načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cvičebnice pravopisu – Božetěch Siwek

Cvičebnice pravopisu

Elektronická kniha: Cvičebnice pravopisu
Autor: Božetěch Siwek

Cvičebnice je určena především žákům 2. stupně ZŠ a také středoškolákům. Velmi dobře poslouží při přípravě k přijímacím zkouškám na střední školy, ale účinně osvěží ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 207
Rozměr: 23 cm
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Čeština
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-0792-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cvičebnice je určena především žákům 2. stupně ZŠ a také středoškolákům. Velmi dobře poslouží při přípravě k přijímacím zkouškám na střední školy, ale účinně osvěží potřebné znalosti maturantům. V úvodu každé kapitoly je stručné vysvětlení pravopisného jevu, upozornění na jazykové záludnosti a pak následuje řada různorodých cvičení. Pro kontrolu správnosti je důležitý klíč ke cvičením, který najdete v závěru knihy.

Popis nakladatele

y/i a s/z dáte do hlavy, ani nevíte jak.

Cvičebnice je určena především žákům 2. stupně ZŠ a také středoškolákům . Velmi dobře poslouží při přípravě k přijímacím zkouškám na střední školy, ale účinně osvěží potřebné znalosti maturantům. Rovněž mnozí dospělí si v knize najdou témata, která si potřebují zopakovat.

V úvodu každé kapitoly je stručné vysvětlení pravopisného jevu, upozornění na jazykové záludnosti a pak následuje řada různorodých cvičení. Pro kontrolu správnosti je důležitý klíč ke cvičením, který najdete v závěru knihy.

Ve cvičebnici je probráno veškeré důležité učivo probírané během celé školní docházky, procvičíte si například tato témata:

- skupiny hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně
- předpony nad-, pod-, před-, od-, roz-, bez-, s-/se, z-/ze-, vz-/vze-
- velká písmena
- čárka ve větě jednoduché a v souvětí
- shoda přísudku s podmětem
- vyjmenovaná slova

(s výkladem a klíčem)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Božetěch Siwek - další tituly autora:
Cvičebnice pravopisu -- s výkladem a klíčem Cvičebnice pravopisu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Edika

BRNO, 2015

Cvičebnice pravopisu

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Božetěch Siwek

Cvičebnice pravopisu – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Edika

BRNO, 2015

C vičebnice pravopisu

s výkladem a klíčem

Božetěch Siwek


Cvičebnice pravopisu

s výkladem a klíčem

Božetěch Siwek

Odborná korektura: Kateřina Komárková

Obálka: Karel Hána

Odpovědná redaktorka: Eva Mrázková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN tištěné verze 978-80-266-0792-2

ISBN e-knihy 978-80-266-1080-9 (1. zveřejnění, 2017)

Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.

Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30,

Praha 4. Číslo publikace 19 298.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

Dotisk 1. vydání


33

Obsah

Ach, ten pravopis 4

Co, pro koho a jak 7

Psaní bě/bje, pě, vě/vje 8

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně 8

Psaní m, mn ve skupinách mě, mně 9

Spodoba 13

Stavba slova 21

Kořen, předpona, přípona, koncovka, kmen 21 Předpony nad-, pod-, před-, od- 26 Předpony roz-, bez- 28 Předpony s-/se-, z-/ze-, vz-/vze- 29 Pravopis n, nn 32

Význam slov 35

Slova nadřazená, podřazená a souřadná 35 Slova jednoznačná, mnohoznačná, souzvučná, souznačná a protikladná 36 Podstatná jména hromadná, látková a pomnožná 40 Slova citově zabarvená 42

Psaní velkých písmen 44

Řeč přímá, nevlastní přímá, nepřímá a polopřímá 50

Čárka ve větě jednoduché a v souvětí 53

Věta jednoduchá 53 Souvětí 54 Kdy čárku nepíšeme 55 Hra s čárkou 57 Doporučení pro psaní čárky 58

Slova přejatá a cizí 62

Podmět a přísudek 68

Shoda přísudku s podmětem 72 Nevyjádřený podmět 77 Všeobecný podmět 78 Několikanásobný podmět 78 Zjednodušené shrnutí psaní koncovek příčestí minulého 80

Vyjmenovaná slova 83

Vyjmenovaná slova po b 84

Vyjmenovaná slova po l 86

Vyjmenovaná slova po m 89

Vyjmenovaná slova po p 91

Vyjmenovaná slova po s 93

Vyjmenovaná slova po v 95

Vyjmenovaná slova po z 98

Podstatná jména 103

Rod 104

Číslo 106

Pád 107

Vzory podstatných jmen 111

Přídavná jména 119

Rod přídavných jmen 120

Přídavná jména tvrdá 121

Přídavná jména měkká 124

Přídavná jména přivlastňovací 127

Stupňování přídavných jmen 131

Zájmena 136

Číslovky 144

Slovesa 148

Osoba a číslo 151

Čas 154

Slovesný způsob 157

Slovesný rod 161

Slovesný vid 162

Příslovce 167

Předložky 170

Předložky z/ze a s/se 172

Spojky 174

Částice 176

Citoslovce 178

Rozvíjející cvičení 180

Klíč 194


4

Ach, ten pravopis Je ten český pravopis opravdu tak těžký? Je, ale i není, jak pro koho, mohlo by to být horší. K nesporným výhodám českého pravopisu patří, že se zpravidla můžeme opřít o výslovnost. To znamená, že ve většině případů jednotlivým hláskám odpovídají příslušná písmena. Máme-li napsat například slovo hora, těžko se nám podaří udělat chybu. Stačí dobře poslouchat, píšeme tak, jak slyšíme.

Toto pravidlo však neplatí absolutně. Náš pravopis je sice založen na fonologickém principu, někdy ale přece jen musíme napsat něco jiného, než co slyšíme nebo vyslovíme. Vyslovíme opchot a píšeme obchod. Kromě toho, že znělé souhlásky b a d vyslovíme v tomto slově nezněle jako p, t, se zde navíc vyskytuje i naše jediná spřežka ch. Tedy hláska, pro kterou nemáme při psaní samostatné písmeno, ale spojení c + h. To však dětem větší problémy nedělá, brzy se toto spojení naučí považovat za jedno písmeno.

Horší je to v případě, kdy naopak pro jednu hlásku máme dvě různá písmena. Tak je tomu u hlásky i, které odpovídají písmena i a y. Ve spisovné češtině není rozdíl mezi výslovností i a y, písmena i a y se vyslovují stejně, a to jako hláska i. V běžné praxi tomu tak ale nebývá vždy, např. v důsledku vlivů nářečí, např. slezská nářečí, nebo individuálních zvláštností je mnohdy ve výslovnosti i a y zřetelný rozdíl. Takže bychom s nadsázkou mohli říct, že Slezanům, těm je hej, těm se to pak píše! Rozhodně je však rozlišování tvrdého y nebo měkkého i v psaní pro mnoho lidí celoživotním oříškem i můrou. Nebo múrou?

Také pro dlouhé ú máme dvě písmena, a to ú a ů. S touto záludností však děti většinou takové potíže nemívají, snadno si zapamatují, že ú se píše na začátku a ů se píše uvnitř a na konci slova (odůvodnění není zcela přesné, ale ve většině případů účelné). Bohužel mnohdy málo bývají ve škole procvičeny ty případy, kdy se ú píše po předponě (zúčastnit se, neúspěšný), na začátku druhé části složeniny (pravoúhlý trojúhelník), v citoslovcích (vrkú, bú), ve slovech cizího původu (skútr, iglú) nebo ve slovech sice domácích, ale starších nebo nářečových (ocún, trúba). O kúře z odvaru dubové kůry ani nemluvě. Nejsou ovšem tyto komplikace zbytečné? Pokud by se psalo jen ú, žákúm by to jistě nevadilo a ostatní by si časem zvykli. Co si má chudák dítě myslet, když se jednou jde podívat na Radúza a Mahulenu a podruhé na Radůzu? Že je to s tím pravopisem nějaké divné.

Ach, ten pravopis

Přesto s psaním ú nebo ů to ještě není tak zlé. Větší problémy mívají děti s předponami s- a z- a částečně i s předložkami s a z, neboť ani v těchto případech se nemohou spoléhat jen na výslovnost. Je ovšem pravda, že alespoň psaní předložek se poněkud zjednodušilo, takže je samozřejmě budeme psát odděleně a pro jistotu si zopakujeme pády.

K dalším lahůdkám, kdy děti vypínají mozek, patří psaní velkých písmen. A není se co divit. I když došlo k miniaturní úpravě v psaní názvů ulic, náměstí apod., stejně se v pravidlech nepravidlech psaní velkých písmen ani čert nevyzná. Je v nich stále příliš mnoho výjimek, kolísání a nelogičností. Zbytečně. Jak má třeba dítě poznat, nakolik jsou nějaké instituce, svátky nebo události významné, že je hodno psát je s velkými počátečními písmeny? Nebo jaké znaménko je přisouzeno té které dějinné události, aby ji podle toho psalo buď s velkým, nebo s malým písmenem? Vždyť jak za třicetileté války, tak za Velké francouzské revoluce i druhé světové války bylo prolito moře nevinné krve.

Řada dětí mívá problémy i s psaním ě nebo je, bonbonkem je rozlišování mě a mně. Zvláště pak v případě tvarů osobního zájmena já by určitá úprava byla jistě docela možná. I v tomto ohledu by si to vjetšina ďeťí i dospjelých umněla představit jinak.

Snadné nebývá ani psaní slov přejatých. Kdybychom to měli vzít důsledně, tak bychom mohli psát například dyskuze a organyzace, případně hybridní tvary diskuze a organizace číst jako ďiskuze a orgaňizace. Ale to je jen tak pro odlehčení, důležité u slov cizího původu je znát jejich význam a adekvátně je používat.

Lupou bychom mohli hledat děti, které si vždy poradí s psaním čárek mezi několikanásobnými větnými členy a větami v souvětí. Aniž bych chtěl snížit význam teoretické průpravy, přimlouvám se, aby se přece jen kladl větší důraz na praktickou činnost, na tvořivou práci s textem, na pohrávání si s významy, s myšlenkou, na rozvíjení jazykového citu. Čárky pak přijdou samy.

Osvojování pravopisu je součástí výuky českého jazyka, ale jistě není jejím cílem. Pravopis je prostředkem, nástrojem ke srozumitelnému vyjadřování. Pravda je ale taková, že děti mají s vyjadřováním nemalé problémy. Sestavit rozvitou větu, která má hlavu a patu, bývá často nad jejich síly, a to pomineme souvislý mluvený nebo písemný projev. Nemají totiž dostatek příležitostí zdokonalovat své vyjadřovací schopnosti, rozvíjet je v jejich mluvené a zejména psané podobě. Mimo školu minimálně, esemesky a e-maily přece jen nejsou to pravé, ale ubývá jich i ve škole. A to zvláště tam, kde je normou jednoslovná odpověď a nadužívány jsou testy, v nichž k odpovědi stačí slovo, číslo nebo označení jedné z variant.

Rovněž tak vliv nekonečných, úmorných a nezáživných slovních a hlavně větných rozborů na zlepšení úrovně jazykové kultury je více než pochybný. Vůbec bych neváhal mluvit o kontraproduktivnosti. Škoda ztraceného času, dal by se využít užitečněji a smysluplněji. Je ovšem pravda, že výkony se dají snadno změřit. Od dětské dychtivosti, zvídavosti a chuti

Ach, ten pravopis

poznávat a objevovat je to však nejkratší a nejrychlejší cesta k rezignaci, ke znechucení jazykem i školou. Nutíme děti luštit přívlastky, spojky souřadicí a poměry mezi větami, místo abychom je vedli k přemýšlení, o čem ty věty vlastně jsou, jak by se změnil význam, kdybychom přehodili slovo, vynechali čárku.

Takže jaký je český pravopis? Úplně snadný rozhodně není. Doplňující přehledy obtížnějších jevů, záludností, úskalí a výjimek, přestože v naší příručce zdaleka nejsou uvedeny všechny, jsou více než výmluvné.

Pravopis je tedy jistě důležitý, rozhodně by se ale jeho význam neměl přeceňovat. Více pozornosti a energie je třeba ve škole věnovat rozvíjení stylistických dovedností, kultivování verbální i písemné komunikace. Důležitější než tvrdé nebo měkké i je, aby děti mluvené i psané řeči dobře rozuměly, aby pomocí slov, jejich významů a přenesených významů dokázaly vymodelovat přesně to, co chtějí vyjádřit. Gramotnost nespočívá v gramatice. Ale abychom nepopřeli smysl naší příručky, i tady platí, že všechno souvisí se vším.7 Co, pro koho a jak Příručka je koncipována tak, aby pomohla jak dětem, tak i jejich rodičům. Je použitelná zejména pro žáky druhého stupně základních škol, ale i pro žáky škol středních, jak se potvrdilo při ověřování jednotlivých cvičení i mluvnických vsuvek. Užitečná také může být při vyučování, procvičování i doučování, při skupinové i individuální práci, při práci s žáky se specifickou poruchou pravopisu nebo žáky zaostávajícími. Důraz je kladen na praktickou činnost, na vlastní aktivitu. Z těchto důvodů je příručka návodná a zaměřena prakticky, přirozeně i s nutným teoretickým rámcem.

Příručka nepokrývá pravopisné učivo ve své úplnosti, ale zabývá se tím nejpodstatnějším a tím, s čím mívají děti časté potíže. K procvičení a upevnění je vhodné vybírat ta cvičení, která mohou být pro dítě přínosná, a to s ohledem na navštěvovaný ročník, probírané učivo a míru jeho zvládání.

Není vhodné příliš pospíchat a snažit se nabalovat na nejisté základy ještě to nebo ono. Zvláště u dětí pomalejších a dětí s dysortografií musíme dávat pozor, abychom to s tlakem na pravopis nepřehnali. Ne že by jim měly být některé rozšiřující pasáže zcela zapovězeny, ale je třeba postupovat výběrově a uvážlivě. Velmi opatrně však podotýkám, že u některých dětí se osvědčuje podívat se trochu dopředu, za roh. Zdůrazňuji, že to není nutné, ale možné. Například u těch, které potřebují delší adaptaci a volnější rozjezd, více času k usazení učiva, a také u těch, které jsou puzeny vlastním zájmem a zvídavostí. Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

Psaní bě/bje, pě, vě/vje

Skupiny hlásek -bje-, -vje- píšeme tehdy, jsou-li b nebo v součástí předpony: objev (ob + jev), vjel (v + jel), tzn. že kořen začíná na je-. Po předponách ob-, v- tedy vždy napíšeme je, protože kořen nemůže začínat na ě-: v/jezd (nikoli v/ězd), ob/jezd (nikoli ob/ězd). Písmeno -ě- píšeme po b nebo v tehdy, je-li součástí kořene slova: běžec, věrnost, příběh, světlo. Slova se skupinou -pje- se v českých slovech nevyskytují, po p vždy píšeme -ě-.

Cvičení

1

Čti a odůvodni pravopis ě/je.

Ve slově běhat napíšeme ě, protože ě je součástí kořene běh. Ve slově objem napíšeme je, protože ob je předpona, po předponě píšeme je, kořen nemůže začínat na ě. běhat, objem, větrník, pěna, věšák, objektiv, zpěvačka, věta, pěst, vjet, dospělý, medvěd, pěstovat, sběratel, prospěch, věřit, hvězda, objednat, objezd, svět 2

Doplň ě/je.

ob__t kv__tina v__zd nap__tí o__žnice úsp __ch v__dec ob__d podb__l ob__ť člov__k ob__dnávka sv__tlo p__nkava v__dro

3

Utvoř a napiš věty s uvedenými slovy.

obětovat: ______________________________________________________________

zvědavý: ______________________________________________________________

objev: ______________________________________________________________

vjem: ______________________________________________________________

pověst: ______________________________________________________________

pěšky: ______________________________________________________________

objetí: ______________________________________________________________

bělásek: ______________________________________________________________

vjet: ______________________________________________________________

pěkný: ______________________________________________________________

Psaní m, mn ve skupinách mě, mně

Skupinu -mě- napíšeme tehdy, je-li v základovém i v odvozených slovech jen m (nesmíme

se však nechat zmást výslovností, v některých slovech vyslovujeme mňe: mňesto, mňel,

mňesíc, mňekký, i když píšeme město, měl, měsíc, měkký), např.:

tam, odtamtud – tamější,

vědomosti, svědomí – vědomě,

sám, samota – osamělý,

soukromý, s ou k romí – soukromě,

+ 2. a 4. pád zájmena já – beze mě, pro mě (více v kapitole Zájmena).

Skupinu -mně- napíšeme tehdy, jsou-li v základovém slově i ve slovech odvozených m

i n, např.:

skromný, s k romnost – skromně,

temný, temnota – zatemnění,

jemnost, jemný – jemně,

pomník, vzpomínka – zapomněl,

+ 3. a 6. pád zájmena já – ke mně, o mně (více v kapitole Zájmena).


9

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

Psaní bě/bje, pě, vě/vje

Skupiny hlásek -bje-, -vje- píšeme tehdy, jsou-li b nebo v součástí předpony: objev (ob + jev), vjel (v + jel), tzn. že kořen začíná na je-. Po předponách ob-, v- tedy vždy napíšeme je, protože kořen nemůže začínat na ě-: v/jezd (nikoli v/ězd), ob/jezd (nikoli ob/ězd). Písmeno -ě- píšeme po b nebo v tehdy, je-li součástí kořene slova: běžec, věrnost, příběh, světlo. Slova se skupinou -pje- se v českých slovech nevyskytují, po p vždy píšeme -ě-.

Cvičení

1

Čti a odůvodni pravopis ě/je.

Ve slově běhat napíšeme ě, protože ě je součástí kořene běh. Ve slově objem napíšeme je, protože ob je předpona, po předponě píšeme je, kořen nemůže začínat na ě. běhat, objem, větrník, pěna, věšák, objektiv, zpěvačka, věta, pěst, vjet, dospělý, medvěd, pěstovat, sběratel, prospěch, věřit, hvězda, objednat, objezd, svět 2

Doplň ě/je.

ob__t kv__tina v__zd nap__tí o__žnice úsp __ch v__dec ob__d podb__l ob__ť člov__k ob__dnávka sv__tlo p__nkava v__dro

3

Utvoř a napiš věty s uvedenými slovy.

obětovat: ______________________________________________________________

zvědavý: ______________________________________________________________

objev: ______________________________________________________________

vjem: ______________________________________________________________

pověst: ______________________________________________________________

pěšky: ______________________________________________________________

objetí: ______________________________________________________________

bělásek: ______________________________________________________________

vjet: ______________________________________________________________

pěkný: ______________________________________________________________

Psaní m, mn ve skupinách mě, mně

Skupinu -mě- napíšeme tehdy, je-li v základovém i v odvozených slovech jen m (nesmíme

se však nechat zmást výslovností, v některých slovech vyslovujeme mňe: mňesto, mňel,

mňesíc, mňekký, i když píšeme město, měl, měsíc, měkký), např.:

tam, odtamtud – tamější,

vědomosti, svědomí – vědomě,

sám, samota – osamělý,

soukromý, s ou k romí – soukromě,

+ 2. a 4. pád zájmena já – beze mě, pro mě (více v kapitole Zájmena).

Skupinu -mně- napíšeme tehdy, jsou-li v základovém slově i ve slovech odvozených m

i n, např.:

skromný, s k romnost – skromně,

temný, temnota – zatemnění,

jemnost, jemný – jemně,

pomník, vzpomínka – zapomněl,

+ 3. a 6. pád zájmena já – ke mně, o mně (více v kapitole Zájmena).


10

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

Cvičení

4

Čti a odůvodni pravopis mě/mně.

Ve slově skromně napíšeme m i n, protože je odvozeno od slova skromný. (V odvozených slovech musí zůstat m i n.) skromně, uzemnění, zatmění, vzpomněl, tajemně, náměstí, odměna, měsíc, příjemně, známější, domněnka, rozumět, úsměv, strmě, měď, paměť, měšec, rozumně, umění, pomněnka 5

Doplň mě/mně.

Moje velká záliba je výtvarné u___ní. Mluvil tak rychle, že jsem mu nerozu___l ani slovo. Budova radnice je na Horním ná___stí. Maminka mi z___řila teplotu. Tatínek se vrátil z odpolední s___ny. Na Valašsku se žilo velmi skro__. Říká se, že z___na je život. Loni jsem ještě neu___l plavat. Na název hlavního ___sta Slovenska jsem si bohužel nevzpo___l. 6

Doplň mě/mně.

ohro__ ta__jší z__knout osa__lý __kkýš __ch rozu__l z__na pote__l připo__l zapo__l roz__lnit stříd__ příje__ vý__na 7

Utvoř a napiš věty s uvedenými slovy.

měkký ___________________________________________________________ temně ___________________________________________________________ změřit ___________________________________________________________ směna ___________________________________________________________ jemně ___________________________________________________________ měkoučký ___________________________________________________________ nerozuměl ___________________________________________________________ rozumně ___________________________________________________________ potměchuť ___________________________________________________________ upřímně ___________________________________________________________

8

Doplň mě/mně.

Na kytku jsem nějak zapo__l. Netvářil se zrovna příje__. Osa__lý strom přitahuje blesky.

Zat__ní __síce jsme propásli. Babička se o nás starala nára__. Pa__ť se dá vytrénovat. Na

štěstí jsem si na ten úkol vzpo__l včas. Z odpolední s__ny šel tatínek rovnou do postele.

Bábovku pocukrovala maminka jen velmi je__. Z__na jízdního řádu moc rozu__ nevy

padá. Říká se tomu ná__síčnost, ale tomu ty ještě nemůžeš rozu__t.

9

Doplň mě/mne/mně/mi.

Bude vhodné si připomenout skloňování osobního zájmena já.

Na všechny si vzpo__li, ale na __ ne. Otázce jsem nakonec porozu__l, ale to už __ neby

lo nic platné. Zřej__ o __ dlouho přemýšlel. Mrzí __ to zbytečné nedorozu__ní. Obloha

zte__la a liják __ bohužel neminul. Moje do__nka se __ nakonec potvrdila. Upří__ řeče

no, je __ to celkem jedno. Od__na vyšla i na __. Výtvarné u__ní __ opravdu zajímá. Ne

bylo __ příje__, když si __ tam všimla.

Souhrnná cvičení

a

Doplň ě/je/ně.

um__lec sv__rák pov__st

ob__dnávka p__t střídm__

vym__nit podb__l ob__zd

rozv__dka zapom__tlivý p__šina

nap__tí v__tev ob__ť

upřím__ rozum__l rozm__r

Sp__ch se někdy nevyplácí. Na ob__žné dráze je přeplněno. Dolar je tvrdá m__na. Vy

počítat ob__m krychle nic není. Smažený kv__ták je moje narozeninové jídlo. Ve v__zdu

nám někdo zaparkoval. Zp__t jsme šli p__š k y. Pot m__ se trochu bojím. Takový ob__v jsme

nečekali. Dneska máme lehké předm__ty. Na maminčino ob__tí se vždycky těším. Kluci

si zase v__li do vlasů. Kruhových ob__zdů rychle přibývá.

a)

b)


11

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

Cvičení

4

Čti a odůvodni pravopis mě/mně.

Ve slově skromně napíšeme m i n, protože je odvozeno od slova skromný. (V odvozených slovech musí zůstat m i n.) skromně, uzemnění, zatmění, vzpomněl, tajemně, náměstí, odměna, měsíc, příjemně, známější, domněnka, rozumět, úsměv, strmě, měď, paměť, měšec, rozumně, umění, pomněnka 5

Doplň mě/mně.

Moje velká záliba je výtvarné u___ní. Mluvil tak rychle, že jsem mu nerozu___l ani slovo. Budova radnice je na Horním ná___stí. Maminka mi z___řila teplotu. Tatínek se vrátil z odpolední s___ny. Na Valašsku se žilo velmi skro__. Říká se, že z___na je život. Loni jsem ještě neu___l plavat. Na název hlavního ___sta Slovenska jsem si bohužel nevzpo___l. 6

Doplň mě/mně.

ohro__ ta__jší z__knout osa__lý __kkýš __ch rozu__l z__na pote__l připo__l zapo__l roz__lnit stříd__ příje__ vý__na 7

Utvoř a napiš věty s uvedenými slovy.

měkký ___________________________________________________________ temně ___________________________________________________________ změřit ___________________________________________________________ směna ___________________________________________________________ jemně ___________________________________________________________ měkoučký ___________________________________________________________ nerozuměl ___________________________________________________________ rozumně ___________________________________________________________ potměchuť ___________________________________________________________ upřímně ___________________________________________________________

8

Doplň mě/mně.

Na kytku jsem nějak zapo__l. Netvářil se zrovna příje__. Osa__lý strom přitahuje blesky.

Zat__ní __síce jsme propásli. Babička se o nás starala nára__. Pa__ť se dá vytrénovat. Na

štěstí jsem si na ten úkol vzpo__l včas. Z odpolední s__ny šel tatínek rovnou do postele.

Bábovku pocukrovala maminka jen velmi je__. Z__na jízdního řádu moc rozu__ nevy

padá. Říká se tomu ná__síčnost, ale tomu ty ještě nemůžeš rozu__t.

9

Doplň mě/mne/mně/mi.

Bude vhodné si připomenout skloňování osobního zájmena já.

Na všechny si vzpo__li, ale na __ ne. Otázce jsem nakonec porozu__l, ale to už __ neby

lo nic platné. Zřej__ o __ dlouho přemýšlel. Mrzí __ to zbytečné nedorozu__ní. Obloha

zte__la a liják __ bohužel neminul. Moje do__nka se __ nakonec potvrdila. Upří__ řeče

no, je __ to celkem jedno. Od__na vyšla i na __. Výtvarné u__ní __ opravdu zajímá. Ne

bylo __ příje__, když si __ tam všimla.

Souhrnná cvičení

a

Doplň ě/je/ně.

um__lec sv__rák pov__st

ob__dnávka p__t střídm__

vym__nit podb__l ob__zd

rozv__dka zapom__tlivý p__šina

nap__tí v__tev ob__ť

upřím__ rozum__l rozm__r

Sp__ch se někdy nevyplácí. Na ob__žné dráze je přeplněno. Dolar je tvrdá m__na. Vy

počítat ob__m krychle nic není. Smažený kv__ták je moje narozeninové jídlo. Ve v__zdu

nám někdo zaparkoval. Zp__t jsme šli p__š k y. Pot m__ se trochu bojím. Takový ob__v jsme

nečekali. Dneska máme lehké předm__ty. Na maminčino ob__tí se vždycky těším. Kluci

si zase v__li do vlasů. Kruhových ob__zdů rychle přibývá.

a)

b)


12

Pravopis skupin hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně

S v__troněm se to musí um__t. Na v__tvi sedí p__nkava a p__je. Snažím se být ob__ktiv

ní, ať nemám špatné sv__domí. Ob__ dv__ sestřičky chodí do p__veckého sboru. Kv__ten

ub__hl, do záv__ru školního roku zbývá m__síc. Práv__ jsme si ob__dnali ob__d. Zv__

davé hříb__ si nás přib__hlo přem__řit pohledem. Dřev__ný v__šák byl čerstv__ natře

ný, což jsem nev__děl. Tolik v__mů v průb__hu p__ti dnů by b__žně vystačilo na p__t

m__síců.

Na naše nedorozum__ní jsme rychle zapom__li. Nakonec se Kv__ta přece jen osm__lila

a náram__ se bavila. Na slam__né ošatce omam__ zavoněl čerstvý chléb. Sv__tový rekord

v b__hu na p__t tisíc metrů nevydržel ani m__síc. Jeho dom__nka, že cesta k úsp__chu se

obejde bez osobních ob__tí, samozřejm__ rychle vzala zasvé. Na ob__žnou dráhu kolem

Zem__ m__ hned tak někdo nedostane. Indiánští zv__dové m__li ke zbab__losti daleko.

Sv__domitý v__dec byl odm__něn nečekaným ob__vem. Potem__lé hv__zdy jen spo

ře osv__tlovaly úzkou strm__ stoupající p__šinu. I když se snažil tvářit příjem__, jeho

potm__šilý úsm__v a zaťaté p__sti nev__stily nic dobrého. Nevím, co to do m__ v__lo.

Dědeček mi vypráv__l příb__h o osam__lém hv__zdáři. Přesv__dčil jsem se o tom, že

sp__ch se v__tšinou nevyplácí. Tam__jší obyvatelé m__ příjem__ překvapili svojí nezm__

rnou přív__tivostí.

c)

d)

e)


1313

Spodoba Souhlásky dělíme podle účasti hlasivek při výslovnosti na znělé (hlasivky kmitají) a neznělé (hlasivky nekmitají). Většina znělých a neznělých souhlásek tvoří dvojice, nazývají se souhlásky párové: b – p, d – t, ď – ť, h – ch, v – f, z – s, ž – š a v přejatých slovech též g – k. Ostatní souhlásky jsou nepárové, jedinečné. Jenom znělé jsou: j, l, r, m, n, ň. Souhláska ř je znělá, jestliže má v sousedství samohlásky (řízek, kořen), neznělá je v sousedství neznělých souhlásek (přítel, třeba) a na konci slov (vepř, kouř). Souhlásky c, č jsou neznělé, před souhláskou znělou se mohou stát znělými (leckdo, léčba – vyslovujeme ledzgdo, lédžba).

Znělé souhlásky nelze šeptat, neznělé ano. Setkají-li se párové souhlásky vedle sebe, vyslovuje se celá skupina zněle nebo nezněle podle druhé souhlásky v pořadí. Tomuto jevu se říká spodoba znělosti (asimilace). Ke spodobě dochází na začátku slova: sběr vyslovujeme zběr; uprostřed: tužka vyslovujeme tuška; před předložkou a jménem: pod svícnem vyslovujeme pot svícnem. Je-li znělá souhláska na konci slova, ztrácí znělost: chléb vyslovujeme chlép. Děti se často dopouštějí chyb právě proto, že slovo napíšou tak, jak je slyší. Pomoc je přitom docela snadná:

Slovo si řeknou v jiném tvaru, popřípadě vyhledají slovo příbuzné. Je však třeba, aby po dotyčné souhlásce následovala samohláska: Slovo ovce vyslovíme jako ofce. Jestliže si dítě řekne hodně ofcí, jak děti zpravidla postupují, moc si v tomto případě nepomůže. Řešením je např. slovo ovečka.

Psaní některých slov je třeba si zapamatovat, např.: když, snad, ačkoliv.

Spodoba

Cvičení

1

Doplň b – p.

tru__ka, hře__, bisku__, chru__, klou__, dře__, ža__ka, skle__, výro__ky, ka__ka, jestřá__,

slu__ka, chlou__ky, t l a__ka, příko__, hlou__ka, hr__, výstu__, chlé__, žla__

V kádi už zbyla jen poslední ry__ka. Z jeho hroze__ si už nikdo nic nedělá. Slou__ dýmu

stoupal do oblak. Hu__ jsme našli požehnaně. Vra__ci jsou u nás čím dál vzácnější. S ko

čičími drá__ky nejsou žádné žerty. Asi jsem měl kla__ky na očích, že jsem tu sto__ku

přehlédl. Na stromek přidáme ještě pár ozdo__ a můžeme se těšit na zlatý hře__ večera.

2

Doplň d – t.

hromosvo__, lou__ka, akor__, vrá__ka, souse__, úkli__, propas__, hla__, pas__, kle__ba,

žalu__, hromá__ka, vlas__, sva__ba, hlí__ka, kuřá__ko, příkla__, čer__, poro__, bale__

Nakonec to nebyl tak špatný nápa__. Mamince jsem udělal rados__, protože jsem nádobí

uklidil hne__. Zbývá mi dopsat ještě pár vě__ a připojit po__pis. Zvuk du__ je nenapodo

bitelný. Babičce jsme poslali krásný pohle__ z Besky__. Je to v pořá__ku, čápi se vrátili do

svých hníz__. Pro každý přípa__ jsme si na ten pokla__ vzali pár rýčů a lopa__.

3

Doplň ď – ť.

lo__ka, odpově__, sí__ka, labu__, projíž__ka, te__, pouš__, poj__, zpově__, rtu__, déš__,

pláš__, ple__, mě__, potměchu__, roztři__, peče__, zajíž__ka, tra__, pí__

Dostal jsem chu__ na kyselé okurky. Zave__ mě prosím až k domu. Tu poučku se na

zpamě__ nenaučím nikdy. Kolem zámeckého parku se táhla dlouhá kamenná ze__.

Předpově__ jim vyšla, větrná smrš__ přišla. Ukli__ po sobě tu spouš__ . Sviš__ vypjal

hru__ a pronikavě zahvízdal. Vyři__ to ta__kovi a hned se vra__.

4

Doplň h – ch.

pla__ta, zle__ka, kře__k ý, m e__, lí__, bu__ta, ne__t y, plu__, příbě__, slu__, oře__, ple__,

vl__ko, nocle__, výta__, stra__, popru__, náde__, vzdu__, pra__ a)

b)

a)

b)

a)

b)

a)

Spodoba

Cvičení

1

Doplň b – p.

tru__ka, hře__, bisku__, chru__, klou__, dře__, ža__ka, skle__, výro__ky, ka__ka, jestřá__, slu__ka, chlou__ky, t l a__ka, příko__, hlou__ka, hr__, výstu__, chlé__, žla__ V kádi už zbyla jen poslední ry__ka. Z jeho hroze__ si už nikdo nic nedělá. Slou__ dýmu stoupal do oblak. Hu__ jsme našli požehnaně. Vra__ci jsou u nás čím dál vzácnější. S kočičími drá__ky nejsou žádné žerty. Asi jsem měl kla__ky na očích, že jsem tu sto__ku přehlédl. Na stromek přidáme ještě pár ozdo__ a můžeme se těšit na zlatý hře__ večera. 2

Doplň d – t.

hromosvo__, lou__ka, akor__, vrá__ka, souse__, úkli__, propas__, hla__, pas__, kle__ba, žalu__, hromá__ka, vlas__, sva__ba, hlí__ka, kuřá__ko, příkla__, čer__, poro__, bale__ Nakonec to nebyl tak špatný nápa__. Mamince jsem udělal rados__, protože jsem nádobí uklidil hne__. Zbývá mi dopsat ještě pár vě__ a připojit po__pis. Zvuk du__ je nenapodobitelný. Babičce jsme poslali krásný pohle__ z Besky__. Je to v pořá__ku, čápi se vrátili do svých hníz__. Pro každý přípa__ jsme si na ten pokla__ vzali pár rýčů a lopa__. 3

Doplň ď – ť.

lo__ka, odpově__, sí__ka, labu__, projíž__ka, te__, pouš__, poj__, zpově__, rtu__, déš__, pláš__, ple__, mě__, potměchu__, roztři__, peče__, zajíž__ka, tra__, pí__ Dostal jsem chu__ na kyselé okurky. Zave__ mě prosím až k domu. Tu poučku se nazpamě__ nenaučím nikdy. Kolem zámeckého parku se táhla dlouhá kamenná ze__. Předpově__ jim vyšla, větrná smrš__ přišla. Ukli__ po sobě tu spouš__ . Sviš__ vypjal hru__ a pronikavě zahvízdal. Vyři__ to ta__kovi a hned se vra__. 4

Doplň h – ch.

pla__ta, zle__ka, kře__k ý, m e__, lí__, bu__ta, ne__t y, plu__, příbě__, slu__, oře__, ple__, vl__ko, nocle__, výta__, stra__, popru__, náde__, vzdu__, pra__

a)

b)

a)

b)

a)

b)

a)

Zápas skončil spravedlivou pli__tou. Ten bato__ vážil nejmíň tunu, že mě z toho ještě bolí

v záde__. Z těch kni__ mám velkou radost. Bře__ řeky lemoval pru__ křovin. Mohutný

oře__ nám poskytoval příjemný stín. Netuším, o který dru__ ryby jde, ale mohl by to být

pstru__. Jeho neuvěřitelný příbě__ bere de__. Hro__ la__tana jen tak le__ce nepotká.

5

Doplň v – f.

lá__ka, filozo__, fotogra__, o__ce, gol__, gra__, ostro__, úsmě__, šé__, hou__, sprá__ce,

mrke__, el__, kro__ky, paragra__, kladí__ko, jeze__čík, šeri__, domo__, relié__

Bernard Bolzano byl český matematik a filozo__. Asi sto__ka žel__ se vynořila z moře, aby

nakladly vajíčka. Šé__ pronesl svůj obvyklý nudný proje__. Pod nohou zapraskala věté__

ka a koropte__ mi zasvištěla nad hlavou. Stádo žira__ obralo strom dohola. Lo__ce ma

mutů mám v zásu__ce nočního stolku. Na známé pě__kyni nás nejvíce zaujal její odě__.

6

Doplň z – s.

prova__, hou__ka, vů__, obrá__ky, v ře__, řetě__, prochá__ka, ko__, paře__, smě__, vla__,

ú__ký, č a__, kla__, bří__ka, ple__, rybí__, obva__, hla__, ry__

Z řetí__ kového kolotoče mě museli sundat. Horole__ci bivakovali těsně pod vrcholem.

Mrá__ mi nevadil, ale málem mi umrzl no__. Chystáme se na prochá__ku k blí__kému

mlýnu. To je další důka__, že jí chybí vku__. Moje pro__by o schů__ku nebyly vyslyšeny.

Zu__čina otá__ka mi nadělala vrá__ky na čele. Vítě__ dostal he__ký obra__.

7

Doplň ž – š.

lů__ko, hru__ka, ši__ka, předlo__ka, strá__ce, osu__ka, ko__, kráde__, hrabo__, stří__

ka, vá__ka, nů__ky, překá__ka, vý__ka, li__ka, zátě__, nálo__, ple__, srá__ka, pu__ka

Sně__ka leží na česko-polském pomezí. Světlu__ce se říká svatojánská mu__ka. Všechny

kní__ky se mi do ta__ky nevešly. Vý__ jsme se nedostali, zaskočila nás průtr__mračen.

Z dálky to vypadá jako mro__ na kolobě__ce. Bě__kyně jen tě__ce dobíhaly do cíle. Sou

tě__ ve vybíjené jsme zahájili tě__kou porá__kou. Oře__ si konečně tu tu__ku a pak mi

ji uka__.

b)

a)

b)

a)

b)

a)

b)


16

Spodoba

______________

______________

______________ ______________ ______________

8

Vypiš do sloupců slova, která končí stejnou hláskou.

Připomeneme rozdíl mezi hláskou a písmenem: hláska je to, co slyšíme, písmeno to, co

napíšeme.

hřib, kus, hlad, vítěz, hroch, drát, čáp, pstruh, list, vlas, chléb, žalud, chlup, haluz, obsah,

velbloud, provaz, pohyb, příběh, lump, vzduch, ples, kruh, šíp, vlast, rampouch, závod, ry

bíz, šroub, nos, loket, práh, schod, smích, hlas, jestřáb, hráz, břeh, balet, nákup

s p t ch

______________ ______________ ______________ ______________

kus hřib hlad hroch

vítěz ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________ ______________

loď, golf, paměť, nůž, ostrov, hroznýš, domov, věž, hruď, šéf, soutěž, plášť, koš, lev, mříž, graf,

zeď, hraboš, přístav, teď, Rudolf, odpověď, drůbež, veš, houf, labuť, guláš, síť, chlév, poušť

ť f š

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

______________________ ______________________ ______________________

a)

b)


17

Spodoba

9

Vyber vhodné písmeno a doplň. Podtržená slova použij ve větách a věty napiš. š – ž průtr__, kráde__, gro__, kalu__, příli__, ple__ _______________________________________________________________________ p – b zu__, chlu__, jeřá__, holu__, co__, lum__ _______________________________________________________________________ ť – ď chu__, kapra__, mě__, zpově__, sviš__, tra__ _______________________________________________________________________ v – f kone__, ploute__, hou__, gra__, ruká__, Jose__ _______________________________________________________________________ h – ch ple__, ro__, sní__, hří__, ho__, bě__ _______________________________________________________________________ s – z obra__, podno__, paře__, ko__, mrá__, le__ _______________________________________________________________________ t – d hro__, pokla__, náro__, kos__, souse__, pas__ _______________________________________________________________________ a

Doplň správné písmeno. p – b Čerstvý chlé__ to opět vyhrál. Ší__ zasvištěl vzduchem a zapíchl se do terče. t – d Pro každý přípa__ se to naučím pořádně. Hma__ je důležitý smysl. h – ch Slo__ je můj oblíbený předmět. Z vody na nás jukl hro__. s – z Silný mrá__ naštěstí dlouho nevydržel. Ko__ se o žížalu rozdělil s drozdem. ť – ď Lo__ vyplula přesně v deset hodin. Sahara je nekonečná pouš__. v – f V dálce jsme konečně zahlédli ostro__. Hou__ kormoránů naháněl rybám hrůzu. š – ž Ještě jeden ko__ a pytel brambor bude plný. Kostelní vě__ byla obehnána lešením. s – z Za poku__ by to rozhodně stálo. Bobří hrá__ je obdivuhodné dílo. p – b Sli__ jsem samozřejmě splnil. Bohužel jsem mu sedl na le__. h – ch Tis je dru__ jehličnatého stromu. Rampou__ dopadl těsně vedle mě.

a)

b)


18

Spodoba

t – d Kamará__ mi dobře poradil. Kohou__ zakokrhal a bylo po spaní. š – ž Před branou nás zaujala zkamenělá hradní strá__. Za takovou práci si nezaslouží

ani gro__. ť – ď Černá labu__ je vzácnější než bílá. Kamenná ze__ je prostě krásná. v – f V ohradě se kymácelo několik žira__. Při pohledu na známku z matematiky mě

opustil úsmě__. s

Doplň vynechaná písmena ve slovech stejně znějících.

h – ch Poslední disciplínou byl vr__ koulí. Konečně jsme dorazili až na vr__ kopce. t – d Už dlouho jsem ho neslyšel klí__ tak příšerně. Konečně je tady ticho a kli__. s – z Několik ko__ se dostalo z ohrady ven. Z dálky to vypadá jako špaček nebo ko__. ť – ď Výstavu zahájila prezidentova cho__. Do houslí cho__ poctivě, jinak se nic nena

učíš. p – b Hromada tru__ zmizela pod sněhem. Ze sochy zbyl jen tru__. v – f Z toho jsem opravdu pa__. Pá__ si svou pávici vždycky najde. t – d Dvakrát se zablýsklo a začalo lí__. Li__ ukázal, že se jen tak nedá. s – z Hned za vesnicí začíná jehličnatý le__. Le__ opatrně, ať nespadneš! p – b Vynálezce Nikola Tesla nebyl Chorvat, ale Sr__. Kosa a sr__ se už dnes používají

málokdy. š – ž Naši fotbalisté připravili Brazilcům opravdu krutou ře__. Tento příklad ře__ po

mocí kalkulačky. h – ch Určit sever a ji__ pomocí digitálních hodinek se mi asi nepodaří. Zeptali jsme se

ji__ na cestu. v – f Šé__ lupičů se vzdal jako první. Prasklý še__ na nové bundě jsem si raději zašil sám. p – b Na poli už nezůstal ani jeden sno__. Žádný sno__ nemohl na výstavě chybět. t – d Le__ byl ještě příliš tenký. Tentokrát jsem le__ zvládl bez problémů. š – ž Vá__ dárek mi udělal velikou radost. Va__ si toho, co máš. s – z Myslivec dal srnkám do krmítka jejich oblíbený li__. Tiskařský li__ je důmyslné

zařízení. h – ch Málem jsem zakopl o prá__. Pra__ se dostal opravdu všude. t – d Po krupobití nezůstal na stromech jediný plo_. Zapomněl jsem, že plo_ je čerstvě

n at ře ný. p – b Drá__ práskl bičem a zatvářil se velmi přísně. Kočičí drá__ je ostrý jako jehla. t – d Do očí mě štípal po__. Po__ stromem se to modralo švestkami.

a)

b)


19

Spodoba

t – d Zůstal jsem stá__ jako opařený. Prérii bez stá__ bizonů si ani neumím představit. š – ž Tu__ se, hochu, ať si neuděláš ostudu. Musím si koupit novou tu__. s – z Pově__ mi, co tě trápí. Bundu si pově__na věšák a boty si nech. p – b Do večera jsme se neposunuli ani o chlu__ dál. Chlu__se, jen když máš čím. t – d Na vysoké skále se tyčil nedobytný hra__. S vláčkem si vydržím hrá__ celý den. h – ch Navr__ dala maminka šlehačku a vypadalo to krásně. Bohužel můj návr__ nebyl přijat. ť – ď Už vím, že tatínkův ze__ je manžel mé sestry. Obě zahrady odděluje vysoká cih

lová ze__. s – z Připravili jsme si pro vá__ překvapení. Mnoho koní si na Taxisově příkopu zlo

milo va__. t – d Náčelníci zaujali se__ se zkříženýma nohama a začali rokovat. O naší porážce ve

volejbalu rozhodl až poslední se__. p – b Všechno má svůj ru__ a líc. Ozvalo se jen slabounké ru__, motor zaškytal a zhasl. d

Doplň vynechaná písmena.

bu__ta, chlé__, pýcha__ka, hru__ka, oře__, broske__, zásma__ka, mrke__, václa__ka, tvaro__, polé__ka, angreš__, ří__ky, l aný__, moš__, borů__ka, rybí__, koko__, smr__, bábo__ka, me__, gulá__, ředke__, sodo__ka, hrá__, salá__, siru__, koblí__ky, špená__, lysohlá__ka, bruke__, nádi__ka, gre__, hři__, náky__, keču__, velblou__, stono__ka, šimpan__, hrozný__, le__, sviš__, ml__, hro__, o__ce, gepar__, candá__, nosoro__ci, kolou__, ry__ka, mro__, jeze__čík, měkký__, švá__, pija__ka, la__tan, čer__, hrabo__, ža__ka, ve__, kra__, levhar__, sle__, užo__ka, hlemýž__, hmy__, pstru__, měňa__ka, ha__, mu__ka, medvě__, pla__, chrous__, kra__ka, je__ci, so__, mamu__, ha__, vá__ka, lenocho__, dikobra__, medoje__ pá__, tetře__, droz__, kalou__, holu__, čá__, su__, strakapou__, vra__ci, bažan__, jeřá__, ka__ka, labu__, koropte__, ko__, vola__ka, strna__, jestřá__, drůbe__, vlašto__ka, potá__ ka, ostří__, kohou__, včeloje__ Gulá__ mi vždycky přijde vho__. Dlouhý co__ jí sahal až po pá__. Nastal příli__ a plá__ byla zaplavena co by du__. Poslední vlašto__ky se vydaly na ji__. Nebu__ labu__, zněla jeho odpově__. Ostrý drá__ ho naštěstí škrábl jen le__ce. Na plynovo__ se spotřebovaly sto__ky kilometrů potrubí. Kůň zakopl o překá__ku a málem si zlomil va__. So__ je pro seveřany hotový pokla__. Vystoupili jsme na bře__, obešli jsme je__ a pokračovali v pla__bě.

c)

a)

b)

c)

d)


20

Spodoba

Po babiččině borů__kové bu__tě se jen zaprášilo. Z užo__ky stra__ nemám, ale nesmím si ji splést s anakondou. Sní__ už skoro roztál, ale na bě__ky to ještě stačilo. Takový le__ký příkla__, a stejně jsem ho zvoral. Há__ka o láhe__ sodo__ky byla zbytečná. Z vyhlí__ky nebylo vidět nic, slyšeli jsme jen blí__ký vodopá__. Odpově__ na otá__ku se skrývala v tajence křížo__ky. V diktátu jsem si spletl ta__ku s tu__kou a Ži__ku s ši__kou. Výsle__ky vole__ znázorňuje gra__. Aby nás cestou nepřepadl hla__, dostali jsme chlé__, ří__ky, opl a__ky a láhe__ borů__kového čaje. Rampou__ dopadl před prá__ domu, ale naštěstí nebyl nikdo nablí__ku. Žáko__ská kní__ka nepatří k mé oblíbené če__bě. Rtu__ teploměru začala pru__ce klesat. Strá__ce s nabitou pu__kou hlídal skla__ munice. Sla__ké hru__ky byly obsypané mu__kami. Na obě__ byla drš__ková polé__ka a hovězí na hrá__ ku. Moje pro__ba se ke zlaté ry__ce dosu__ nedonesla. Několik o__cí, kra__ a ko__ opustilo chlé__ a vydalo se na prochá__ku. Ú__ký průjez__ osvětlovala slabá žáro__ka. Vl__ká a oprýskaná ze__ moc he__ky nevypadá. Ze sa__ců jsem dostal přetě__kou otá__ku. Je__ ci jsou na vá__ká__, zda pru__ký srá__ není pro ně příli__ velký hazar__. Návo__ na montá__ ptačí bu__ky mi dal zabrat. Kru__ se uzavřel a kráde__ kolobě__ky byla objasněna. Výprava do lesa Konečně bylo he__ky, takže jsme se mohli s bráchou vypravit do lesa na prů__kum. Maminka nám zabalila ří__ky na obě__, taky něco sla__kého na zu__ a kdovíco ještě. Jídla, pití a dobro__ jsme měli plný bato__, vlastně dva. S tím, že kdybychom měli hla__, tak se přece vydáme na lo__, jsem jaksi neuspěl. No, nevadí, aspoň budeme mít něco pro přípa__, že potkáme nějakého hladového vlka. Nebo třeba pichlavého je__ka. Když jsme tam byli naposle__, funěl jich tam celý hou__. Ale to by ten bodlináč musel být velký jako mamu__ a hladový jako le__, aby celý ten nákla__ zbaštil. Mamce jsem ukázal mobil, ve dveřích nám ještě ta__ka položil kontrolní otá__ku, jako že jestli víme, jak se máme v lese chova__, a vyrazili jsme. Je to docela blí__ko, stačí obejít náš sa__ a za poslední chalupou je les už na dosa__. Než jsme ale do__pívali druhou sloku naší oblíbené písně Les je domo__ náš, spustil se pru__ký liják. Průtr__ mračen byla tak silná, že jsme byli vmžiku promoklí na kos__. Udělali jsme čelem vza__ a jako o závo__ se hnali domů. Maminka už nás čekala se suchým prádlem a tatínek říkal něco o vítě__ství přírody. Pršelo celý víken__, takže nám nezbylo než číst kní__ky, dívat se na pohá__ky, ujídat z našich záso__ a hrá __ Člověče, nezlo__ se.

e)

f)

g)

h)

Stavba slova

Kořen, předpona, přípona, koncovka, kmen

Kořen

Část slova, která vyjadřuje význam slova a je stejná u všech slov významově blízkých. Slo

va se společným kořenem se nazývají slova příbuzná: řada, seřadit, pořadí, vyřadit, pře

řadit, řadový, zařadit.

Předpona

Část slova, která je připojena před kořen. Předpony nemění slovní druh, mění význam

slova, pomocí předpon tvoříme nová slova. Např.: výskok, náskok, přeskok, úskok, doskok,

záskok. V jednom slově může být více předpon: na/nej/výš, pře/roz/dělit, ne/vy/viklat.

Příklad určení předpony:

Ve slově svařit je s předpona, protože zbylá část slova po oddělení s je ještě smysluplná:

vařit. Předponu s ve slově svařit můžeme též nahradit jinými předponami: zavařit, uvařit,

navařit, převařit, rozvařit. Ve slově seno není s předpona. Pokud bychom s nahradili ně

jakou předponou, nevznikne žádné smysluplné slovo. Ve slově seno je s součástí kořene.

Přípona

Část slova, která je připojena za kořen. Přípony mění význam slova, pomocí přípon tvo

říme nová slova: myslivec, myslet, myslivna, myslitel. V jednom slově může být více pří

pon: želez/ář/ství, hrad/išt/ní, výmluv/n/ě.

Koncovka

Část ohebného slova, kterou se tvoří různé tvary téhož slova při skloňování a časování:

kos, kosa, kosovi, kosi, kosů atd.; dělám, děláš, dělá, děláme atd. Koncovky jsou nositeli

mluvnických významů u jmen a sloves.

2121

Stavba slova

Kořen, předpona, přípona, koncovka, kmen

Kořen

Část slova, která vyjadřuje význam slova a je stejná u všech slov významově blízkých. Slo

va se společným kořenem se nazývají slova příbuzná: řada, seřadit, pořadí, vyřadit, pře

řadit, řadový, zařadit.

Předpona

Část slova, která je připojena před kořen. Předpony nemění slovní druh, mění význam

slova, pomocí předpon tvoříme nová slova. Např.: výskok, náskok, přeskok, úskok, doskok,

záskok. V jednom slově může být více předpon: na/nej/výš, pře/roz/dělit, ne/vy/viklat.

Příklad určení předpony:

Ve slově svařit je s předpona, protože zbylá část slova po oddělení s je ještě smysluplná:

vařit. Předponu s ve slově svařit můžeme též nahradit jinými předponami: zavařit, uvařit,

navařit, převařit, rozvařit. Ve slově seno není s předpona. Pokud bychom s nahradili ně

jakou předponou, nevznikne žádné smysluplné slovo. Ve slově seno je s součástí kořene.

Přípona

Část slova, která je připojena za kořen. Přípony mění význam slova, pomocí přípon tvo

říme nová slova: myslivec, myslet, myslivna, myslitel. V jednom slově může být více pří

pon: želez/ář/ství, hrad/išt/ní, výmluv/n/ě.

Koncovka

Část ohebného slova, kterou se tvoří různé tvary téhož slova při skloňování a časování:

kos, kosa, kosovi, kosi, kosů atd.; dělám, děláš, dělá, děláme atd. Koncovky jsou nositeli

mluvnických významů u jmen a sloves.

Stavba slova

Rozlišujeme: pádové koncovky: u jmen při skloňování vyjadřují pád, číslo, rod a životnost; osobní koncovky: u sloves při časování vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob. Kmen Část slova po oddělení koncovky (kořen + kmenotvorná přípona). U sloves rozlišujeme (viz kapitola Slovesa): kmen přítomný: dostaneme odtržením osobní koncovky od 3. osoby jednotného čísla přítomného času (nes-e, děl-á); kmen minulý: dostaneme oddělením přípony příčestí minulého (nes-l, děla-l). Kmen přítomný i minulý může být stejný, častěji se ale liší. Část předponová Část slova, která je před kořenem, je tvořena předponami. Část příponová Část slova, která je za kořenem, je tvořena příponami a koncovkani. Příklady: kořen les předpona + kořen pra-les kořen + přípona les-ní předpona + kořen + přípona pra-les-ní předpona + kořen + přípona + koncovka pra-les-ní-ho kořen let předpona + kořen vý-let kořen + přípona let-ní předpona + kořen + přípona vý-let-ní předpona + kořen + přípona + koncovka vý-let-ní-mu Někdy se mohou hlásky v kořenu měnit, např.: rok – vý-roč-í nos-it – nůš-e – při-náš-et kůň – koň-ský

a)

b)

a)

b)

Psaní i/y v koncovkách

Podstatná a přídavná jména: Řídíme se vzorem (s motýly – vzor pán, s pány; psí čenich –

vzor jarní).

Slovesa:

V přítomném čase a v rozkazovacím způsobu vždy měkké i/í (válím, válíš, válíme...; kresli!).

V koncovkách příčestí minulého a trpného a v koncovkách jmenných tvarů přídavných

jmen se řídíme rodem podmětu, -i jen pokud je podmět rodu mužského životného (psi

štěkali; návrhy byly zamítnuty; dívky se cítily šťastny – více v kapitole Podmět a přísudek).

Cvičení

1

Tvoř slova s uvedenými kořeny, slova napiš.

slov: slovo, výslovnost, slovník, slovíčka, výslovně, vyslovit, nevyslovitelný

škol: ________________________________________________________________

stav: ________________________________________________________________

poč: ________________________________________________________________

mysl: ________________________________________________________________

lov: ________________________________________________________________

2

Vypiš dvojice slov se stejným kořenem. Kořen podtrhni.

vyhláška, náměstí, záškolák, zahradník, přílet, ulovit, chodník, hlasitý, staveniště, propis

ka, škola, kovárna, letiště, městečko, přechod, lovec, zápisník, zahrádka, kovář, přístavba

vyhláška – hlasitý _______________________________

_______________________________ _______________________________

_______________________________ _______________________________

_______________________________ _______________________________

_______________________________ _______________________________

3

Čti slova s předponami, předpony odděl svislou čarou.

zahrada, přehrada, ohrada; prales, zálesák, polesí; sejít, vyjít, přejít; upadnout, zapadnout,

propadnout; výlet, nálet, přílet; přinést, zanést, přenést

a)

b)

a)


23

Stavba slova

________________________________________________________________

_______________________________ Psaní i/y v koncovkách Podstatná a přídavná jména: Řídíme se vzorem (s motýly – vzor pán, s pány; psí čenich – vzor jarní). Slovesa: V přítomném čase a v rozkazovacím způsobu vždy měkké i/í (válím, válíš, válíme...; kresli!). V koncovkách příčestí minulého a trpného a v koncovkách jmenných tvarů přídavných jmen se řídíme rodem podmětu, -i jen pokud je podmět rodu mužského životného (psi štěkali; návrhy byly zamítnuty; dívky se cítily šťastny – více v kapitole Podmět a přísudek).

Cvičení

1

Tvoř slova s uvedenými kořeny, slova napiš. slov: slovo, výslovnost, slovník, slovíčka, výslovně, vyslovit, nevyslovitelný škol: ________________________________________________________________ stav: ________________________________________________________________ poč: ________________________________________________________________ mysl: ________________________________________________________________ lov: ________________________________________________________________ 2

Vypiš dvojice slov se stejným kořenem. Kořen podtrhni. vyhláška, náměstí, záškolák, zahradník, přílet, ulovit, chodník, hlasitý, staveniště, propiska, škola, kovárna, letiště, městečko, přechod, lovec, zápisník, zahrádka, kovář, přístavba vyhláška – hlasitý _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ _______________________________ 3

Čti slova s předponami, předpony odděl svislou čarou. zahrada, přehrada, ohrada; prales, zálesák, polesí; sejít, vyjít, přejít; upadnout, zapadnout, propadnout; výlet, nálet, přílet; přinést, zanést, přenést

a)

b)

a)


24

Stavba slova

____________

____________

nekuřák, zamést, osada, natřít, vyrůst, utratit, nakreslit, odchod, dočíst, zastávka, pakl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist