načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cukrová zeď -- Poezie, prózy a glosy z let 1975 – 2010 - Milan Bukovecký

Cukrová zeď -- Poezie, prózy a glosy z let 1975 – 2010

Elektronická kniha: Cukrová zeď -- Poezie, prózy a glosy z let 1975 – 2010
Autor:

Jakoby celý svět v jedněch botách, se předvádí v 18 oddílech ucelená kniha, text půl na půl básně a próza,  kde spisovatel Milan Bukovecký něžně drnká slovy o strunu poslední ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  166
+
-
5,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TZ-one
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 340
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-753-9050-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jakoby celý svět v jedněch botách, se předvádí v 18 oddílech ucelená kniha, text půl na půl básně a próza,  kde spisovatel Milan Bukovecký něžně drnká slovy o strunu poslední dekády 20. století, a s následujícím desetiletím na krku, vede všechny jeho struny až k údivu. Po celou dobu ho doprovází líná smečka lvů u popelnic, řve a líže, Cukrovou zeď.

Zařazeno v kategoriích
Milan Bukovecký - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Cukrová zeď

Milan Bukovecký

Poezie, prózy a glosy z let 1975 – 2010


S obelisky leží bez kenkarty

Neznělé hlásky vtisklé na rty

A naše trýzně budou zticha

Jen převeliká pýcha, zůstává


INFORMACE PRO UŽIVATELE TÉTO KNIHY

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v žádné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Používání elektronické verze knihy je určeno jen osobě, která ji legálně nabyla,

a to v rozsahu stanoveném autorským zákonem.

Jakékoliv neoprávněné užití jako např. kopírování, úpravy, konverze do jiných

formátů, prodej, pronájem, půjčování, darování, umísťování na servery, sdílení

atp. je zakázáno!

Vydání první 2017

© Milan Bukovecký

Illustrations © Pavel Smolík

S laskavým souhlasem Pavla Smolíka a majitele většiny obrazů

Michala Bukoveckého.

© Mgr. Tomáš Zahradníček - TZ-one

ISBN: 978-80-7539-050-9 (ePub verze)

ISBN: 978-80-7539-051-6 (mobi verze)

ISBN: 978-80-7539-052-3 (PDF verze)

Je to aréna mé generace. Mládí a sny. Některé dny byly skutečně

velmi hezké. Bída současnosti je nabídla.

Milan Bukovecký - autorská recitace

audiozáznamy v mp3

Cukrová zeď

Brixen

Dvacet let poté

Emoce

Chodíš mi do snů

Měl jsem sen

Měl jsem strach

Podivuhodné odpoledne s habry

Půlnoční mše

Praha v šeru večera

Únor 1948

Katedrála

6

I. CUKROVÁ ZEĎ

Cuková zeď - mp3 audio záznam autora

Každé úterý, když den seděl v peřinách a dřímal

S mojí milou jsem ždímal cípy voňavého prádla

Na varném kotli prádelny bublala poklice

Horké pádlo vařečky, tak jako každou sobotu

Když jsem zatopil v lázeňských kamnech

A poléval jí vlasy chrliči zinkového kýble

Voda vytékala proudy do linky jejího těla

Kde kapky jak opožděné slzy držely stráže

Stáž času, abych je pozdržené do červena utřel

A když jsme šli nazí po schodech do pokoje

Koláče něhy nás vítaly u napnuté selské kapny

Od babky dračky, plné nadraného peří

Každé úterý a sobotu jsem otevřel

Měkké svahy země

II. NĚCO TI ŘEKNU

Něco Ti řeknu

Na ocelové zeleni klasů trčely šedé palice žita

Pažitky až růžové trávy komíhaly v rudém slunci

Běžel jsem a s honci-vlčími máky, píchal holí obrazy

Zkusil jsem naráz souboje s palicemi makového pole

Trochu se hledal, jak prsty okurky kvašky v láku

Jasně to vidím, máky ležely u táhlé cesty s houštím

Kde naše těla spouštěla kyvadlem srdce zvonu

Klimbaný den se pohnul, tonul jsem představami

V sukni večera přišel Točí se mé oči, točí

Na mostku rezavěl pochozí oblouk a očiska plechu

Déšť kvokal na podkladu suříku a běžné bílé barvy

Larvy komárů v kouři potoka už čekaly první vzlety

I prokletí básníci se spletli a přešli do volného verše

Chce to začít znovu, na kovu, ještě jednou neuškodí

Takhle to je, lokal jsem déšť a jeho slzy obtáhly tělo

Nechci být drzý, jak by se skvělo, kdybys to byla ty

Já ne, to ty, panečku Zajíci, tak utíkej

Přede mnou, tři metry v protisměru, seděl zajíc

Navíc, tři sta let stará lípa ševelila s malými motýlky

Pod obzorem se krčila křidýlky dlouhá krajina jara

S člověkem mezi poli párala měřice žluté řepky

S koly brumlavého traktoru houpala myšlenky předka

Měl jsem v průzoru ušáka na smeči, tenčil se a tančil

Chvíli se mnou venčil, ničil nervy, pak utíkal Ráno

Šály mlhy si lehly po deštěm zválené pšenici

Jak ospalky v očích mi zatrhly koukat za hory

Na potrhaný fábor vlezlo kdeco, i s mozolem

Vidím brousek a nože na blatech s rašelinou

Bahenní plyny na číhané vzdychají po masu

K přeludu bych hodil laso, abych se neztratil

Určitě by mě vytáhl, pokropil tělo kýbly rosy

Ale nespadl jsem a nikdy se tam neutopil

Jen lest klidné mlhy

Číhala u cest Slunovrat

Čekal jsem na nejdelší den roku

abych posekal trávu

Opravdu nekončil, kytary trampů

plenily háv ohýnku

Z dýnka klobouku líně teklo pivo

žlábkem krempy

Myslel jsem, že dívka v maskáčích

nabídne rum i z boty

Na oplátku ukázal prostý kempink

střechu nad hlavou

Ale z klotu vojenské bundy vyňala

malou placatici

Hoci jsem po hltu slivovice, hadicí

zbytečně plavil kytky

Jako profík s kosou mě učila kosit

slitky zbytku noci

Z pěsti slasti nekonečně pršelo S čerty nejsou žerty

Pod stromem v trávě leželo právě spadlé jablko

Tak jsem se sehnul, dotknul se, bylo príma teplé

Sepnulo mi, na zemi, čeká rýmu a od vos shnije

Vjé, hnal sedlák koně ulicí, jako by nebyl traktor

Jejich klapavé motory, špalíky pneumatik v poli

Klidně bych to mohl s nimi osolit, holit lány žita

Aby mě tvůj úsměv ráno skolil, řekl mi o životě

Cítíš nitě bříška, ptáš se a dala jsi mi na krk ruce

Věšela si je za brk šíje, klidně‘s to měla v plánu

Neskutečná náplň ňader do mě mašli dětství lila

Rarášku, na zemi leží zavile jablko, jen ho podat

To ty Srpen Bařice, 2008

Na horizontu ježatého pole ztuhly laně

Plání se rozběhli na šňůrách zuřiví psi

Sedláci vezli silnicí fůru balíků slámy

Pod střechou lípy jedli trampíci chleba

Slunce jim přálo za bachratými mraky

Jak déšť viselo v remíze kaliny a trávy

Právě si ucuclo šťávu rudé mirabelky

Končilo polednem velké dny na zemi

Blažený dotyk léta Šípky

U silnice, na kraji pole, rostly šípky

Pozorovalo mě káně na jeden dolet

Keře těch rudých mulet tak dráždily

Trhal jsem větev na trny ostré šipky

Hledal Tě v jejich keři, prsty v nich

Klel zemitě, proklatě, vzbuď se dítě

Bloudím na cestě s vestou podzimu

Ještě pár ozimů a bude určitě po mně

Přesto jsem ještě neskončil V pasti mého přeludu

Na porcelán izolátoru bzučely dráty

Spustily tirádu oceli elektrické věže

Sonické otěže čekaly, až železo zbělá

Obrazy ohnice, půl sošky cherubína

V sukni baleríny, bouquet číše vína

Takhle, s mosaznou klikou flašinetu

Růžolící chlápek točil Most

Přišli chlapi, napili se ze sklínky slivovice

Stavěli divoce most ze železa přes potok

Ranní sondou sloupu vězeli mezi šrouby

Kloubili všechen ten vercajk, abych přešel

Tak, že nejdřív půjdou děti krok sun krok

Den skončí, spadne slunce, také červánky

Osvítí dívce snop pletiva z boků mozaiky

Uletí jí zmatená šála, zřejmě se bude zdát

Pes štěká, na potoce už stojí most

Na jeho oblouku

Žena Slavnost Svatého Floriána

Na konci ulice, až uprostřed Moravy

Tam kde končí autobus

Rozfoukal vítr jak kakabus v půstu

Studenou břečku louže

V pustině práce, daleko od globálních

Manažerů růstu

Blonďaté ženě shrnul tepla proužek

Z pod, lemu její sukně

Nesla tác rozlitých panáků slivovice

Míra na milimetr přesně

V závanu drsné vůně pánské kolínské

Vypadala tak jasně

Bác, poleno hasič ji nechal upadnout

Na koleno v rovině

Tác pokropil zem pod jejíma nohama

Boty křísly v trávě

Hospodský právě volal

Pivo a klobásy Už zítra

Pod kopcem rozlezlé vesnice u veselých lidí práce

Až zabliká okny usedlostí blesk vánoční žárovičky

Půjdu do kostela, kde dětičky zahrají drama Krista

A na kliku vchodu si neslušně pověsí herní cvičky

Vědomě opomenu, když jsem byl malý a nesl kříž

Kolem hospody, kde naráželi ze sudu pivo do díže

Trochu ho slízal štěstím, plivl a slina letěla klestím

Křesla sirka a ještěže neshořel stoh na strnisku pole

Tam dole, kde sedlákům spí pole

Ježíšův chléb Půlnoční mše Velehrad, 2006

Půlnoční mše - mp3 audio záznam autora

Pěchota náboženského davu klečela v písmenkách cyrilice

Pole před kostelem zryla jak slepice všemi těmi rypáky aut

U flaut antických sloupů pak kohoutí farář pouštěl bubliny

Měl jsem vidiny, jak si povídám s Ježíškem a jeho matkou

Zatímco falešný sluha s ofertou vyžebral peníze mé družky

A povaleči rouškou lihu pod čepicí zaslepili dechem kruhy

Důležitě, pod pruhy klenby, se potáceli na nohách z korku

Zrovna, když varhany rozvlnily sličné tóny do klobouku

Nalezly po anemickém vzorku, až do morku holenní kosti

Že jsem mlčel a hledal místo jak pohostit, noc zázraku

Loď už plula a v náznaku, že krev by mohla prýštit

Fresky dlaní se chtěly domluvit s Bohem

Marně, na stigmata nás bylo moc Svátky

V žáru pilinových kamen vonělo dřevo

Nahřálo ředkev kněze s červotoči kříže

Stříšce okna čiré kapky z houně sněhu

Vrkaví holubi klovali na parapetu déšť

S širáky mraku šli kaluží podél baráku

Světly modré linky krájeli zrcadlo svět

Vesmírem padaly měsíčky mandarinky

V cikádě rýmu sletěla rozbitá prasátka

Písky pouště slov mykal fantóm peněz

Obličej čajové svíčky svlékl škrabošku

Prapor knotu čeřil sodou vosku škopek

Olověný kousek času už dávno zasyčel

Kde jsou ty dětské oči Topoly květen 2009

Vesnici chrání na stráni hradby topolů

Jasně, že jsou k užitku, cokoli se užije

Možná i jakoby chmýří odraného peří

Od dveří domu je rýžák koštěte umete

Přes jeho očka zve na včerejšek draček

Maminka válela šišky, ženy draly peří

Ves dýchala bříšky na sněhové vločky

Polednice dělala oči na ledovém oknu

Měl jsem vinu, leč pasti jejího dechu

Slyším vzdech, dotek u holého topolu

Poprášil jsem jí prachem z bílého peří

Hledal med, bědovala růžová babička

Mávla nějaká tyčka, plácla mě rukou

Ženy božovaly, seděly a mezi koleny

Svíraly albín husy, nacpaly je šiškou

Smály se jak prvně focené do alba

Moje vina, byl jsem kluk, brko malé

Přišel dědeček, halekal si v hospodě

V koutku rtů mu visela paráda fajfky

Na kamnech trajdalo kafe z cikorky

Všechny ty holky už oprášily zástěry

Vešly do sibérie a vděčně hlaholil

U studny se bíle batolily víly férie

Matka mě vzala za ruku a políbila Třešňový týden

Osladil jsem čaj lžičkou z loňského medu 1.6.2007

Svedla mě vůně běloby z hroznů střemchy

Zdarma klovala se špačky třešňové soté

Našla červenou záři nad ovocným sadem

Během týdne, zrovna dneska, zrůžověly

Nalily se pěkně, jako kdysi na Havraníku

Matka svítí v pytlíku tátova battle dressu 1952

Děda nese košík třešní do papírové lísky

Jako kůň se stáhnutými pysky táhne káru

Až na dvůr, v kopretinách žulové silnice

Farář dostal na kůr kilový sáček

Dva učitelka z jednotřídky

Ještě pugét kytky

Také krámský z koloniálu

Kvapem jsem koupil rum a vodku

Děda v nich namočil višně s cukrem

Ne, aby ses namazal, řekla babička

Padaly americké balony

Umíraly na našem poli u rybníka

Maminka se těšila na nové šaty

Visely po topolech

Museli jsme pro žebříky

Navzdory žalobníkům je strhli

Ještě plakáty a falešné peníze

Možná Mandelinku bramborovou

Amerického brouka

Ťuhýk houkal

Hezký den Na faře nebylo rušno

Jenom na Velký pátek neklinká srdce kolokol

Paraple kostela nedusí lokomotivu bim a bam

Asi jsem klimbal, když v nivó přiběhla s tóny

Nálož čistého altu, s notami svlékla kancionál

Akustický stesk kytar donesl od pumpy blues

Soul otázek, proč s ideály musí jít za lumpem

Atakoval magii času, stresy Chrámové hory

Nářek plaček: Ježíš sám chtěl, s čeládkou šel

Na rohu vikářství štěkal pes

Kristus možná přijde

III. SKLENĚNÉ MĚSTO

básně z let 2005-2010

Skleněné město

Slunce za determálními skly bylo líné

Nikoho neseškvařilo

Jen vařilo těsto pocitů

Zářilo, dělalo si atomy vizitu

Ve městě, polepeném asfalty a hliníkem

Na to tata, hodil jsem pětníkem

Když mě v bontonu

Napadl bonmot středověku

Králi patří, co je krále

A jako na bienále

Koukal jsem na malé rappery v brejku

Dole na ulici, jak kejklíři

Šly jim do tónu

Slečny v kartonu vytahaného svetru

Roštěnky, kam jdete, volali na ně

Jste tak tenký, ve šminkách od maminky

Anorektičky, všechny ty věcičky

Nechte si tady venku

Ty svoje vnady, kalhotky a podprsenku

Koupíme vám rohlíky a blouzky

Jestlipak to máte takhle ouzký

Poslouchal jsem, řeka tekla

Toulavá babka vlekla kočárek

Zlá doba, zlé děti, zlé město, řekla

Ustlala si na igelitu

Na pětině pažitu trávy

Běžel ji vyhnat buržoazní slouha

A protiletadlovými reflektory

26

Porážel zaskleněné domy

Červené cihly staré citadely

Razií napadal i její toulavé štace

A nad Vidoulí, kam utíkala

Nad čertem antény mrakodrapu

Oslepení hvězdní ptáci

Ukázali práci transcendentálního terče

Nevysvětlitelné touhy mé civilizace Kačeny 3.4.1952

Aprílem se tlačká kačena, cestou, uprostřed města

Šel jsem bruslit, šlajfky přes ramena, trochu mrzlo

Vrata průplavu vrzla, od porodnice se kolíbá žena

Břicho těhulky razí pupík na omrzlé šajny slunce

Zdá se, je to mince, nad stadionem Štvanice svítí

Chlouba hubice neonové trubice pak bude zavírat

Přivírám vzpomínku, jak domino si složím vláček

První ptáček z Afriky už přilétá

Mami Zahrádkářská kolonie 16.8.2009

Ve stráni, o jaké snili developeři, máme chatu

Oči vždy sletí z blatouchů až k lodím na řece

Vidím se, jdu nábřežím, zplodilo nedělní ženy

Načechrá jim kadeře, někdo zas otevírá dveře

Zve je, ale příběh mi utne kolík televizní věže

Jak redispero máčené do uhlí, na kterém spala

Kapsinusová, zase story, spolužačka z brigády

Strhla štoky do hlíny, aby si nepoškrábala záda

Ne tak úplně, i mně byly horké, ty červené jíly

Jako západ slunce plynou rohože vzpomínky

Kde ženy kvitovaly, jak muži je v peří hladí

Pod Trójou plují nákladní lodě-remorkéry

Kdo nevěří, ať se jde podívat Babí léto 7.10.2009

Zdály se až těžké

ty bachraté barvy teplého podzimu

Na stráních k Vypichu

zalehly ozimy stovky aut

Také halt křižovatky zahnal zmatky

přizval světlo Měsíce

Kvazi scénu vypral selen

usnul v času ptáka

Krákal

Škoda, že za malou chvíli

semafor vše rozhodil Sám v metropoli Staroměstské náměstí, 2007

Dychtivé davy u orloje čekaly

Až smrtka spustí tisíce fanfár

Jazykem opustí strojky pusy

Syky husy zdusí dráty loutky

Jejíž choutky napadlo slunce

Jako barbar s onucí vesmíru

Dráždilo blesky skla výkladu

Lesklými drápy světelné nitě

Smály se movité zbytky lidí

Přišly zpité se šiškami párku

Koukat směšně na zlaté tele

Lesk dárku, hodinky Cartier

Tikaly přesně, nahý krupiér

Líc rulety, lůno měkké ženy

Kolečko zubů ze živé scény

Ložené album reliéfu nebe

Zbloudil tam cestou satelit

Točil elipsy kolem Země

To asi abych nebyl sám Nový Svět Loreta, únor 2008

Alchymisté odlili, podle not stupnice, zvony

Burlaci je vratké dovezli na břichu pontonu

Z teritoria Kapucínů zběhli mniši na fotonu

Lstivý kostelník si počkal, až se naráz ztiší

Pak je natáhl na skřipec, zvědavce v limbu

Počkal si Bimbo, než zvonky rozklinkal

V dálce se blížila živá tělesa žen

Kolokoly dřely píseň

Mniši začali couvat Hazard

Peníze neměníme

Telefony nedobíjíme

Jízdenky neprodáváme

Výhružný příkaz kanceláře

Kde jsem si chtěl pojistit nohy

Když mi napančované slunce

Umylo kluzkou zebru na přechodu

A kdyby kožená prdel nezazvonila

Asi bych pod jeho tramvají zhebnul

Dobrý den, říkám pojišťovákovi

Cvalík zíral, jakéže to mám přání

Myslel, že jsem kůň Převalského

Zavoláme vedoucímu, vykoktal se

Ten prskal, proč nejsem ženská

Celebrita tenká, těm se nohy jistí

A vykopnuli mě do třeskuté ulice

Kam se podíváš, všude samý hluk

Nadržené železné stroje

Jen na výkladech chyběly nápisy

Nenahýbejte se z oken Momentky letního dne

V metru seděly gigantické dívky s velkými kufry

Opálené, měly bicepsy pomalované zprava doleva

Fixy Arabů jim na paže nakreslily polevu srdíčka

Koukal jsem jak vyzývavá visačka z tuniské pláže

Zabrala kus bagáže, na okenici si ji lidé prohlíželi

Pražský Pepíci čichali v nachu popisky orgasmus

Obřice nežily v žádném marasmu, chtěly jen páže

Na puse měly čmouhy kafe, medový flek s ořechy

Echt orgány hnaly lidem do tváří chtěné neplechy

Čítali gáži z jejich pršáků, pak vystoupily na perón

Také jsem někam spěchal, kdesi běžel dekameron

Kufry, kamery, šel s maníky za kolosy na schody

Jak milí prďuši, pochodoval u mamutic v balanci

Drhnul o palici madla, a když zahnuly, šel za nimi

Do stínu Františkánské zahrady šlapat na slunce

Na všechna ta horka letních dnů

Raz a dva Granátové jablko 6.12.2009

U nás, na periferii, prodávají granátová jablka

Kup je, radí jak vlk, košík Červené Karkulky

Je z Kréty, kde naše prachy se tence prolínají

Rohem býka, kentaur řičí, loupá slupku jabka

Vytáhl jsem keš, dloubal zrno z plástu saténu

Jak z Adamovy děvy, jemně beru plenu košile

Způsobně cucám pecičky v dlani, karmíny rtu

Svist píšťalky strážníka mi už kvíká zaracha

Holt, říká, bacha, žádné exhibice, tlačí polda

Ale hold slepici granátu jablka už začal drnět

Endorfiny štěstí Čajovna

Senzuál žena vydechla slovo

Ukázala živé čáry malé ruky

Měla pech, rozlila rudé víno

Páni, i kulaté oči ve veletoči

Byly jako veto nad propastí

Na poslední leči sáček čaje

Dělal pukrle u lžičky cukru

Tak prosté jak vystydlé řeči

Možná, že byly jen v křeči

Metály, její mléčné totemy

Mýty fetiše, když mi polila

Drahé kalhoty, sako Gucci

Moc pěkná, obtažená sukní

V ní schovala pletací dráty

Krásní tyrani v obruči boty

Chvilka byla klidně k ruce

To kafe, co jsme si tam dali

Upíjeli v závrati koku noci

Na boku fekál cucal kanály

Kynula, když přijely taxíky

Laclíky nicoty hádaly žlutě

Asi se nepotřebujeme Obyčejný den

Na podolské křižovatce, u vjezdu do přístavu, stoupal kouř

To montéři svářeli ocelové oblouky na krásné šíny kolejnic

Bylo hic a džin v dýmu okuje ukázal na klenbu ženské nohy

Než vychladly sváry, poklepal kladívkem strusku housenek

Začal je brousit, rozprskl prskavku, vzduch vánoční mince

Cynický policajt držel frontu aut, užíval si, díval se poočku

Když do páry pánské sauny šla v oparu autu přidrzlá dívka

Vetřelec mezi tlusté chlapy, až holé slívy varlat zkrabatěly

Začal jsem šťárat v mozku muže, odkud znám to holé dole

Počkal si, až vstane, připomněla sen, ve figuře křivku ženy

Oblouky kosy žence, hlazené uťatými střapci zlaté pšenice

Příběhy její matky pěnice, než kolejoví otroci ji smontovali

Vousatý kouzelník v lahvi podal vlahý pocel, lejdy na koni

Nahou ocel, vodil jsem ji kolem dokola, natočil se a počítal

Voliérou tři sta v hodině, let na šňůře jak v raketové trubce

Aby mi trochu zjihla, chtěl jsem ji povinně, lechtat či skolit

Nešlo to a ještě jsem musel volit

Klečet nebo hodit do řeky žabku

Prosit u dveří čarodějnou babku

Jestli mi přijde do snů Náplavka únor 2010

Na břehu řeky házím kachnám a pro labutě chleba

Nalétá méblák racků, začal boj o přežití v teritoriu

Křičí kiričí a hnědá kachna cachtá ve studené vodě

Z oken rybárny Vltava udivený člověk čučí a vejrá

Sněhy klečí po náplavce jak poklice na hrnci čočky

Kynou a ospalý dvůr slunce máčí bekovku z vločky

Na břeh řeky padá ob krok stín z tramvajové kočky

Obrok určí mdlé tempo lodi, zahrne i vlečnou čáru

Hledám čáry máry suché páry kanálů

Je mi zima Metamorfózy Hradčany, 2008

Nikdy bych netušil, že tu nebude nikdo

Jen pár milenců táhl obavy károu ledna

U Matyášovy brány mrzli ledoví vojáci

Bednou baru vonělo deci horkého vína

Šupem lezlo na ztuhlá křídla uší hradu

Chtělo snad vyrušit bradu svatého Víta

Sletovat fleší žluté stíny zdobivé brány

Na vrch sloupu posadit šedé vrány žuly

Klepeta věží táhla z nebe růžové mraky

Prak podvazků Karkulky střelil Koniáše

Pak obral o vášně draka ze Zlaté uličky

Přidal se uličník, když vlci kradli knihu

Kafku v tahu, existenciální existence

V potentním tichu byly větší a větší Brýle 3D Praha, 9.1.2010

Když jsem do emocí fasoval brýle tři Dé filmu

Na ulici bylo šero, širmy tramvaje vařily trolej

Silnici, sněhovou blondýnu, holila sukně pluhu

Paniku hlásil sněhulák, uhlík očí, nosem mrkve

Rozsvícené tykve strašily kolemjdoucí tři krále

V peří holuba letělo samo štěstí na kanále řeky

Na leskimu věštil prodavač kina, dělal mi slevu

Rozpoznal plevu mého stáří, sám od sebe jednal

Takové bezpráví, s tolika mladými jdu do kina

Jakoby mi spadla zmrzlá oliva, surově ji koušu

Jasně, šoupám se na špatné místo, skoro cizinec

Ano, flek eF jedenáct, tři hodiny sedět v bundě

Náhle slyším stereo, sundává hologram obrazu

Z parapetu letí váza, maminka drží její kšandy

Blázni ze švandy hází po dětech rajská jablíčka

Někdo vystřelil, rozprsknul hlavičky vran

Zima sevřela kleště

Úplně jiné město Stopy do absolutna

Uprostřed lánu, na horizontu omrzlého pole

Viděl jsem hráze řeky, zob kejváka havrana

Vleže, kyvadlo hvězdy, tětivu kolesa mlýna

Na horizontu, roh hojnosti, komusi rozdával

V Branícké civilní deště asfaltu kryly sněhy

Zněžnělí ptáci ryli do pevnosti baráků věže

Troufale bosí šli věšet otěže zubatého klíče

Na ledové misky nebe, tyč kaligramů světla

Díval jsem se a prosil Boha

Abych je namaloval

IV. V PLNÉM SLUNCI

básně z let 2005-2010

V plném slunci

Na suchém betonu ležela zadřená guma traků

Uhnul jsem v prachu za nugety zlatého slunce

Vzal tikety, měly cenu licence na banku rulety

Tankoval potaš pro náplety u skláře okamžiku

Zválené trávy ležely suché v mžiku u příkopu

Na poklop posedu zval lovce pokecat a alkohol

Z vůně smrků se suky žvýkat smolu a světobol

Haldy kůry listnáče stočily henou číro pankáče

Rozbité kytary, velrybí struny, krky s kolíčky

Jel zasněný, maličký, nos opřený o mirákl skla

Klapala víčka zorničky o minibus žen s dolíčky

Míjím ves s políčky, hladím tělo palubní desky

Chci být daleko a stezky spájet do hezké cesty

Tezí spektáblu popsat si tajli u horké Španělky

Vnutit ji mohu, pojď se mnou v bledém šifónu

Slunce Tě provede do peřin mraku s duchnou

Na brýlích draků zhasnou drápy nože hara-kiri

Rak miny pomeranče se mihne mezi stromy

Šíleně krvavý Srdce noci

Na prázdné louce krvácelo srdce noci

Kopky trávy ho mrskaly chvosty copu

Chtěl jsem emočně pomoci s transfůzí

Ale mé tekutiny si vzala v chůzi žena

Jak had mě uhnala spřežením kopretin

Nitrem stopy člověka svítila na Měsíci

Kopla směsici kvítí do virgule branky

Kvasila s hrankou vůně o svaly drátu

Vracím špás a levně ji obírám o krásu

Navždy zasklím její spásu v obrazech

K srdci noci směřuji s infuzí rumělky

V plné moci srážím nádech Vesmíru

Za obzorem už řehtají koně Slunce Skály

Chechtali se racci na kamenné trakty

Vrásky skal se smály na zvadlé trávy

Na spadlé polomy z habrů a borovice

Poválenou školku morky dřevomorky

Jak rafani na ně štěkaly mladé Lajky

Nabuzené psy sezval potok Kamenice

Na balalajku brnkala holka nahatice

Utrhla podolek z vdolku rohaté skály

Ve stínu folku, tančila vášeň bolera

Běda, vskutku, jen se jí dotknout Safari v makovém poli 2006

Na kraji makového pole rostly červené máky

Šel jsem zalévat hroby, opřel se a vydechoval

Tlak pozvání do rauše se zelenými paličkami

Když jsem byl malý, babička z nich vařila čaj

Abych dobře spal, nekašlal, a nepočůrával se

Chodil je ochutnávat, byly ještě trochu bledé

Vlezl jsem mezi klasy, koukal po našem poli

Které jsme propachtovali, jestli se lidé nediví

Nikde nikdo, jen večerní horko, fukar Sahary

Neměl jsem feťácké názory laického sběrače

Zoom foťáku, plácačku na kobylky za stěrači

Ulomil jsem paličky, rupaly si po celém kraji

Slyšely to americké radary, Měsíc je rozcápl

Bál se, že mě sejmou jak Hídy z Afganistánu

Lasery Sama, které všechno vidí, shodí bóje

Šel jsem se rychle schovat do nějaké hrobky

Byl jsem v konci, na konci je člověk chudý

Nemá peníze na drahá mramorová monstra

Musel jsem zahodit obojek minulosti

Klekánice klekala pěstí zostra

Pan Kakala je v nemilosti

Nemá šanci Podivuhodné odpoledne s habry Kamenice, červenec 2006

Podivuhodné odpoledne s habry - mp3 audio záznam autora

Nebe pod habry schovalo šedé pašeráky

Zub fontány do chrliče sibiřského tygra

Ťuplíky pivoňky uzlené na pačesu trávy

Meteority prošpikované sklářské potoky

Na krku se jim klimbali poďobaní sloni

Kamenné ulity pro elektrického rejnoka

Voňavý vích měchu kníkavé harmoniky

Vleklé vlny meandry s oky toku potoka

Spáry torza splavu s trsy břehu uvadaly

Košatý pugét hlohu, plavé koně hulána

Galáni v kosišti třeli suchá stébla otavy

Bolavé kosti trav, mízu stromů s vatou

Žáby táhly k artefaktu, tyglík Vesmíru

Sametové žíly mechu, majzlík sochaře

Uhlíky milíře, rumělky pilíře západu

Hic se chýlil ke konci Horolezec

Má dívka, celá v šifónu, přilehla na provaz

Dívala se nahoru, jak napínám kloub ruky

Visím, sólo sólovka na puklé struně kytary

Na hoři, mé almary, nahoru a dolů ji slézt

Ufon adrenalinu smíchal v kamení emoce

Pak táhl na mém rameni, žlázy všech žláz

Myslím, že jestli bude mžít, jistěže padnu

Možná budu žít, nebo skálu stáhnu ke dnu

Zabral jsem, vrch vrcholku odnesl spánek

Táhl ocas šelmy, kusy lana, kusy představ

Představte si, den jako šitý pro lásku

Plíce borovic stříkají kyslík Ladronka

10.8.2009

Na bruslích fičely biologické vlajky žen

Za nimi supersonický šerek mužů naložen

Běžel jsem podle trati, blondýnky kojily

A vůbec jejich ňadra mě pojily s nebem hvězd

Sekal jsem úplňkem trávu bláznivé myšlenky

Nervózní, házel Japoncům plenky do hry go

Kameny, to bláznivé logo barev drahokamu

Procesí k tomu potkalo bludičky rudé elity

Kdosi mě bacil, abych nebyl z toho tak vylitý

Přestal běžet, sednul si na zem a v mžiku

Měl velkou kliku, diamant velký jak Ritz našel

Brzdila letuška, není vám něco, zvedám se

Hebké ruce a mrak už schovaly přelud Louka

Vyšel jsem z lesa

Na oblouky louky

Dupal ježurou trávy

Kolem malvic jeřabin

Samoty lvího šípku

Našly si mě jiřičky

Cirikik žalovaly

Na zakalené slunce

Na kotouče sena

Na provazy deště

Býci jak obtěžují

Strakaté krávy

Vyšel jsem z lesa

Opásaný vjemy

Pozdržel je šlemi

Aby mi neutekly

Aby se nesesmekly

Do jediné mlhy

A houževnatí plži

Obkroužili louži

Obrovité kopce

Tětivy stromů

Momentem Múzy

Zrcadlo Svět Hřbitov Suchého dolu 22.7.2009

Na hrobu rodičů heklo léto horkem z pekla

Slza měkké svíčky stekla kamsi černí knotu

Myl jsem žulu, v zemi plel potem kus pýru

Rýpal zvíře, aby si nestlalo v díře drti rovu

Na plínky nebe sázím šatony míč představ

Hráče století skořice, pobuďte, vítá příručí

Refrén délky měřice otáčí obručí valčíku

V sukni kachničky vtančí do slepé uličky

Maminko a tatínku

Zas přijdu



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist