načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Co se dnes hraje? -- Pohádky 21. století - Danka Šárková

Co se dnes hraje? -- Pohádky 21. století

Elektronická kniha: Co se dnes hraje? -- Pohádky 21. století
Autor:

Kniha určená široké veřejnosti představuje klasický pohádkový žánr poněkud netradičním způsobem, a to prostřednictvím příběhů ze současnosti. Hrdinou se může stát každý z ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Anahita s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 142
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , portréty
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-904-7754-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dle autorek (psycholožek specializujících se na hlubinnou psychologii) jsou v pohádkových příbězích popsány jednotlivé typy osobností i základní témata lidského života. Text nejprve čtenáře seznámí s klasickou pohádkou, poté její moderní analogií, po níž následuje psychologický komentář. Autorky tvrdí, že modelové situace z pohádek se stále odehrávají kolem nás, přičemž každý z nás může hrát - byť mnohdy zcela nevědomě - některou z rolí. Dvanáct pohádkových příběhů a jejich psychologická interpretace z hlediska mezilidských, zvláště partnerských vztahů.

Popis nakladatele

Kniha určená široké veřejnosti představuje klasický pohádkový žánr poněkud netradičním způsobem, a to prostřednictvím příběhů ze současnosti. Hrdinou se může stát každý z nás. Pokud se v některé pohádce najdete, zahrajte si s námi. Příběhy se šťastným koncem jsou inspirované dvanácti dobře známými českými pohádkami od Erbena a Němcové, jako např. Popelka, Červená Karkulka, Perníková chaloupka a další.

Pohádky doplňují psychologické komentáře, v nichž najdete mnohdy překvapující paralely z našeho každodenního života. Ukazuje se, že moudrost skrytá v pohádkách je nadčasovým poselstvím aktuálním i pro člověka 21. století. (pohádky 21.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ANAHITA 2011



Obsah

Místo úvodu .................................................... 7

Otesánek ......................................................... 9

Jak tahali „Řepu“ ........................................ 23

Hrnečku, vař ................................................ 31

Koblížek ....................................................... 39

O sedmi kůzlátkách ..................................... 47

O Červené Karkulce ..................................... 55

O Popelce ..................................................... 69

O perníkové chaloupce ............................... 83

O Budulínkovi .............................................. 97

Rybářova žena ........................................... 107

O Sněhurce ................................................ 119

O kohoutkovi a slepičce ............................ 133

O autorkách ............................................... 142

© 2011 Danka Šárková, Eva Boháčková

Photo © 2011 Karla Kučerová

Edition © 2011 Anahita

Danka Šárková

Eva Boháčková

Co se dnes hraje?

Pohádky 21. století

Fotografie Karla Kučerová

Redakční úprava a jazyková korekce

Monika Hendrichová

Obálka, grafická úprava a sazba

Adam Friedrich

Tisk Ottova tiskárna, s. r. o., Praha

V roce 2011 vydalo nakladatelství

Anahita, s. r. o.

www.anahitacz.cz

e-mail: info@anahitacz.cz

ISBN 978-80-87740-26-2 (PDF)

ISBN 978-80-87740-27-9 (PDF pro čtečky) 7

Místo úvodu

Vzpomínáte? Není to zas až tak dávno. Rozzářené oči dítěte, které

napjatě poslouchá snad posté s obrovským zaujetím příběh o Čer­

vené Karkulce, nemůže se dočkat, až Jeníček s Mařenkou strčí ježi­

babu do pece, a těší se na to, že Sněhurku zachrání krásný princ.

To dítě nosíme stále v sobě. Možná jsme na ně pod tlakem spo­

lečnosti a všech každodenních povinností jen trochu pozapomněli.

Ta neuvěřitelně moudrá a současně nesmírně křehká a zranitelná

bytůstka jako by nebyla z tohoto světa.

Co nás tedy stále na pohádkách přitahuje a proč se nám (alespoň

ty naše) nikdy neokoukají či neoposlouchají? V čem spočívá jejich ne­

opakovatelné kouzlo? Důvodů se nabízí hned několik. Každá pohád­

ka ukrývá v sobě tajemství. Tajemství a poselství staré jako lidstvo

samo, dávající nám lidem symbolický klíč k osvobození duše. Pohád­

ky nám ukazují cestu. Jsou milosrdné a nic nevnucují. Přinášejí tolik

důležitou naději, že každá situace má řešení a že se dá vyváznout

i z té nejprekérnější a zdánlivě neřešitelné životní „šlamastyky“.

Pohádka k nám promlouvá srozumitelným jazykem. Dobro je

dobro a zlo je zlo.

Knížka s pohádkovými příběhy 21. století za vámi přichází proto,

aby vám pomohla znovuobjevit to, co jsme už všichni kdysi věděli: že

existuje jeden jediný svět a že „ideální“ pohádkový svět a svět „rea­

lity“, kde platí jen pragmatismus a ostré lokty, jsou si mnohem blíže,

než by se na první pohled zdálo.

Situace „jako z pohádky“ se totiž odehrávají všude kolem nás

a v pomyslné pohádce může hrát, byť mnohdy zcela nevědomě,

opravdu kdokoli. Anebo jinak řečeno, každý z nás žije ve své po­

hádce, ve svém „životním“ scénáři, i když zrovna jemu to často jako

pohádka vůbec nepřipadá.

A který z pohádkových příběhů budeme hrát právě pro vás?

MÍSTO ÚVODU OTESÁNEK

10 CO SE DNES HRAJE

Babička vypráví pohádku

Byli jeden muž a jedna žena. Byli chudí a žena toužila po dítěti.

Jednou zrána kopal muž v lese pařezy a vykopal pařízek, který

vypadal stejně jako děťátko: hlavička, tělo, ručičky, nožičky...

Muž přinesl ten pařízek domů a povídá ženě: „Tuhle máš,

cos chtěla mít... dítě Otesánka.“

Najednou se začalo dítě v peřince hýbat, vrtělo hlavou.

Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě doposte

le a běžela vařit kaši. Když ji uvařila, Otesánek ji snědl a stále

křičel, že má hlad. Žena se divila, že je miminko tak hladové.

Když vyrostl, snědl jim všechny bochníky chleba a stále seroz

čiloval, že má hlad. Čím Otesánek více jedl, tím větší měl chuť

k jídlu. Jeden den otevřel svou hubu a než se máma nadála,

byla v něm. Za chvíli přišel domů táta a v okamžení mělOtesá

nek v sobě i jeho.

V chalupě už nebylo nic, co by za to stálo, a tak se šelpo

dívat do vsi. Potkal děvečku, vezla z pole plný trakař jetele.

I ona zmizela v jeho břiše. Potom potkal sedláka, vezl zlou

ky seno. Otesánek se mu postavil do cesty a koně zůstali

stát. Než se sedlák nadál, ocitl se i s vozem v jeho břiše.

Otesánek šel dál. Sotva se kolíbal. Přišel k jednomu poli, kde

babička okopávala zelí. Otesánek se dlouho nerozmýšlel a začal

zelné hlávky trhat a polykat. „Proč mi děláš na poli škodu,Ote

sánku?“ řekla babička. „Už jsi toho dost snědl!“

Otesánek se na ni zaškaredil a chtěl ji spolknout. Alebabič

ka byla čiperná, uhodila Otesánka motyčkou do břicha a roz

párala mu je. Otesánek se svalil na zem, byl mrtev. Z břicha mu

vyskákali všichni, co svojí nenažraností spolykal. 11

Jak to vidí současnost

Bylo nebylo, vlastně bylo. V kalendáři vládlo datum totalitního re­

žimu a většina lidí se bála cokoli říci. V jednom nehezkém panelá­

kovém bytě, který byl součástí stejně nehezkého pražského sídliště,

bydlel muž Karel se ženou Jarmilou. Byli chudí, stejně jako většina

ostatních lidí, kteří v těch domech přežívali od výplaty k výplatě. Ona

byla krásná, ale utrápená. Pracovala v pekařství jako prodavačka na

směny a tajně toužila, že jednoho dne se vše změní. On pracoval ve

fabrice kousek od místa bydliště. Vždy ráno odešel v šest z domova

a vracel se až tak kolem osmé hodiny večer.

„Přece si musím popovídat se svými kamarády u piva v hospodě,“

říkával své ženě.

„A to nechceš být aspoň chvíli doma se mnou?“ ptávala se často.

Věděla, že manželství, které není naplněno svým posláním v po­

době děťátka, nemá šanci se udržet v harmonické podobě.

„Kdybychom tak měli dítě,“ posteskla si několikrát během týdne.

Jeden večer se stavila za svým mužem v hospodě a tam jen po­

slouchala řeči místních kumpánů: „Buďte rádi, že žádné dítě nemáte.

Podívejte se, jaká je doba, nemusíte živit další hladový krk.“

Jarmila to však viděla úplně jinak a moc si přála být matkou. Po

nevydařených umělých oplodněních se s manželem rozhodli, že

adoptují nějakého chlapečka.

„Jsme spořádané, klasické bezdětné manželství, tak proč bychom

nemohli podat žádost?“ udeřila jednoho dne na Karla.

Netrvalo dlouho a opatrovnice si je pozvala k jednání.

„Víte, máme tady pro vás malého chlapečka. Jsou mu teprve dva

měsíce, ale má se k světu. Je to takový náš malý Otesánek.“

Žena se rozplývala radostí nad tím, že se konečně bude mít o koho

starat. Když se jeli podívat do dětského domova, vzala chlapečka do

náruče a okamžitě věděla, že ho bude milovat celým svým srdcem.

OTESÁNEK

12 CO SE DNES HRAJE

„A proč mu říkáte Otesánek?“ zeptala se.

„Je to takové žravé miminko, od prvního dne, co ho tady máme, se

má k světu,“ povídala paní, která v domě pracovala.

Během několika dní se podařilo šťastné matce vyřídit potřebné

papíry a odvezli si chlapečka domů. Na řeči kamarádek, že vůbec

neví, kdo jsou jeho rodiče, že osmdesát procent genů se dědí a jen

ten zbytek se dá ovlivnit výchovou, nedala.

„Závidíte mi, že mám konečně dítě, po kterém jsem celou dobu

toužila,“ vždy jim odpověděla. Ony ji však měly rády, děťátko jí přály

a jen se divily, proč je synek v půl roce skoro desetikilový pořízek.

„No jo, je to náš maličký Otesánek. Nechali jsme mu jméno podle

té paní, která nám ho prvně představila,“ vysvětlovala žena všem.

„Otesánek? A jak mu říkáš jinak?“ ptala se nejlepší kamarádka.

„Je to náš Otík, Otesánek.“

V roce vážil patnáct kilo a byl neohrabaný.

„Máma, papů, papů,“ dožadoval se stále potravy.

Otesánek rostl jak do výšky, tak do šířky. Stále se dožadoval jídla.

Odmítal jíst normální jídla a maminka mu stále vyvářela dobroty.

„Tady máš kotletky a k tomu zapečené brambory se sýrem. A upek­

la jsem čokoládový dort,“ podstrojovala mu jeho maminka.

„Měla byste trošku omezit přísun jídla tady Otesánkovi,“ říkala při

vyšetření v ordinaci dětská doktorka, které se nelíbilo, že desetiletý

chlapec má nadváhu.

„Tomu vy nemůžete rozumět, jsem ráda, že klukovi chutná. Tako­

vou chuť k jídlu nikdo z nás nikdy neměl,“ snažila se vysvětlit.

„Jestli to takhle půjde dále, budu ho muset poslat do ozdravovny

pro děti s nadváhou,“ odpověděla vážně.

Další dva roky se naštěstí nic nedělo a maličký Otesánek nikam

do ozdravovny nemusel.

Čím více Otesánek jedl, tím větší měl hlad.

„Prosím tě, můžeš mi říci, jak to dělají v jiných rodinách, že jim

zůstane alespoň pár korun v rozpočtu, a ty utratíš všechno za jídlo?“

osočil jeden večer Karel svou ženu. 13

„Náš Otesánek má pořád hlad a má rád samé dobroty, tak se mu

snažím podstrojovat,“ odpověděla.

„A copak nevidíš, že ostatní rodiny mají třeba tři děti, podařilo se

jim přestěhovat z paneláku někam jinam, a dokonce se i dostanou

na nějakou zahraniční dovolenou. Ty jen stojíš u plotny, vaříš, pečeš

a kupuješ samé delikatesy a náš Otesánek vše prožere,“ vynadal

ženě.

„Tedy táto, tohle si náš chlapeček nezasloužil. Vzpomeň si na to,

jak jsme byli šťastní, když jsme si ho přinesli domů.“

„Jenže teď mu je patnáct, chodí na soukromé gymnázium, které

nás stojí hromadu peněz, projí za pět dětí a nezlob se na mě, Jarmilo,

ale je pěkně arogantní a díky tomu nemá kamarády a holky ho taky

chtít nebudou, pokud bude vypadat tak, jak vypadá,“ musel konsta­

tovat pravdu.

Otesánek se začal chovat agresivně i doma: „Mami, já jsem ti říkal,

že chci k večeři bramborové knedlíky, a ty jsi uvařila houskové. To si

ze mě děláš srandu? Kdo to má jíst? Vždyť houskové jsem měl pře­

devčírem. To si myslíš, že budu žrát pořád to stejné?“ řval na svoji

maminku, která věčným vařením a nakupováním už byla unavená.

„Otesánku, prosím tě, pochop, že chodím do práce každý den

a sotva vše stíhám kvůli tvým nárokům,“ snažila se bránit.

„Jsem tvoje dítě a mám hlad, když přijdu ze školy. Taky se musím

učit, tak co si stěžuješ, že chodíš do práce. Co bude k jídlu? Mám

hlad!“ křičel na svoji matku.

Po gymnáziu se dostal na studium práv, kde mu rodiče platili ně­

kolik desítek tisíc ročně za studium.

„Nemysli si, matko, že budu jezdit do školy autobusem. Víš, jak

je to daleko od zastávky? Dokážeš si představit, jak by mi vyhládlo?

Takhle si mohu vzít jídlo do auta a nechat ho zaparkované před ško­

lou.“

Stalo se. Rodiče koupili Otesánkovi auto, platili mu školu a matka

mu stále denně vyvařovala. Peníze obou rodičů se utápěly jen do jeho

osoby. Když bylo Otesánkovi dvacet dva let, zemřel mu otec.

OTESÁNEK

14 CO SE DNES HRAJE

„Co budeme dělat? Já to bez tvého táty nezvládnu?“ brečela žena

a prosila o psychickou pomoc svého syna.

„No, co by? Copak se něco změní? Vždycky jsi vařila a starala ses

o mě, tak se tak bude dít i nadále. A to je dobrý, táta mi nebude ujídat

z talíře. To bys mohla vařit dražší jídla,“ reagoval podle svého.

„Chápeš, že nebudeme mít už tátův příjem?“ brečela Jarmila.

Opravdu měla co dělat, aby syna nakrmila.

Za další rok vážně omarodila a musela do nemocnice. Tam byla

skoro půl roku. Otesánek v té době promoval a nastoupil k jedné fir­

mě jako právník. Začal být velice úspěšný a stal se gaunerem, který

se nebál ničeho.

„Beru čtyřicet procent z vysouzených peněz. Buď to berete, nebo

se obraťte na někoho jiného,“ tak jednal se všemi svými mandanty.

Na svou matku skoro zapomněl, nechal ji nemocnou doma a sám

se nastěhoval do nového domu, který si za vydělané peníze koupil.

Nebál se ničeho, měl pocit, že je neohrožený. Své utržené peníze pro­

jídal v drahých restauracích a po večerech se bavil se slečnami, které

si kupoval v luxusních podnicích. Jeho matka se trápila.

„Copak ti se mnou něco chybělo? Snažila jsem se tě vychovat

dobře a zahrnovala jsem tě svojí láskou. Teď, když potřebuji pomoci

já, tak se ode mě odtahuješ,“ brečela jednoho dne, když ji přišel mi­

mořádně navštívit.

„Copak nechápeš, že jsem s tebou jen živořil? Ten život doma byl

hrozný, místo abychom chodili na dobrá jídla do restaurací, vyvářela

jsi mi knedlíky a další hnusy,“ vysvětloval jí svou nynější situaci.

„Otesánku, copak ti nedošlo, že život není jen o penězích a jejich

utrácení? Nechtěl by ses usadit s nějakou ženou a začít žít normální

život?“ zeptala se ta zoufalá žena.

„Tohle je život. Už nikdy nechci žít tak nudně, jako jsme žili. Táta,

máma v práci, doma večeře a zase do práce! Už nikdy nechci ochut­

nat tu tvoji hnusnou zeleninovou polévku, cos do mě cpala. Fuj.“

„Kde jsem udělala chybu, že jsem tě takhle vychovala?“ šeptala

potichu, aby ji syn neslyšel.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist