načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Čtyři knihy sonetů -- 1890 – 1892 – Josef Svatopluk Machar

Čtyři knihy sonetů -- 1890 - 1892

Elektronická kniha: Čtyři knihy sonetů
Autor: Josef Svatopluk Machar
Podnázev: 1890 - 1892

- Čtyři knihy sonetů jsou sbírkou původně čtyř samostatných knih psaných v letech 1890 až 1892 a pojmenovaných podle ročních dob. Ve sbírce jsou tyto knihy řazeny ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Monika S. Benešová - Lama
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 208
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-5901-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Čtyři knihy sonetů jsou sbírkou původně čtyř samostatných knih psaných v letech 1890 až 1892 a pojmenovaných podle ročních dob. Ve sbírce jsou tyto knihy řazeny nikoli tak, jak jdou roční doby za sebou, ale podle pořadí, v jakém byly psány a vycházely: Letní sonety (1890/1891), Zimní sonety (1891/1892), Jarní sonety (1892/1893) a Podzimní sonety (1892/1894). Stejně jako v celém Macharově díle, se i v této sbírce prolíná subjektivní lyrika s kritikou měšťácké společnosti, lhostejnosti, pokrytectví, falešné morálky i prázdného vlastenectví. Zamýšlí se zde nad soudobým světem moderní civilizace a vyjadřuje pocity mladé generace, pocity zklamání, ale i prosazování individuality, zájmu, aktivity. To vše je pro nás stále aktuální.

Zařazeno v kategoriích
Josef Svatopluk Machar - další tituly autora:
Confiteor... Zde by měly kvést růže Confiteor... Zde by měly kvést růže
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

V edici Parnas dosud vyšlo:

1. Antonín Sova: Zlomená duše / Vybouřené smutky

2. Josef Svatopluk Machar: Čtyři knihy sonetů

Vydání jako celek (obálka, grafická úprava, případně jazyková

a redakční úprava a poznámky, ilustrace, předmluva, doslov, životo

pis autora apod.) je chráněno autorskými právy. Nositelé těchto práv

jsou uvedeni v tiráži.

Prosíme, používejte tuto elektronickou verzi knihy pouze v souladu

s platnou licencí, kterou jste si zakoupili. Žádná verze licence k této

e-knize neumožňuje rozšiřování jejich kopií (včetně půjčování) či

sdělování díla veřejnosti (například umisťováním kopií či extrahova

ného textu na servery, ze kterých je možno tento soubor nebo text

dále stahovat nebo jej prohlížet), a to za úplatu či zdarma.


3

JOSEF SVATOPLUK MACHAR

Čtyři knihy sonetů

1890 – 1892


4

JOSEF SVATOPLUK MACHAR

Čtyři knihy sonetů

1890 – 1892

Parnas

Praha 2014


5

Obálka © Marcela Strejčková - Nomzamo, 2014

© Monika S. Benešová - Lama, 2014

(elektronické vydání)

ISBN 978-80-87959-00-8 (formát PDF)

ISBN 978-80-87959-01-5 (formát PDF pro čtečky)

ISBN 978-80-87959-02-2 (formát ePub)

ISBN 978-80-87959-03-9 (formát MobiPocket)


6

Kniha prvá

LETNÍ SONETY

(psány v létě 1890)


7

Sonet úvodní

V těch dnech, kdy blankyt žhavý, modravý

zem celou na prach šedý pálí skorem,

kdy tělo klesá tíhou únavy,

a myšlenky už není v mozku chorém,

ten sonet krátký, ostrý, míhavý

jest jedinou z těch poetických forem,

jíž možno chytit nápad prchavý,

jak dobří mistři jsou nám toho vzorem.

Při modrém dýmu lehké cigarety

takový sonet napíše se lehce:

rým přijde sám, a myšlenky on nechce,

a člověku ta forma nějak zvoní,

jako když slýchal šťasten přede lety

zpěv cvrčků v poli ostrý, monotoní.


8

Sonet o životě

Podivný jakýs horečný to chvat,

jímž letí moderní to naše žití!

Pohledni nazpět v zašlých roků řad

a cítíš, jak ti začne teskno býti.

Jak bys jel vlakem, jenž nemůže stát,

a o němž nevíš, kam se s tebou řítí,

kraj za krajem kol tebe míjí v zad,

snad postál bys, však nelze zastaviti.

Pár přátel v kupé jede s tebou nyní,

pár dívčích zraků se ti zableskne –

už vystoupli a přišli zase jiní...

Konečněs umdlen... všecko jednotvárné...

už víš, že srdce též tak rychle stárne,

a vzpomíná-li – že si zasteskne...


9

Sonet o třetí hodině v červenci

To není vzduch, to už je vody var,

jenž proniká tě, kol tebe se lije,

to není lenost, to už smrti spár,

se zvolna těžce noří do tvé šíje.

Naproti žhavý bílý trotoar,

zelené všude v oknech žalusie,

šedivý prach se k tobě oknem vije –

zem, nebe jeden hrozný velký žár.

Přivřené oči, duše zmalátnělá,

tak sedíš tady bez hnutí a tich –

tvé „já“, tvůj život a ta země celá

je ti tak hrstkou věcí bezcenných,

že bys po všem tom steskem sotva vzdych –

kdyby ta duše z těla vyjít měla...


10

Sonet ironický

„To čisté, svaté, velké umění,

jež sluncem je nám v žití zášeří –“

Hle, lesklých slůvek pěkné skupení –

však svatosti té nic se nevěří!

Snad poetové ještě někteří

tak někdy plaše mluví ze snění –

řeč jejich se však přísně neměří,

jak známo, je to choré blouznění.

Umění! k smíchu! Hlavní věcí jest,

co, kdy a kolik procent může nést,

krom sportů ovšem, pro něž lidstvo plane.

A umění – dnes vyznat neškodí –

se celkem ani za sport nehodí,

je v něm už vše tak fádní, otřepané.


11

Sonet o staré metafoře

Kypící, vířící, šumící číš

a pije se z ní tak snadně...

Mlád piješ sladkost jen kroužící výš

a hořkost sází se na dně.

Moku ti ubývá, klesá níž, níž,

Čím víc si přihýbáš řádně –

V poháru kalno je, ba piješ již

hořkost jen sraženou na dně.

A horkost roste ti, jak spěješ k dnu...

Vzpomínáš sladkosti dřívějších dnů

a je ti teskno až k pláči...

A marný stesk a marný vzdor –

tak končí každá z těch metafor,

jež život značí...


12

Sonet večerní

Už dohas v šeru teplém, průsvitném

oblaků zlatorudých slední cár,

na nebi hvězdy září blankytném

jak rozházených šperků pár.

Ty jasné barvy shasly s žhavým dnem.

Je temno, vše má silhouetty tvar,

tam světlo jen, kde žlutým plamenem

plyn ozařuje trotoar.

Tu a tam hledí hlava z okna ven.

V ulici živo, hovor, ruch a smích,

kdes v dáli piano zní kvílící –

tak umí hrát jen bílá ruka žen:

stesk marné touhy, vášně nyjící

a snů těch nikdy splněných...


13

Sonet o minulosti

Ty vzdycháš toče na zad zrak:

Ach, tenkrát bylo přec líp jen –

však nebuď, brachu, zasmušen,

tos tenkrát říkal také tak.

A v onom „tenkrát“ nejinak

jsi po minulém tesknil jen,

a v onom zas dál, až bys pak

se ocit v blahu dětských plen.

I v plenách těch bys žvatlal snad,

kdybys moh mluvit, vzpomínat:

Oh, tenkrát bylo přece líp...

Toť osudu je starý vtip –

a proto bude dobře snad,

až nebude lze vzpomínat...


14

Sonet o zlatém věku naší poesie

Luh poesie zkvet nám krásně,

toť přejných hvězd je blahý vliv;

a jak se u nás rojí básně –

to nikdo nezřel jaktěživ!

Hoch v letech, kdy měl špačka dřív,

má nyní veršů plné dásně,

je třeba, bys jen brvou kýv,

a začne chrliti je hlasně.

A stroje tisku kvílící

pracují parou nocí, dnem –

už papíru se nedostává!

A nad hvězdami věčná Sláva

své čelo sklání nyjící

nad orvaným svým vavřínem!


15

Sonet – intermezzo

Mně věru lítost pojímá

v tom žáru dusném prokletém

i nad ubohým sonetem,

jenž u nás jmeno znělky má.

Jde v šatě skvosty posetém,

ji těžká krajka objímá,

je spjatá tuhým korsetem

a závoj v obličeji má.

Mně jest jí líto. Tu i tam

šat, korset její sundavám

a nechám ji jen v suknici.

A mám ji rád tak kypící,

když hopkuje si přede mnou,

až se jí bílá ňadra dmou.


16

Sonet o hodinách

Tik tak... zní monotoně se stěny;

však začni pozorně mu naslouchati:

Své s bohem dává čas ti ztracený,

jenž se již nikdy, nikdy nenavrátí.

Tik tak... Ah, vždyť to lupič zkušený,

jen pohleď: žití kus ti v dálku chvátí!

Tik tak... Ne, vrah to! Spjal tě řemeny

a vleče tě a kdes tě náhle sklátí...

Eh, marno vše. Toť lidské praktiky:

V své domýšlivé kdysi moudrosti

dal člověk jazyk přísné Věčnosti,

dal opatrně jí dvě slabiky –

a nyní uštván tony zvuky toho

ví, cítí, že i ty dvě bylo mnoho...


17

Sonet pathologický

Je šerý den. Už prší od svítání.

Zem, nebe nesou výraz tesklivosti.

A tobě je, jak cítil bys kol skrání

vát peruť jakés divné zoufalosti.

Po čemsi toužíš do své minulosti...

A po čem? Ptej se! Nevíš věru ani.

Bojíš se nějak temné budoucnosti...

A čeho? Zkoumej, není ani zdání.

A venku leží najednou noc šerá,

den ukončil se jaksi bez večera,

už v lucernách plyn hoří smutným leskem.

Bez hřmění, hluku v okna prší dále

tak jednotvárně a tak vytrvale.

A tobě zdá se, že se zalkneš steskem.


18

Sonet mystický

„Krvavé páry jak zjev visionů

mystickým kruhem zemi ovíjí,

hlas dálných zvonů, bizarních pln tonů,

zní jako hudba lilií.

Zářící svaté rovno hostii

po nebes sklonu

ve zlaté glorii se v šarlat zavíjí

mystické slunce, oko milionů. –“

– Ó čtenáři, jenž všechno snést už umíš,

jenž o básni už předpokládáš předem,

že něco jest to, čemu nerozumíš –

teď přece hledíš na mě plachým hledem?

Nu, můžeš-li, tou útěchou se těš:

já opsal to – však nerozumím též...


19

Sonet o lásce

Ba, ještě z fysiky cos hlavou tane,

i mohu užit tento termín stkvící:

Jest láska elektřinou, která kane

do oka z oka. – Slyšte milující:

„Znám její vlasy, čelo, barvu lící,

rty, úsměv, který pro mě na nich plane,

znám vše – a blíže nemohu nic říci –

jen oči, oči, oči milované – – –“

A tu zní popis, ne, toť hymna skvělá,

v těch očích tone duše jeho celá,

toť omega, toť alfa jeho žití.

V snech jeho svatá věčná lampa plane

a duše každé poskvrny se štítí –

ach, oči, oči, oči, oči milované!




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist