojový pozůstatek) žebra. Kost křížová dosahuje definitivní podoby až po dosažení dospělosti, kdy je dokončen úplný srůst mezi jednotlivými křížovými obratli. Prostřednictvím kosti křížové je přenášena váha trupu na kostru pánve. Kost křížová má tvar pyramidy se základnou uloženou směrem nahoru a hrotem směřujícím dolů. Kostrč tvoří spojená těla čtyř až pěti kostrčních obratlů. Oblouky těchto obratlů zanikly. Mezi křížovou kostí a kostrčí se nachází synchondróza (chrupavčitéspojení kostí). Těla obratlů jsou vzájemně propojena trojím způsobem:

1. Spoje mezi obratli tvoří chrupavčitá, vazivem doplněná spojení, jejichž základem jsou

chrupavčité meziobratlové ploténky (intervertebrální disky). K obratlovým tělům jsou

ploténky připojeny vrstvou hyalinní chrupavky. Meziobratlových plotének je celkem

dvacet tři. Jejich celková výška představuje pětinu až čtvrtinu celé délky páteře.Ploténky představují mimořádně zatěžovanou část páteře a jejich degenerativní nebo

traumatické změny patří poměrně k častým.

2. Vazivová spojení páteře, k nimž patří dlouhé vazy páteře (probíhající přes více úseků

páteře) a krátké vazy páteře (spojující oblouky a výběžky sousedních obratlů).

3. Kloubní spojení – meziobratlové klouby. Jsou to převážně ploché klouby mezikloubními výběžky obratlů, které umožňují vzájemné posuny obratlů při pohybech páteře.

Kloubní pouzdro je volné, a to především u krčních kloubů. Zvláštní komplex kloubů

a vazů spojující kost týlní, nosič a čepovec (první dva krční obratle, které mají odlišnou

anatomickou strukturu než ostatní obratle) se označuje jako kraniovertebrální spojení

neboli hlavové klouby. Délka celé páteře dospělého člověka činí asi 35 % výšky těla. Je prohnuta dvakrát dopředu (lordóza krční a bederní) a dvakrát dozadu (kyfóza hrudní a křížokostrční). Popsaná zakřivení se střídají a u člověka jsou důsledkem vzpřímeného držení těla. Páteř může být lehce zakřivená i v rovině frontální (neboli stranou), toto vybočení páteře do stran se nazývá skolióza. Do určité

ÚVOD DO TEORETICKÉ ČÁSTI

11

míry je skolióza fyziologická. Větší než fyziologické zakřivení vzniká pak při vadném držení těla,

nedostatečným rozvojem svalstva nebo vážnějšími chorobami páteře, např. vrozenýmidefor

mitami obratlů apod. – viz dále.

Pohyby mezi obratli jsou umožněny stlačováním meziobratlových destiček kolem jejichvod

natého jádra a jsou usměrňovány meziobratlovými klouby. Základními pohyby páteře jsou

předklony (flexe) a záklony (extenze), úklony (inklinace), otáčení (rotace) a pružící pohyby ve

svislém směru, které mění zakřivení páteře. Největší rozsah pohybu u předklonů a záklonů se

nachází v krčním úseku (do 90°); v hrudní části jsou omezeny na poslední obratle; v bederním

úseku je záklon stejný jako v části krční a předklon je možný asi kolem 23°. Úklony jsou téměř

stejné v krční (30°) a bederní (35°) části na každou stranu. Minimální úklon je možný v hrudní

oblasti a je vždy provázen rotací obratlů. Rotace je dobře možná v krční oblasti, 60–70° na

každou stranu, v hrudní páteři je rotace omezena na horní obratle, dolní rotují do 30°, kloubní

plošky v bederní oblasti rotaci téměř vylučují – je možná do 5–10° (Čihák, 1997).

Zádové svaly

Zádové svaly jsou tvořeny jednak skupinou tzv. paravertebrálních svalů, tedy svalů vbezpro

středním okolí páteře, a jednak svaly spinohumerálními, tedy svaly jdoucími od páteře na

kost pažní (humerus) nebo lopatku. Ke spinohumerálním svalům řadíme trapézový neboli

kápový sval, široký sval zádový, zdvihač lopatky a malý a velký sval rombický.

Sval trapézový (m. trapezius) je mohutný, široký, relativně plochý sval. Začíná od zevní plochy

kosti týlní a od trnových výběžků až po trn posledního hrudního obratle. Upíná se na zevní

konec klíční kosti, nadpažek a hřeben lopatky. Jeho horní vlákna se řadí k tzv. horním fixátorům

lopatky, které mají výraznou tendenci ke zkrácení – zvedají lopatky a ramena vzhůru, zaklánějí

hlavu, při jednostranné kontrakci provádějí úklon hlavy. Střední a spodní část trapézového

svalu provádí addukci lopatky – přitahuje lopatky směrem k páteři, spodní vlákna navíc táhnou

lopatky směrem dolů (pohyb označovaný jako deprese lopatek). Patří do skupiny tzv. dolních

fixátorů lopatky, které mají naopak výraznou tendenci k oslabení. Vzhledem ke zvýšenému

postavení ramen při převaze horních fixátorů lopatky je tato tendence nejvýraznější uspod

ních vláken trapézového svalu.

Široký sval zádový (m. latissimus dorsi) začíná od kosti křížové, hřebene kosti kyčelní, od trnů

bederních a dolních hrudních obratlů a kaudálních (spodních) tří žeber. Upíná se na kost

pažní z vnitřní strany. Provádí addukci paže (neboli připažení), extenzi paže (neboli zapažení)

a vnitřní rotaci paže.

Zdvihač lopatky (m. levator scapulae) je štíhlý sval vedoucí od horní krční páteře k hornímu

úhlu lopatky. Jeho funkcí je zvedání lopatky a ramene (neboli elevace) a při fixované lopatce

během jednostranné akce úklon krční páteře. Tento sval patří do zmiňované skupiny horních

fixátorů lopatky s tendencí ke zkrácení.

12

Svaly rombické, malý a velký (m. rhomboideus major et minor) se rozpínají jako tenká vrstva od

trnů dolní krční a horní hrudní páteře k vnitřnímu okraji lopatky. Jejich funkcí je posun lopatky

k páteři (addukce lopatky) a mírně vzhůru (elevace lopatky). Mají výraznou tendenci k oslabení.

Ke svalům zad funkčně řadíme i přední sval pilovitý (m. serratus anterior), který bývá anatomicky

řazen ke svalům hrudníku. Začíná na prvních devíti žebrech a upíná se na vnitřní hranu lopatky

zespoda (tedy směrem od hrudníku). Jeho funkcí je fixace lopatky k hrudní stěně (při jehoosla

bení vnitřní hrana lopatky odstává od hrudníku – tzv. scapula alata) a abdukce paže (upažení)

nad horizontálu (do 96° provádí abdukci střední část deltového svalu).

Paravertebrální svaly neboli svaly probíhající v bezprostředním okolí páteře vytvářejí roz

sáhlý komplex svalů různé délky i směru, uspořádaný v několika vrstvách. Povrchovou vrstvu

tvoří dlouhá vlákna, jdoucí přes několik úseků páteře. Jelikož jejich oboustranná akce napřimuje

a zaklání trup a také zaklání hlavu, označuje se celek jako vzpřimovač trupu a hlavy (m. erector

trunci et capitis), i když název není úplně výstižný, protože tento komplex svalů má i další funkce.

Hluboké vrstvy tohoto systému, tzv. autochtonní muskulatura páteře, jsou tvořeny krátkými svaly

uloženými mezi sousedními obratli, jež mají speciální význam pro tzv. posturální systém –nasta

vují a udržují polohu sousedních obratlů v klidu i při pohybu, jsou tedy velmi důležité pro kvalitu

pohybu. Jejich nedostatečná funkce pak může být jednou z příčin vzniku bolestí zad.

K paravertebrálním svalům patří i hluboké svaly šíjové (subokcipitální svaly). Jedná se o čtyři

krátké svaly, rozepjaté mezi prvními dvěma krčními obratli a hlubokými partiemi týlní oblasti.

Tyto svaly se účastní balančních pohybů hlavy.

Kromě zádových svalů je pro naše účely, tedy pro cvičení proti bolestem zad, důležitá takézna

lost svalů skapulohumerálních, tedy jdoucích z lopatky na kost pažní. Tyto svaly pomáhají při

abdukci v ramenním kloubu neboli při upažení (nadhřebenový sval, m. supraspinatus), addukci

v ramenním kloubu neboli v připažení a vnitřní rotaci paže (velký sval oblý, m. teres major), jež

je také funkcí podlopatkového svalu (m. subscapularis), a rovněž při zevní rotaci paže(podhřebe

nový sval, m. infraspinatus, a malý sval oblý, m. teres minor). Poslední dva ze jmenovaných svalů

mají tendenci k oslabení, které je přítomno zpravidla spolu s oslabením celé skupiny dolních

fixátorů lopatky, protrakčním postavením ramen a zkrácením prsních svalů (Čihák, 1997).

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD

13

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD

Bolest zad může být způsobena řadou faktorů, proto je důležité, aby je lékař podrobil anamnéze

a určil vhodnou léčbu. Pokud bolestmi zad trpíte, navštivte nejdříve svého lékaře, aby stanovil

jejich příčinu a zároveň vám poradil s tím, jaká pohybová aktivita by pro vás byla vhodná a zda

vůbec můžete začít se cvičením.

V žádném případě nezačínejte s řešením bolestí zad sami bez odborné konzultace,

obzvláště pokud jsou vaše bolesti intenzivní nebo trvají delší dobu!

V některých případech je nezbytné nejdříve podstoupit návštěvu fyzioterapeuta, který určí

vhodnou fyzioterapeutickou léčbu, a teprve poté je možné začít s pohybovou aktivitou, jindy

je možné začít s pohybem rovnou. Vždy záleží na individuálních příčinách bolestí zad a naváž

nosti stavu. Rozhodně neplatí častá (a rovněž mylná) představa, že důležité je „hlavně se hýbat“

a že jakákoli pohybová aktivita je přínosná. Díky ní sice může na krátkou dobu dojít ke zmírnění

bolesti, z dlouhodobého hlediska se však může váš stav ještě zhoršit.

Naprostá většina bolestí zad (někteří autoři uvádějí, že se jedná až o 98 %) je takzvaně ver

tebrogenních, tedy způsobených poruchou v oblasti páteře. Většinu těchto obtíží pak

představují tzv. funkční poruchy, tedy poruchy beze změny anatomických struktur. Bolesti

zad se nejčastěji vyskytují v oblasti krční a především pak v oblasti bederní páteře, které jsou

z mechanického hlediska nejvíce namáhány. Jedním z důvodů je i fakt, že pohyblivost páteře

je v bederní oblasti největší. Obecně představují nejcitlivější místa na páteři inklinující kporu

chám ty oblasti, kde pohyblivější úsek páteře přechází v méně pohyblivý – jako např. přechod

z krční páteře na hrudní nebo z bederní páteře na oblast křížovou.

I když jsou bolesti zad nejčastěji způsobeny funkčními poruchami hybného systému, zmiňme

i onemocnění závažnější, kdy dochází také k narušení struktury, a nikoli jen funkce tohotosys

tému. Tato onemocnění musí lékař nebo fyzioterapeut, kterého navštívíte, vyloučit, předtím než

stanoví odpovídající terapeutický postup. I v léčbě těchto poruch hraje pohybová aktivitadůleži

tou roli, ale je tomu tak v rámci specifického léčebného postupu v kombinaci s dalšími způsoby

léčby. Jedná se zpravidla o cvičení z oblasti léčebné tělesné výchovy, a to obzvláště v prvních

fázích terapie, která byste těžko zvládli bez pomoci odborníka. Platí pro ně totiž jiná pravidla než

pro „klasická“ cvičení proti vadnému držení těla zaměřená na obnovení svalové rovnováhy.

K onemocněním zad způsobeným vertebrogenními poruchami se změnou anatomických

struktur řadíme: degenerativní změny páteře, výhřez meziobratlové ploténky, osteoporózu obratlů,

ankylozující spondylitis (Bechtěrevova choroba), zánětlivá onemocnění páteře, vrozené vývojové

14

vady, traumata a další. Bolesti zad mohou být ovšem způsobeny i závažnějšími onemocněními

jiných orgánových systémů, jako např. některými chorobami neurologickými, gynekologickými,

infekčními či cévními. Právě tyto příčiny bolestí je zapotřebí odborným vyšetřením vyloučit.

K výhřezu meziobratlové ploténky dochází nejčastěji u bederní páteře. V polovině případů

připadá na segment L5-S1 (neboli na spojení posledního bederního obratle s kostí křížovou).

Dalšími často postiženými segmenty jsou L4-L5 (neboli spojení čtvrtého a pátého beder

ního obratle, asi 40–45 % všech případů) a L3-L4 (neboli spojení třetího a čtvrtého bederního

obratle, asi 5 % všech případů). K výhřezu meziobratlové ploténky často dochází při inten

zivním jednorázovém namáhání páteře, většinou spojeném s ohýbáním, resp. narovnáváním

trupu, otáčením trupu nebo zvedáním břemene. Rašev (1992) uvádí jako nejrizikovější pohyb

takový, kdy provádíme rotaci v ohybu (např. vykládání beden v předklonu bez přešlápnutí

nohou) a zvedání břemen s propnutými koleny a ohnutou páteří. Při nepřiměřené námaze

může dojít k prasknutí části ploténky a vzniklou trhlinou se může protlačit část vnitřníhoroso

lovitého jádra. Rosolovitá hmota, která je vytlačena ven, tlačí na nerv v okolí ploténky azpůso

buje silnou bolest. Při tlaku vyhřezávající ploténky na nervový kořen se objevují bolesti zad, ale

zároveň se bolesti přenášejí i do oblasti, kterou příslušný nerv zásobuje. U nervů, kterévychá

zejí z bederního úseku páteře, se jedná o dolní končetiny. Největší bolest je pak pociťována při

pohybu. K této situaci však zpravidla dochází v důsledku dlouhodobé svalové nerovnováhy

a přetěžování páteře, zanedbatelné nejsou ani genetické vlivy. V případě nekomplikovaného

výhřezu meziobratlové ploténky se doporučuje klidový režim a léky proti bolesti. Zároveň

mohou být využity některé metody fyzikální terapie a fyzioterapeutické postupy. Ve vážnějších

případech bývá indikován operativní zákrok.

Degenerativní změny páteře jsou nevratnými změnami, ke kterým dochází v průběhu

života. Jedná se o postižení chrupavek (osteoartróza) a meziobratlových plotének (spondylo

lýza), což má za následek snížení meziobratlového prostoru a poškození kloubních spojení na

páteři. Jsou provázeny tvorbou osteofytů (kostních výrůstků) na páteři a bývají také nejčastější

příčinou stenózy (neboli zúžení) páteřního kanálu. Pohyblivost páteře se pak vlivem těchto

změn postupně snižuje.

Osteoartróza (artróza nebo také osteoartritida) je obecně (i na jiných kloubech než na páteři)

jedním z nejběžnějších onemocnění pohybového aparátu. Jedná se o chronické degenera

tivní onemocnění způsobené ztrátou chrupavky, její nedostatečnou obnovou či vysycháním.

Artróza je většinou spojována s procesem stárnutí, což však není podle posledních studií hlavní

příčinou jejího vzniku. Vyšší věk sice ovlivňuje schopnost obnovy chrupavky, ale podstatnou

úlohu hraje i řada dalších faktorů. Mezi ně patří nadváha, dědičné dispozice, nadměrnézatěžo

vání sportem nebo namáhavou prací a také hormonální vlivy (např. hormonální změny u žen

v období přechodu). Významný vliv mohou mít i některé další choroby (jako např. diabetes

mellitus) nebo stavy následující po prožitých traumatech. K narušení správné funkce chru

pavky může významně přispět také nedostatek adekvátního pohybu. Artróza se rozvíjí velice

pomalu – v průběhu až několika desítek let. Začíná se projevovat změnami v metabolismu

chrupavky. Narušuje její stavbu a dochází ke ztrátě pevnosti a pružnosti. První potíže se dostaví

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD

15

až ve chvíli, kdy již chrupavka není plně schopna plnit svoji funkci, což vyvolá zvýšenou zátěž

okolních tkání. Na okrajích kosti se vytvoří výrůstky, tzv. osteofyty. Ty omezují pohyblivost

kloubu a v pozdější fázi ho mohou i deformovat. Typická bolest není způsobena poškozením

samotné chrupavky, nýbrž drážděním okolní tkáně osteofyty. I když se jedná o nezánětlivé

onemocnění, může toto podráždění vyvolat zánět, při němž dochází k otoku následkemzvý

šeného množství tekutiny v tkáni. Kromě páteře postihuje artróza také další klouby, nejčastěji

kyčelní, kolenní a ramenní kloub, což může způsobit bolesti zad sekundárně tím, že vlivem

bolesti dochází ke změně pohybových stereotypů (včetně stoje a chůze), a pokud je jeden

kloub postižen více, pak asymetricky zatěžujeme končetiny, především dolní, následkem

čehož vzniká asymetrické postavení pánve a skoliotické držení páteře. Pokud dojde následkem

degenerativního postižení páteře k útlaku nervových struktur, mohou se obtíže projevovat

nejen v podobě bolesti, ale i jako výpadek hybnosti a citlivosti.

Osteoporóza je progredující systémové onemocnění skeletu charakterizované úbytkem

kostní hmoty a narušením mikroarchitektoniky kostí. V důsledku toho vzniká zvýšená náchylnost

kostí ke zlomeninám. Podle vzniku rozlišujeme osteoporózu primární a sekundární; sekun

dární vzniká v důsledku jiných onemocnění (např. onemocnění jater nebo ledvin). Nejčastější

je však primární osteoporóza, u které rozlišujeme typ 1 a typ 2. Primární osteoporóza 1. typu

se označuje jako postmenopauzální osteoporóza a postihuje ženy během přechodu. Příčinou

je snížená produkce pohlavních hormonů. Druhým typem primární osteoporózy je pak senilní

osteoporóza. Vyvolávajícím faktorem tohoto onemocnění je přirozený úbytek minerálů vprů

běhu stárnutí a projevuje se většinou okolo sedmdesátého roku věku. Někdy nelze přesně

určit mezi nimi hranici, protože senilní osteoporóza navazuje na osteoporózu menopauzální

(tedy pokud je přítomna). U žen je proto z těchto důvodů osteoporóza častější. V prevenci

i terapii osteoporózy hraje pohybová aktivita významnou úlohu, protože jedním z adaptačních

procesů organismu na pohybovou zátěž je zvýšení hustoty kostní tkáně. Účinné jsoupřede

vším lokomoční aktivity a silová cvičení. V posledních letech pak bývají v prevenci i v léčbě

osteoporózy využívány rovněž celotělové vibrace.

Funkční poruchy hybného systému

Bolesti zad jsou tedy nejčastěji poruchou funkčního charakteru. Jsou způsobeny více fak

tory. Hlavním z nich je nedostatek pohybu (hypokinéza) či jednostranná tělesná zátěž, které

jsou často spojeny s nadv áhou nebo přímo s obezitou. Vlivem nedostatku pohybu či jed

nostranné pohybové zátěže, ať už pracovního nebo sportovního charakteru, vzniká obraz

typické svalové nerovnováhy v podobě takzvaného dolního či horního zkříženého syn

dromu (viz dále).

U spor tovců, kteří intenzivně, ale jednostranně zatěžují pohybový aparát a opomíjejíkom

penzační cvičení, se také často setkáváme s bolestmi zad. Paradoxně se stává, že v období

nejintenzivnějšího tréninku žádné obtíže nepociťují a bolesti se dostaví teprve v době, kdy

+

16

je zátěž nižší, či dokone až po skončení sportovní kariéry. Tento jev vysvětluje tzv. vrátková

teorie bolesti („gate theory“) autorů R. Melzacka a P. D. Walla. Ti předpokládají dvěrozhodu

jící úrovně, které mají vliv na percepci bolesti: vrátka v míše a interpretační ústředí v centrální

nervové soustavě. Nociceptivní signál se přenáší tenkými nervovými vlákny do míchy, kde

se předpokládá existence neuronů, které mají funkci „vrátek“ („gate“). Tato „vrátka“ mohou

propouštět méně nebo více signálů do mozku – podle toho, jak jsou pootevřena: vrátka se

„pootevírají“ aferencí z tenkých vláken a „přivírají“ aferencí z tlustých vláken. Neboli: čím více

impulzů přichází ze svalů (což se děje při svalové kontrakci – ať už izometrické, neboizoto

nické), tím méně vnímáme bolest. Pohybová aktivita snižuje vnímání bolesti, což se mimo

jiné projevuje v jednoduchých přirozených reakcích, např. pokud nás něco bolí a chceme to

překonat, spontánně zatínáme ruce v pěst, sevřeme čelisti (viz lidové rčení „zatnout zuby“

v situacích, kdy musíme něco překonat), popř. zatínáme další svaly na těle, máme tendenci

se pohybovat (tedy zvyšovat svalové napětí), a tím snižovat pocity bolesti. Navíc v podkoří

mozku existuje „interpretační ústředí“, které určuje, kdy a za jakých okolností budou tyto

signály přivedeny do vědomí a interpretovány jako bolest a kdy nikoli. Nociceptivní afe

rence může být blokována i „uzavřením“ synapsí přenášejících nociceptivní aferenci látkami

podobnými morfinu (endorfiny), které je centrální nervový systém schopen sám produkovat

(Véle, 1997).

Psychický faktor neboli stres hraje (jak již bylo zmíněno) ve vzniku bolestí zad také důležitou

roli, protože způsobuje vznik či prohloubení tzv. svalové dysbalance. Proto bývají v poslední

době bolesti zad řazeny mezi tzv. psychosomatické poruchy. A navíc, bolestivé stavyvzni

kající na podkladě přítomnosti svalové nerovnováhy včetně bolestí zad významně ovlivňují

nejvyšší úrovně řídicích procesů, tedy psychiku – proto zároveň ovlivňují výkonnost a funkci

celé pohybové soustavy, nikoli jen dané části, kde daná porucha vznikla. Bolest působí jako

spouštěcí mechanismus, který vyvolává tzv. reflexní změny. Nejčastější příčinou vzniku

reflexních změn jsou právě funkční vertebrogenní poruchy a svalový systém (Véle, 1997).

Na základě těchto reflexních vztahů může dojít také k ovlivnění funkce vnitřních orgánů

a naopak – onemocnění vnitřních orgánů může být příčinou vzniku bolestivých stavůhyb

ného systému.

Fyziologický základ v rozdílné reaktivitě svalů na zatížení, a to tělesné i psychické, spočívá vroz

dělení svalů na posturální a fázické (resp. svaly s převážně fázickou a s převážně posturální

funkcí). Posturální svaly jsou fylogeneticky starší, udržují vzpřímený stoj (posturu) a majíten

denci ke zkrácení. Mají nižší práh dráždivosti, lepší cévní zásobení, vyšší odolnost vůči škod

livým vlivům a lepší regenerační schopnosti. Fázické svaly jsou fylogeneticky mladší, mají

zvýšený práh dráždivosti a tendenci k oslabení až k hypotrofii. Oba systémy jsou v součinnosti,

kterou nazýváme dynamická svalová rovnováha. Je udržována centrálním řídícím mechanis

mem formou dynamických pohybových stereotypů. Porušením této rovnováhy následkem

jednostranného přetěžování vzniká svalová dysbalance, která se nesprávným pohybovýmste

reotypem dále prohlubuje. Přítomnost svalových dysbalancí jde ruku v ruce s tzv. vadným

držením těla, a to se všemi jeho dopady. Janda (1982) popisuje horní zkřížený syndrom, dolní

zkřížený syndrom a vrstvový syndrom.

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD

17

Horní zkřížený syndrom je kombinací oslabení skupiny dolních fixátorů lopatky (včetně

mezilopatkových svalů, které do této skupiny patří) a hlubokých flexorů krku a zkráceníprsních svalů, horních fixátorů lopatky, kyvače hlavy (m. sternocleidomastoideus) a krátkých

extenzorů šíje. Dochází ke zvýšenému napětí v oblasti šíje, k předsunutému držení hlavy

a ramen (k tzv. protrakci ramen), ke zvětšení krční lordózy (prohnutí krční páteře vpřed)

a hrudní kyfózy.

Dolní zkřížený syndrom je kombinací oslabených hýžďových svalů a břišních svalů azkrácených flexorů kyčle, extenzorů bederní páteře a čtyřhranného svalu bederního (m. quadratus

lumborum). Při zvedání se z lehu do sedu a narovnávání se z předklonu je narušen stereotyp

flexe trupu. Dochází ke zvýšené anteverzi pánve (sklopení pánve směrem vpřed) a ke zvětšení

bederní lordózy (prohnutí bederní páteře vpřed).

Vrstvovým syndromem označujeme střídání vrstev zkrácených a oslabených svalů. Ve

směru zdola nahoru pozorujeme na zadní straně těla hypertrofické ischiokrurální svaly: tzv.

hamstringy neboli flexory kolenního kloubu – dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris),

pološlašitý (m. semitendinosus) a poloblanitý sval (m. semimembranosus), oslabené hýžďové svaly, hypertrofické vzpřimovače páteře v thorakolumbální oblasti (oblast přechodu

hrudní a bederní páteře), oslabené dolní fixátory lopatky a na přední straně těla pak oslabené břišní svaly. Vrstvový syndrom mohou provázet tzv. plochá záda charakteristická

absencí fyziologických zakřivení.

Svalové dysbalance mají krátkodobé i dlouhodobé následky. K nejzávažnějším patří:

■ nefyziologické zatížení kloubů,

■ kloubní instabilita provázená zvýšeným rizikem úrazu,

■ kloubní blokády,

■ přetížení úponových šlach a vazů,

■ narušení pohybových stereotypů a celkové zhoršení pohybové koordinace,

■ vadné držení těla,

■ bolestivé stavy hybného systému,

■ z dlouhodobého hlediska pak rychlejší rozvoj degenerativních změn kloubních se

všemi jejich důsledky.

Při snaze o odstranění svalové dysbalance postupujeme takto:

■ nejdříve protahujeme zkrácené svaly,

■ poté začneme s posilováním oslabených svalů,

■ změněné svalové poměry se snažíme „zafixovat“ v konkrétních pohybech nebolipohybových vzorech, což znamená, že se věnujeme i cvičením zaměřeným na koordinaci

a rovnováhu, přičemž postupně zvyšujeme jejich intenzitu tak, aby správný pohybový

stereotyp setrval i při intenzivní zátěži.

Kromě zmíněných typických svalových oslabení a zkrácení se setkáváme se stranovou

(pravolevou) asymetrií, kterou provází skoliotické držení páteře. Stranová asymetrie


18

může mít příčiny jak na periferii (např. po úrazu kolenního kloubu dojde vlivem asymetrického zatěžování končetin k asymetrickému postavení pánve a následně ke skoliotickému držení páteře, nebo při jednostranném zatěžování pohybového systému, jako tomu

bývá často ve sportu – typickými příklady jsou střelci, volejbalisté, oštěpaři, tenisté, golfisté apod.), tak přímo v oblasti samotné páteře. Současné teorie vývojové kineziologie

považují pro vývoj posturálního systému (tedy i zakřivení páteře) za stěžejní období po

narození.

Skolióza jako taková je vada páteře, při které dojde k vychýlení a deformaci páteře nejen

v rovině frontální, ale i v rovině transverzální. Dochází k rotaci a torzi obratlů a vzniká takéasymetrie hrudníku a žeber. U skolióz vždy rozeznáváme stranu konvexní a konkávní. Na straně

konvexní jsou svaly ochablé, vzniká hrb (gibus) a lopatka je vystouplá. Na straně konkávní jsou

svaly naopak zkrácené a hrudník je oploštěn. Skolióza není jen vada kosmetická. Kroměpohybového systému má ale vliv i na orgány uložené v hrudníku, které může utlačovat; u těžkých

skoliotických křivek v hrudní oblasti bývají pravidelně poškozeny plíce a později i srdce.Skoliotické zakřivení páteře může být u dospělých způsobeno také strukturálními změnami obratlů,

např. při revmatismu, spondylolistéze (což je posun obratle vůči sousednímu níže uloženému

obratli směrem vpřed), při tumorech páteře apod.

Jedním z nejčastějších typů skolióz je tzv. idiopatická skolióza. Ta může vzniknout v období od

narození do tří let věku (což se stává častěji u chlapců a ve většině případů se tyto potíže samy

upraví), anebo k jejímu vzniku dojde v období dětství a později se zhoršuje během dospívání

(popř. vzniká až v období dospívání, což je zase častější u dívek). Příčina vzniku této skoliózy

není dosud zcela jasná.

Dalším typem skoliózy je tzv. neuromuskulární skolióza, která se ovšem vyskytuje daleko méně

než první zmíněný typ. Základní příčinou této deformity páteře je vada neuromuskulárního

systému – nejčastěji se jedná o dětskou mozkovou obrnu (DMO), muskulární dystrofii nebo

myelomeningokélu.

Posledním typem skoliózy, také méně častým než idiopatická, je tzv. kongenitální skolióza.

Jedná se o deformity obratlů, se kterými se dítě již narodí. Ty jsou poměrně často doprovázeny

dalšími vrozenými vadami (např. vadou ledvin, míchy apod.).

Existuje jednoduchý test pro laiky, jak lze rozpoznat základní znaky skoliózy u dítěte (test je

ovšem použitelný i u dospělého jedince): Dívejte se na dítě svlečené do půl těla zezadu,

když stojí zcela uvolněně, a pak v předklonu. Všímejte si jednotlivých charakteristických znaků

a odpovězte si na níže uvedené otázky, které vám mohou napomoci k laické diagnostice

skoliózy:

Ve stoji:

■ Je jedno rameno výše než druhé?

■ Je jedna lopatka výše než druhá, nebo vyčnívá více než druhá?

PŘÍČINY BOLESTÍ ZAD

19

■ Jsou boky symetrické? (Ve stoji, když jsou ruce volně spuštěny podél těla, by měla být

stejná vzdálenost rukou od boků i od pasu, prsty by měly končit u stehen na oboustranách ve stejné výši.)

■ Zdá se, že je pánev na jedné straně výše než na druhé?

■ Je páteř rovná? V předklonu:

■ Je páteř rovná?

■ Je přítomná jakákoli asymetrie trupu?

■ Je pravá strana hrudníku nebo oblasti bederní páteře výše nebo níže než levá, nebo je

jinak deformovaná?

Pokud jsou vyjmenované jevy přítomny, je to známkou přítomnosti skoliózy.

Důsledkem svalové nerovnováhy je, jak již bylo zmíněno, i narušení pohybových stereotypů.

Svaly převážně fázické jsou postupně méně aktivovány a slábnou, naopak svaly převážně

posturální se aktivují více, mají nižší práh dráždivosti, nabývají převahy a jejich klidová délka

se zkracuje. Je tak narušena původně fyziologická rovnováha mezi oběma systémy a dochází

k poruše centrálního řízení (Janda, 1981).

Mezi další vlivy, které na náš pohybový systém významně působí a mohou se podílet na vzniku

či prohloubení svalové nerovnováhy a bolestí zad, patří naše pracovní poloha, poloha těla

při spánku, způsob sezení a chůze.

Při dlouhém sezení (např. při řízení auta nebo při práci u počítače) dochází při nesprávném

způsobu k tomu, že se hlava předsunuje vpřed, čímž se namáhají svaly krku, především kyvač

hlavy (m. sternocleidomastoideus), který je napřed ve vyšším napětí a po čase se začne izkracovat, dochází k tzv. předsunutému držení hlavy, spojenému se změnou zakřivení krční páteře

– zvětšení lordózy, obzvláště v horním úseku krční páteře, a ke změněnému postavení vhlavových kloubech, popř. časem i k jejich blokádě. Oproti zkrácenému kyvači hlavy ochabujedůležitá skupina svalů na přední straně krku, tzv. hluboké flexory krku. Může dojít ke vzniku bolestí

v oblasti krční páteře a velmi často i bolestí hlavy, které provází snížená pohyblivost krční

páteře. Tento jev bývá označován jako cervikokraniální syndrom. Vznik potíží bývá často

podpořen i namáháním zraku, např. při práci u počítače, kdy hlavu nevědomě předsunujeme

(i při nepatrném oslabení zraku); k únavě zraku pak dochází rychleji.

V oblasti středního a dolního úseku krční páteře mluvíme o cervikobrachiálním syndromu.

Ten představuje poruchu krční páteře s vlivem na hybnost horních končetin. Bolesti postupují

často až k lokti a do prstů.

Bolestmi zad však netrpí jen osoby se zjevným zkrácením a oslabením určitých svalovýchskuin a s omezeným rozsahem pohybu. S funkčními poruchami a bolestmi zad (a také kloubů)

se často setkáváme rovněž u jedinců trpících hypermobilitou, pro které jsou typické nadměrný

rozsah pohybu a nižší svalové napětí.


20

Konstituční hypermobilita (či přesněji syndrom hypermobility) postihuje poměrněznač

nou část populace. Janda (2001) ji považuje za konstituční vlastnost projevující se zhor

šenou kvalitou vaziva, která ovlivňuje biomechanickou stabilitu myoskeletálního (zvláště

kloubního) systému, výrazně se podílí na ochraně kloubu proti přetížení, čímž nepřímo

ovlivňuje rozvoj bolestivých stavů hybné soustavy v pozdějším věku. Hypermobilita sepro

jevuje především jako zvýšení kloubního rozsahu nad fyziologickou mez. Má větší pato

logický význam než omezená hybnost kloubní, navíc je její ovlivnitelnost značně limito

vána. Zpevnit „hypermobilní systém“ je z terapeutického hlediska mnohem složitější než

ovlivnit „systém hypomobilní“ (neboli protáhnout zkrácené svaly). Zlepšit kvalitu vazivové

tkáně není možné, proto důležitou úlohu v léčbě, prevenci i v prognóze syndromu kloubní

hypermobility hraje svalstvo – jeho tonus a funkční stav, který je dán pohybovým režimem

daného jedince. Hypermobilita není stavem přechodným, proto se s ní musí dlouhodobě

pracovat a je zapotřebí ji kompenzovat.

Hypermobilita je spojena s hypotonií (sníženým svalovým napětím) a volnějšímligamentóz

ním (vazivovým) aparátem. Je provázena zvýšeným rozsahem pasivní pohyblivosti. Kloubní

pouzdra jsou volnější a kloubní vůle je zvýšená. U hypermobilních jedinců se setkáváme sten

dencí k nárazovému přetížení svalových úponů, tzn., že u nich bývají časté záněty měkkých

tkání. Při náhlých změnách polohy často dochází k mikrotraumatizaci, protože nedostatek

napětí ve svalu má za následek zhoršenou účinnost míšních servomechanismů tlumících za

normálních podmínek pohyb automaticky před dosažením hranice pohybové možnosti (Véle,

2006).

Konstituční hypermobilita je častější u žen a postihuje až 40 % (!) ženské populace. Jevýraz

nější u mladých dívek, s postupujícím věkem se stává méně nápadnou, po čtyřicátém roce

věku zůstává stabilní a později se naopak zmenšuje. Bývá symetrická nebo skoro symetrická

co do lateralizace, může však být více vyjádřená na dolní nebo horní polovině těla. Výraznější

symptomatologie na horní polovině těla je častější (Janda, 2001).

Pro pohybovou aktivitu jedinců postižených hypermobilitou platí důležitá zásada, a to

nikdy neprovádět žádná cvičení, protahovací ani posilovací, při kterých by docházelo ke

krajním polohám v kloubu. Kromě toho, že bychom hypermobilitu dále podporovali, může

snadno dojít ke vzniku kloubní blokády a bolestivých stavů. Jednou z možností dlouho

dobé kompenzace hypermobility jsou posilovací cvičení, jejichž cílem je zvýšení svalo

vého tonu, který u těchto jedinců bývá většinou nižší. Svalový systém pak může svýmzpů

sobem „nahradit“ funkci vazivového systému. Nejedná se však o klasické posilování, nýbrž

o izolované posilovací cviky s minimálním zatížením kloubního a vazivového systému. Pro

tyto cíle jsou ideální moderní posilovací trenažéry, popř. i posilování s volnou zátěží, ale

spíše s jednoručními činkami a s fixovaným trupem, tedy ne ve stoji či sedu bez opory

(Stackeová, Blažková, 2009).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist