načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cukr - náš zabiják - Robert H.; MSL Lustig; M. D.

Cukr - náš zabiják

Elektronická kniha: Cukr - náš zabiják
Autor: ; ;

Máme svou výživu pod kontrolou, anebo čelíme potravinářské lobby s jejími cíli, jak na nás co nejvíce vydělat? Co s námi dělají přidané cukry v potravinách? Tato neuvěřitelná ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 292
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Fat chance
Spolupracovali: překlad Eva Kadlecová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-0690-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Informace o výživě, nezkreslené tlakem lobby potravinářů, politických ekonomů a vlků z farmaceutického průmyslu. Text proniká do nitra vzniku obezity a civilizačních nemocí, popisuje metabolické procesy v organismu, s odkazem na složení stravy civilizovaného světa v posledních 30 letech. Vyzdvihuje zejména nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v nás, reguluje naše pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci, resp. nákupu, svých výrobků. Je to kniha vysvětlující, kde se bere celosvětová epidemie obezity, a ukazující vztahy mezi stravováním a zdravím.

Popis nakladatele

Máme svou výživu pod kontrolou, anebo čelíme potravinářské lobby s jejími cíli, jak na nás co nejvíce vydělat? Co s námi dělají přidané cukry v potravinách?

Tato neuvěřitelná kniha významného vědce vám změní život a zdraví – když budete chtít. Přečtete si šokující informace, nezkreslené tlakem lobby potravinářů, politických ekonomů a vlků z farmaceutického průmyslu.
- RNDr. Petr Fořt, CSc.
Těmito slovy charakterizoval tuto knihu český přední odborník ve výživě s vědeckou erudicí v klinické biochemii, imunochemii  a sportovní fyziologii, autor vědeckých prací.

Tato kniha je opravdu mimořádná. Proniká do nitra vzniku obezity a civilizačních nemocí, popisuje metabolické procesy v organismu, s odkazem na složení stravy civilizovaného světa v posledních 30 letech. Vyzdvihuje zejména nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v nás, reguluje naše pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci, resp. nákupu, svých výrobků.

Je to kniha nejjasněji vysvětlující, kde se bere celosvětová epidemie obezity, a ukazující vztahy mezi stravováním a zdravím. Aby nám pomohl zhubnout a získat nazpět naše zdraví, předkládá nám autor strategie, které může každý z nás použít k tomu, aby si dal znovu do pořádku klíčové hormony, jež regulují hlad, pocit slasti nebo stres, ale také strategie společenské pro zlepšení zdraví příští generace.

Robert H. Lustig, M.D., M.S.L. , je mezinárodně uznávaný pediatrický endokrinolog, který strávil uplynulých šestnáct let léčením dětské obezity a studiem účinků cukru na centrální nervovou soustavu, metabolismus i onemocnění. Je ředitelem programu Hodnocení hmotnosti pro zdraví dospívajících a dětí v dětské nemocnici Benioff Children’s Hospital Kalifornské univerzity v San Francisku (UCSF); je členem Centra pro diagnostiku, studium a léčbu obezity UCSF a Taktické skupiny proti obezitě Endokrinologické
společnosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Cukr – náš zabiják

ROBERT H. LUSTIG, M.D., M.S.L.

CPress

Brno

2015


Cukr – náš zabiják

Skrytá pravda o cukru, obezitě a nemocech

Robert H. Lustig, M.D., M.S.L.

Překlad: Eva Kadlecová

Odborná korektura: RNDr. Petr Fořt, CSc.

Jazyková korektura: Kateřina Komárková

Sazba: Daniele Janošcová

Technický redaktor: Radek Střecha

Odpovědná redaktorka: Ivana Auingerová

Authorized translation from the English language edition Fat Chance: Beating the

Odds Against Sugar, Processed Food, Obesity, and Disease.

Copyright © 2012 by Robert H. Lustig. All Rights Reserved.

Printed by arrangement with Janis A. Donnaud & Associates, Inc. through Graal

Literary Agency.

Translation © Eva Kadlecová, 2015

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-264-0690-7

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 19 094.

© Albatros Media a. s., 2015. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace

nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či

jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


3

OBSAH

Předmluva RNDr. Petra Fořta, CSc. ....................................5

Část I. Největší příběh, jaký kdy kdo prodal ...................................9

(1) Omyl biblických rozměrů ....................................................10

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne? ........................................16

(3) Osobní zodpovědnost versus obézní

šestiměsíční kojenec .............................................................30

Část II. Jíst, či nejíst? To není, oč tu běží .........................................41

(4) Nestřídmost a lenost – chování řízené hormony .............42

(5) Závislost na jídle: Skutečnost, nebo klam? ........................58

(6) Stres a „uklidňující jídlo“ .....................................................74

Část III. „Přežvykování“ o tuku .........................................................83

(7) Zrození, údržba a krmení tukové buňky ...........................84

(8) Rozdíl mezi „tlustým“ a „nemocným“ ...............................94

(9) Metabolický syndrom: Novodobá metla lidstva.............102

Část IV. „Reálné“ toxické prostředí.................................................111

(10) Prokletí všežravce: Málo tuku versus málo sacharidů ...112

(11) Fruktóza = „toxin“ ..............................................................124

(12) Vláknina – polovina „protijedu“ ......................................137

(13) Cvičení – druhá polovina protijedu .................................146

(14) Mikroživiny: Bod pro vás, nebo zbytečné přehánění?...157

(15) „Obezitogeny“ v našem prostředí .....................................165

(16) „Impérium“ vrací úder: Co na to potravinářský

průmysl? ..............................................................................173


4

Část V. Osobní řešení ......................................................................187

(17) Změňte své stravovací prostředí .......................................188

(18) Změňte své hormonální prostředí ...................................217

(19) Poslední instance: Když změna životního prostředí

nestačí ..................................................................................225

Část VI. USA – řešení na poli veřejného zdravotnictví ................235

(20) „Stát-chůva“: Osobní versus společenská

zodpovědnost ......................................................................236

(21) Co to jen vláda způsobila? .................................................245

(22) Výzva k celosvětové redukci cukru ..................................261

Epilog: Hnutí zdola nahoru, ne naopak ..........................280

Poděkování ..........................................................................284

Slovníček ..............................................................................288

O odborném konzultantovi českého vydání ...................291

Rejstřík .................................................................................292


Předmluva RNDr. Petra Fořta, CSc.

Milí čtenáři,

musím konstatovat, že jsem ještě nečetl něco tak dobrého. Tato kniha je

jedním slovem skvělá. Tudíž se nebudu divit, když – jak už to v podobných

případech bývá – „narazí“ u určitých skupin a jednotlivců z řad odborné

veřejnosti. Možná mi dáte za pravdu, když zkonstatuji, že jde o amerického

autora, který se nevyhnul popisu čistě amerických reálií. To však neznamená,

že drtivá většina jím prezentovaných informací není důležitá. Je.

Autorovým cílem je čtenářům (konečně) otevřít oči. Ale takových„Mesiášů“ už tady bylo... No ano, až na to, že tato kniha je ojedinělá svoukomlexností, logikou, a přitom „návodností“ (tím myslím doporučenído praxe). Čtenář se dozví, kdo nebo co je skutečným viníkem většiny současných tzv. civilizačních onemocnění. Samozřejmě že je to nevhodný životní styl. Nicméně můžeme si my jednotlivci za problémy opravdu jen sami? Autor vám dá nahlédnout do nekompromisní logiky, když formuluje pro mnohé z nás zcela nečekané závěry – viníkem podle jeho mínění nejsou neukáznění lidé, dokonce to nejsou ani sami obézní. Viníkem je „systém“.

A tady začne polemika! Stejně jako se bude znovu diskutovat o tom, zda obezita je či není nemoc.

Proč jsou obézní lidé „oběťmi“? Protože bezděky a často bez vlastní viny podléhají vlivu okolností, nejenom vrozeným dispozicím! Ano, my všichni jsme oběťmi cílené kampaně na zvýšení spotřeby potravin (a všeho ostatníhospotřebního zboží). Ve jménu byznysu. Výrobcům potravin je naprosto jedno, zda jejich vinou budete obézní nebo nemocní. Tito „hráči“ dobře vědí, že nakonec jejich tlaku podlehne celá populace. A o to jim jde. Tragikomické je pomyšlení, že mezi konkrétními jedinci, kteří se angažují v potravinářství (včetně jimizkorumpovaných odborníků), je stejně tolik „obětí“ (obézních) jako v ostatní populaci.

Lidská psychika je velmi složitá a přitom křehká záležitost. Mámetendenci k „drogování“, protože se hroutíme pod tíhou současného života. Staneme


6

se obětí vlastního chtíče, výrobci zmanipulovaného podvědomí, do něhož

producenti potravin šikovně vkládají ďábla neukojitelnosti. Kdyžpodlehneme (a jak snadno, že?), stáváme se pro změnu oběťmi jiných průmyslových

odvětví – totiž medicíny na straně jedné a prodejců komerčních redukčních

diet a zázračných „hubnoucích doplňků“ na straně druhé.

Obsah knihy je pro toho, kdo si uvědomuje dopad textu v praxi běžného stravování, poněkud depresivní. Autor doslova píše: „Myslíte si, že užkonečně trvale zhubnete? Tak na to zapomeňte. Totiž... najdou se výjimky.“ Já jen připomínám, že to rozhodně nejsou ti, kdo zhubli především díky Photoshopu. Naprosto irelevantní jsou „soutěže v hubnutí“ prezentované většinou lifestylových magazínů. Jistěže by se dalo říci, že příklady táhnou. Když to dokázali ti soutěžící, tak já přece také, že? Inu, kéž by.

Na této knize je sympatické její upozornění, že kdo si tohle všechnouvědomí, ten má šanci. Nikdo ale nemůže tvrdit, že vyhraje. Nicméně život tropí hlouposti, a tak se najde mnoho těch, kteří budou autorovi oponovatnapříklad tvrzením, že nemůže argumentovat zřetelným, totiž pandemickýmvzestupem výskytu diabetu, obezity, metabolického syndromu, předčasnýchúmrtí na oběhová onemocnění a dalších vážných onemocnění, protože postupný nárůst je postupný nárůst. Inu, možná „postupný“, ale přitom exponenciální!

Není to katastrofa jako v případě španělské chřipky, že? Tak třeba se stane zázrak a díky tomu „relativně pomalému“ vzestupu výskytu obezity a všech civilizačních onemocnění (a to nepřipomínám psychická a neurologická) se lidstvu podaří včas se adaptovat. Jistě, trochu jsem to přehnal, vyznívá to cynicky. Přesto je pravda, že lidstvo doslova „hraje vabank“. A tak nakonec stejně všichni budeme tlustí a obezita se stane normou. Média budou muset změnit téma – nebudou řešit tloušťku, ale naopak hubenost. Budete se divit, ale už to začalo! Jistá česká mediálně známá lékařka se vyjádřila zcela „drsně“ (jak prý má ve zvyku) o štíhlých lidech a kultu štíhlosti a zdatnosti, protože podle jejího názoru je to „nepřirozené“. Netvrdím, že se mýlí.

Dovolím si čtenářům připomenout realitu trochu z jiné strany. Ono jde o to, že čím lepší diagnostické metody, tím větší pravděpodobnost, že v dobrém zdravotním stavu není nikdo! Rozdíl mezi člověkem a divokými zvířaty je v následujícím: nemocné (divoké) zvíře nemá šanci přežít.Nemocní lidé však přežívají, a dokonce se často dožívají vysokého věku, byť kvalita jejich života je velmi nízká. Přežívají do určité míry díky medicíně a sociálním vymoženostem (především v některých zemích). Na rozdíl od divokých zvířat je mnoho lidí, kteří jsou opravdu těžce nemocní, schopno


7

reprodukce. Darwin by řekl, že v případě lidstva selhává „přirozený výběr“.

V tomto případě by měl pravdu. Tak například existence privátních zařízení

pro asistovanou reprodukci! V tom jsme, jak jsem někde četl, nejlepšína světě! Naneštěstí právě díky tomu stoupá riziko přenosu negativně působících

genů. Důsledky jsou patrné už dnes, ale s postupujícími roky se situace stane

neúnosnou. Populace bude věkově nad zenitem a zdravotní péče přesáhne

únosnou mez. To povede ke kolapsu zdravotnictví a důchodového systému.

Jinak řečeno, nejenom že se lidstvo zrovna závratně nevyvíjí, onopo fyzické (a tedy i zdravotní) stránce degeneruje. Na druhé straně, co když náhle

zrychlená evoluce způsobí, že se moderní člověk přizpůsobí obezitě? Třeba

se situace radikálně změní, když ze současných 20 % „zdravých obézních“

jich bude třeba 80 %? Že by to byla cesta „vpřed“ ve vývoji člověka? Vždyť

k čemu nám jsou (a budou) nohy, když jezdíme auty, k čemu jsou nám těla,

když jen sedíme u počítače? Nyní existenciální otázka: Co budeme dělat,

když za nás budou pracovat roboti? Není už dávno jasné, že nuda jespouštěčem kriminality? Nebo budeme „osvícení“ díky jakémusi (prý očekávanému)

mentálnímu evolučnímu skoku, že budeme jen meditovat, šířit lásku (na

roboty?) a pracovat na „osvícení“? Jsem poněkud skeptický v tétoperspektivě, protože si myslím, že člověk se dostal na hranici sebezničení – sám sebe

otráví chemií a GMO potravinami.

Čtenář, který v každé podobné publikaci hledá „konečné řešení“problému (obezity), možná bude trochu zklamán. Autor sice nabízí řešení, ale spíše v teoretické a psychologické rovině a především v rovině celospolečenské. Vyzývá největší hráče na trhu s potravinami (producenty) ke změně svého byznys paradigmatu a současně žádá po vládě, aby začala regulovat trhs potravinami. Což je proti „svobodě podnikání“ a tím proti principu volného trhu. No nazdar... Co z toho asi může vzejít?

Nebuďte zklamaní, že jste nenašli další „jídelníček“, další konkrétní rady „jak na to, snadno a rychle“. Čtěte a přemýšlejte. To je to, oč tu běží, řekl by autor.

Přeji vám mnoho trpělivosti, mnoho času na studium této knížky a stejně tolik času na formulaci vlastními silami koncipovaného řešení. Nikdo jiný to za vás neudělá. Spoléhat na to, že v dnešní době „doktoři vyléčí všechno“, je pošetilé. Kdo hledá dobře, ten řešení v této publikaci najde.

Dr. P. F., únor 2015



Část I.

Největší příběh,

jaký kdy kdo prodal


10

1

Omyl biblických rozměrů

V roce 2003 přichází ke mně na kliniku Juan, 45kilový šestiletýlatinskoamerický chlapec, jehož matka je dělnice na farmě v kalifornském

městě Salinas a nemluví anglicky. Juan je stejně široký jako vysoký.

Povídám jeho matce svou lámanou španělštinou: „Je mi jedno, co

vaše dítě jí, ale povězte mi, co pije.“ Žádné limonády, ale galonpomerančového džusu denně. Jen co do kalorií to znamená 51 kilogramů

tělesného tuku ročně. Něco z toho se samozřejmě spálí a může to také

ovlivňovat celkový příjem potravy. Vysvětluji matce: „La fruta esbuena, el jugo es malo (ovoce je dobré, ale džus je špatný). Jezte ovoce,

nepijte džusy.“ Ptá se mě: „Tak proč nám ho WIC (Women, Infants,

and Children – Ženy, kojenci a děti – vládní program nárokovatelných

dávek pro sociálně slabé, provozovaný americkým ministerstvemzemědělství) dává?“ Jedno dítě, jedna matka, jedna otázka, a můj život se změnil – a zároveň se zrodila potřeba napsat tuto knihu. Proč jim to WIC dává? Za našícelosvětovou katastrofou obezity se skrývá skutečná věda. A věda by měla pohánět politiku, jenže jak vidíte, místo toho jí politika stojí v cestě. Toto jenejsložitější problém, kterému v současnosti lidské pokolení na této straněstředovýchodního konfl iktu čelí. A časem se stává ještě složitějším, díky zástupům investorů s dobře vymyšlenými programy a tomu, že se týká větších stran než jen jednotlivců. Tento problém, prostý jednoduchých řešení, už zničil mnoho rodin a vyžádal si životy nespočtu obětí.

Dnes se nemůžete podívat do novin ani přihlásit na internet, aniž byste

uviděli nějakou novou statistiku o pandemii obezity. Je to všechno jeno obezitě, pořád dokola. A kolik z těchto statistik může nabídnout nějaké dobré

zprávy? Můžete se vsadit, že takový titulek v bulvárním plátku bude o jedné

ze dvou věcí: buďto se statistiky celkově zhoršují, anebo FDA (Food and


11

(1) Omyl biblických rozměrů

Drug Administration, americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, pozn.

překl.) odmítl či stáhl z trhu další lék na obezitu. Jsem si jistý, že už je vám

z toho špatně. Mně tedy ano. A z hubnutí se stal úplný hon na lišku – jen

se podívejte na Th e Biggest Loser (americká televizní soutěž obézních, kdo

v časovém limitu nejvíce zhubne, pozn. překl.).

V roce 2001 Newsweek uvedl, že šest milionů dětí v Americe trpí těžkou nadváhou. Za jediné desetiletí se tento počet ztrojnásobil, takže aktuální čísla dnes překračují dvacet milionů. Ale co se týče mediální pozornosti, viditelnosti, diskusí i programů hubnutí, už ani Michelle Obamová nemá dost síly na to, aby tento trend zastavila.

Čím jsme tlustší, tím jsme také víc nemocní. A naše riziko onemocnění postupuje rychleji než samotné šíření obezity. Skupina chronickýchonemocnění metabolismu známých jako metabolický syndrom – kam patří obezita, diabetes 2. typu, hypertenze (vysoký krevní tlak), poruchy metabolismuliidů (tuků) a kardiovaskulární (srdeční) onemocnění – nabývá na hojnosti přímo mílovými kroky. A pak jsou tu ještě ostatní metabolické poruchy související s obezitou, jako je nealkoholické ztukovatění jater, onemocnění ledvin nebo syndrom polycystických vaječníků. Přičtěte k tomu dalšíkomorbidity (související zdravotní poruchy) spojené s obezitou, jako jsouortopedické problémy, spánková apnoe, žlučové kameny či deprese, a zjistíte, že devastace zdraví spojená s pandemií obezity je jednoduše ohromující. Každá, každičká z těchto chorob se za posledních třicet let stala častější než dřív. A co víc, všechny se dnes objevují už i u pětiletých dětí. Máme dokonce epidemii obézních šestiměsíčních kojenců!

1

Dopady této metly metabolického syndromu na lidstvo už se začínají

projevovat. V roce 2005 jedna studie ukázala, že navzdory vyšší dostupnosti

lékařské péče budou současné děti první generací Američanů, která bude

umírat dříve než její předkové.

2

Studie to dala jednoznačně za vinu naší

epidemii obezity. Ve Spojených státech se počet roků života v plnékvalitě (QALY) ztracených v důsledku obezity v letech 1993 až 2008 více než

zdvojnásobil. Pohotovosti zachraňují životy čtyřicetiletým obětem srdečních

infarktů. Náctiletí s diabetem 2. typu byli dříve neslýchaným případem; dnes

tvoří jednu třetinu všech nových diagnóz diabetu. Jen ve Spojených státech

1 J. Kim et al. Trends in Overweight from 1980 Th rough 2001AmongPreschool-AgedChildren Enrolled in a Health Maintenance Organization. Obesity 14 (2006):1164–71.

2 S. J. Olshansky et al. A Potential Decline in Life Expectancy in the United Statesin the

21st Century. New Engl. J. Med. 352 (2005):1138–45.


12

Cukr – náš zabiják

je ročně provedeno 160 000 bariatrických operací (pro redukci velikostižaludku) při průměrné ceně 30 000 amerických dolarů za jednu. Přes čtyřicet

procent úmrtních listů dnes uvádí jako příčinu smrti diabetes oproti třinácti

procentům před dvaceti lety.

Stejně ohromující je také úbytek americké produktivity v důsledkuneschopnosti chodit do práce, plýtvání penězi na zdravotní výlohy (147 mi- liard dolarů ročně) ruinuje americký státní rozpočet, a to se předpokládá, že do konce desetiletí tato částka vzroste na 192 miliard. Víte, co je na tom zajímavého? Že na zaplacení takové sumy nejsou peníze. Zákon o dostupné zdravotní péči (PPACA, známý také jako „Obamacare“) se chystá do roku 2019 připsat k seznamům pojištěnců dvaatřicet milionů nemocných. Podle prezidenta Obamy se výlohy doženou úsporami z preventivní péče. Nicméně není příliš pravděpodobné, že své zdraví nějakým významným způsobem zlepšíme, protože neexistují žádná opatření na prevenci chronickýchonemocnění, a zvláště pak těch, která doprovázejí obezitu. Jak zabránit pustošení napáchanému chronickými poruchami metabolismu, když rozšlapáváme váhy a statistiky neukazují žádné známky zlepšení? Často bývá slyšet názor, že bychom nepotřebovali reformu zdravotní péče, kdybychom měli nějakou reformu obezity.

Něco jiného by bylo, kdyby obezita představovala izolovaný problém pouze v Americe, jenže ona se objevuje všude. Pandemie obezity rozšířila kolektivní obvod pasu celého světa. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že procento obézních osob po celém světě se za posledních dvacet osm let zdvojnásobilo. Skutečnost je taková, že přispění obezity k břemeni chronických chorob je stejné, ne-li větší než u kouření. Obézní jsou i lidé v rozvojových zemích. Za jediné desetiletí došlo k tomu, že je po celém světě o 30 % víc obézních než podvyživených lidí. WHO uváděla v roce 2008přibližně 1,5 miliardy dospělých s nadváhou a nejméně 400 milionů obézních po celém světě;

3

podle projekcí tyto počty v roce 2015 dosáhnou 2,3 miliardy

a 700 milionů. V září 2011 Valné shromáždění OSN prohlásilo, ženepřenosná onemocnění (diabetes, rakovina a srdeční choroby) představují dnes

větší hrozbu pro světové zdraví než infekční choroby, a to včetněrozvojového světa (viz 22. kapitolu). Copak se dnes celý svět skládá jen ze žroutů

a lenochů? Za příštích patnáct let budou tyto choroby stát země s nižšími

3 World Health Organization, Fact Sheet: Obesity and Overweight (2011), www.who.int/

mediacentre/factsheets/fs311/en/.


13

(1) Omyl biblických rozměrů

a středními příjmy přes 7 bilionů dolarů.

4

Lidé umírají dříve a národníekonomiky přicházejí o miliardy ve ztrátě produktivity, zatímco vlády platíza léčebné výdaje. Miliony rodin upadají do chudoby, čímž se jen zaručuje, že

tento začarovaný kruh nebude přerušen.

A teď mě dobře poslouchejte, vy z těch 55 % dospělých, kteří mají nadváhu

nebo jsou obézní. Mluvím k vám jako lékař k pacientům, jako člověk k lidem.

Obezita neznamená automaticky trest smrti. Celých 20 % chorobně obézních

pacientů je metabolicky zdravých a dožívá se normálního věku.

5

A ani těch

zbývajících 80 % nemusí trpět chabým zdravím; každý má na dosahmožnost zlepšit své zdraví a získat zpět ty roky, o které má podle statistiků přijít.

Ale dosažení úspěchu v tomto ohledu závisí na tom, abyste odhalili příčiny

problému, posoudili svá metabolická rizika a změnili svou biochemii.Dobrá, řeknu vám to na rovinu: ani navzdory nejlepším snahám možná nikdy

neshodíte ten tvrdošíjný podkožní tuk (ten, který vám polstruje stehnaa zadek). A i kdyby ano, naberete ho zakrátko zpátky – pokud nezačnete vášnivě

navštěvovat posilovnu, protože energické cvičení je jediný rozumný způsob,

jak zabránit znovuzískání shozených kil (viz 13. kapitolu). Ve skutečnosti,

jestli shodíte nějaké významnější množství podkožního tuku a udržíte si

novou váhu déle než rok, budu v šoku. Sice v příjemném, ale přesto v šoku.

A těch 45 % dospělých s normální hmotností, mějte se na pozoru. Těm ostatním 55 procentům svých bratří, kteří zabírají v autobusech dvě sedadla, se buď vysmíváte, anebo je litujete. Díváte se na ně spatra jako na slabé, příliš nestřídmé a líné. Odmítáte je a dáváte jim to najevo fi nančně i společensky. Jste pobouření, že vás stojí peníze. A myslíte si, že jste mimo veškerénebezečí. Řekli vám, že budete žít dlouhým a šťastným životem. Ať děláte cokoli, musí to být určitě správně. Těm z vás, kdo jste štíhlí „od přírody“, řekli, že máte skvělou genetickou výbavu a můžete spořádat všechny limonády a čokoládové tyčinky, jaké jen chcete, aniž byste nabrali jediné kilo nebo čímkoli onemocněli. Kéž by to tak bylo. Ještě před pár lety jste tvořili většinu Američanů. Teď jste v menšině. A je vás rok od roku míň.

To může znamenat pouze to, že mnozí z vás se obracejí – tj.přibírají na váze a přecházejí na temnou stranu. Současné předpovědi tvrdí, že v roce 2030 bude ve Spojených státech 65 % lidí s nadváhou a 165 milionů 4 UN General Assembly. Prevention and Control of Non-Communicable Diseases. New

York, 2010.

5 J. M. Chan et al. Obesity, Fat Distribution, and Weight Gain as Risk Factors for Clinical

Diabetes in Men. Diabetes Care 17 (1994):961–69.


14

Cukr – náš zabiják

amerických dospělých bude obézních.

6

Film Vall-I z roku 2008 je proroctví:

přesně tam všichni směřujeme. Všichni budeme tak tlustí, že budeme muset

popojíždět na skútrech, jako už je to v supermarketech Walmart. A čím jste

starší, tím vyšší je riziko, že budete dál přibírat. Vaše geny se nemění, zato

vaše biochemie ano. Takže, jestli začínáte „přecházet“ (a takových lidí je čím

dál víc), znamená to, že vás něco posílá přes pomyslný břeh na onu „temnou

stranu“. A pokud to není váš osud, bude to osud vašich dětí. Nikdo to neví

líp než já, protože já se o tyhle děti starám den co den.

Jeden drobný problém. Být štíhlý vás samozřejmě neochrání předmetabolickými poruchami nebo předčasným úmrtím. Až 40 % lidí s normální

hmotností v sobě ukrývá inzulinovou rezistenci – znak chronickémetabolické poruchy –, která jim pravděpodobně zkrátí život. U dvaceti procent

z těchto lidí se při magnetické rezonanci břicha objevuje tuk v játrech (viz 8.

kapitolu).

7

Ukázalo se, že tuk v játrech, bez ohledu na tuk v těle, je hlavním

rizikovým faktorem pro rozvinutí diabetu. Myslíte si, že jste v bezpečí? Jste

na takovém omylu. A ani o tom nevíte.

Základní tezí této knihy je, že váš tuk se nemusí stát vaší zhoubou – pokud mu zcela nepodlehnete. Protože lidi neumírají na obezitu samotnou. Umírají na to, co se stane jejich orgánům. Patolog nezapíše na úmrtní list„obezita“; napíše „srdeční infarkt“, „selhání srdce“, „mozková mrtvice“, „diabetes“, „rakovina“, „demence“ nebo „cirhóza jater“. To jsou nemoci, které „cestují“ spolu s obezitou. Všechno jsou to chronické metabolické poruchy. Aleumírají na ně i lidé s normální hmotností. V tom to celé vězí. Nejde o obezitu. Obezita není příčinou chronických poruch metabolismu. Je to známkachronických metabolických poruch, známých také jako metabolický syndrom. A právě metabolický syndrom je to, co vás zabije. Pochopit tenhle rozdíl je zcela zásadní, chcete-li zlepšit své zdraví, ať je vaše velikost jakákoli. Obezita s metabolickým syndromem se překrývají, ale jsou to dvě různé věci. Obezita nezabíjí. Metabolický syndrom ano. Přestože cestují společně, první to druhé nezpůsobuje. Ale co potom způsobuje obezitu? A co způsobuje metabolický syndrom? A co s nimi s oběma můžete dělat vy? Čtěte dál.

Tuto knihu jsem napsal proto, abych vám i vašim dětem pomohluzdravit se, zlepšit kvalitu vašeho života, zvýšit produktivitu a snížit celosvětové 6 S. L. Gortmaker et al. Changing the Future of Obesity: Science, Policy, and Action. Lancet

378 (2011):838–47.

7 K. C. Sung et al. Interrelationship Between Fatty Liver and Insulin Resistance in the

Development of Type 2 Diabetes. J. Clin. Endocrinol. Metab. 96 (2011):1093–97.


15

(1) Omyl biblických rozměrů

plýtvání zdravotnickými zdroji. Pokud v průběhu tohoto procesu zhubnete,

bude to skvělé. Ale jestli očekáváte právě a jen to, najděte si raději nějakého

dietního guru a já vám přeji hodně štěstí na vaší cestě s ním. Chcete býtzdra

vější? Chcete být šťastnější? Chcete být chytřejší? Je to viscerální tuk (kolem

břišních orgánů) a jaterní tuk, kdo za všechno může. A zbavit se viscerálního

tuku není tak těžké, jak si možná myslíte. Je to tuk metabolicky aktivnější

a je toho spousta, co můžete udělat, abyste ho zredukovali.

Jedno přísloví říká: „I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.“ Tato

kniha je cestou po fungování vašeho těla. Je to cesta po biochemii našich

mozků a našich tukových buněk. Je to cesta po evoluci, po nesouladu mezi

naším životním prostředím a naší biochemií. A je to také cesta do světa

byznysu a politiky. Tato cesta začíná jediným, ale zato velikánským krokem,

kterým opustíme své současné uvažování o obezitě, a to tak, že zpochybníme

jedno prastaré dogma: „Kalorie jako kalorie.“


16

2

Kalorie jako kalorie – anebo ne?

„Když si lidi chtějí udržet zdravou hmotnost, musejí si hlídat příjem

a výdej kalorií... Není kalorie jako kalorie.“

Guvernér Tom Vilsack (D-Iowa), americký ministr zemědělství,

po vydání Potravinových směrnic 2010, 13. ledna 2011

Počkejte vteřinku. Jestliže si lidé mají hlídat příjem a výdej kalorií, tak jak to,

že není kalorie jako kalorie? Vidíte taky ten protimluv? Tohle bylo poprvé,

kdy nějaký vládní činitel aspoň vzdáleně naznačil, že kalorie nejsouabsolutně zaměnitelné, a stejně se tento významný fakt skryl za jakousi šifrovanou

dvojznačnost.

Každý je dneska odborník na výživu. Každý si myslí, že rozumí obezitě. Věřte tomu nebo ne, ale obezita je jednou z velice složitých zdravotníchporuch. Proč? Obezita je totiž kombinací několika faktorů: fyziky, biochemie, endokrinologie, neurovědy, psychologie, sociologie a zdravého životního prostředí, to vše zhuštěno do jediného problému. Faktorů, které pohánějí pandemii obezity, je téměř tolik jako lidí, kteří jí trpí.

Willendorfská venuše je jedenácticentimetrová soška, datovaná uhlíkovou metodou do období 22 000 let př. Kr., která byla odkryta v Rakousku roku 1908 (viz obr. 2.1). Vyobrazuje trup chorobně obézní dospělé ženy. To nám ukazuje, že naši předkové věděli o obezitě dávno předtím, než se seznámili s rychlým občerstvením. Jsou i jiné způsoby jak přibrat než smaženébramborové lupínky a pizza, limonády a pivo. Lékařská literatura uvádí nejméně třicet diagnóz, u nichž je přítomna obezita jako symptom. Patří mezi ně problémy s mozkem, játry a adipózní (tukovou) tkání; genetické poruchy; různé hormonální nerovnováhy; a také účinky některých léků.

Ale žádná z těchto lékařských příčin nevysvětluje, co se to stalo sesvětovou populací za posledních třicet let. Až do roku 1980 mělo statisticky pouze 15 procent dospělé populace body mass index – neboli BMI, tedy ukazatel


17

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

množství tuku v těle, který se vypočítává z hmotnosti a výšky člověka – nad

osmdesátým pátým percentilem, který ukazuje na nadváhu nebo obezitu.

Nyní zní tento údaj takto: 55 %. A očekává se, že v roce 2030 to bude 65 %.

8

Za posledních třicet let se něco stalo, ale co?

Obr. 2.1 Venušin lapač tuku. Venuše willendorfská je 11 cm vysoká soška

ženy, jejíž původ se pomocí uhlíkové metody datuje mezi 24 000 a 22 000 let př.

n. l. Byla objevena roku 1908 v Rakousku a dnes je vystavenav Přírodovědec

kém muzeu ve Vídni. Ukazuje nám, že obezita je stejně stará jako člověk sám.

První zákon

Abychom mohli porozumět obezitě a energetické rovnováze obecně,musí

me se obeznámit s prvním zákonem termodynamiky, který říká: „Celkové

množství energie uvnitř izolované soustavy zůstává zachováno.“ Pro vás,

nadšence do matematiky a vědy:

U = Q – W

8 S. L. Gortmaker et al. Changing the Future of Obesity Science, Policy, and Action. Lancet

378(2011) 838–47.


18

Cukr – náš zabiják

kde U je vnitřní energie systému, Q je teplo dodané systémem a W je práce

vykonaná systémem. Práce a teplo jsou dány procesy, které buďto dodávají,

nebo odebírají energii; když práce = teplo, vnitřní energie zůstává konstantní.

První zákon je zkrátka zákon. Je elegantní a vzduchotěsný. Jestli se vámnelí

bí, stěžujte si u sira Isaaka Newtona. Já se k prvnímu zákonu hlásím. Základ

našeho současného porozumění příčinám a následkům pandemie obezity

však nespočívá ani tak v prvním zákoně samotném, ale spíše v tom, jak ho

budeme interpretovat, protože – tak jako u všech zákonů – je tu spousta

prostoru pro alternativní interpretace.

Převládající učení prvního zákona lze shrnout jedním široce přijímaným

dogmatem: kalorie jako kalorie. To znamená, že aby byla udrženaenergetic

ká rovnováha a tělesná hmotnost (U v naší rovnici), jednu snědenou kalorii

(Q) je nutno vykompenzovat jednou kalorií spálenou (W). Snědená kalorie

může pocházet odevšad, od masa přes zeleninu až po tvarohový koláč.Spá

lená kalorie zase může zmizet při čemkoli, od spánku přes sledování televize

až po intenzivní cvičení. A z tohoto dogmatu právě pramení standardní

a obecně přijímaná interpretace prvního zákona: „Když to sníš, měl bys

to taky spálit, jinak si to uložíš.“ Podle této interpretace je základem(po

dle všeho naučeným) takové chování, při němž máme zvýšený energetický

příjem a snížený energetický výdej; a z toho plyne, že získaná váha navíc je

sekundárním výsledkem. Obezita se tedy zcela běžně považuje za přirozený

následek tohoto „odchylného chování“. Jak uvidíte později, takřka všichni

účastníci pandemie obezity se upsali na stranu osobní zodpovědnosti.

Zasedací pořádek u stolu Viny

V čele stolu: Žrouti a lenoši

Osobní zodpovědnost zaujímá u stolu Viny čelní místo. Běžnou hypotézou

u obezity je ta, že jde o osobní volbu: jen my přece kontrolujeme, co jíme

a jak moc se pohybujeme. Jste-li obézní, musí to být proto, že jste se rozhodli

buď víc jíst, nebo méně cvičit, anebo obojí. Za posledních pětadvacet let

nasbíraly nejrůznější státní orgány hojnost důkazů o zvýšeném kalorickém

příjmu v tomto časovém období, a to jak u dětí, tak u dospělých. Za tuto

dobu americké Centrum pro kontrolu a prevenci chorob (CDC)zdokumen

tovalo, že Američané zvýšili svůj kalorický příjem o 187 kalorií denně navíc

u mužů a 335 kalorií denně navíc u žen. K chování, které bývá spojováno


19

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

s rozmachem obezity, patří zvýšení konzumace cukrem slazených nápojů

a naopak snížení konzumace celého ovoce, zeleniny a dalších zdrojůvlákniny. Na společenské úrovni bývá obezita spojována také s úbytkem kojení,

vynecháváním snídaně, úbytkem stravování v rodinném kruhu a častějším

stravováním v podnicích rychlého občerstvení. Na druhé straně existuje

mnoho důkazů, které svědčí o roli nižší fyzické aktivity a delšího časustráveného před obrazovkami (televize, počítače, videohry a psaní textových

zpráv) při šíření obezity.

Právě z tohoto vnímání obezity jako záležitosti volby odvozujeme také naše současná společenská hesla související s obezitou: nestřídmost a lenost, dva z původních „sedmi smrtelných hříchů“. Na tomto místě bych mělpoznamenat, že lidé praktikující ostatních pět smrtelných hříchů (tedy pýchu, lakomství, závist, hněv a smilstvo) jsou v médiích i společnosti jako celku vesměs přijímáni. Média je často velebí – na tomto principu je postaveno mnoho reality show, jako Th e Apprentice (závist, lakomství, pýcha, hněv – „Máte padáka!“), Millionaire Matchmaker (smilstvo, lakomství, pýcha) nebo Jersey Shore (všechny známé hříchy a ještě mnohem víc).

Našli jsme si rozhřešení pro takřka jakoukoli neřest a hřích, jakých se jen lze dopustit, až na tyhle dva. Ty i nadále vzdorují schopnosti naší společnostiodouštět. A to navzdory skutečnosti, že 55 % Američanů má buď nadváhu, nebo je obézních. Štíhlí lidé jsou dneska v menšině, ale naše kultura přesto i nadále trestá většinu. Průměrná žena ve Spojených státech nosí velikost 14, přestože v mnoha obchodech nemají na skladě nic nad velikost 10. Přestožei v obchodech s dámským oblečením dochází k „velikostní infl aci“ (co mělo v roce 1950 velikost 10, je dnes označeno jako velikost 6), velké procento populace stále nemůže najít v regálech nic, co by mu padlo. Přibližně před deseti lety byl v San Francisku k vidění billboard s reklamou na zdejší fi tness centrum, kde byl obrázek mimozemšťana a nápis: „Až přijdou, půjdou nejdřív po tlustých.“

Naše společnost i nadále oslavuje štíhlost, přestože se zdá, že je tato ctnost rok od roku méně dosažitelná. Ti z nás, kdo mají nadváhu, jsou okamžitě a automaticky považováni za nenažrance anebo lenochy. Obézní lidé mají problém najít zaměstnání, protože se předpokládá, že budou v práci stejně líní jako při péči o svá vlastní těla. Je to jedna z posledních skupin, o které se pořád ještě smějí říkat hanlivé komentáře na veřejnosti. Od tohotozavrhování už je jen malý krůček k prohlášení, že obézní lidé se stali obézními v důsledku poruchy chování. Tato formulace poslouží hned několika účelům. A rozhodně ospravedlňuje společenskou touhu obviňovat.


20

Cukr – náš zabiják

Tuto tezi osobní zodpovědnosti přijali i sami obézní lidé (viz 20. kapitolu). Chtějí být popisováni raději jako „pachatelé“ než jako „oběti“. Jste-li pachatel, udržujete si kontrolu a můžete se sami rozhodovat, což je daleko nadějnější než ona druhá možnost. Když jste naopak oběť, nemáte žádnou moc, obezita je vaším osudem a nemáte ani špetku naděje. Jste odsouzeni, což je daleko depresivnější. A konečně „osobní zodpovědnost“ slouží jako základní opěrný kámen pro omezení poskytování péče o obézní osoby ze strany vládních i pojišťovacích organizací. Druhá židle: Průmysl zdravotního pojišťovnictví Velká část veřejnosti kouká na lékaře jako na mastičkáře, kteří hledívydělávat peníze a starají se o pacienty méně než o vlastní peněženky. No, utrácíme peníze za každého pacienta, který k nám přijde. Zatímco celková úhrada pediatrických výdajů ze zdravotního pojištění v naší nemocnici činí v průměru 37,5 centu na dolar (almužna), naše pediatrická obezitologická klinika dostane za účtovaný dolar jen 29,0 centu. Důvod? Zdravotnípojišťovny odmítají platit za služby pro obézní podle hesla: „Obezita je chování, vada charakteru, psychická odchylka. A za chování my neplatíme.“ To je důvod, proč – navzdory tomu, že mají pořád dost práce – se klinikya léčebné programy pečující o dětské obézní pacienty po celých USA zavírají. Pojišťovnictví rozhodlo, že obezita je volba v otázce životního stylu; a proto ji platit nebude. A když už pojišťovny zaplatí, pak jen naprosté minimum.

Zdravotní pojišťovny však tuto epidemii obezity nenávidí skoro stejně jako my lékaři. Strkají hlavy do písku a čekají, až to obléhání pomine. Proč i nadále odmítají hradit péči poskytovanou obézním lidem? Protože kdyby zaplatily veškerou péči potřebnou pro dnešní pandemii, rozdrtilo by tojejich prasátko na prach. Místo toho se snaží zašpuntovat díry v hrázi tím, že připisují vinu jednotlivci. Vědí, že ve chvíli, kdy by přiznaly, že obezita není chybou jednoho jediného člověka, by je přívaly vody smetly ze světa. Třetí židle: Lékařská profese Před dvaceti lety byla obezita problémem společenským, nikolizdravotnickým. Na počátku mé kariéry jeden kolega z oboru pediatrickéendokrinologie (studium hormonů u dětí) posílal rodičům dětí, u nichž bylakonstatována obezita, takový předtištěný dopis, kde se psalo: „Vážení rodiče, děkujeme vám za váš zájem o naše oddělení pediatrické endokrinologie. U vašehodítěte byla konstatována obezita. Obezita je problémem výživy a aktivity, nikoli


21

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

endokrinologie. Doporučujeme vám vyhledat obecné poradenství u svého

dětského lékaře.“ A i přes dnešní nepopiratelný nápor takovýchto pacientů

řada mých kolegů smýšlí dodnes stejně.

Jak začaly problémy narůstat a objevily se dolary určené k výzkumům,

Americká diabetologická asociace (ADA), Americká kardiologickáasocia

ce (AHA) a nespočet dalších profesních organizací věnovaly výrazný podíl

svých programů právě pandemii obezity. Standardní heslo přijímanézdra

votnickou oblastí zní: „Životní styl způsobuje obezitu a obezita způsobuje

metabolický syndrom.“ My lékaři uznáváme svou roli při zmírňovánínega

tivních dopadů obezity. Ale opět, většina lékařů považuje za základ právě

chování. Chyba stále spočívá jen a jen v pacientovi.

Čtvrtá židle: Zbohatlíci na obezitě

Říkají: „Jste slabí. Selhali jste. Nechte nás, abychom vám pomohli.“Prohlašu

jí, že mají správnou odpověď na váš problém s obezitou, a jako na pouličním

trhu nabízejí to či ono řešení. Jsou to zbohatlíci na obezitě a reprezentují

velké i obrovské podniky a průmysly, z nichž většina se zdánlivě snaží „dělat

správnou věc“, zatímco si v průběhu tohoto procesu lehce přivydělává. Máme

tu programy hubnutí v jinak vážených vrstevnických skupinách jako Weight

Watchers a Jenny Craig, které důrazně doporučují, abyste si kupovali jejich

značkové produkty (často nabité sodíkem) pro ty nejlepší výsledky. Jsou

tu podniky vyrábějící potravinové doplňky jako Nutri-System, které trvají

na tom, že chcete-li vidět výsledky, musíte si kupovat jídlo od nich.Cvi

čební a posilovací programy jako Curves a 24HourFitness si účtují vstupní

a prodlužovací poplatky za členství. Pak jsou tu společnosti, které vyrábějí

zařízení pro domácí cvičení. Jejich pozdně večerní televizní reklamyukazu

jí vždy stejně namakaného chlapíka, jak natahuje gumový pás, se skrytým

poselstvím: „Můžete vypadat zrovna tak, když budete natahovat gumový

pás.“ A pak tu máme „autory knih o obezitě“ (jejda, jedním jsem teď i já!).

Někteří z nich jsou doktoři medicíny, jiní doktoři fi lozofi e, další zasenovi

náři, osobnosti z populární kultury a tu a tam nějaký šarlatán (nic z toho

se navzájem nevylučuje). Všichni tvrdí, že mají odpověď na váš problém

s obezitou, a nabízejí vám tu či onu dietu. Několik těchto autorů si založilo

dokonce korporace, které vám chtějí prodat své vlastní řady potravin, jako

Atkinsova nebo zónová dieta. A každá má zajištěno tak akorát vědy a zrnek

pravdy, aby se chytila u lačné veřejnosti.


22

Cukr – náš zabiják

Někteří lékaři a kliniky přes hubnutí nabízejí léky na předpis na snížení chuti k jídlu anebo další léky na hubnutí – které si všechny hradípacienti sami. Někteří z nich jsou uznávaní a vynikající akademici na lékařských fakultách, již se snaží studiem fyziologie obezity zachraňovat lidské životy. Jiní jsou chirurgové, kteří provádějí liposukce za kosmetickými účely čibariatrické operace pro záchranu metabolismu a kardiovaskulárního systému. Ale někteří z nich jsou jen chirurgové typu „odoperuj a uteč“, kteří pracují z malých letadel a cestují v nich do malých měst, kde provádějí narychlo laparoskopickou bandáž žaludku nebo gastrické bypassy. Vezmou si peníze svých obětí, nikdo je nekontroluje, nikdy neposkytnou pacientovi žádnou kontrolu a někdy po sobě zanechávají opravdové zdravotní katastrofy.

Zatímco pojišťovací společnosti odmítají za tyto problémy platit,peníze na výzkumy se jen hrnou. Farmaceutický průmysl už vyházel spoustu peněz ve snaze nalézt „obezitologickou senzaci“, kouzelný lék, který bude fungovat dlouhodobě a na každého. To jsou ale jen vzdušné zámky,protože zaprvé, obezita není jen jedna nemoc, ale mnoho dohromady; zadruhé, naše těla oplývají hojností způsobů, jak si zachovat svou kriticky významnou energetickou rovnováhu, a tak jeden lék prostě nikdy nemůže účinkovat na všechny; a zatřetí, neexistuje žádný jediný lék, který by léčil metabolický syndrom (viz 19. kapitolu).

Všichni tito lidé a průmyslová odvětví mají společnou jednu věc: snaží se vydělat balík na neštěstí obézních lidí, a to ve výši až 117 miliard dolarů ročně. A všichni si účtují za prodej. Z kapsy rovnou na ruku. Žádné úhrady zdravotní pojišťovny. Žádné slevy. Jestli jste si toho ještě nevšimli, obézní lidé totiž udělají cokoli, aby už nebyli obézní, třeba i vyhodí peníze na programy „rychlého zhubnutí“. Právě proto tyto průmysly vydělávají na obezitě. A jestli některá z jejich „řešení“ fungují? To sotva. Kdybyste byli udělali to, co vám poradily, tuk by se zázračně vytratil. Když se to nepovede, je to vaše chyba – prostě jste je neposlouchali! Pro obézního člověka jen další důvod k depresi. Zamyslete se nad tím – kdyby kterákoli z těchto knih, diet nebo programů doopravdy fungovala na celou populaci, byla by tu jen jedna. Člověk, který na tohle jednou přijde, nejspíš dostane Nobelovu cenu, přestěhuje se do vilky na Tahiti a bude účinkovat v Životech bohatých a slavných. Pátá židle: Aktivisté za obezitu Ze zdravotního ani společenského hlediska není vůbec nic špatného na tom, když jste tlustí a fi t; pořád jste na tom lépe než lidi, kteří jsou hubení a žijí


23

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

sedavým životem. Ale ze zdravotního hlediska je něco špatného na tom,

když jste tlustí a nemocní. Zvláště pokud máte metabolické problémy tak

jako 80 % všech obézních lidí. Pokud spadáte do této kategorie, stojítespo

lečnost peníze, protože musí zaplatit vaše metabolické poruchy, sníženou

produktivitu, přeplněnost (a upadání) celého systému zdravotní péče. A to

ani nemluvím o tom, že si dobrovolně kopáte předčasný hrob! Hlasitíza

stánci politických a společenských práv obézních lidí, v první řadě Národní

asociace pro přijetí nadváhy (NAAFA), říkají: „Být tlustý je vyznamenání.

Buďte fi t a tlustí, buďte tlustí a hrdí.“ Žádná diskriminace. A já souhlasím.

Ale NAAFA se také snaží zastavit akademický výzkum obezity – protože

proč by se měl zkoumat nějaký stav, který je absolutně normální? NAAFA

sedí například ve výboru San Francisco Unifi ed School District, kde brání

tomu, aby se výzkumy obezity prováděly v městských školách. Proč? Podle

nich není třeba se starat o to, kolik děti přibírají. To je pro mě osobně trochu

matoucí. Na tom, dovolit svému dítěti, aby bylo tlusté a nemocné, vidím něco

vysoce paradoxního. Z většiny obézních dětí budou v době, kdy jim bude

padesát, diabetičtí a kardiačtí mrzáci. Věda a výzkum, o jejichž zablokování

se NAAFA snaží, mají kritický význam pro pochopení této epidemie a určení

toho, co s ní můžeme dělat. Mou prací jakožto pediatra je chránit tyto děti

před takto zavádějícím smýšlením.

Šestá židle: Komerční potravinářský průmysl

Komerční potravinářství odpovídá na pandemii obezity zásadně dvěma hesly.

První zní: „Za to, co si strčí do pusy, je zodpovědný výhradně člověk sám.“

Je to pravda? Co si strčíte do pusy, závisí na dvou věcech: možnost výběru

a dostupnost. A druhé je: „Jakékoli jídlo se může stát součástí vyváženéstra

vy.“ Pravdivé, ale irelevantní, protože – díky potravinářskému průmyslu –

vyváženou stravu prostě nemáme a oni jsou ti, kdo ji z rovnováhy vychýlili.

Oni jsou hlavními podněcovateli pandemie obezity, a to jak svým jednáním,

tak i druhem rétoriky, kterým toto jednání ospravedlňují. Korporace pořád

dokola opakují jedno, ale dělají druhé. McDonald’s teď inzeruje zdravější

menu, přičemž v jeho reklamách štíhlí lidé ve cvičebních úborech pojídajíze

leninové saláty. Nicméně převážná většina lidí, kteří vstoupí do McDonald’s,

i když třeba přicházejí s úmyslem dát si salát, si místo toho objedná Big Mac

s hranolky. A McDonald’s si to moc dobře uvědomuje. Jeho nedávná reklamní

kampaň na billboardech „Vyrobeno pro vaše neodolatelné touhy“ říká vše, co

potřebujeme vědět. Reklamy řetězce Carl’s Jr. na „Western Bacon Six Dollar


24

Cukr – náš zabiják

Burger“, který obsahuje monstrózních 1 030 kalorií a 55 gramů tuku,zobrazují zásadně fi t a přitažlivé lidi, jak s rozkoší pojídají jeho výrobky. Opravdu

si myslíte, že by byli i dál takhle štíhlí, kdyby se takto stravovali pravidelně?

Jídlo se stalo komoditou (viz 21. kapitolu) a s potravinami, které lze uskladnit, se dokonce obchoduje na různých komoditních burzách.Spekulanti mohou ovládnout trh s čímkoli, od vepřových pupků ažpo pomerančový džus, když vsadí na to, jak bude stoupat a klesat příslušná cena. A právě proto, že s jednotlivými potravinami se zachází jako s komoditami, pociťujeme po celém světě následné účinky změn v zásobování potravinami a následně i v jejich cenách (viz 21. kapitolu). Levné potraviny znamenají politickou stabilitu. Máme tu naprostou nezbytnost udržovat jídlo vysoce dostupné a jeho ceny co možná nejnižší. Pro levné jídlo je každý. Spojené státy utratí 7 % svého hrubého domácího produktu (HDP) za jídlo, což lidem umožní kupovat si víc DVD a iPadů a dopřávat si víc dovolené. Alelevnější jídlo, nacpané konzervanty, aby mělo delší trvanlivost, vás až na samém konci bude stát víc, a bude to mnohem víc, než kdy můžete utratit za všechny technické vychytávky a dovolené najednou (i s úroky). Sedmá židle: Federální vláda V americké vládě panuje mimořádně malá shoda co do otázky, na kterou stranu by se měla v problému pandemie obezity postavit. V roce 2003americký hlavní lékař Richard Carmona prohlásil, že obezita je otázkou národní bezpečnosti, tento postoj podpořila i současná hlavní lékařka ReginaBenjaminová (navzdory skutečnosti, že ona sama je obézní) a podepsala se pod něj i americká armáda. Vládní odbory veřejného zdraví nám říkají, že moc jíme a málo cvičíme. Kampaň Let’s Move! paní Obamové se točí kolem hlavní ideje, že s dětskou obezitou lze bojovat vysázením školních zeleninových zahrádek, povzbuzováním dětí k tomu, aby chodily ven a hýbaly se, a taképřepracováním zákona o školním stravování. To vše je nezbytné, ale nikoli dostačující.

Americká vláda dělá všechno, co může, aby udržela potraviny conejlevnější (viz 16. kapitolu). Americké ministerstvo zemědělství (USDA) se rozhodlo, že nepřijme žádnou zodpovědnost co do své role v pandemii obezity, a tak i nadále obchoduje s naší západní stravou po celém světě. Th e Farm Bill (hlavní nástroj zemědělské a potravinové politiky americké vlády, viz 21.  kapitolu) udržuje nadále potravinové dotace, aby zachovával farmářům jejich zaměstnání a aby mohli vypěstovat víc plodin. Pěstitelévytvářejí své zisky z objemu. Zpracovatelé potravin přidávají obrovské přirážky


25

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

a postupují je dál spotřebitelům. A ministerstvo zemědělství dotuje programy

nárokovatelných potravinových dávek pro chudé, jako je program SNAP

(známý dříve jako program potravinových poukázek) nebo Ženy, kojenci

a děti (WIC, který zásobuje malé děti a jejich matky s nízkými příjmypo

travinami a zdravotní péčí), aby tyto lidi udržel naživu a v určitéspokoje

nosti. Až do roku 2007 podléhal WIC do značné míry tlaku potravinových

lobbistů. Poskytované potraviny byly do značné míry nezdravé a patřil mezi

ně mimojiné bílý chléb a ovocné šťávy s vysokým obsahem cukru.

„Potravinová pyramida“, federální průvodce výživou vydaný roku 1974

(viz obr. 2.2) a revidovaný každých pět let, jehož završením byla v roce 2005

„MyPyramid“, se nikdy nezakládala na pořádných vědeckých zjištěních. Byla

příliš naditá nahoře i dole, takže jako pyramida by obstála jen těžko. V reakci

na volání po jejím přepracování ze strany mnoha odborníků ze zdravotnické

komunity se v roce 2011 od Potravinové pyramidy upustilo. „MyPyramid“

se proto změnila na „MyPlate“ (viz obr. 2.2b). Nejnovější směrnice vydaná

Obr. 2.2a Starověké pyramidy. Tradiční Potravinová pyramidaminister

stva zemědělství (USDA) v USA zhruba z roku 2005, která nám radila jíst

víc obilovin a méně tuků a cukrů. Vedle toho, co Američané ve skutečnosti

jedli – jsou to spíše přesýpací hodiny než pyramida.

Potravinové smČrnice doporuþují omezit konzumaci

pĜidaných cukrĤ na maximálnČ 12 lžiþek dennČ pĜi

stravČ o 2 200 kaloriích. Potravinové smČrnice

doporuþují, aby tuky netvoĜily více než 30 % denního

energetického pĜíjmu – což je u stravy o 2 200kalo

riích zhruba 73 gramĤ pĜidaných plus pĜirozenČ se

vyskytujících tukĤ.

Mléčné

výrobky

1,6 porce

34 lžiček přidaných cukrů

64 gramů přidaných tuků

Upravená Potravinová pyramida

Zdroj: Economic Research Service USDA

Průvodce Potravinová pyramida

USDA/DHSS

Obiloviny

8–11 porcí

Ovoce

2–4 porce

Maso,

drůbež,

ryby, fazole,

vejce a ořechy

2,5 porce

Tuky,

oleje

a sladkosti

jezte střídmě

Zelenina

3–5 porcí

Mléčné

výrobky

2–3 porce

Zelenina

4,0 porce

Ovoce

1,4 porce

Obiloviny

10,0 porce

Maso,

drůbež,

ryby, fazole,

vejce a ořechy

2,5 porce


26

Cukr – náš zabiják

v roce 2010 Poradním výborem pro potravinové směrnice (DGAC) říká, že

obezita je problém (jak drsné!), takže bychom všichni měli jíst méně tuku,

cukru a soli. Prostě bychom všichni měli jíst víc ovoce a zeleniny a méně

všeho ostatního. To je konstatování něčeho naprosto samozřejmého. Copak

jsme to už všichni dávno nevěděli? Jíst míň? A jak? Kdybychom dokázali jíst

míň, nebyla by žádná pandemie obezity. Jenže my to nedokážeme.

Všichni ti, kdo mají nějaký podíl na pandemii obezity, zpívají pořádstej

nou písničku: „Za svou obezitu jste zodpovědní jen vy sami, je to vašechy

ba, vy jste selhali.“ A všechna tato obvinění jsou variací na téma založené

na jediném neotřesitelném dogmatu: kalorie jako kalorie.

Kalorie se nepočítají, pokud...

Všude kolem nás je mnoho vodítek k tomu, k čemu ve skutečnosti došlo. Je

čas se podívat na to, kde se tyhle kalorie navíc vzaly, protože právě v těchto

údajích nalezneme odpověď na dilema obezity.

Obr. 2.2b Moderní kolotoč. Pod tlakem spotřebitelských skupin a v reakci

na objevivší se vědecké důkazy byly pyramidy přenechány dávné minulosti

a USDA roku 2011 přijala talíř MyPlate. MyPlate nám radí, abychom jedli

přibližně půl talíře zeleniny nebo ovoce, čtvrt talíře škrobů s obsahemvlákni

ny jako hnědá rýže a čtvrt talíře bílkovin, pokud možno s nízkým obsahem

tuků. Je ještě moc brzo na to, abychom věděli, jestli bude mít tato změna

nějaké dopady na stravovací návyky Američanů.

Bílkoviny

Zelenina

Obiloviny

Ovoce

Mléčné

výrobky


27

(2) Kalorie jako kalorie – anebo ne?

S heslem „kalorie jako kalorie“ jsou hned tři potíže.

Zaprvé, neexistuje prostě způsob, jak by někdo mohl skutečně spálit

všechny kalorie dodávané naším současným potravinářstvím. Jednasušenka s kousky čokolády má tolik kalorií, kolik odpovídá dvaceti minutám

joggingu, zatímco abyste spálili Big Maca, museli byste jezdit na kolečtyři hodiny. Ale počkat! Olympionik Michael Phelps přece sní 12 000 kalorií

denně a spálí je, že ano? Kdyby to takhle bylo u nás všech, pak by dieta plus

pohyb měly fungovat – spálili byste prostě víc, než jste snědli, a tak byste

hubli (viz 13. kapitolu). A taky by měly fungovat léky na hubnutí – vezmete

si pilulku, méně toho sníte nebo vstřebáte, a zhubnete. Až na to, že spousta

těchhle prášků prostě neplní sliby. Fungují nějakou dobu, ale potom pacienti

narazí při hubnutí na plató (viz 4. kapitolu).

9

Proč? Copak lidé přestávají

ty prášky jíst? Ne. Tak proč prášky přestávají fungovat? Odpověď: protože

tělo je chytřejší než mozek. Energetický výdej se omezí tak, aby vyrovnal

snížený energetický příjem. Takže ve skutečnosti není kalorie jako kalorie,

protože váš kalorický výdej je řízený vaším tělem a závisí jak na množství,

tak na kvalitě přijatých kalorií.

Zadruhé, pokud je kalorie jako kalorie, pak by všechny tuky měly být

stejné, protože každý z nich by při spálení prostě jen uvolnil 9 kalorií energie

na gram. Jenže ony nejsou všechny stejné. Existují dobré tuky (které mají

hodnotné vlastnosti, jako třeba protizánětlivé působení) a špatné tuky (které

mohou způsobovat srdeční onemocnění a tukovatění jater; viz 10. kapitolu).

A podobně by měly být stejné všechny bílkoviny a aminokyseliny, protože

při spálení prostě všechny uvolní 4,1 kalorie energie na gram. Až na to, že

máme vysoce kvalitní bílkoviny (jako třeba vaječný protein), které mohou

snižovat chuť k jídlu, ale také méně kvalitní proteiny (semleté masov hamburgerech), které jsou plné aminokyselin s rozvětveným řetězcem (viz 9.kapitolu), u nichž se ukázala souvislost s inzulinovou rezistencí a metabolickým

syndromem.

10

A nakonec by měly být stejné také všechny sacharidy, protože

také uvolní při spálení 4,1 kalorie energie na gram. Ale ony nejsou stejné.

Bližší pohled na údaje o specifi ckém rozkladu sacharidů nám odhalízají>9 R. Padwal et al. Long-Term Pharmacotherapy for Obesity and Overweight.Cochrane Database Syst. Rev., Art. No.: CD004094. DOI: 10.1002/14651858(2004). PMID:

15266516. 10 C. B. Newgard et al. A Branched-Chain Amino Acid-Related Metabolic Signature Th at

Diff erentiates Obese and Lean Humans and Contributes to Insulin Resistance. CellMetab. 9(2009):311–26.


28

Cukr – náš zabiják

mavé věci. Existují dvě třídy sacharidů: škrob a cukr. Škrob se skládá pouze

z glukózy, která není příliš sladká a kterou dokáže každá buňka v těle využít

na tvorbu energie. Přestože je i několik dalších „cukrů“ (glukóza, galaktóza,

maltóza a laktóza), když zde (a v celé této knize) hovořím o cukru, mluvím

o tom „sladkém“, tedy o sacharóze a glukózo-fruktózovém sirupu, což obojí

obsahuje molekulu fruktózu. Fruktóza je veli



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist