načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol - Michael Part

Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol

Elektronická kniha: Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol
Autor: Michael Part

Ohromující životní příběh chlapce, který vyrůstal na ulici na ostrově Madeira a později se stal jedním z nejúspěšnějších fotbalistů světa. - - Kniha Cristiano Ronaldo: cesta na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 146
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: barevné portréty, 1 faksimile
Spolupracovali: z anglického originálu Cristiano Ronaldo: the rise of a winner ... přeložila Zdenka Lišková
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5167-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Životní příběh chlapce, který vyrůstal na ulici na ostrově Madeira a později se stal jedním z nejúspěšnějších fotbalistů světa. Cristiano Ronaldo v současnosti obléká dres španělského královského klubu Real Madrid a portugalské reprezentace.

Popis nakladatele

Ohromující životní příběh chlapce, který vyrůstal na ulici na ostrově Madeira a později se stal jedním z nejúspěšnějších fotbalistů světa.

Kniha Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol je srdceryvným a překvapivým vyprávěním o cestě za slávou, cestě, která z Ronalda udělala muže, jakým je dnes.

Cristiano Ronaldo v současnosti obléká dres španělského královského klubu Real Madrid a portugalské reprezentace. Je považován za nejlepšího fotbalistu současnosti, který dokáže střílet krásné góly i z přímých volných kopů.

(cesta na vrchol)

Předmětná hesla
Ronaldo, Cristiano, 1985-
Fotbalisté -- Portugalsko -- 20.-21. století
Fotbal -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Michael Part - další tituly autora:
Lionel Messi: úžasný příběh Lionel Messi: úžasný příběh
Neymar: budoucí král Neymar: budoucí král
 (e-book)
Lionel Messi: úžasný příběh Lionel Messi: úžasný příběh
Mario Balotelli: zlobivé dítě Mario Balotelli: zlobivé dítě
 (e-book)
Mario Balotelli: zlobivé dítě Mario Balotelli: zlobivé dítě
 (e-book)
Neymar: budúci kráľ Neymar: budúci kráľ
 
K elektronické knize "Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol" doporučujeme také:
 (e-book)
Gareth Bale: kluk co roztančil bílý balet Gareth Bale: kluk co roztančil bílý balet
 (e-book)
Messi: Chlapec, který chodil všude pozdě (a dnes je první) Messi: Chlapec, který chodil všude pozdě (a dnes je první)
 (e-book)
Neymar: budoucí král Neymar: budoucí král
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Michael Part

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL



CRISTIANO

RONALDO

CESTA NA VRCHOL

MICHAEL PART



Tato kniha je věnovaná autorově sestře Taně,

bratrovi Brianovi a Patricku Hasburghovi za odborné

vedení a inspiraci. Zvláštní poděkování patří Yonatanu

Ginsbergovi za jeho přínos při vzniku této publikace.

Jeho hluboká znalost jisté krásné hry a láska k ní

byly nedocenitelné.


Copyright © 2014 All Rights Reserved to Sole Books,

Beverly Hills CA, USA.

Translation © Zdenka Lišková, 2015

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2015

ISBN 978-80-7505-167-7


9

KAPITOLA 1

CRISTIANO RONALDO DOS SANTOS AVEIRO si opláchl tvář trochou vody. Podíval se na  sebe do  zrcadla a  zašklebil se. Zhluboka se nadechl. Tohle byl jeho den.

Venku, na  Paseo de la Castellana v  Madridu, proudil podél stadionu Santiaga Bernabéua hustý provoz. Bylo 6. července 2009 a fanoušci čekali celé hodiny, aby získali místa na  událost dne. Všech 82 000 sedadel stadionu se rychle zaplnilo. Ti, kteří se nedostali dovnitř, sledovali tu slávu na velkoplošných obrazovkách mimo stadion.

Lidé byli oblečeni v bílých dresech fotbalového klubu Real Madrid. Jeden z nejlepších hráčů světa se konečně připojil k jejich týmu.

MICHAEL PART

10

Přední stranu dresu pověšeného v  jeho skříňce zdobil proslulý znak Realu Madrid. Na zádech měl číslo 9. Jak dlouho o téhle chvíli snil? Nepamatoval si dobu, kdy by netoužil hrát za  Real Madrid. Už když vyrůstal, říkával, že za něj chce hrát, a všichni na to vždycky: „Kdo by nechtěl?“

Rozhlédl se kolem sebe. Stadion Santiaga Bernabéua. Konečně byl uvnitř. S  nesmazatelným úsměvem na rtech Cristiano zavřel oči a znovu se zhluboka nadechl. Za  chvíli vyvolají jeho jméno a  on přejde trávník a  vyběhne na  pódium. To je vše, co bude potřeba udělat. Vystoupat po  schodech a říct, co je nezbytné. Potřást několika lidem rukou a nechat se párkrát vyfotit. Na objektivy byl zvyklý, ale tohle bylo jiné. Tohle byl jeho celoživotní sen, který se právě stával skutečností.

Jenže se bál, že ho přemůže nervozita. Otočil se zády ke své nové skříňce. Uvnitř visela spousta řetízků s křížkem. Měl jich celou sbírku, ale tyhle byly jeho nejoblíbenější. Pomalu byl čas jít.

Cesta na  stadion vedla po  schodech dolů z  klubové kabiny, přes krátkou chodbu a  nahoru po modrém ocelovém schodišti. Jakmile vešel

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

do chodby, zaslechl skandování davu. Když se dostal k modrým schodům, byl už řev ohlušující.

Tohle byl jeho debut a  ti, kteří  Realu Madrid veleli, chtěli, aby byl co nejnapínavější. Pod schody to znělo, jako by na stadionu byli všichni obyvatelé Madridu.

Zůstával ve  stínu a  naposledy se pořádně nadechl. Potom začal zdolávat schody jako příčky žebříku. Srdce se mu rozběhlo jako splašené, když na  pódiu zahlédl nejúžasnějšího hráče, jakého kdy Madrid zažil, Alfreda di Stéfana. Blonďatý šíp! A  hned vedle něj jeden z  nejlepších fotbalových hráčů všech dob, samotná Černá perla Eusébio – portugalská legenda, kterou mnozí přirovnávali k Pelému. Byli tady, jeho hrdinové, čekali na něj. Bylo to neskutečné.

Vždyť byl jenom chudým klukem, který se naučil všechno o  krásné hře v  ulicích Madeiry. Jak se dostal až sem? Jak vystoupal na vrchol fotbalového světa? Zavřel oči a znovu spatřil ostrov svého dětství: rozbité ulice, chudinské čtvrti a fotbalová hřiště. Cítil, jak se k němu vrací dětství. Jeho první vzpomínka se vázala ke kostelu. A na sobě měl modrou a bílou.

12

KAPITOLA 2

CTIHODNÝ OTEC ANTONIO RODRIGUEZ REBOLA se podí

val na  seznam křtěných pro daný den. Všechna

jména už byla odškrtnuta, až na jedno. Pro kostel

v Santo Antóniu situovaný vysoko na kopci to byl

rušný den a  Aveirovic chlapec, Cristiano Ronal

do, byl posledním čekatelem. Kněz už by nejradši

šel domů. Pohlédl na matku, Marii Dolores Avei

rovou, její děti a sestru, všechny usazené na jedné

z předních dřevěných lavic. Nádoba na svěcenou

vodu byla vytesána z  mramoru tak, aby předsta

vovala anděla držícího otevřenou mořskou lastu

ru naplněnou posvěcenou tekutinou. Doloresina

sestra si ve  křtitelnici namočila dva prsty a  hra

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

13

vě jimi pošimrala Dolores na tváři. Obě se tomu zahihňaly. Maličký Cristiano Ronaldo spinkal jako... inu jako batole.

Otec Rebola si vyhrnul rukáv a  zkontroloval hodinky. Křest měl začít v šest večer. Byly už dvě minuty po šesté a José Dinis, Cristianův otec, ještě nedorazil. Ani po  Fernãovi de Sousaovi, Cristianovu kmotrovi, nebylo ani vidu, ani slechu. Dolores cítila, jak se do ní propalují oči ctihodného otce. Věděla, kde její manžel a  Cristianův kmotr jsou, a taky věděla, že s tím nic nenadělá.

Nedaleko kostela na hřišti klubu Andorinha právě končil zápas mezi Andorinhou a  Riberiao Bravou. Kapitán týmu, José Fernão Barros de Sousa, Cristianův kmotr, byl na  hřišti. José Dinis, otec malého chlapce, byl týmový kustod. Seděl na  lavičce a  sledoval hodinky – už teď synovy křtiny nestíhali, ale co mohl dělat? Zápas začal o  půl hodiny později. Jenom doufal, že rozhodčí hru moc nenastaví, a modlil se k bohu, aby kněz počkal.

Ctihodný otec Rebola došel k  Dolores. Ta podle jeho výrazu usoudila, že je nervózní, a tak se usmála, aby se pokusila uvolnit napětí.

MICHAEL PART

14

„Doufám, že jsou váš manžel i kmotr na cestě.“

„Měli by tu být každou chvíli,“ řekla. A  doufala, že se kněz nezeptá, co je zdrželo. Ne každý obyvatel ostrova Madeira byl tak posedlý fotbalem jako její rodina. Doloresina sestra se podívala na  svého ročního spícího synovce. „Cristiano je trpělivý,“ poznamenala.

Ctihodný otec ji zaslechl a taky na chlapce pohlédl. „Říkáte mu Cristiano?“ zeptal se.

„Jeho celé jméno je Cristiano Ronaldo,“ prohlásila Dolores pyšně. „Ronaldo. Po Ronaldu Reaganovi.“

„Po  tom americkém prezidentovi?“ podivil se kněz.

„Ano, ale dřív než se stal prezidentem, byl slavným hercem,“ připomněla mu Dolores. „Máme ho moc rádi.“

Otec se poškrábal na hlavě. Dobře věděl, že než se stal politikem, byl americký prezident hercem.

Dolores se usmála. „Milujeme všechny jeho fi lmy. Když se na ně díváme, jsme šťastní.“

Kněz se usmál. „Cristiano Ronaldo,“ zahloubal se. „Příští prezident? Nebo snad dokonce fi lmová hvězda?“

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

15

Ženy se zachichotaly.

Přesně v  půl sedmé zapískaly gumy Fernãova auta na  malém špinavém parkovišti u  kostela. Vystoupili z  něj José Dinis s  Fernãem a  spěchali dovnitř. Přitom si utahovali kravaty, navlékali saka a zastrkávali bílé košile přes modrobílé dresy Andorinhy. Oba muži se s respektem zastavili u dveří. José Dinis si uhladil vlasy, potom se zavěsil do Fernãa a zavedl je do kostela.

Křest Cristiana Ronalda dos Santos Aveiry proběhl bez jediného zádrhele. Ctihodný otec Rebola si zhluboka oddechl. Cristiano ani nepípl. Když bylo po  všem, nastal čas na  fotografování. Přestože otec Rebola s  jistotou očekával, že pan a paní Aveirovi oblečou pro tuto výjimečnou příležitost malého Cristiana do  křestního roucha, nebyl ani v nejmenším překvapen, když José Dinis trval na tom, že se jeho syn bude fotografovat v klubových barvách Clube de Futebol Andorinha de Santo António.

Dolores batole posadila, rychle mu navlékla bílé botičky, s pomocí sestry mu nasadila zlaté náramky na zápěstí, zlatý prsten a křížek na řetízku kolem krku.

MICHAEL PART

Kostelní fotograf byl přichystaný zmáčknout spoušť. „Připraveni?“ zeptal se. „Jedna... dva... tři...!“

Cristiano Ronaldo otočil hlavu k  objektivu, tmavé oči měl dokořán a  zadíval se přímo do hledáčku, jako by to dělal už tisíckrát. Jako by věděl, co má dělat. Fotograf je vyfotil a všichni si zatleskali.

17

KAPITOLA 3

DŮM AVEIRŮ BYL TAK MALÝ, že José Dinis umístil pračku

na  střechu. Vždycky říkával, že jejich prádelna má

ten nejlepší výhled na  celé Madeiře. Pětiletý Cris

tiano sdílel dům s  matkou Dolores, otcem Josém

Dinisem, dvěma sestrami, Elmou a Katiou, a s bra

trem Hugem. Ti všichni společně žili na  svazích

Santo Antónia ve Funchalu, hlavním městě Madei

ry. Rodiče spali v jednom pokoji a čtyři děti ve dru

hém. Jediné světlo do malého třípokojového domo

va dopadalo okny, tedy kromě toho, které dovnitř

pronikalo zhruba desítkou děr ve stropu. Na jejich

opravu neměli dost peněz. Třetí pokoj sdílela celá

rodina. Měli i koupelnu – o velikosti komory.

MICHAEL PART

18

Cristiano seděl na  verandě a  sledoval chlapce procházející kolem jejich domu nahoru k  ulici Lombinho. Věděl, že jdou hrát fotbal, protože jeden z nich vždycky nesl v podpaží míč a všichni se pyšnili dresy svých oblíbených týmů. Rua Quinta Falcão byla strmá. Děti, které si na ní kopaly před domem, se vždycky honily za  míčem z  kopce. Musely se naučit být rychlé, jinak skončily v půli dlouhého svahu dřív, než balon dohonily. Starší chlapci proto radši hráli až nahoře na  Caminho do  Lombinho, hned vedle fotbalového hřiště Marítima, kde byla rovina.

Marítimo mělo prvoligový mančaft, jeden ze dvou nejlepších na ostrově. Byl to nejoblíbenější klub Josého Dinise. Tím druhým prvoligovým týmem na  ostrově byl Nacional, což byl oblíbený fotbalový tým Cristianovy matky. Ta taky fandila Sportingu Lisabon, jednomu z nejlepších klubů Portugalska. Když proti sobě nastoupili dva místní prvoligové týmy v  zápase přezdívaném derby Madeiry, u  Aveirů vždy byla trochu napjatá atmosféra. V pěti letech už byl Cristiano s tátou na mnoha zápasech. Fotbal pro něj znamenal všechno.

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

19

Cristiano z  domu ucítil vůni připravované večeře a  jeho žaludek zareagoval. Kluci, kteří šli kolem, mu zamávali. Ten, který držel míč, si ho pustil na  nohu a  ležérně si ho kopnul zpátky do rukou. A pak ještě jednou.

Cristiano vyskočil na nohy. „Já chci hrát!“ zakřičel a vyběhl na ulici.

Kluci se zasmáli. Adelino, ten s  míčem, ho odstrčil. „Jsi moc malý!“ okřikl ho. „Musí ti být aspoň šest!“ houkl na něj další z chlapců a zbytek se znovu zasmál. Jejich smích se postupně vytrácel, jak šplhali vzhůru ulicí.

Zklamaný Cristiano dupal zpátky na  verandu, kde vztekle kopl do  zdi. „Nejsem moc malý! Je mi skoro šest!“ zlobil se a  znovu nakopl zeď. Chvíli o tom přemýšlel, ale pak se posadil, zul si boty a svlékl ponožky, které zmuchlal do kuličky. Vstal, pustil provizorní míč dolů a zlehka do něj klepl nártem, takže ho vykopl a  chytil konečky prstů. Stejně jako starší chlapci. Dělával to často. Zkoušel to, dokud to nebylo pokaždé dokonalé, i se zavřenýma očima.

Za sebou zaslechl hvizd. Prudce se otočil. Jeho otec právě stoupal ulicí směrem od  Andorinhy.

MICHAEL PART

20

José Dinis mu zamával, upustil tašku s dresy a doširoka roztáhl paže jako ohromný orel křídla.

„Tati!“ vykřikl Cristiano a vyrazil z kopce, aby mu vletěl do náruče. Když k němu dorazil, nechal otce, aby ho zeširoka objal. Neexistoval lepší pocit, než být zabalený v tátově náručí. José Dinis si přitiskl mladšího syna k  hrudi a  pak se podíval na jeho bosé nohy.

„Kde máš boty?“

„Na  verandě,“ odpověděl Cristiano a  ukázal směrem k jejich domu.

„Zase hraješ fotbal s  ponožkami?“ zeptal se José Dinis s úsměvem.

Cristiano se k  otci přitiskl ještě víc. „Ten míč od  tebe jsem ztratil,“ řekl. „Kopnul jsem do  něj moc a on se mi skutálel z kopce.“

„No, ale tos ho měl dohonit!“ napovídal mu otec rozjařeně.

„Já za ním běžel!“ tvrdil Cristiano. „Ale zmizel mi v křoví. Myslím, že se skutálel z útesu a spadl do oceánu.“

José Dinis se zasmál a  rozevřel synovy paže. Pak povolil stahovací šňůrku na  tašce s  fotbalovým vybavením, sáhl dovnitř a  vytáhl okopaný

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

21

míč. „Ten je pro tebe,“ řekl vážně a podal ho Cristianovi. „Tentokrát ho zkus hned neztratit.“

Cristiano ztuhl a vykulil oči. „Tys mi dal nový míč,“ zašeptal se zbožnou úctou.

„Ano, jako nový, Cristiano,“ odvětil otec.

Cristiano převracel míč v rukách a pozorně si prohlížel jeho každý čtvereční centimetr. „Opravdu je můj?“

„Ne, donesl jsem ho tomu klukovi, co bydlí dole v ulici,“ pozlobil ho José Dinis.

„Cože?!“ zvolal Cristiano a rozbrečel se.

José Dinis se cítil hrozně. „Přestaň! Cristiano! Nebreč. No tak,“ konejšil ho a znovu ho objal. „Jenom jsem si dělal srandu!“

Cristiano zvedl k otci uplakané oči. Z pusy mu uteklo vzlykavé zahihňání, zabořil tvář do tátova propoceného trika a utřel si do něj nos.

„No počkej!“ ohradil se José Dinis, když si všiml, co syn udělal.

Cristiano se zvonivě zasmál a  pelášil zpátky nahoru k jejich domu, na jehož verandu právě vyšla Dolores.

„Mami, podívej!“ zahalekal Cristiano a ukazoval jí míč, který mu právě věnoval táta. Pokusila se

MICHAEL PART

22

vzít mu ho z ruky, ale on ucukl. „Ten je můj! Sežeň si svůj vlastní!“

Dolores se zasmála. „Ale nejdřív si sníme večeři. Je na stole a stydne!“ připomněla mu a popoháněla ho zpátky domů. Cristiano odložil vidličku. „Už nemůžu.“ Všichni se podívali na  jeho talíř, který byl stále plný jídla. Dolores uvařila bacalhau, tradiční portugalské jídlo z nasolené tresky, brambor a míchaných vajec. Jenže tento týden si nemohli dovolit tresku, takže měli bacalhau bez ryby, a přestože bylo Cristianovi teprve pět, poznal, když před něj postavili talíř plný zeleniny.

José Dinis seděl v  jednom čele stolu a  Dolores v  druhém. Čtyři děti byly usazené kolem, dvě na každé straně. Cristiano měl své místo vedle otce.

„Už jsi dojedl?“ zeptala se Dolores s  nehybným výrazem v  obličeji a  střelila pohledem po manželovi.

Cristiano horlivě zakýval hlavou. Pod stolem si nohou přidržoval nový míč.

„Jestli si chceš hrát,“ začal José Dinis, zatímco žvýkal pořádné sousto, „potřebuješ energii. Tu

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

23

nedostaneš ze vzduchu, víš? Získáš ji, když sníš tu zeleninu.“

„Sněz pár brambor, trochu vajec a vypij všechno mléko,“ řekla Dolores.

Cristiano poslechl a  nabral si do  pusy vajíčka i brambory. Pak ještě jednou. Uměl počítat a věděl, co znamená pár, a tak se mu tváře brzy naplnily jako křečkovi. Měl tak plnou pusu, že sotva dokázal žvýkat.

Katia se snažila, aby se nesmála, ale nedokázala si pomoct a musela se na mladšího bratra dívat, jenže pokaždé, když to udělala, vyprskla smíchy. A když se začala smát, postihlo to i Elmu a Huga. Dolores se radši dívala jinam a José Dinis se taky pousmál. S tímhle se teda nikdy nudit nebudeme, pomyslel si.

„Tak jo. Běž si hrát,“ řekl.

Ve chvíli, kdy táta řekl „běž“, už byl Cristiano venku ze dveří i s míčem v ruce.

„Tenhle neztrať!“ volal za ním José Dinis, který mu byl v  patách. Když se dostal na  ulici, byl už Cristiano v  půli bloku do  kopce. Dělal kličky a předkopával si míč nejdřív pravou a potom levou nohou. Byl rychlejší než jakýkoliv jiný pěti

MICHAEL PART

24

letý chlapec, kterého kdy José viděl. A taky uměl napodobovat. I  když si Aveirovi nemohli dovolit vlastní televizi, vždy se našli nějací sousedé, kteří je pozvali ke sledování fotbalového utkání. Po zápase Cristiano nikdy nezklamal a hned následující den si osvojil pohyby, jež v něm zahlédl.

Jakmile Cristiano zmizel v  kopci za  zatáčkou, začal ho José stíhat. Když Cristiano zahnul na ulici Lombinho, kde se sešli starší kluci na pouliční zápas, konečně ho dohonil, ale držel se zpátky, aby ho syn neviděl.

Kluci si postavili branky z  popelnic. Právě se chystali začít. Než aby je sledoval, postavil si Cristiano míč a  kopnutím jej vyslal nad hlavy dětí. Balon se odrazil od  jedné z  popelnic, přičemž ji převrátil, a zvolna se vkutálel do provizorní branky. Cristiano zvedl obě ruce nad hlavu a s neskrývanou radostí se rozběhl ulicí.

Starší kluci chvíli zaraženě zírali a pak se rozesmáli. Stejně tak i José Dinis na svém skrytém stanovišti. Cristiano vběhl rovnou do  branky a  sebral míč. Pak se vydal zpátky kolem kluků. Když došel k  Adelinovi, chlapci, který se mu předtím posmíval, vítězoslavně se na  něj zazubil. Potom

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

mašíroval zpátky z kopce směrem k domovu. José Dinis se k  němu připojil a  Cristiano se na  něj zakřenil: „Díky za  míč, tati,“ řekl. A  protože byl na  svůj věk vysoký, vzal ho otec kolem ramen a  pyšně jej stisknul. „Pěkná střela,“ pochválil ho nevzrušeně, protože předstíral, že ho to zas tak moc neohromilo.

„Dík,“ odvětil Cristiano s vážnou tváří.

Chvíli šli dál v  tichosti, ale pak to José Dinis nevydržel: „Co si to namlouvám?“ napomenul se. „Byla to parádní dělovka!“ A  sevřel syna o  něco pevněji.

26

KAPITOLA 4

JEDNOHO JARNÍHO DNE poté, co Cristiano dosáhl šes

ti let, ležel natažený na  posteli a  nohama žong

loval s  míčem. Slyšel, jak se máma s  tátou v  ku

chyni hádají. Otec se znovu opil. Blížila se večeře

a máma vařila. Vždycky se hádali o peníze. Máma

prosila tátu, aby přestal pít. Většinu peněz, které

vydělal jako zahradník a  týmový kustod, utratil

za alkohol. Mámina výplata padla na jídlo a pla

cení účtů – jenže to nikdy nestačilo. Pracovala

od  úsvitu do  soumraku, vařila a  uklízela domy

jiných lidí. Pracovala tvrdě a  dělala vše, co bylo

v jejích silách, aby své rodině dala maximum. Ale

otec si nedokázal pomoct.

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

27

Sliboval, že přestane pít, ale nikdy svůj slib nedodržel. Bylo to smutné. Když pil, vypadal hrozně a  Cristiano to nenáviděl. Kdykoliv se na  opilého otce podíval, věděl, že není sám sebou. Ale miloval ho a doufal, že se svého zlozvyku zbaví. Ačkoliv byl malý, uvědomoval si, že pití škodí tátovu zdraví. Viděl v  otcových očích zoufalství a  sám se cítil bezmocný a zmatený, protože mu nemohl pomoct.

V duchu si přísahal, že se alkoholu v životě ani nedotkne. Že si nedá jedinou skleničku. Ani kapku. Nikdy.

Taky nenáviděl chudobu. Ale věděl, že se z  ní dá uniknout. Přestože nikdy netrpěli hlady, věděl, že existují lidé, kteří mají jídla víc než dost a  nikdy si nemusejí dělat starosti, že budou mít prázdný žaludek. Že jedí všechno, co mají rádi, a  kdy se jim zachce. Že spí ve  velkých postelích ve velkých domech, do kterých dokonce nezatéká. Musela existovat nějaká úniková cesta. Ale jaká? Když viděl, jak jeho rodiče, bratr a  sestry trpí, dostal ohromný nápad. Přísahal si, že až vyroste, všechno to změní. Všichni budou mít nádherné domovy. Máma a  táta budou spokojení a  přesta

MICHAEL PART

28

nou se hádat. Táta se zbaví potíží s pitím a bude konečně šťastný, střízlivý a zdravý.

Musel ven. Přeběhl k  oknu a  vyhlédl na  ulici před domem, právě když kolem procházela známá skupinka chlapců mířících nahoru po  Rua Quinta Falcão směrem k Lombinho. Spěchal přes pokoj k posteli, popadl míč a pelášil s ním zpátky k oknu.

I v pokoji cítil, jak se z kuchyně line silná vůně fenyklu a  kapusty, a  věděl, že je jenom otázkou času, kdy ho máma zavolá ke  stolu. Nechtěl jíst. Chtěl si hrát. Při hraní byl vždycky šťastný. Byl to jeho způsob úniku, díky tomu zapomínal na beznaděj a chmury. Ulice byla jasná a přívětivá. Děti dokázaly být tvrdé, ale on taky. Hrát si na  ulici bylo čiré štěstí – ostrov radosti. Mohl si tam hrát celé hodiny a  přitom zapomenout, jaké to bude, až se vrátí domů.

„Elmo! Katio! Pojďte prostřít stůl! Hugo! Cristiano! Pojďte mi pomoct! Večeře je skoro hotová!“ volala máma, zatímco míchala jídlo v hrnci.

Cristiano byl v půli cesty z okna, když zaznělo jeho jméno. Na ulici byl dřív, než si všimla, že už není doma.

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

29

„Mami, Cristiano zase utekl oknem i  s  míčem,“ žalovala Katia.

„Já pro něj dojdu,“ nabídl se Hugo a  vystřelil ke dveřím.

„Hugo, počkej!“ zastavila ho Dolores.

Hugo se zarazil a poslušně se otočil, i když byl zmatený. „Proč?“

„Nech ho jít. Když si hraje s míčem, je šťastný. Dojdu pro něj, až se najíme,“ řekla a podala dcerám misky.

Ulice byla ve špatném stavu, co si ji Cristiano pamatoval – silnice byla plná výmolů, zdi byly počmárané znaky nejrůznějších pouličních gangů Santo Antónia. Cristiano měl oblíbenou zeď, kam chodil trénovat kopy. Byla o něco výš v ulici nad jejich domem. Začal každodenní rutinou, kdy kopal míč proti zdi pravou nohou a chytal ho levou, nahrál si ho zpátky na  pravou, šikovně si ho nabral na nárt a nadhodil si ho až na hlavu.

Až do té doby nevěnoval pozornost chlapcům, kteří se šplhali do  kopce, aby si nahoře zahráli. Potom je ale zahlédl koutkem oka a  chytil míč do  rukou. „Hej! Víte co? Je mi šest! Počkejte!“ Rozběhl se do  kopce a  přitom střídavě ťukal

MICHAEL PART

30

do balonu levačkou a pravačkou. Když se dostal na  úroveň starších kluků, vyvážil si ho na  nártu pravé nohy, přehodil si jej na  levou a  z  voleje si ho vykopl na  hlavu, kde s  ním balancoval. „Už jsem dost starý!“ mínil.

„O čem to mluvíš, Cristiano?“ divil se Adelino.

Cristiano se zakřenil. „Řekls, že s  vámi můžu hrát, až mi bude šest. No, a mně už je šest.“

Všichni se zasmáli.

Adelino je utišil. „Viděl jsem, že máš slušnou techniku,“ řekl a  sebral Cristianovi míč z  hlavy. „Tys trénoval.“

„Každý den. Když se netrefím, skutálí se mi míč dolů a  už ho nikdy neuvidím,“ vysvětloval. „Teď už mi neuteče.“ Cítil se jako v nebi. Zjevný kápo skupinky právě řekl, že je dost dobrý.

„Ale nám je teď devět,“ pronesl Adelino a hodil mu míč zpátky. „Zkus to, až ti bude devět.“

Kluci se zachechtali a pokračovali v cestě nahoru.

Cristiano cítil, jak se mu do  obličeje hrne krev, uvnitř něj to pěkně vřelo. I  když mu bylo teprve šest, chápal, že je svým věkem nikdy nedožene. Musel se jim postavit hned teď. Hodil míč na  zem, a  aniž by spustil oči z  party kluků,

CRISTIANO RONALDO: CESTA NA VRCHOL

31

instinktivně do  něj kopl. Balon se vznesl a  trefi l Adelina do zad.

Všichni se zastavili a rozpačitě se jeden po druhém koukali. Čekali, co na to Adelino.

Ten se pomalu otočil.

Cristiano se nedal: „Až mi bude devět, bude ti dvanáct a řekneš to samé!“ zakřičel.

Adelino přimhouřil oči, jako by měl vybuchnout vzteky. Ale místo toho se zasmál. Smál se tak moc, až se svalil na  zem. I  ostatní se chechtali. Adelino vzal Cristianovu starou okopanou merunu a  poslal ji zpátky po  svahu tomu šestiletému špuntovi. Ten ji zkušeně zastavil nártem.

„Tak jo, Cristiano!“ houkl Adelino. „Je ti šest, tak nám pomoz vyhrát!“ A s tím se otočil a pokračoval v chůzi k ulici Lombinho.

Cristiano stál jako zmrazený uprostřed cesty s míčem přitisknutým k hrudi. Adelina znal celý život. Jejich rodiny bydlely ve stejné ulici. Znal ho jako chlapce, který každý den mířil kolem jeho domu na  další zápas. Měl pocit, že se mu to jenom zdá. Opravdu ho právě přizval ke hře? Nahoře na kopci Adelino za chůze lehce pootočil hlavu. „Tak jdeš, nebo ne?“

MICHAEL PART

32

Cristiano se zhluboka nadechl, otřel si slzy, které mu vytryskly pokaždé, když se rozčílil, a vyrazil do  kopce. Dohnal starší chlapce ze sousedství dřív, než stihli zabočit do další ulice. Adelino se usmál a chytil Cristiana kolem ramen. „Pěkná trefa,“ řekl. Společně se zasmáli, zahnuli za  roh a vstoupili na ulici Lombinho.

Ostatní kluci už na  ně čekali. Stáli v  hloučku kolem starých cihel vyznačujících branku. Dva hráči si mezi nimi přihrávali balon. Jakmile dorazil Adelinův tým, všichni ustali v  pohybu. Všem hráčům druhého mužstva bylo aspoň dvanáct let. Cristianovo srdce se rozběhlo jako splašené... dvanáctiletí ho děsili.

„Hele, sem žádný mimina nesměj!“ řekl jeden z nich a ukázal na Cristiana.

Ten zaťal pěsti. Měl chuť po něm něčím hodit. Ale asi by dostal nakládačku a to zrovna nechtěl. A tak radši držel jazyk za zuby.

„Cristiano není žádný mimino, Vagabundo!“ okřikl toho drzouna Adelino. „Radši si hlídej záda!“ Pak se otočil ke  Cristianovi. „Drž se ve středu hřiště, a když se dostaneš k míči, jednomu z nás přihraj.“

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení

její plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist