načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Cukr - náš zabiják - Robert H. MSL Lustig D. M.

Elektronická kniha: Cukr - náš zabiják
Autor:

Máme svou výživu pod kontrolou, anebo čelíme potravinářské lobby s jejími cíli, jak na nás co nejvíce vydělat? Co s námi dělají přidané cukry v potravinách? Tato neuvěřitelná ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  177
+
-
Doporučená cena:  189 Kč
6%
naše sleva
5,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 292
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Fat chance
Spolupracovali: překlad Eva Kadlecová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-0690-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Máme svou výživu pod kontrolou, anebo čelíme potravinářské lobby s jejími cíli, jak na nás co nejvíce vydělat? Co s námi dělají přidané cukry v potravinách?

Tato neuvěřitelná kniha významného vědce vám změní život a zdraví – když budete chtít. Přečtete si šokující informace, nezkreslené tlakem lobby potravinářů, politických ekonomů a vlků z farmaceutického průmyslu.
- RNDr. Petr Fořt, CSc.
Těmito slovy charakterizoval tuto knihu český přední odborník ve výživě s vědeckou erudicí v klinické biochemii, imunochemii  a sportovní fyziologii, autor vědeckých prací.

Tato kniha je opravdu mimořádná. Proniká do nitra vzniku obezity a civilizačních nemocí, popisuje metabolické procesy v organismu, s odkazem na složení stravy civilizovaného světa v posledních 30 letech. Vyzdvihuje zejména nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v nás, reguluje naše pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci, resp. nákupu, svých výrobků.

Je to kniha nejjasněji vysvětlující, kde se bere celosvětová epidemie obezity, a ukazující vztahy mezi stravováním a zdravím. Aby nám pomohl zhubnout a získat nazpět naše zdraví, předkládá nám autor strategie, které může každý z nás použít k tomu, aby si dal znovu do pořádku klíčové hormony, jež regulují hlad, pocit slasti nebo stres, ale také strategie společenské pro zlepšení zdraví příští generace.

Robert H. Lustig, M.D., M.S.L. , je mezinárodně uznávaný pediatrický endokrinolog, který strávil uplynulých šestnáct let léčením dětské obezity a studiem účinků cukru na centrální nervovou soustavu, metabolismus i onemocnění. Je ředitelem programu Hodnocení hmotnosti pro zdraví dospívajících a dětí v dětské nemocnici Benioff Children’s Hospital Kalifornské univerzity v San Francisku (UCSF); je členem Centra pro diagnostiku, studium a léčbu obezity UCSF a Taktické skupiny proti obezitě Endokrinologické
společnosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Cukr – náš zabiják
ROBERT H. LUSTIG, M.D., M.S.L.
CPress
Brno
2015





Cukr – náš zabiják
Skrytá pravda o cukru, obezitě a nemocech
Robert H. Lustig, M.D., M.S.L.
Překlad: Eva Kadlecová
Odborná korektura: RNDr. Petr Fořt, CSc.
Jazyková korektura: Kateřina Komárková
Sazba: Daniele Janošcová
Technický redaktor: Radek Střecha
Odpovědná redaktorka: Ivana Auingerová
Authorized translation from the English language edition Fat Chance: Beating the
Odds Against Sugar, Processed Food, Obesity, and Disease.
Copyright © 2012 by Robert H. Lustig. All Rights Reserved.
Printed by arrangement with Janis A. Donnaud & Associates, Inc. through Graal
Literary Agency.
Translation © Eva Kadlecová, 2015
Objednávky knih:
www.albatrosmedia.cz
eshop@albatrosmedia.cz
bezplatná linka 800 555 513
ISBN 978-80-264-0690-7
Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 19 094.
© Albatros Media a. s., 2015. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace
nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či
jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.
1. vydání





3
OBSAH
Předmluva RNDr. Petra Fořta, CSc. ....................................5
Část I. Největší příběh, jaký kdy kdo prodal ...................................9
(1) Omyl biblických rozměrů ....................................................10
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne? ........................................16
(3) Osobní zodpovědnost versus obézní
šestiměsíční kojenec .............................................................30
Část II. Jíst, či nejíst? To není, oč tu běží .........................................41
(4) Nestřídmost a lenost – chování řízené hormony .............42
(5) Závislost na jídle: Skutečnost, nebo klam? ........................58
(6) Stres a „uklidňující jídlo“ .....................................................74
Část III. „Přežvykování“ o tuku .........................................................83
(7) Zrození, údržba a krmení tukové buňky ...........................84
(8) Rozdíl mezi „tlustým“ a „nemocným“ ...............................94
(9) Metabolický syndrom: Novodobá metla lidstva.............102
Část IV. „Reálné“ toxické prostředí.................................................111
(10) Prokletí všežravce: Málo tuku versus málo sacharidů ...112
(11) Fruktóza = „toxin“ ..............................................................124
(12) Vláknina – polovina „protijedu“ ......................................137
(13) Cvičení – druhá polovina protijedu .................................146
(14) Mikroživiny: Bod pro vás, nebo zbytečné přehánění?...157
(15) „Obezitogeny“ v našem prostředí .....................................165
(16) „Impérium“ vrací úder: Co na to potravinářský
průmysl? ..............................................................................173





4
Část V. Osobní řešení ......................................................................187
(17) Změňte své stravovací prostředí .......................................188
(18) Změňte své hormonální prostředí ...................................217
(19) Poslední instance: Když změna životního prostředí
nestačí ..................................................................................225
Část VI. USA – řešení na poli veřejného zdravotnictví ................235
(20) „Stát-chůva“: Osobní versus společenská
zodpovědnost ......................................................................236
(21) Co to jen vláda způsobila? .................................................245
(22) Výzva k celosvětové redukci cukru ..................................261
Epilog: Hnutí zdola nahoru, ne naopak ..........................280
Poděkování ..........................................................................284
Slovníček ..............................................................................288
O odborném konzultantovi českého vydání ...................291
Rejstřík .................................................................................292





Předmluva RNDr. Petra Fořta, CSc.
Milí čtenáři,
musím konstatovat, že jsem ještě nečetl něco tak dobrého. Tato kniha je
jedním slovem skvělá. Tudíž se nebudu divit, když – jak už to v podobných
případech bývá – „narazí“ u určitých skupin a jednotlivců z řad odborné
veřejnosti. Možná mi dáte za pravdu, když zkonstatuji, že jde o amerického
autora, který se nevyhnul popisu čistě amerických reálií. To však neznamená,
že drtivá většina jím prezentovaných informací není důležitá. Je.
Autorovým cílem je čtenářům (konečně) otevřít oči. Ale takových
„Mesiášů“ už tady bylo... No ano, až na to, že tato kniha je ojedinělá svou
komplexností, logikou, a přitom „návodností“ (tím myslím doporučení
do praxe). Čtenář se dozví, kdo nebo co je skutečným viníkem většiny současných
tzv. civilizačních onemocnění. Samozřejmě že je to nevhodný životní styl.
Nicméně můžeme si my jednotlivci za problémy opravdu jen sami? Autor
vám dá nahlédnout do nekompromisní logiky, když formuluje pro mnohé
z nás zcela nečekané závěry – viní kem podle jeho mínění nejsou neukáznění
lidé, dokonce to nejsou ani sami obézní. Viníkem je „systém“.
A tady začne polemika! Stejně jako se bude znovu diskutovat o tom, zda
obezita je či není nemoc.
Proč jsou obézní lidé „oběťmi“? Protože bezděky a často bez vlastní viny
podléhají vlivu okolností, nejenom vrozeným dispozicím! Ano, my všichni jsme
oběťmi cílené kampaně na zvýšení spotřeby potravin (a všeho ostatního
spotřebního zboží). Ve jménu byznysu. Výrobcům potravin je naprosto jedno, zda jejich
vinou budete obézní nebo nemocní. Tito „hráči“ dobře vědí, že nakonec jejich
tlaku podlehne celá populace. A o to jim jde. Tragikomické je pomyšlení, že mezi
konkrétními jedinci, kteří se angažují v potravinářství (včetně jimi
zkorumpovaných odborníků), je stejně tolik „obětí“ (obézních) jako v ostatní populaci.
Lidská psychika je velmi složitá a přitom křehká záležitost. Máme
tendenci k „drogování“, protože se hroutíme pod tíhou současného života. Staneme





6
se obětí vlastního chtíče, výrobci zmanipulovaného podvědomí, do něhož
producenti potravin šikovně vkládají ďábla neukojitelnosti. Když
podlehneme (a jak snadno, že?), stáváme se pro změnu oběťmi jiných průmyslových
odvětví – totiž medicíny na straně jedné a prodejců komerčních redukčních
diet a zázračných „hubnoucích doplňků“ na straně druhé.
Obsah knihy je pro toho, kdo si uvědomuje dopad textu v praxi běžného
stravování, poněkud depresivní. Autor doslova píše: „Myslíte si, že už
konečně trvale zhubnete? Tak na to zapo meňte. Totiž... najdou se výjimky.“
Já jen připomínám, že to rozhodně nejsou ti, kdo zhubli především díky
Photoshopu. Naprosto irelevantní jsou „soutěže v hubnutí“ prezentované
většinou lifestylových magazínů. Jistěže by se dalo říci, že příklady táhnou.
Když to dokázali ti soutěžící, tak já přece také, že? Inu, kéž by.
Na této knize je sympatické její upozornění, že kdo si tohle všechno
uvědomí, ten má šanci. Nikdo ale nemůže tvrdit, že vyhraje. Nicméně život tropí
hlouposti, a tak se najde mnoho těch, kteří budou autorovi oponovat
například tvrzením, že nemůže argumentovat zřetelným, totiž pandemickým
vzestupem výskytu diabetu, obezity, metabolického syndromu, předčasných
úmrtí na oběhová onemocnění a dalších vážných onemocnění, protože postupný
nárůst je postupný nárůst. Inu, možná „postupný“, ale přitom exponenciální!
Není to katastrofa jako v případě španělské chřipky, že? Tak třeba se stane
zázrak a díky tomu „relativně pomalému“ vzestupu výskytu obezity a všech
civilizačních onemocnění (a to nepřipomínám psychická a neurologická)
se lidstvu podaří včas se adaptovat. Jistě, trochu jsem to přehnal, vyznívá to
cynicky. Přesto je pravda, že lidstvo doslova „hraje vabank“. A tak nakonec
stejně všichni budeme tlustí a obezita se stane normou. Média budou muset
změnit téma – nebudou řešit tloušťku, ale naopak hubenost. Budete se divit,
ale už to začalo! Jistá česká mediálně známá lékařka se vyjádřila zcela „drsně“
(jak prý má ve zvyku) o štíhlých lidech a kultu štíhlosti a zdatnosti, protože
podle jejího názoru je to „nepřirozené“. Netvrdím, že se mýlí.
Dovolím si čtenářům připomenout realitu trochu z jiné strany. Ono
jde o to, že čím lepší diagnostické metody, tím větší pravděpodobnost, že
v dobrém zdravotním stavu není nikdo! Rozdíl mezi člověkem a divokými
zvířaty je v následujícím: nemocné (divoké) zvíře nemá šanci přežít.
Nemocní lidé však přežívají, a dokonce se často dožívají vysokého věku, byť
kvalita jejich života je velmi nízká. Přežívají do určité míry díky medicíně
a sociálním vymoženostem (především v některých zemích). Na rozdíl od
divokých zvířat je mnoho lidí, kteří jsou opravdu těžce nemocní, schopno





7
reprodukce. Darwin by řekl, že v případě lidstva selhává „přirozený výběr“.
V tomto případě by měl pravdu. Tak například existence privátních zařízení
pro asistovanou reprodukci! V tom jsme, jak jsem někde četl, nejlepší
na světě! Naneštěstí právě díky tomu stoupá riziko přenosu negativně působících
genů. Důsledky jsou patrné už dnes, ale s postupujícími roky se situace stane
neúnosnou. Populace bude věkově nad zenitem a zdravotní péče přesáhne
únosnou mez. To povede ke kolapsu zdravotnictví a důchodového systému.
Jinak řečeno, nejenom že se lidstvo zrovna závratně nevyvíjí, ono
po fyzické (a tedy i zdravotní) stránce degeneruje. Na druhé straně, co když náhle
zrychlená evoluce způsobí, že se moderní člověk přizpůsobí obezitě? Třeba
se situace radikálně změní, když ze současných 20 % „zdravých obézních“
jich bude třeba 80 %? Že by to byla cesta „vpřed“ ve vývoji člověka? Vždyť
k čemu nám jsou (a budou) nohy, když jezdíme auty, k čemu jsou nám těla,
když jen sedíme u počítače? Nyní existenciální otázka: Co budeme dělat,
když za nás budou pracovat roboti? Není už dávno jasné, že nuda je
spouštěčem kriminality? Nebo budeme „osvícení“ díky jakémusi (prý očekávanému)
mentálnímu evolučnímu skoku, že budeme jen meditovat, šířit lásku (na
roboty?) a pracovat na „osvícení“? Jsem poněkud skeptický v této
perspektivě, protože si myslím, že člověk se dostal na hranici sebezničení – sám sebe
otráví chemií a GMO potravinami.
Čtenář, který v každé podobné publikaci hledá „konečné řešení“
problému (obezity), možná bude trochu zklamán. Autor sice nabízí řešení, ale spíše
v teoretické a psychologické rovině a především v rovině celospolečenské.
Vyzývá největší hráče na trhu s potravinami (producenty) ke změně svého
byznys paradigmatu a současně žádá po v ládě, aby začala regulovat trh
s potravinami. Což je proti „svobodě podnikání“ a tím proti principu volného
trhu. No nazdar... Co z toho asi může vzejít?
Nebuďte zklamaní, že jste nenašli další „jídelníček“, další konkrétní rady
„jak na to, snadno a rychle“. Čtěte a přemýšlejte. To je to, oč tu běží, řekl by
autor.
Přeji vám mnoho trpělivosti, mnoho času na studium této knížky a stejně
tolik času na formulaci vlastními silami koncipovaného řešení. Nikdo jiný
to za vás neudělá. Spoléhat na to, že v dnešní době „doktoři vyléčí všechno“,
je pošetilé. Kdo hledá dobře, ten řešení v této publikaci najde.
Dr. P. F., únor 2015










Část I.
Největší příběh,
jaký kdy kdo prodal





10
1
Omyl biblických rozměrů
V roce 2003 přichází ke mně na kliniku Juan, 45kilový šestiletý
latinskoamerický chlapec, jehož matka je dělnice na farmě v kalifornském
městě Salinas a nemluví anglicky. Juan je stejně široký jako vysoký.
Povídám jeho matce svou lámanou španělštinou: „Je mi jedno, co
vaše dítě jí, ale povězte mi, co pije.“ Žádné limonády, ale galon
pomerančového džusu denně. Jen co do kalorií to znamená 51 kilogramů
tělesného tuku ročně. Něco z toho se samozřejmě spálí a může to také
ovlivňovat celkový příjem potravy. Vysvětluji matce: „ La fruta es
buena, el jugo es malo (ovoce je dobré, ale džus je špatný). Jezte ovoce,
nepijte džusy.“ Ptá se mě: „Tak proč nám ho WIC (Women, Infants,
and Children – Ženy, kojenci a děti – vládní program nárokovatelných
dávek pro sociálně slabé, provozovaný americkým ministerstvem
zemědělství) dává?“
Jedno dítě, jedna matka, jedna otázka, a můj život se změnil – a zároveň se
zrodila potřeba napsat tuto knihu. Proč jim to WIC dává? Za naší
celosvětovou katastrofou obezity se skrývá skutečná věda. A věda by měla pohánět
politiku, jenže jak vidíte, místo toho jí politika stojí v cestě. Toto je
nejsložitější problém, kterému v současnosti lidské pokolení na této straně
středovýchodního konfl iktu čelí. A časem se stává ještě složitějším, díky zástupům
investorů s dobře vymyšlenými programy a tomu, že se týká větších stran
než jen jednotlivců. Tento problém, prostý jednoduchých řešení, už zničil
mnoho rodin a vyžádal si životy nespočtu obětí.
Dnes se nemůžete podívat do novin ani přihlásit na internet, aniž byste
uviděli nějakou novou statistiku o pandemii obezity. Je to všechno jen
o obezitě, pořád dokola. A kolik z těchto statistik může nabídnout nějaké dobré
zprávy? Můžete se vsadit, že takový titulek v bulvárním plátku bude o jedné
ze dvou věcí: buďto se statistiky celkově zhoršují, anebo FDA (Food and





11
(1) Omyl biblických rozměrů
Drug Administration, americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, pozn.
překl.) odmítl či stáhl z trhu další lék na obezitu. Jsem si jistý, že už je vám
z toho špatně. Mně tedy ano. A z hubnutí se stal úplný hon na lišku – jen
se podívejte na  Th e Biggest Loser (americká televizní soutěž obézních, kdo
v časovém limitu nejvíce zhubne, pozn. překl.).
V roce 2001 Newsweek uvedl, že šest milionů dětí v Americe trpí těžkou
nadváhou. Za jediné desetiletí se tento počet ztrojnásobil, takže aktuální
čísla dnes překračují dvacet milionů. Ale co se týče mediální pozornosti,
viditelnosti, diskusí i programů hubnutí, už ani Michelle Obamová nemá
dost síly na to, aby tento trend zastavila.
Čím jsme tlustší, tím jsme také víc nemocní. A naše riziko onemocnění
postupuje rychleji než samotné šíření obezity. Skupina chronických
onemocnění metabolismu známých jako metabolický syndrom – kam patří obezita,
diabetes 2. typu, hypertenze (vysoký krevní tlak), poruchy metabolismu
lipidů (tuků) a kardiovaskulární (srdeční) onemocnění – nabývá na hojnosti
přímo mílovými kroky. A pak jsou tu ještě ostatní metabolické poruchy
související s obezitou, jako je nealkoholické ztukovatění jater, onemocnění
ledvin nebo syndrom polycystických vaječníků. Přičtěte k tomu další
komorbidity (související zdravotní poruchy) spojené s obezitou, jako jsou
ortopedické problémy, spánková apnoe, žlučové kameny či deprese, a zjistíte,
že devastace zdraví spojená s pandemií obezity je jednoduše ohromující.
Každá, každičká z těchto chorob se za posledních třicet let stala častější než
dřív. A co víc, všechny se dnes objevují už i u pětiletých dětí. Máme dokonce
epidemii obézních šestiměsíčních kojenců!
1
Dopady této metly metabolického syndromu na lidstvo už se začínají
projevovat. V roce 2005 jedna studie ukázala, že navzdory vyšší dostupnosti
lékařské péče budou současné děti první generací Američanů, která bude
umírat dříve než její předkové.
2
Studie to dala jednoznačně za vinu naší
epidemii obezity. Ve Spojených státech se počet roků života v plné
kvalitě (QALY) ztracených v důsledku obezity v letech 1993 až 2008 více než
zdvojnásobil. Pohotovosti zachraňují životy čtyřicetiletým obětem srdečních
infarktů. Náctiletí s diabetem 2. typu byli dříve neslýchaným případem; dnes
tvoří jednu třetinu všech nových diagnóz diabetu. Jen ve Spojených státech
1 J. Kim et al. Trends in Overweight from 1980 Th rough 2001
AmongPreschool-AgedChildren Enrolled in a Health Maintenance Organization. Obesity 14 (2006):1164–71.
2 S. J. Olshansky et al. A Potential Decline in Life Expectancy in the United Statesin the
21st Century. New Engl. J. Med. 352 (2005):1138–45.





12
Cukr – náš zabiják
je ročně provedeno 160 000 bariatrických operací (pro redukci velikosti
žaludku) při průměrné ceně 30 000 amerických dolarů za jednu. Přes čtyřicet
procent úmrtních listů dnes uvádí jako příčinu smrti diabetes oproti třinácti
procentům před dvaceti lety.
Stejně ohromující je také úbytek americké produktivity v důsledku
neschopnosti chodit do práce, plýtvání penězi na zdravotní výlohy (147 mi-
liard dolarů ročně) ruinuje americký státní rozpočet, a to se předpokládá,
že do konce desetiletí tato částka vzroste na 192 miliard. Víte, co je na tom
zajímavého? Že na zaplacení takové sumy nejsou peníze. Zákon o dostupné
zdravotní péči (PPACA, známý také jako „Obamacare“) se chystá do roku
2019 připsat k seznamům pojištěnců dvaatřicet milionů nemocných. Podle
prezidenta Obamy se výlohy doženou úsporami z preventivní péče. Nicméně
není příliš pravděpodobné, že své zdraví nějakým významným způsobem
zlepšíme, protože neexistují žádná opatření na prevenci chronických
onemocnění, a zvláště pak těch, která doprovázejí obezitu. Jak zabránit pustošení
napáchanému chronickými poruchami metabolismu, když rozšlapáváme
váhy a statistiky neukazují žádné známky zlepšení? Často bývá slyšet názor,
že bychom nepotřebovali reformu zdravotní péče, kdybychom měli nějakou
reformu obezity.
Něco jiného by bylo, kdyby obezita představovala izolovaný problém
pouze v Americe, jenže ona se objevuje všude. Pandemie obezity rozšířila
kolektivní obvod pasu celého světa. Světová zdravotnická organizace (WHO)
uvádí, že procento obézních osob po celém světě se za posledních dvacet
osm let zdvojnásobilo. Skutečnost je taková, že přispění obezity k břemeni
chronických chorob je stejné, ne-li větší než u kouření. Obézní jsou i lidé
v rozvojových zemích. Za jediné desetiletí došlo k tomu, že je po celém světě
o 30 % víc obézních než podvyživených lidí. WHO uváděla v roce 2008
přibližně 1,5 miliardy dospělých s nadv áhou a nejméně 400 milionů obézních
po celém světě;
3
podle projekcí tyto počty v roce 2015 dosáhnou 2,3 miliardy
a 700 milionů. V září 2011 Valné shromáždění OSN prohlásilo, že
nepřenosná onemocnění (diabetes, rakovina a srdeční choroby) představují dnes
větší hrozbu pro světové zdraví než infekční choroby, a to včetně
rozvojového světa (viz 22. kapitolu). Copak se dnes celý svět skládá jen ze žroutů
a lenochů? Za příštích patnáct let budou tyto choroby stát země s nižšími
3 World Health Organization, Fact Sheet: Obesity and Overweight (2011), www.who.int/
mediacentre/factsheets/fs311/en/.





13
(1) Omyl biblických rozměrů
a středními příjmy přes 7 bilionů dolarů.
4
Lidé umírají dříve a národní
ekonomiky přicházejí o miliardy ve ztrátě produktivity, zatímco vlády platí
za léčebné výdaje. Miliony rodin upadají do chudoby, čímž se jen zaručuje, že
tento začarovaný kruh nebude přerušen.
A teď mě dobře poslouchejte, vy z těch 55 % dospělých, kteří mají nadváhu
nebo jsou obézní. Mluvím k  vám jako lékař k pacientům, jako člověk k lidem.
Obezita neznamená automaticky trest smrti. Celých 20 % chorobně obézních
pacientů je metabolicky zdravých a dožívá se normálního věku.
5
A ani těch
zbývajících 80 % nemusí trpět chabým zdravím; každý má na dosah
možnost zlepšit své zdraví a získat zpět ty roky, o které má podle statistiků přijít.
Ale dosažení úspěchu v tomto ohledu závisí na tom, abyste odhalili příčiny
problému, posoudili svá metabolická rizika a změnili svou biochemii.
Dobrá, řeknu vám to na rovinu: ani navzdory nejlepším snahám možná nikdy
neshodíte ten tvrdošíjný podkožní tuk (ten, který vám polstruje stehna
a zadek). A i kdyby ano, naberete ho zakrátko zpátky – pokud nezačnete vášnivě
navštěvovat posilovnu, protože energické cvičení je jediný rozumný způsob,
jak zabránit znovuzískání shozených kil (viz 13. kapitolu). Ve skutečnosti,
jestli shodíte nějaké významnější množství podkožního tuku a udržíte si
novou váhu déle než rok, budu v šoku. Sice v příjemném, ale přesto v šoku.
A těch 45 % dospělých s normální hmotností, mějte se na pozoru. Těm
ostatním 55 procentům svých bratří, kteří zabírají v autobusech dvě sedadla,
se buď vysmíváte, anebo je litujete. Díváte se na ně spatra jako na slabé, příliš
nestřídmé a líné. Odmítáte je a dáváte jim to najevo fi nančně i společensky.
Jste pobouření, že vás stojí peníze. A myslíte si, že jste mimo veškeré
nebezpečí. Řekli vám, že budete žít dlouhým a šťastným životem. Ať děláte cokoli,
musí to být určitě správně. Těm z vás, kdo jste štíhlí „od přírody“, řekli,
že máte skvělou genetickou výbavu a můžete spořádat všechny limonády
a čokoládové tyčinky, jaké jen chcete, aniž byste nabrali jediné kilo nebo
čímkoli onemocněli. Kéž by to tak bylo. Ještě před pár lety jste tvořili většinu
Američanů. Teď jste v menšině. A je vás rok od roku míň.
To může znamenat pouze to, že mnozí z vás se obracejí – tj.
přibírají na váze a přecházejí na temnou stranu. Současné předpovědi tvrdí, že
v roce 2030 bude ve Spojených státech 65 % lidí s nadváhou a 165 milionů
4 UN General Assembly. Prevention and Control of Non-Communicable Diseases. New
York, 2010.
5 J. M. Chan et al. Obesity, Fat Distribution, and Weight Gain as Risk Factors for Clinical
Diabetes in Men. Diabetes Care 17 (1994):961–69.





14
Cukr – náš zabiják
amerických dospělých bude obézních.
6
Film Vall-I z roku 2008 je proroctví:
přesně tam všichni směřujeme. Všichni budeme tak tlustí, že budeme muset
popojíždět na skútrech, jako už je to v supermarketech Walmart. A čím jste
starší, tím vyšší je riziko, že budete dál přibírat. Vaše geny se nemění, zato
vaše biochemie ano. Takže, jestli začínáte „přecházet“ (a takových lidí je čím
dál víc), znamená to, že vás něco posílá přes pomyslný břeh na onu „temnou
stranu“. A pokud to není váš osud, bude to osud vašich dětí. Nikdo to neví
líp než já, protože já se o tyhle děti starám den co den.
Jeden drobný problém. Být štíhlý vás samozřejmě neochrání před
metabolickými poruchami nebo předčasným úmrtím. Až 40 % lidí s normální
hmotností v sobě ukrývá inzulinovou rezistenci – znak chronické
metabolické poruchy –, která jim pravděpodobně zkrátí život. U dvaceti procent
z těchto lidí se při magnetické rezonanci břicha objevuje tuk v játrech (viz 8.
kapitolu).
7
Ukázalo se, že tuk v játrech, bez ohledu na tuk v těle, je hlavním
rizikovým faktorem pro rozvinutí diabetu. Myslíte si, že jste v bezpečí? Jste
na takovém omylu. A ani o tom nevíte.
Základní tezí této knihy je, že váš tuk se nemusí stát vaší zhoubou – pokud
mu zcela nepodlehnete. Protože lidi neumírají na obezitu samotnou. Umírají
na to, co se stane jejich orgánům. Patolog nezapíše na úmrtní list
„obezita“; napíše „srdeční infarkt“, „selhání srdce“, „mozková mrtvice“, „diabetes“,
„rakovina“, „demence“ nebo „cirhóza jater“. To jsou nemoci, které „cestují“
spolu s obezitou. Všechno jsou to chronické metabolické poruchy. Ale
umírají na ně i lidé s normální hmotností. V tom to celé vězí. Nejde o obezitu.
Obezita není příčinou chronických poruch metabolismu. Je to známka
chronických metabolických poruch, známých také jako metabolický syndrom.
A právě metabolický syndrom je to, co vás zabije. Pochopit tenhle rozdíl je
zcela zásadní, chcete-li zlepšit své zdraví, ať je vaše velikost jakákoli. Obezita
s metabolickým syndromem se překrývají, ale jsou to dvě různé věci. Obezita
nezabíjí. Metabolický syndrom ano. Přestože cestují společně, první to druhé
nezpůsobuje. Ale co potom způsobuje obezitu? A co způsobuje metabolický
syndrom? A co s nimi s oběma můžete dělat vy? Čtěte dál.
Tuto knihu jsem napsal proto, abych vám i vašim dětem pomohl
uzdravit se, zlepšit kvalitu vašeho života, zvýšit produktivitu a snížit celosvětové
6 S. L. Gortmaker et al. Changing the Future of Obesity: Science, Policy, and Action. Lancet
378 (2011):838–47.
7 K. C. Sung et al. Interrelationship Between Fatty Liver and Insulin Resistance in the
Development of Type 2 Diabetes. J. Clin. Endocrinol. Metab. 96 (2011):1093–97.





15
(1) Omyl biblických rozměrů
plýtvání zdravotnickými zdroji. Pokud v průběhu tohoto procesu zhubnete,
bude to skvělé. Ale jestli očekáváte pr ávě a jen to, najděte si raději nějakého
dietního guru a já vám přeji hodně štěstí na vaší cestě s ním. Chcete být
zdravější? Chcete být šťastnější? Chcete být chytřejší? Je to viscerální tuk (kolem
břišních orgánů) a jaterní tuk, kdo za všechno může. A zbavit se viscerálního
tuku není tak těžké, jak si možná myslíte. Je to tuk metabolicky aktivnější
a je toho spousta, co můžete udělat, abyste ho zredukovali.
Jedno přísloví říká: „I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.“ Tato
kniha je cestou po fungování vašeho těla. Je to cesta po biochemii našich
mozků a našich tukových buněk. Je to cesta po evoluci, po nesouladu mezi
naším životním prostředím a naší biochemií. A je to také cesta do světa
byznysu a politiky. Tato cesta začíná jediným, ale zato velikánským krokem,
kterým opustíme své současné uvažování o obezitě, a to tak, že zpochybníme
jedno prastaré dogma: „Kalorie jako kalorie.“





16
2
Kalorie jako kalorie – anebo ne?
„Když si lidi chtějí udržet zdravou hmotnost, musejí si hlídat příjem
a výdej kalorií... Není kalorie jako kalorie.“
Guvernér Tom Vilsack (D-Iowa), americký ministr zemědělství,
po vydání Potravinových směrnic 2010, 13. ledna 2011
Počkejte vteřinku. Jestliže si lidé mají hlíd at příjem a výdej kalorií, tak jak to,
že není kalorie jako kalorie? Vidíte taky ten protimluv? Tohle bylo poprvé,
kdy nějaký vládní činitel aspoň vzdáleně naznačil, že kalorie nejsou
absolutně zaměnitelné, a stejně se tento významný fakt skryl za jakousi šifrovanou
dvojznačnost.
Každý je dneska odborník na výživu. Každý si myslí, že rozumí obezitě.
Věřte tomu nebo ne, ale obezita je jednou z velice složitých zdravotních
poruch. Proč? Obezita je totiž kombinací několika faktorů: fyziky, biochemie,
endokrinologie, neurovědy, psychologie, sociologie a zdravého životního
prostředí, to vše zhuštěno do jediného problému. Faktorů, které pohánějí
pandemii obezity, je téměř tolik jako lidí, kteří jí trpí.
Willendorfská venuše je jedenácticentimetrová soška, datovaná uhlíkovou
metodou do období 22 000 let př. Kr., která byla odkryta v Rakousku roku
1908 (viz obr. 2.1). Vyobrazuje trup chorobně obézní dospělé ženy. To nám
ukazuje, že naši předkové věděli o obezitě dávno předtím, než se seznámili
s rychlým občerstvením. Jsou i jiné způsoby jak přibrat než smažené
bramborové lupínky a pizza, limonády a pivo. Lékařská literatura uvádí nejméně
třicet diagnóz, u nichž je přítomna obezita jako symptom. Patří mezi ně
problémy s mozkem, játry a adipózní (tukovou) tkání; genetické poruchy;
různé hormonální nerovnováhy; a také účinky některých léků.
Ale žádná z těchto lékařských příčin nevysvětluje, co se to stalo se
světovou populací za posledních třicet let. Až do roku 1980 mělo statisticky pouze
15 procent dospělé populace body mass index – neboli BMI, tedy ukazatel





17
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
množství tuku v těle, který se vypočítává z hmotnosti a výšky člověka – nad
osmdesátým pátým percentilem, který ukazuje na nadváhu nebo obezitu.
Nyní zní tento údaj takto: 55 %. A očekává se, že v roce 2030 to bude 65 %.
8

Za posledních třicet let se něco stalo, ale co?
Obr. 2.1 Venušin lapač tuku. Venuše willendorfská je 11 cm vysoká soška
ženy, jejíž původ se pomocí uhlíkové metody datuje mezi 24 000 a 22 000 let př.
n. l. Byla objevena roku 1908 v Rakousku a dnes je vystavena
v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni. Ukazuje nám, že obezita je stejně stará jako člověk sám.
První zákon
Abychom mohli porozumět obezitě a energetické rovnováze obecně,
musíme se obeznámit s prvním zákonem termodynamiky, který říká: „Celkové
množství energie uvnitř izolované soustavy zůstává zachováno.“ Pro vás,
nadšence do matematiky a vědy:
U = Q – W
8 S. L. Gortmaker et al. Changing the Future of Obesity Science, Policy, and Action. Lancet
378(2011) 838–47.





18
Cukr – náš zabiják
kde U je vnitřní energie systému, Q je teplo dodané systémem a W je práce
vykonaná systémem. Práce a teplo jsou dány procesy, které buďto dodávají,
nebo odebírají energii; když práce = teplo, vnitřní energie zůstává konstantní.
První zákon je zkrátka zákon. Je elegantní a vzduchotěsný. Jestli se vám
nelíbí, stěžujte si u sira Isaaka Newtona. Já se k prvnímu zákonu hlásím. Základ
našeho současného porozumění příčinám a následkům pandemie obezity
však nespočívá ani tak v prvním zákoně samotném, ale spíše v tom, jak ho
budeme interpretovat, protože – tak jako u všech zákonů – je tu spousta
prostoru pro alternativní interpretace.
Převládající učení prvního zákona lze shrnout jedním široce přijímaným
dogmatem: kalorie jako kalorie. To znamená, že aby byla udržena
energetická rovnováha a tělesná hmotnost (U v naší rovnici), jednu snědenou kalorii
(Q) je nutno vykompenzovat jednou kalorií spálenou (W). Snědená kalorie
může pocházet odevšad, od masa přes zeleninu až po tvarohový koláč.
Spálená kalorie zase může zmizet při čemkoli, od spánku přes sledování televize
až po intenzivní cvičení. A z tohoto dogmatu právě pramení standardní
a obecně přijímaná interpretace prvního zákona: „Když to sníš, měl bys
to taky spálit, jinak si to uložíš.“ Podle této interpretace je základem
(podle všeho naučeným) takové chování, při němž máme zvýšený energetický
příjem a snížený energetický výdej; a z toho plyne, že získaná váha navíc je
sekundárním výsledkem. Obezita se tedy zcela běžně považuje za přirozený
následek tohoto „odchylného chování“. Jak uvidíte později, takřka všichni
účastníci pandemie obezity se upsali na stranu osobní zodpovědnosti.
Zasedací pořádek u stolu Viny
V čele stolu: Žrouti a lenoši
Osobní zodpovědnost zaujímá u stolu Viny čelní místo. Běžnou hypotézou
u obezity je ta, že jde o osobní volbu: jen my přece kontrolujeme, co jíme
a jak moc se pohybujeme. Jste-li obézní, musí to být proto, že jste se rozhodli
buď víc jíst, nebo méně cvičit, anebo obojí. Za posledních pětadvacet let
nasbíraly nejrůznější státní orgány hojnost důkazů o zvýšeném kalorickém
příjmu v tomto časovém období, a to jak u dětí, tak u dospělých. Za tuto
dobu americké Centrum pro kontrolu a prevenci chorob (CDC)
zdokumentovalo, že Američané zvýšili svůj kalorický příjem o 187 kalorií denně navíc
u mužů a 335 kalorií denně navíc u žen. K chování, které bývá spojováno





19
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
s rozmachem obezity, patří zvýšení konzumace cukrem slazených nápojů
a naopak snížení konzumace celého ovoce, zeleniny a dalších zdrojů
vlákniny. Na společenské úrovni bývá obezita spojována také s úbytkem kojení,
vynecháváním snídaně, úbytkem stravování v rodinném kruhu a častějším
stravováním v podnicích rychlého občerstvení. Na druhé straně existuje
mnoho důkazů, které svědčí o roli nižší fyzické aktivity a delšího času
stráveného před obrazovkami (televize, poč ítače, videohry a psaní textových
zpráv) při šíření obezity.
Právě z tohoto vnímání obezity jako záležitosti volby odvozujeme také
naše současná společenská hesla související s obezitou: nestřídmost a lenost,
dva z původních „sedmi smrtelných hříchů“. Na tomto místě bych měl
poznamenat, že lidé praktikující ostatních pět smrtelných hříchů (tedy pýchu,
lakomství, závist, hněv a smilstvo) jsou v médiích i společnosti jako celku
vesměs přijímáni. Média je často velebí – na tomto principu je postaveno
mnoho reality show, jako Th e Apprentice (závist, lakomství, pýcha, hněv –
„Máte padáka!“), Millionaire Matchmaker (smilstvo, lakomství, pýcha) nebo
Jersey Shore (všechny známé hříchy a ještě mnohem víc).
Našli jsme si rozhřešení pro takřka jakoukoli neřest a hřích, jakých se jen lze
dopustit, až na tyhle dva. Ty i nadále vzdorují schopnosti naší společnosti
odpouštět. A to navzdory skutečnosti, že 55 % Američanů má buď nadváhu, nebo
je obézních. Štíhlí lidé jsou dneska v menšině, ale naše kultura přesto i nadále
trestá většinu. Průměrná žena ve Spojených státech nosí velikost 14, přestože
v mnoha obchodech nemají na skladě nic nad velikost 10. Přestože
i v obchodech s dámským oblečením dochází k „velikostní infl aci“ (co mělo v roce
1950 velikost 10, je dnes označeno jako velikost 6), velké procento populace
stále nemůže najít v regálech nic, co by mu padlo. Přibližně před deseti lety byl
v San Francisku k vidění billboard s reklamou na zdejší fi tness centrum, kde
byl obrázek mimozemšťana a nápis: „Až přijdou, půjdou nejdřív po tlustých.“
Naše společnost i nadále oslavuje štíhlost, přestože se zdá, že je tato ctnost
rok od roku méně dosažitelná. Ti z nás, kdo mají nadváhu, jsou okamžitě
a automaticky považováni za nenažrance anebo lenochy. Obézní lidé mají
problém najít zaměstnání, protože se předpokládá, že budou v práci stejně
líní jako při péči o svá vlastní těla. Je to jedna z posledních skupin, o které
se pořád ještě smějí říkat hanlivé komentáře na veřejnosti. Od tohoto
zavrhování už je jen malý krůček k prohlášení, že obézní lidé se stali obézními
v důsledku poruchy chování. Tato formulace poslouží hned několika účelům.
A rozhodně ospravedlňuje společenskou touhu obviňovat.





20
Cukr – náš zabiják
Tuto tezi osobní zodpovědnosti přijali i sami obézní lidé (viz 20. kapitolu).
Chtějí být popisováni raději jako „pachatelé“ než jako „oběti“. Jste-li pachatel,
udržujete si kontrolu a můžete se sami rozhodovat, což je daleko nadějnější
než ona druhá možnost. Když jste naopak oběť, nemáte žádnou moc, obezita
je vaším osudem a nemáte ani špetku naděje. Jste odsouzeni, což je daleko
depresivnější. A konečně „osobní zodpovědnost“ slouží jako základní opěrný
kámen pro omezení poskytování péče o obézní osoby ze strany vládních
i pojišťovacích organizací.
Druhá židle: Průmysl zdravotního pojišťovnictví
Velká část veřejnosti kouká na lékaře jako na mastičkáře, kteří hledí
vydělávat peníze a starají se o pacienty méně než o vlastní peněženky. No,
utrácíme peníze za každého pacienta, který k nám přijde. Zatímco celková
úhrada pediatrických výdajů ze zdravotního pojištění v naší nemocnici činí
v průměru 37,5 centu na dolar (almužna), naše pediatrická obezitologická
klinika dostane za účtovaný dolar jen 29,0 centu. Důvod? Zdravotní
pojišťovny odmítají platit za služby pro obézní podle hesla: „Obezita je chování,
vada charakteru, psychická odchylka. A za chování my neplatíme.“ To je
důvod, proč – navzdory tomu, že mají pořád dost práce – se kliniky
a léčebné programy pečující o dětské obézní pacienty po celých USA zavírají.
Pojišťovnictví rozhodlo, že obezita je volba v otázce životního stylu; a proto
ji platit nebude. A když už pojišťovny zaplatí, pak jen naprosté minimum.
Zdravotní pojišťovny však tuto epidemii obezity nenávidí skoro stejně
jako my lékaři. Strkají hlavy do písku a čekají, až to obléhání pomine. Proč
i nadále odmítají hradit péči poskytovanou obézním lidem? Protože kdyby
zaplatily veškerou péči potřebnou pro dnešní pandemii, rozdrtilo by to
jejich prasátko na prach. Místo toho se snaží zašpuntovat díry v hrázi tím, že
připisují vinu jednotlivci. Vědí, že ve chvíli, kdy by přiznaly, že obezita není
chybou jednoho jediného člověka, by je přívaly vody smetly ze světa.
Třetí židle: Lékařská profese
Před dvaceti lety byla obezita problémem společenským, nikoli
zdravotnickým. Na počátku mé kariéry jeden kolega z oboru pediatrické
endokrinologie (studium hormonů u dětí) posílal rodičům dětí, u nichž byla
konstatována obezita, takový předtištěný dopis, kde se psalo: „Vážení rodiče, děkujeme
vám za váš zájem o naše oddělení pediatrické endokrinologie. U vašeho
dítěte byla konstatována obezita. Obezita je problémem výživy a aktivity, nikoli





21
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
endokrinologie. Doporučujeme vám vyhledat obecné poradenství u svého
dětského lékaře.“ A i přes dnešní nepopiratelný nápor takovýchto pacientů
řada mých kolegů smýšlí dodnes stejně.
Jak začaly problémy narůstat a objevily se dolary určené k výzkumům,
Americká diabetologická asociace (ADA), Americká kardiologická
asociace (AHA) a nespočet dalších profesních organizací věnovaly výrazný podíl
svých programů právě pandemii obezity. Standardní heslo přijímané
zdravotnickou oblastí zní: „Životní styl způsobuje obezitu a obezita způsobuje
metabolický syndrom.“ My lékaři uznáváme svou roli při zmírňování
negativních dopadů obezity. Ale opět, většina lékařů považuje za základ právě
chování. Chyba stále spočívá jen a jen v pacientovi.
Čtvrtá židle: Zbohatlíci na obezitě
Říkají: „Jste slabí. Selhali jste. Nechte nás, abychom vám pomohli.“
Prohlašují, že mají správnou odpověď na váš problém s obezitou, a jako na pouličním
trhu nabízejí to či ono řešení. Jsou to zbohatlíci na obezitě a reprezentují
velké i obrovské podniky a průmysly, z nichž většina se zdánlivě snaží „dělat
správnou věc“, zatímco si v průběhu tohoto procesu lehce přivydělává. Máme
tu programy hubnutí v jinak vážených vrstevnických skupinách jako Weight
Watchers a Jenny Craig, které důrazně doporučují, abyste si kupovali jejich
značkové produkty (často nabité sodíkem) pro ty nejlepší výsledky. Jsou
tu podniky vyrábějící potravinové dopl ňky jako Nutri-System, které trvají
na tom, že chcete-li vidět výsledky, musíte si kupovat jídlo od nich.
Cvičební a posilovací programy jako Curves a 24HourFitness si účtují vstupní
a prodlužovací poplatky za členství. Pak jsou tu společnosti, které vyrábějí
zařízení pro domácí cvičení. Jejich pozdně večerní televizní reklamy
ukazují vždy stejně namakaného chlapíka, jak natahuje gumový pás, se skrytým
poselstvím: „Můžete vypadat zrovna tak, když budete natahovat gumový
pás.“ A pak tu máme „autory knih o obezitě“ (jejda, jedním jsem teď i já!).
Někteří z nich jsou doktoři medicíny, jiní doktoři fi lozofi e, další zase
novináři, osobnosti z populární kultury a tu a tam nějaký šarlatán (nic z toho
se navzájem nevylučuje). Všichni tvrdí, že mají odpověď na váš problém
s obezitou, a nabízejí vám tu či onu dietu. Několik těchto autorů si založilo
dokonce korporace, které vám chtějí prodat své vlastní řady potravin, jako
Atkinsova nebo zónová dieta. A každá má zajištěno tak akorát vědy a zrnek
pravdy, aby se chytila u lačné veřejnosti.





22
Cukr – náš zabiják
Někteří lékaři a kliniky přes hubnutí nabízejí léky na předpis na snížení
chuti k jídlu anebo další léky na hubnutí – které si všechny hradí
pacienti sami. Někteří z nich jsou uznávaní a vynikající akademici na lékařských
fakultách, již se snaží studiem fyziologie obezity zachraňovat lidské životy.
Jiní jsou chirurgové, kteří provádějí liposukce za kosmetickými účely či
bariatrické operace pro záchranu metabolismu a kardiovaskulárního systému.
Ale někteří z nich jsou jen chirurgové typu „odoperuj a uteč“, kteří pracují
z malých letadel a cestují v nich do malých měst, kde provádějí narychlo
laparoskopickou bandáž žaludku nebo gastrické bypassy. Vezmou si peníze
svých obětí, nikdo je nekontroluje, nikdy neposkytnou pacientovi žádnou
kontrolu a někdy po sobě zanechávají opravdové zdravotní katastrofy.
Zatímco pojišťovací společnosti odmítají za tyto problémy platit,
peníze na výzkumy se jen hrnou. Farmaceutický průmysl už vyházel spoustu
peněz ve snaze nalézt „obezitologickou senzaci“, kouzelný lék, který bude
fungovat dlouhodobě a na každého. To jsou ale jen vzdušné zámky,
protože zaprvé, obezita není jen jedna nemoc, ale mnoho dohromady; zadruhé,
naše těla oplývají hojností způsobů, jak si zachovat svou kriticky významnou
energetickou rovnováhu, a tak jeden lék prostě nikdy nemůže účinkovat
na všechny; a zatřetí, neexistuje žádný jediný lék, který by léčil metabolický
syndrom (viz 19. kapitolu).
Všichni tito lidé a průmyslová odvětví mají společnou jednu věc: snaží
se vydělat balík na neštěstí obézních lidí, a to ve výši až 117 miliard dolarů
ročně. A všichni si účtují za prodej. Z kapsy rovnou na ruku. Žádné úhrady
zdravotní pojišťovny. Žádné slevy. Jestli jste si toho ještě nevšimli, obézní lidé
totiž udělají cokoli, aby už nebyli obézní, třeba i vyhodí peníze na programy
„rychlého zhubnutí“. Právě proto tyto průmysly vydělávají na obezitě. A jestli
některá z jejich „řešení“ fungují? To sotva. Kdybyste byli udělali to, co vám
poradily, tuk by se zázračně vytratil. Když se to nepovede, je to vaše chyba –
prostě jste je neposlouchali! Pro obézního člověka jen další důvod k depresi.
Zamyslete se nad tím – kdyby kterákoli z těchto knih, diet nebo programů
doopravdy fungovala na celou populaci, byla by tu jen jedna. Člověk, který
na tohle jednou přijde, nejspíš dostane Nobelovu cenu, přestěhuje se do vilky
na Tahiti a bude účinkovat v Životech bohatých a slavných.
Pátá židle: Aktivisté za obezitu
Ze zdravotního ani společenského hlediska není vůbec nic špatného na tom,
když jste tlustí a fi t; pořád jste na tom lépe než lidi, kteří jsou hubení a žijí





23
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
sedavým životem. Ale ze zdravotního hlediska je něco špatného na tom,
když jste tlustí a  nemocní. Zvláště pokud máte metabolické problémy tak
jako 80 % všech obézních lidí. Pokud spadáte do této kategorie, stojíte
společnost peníze, protože musí zaplatit vaše metabolické poruchy, sníženou
produktivitu, přeplněnost (a upadání) celého systému zdravotní péče. A to
ani nemluvím o tom, že si dobrovolně kopáte předčasný hrob! Hlasití
zastánci politických a společenských práv obézních lidí, v první řadě Národní
asociace pro přijetí nadváhy (NAAFA), říkají: „Být tlustý je vyznamenání.
Buďte fi t a tlustí, buďte tlustí a hrdí.“ Žádná diskriminace. A já souhlasím.
Ale NAAFA se také snaží zastavit akademický výzkum obezity – protože
proč by se měl zkoumat nějaký stav, který je absolutně normální? NAAFA
sedí například ve výboru San Francisco Unifi ed School District, kde brání
tomu, aby se výzkumy obezity prováděly v městských školách. Proč? Podle
nich není třeba se starat o to, kolik děti přibírají. To je pro mě osobně trochu
matoucí. Na tom, dovolit svému dítěti, aby bylo tlusté a nemocné, vidím něco
vysoce paradoxního. Z většiny obézních dětí budou v době, kdy jim bude
padesát, diabetičtí a kardiačtí mrzáci. Věda a výzkum, o jejichž zablokování
se NAAFA snaží, mají kritický význam pro pochopení této epidemie a určení
toho, co s ní můžeme dělat. Mou prací jakožto pediatra je chránit tyto děti
před takto zavádějícím smýšlením.
Šestá židle: Komerční potravinářský průmysl
Komerční potravinářství odpovídá na pandemii obezity zásadně dvěma hesly.
První zní: „Za to, co si strčí do pusy, je zodpovědný výhradně člověk sám.“
Je to pravda? Co si strčíte do pusy, závisí na dvou věcech: možnost výběru
a dostupnost. A druhé je: „Jakékoli jídlo se může stát součástí vyvážené
stravy.“ Pravdivé, ale irelevantní, protože – díky potravinářskému průmyslu –
vyváženou stravu prostě nemáme a oni jsou ti, kdo ji z rovnováhy vychýlili.
Oni jsou hlavními podněcovateli pandemie obezity, a to jak svým jednáním,
tak i druhem rétoriky, kterým toto jednání ospravedlňují. Korporace pořád
dokola opakují jedno, ale dělají druhé. McDonald’s teď inzeruje zdravější
menu, přičemž v jeho reklamách štíhlí lidé ve cvičebních úborech pojídají
zeleninové saláty. Nicméně převážná většina lidí, kteří vstoupí do McDonald’s,
i když třeba přicházejí s úmyslem dát si salát, si místo toho objedná Big Mac
s hranolky. A McDonald’s si to moc dobře uvědomuje. Jeho nedávná reklamní
kampaň na billboardech „Vyrobeno pro vaše neodolatelné touhy“ říká vše, co
potřebujeme vědět. Reklamy řetězce Carl’s Jr. na „Western Bacon Six Dollar





24
Cukr – náš zabiják
Burger“, který obsahuje monstrózních 1 030 kalorií a 55 gramů tuku,
zobrazují zásadně fi t a přitažlivé lidi, jak s rozkoší pojídají jeho výrobky. Opravdu
si myslíte, že by byli i dál takhle štíhlí, kdyby se takto stravovali pravidelně?
Jídlo se stalo komoditou (viz 21. kapitolu) a s potravinami, které lze
uskladnit, se dokonce obchoduje na různých komoditních burzách.
Spekulanti mohou ovládnout trh s čímkoli, od vepřových pupků až
po pomerančový džus, když vsadí na to, jak bude stoupat a klesat příslušná cena.
A právě proto, že s jednotlivými potravinami se zachází jako s komoditami,
pociťujeme po celém světě následné účinky změn v zásobování potravinami
a následně i v jejich cenách (viz 21. kapitolu). Levné potraviny znamenají
politickou stabilitu. Máme tu naprostou nezbytnost udržovat jídlo vysoce
dostupné a jeho ceny co možná nejnižší. Pro levné jídlo je každý. Spojené
státy utratí 7 % svého hrubého domácího produktu (HDP) za jídlo, což lidem
umožní kupovat si víc DVD a iPadů a dopřávat si víc dovolené. Ale
levnější jídlo, nacpané konzervanty, aby mělo delší trvanlivost, vás až na samém
konci bude stát víc, a bude to mnohem víc, než kdy můžete utratit za všechny
technické vychytávky a dovolené najednou (i s úroky).
Sedmá židle: Federální vláda
V americké vládě panuje mimořádně malá shoda co do otázky, na kterou
stranu by se měla v problému pandemie obezity postavit. V roce 2003
americký hlavní lékař Richard Carmona prohlásil, že obezita je otázkou národní
bezpečnosti, tento postoj podpořila i současná hlavní lékařka Regina
Benjaminová (navzdory skutečnosti, že ona sama je obézní) a podepsala se pod něj
i americká armáda. Vládní odbory veřejného zdraví nám říkají, že moc jíme
a málo cvičíme. Kampaň Let’s Move! paní Obamové se točí kolem hlavní ideje,
že s dětskou obezitou lze bojovat vysázením školních zeleninových zahrádek,
povzbuzováním dětí k tomu, aby chodily ven a hýbaly se, a také
přepracováním zákona o školním stravování. To vše je nezbytné, ale nikoli dostačující.
Americká vláda dělá všechno, co může, aby udržela potraviny co
nejlevnější (viz 16. kapitolu). Americké ministerstvo zemědělství (USDA) se
rozhodlo, že nepřijme žádnou zodpovědnost co do své role v pandemii
obezity, a tak i nadále obchoduje s naší západní stravou po celém světě.
Th e Farm Bill (hlavní nástroj zemědělské a potravinové politiky americké
vlády, viz 21.  kapitolu) udržuje nadále potravinové dotace, aby zachovával
farmářům jejich zaměstnání a aby mohli vypěstovat víc plodin. Pěstitelé
vytvářejí své zisky z objemu. Zpracovatelé potravin přidávají obrovské přirážky





25
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
a postupují je dál spotřebitelům. A mini sterstvo zemědělství dotuje programy
nárokovatelných potravinových dávek pro chudé, jako je program SNAP
(známý dříve jako program potravinových poukázek) nebo Ženy, kojenci
a děti (WIC, který zásobuje malé děti a jejich matky s nízkými příjmy
potravinami a zdravotní péčí), aby tyto lidi udržel naživu a v určité
spokojenosti. Až do roku 2007 podléhal WIC do značné míry tlaku potravinových
lobbistů. Poskytované potraviny byly do značné míry nezdravé a patřil mezi
ně mimojiné bílý chléb a ovocné šťávy s vysokým obsahem cukru.
„Potravinová pyramida“, federální průvodce výživou vydaný roku 1974
(viz obr. 2.2) a revidovaný každých pět let, jehož završením byla v roce 2005
„MyPyramid“, se nikdy nezakládala na pořádných vědeckých zjištěních. Byla
příliš naditá nahoře i dole, takže jako pyramida by obstála jen těžko. V reakci
na volání po jejím přepracování ze strany mnoha odborníků ze zdravotnické
komunity se v roce 2011 od Potravinové pyramidy upustilo. „MyPyramid“
se proto změnila na „MyPlate“ (viz obr. 2.2b). Nejnovější směrnice vydaná
Obr. 2.2a Starověké pyramidy. Tradiční Potravinová pyramida
ministerstva zemědělství (USDA) v USA zhruba z roku 2005, která nám radila jíst
víc obilovin a méně tuků a cukrů. Vedle toho, co Američané ve skutečnosti
jedli – jsou to spíše přesýpací hodiny než pyramida.
Potravinové smČrnice doporuþují omezit konzumaci
pĜidaných cukrĤ na maximálnČ 12 lžiþek dennČ pĜi
stravČ o 2 200 kaloriích. Potravinové smČrnice
doporuþují, aby tuky netvoĜily více než 30 % denního
energetického pĜíjmu – což je u stravy o 2 200
kaloriích zhruba 73 gramĤ pĜidaných plus pĜirozenČ se
vyskytujících tukĤ.
Mléčné
výrobky
1,6 porce
34 lžiček přidaných cukrů
64 gramů přidaných tuků
Upravená Potravinová pyramida
Zdroj: Economic Research Service USDA
Průvodce Potravinová pyramida
USDA/DHSS
Obiloviny
8–11 porcí
Ovoce
2–4 porce
Maso,
drůbež,
ryby, fazole,
vejce a ořechy
2,5 porce
Tuky,
oleje
a sladkosti
jezte střídmě
Zelenina
3–5 porcí
Mléčné
výrobky
2–3 porce
Zelenina
4,0 porce
Ovoce
1,4 porce
Obiloviny
10,0 porce
Maso,
drůbež,
ryby, fazole,
vejce a ořechy
2,5 porce





26
Cukr – náš zabiják
v roce 2010 Poradním výborem pro potravinové směrnice (DGAC) říká, že
obezita je problém (jak drsné!), takže bychom všichni měli jíst méně tuku,
cukru a soli. Prostě bychom všichni měli jíst víc ovoce a zeleniny a méně
všeho ostatního. To je konstatování něčeho naprosto samozřejmého. Copak
jsme to už všichni dávno nevěděli? Jíst míň? A jak? Kdybychom dokázali jíst
míň, nebyla by žádná pandemie obezity. Jenže my to nedokážeme.
Všichni ti, kdo mají nějaký podíl na pandemii obezity, zpívají pořád
stejnou písničku: „Za svou obezitu jste zodpovědní jen vy sami, je to vaše
chyba, vy jste selhali.“ A všechna tato obvinění jsou variací na téma založené
na jediném neotřesitelném dogmatu: kalorie jako kalorie.
Kalorie se nepočítají, pokud...
Všude kolem nás je mnoho vodítek k tomu, k čemu ve skutečnosti došlo. Je
čas se podívat na to, kde se tyhle kalorie navíc vzaly, protože právě v těchto
údajích nalezneme odpověď na dilema obezity.
Obr. 2.2b Moderní kolotoč. Pod tlakem spotřebitelských skupin a v reakci
na objevivší se vědecké důkazy byly pyramidy přenechány dávné minulosti
a USDA roku 2011 přijala talíř MyPlate. MyPlate nám radí, abychom jedli
přibližně půl talíře zeleniny nebo ovoce, čtvrt talíře škrobů s obsahem
vlákniny jako hnědá rýže a čtvrt talíře bílkovin, pokud možno s nízkým obsahem
tuků. Je ještě moc brzo na to, abychom věděli, jestli bude mít tato změna
nějaké dopady na stravovací návyky Američanů.
Bílkoviny
Zelenina
Obiloviny
Ovoce
Mléčné
výrobky





27
(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?
S heslem „kalorie jako kalorie“ jsou hned tři potíže.
Zaprvé, neexistuje prostě způsob, jak by někdo mohl skutečně spálit
všechny kalorie dodávané naším současným potravinářstvím. Jedna
sušenka s kousky čokolády má tolik kalorií, kolik odpovídá dvaceti minutám
joggingu, zatímco abyste spálili Big Maca, museli byste jezdit na kole
čtyři hodiny. Ale počkat! Olympionik Michael Phelps přece sní 12 000 kalorií
denně a spálí je, že ano? Kdyby to takhle bylo u nás všech, pak by dieta plus
pohyb měly fungovat – spálili byste prostě víc, než jste snědli, a tak byste
hubli (viz 13. kapitolu). A taky by měly fungovat léky na hubnutí – vezmete
si pilulku, méně toho sníte nebo vstřebáte, a zhubnete. Až na to, že spousta
těchhle prášků prostě neplní sliby. Fungují nějakou dobu, ale potom pacienti
narazí při hubnutí na plató (viz 4. kapitolu).
9
Proč? Copak lidé přestávají
ty prášky jíst? Ne. Tak proč prášky přestávají fungovat? Odpověď: protože
tělo je chytřejší než mozek. Energetický výdej se omezí tak, aby vyrovnal
snížený energetický příjem. Takže ve skutečnosti není kalorie jako kalorie,
protože váš kalorický výdej je řízený vaším tělem a závisí jak na množství,
tak na kvalitě přijatých kalorií.
Zadruhé, pokud je kalorie jako kalorie, pak by všechny tuky měly být
stejné, protože každý z nich by při spálení prostě jen uvolnil 9 kalorií energie
na gram. Jenže ony nejsou všechny stejné. Existují dobré tuky (které mají
hodnotné vlastnosti, jako třeba protizánětlivé působení) a špatné tuky (které
mohou způsobovat srdeční onemocnění a tukovatění jater; viz 10. kapitolu).
A podobně by měly být stejné všechny bílkoviny a aminokyseliny, protože
při spálení prostě všechny uvolní 4,1 kalorie energie na gram. Až na to, že
máme vysoce kvalitní bílkoviny (jako třeba vaječný protein), které mohou
snižovat chuť k jídlu, ale také méně kvalitní proteiny (semleté maso
v hamburgerech), které jsou plné aminokyselin s rozvětveným řetězcem (viz 9.
kapitolu), u nichž se ukázala souvislost s inzulinovou rezistencí a metabolickým
syndromem.
10
A nakonec by měly být stejné také všechny sacharidy, protože
také uvolní při spálení 4,1 kalorie energie na gram. Ale ony nejsou stejné.
Bližší pohled na údaje o specifi ckém rozkladu sacharidů nám odhalí zají-
9 R. Padwal et al. Long-Term Pharmacotherapy for Obesity and Overweight.
Cochrane Database Syst. Rev., Art. No.: CD004094. DOI: 10.1002/14651858(2004). PMID:
15266516.
10 C. B. Newgard et al. A Branched-Chain Amino Acid-Related Metabolic Signature Th at
Diff erentiates Obese and Lean Humans and Contributes to Insulin Resistance. Cell
Metab. 9(2009):311


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist