načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Co řekli naši velikáni o Židech - František Komůrka

Co řekli naši velikáni o Židech
-6%
sleva

Kniha: Co řekli naši velikáni o Židech
Autor: František Komůrka

Rasistická antisemitská propagandistická brožura ze 40. let 20. století cituje české osobnosti, kteří se nějakým způsobem negativně vyjadřovali k Židům. ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  190 Kč 179
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8% 82%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Guidemedia etc
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 80
Rozměr: 205x135
Úprava: portréty
Skupina třídění: Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Nakladatelské údaje: V Brně, Guidemedia, 2015
EAN: 9788088021032
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Rasistická antisemitská propagandistická brožura ze 40. let 20. století cituje české osobnosti, kteří se nějakým způsobem negativně vyjadřovali k Židům.

Popis nakladatele

Doufal jsem, že letos bude něco skutečně svátečního, např. trochu tak zabíjení Židů. Bylo by to hezké: o židovských svátcích zabíjeli by oni křesťanské děti, a o svých svátcích zabíjeli bychom zase my židovské děti, ale také dorostlé, protože křesťanská láska je větší. – Jan Neruda Kde vládnou Židé, tam národ hyne, je to znamením konce jako vši. – Otokar Březina Žid o sobě praví: Nehleďte na můj chudobný krámek – jinde probírá se má ruka miliony. Držím otěže, jimiž ovládati lze tento svět: dvě ty otěže jsou: zlato a důvtip. Jsem svrchovaným pánem v říši peněz, na zlatých nitkách mých visí mnozí národové a mocní tohoto světa jako loutky, jimiž hráti mohu po své chuti na jevišti dějin; tisíce obratných per dělají pro mne veřejné mínění... – Svatopluk Čech Židé, když dosáhli svobody, neměli na mysli nic jiného, než jak by se obohatili a všemožně potlačovali náš český národ. – Karolina Světlá

Předmětná hesla
Židé -- Česko -- 19.-20. století
Židovství
Židé v literatuře -- Česko -- 19.-20. století
Antisemitismus -- Česko -- 19.-20. století
Čeští spisovatelé -- 19.-20. století
Názory a postoje
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Co řekli naši velikáni o Židech" doporučujeme také:
Co víte o Židech? Co víte o Židech?
Analýza 17. listopadu 1989 Analýza 17. listopadu 1989
Pranýř Pranýř
Hitlerovi češi Hitlerovi češi
Friedenstaube Friedenstaube
Židé příčinou světového neklidu? Židé příčinou světového neklidu?
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI

O ŽIDECH

JAN NERUDA

PETR BEZRUČ

SVATOPLUK ČECH

ALOIS JIRÁSEK

FRANTIŠEK PALACKÝ

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

OTOKAR BŘEZINA | VILÉM & ALOIS MRŠTÍKOVÉ | ALOIS VOJTĚCH

ŠMILOVSKÝ | FRANTIŠEK SOKOL-TŮMA | FRANTIŠEK PRAVDA |

VÁCLAV VLADIVOJ TOMEK | VIKTOR DYK | FRANTIŠEK ŠIMÁČEK | TOMÁŠ

ZE ŠTÍTNÉHO | JOSEF HOLEČEK | JAKUB ARBES | KAROLINA SVĚTLÁ |

KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD

František Komurka

CO

Ř

EKLI NA

Š

I VELIKÁNI O

Ž

IDECH

Franti

š

ek Komurka

'RXIDOMVHPعHOHWRVEXGHQȖFRVNXWHƛQȖVYiWHƛQtKRQDSӚWURFKXWDN]DEtMHQtيLGծ%OREWRKH]NpRعLGRYVN؁FKVYiWFtFK]DEtMHOLERQLNӚHVԵDQVNpGȖWLDRVY؁FKVYiWFtFK]DEtMHOLEFKRP]DVHPعLGRYVNpGȖWLDOHWDNpGRURVWOpSURWRعHNӚHVԵDQ- VNiOiVNDMHYȖWԋt – Jan Neruda .GHYOiGQRXيLGpWDPQiURGKQHMHWR]QDPHQtPNRQFHMDNR YԋL   ²2WRNDU%ӚH]LQD يLGRVREȖSUDYt1HKOHǓWHQDPծMFKXGREQ؁NUiPHN²MLQGHSUREtUiVHPiUXNDPLOLRQ'UعtPRWȖعHMLPLعRYOiGDWLO]HWHQWRVYȖWGYȖWRWȖعHMVRX]ODWRDGծYWLS-VHPVYUFKRYDQ؁PSiQHPYӚtԋLSHQȖ]QD]ODW؁FKQLWNiFKP؁FKYLVtPQR]tQiURGRYpDPRFQtWRKRWRVYȖWDMDNRORXWNMLPLعKUiWLPRKXSR VYpFKXWLQDMHYLԋWLGȖMLQWLVtFHREUDWQ؁FKSHUGȖODMtSURPQH YHӚHMQpPtQȖQt ²6YDWRSOXNƶHFK يLGpNGعGRViKOLVYRERGQHPȖOLQDPVOLQLFMLQpKRQHعMDN EVHRERKDWLOLDYԋHPRعQȖSRWODƛRYDOLQiԋƛHVN؁QiURG

².DUROLQD6YȖWOi



F r a n t i š e k Ko m u r k a

C O Ř E K L I N A Š I V E L I K Á N I

O Ž I D E C H


František Komurka

Co řekli naši velikáni o Židech

EDICE RETRO, svazek 7.

Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2015.

Všechna práva na reprodukci knihy nebo jakékoli její části jsou

vyhrazena.

Původní vydání 1942

Copyright © guidemedia etc s.r.o. 2015

Vydavatel prohlašuje, že dílo vydává pro účely historického

bádání. Jeho cílem není propagace žádných politických názorů

a myšlenek. Tato publikace je určena pro studijní účely.

Odpovědný redaktor Pavel Kamas

Grafická úprava a sazba Lukáš Novák

Digitalizace a jazyková korektura Erik Sedláček

guidemedia etc s.r.o.

www.guidemedia.cz

ISBN 978-80-88021-03-2


Obsah

7 Předmluva

15 Jan Neruda

21 Otokar Březina

25 Petr Bezruč

29 Karel Havlíček Borovský

31 Vilém a Alois Mrštíkové

35 Svatopluk Čech

39 Alois Vojtěch Šmilovský

43 František Sokol-Tůma

49 František Pravda

53 Václav Vladivoj Tomek

57 Viktor Dyk

61 František Šimáček

63 František Palacký

65 Alois Jirásek

67 Tomáš ze Štítného

69 Josef Holeček

71 Jakub Arbes

73 Karolina Světlá

75 Karel Matěj Čapek-Chod

77 Doslov



7

PŘEDMLUVA

Jako téměř všechny árijské národy mají i Češi vyhraně‑

ný smysl pro mravnost a čest, jakož i spravedlnost. Těmto mravním ideálům podřizují svoje tužby tak, jak tomu je i u ostatních nejpokročilejších národů árijské rasy. I když

slabost jednotlivce a tvrdost života nedovolují tak mno‑

hým splnit svůj sen po vyrovnaném životě podle přísných

mravních zásad spravedlivého člověka, přece jen každý

z nás tíhne k tomuto ideálu, jejž chová v koutku své duše

a k němuž se v rozhodujících okamžicích svého života opě‑

tovně vrací. Avšak do tohoto života, usměrněného křesťan‑

skými ideály, ať jsme si toho vědomi či nikoliv, zasáhl ruši‑

vě cizorodý živel v podobě Židů, kteří od samého úsvitu

našich dějin pronikli do našich zemí a s bezohledností své rase vlastní začali těžit z chyb tehdejších držitelů moci ve

svůj prospěch. Při tom se nezastavili ani před nejodporněj‑

ším obchodem s otroky a výkvětem českého lidu v podobě

mladých sličných hochů a dívek plnili harémy a doupata

snad celé tehdejší Evropy. Krutost a hrabivost vyznačo‑

vala odjakživa Židy i u nás, ačkoliv náš lid, prodchnutý

myšlenkami lidskosti uprostřed samotného středověku, se

8

vyznačoval příkladnou snášenlivostí a dlouho mlčky strpěl

kořistnictví židovských lichvářů a kramářů. Byly to opě‑

tovné lotrovské kousky v podobě lichvy a padělání peněz,

jakož i pašování stříbra do ciziny, když vzkypěl pokojný

lid, aby dal Židům občas na pamětnou! Proti jiným zemím,

kde častěji a řízněji se jim připomínalo, aby šetřili psa‑

ných a nepsaných zákonů svého prostředí, dařilo se u nás

Židům tak, že české země byly jim skutečnou Palestinou,

kam se stěhovali z okolních zemí.

Revoluční léta v polovině minulého století zrovnopráv‑

nila u nás Židy s Čechy a Němci zcela bez ohledu na to, že

ve staleté obchodní tradici ve spojení s orientálním šejdíř‑

stvím a bezohledností měli mocnou zbraň proti ostatním

podnikatelům, ať již velkým či malým. Z ghett měst se

vyhrnuli jako kobylky na venkov, jenž jim svými přísnými

mravními názory na podnikatelskou čest neodolal. Vtrhli

do královských horních měst, kdysi největších průmyslo‑

vých středisek, z nichž byli Židé pro svoje nekalé obchodní

metody a pohoršivý život dosud vyloučeni. Všude si počína‑

li v podstatě stejně, i když způsob postupu se časem měnil.

Nalichvařenými penězi sváděli činitele k úplatkům, právě

tak jako selské synky a dcery k zpronevěře obilí a potravin

za babku či za trety. Cílem jim byly peníze jako nástro‑

je k moci a k rozmařilému životu, k němuž tíhla jejich

nezkrotná orientální smyslnost. Cílem Židů u nás byl tudíž

úplný opak ideálů českého člověka!

Na ničem věru nelze tak dokumentovat odlišnost Žida

jako právě na onom popření vznešených mravních zásad,

ovoce tisícileté středoevropské kultury. Proti skutečné

kulturnosti tu byl pouhý nátěr civilizace hostitelských

národů, jimiž procházeli Židé za své pouti z Palestiny až

do střední Evropy. Proti opravdové kultuře srdce našeho

člověka měli Židé jen nestydatou rozumovost své rasy, jež

9

jim v tak odlišně založeném prostředí byla při vrozené

bezohlednosti a nevykořenitelném sklonu k šejdířství

skutečným motorem na cestě podnikatelského či politic‑

kého úspěchu.

Šel ‑li vývoj Židů ve městech po osmačtyřicátém roce

v tomto ohledu tak neblahým směrem k velkopodnikání,

na venkově, jenž zaplavili zase chudí Židé, začal od krčem

a obchodů se smíšeným zbožím a pozemky, jež jim spolu

s lichvou daly v plén celé obce. Šíření kořalečního moru

přivedlo v mravní i hmotnou zkázu celé kraje. Tuto pohro‑

mu mají z největší části na svědomí Židé. Žid pálil kořalku

z obilí, jež výhodně nezřídka jako překupník získal, a oběti

alkoholu ochotně povolovaným úvěrem židovským krčmá‑

řem za lichvářské úroky přiváděl na buben. Nepřehledné

davy sedláků a chalupníků se tak staly pijany, rozmařilci

a nakonec bezzemky. Tento truchlivý proces nelidské hra‑

bivosti Židů na venkově i ve městech provázely nesčetné

tragédie.

Ve městech byli Židé již rafinovanější, aniž by však

byli lidštější. Byly ‑li to venku krčma a obchod, byly to

ve městech zase kořalny a vinárny, velkoobchody a ban‑

kovní závody, továrny a doly. Doba naprostého libera‑

lismu, který věřil, že je zapotřebí ponechat věcem volný

průchod, že se vše časem samo uspořádá, byla vodou,

hnanou nerozumnou dobou na židovský mlýn. Dlou‑

há pracovní doba, nedostatečné mzdy a ostré pracov‑

ní tempo (protože liknavým hrozila nezaměstnanost

bez jakýchkoliv sociálních opatření, jež tehdejší doba

neznala), jakož i naprostý nedostatek i těch nejprimi‑

tivnějších bezpečnostních opatření, to vše učinilo z prů‑

myslového podnikání zdroj nesmírného bohatství pro

Židy. Kdo na to ovšem vždy doplácel, byl český dělník

a úředník, jejichž píle a nadání tvořily nevyčerpatelný

10

zdroj bohatství z darů české země pro někdejší obyvate‑

le ghett v zámcích a palácích.

V dílech našich největších spisovatelů a článcích vedou‑

cích novinářů tehdejší doby se zračí trudný úděl českého

člověka, jenž do úpadu dřel v nezdravých dílnách a nebez‑

pečných dílnách za hladovou mzdu, jež sotva stačila na

obživu, a bydlel v obydlích, jež se nepříliš lišila od doupat.

Nemoc, úraz a ztráta práce znamenaly nouzi, bídu a čas‑

to rodinnou tragédii, které prožívaly tisíce českých lidí

minulých generací. A klamnou útěchu v tomto bezútěš‑

ném životě práce a odříkání představovala židovská krč‑

ma s židovskou kořalkou. Strašlivé zbídačení dělného lidu

následkem dlouhé pracovní doby a nízkých mezd, nedosta‑

tečné výživy a zhoubné kořalky by málem otřásly zdravým

kořenem českého dělného lidu! Jen vrozená touha po lep‑

ším údělu a vzdělání jako prostředkem k němu, sílila lid

dobrou četbou, takže přestál, ne ovšem bez těžkých obětí,

zuřivý nápor obyvatel ghett na bezohledné vykořisťování

pracovní síly za účelem co nejrychlejšího zbohatnutí.

Sledujeme ‑li vývoj zprůmyslnění českých zemí, jeho

nejsmutnější kapitolou je právě vykořisťování českého

dělnictva židovskými továrníky a faktory, a to za všech

škál sociálního a mravního útlaku, jemuž odolaly jen

mravně nejsilnější živly! Kdybychom podrobně zkoumali

rozkladné působení Židů v našem prostředí, pak bychom

zaznamenali několik stupňů židovského náporu na zdra‑

ví národního kmene a jeho hospodářskou základnu. První

vlna útoku platila mravní síle lidu, a zvláště pak venkov‑

ského. Nahlodat a podlomit tuto mravnost bylo prvním

úkolem židovských krčmářů a kramářů na vsi. Alkohol

a parádivost tu byly nejlepšími pomocníky Židů, k nimž se

časem připojila zadluženost u Žida a s tím spojená ztráta

úcty vlastní i spoluobčanů u dlužníka. Když pak Žid vehnal

11

dlužníka směnečnou žalobou, jíž prostí venkované zřídka‑

kdy dovedli čelit pro nedostatek lidových peněžních ústa‑

vů v tehdejší době, do exekuční dražby, bylo jeho mravní

oslabení korunováno hospodářskou zkázou postiženého

lehkomyslného sedláka. Hmotné zbídačení mělo u větši‑

ny ožebračených za následek další zhroucení mravní, jež

mnohdy vedlo k úplnému scestí. Soudní spisy z druhé

poloviny století jsou plné tragických případů zabití, vražd

a sebevražd, jež se najednou objevují i na českém venkově,

kde předtím byly takřka neznámé. Proto se velcí čeští spi‑

sovatelé, hospodáři a politici až na nepatrné výjimky staví

vesměs velmi ostře proti Židům, jakožto příčině většiny

zla, spáchaného na našem lidu a trpce nesou, že bývalá

rakouská vláda Židům, kde jen mohla, nadržovala. Snad

proto, že cesty většiny Židů vedly po zbohatnutí do Vídně.

Z krčmáře se po ožebračení venkovanů postupně stal buď

výrobce lihovin, posléze továrník nebo obchodník ve měs‑

tě, jenž to pak dotáhl až na velkoobchodníka. Když se stal

židovský zbohatlík obyčejně po výhodném konkursu nako‑

nec milionářem, odstěhoval se do Vídně, kde se již našel

nějaký zchudlý šlechtic pro jeho dceru, a tak konečným

cílem Žida z českého prostředí byl šlechtický titul potom‑

stva. Ale i při tom se Židé ve Vídni nijak nevzdali hospo‑

dářských pozic v českých zemích, jež jim skýtaly nekoneč‑

ně větší možnosti, než bývalé ostatní rakouské země. Naši

velikáni jednomyslně potvrzují, že Židé s naším národem

nikdy necítili a necítí, protože jejich hlavním zaměstná‑

ním jsou zisk a honba za požitky. Jak odpudivě působilo

bezohledné ničení existencí českých sedláků, živnostníků

a dělníků židovskými věřiteli nebo podnikateli na čes‑

ké soudobé spisovatele, zračí se v jejich dílech, kdykoliv

se tito dotknou sociální stránky. Není takřka sociálního

románu té doby, aby v něm nebyl vykreslen věrný portrét

židovského kořistníka. U mnohých se setkáváme i s vylí‑

čením druhého, ještě odpudivějšího rysu židovské povahy,

jejich orientální smyslnosti, která právě v mravně otřese‑ ných sociálně slabých vrstvách měla hojně obětí.

Zde jsme vlastně u kořene židovské otázky v českých

zemích: mravní úpadek, Židy všemožně podporovaný,

oslaboval národ hospodářsky, aby se Židy nemohl úspěšně

soutěžit, a zároveň podlamoval rasové a národní uvědo‑ mění českých dívek a žen, že se stávaly jejich milenkami

a posléze jimi byly odhazovány způsobem, jenž plně odpo‑

vídá nízkému názoru Židů na ženu jako předmět pouhé

rozkoše... Je proto pochopitelné, že i při vysokém a ušlech‑

tilém názoru českého člověka na ženu, jenž se tak krásně

zračí v národních písních, v nichž není téměř erotismu, na rozdíl od jiných národů, ale naopak spíše zbožnění

dívčí krásy, typického znaku českého plemene, se nízká

židovská smyslnost vždy setkávala s netajeným odporem

veřejnosti bez rozdílu stavu a byla zvěčněna v mnoha

povídkách a románech. Ne nadarmo býval právě sociálně

nejslabší tvor tehdejší doby, česká služka a dělnice, před‑ mětem židovského kořistnictví, jež, jak se zdá, bylo tehdy

tak běžné jako vyždímání pracovních sil dělného lidu až do

morku kostí a odhození nepotřebných mezi žebráky, odká‑

zané na veřejnou dobročinnost, pakli nedostatek zdravot‑ ních a zabezpečovacích zařízení neučinil konec životu tak mnohých!

Většinou děl našich nejlepších mužů se jako červená nit

vine žaloba na toto stupňované drancování nejsvětějších

statků národa: pracovních sil a zdraví lidu, cti jeho dcer

a velikého přírodního bohatství, jež se u nejjasnozřivějších jevilo jako druh posedlosti uchvátit, co se jen dá pro syny

a dcery Izraele, než se módními hesly zmámený národ

probudí a setřese je jako obtížný hmyz! Dovedl ‑li přesto


13

český lid v pokračující vzdělanosti uhýbat kořalečnímu

moru a sám se chápat obchodu a podnikání, zesílili Židé

svůj nápor na tisk, jímž dovedli ovládat veřejné mínění

v českých zemích v mnohem větším měřítku, než se myslí.

Zmodernizovali svoje metody v každém směru a přibylo ‑

‑li českých podnikatelů na úkor z obchodu a peněžnictví

vytlačených Židů, obsadili zase většinu svobodných povo‑

lání v nejvlivnějších a nejvýnosnějších odvětvích, pronikli

do úřadů a umění, ačkoliv k poslednímu neměli žádného

poměru kromě oněch dvou základních pohnutek, o nichž

jsme se zmínili: nezřízené ziskuchtivosti a smyslnosti.

Řádění Židů v českém filmu je toho nejpádnějším dokla‑

dem, jak z přivandrovalých Židů se stávají bohatí majitelé

filmových společností a pašové uprostřed filmových hvězd.

Místo židovských kořalen, jimž odzvonilo vzdělání dělnic‑

tva, vznikly židovské bary, v nichž utrácela zase česká inte‑

ligence svoje peníze a zdraví jako kdysi před půlstoletím

dělnictvo výtěžek svých mozolů. Ze židovských kramářů se

stali velkoobchodníci a velkoprůmyslníci se zvučnými titu‑

ly a ze synů někdejších hausírníků židovští lékaři a advo‑

káti či vysocí úředníci, vždy pohotoví zneužít svých vědo‑

mostí či postavení ve prospěch svůj či souvěrce. Nesmíme

při tom zapomínat na židovské kritiky a novináře, kteří se

dovedli drze vetřít nejen do českého umění, ale i do čes‑

kých novin, kde lze jejich působení nazvat rafinovaně mas‑

kovaným podlamováním mravní úrovně našeho lidu pří‑

mo ve velkém. Co všechno tato bezohledná chasa natropila

pod záminkou modernosti, nelze ani vylíčit. Lze jen říci,

že sebeslabší dílo jejich souvěrců doma i v cizině bylo zahr‑

nuto chválou, jíž se dostalo také všem, kteří dovedli Židům

sloužit. Kdo se opovážil napsat o Židech pravdu, byl jimi

prostě umlčen, nestalo ‑li se mu něco ještě horšího. Otravo‑

vání mládeže i dospělých nemravnou literaturou, divadlem


14

a filmy, zploštění duševních obzorů celých generací jepico‑

vými senzacemi krváků, filmu, sportu a tanečních šlágrů,

jen aby nepřemýšleli o vážných otázkách, nevzdělávali se

a neprohlédli, že jsou vlastně svojí prací a spotřebou spo‑

lehlivým robotem židovského kapitálu, je vlastně ukázkou

zjemnělých židovských metod z poslední doby na důkaz,

že se sice změnily způsoby kořistění, ale jeho podstata týti

z tvořivé práce českého lidu že zůstala až do poslední doby,

kdy odstranění Židů z našeho hospodářství a veřejné čin‑

nosti bylo konečně uskutečněno zásahem říšských úřadů.

Tím byl vlastně splněn staletý sen o očistě našeho veřej‑

ného života a hospodářství od neblahého vlivu Židov‑

stva. Připojené výňatky z našich nejznámějších spisova‑

telů, novinářů a hospodářů, v nichž hovoří o Židech, aby

je jednomyslně odsoudili jako cizí živel, jenž se s naším národem nikdy nesžil a naopak byl vždy důsledně proti němu i v nejtěžších dobách, mluví tak jasně, že není třeba

dokládat, že čím větší vzdělání, národní uvědomění a roz‑

hled autora, tím je přísnější jeho soud nad Židy. Zde není

vlastně nejmenších pochybností o tom, že odsoudili ‑li naši

národní velikáni jednomyslně Židy za bývalého Rakouska, jež bylo jejich mocným ochráncem, že tak činili z vyšších

důvodů národního zájmu, který stál za mnohou nepříjem‑ nost a pronásledování ze strany úřadů. A nad tím bychom

se měli zamyslet právě nyní, že není možné, aby se nejlepší muži národa mýlili ve svých úsudcích o Židech, a že prá‑

vě jejich jednomyslnost v této otázce je výrazem úzkosti

o český lid, ohrožovaný ve svých kořenech Židy, a hledá‑ ním cest, jak pomoci národu. Tu teprve pochopíme, jak nemístný je jakýkoliv, byť i sebemenší zákmit soucitu čes‑

kého člověka se Židy, když je dnes konečně stihl spravedli‑

vý osud za jejich necitnost, nejpotřebnějšími z řad českého

lidu po dlouhá staletí pociťovanou!


15

JAN NERUDA,

jeden z našich nejnadanějších básníků a nejlepší fejetonis‑

ta vůbec, se narodil 9. července 1834 jako syn kantýnského

v Újezdských kasárnách na Malé Straně v Praze a zemřel

22. srpna roku 1891 rovněž v Praze. Neruda studoval nejpr‑

ve na malostranském německém gymnáziu, načež dostu‑

doval na českém akademickém gymnáziu. Po studiu práv

a filosofie suploval na německé reálce, načež se věnoval

novinářství a spisovatelství. Do literatury se uvedl již ve

20 letech baladou „Oběšenec“ a o tři léta později vydal

smělé básně „Hřbitovní kvítí“. Po několika sbírkách básní,

z nichž nejznámější jsou „Písně kosmické“, „Zpěvy páteč‑

ní“, „Balady a romance“, vydal „Malostranské povídky“,

„Arabesky“, „Různí lidé“, „Trhani“ a mimo to napsal přímo

udivující množství fejetonů v „Národních listech“, jež svým

bystrým postřehem a vnímavostí pro sociální otázky drob‑

ného českého člověka, jakož i rozmarným humorem platí

dodnes za nejlepší, jaké kdy u nás byly napsány. V těchto

svých proslulých fejetonech, v nichž, jako snad v ničem

jiném, se zrcadlí český život ve druhé polovici minulého


16

století, se Neruda s otevřeností jemu vlastní vyslovuje

o Židech a jejich neblahém vlivu na naše prostředí. Ještě

bezprostředněji se vyslovil Neruda o Židech v knížce „Pro

strach židovský“ a v „Obrazech z ciziny“, jakož i v „Biblic‑

ké romanci“. Uvádíme z těchto Nerudových prací stručné

a pro názory tehdejšího nejvzdělanějšího českého spiso‑

vatele a novináře příznačné úsudky o Židech, jež jsou tím

zajímavější, že se Židé v tehdejších dobách těšili přízni

Habsburků a tím i všemožné ochraně úřadů. Musely to být

jistě drastické případy ve velkém počtu, z nichž Neruda

čerpal látku a odvahu rázně vystoupit v zájmu českého lidu

proti Židům, jej sužujícím.

Tak Neruda ve fejetonu „Národních listů“ ze 17. dub‑

na 1881 napsal ve „Velikonoční rozpravě o Židech“ toto:

„Doufal jsem, že letos bude něco skutečně svátečního,

např. trochu tak zabíjení Židů. Bylo by to hezké: o židov

ských svátcích zabíjeli by oni křesťanské děti, a o svých

svátcích zabíjeli bychom zase my židovské děti, ale také

dorostlé, protože křesťanská láska je větší.“

V jiném fejetonu „Národních listů“ ze 16. června 1878 se

Neruda zmiňuje o poměru Čechů k Židům těmito výstiž‑

nými slovy:

„Štěstí i neštěstí jsme snášeli společně po věky; když

se nám dařilo dobře, brali oni ihned ochotně procenta

z toho, a když se nám dařilo mizerně, hned jsme cítili

pomocnou ruku jejich – a zajisté nebyl ani jediný český

křesťan fantován

1

a ani jedinému se neprodávala posled

ní peřina pod tělem, aby bratrská ruka Židova nebyla při

tom pomáhala – buďme spravedliví!“

V knížce „Pro strach židovský“ Neruda k Židům zaujímá

ostře kritické stanovisko a praví o nich:

1 Fantování – zastavení majetku po finančním úpadku; pozn.

editora.


17

„Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase

připadnouti musíme: 1. že jsou Židé zcela svým, určitě

vysloveným národem, 2. že jsou nám, Čechům, národem

zcela cizím.“

„Židé žijí všude jako národ cizí, u nás co nejcizejší.

Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotové

ho národního nepřátelství, nýbrž všude jsou a zůstanou

bodákem, vraženým do našeho masa.“

„Tisíc let žije mezi námi, pranic se nezměnil, ta cizo

ta vyvolává onu vnitřní nechuť lidu k němu, o které již

Wagner mluví: Ve střední Evropě se fysiognomie vyrov

návají, Žid zůstává při své.“

„Cizota židovská ostřeji než ve vědě se cítí v umění.

Umění žádá přirozeného, opravdového nadšení – bůh ví,

já neviděl jsem ještě žádného nadšeného Žida, zuřivých

již dost. V umění nepřivede to Žid nad nucené ,pouměl-

kování‘ za jinými.“

Proč jsou Židé všude národům tak cizí a u nás pak nejví‑

ce, vysvětluje Neruda takto:

„Jejich vlastnosti jsou orientální, tedy naprosto jiné

než národů evropských. Žid je právě jiný člověk než

Evropan, jeho příliš pohyblivá obrazotvornost nemá

klidu, ani nadání pro výtvarné umění. A jako cize

stojí v našem společenském životě, s ledovým kli

dem vedle našeho umění, takž co cizinci stojí v his

torii evropské. Jen ji pozorovali, aby se ranám uhnu

li, a kdo z nich měl vliv, užíval ho jen pro sebe. Jim

nevadí, aby tajně nepodporovali stranu druhou, když

v tom je prospěch.

U nás se míchají mocí také do politiky, píší, pracují pro

,svobodu‘ a skutečně se jim podařilo, že ,svoboda prů

myslová‘, ,obchodu‘, ,svoboda tisku‘ stala se monopolem

jich a těch, kterým pomáhají.“


18

Neruda vytýká Židům jejich hříchy ve středověku

a obchod s otroky. Praví:

„Židé mají velkou účast na válkách a revolucích, oni

chtěli se nazývati velmocí všech velmocí, osvojující si

panství nad lidstvem. Jdou nyní do závratného vrchu

k panství nad lidstvem. Žid se stal historickým rozvojem

mužem lehkého výdělku. Rolníkem není kvůli svému tal

mudu; kdekoliv směl zakoupit se, zařídil hned ,obchod

v pozemcích‘. Řemeslníkem není, nemáť z práce samé

radost. Je jen obchodníkem, často velmi lehkomyslným

výdělkářem. On měl a má všecky vlastnosti, aby z politi

ky měl výdělek. Výdělek ten je za posledních dvacet let

úžasný. Zdá se skoro, že máme již zcela zvláštní meziná

rodní právo – židovské, v němž jsou zaznamenány svobo

dy Židů a služební povinnosti křesťanů.

,Vzhledem k Židům, praví Němec Rob. v. Mohl ,že jsou

funkce v státním životě, které žádají celého vlastenec

kého srdce a ničím neoddělovanou starost o němectví

a stát německý, které žádají muže celého, ne polovičku

jeho, a netrpí ani nejmenší pochybnosti co do smýšlení

národního‘. Když již u Němců, stonásob víc u Čechů! Větu

Mohlovu pamatujme sobě vůbec a – zvláště případně pro

Židy!“

Neruda, který dospěl k tomu, že politicky je Židovstvo

proti nám, praví:

„Emancipaci českou od Židů hlavně bráti musíme, co

emancipaci od židovského obchodu, od židovského

využitkování cizí práce.“

Posteskl si však nad měkkostí českého člověka k jeho

nepřátelům slovy:

„Ovšem, lid český, pramálo tvrdý ke svým nepřátelům,

a tím méně odhodlaný k nejpřísnějším soudům nad

Židem – lichvářem, ulevoval si alespoň rčením: ,Je třeba


19

pomoci proti pijavce lichvě, dobře někdy lisem prohnat,

ač ne do krve‘, bylo pravidlem tenkrát lidí nejdobromysl

nějších.“

V „Obrazech z ciziny“ přidržuje Neruda Židovstvu zrca‑

dlo před očima takovýmto způsobem:

„Roztroušeni světem se stali lidem úmorem lidstva, co

pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce své, žijí

z mozolů a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí

sloužiti k vyšperkování jejich bohatých salonů.“

V „Biblické romanci“ nechává Neruda mluvit hlavního

hrdinu, Davida, židovským žargonem, aby tak zároveň

pranýřoval Židy zmrzačením jazyka a jejich chamtivosti,

jak je patrné z těchto veršů:

„To slyšel David pastucha a vesele zvolal: chachacha! –

Jen co si prak svůj nabhím, já hned then obr zabhím!“

Dále se v romanci praví, že David neměl dost na tom, že

Goliáše skolil, přivlastnil si i jeho pás, v němž bylo „dheset

thisíc“!


CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI

O ŽIDECH

JAN NERUDA

PETR BEZRUČ

SVATOPLUK ČECH

ALOIS JIRÁSEK

FRANTIŠEK PALACKÝ

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

OTOKAR BŘEZINA | VILÉM & ALOIS MRŠTÍKOVÉ | ALOIS VOJTĚCH

ŠMILOVSKÝ | FRANTIŠEK SOKOL-TŮMA | FRANTIŠEK PRAVDA |

VÁCLAV VLADIVOJ TOMEK | VIKTOR DYK | FRANTIŠEK ŠIMÁČEK | TOMÁŠ

ZE ŠTÍTNÉHO | JOSEF HOLEČEK | JAKUB ARBES | KAROLINA SVĚTLÁ |

KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD

František Komurka

CO

Ř

EKLI NA

Š

I VELIKÁNI O

Ž

IDECH

Franti

š

ek Komurka

'RXIDOMVHPعHOHWRVEXGHQȖFRVNXWHƛQȖVYiWHƛQtKRQDSӚWURFKXWDN]DEtMHQtيLGծ%OREWRKH]NpRعLGRYVN؁FKVYiWFtFK]DEtMHOLERQLNӚHVԵDQVNpGȖWLDRVY؁FKVYiWFtFK]DEtMHOLEFKRP]DVHPعLGRYVNpGȖWLDOHWDNpGRURVWOpSURWRعHNӚHVԵDQ- VNiOiVNDMHYȖWԋt – Jan Neruda .GHYOiGQRXيLGpWDPQiURGKQHMHWR]QDPHQtPNRQFHMDNR YԋL   ²2WRNDU%ӚH]LQD يLGRVREȖSUDYt1HKOHǓWHQDPծMFKXGREQ؁NUiPHN²MLQGHSUREtUiVHPiUXNDPLOLRQ'UعtPRWȖعHMLPLعRYOiGDWLO]HWHQWRVYȖWGYȖWRWȖعHMVRX]ODWRDGծYWLS-VHPVYUFKRYDQ؁PSiQHPYӚtԋLSHQȖ]QD]ODW؁FKQLWNiFKP؁FKYLVtPQR]tQiURGRYpDPRFQtWRKRWRVYȖWDMDNRORXWNMLPLعKUiWLPRKXSR VYpFKXWLQDMHYLԋWLGȖMLQWLVtFHREUDWQ؁FKSHUGȖODMtSURPQH YHӚHMQpPtQȖQt ²6YDWRSOXNƶHFK يLGpNGعGRViKOLVYRERGQHPȖOLQDPVOLQLFMLQpKRQHعMDN EVHRERKDWLOLDYԋHPRعQȖSRWODƛRYDOLQiԋƛHVN؁QiURG

².DUROLQD6YȖWOi




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist