načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Co je život? Duch a hmota – Erwin Schrödinger

Co je život? Duch a hmota

Kniha: Co je život? Duch a hmota
Autor: Erwin Schrödinger

Nakladatelství Vysokého učení technického v Brně Vutium zpřístupňuje touto knihou tři spisy Erwina Schrödingera (12. 8. 1887–4. 1. 1961): fyzikálně-biologické dílo Co je život? (1944) proslulé jasnozřivou předpovědí struktury a funkce ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >10ks - doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  410
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Vutium
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 150
Rozměr: 208 x 132 x 20 mm
Vydání: Druhé české vydání
Název originálu: Mind and matter What is life? Autobiographical sketches
Spolupracovali: Duch a hmota
K mému životu / Erwin Schrödinger
.
Vazba: Knihy - vázané
Datum vydání: 5. 4. 2019
ISBN: 978-80-214-5007-3
EAN: 9788021450073
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nakladatelství Vysokého učení technického v Brně Vutium zpřístupňuje touto knihou tři spisy Erwina Schrödingera (12. 8. 1887–4. 1. 1961): fyzikálně-biologické dílo Co je život? (1944) proslulé jasnozřivou předpovědí struktury a funkce genetického kódu, rozsáhlý fi losofi cký esej Duch a hmota (1958) založený na přírodovědném přístupu k odvěkému problému lidského bytí a koncepčně originální nástin životopisu K mému životu (1960). Myšlenkovou provázanost celé trojice refl ektuje i Doslov Václava Pačesa s výstižným přehledem zrodu a vývoje molekulární genetiky od čtyřicátých let dvacátého století až po současnost, osvětlující jak samotný Schrödingerův intelektuální výkon, tak jeho inspirativnost pro molekulárněbiologický výzkum.

Předmětná hesla
filozofie a přírodní vědy fi
lidské bytí fi
život bi
biologie bi
kvantová mechanika fy
fyzika fy
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ERWIN SCHRÖDINGER

Vysoké uãení technické v Brnû, nakladatelství VUTIUM

Co je

život?

Duch a hmota

K mému životu

Kniha přináší poprvé v českém jazyce tři spisy

Erwina Schrödingera, nositele Nobelovy ceny zafyziku: fyzikálněbiologické dílo

Co je život?

(1944) proslulé jasnozřivou předpovědí strukturya funkce genetického kódu, rozsáhlý filosofickýesej

Duch a hmota

(1958) založený na přírodo

vědném přístupu k odvěkému problému lidskéhobytí a koncepčně originální nástin životopisu K mému životu

(1960).

Myšlenkovou provázanost celé trojice reflektuje

i

Doslov

Václava Pačesa s výstižným přehledem

zrodu a vývoje molekulární genetiky od čtyři-cátých let dvacátého století až po současnost,osvětlující jak samotný Schrödingerův intelek-tuální výkon, tak jeho inspirativnost pro moleku-lárněbiologický výzkum.

Tuto stále znovu vydávanou knihu ocení nejen

fyzik, biolog, filosof a historik vědy, ale každý,kdo se zajímá o zdroje poznání a o metodologiivědy. Čtenář je vtahován do vytváření logickévýstavby formulací problémů a do nacházenízpůsobů jejich řešení. Nemá tedy k očekáváníjen faktografické poznatky a z nich plynoucí nej-výše povšechnou obeznámenost s tematikou, aleje svědkem způsobu, jímž se dochází ke zdůvod-něným zákonitostem tvořícím ucelený systém.Proto kniha nachází cestu k tak početným čtená-řům nejrůznějších zaměření a zájmů. A pokud jdeo studenty, uvádí-li se, že by měla být povinnoučetbou pro všechny bez ohledu na jejich studijníobor, je to sice nadsázka, avšak nadsázka, kterávýznam knihy dobře postihuje.


O BSAH PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ 13 Martin Černohorský a Marie Fojtíková CO JE ŽIVOT? FYZIKÁLNÍ POHLED NA ŽIVOU BUŇKU Slovo úvodem Rogera Penrose 27 Předmluva 29 1 Přístup klasického fyzika k tématu

1. Povaha tematiky a účel našeho zkoumání 33

2. Statistická fyzika. Fundamentální rozdílnost struktur 34

3. Přístup naivního fyzika k tématu 36

4. Proč jsou atomy tak malé? 37

5. Fungování organismu vyžaduje exaktní

fyzikální zákony 39

6. Fyzikální zákony spočívají na statistice atomů,

a jsou tedy jen přibližně přesné 41

7. Přesnost fyzikálních zákonů je založena na velkém

počtu atomů zúčastněných na procesu.

První příklad: Paramagnetismus 41

8. Druhý příklad: Brownův pohyb, difuze 44

9. Třetí příklad: Mez přesnosti měření 47

10. Pravidlo druhé odmocniny 48

7

OBSAH


2 Mechanismus dědičnosti

11. Očekávání klasického fyzika, zdaleka ne triviální,

se ukázalo liché 50

12. Zápis dědičného kódu (chromozomy) 52

13. Růst těla dělením buněk (mitóza) 53

14. Při mitóze se každý chromozom zdvojí 54

15. Redukční dělení (meióza) a oplození (syngamie) 55

16. Haploidní jedinci 56

17. Mimořádná relevantnost redukčního dělení 58

18. Crossing-over. Umístění vlastností 59

19. Maximální velikost genu 61

20. Geny mají jen malý počet atomů 63

21. Stálost genů 64

3 Mutace

22. ‘Skokové’ mutace – klíčové procesy přirozeného

výběru 65

23. Znaky vzniklé mutací se při plození věrně

reprodukují, tj. jsou dokonale dědičné 67

24. Lokalizace genů. Recesivita a dominance genů 69

25. Několik genetických termínů 72

26. Škodlivý účinek příbuzenského plození 73

27. Všeobecné a historické poznámky 74

28. Mutace musí být jen zřídka se vyskytující proces 76

29. Mutace indukované rentgenovým zářením 76

30. První zákon. Mutace je jednorázový proces 77

31. Druhý zákon. Lokalizace procesu 78

4 Kvantověmechanické argumenty

32. Stálost genů je klasickou fyzikou nevysvětlitelná 81

33. Stálost genů je vysvětlitelná kvantovou teorií 83

34. Kvantová teorie – diskrétní stavy – kvantové skoky 83

35. Molekuly 85

36. Stabilita molekul je závislá na teplotě 86

CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU

8


37. Matematická mezihra 87 38. První dodatek: Zanedbání jemné struktury hladin 88 39. Druhý dodatek: Izomerní molekuly 89

5 Diskuse a testování Delbrückova modelu

40. Celkový obraz dědičné substance 92

41. Jedinečnost kvantového popisu 93

42. Některé tradiční mylné koncepce 94 43. Různé ‘stavy’ hmoty 95

44. Co je opravdu důležité pro rozlišení stavů hmoty 96

45. Aperiodické pevné těleso 97 46. Rozmanitost obsahů zkomprimovaných

v miniaturním kódu 98

47. Srovnání s fakty: stupeň stability molekul;

diskontinuita mutací 99 48. Stabilita genů prošlých přirozeným výběrem 101 49. Mutanty mají někdy nižší stabilitu 101 50. Nestabilní geny ovlivňuje teplota méně

než geny stabilní 102

51. Jak rentgenové záření produkuje mutace 103

52. Účinnost rentgenového záření nezávisí

na spontánní mutabilitě 104 53. Reverzibilní mutace 104

6 Uspořádanost, neuspořádanost a entropie

54. Pozoruhodný obecný závěr z Delbrückova modelu 105 55. Uspořádanost založená na uspořádanosti 106 56. Živá hmota se vyhýbá upadnutí do rovnováhy 108

57. Živá hmota se živí ‘negativní entropií’ 109

58. Co je entropie? 110 59. Statistický význam entropie 111 60. Udržování organizovanosti odebíráním

‘uspořádanosti’ z okolí 112

Poznámka ke kapitole 6 113

OBSAH

9


7 Je život založen na zákonech fyziky?

61. Výhled na nové zákony života organismu 115

62. Přehled situace v biologii 116

63. Shrnutí situace ve fyzice 117

64. Výrazný rozdíl situace ve fyzice a v biologii 118

65. Dva způsoby vytváření uspořádanosti 120

66. Nový princip není fyzice cizí 121

67. Chod hodin 122

68. I hodinový stroj je statistický 123

69. Nernstův teorém 124

70. Kyvadlové hodiny jsou vlastně na teplotě

absolutní nuly 125

71. Vztah mezi hodinovým strojem a organismem 125

EPILOG O determinismu a svobodné vůli 127 DUCH A HMOTA 1 Fyzikální základ vědomí

Problém 135

Zkusmá odpověď 137

Etika 141 2 Budoucnost chápání světa

Biologická slepá ulička? 146

Zdánlivý soumrak darwinismu 149

Chování ovlivňuje selekci 151

Falešný lamarckismus 154

Genetická fixace návyků a dovedností 157

Nebezpečí pro intelektuální vývoj 159 CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU 10


3 Princip objektivace 162

4 Aritmetický paradox: jedinečnost ducha 17 5

5 Věda a víra 188

6 Mysterium smyslového vnímání 203

K MÉMU ŽIVOTU

AUTOBIOGRAFICKÉ ČRTY 219

DOSLOV

Václav Pačes 243

OBSAH

11


PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

Co je život?

Neví se to. Je si nepochybně sám sebe vědom,

hned jakmile je životem, ale co je, neví. ...

Není prostou hmotou, není pouhý duch. Je cosi mezi,

duch a hmota,

fenomén nesený na hmotě – duha na vodopádu, plamen.

THOMAS MANN

Kouzelný vrch – pátá kapitola, část Bádání.

1

Nakladatelství Vysokého učení technického v Brně VUTIUM

zpřístupňuje touto knihou tři spisy Erwina Schrödingera

(12. 8. 1887–4. 1. 1961): fyzikálněbiologické dílo Co je život?

(1944) proslulé jasnozřivou předpovědí struktury a funkce ge

netického kódu, rozsáhlý filosofický esej Duch a hmota (1958)

založený na přírodovědném přístupu k odvěkému problému

lidského bytí a koncepčně originální nástin životopisu K mému

životu (1960). Myšlenkovou provázanost celé trojice reflek

tuje i Doslov Václava Pačesa s výstižným přehledem zrodu

a vývoje molekulární genetiky od čtyřicátých let dvacátého

století až po současnost, osvětlující jak samotný Schrödingerův

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

13

1

Thomas Mann: Der Zauberberg. S. Fischer Verlag, Berlin 1924. Fünftes

Kapitel, Abschnitt Forschungen: „... Was war das Leben? Man wußte es

nicht. Es war sich seiner bewußt, unzweifelhaft, sobald es Leben war, aber

es wußte nicht, was es sei. ... Es war nicht materiell, und es war nicht Geist.

Es war etwas zwischen beidem, ein Phänomen, getragen von Materie,

gleich dem Regenbogen auf dem Wasserfall und gleich der Flamme.“

(Překlad MČ.)


intelektuální výkon, tak jeho inspirativnost pro molekulárněbiologický výzkum.

Slavná Schrödingerova kniha Co je život? se právem řadí mezi vědecky nejvlivnější spisy dvacátého století. Důvod je pochopitelný. Prvotním klíčem k dnešním úspěchům molekulární biologie je objasnění krystalové struktury kyseliny deoxyribonukleové (DNA). A byla to tato kniha, v níž Erwin Schrödinger mimo jiné přesvědčivě odůvodnil představu, že nositelem genetického kódu musí být makromolekula v podobě aperiodického krystalu, kterým DNA, jak se později ukázalo, skutečně je. Byl to silný podnět pro zintenzivnění výzkumu v biologických laboratořích a výrazný cíl i pro rentgenovou krystalografii, dosažený spoluprací biologů a fyziků: krystalová struktura DNA byla v roce 1953 objasněna.

2

Kniha vzbudila zájem nejen biologů, mezi nimi i Jamese Watsona (nar. 6. 4. 1928), ale i fyziků. Patřil k nim i Francis Crick (8. 6. 1916–28. 7. 2004), který se po přečtení Schrödingerovy knihy v roce 1946 rozhodl zabývat se biologickými problémy. Jeho znalost rentgenové difraktografie byla jedním z rozhodujících faktorů při objasnění struktury DNA. Zájem specialistů v rentgenové krystalografii o řešení klíčového problému, kterým krystalová struktura DNA byla, byl přirozený: rozhodujícími protagonisty byli fyzik Maurice Wilkins (nar. 15. 12. 1916) a chemička Rosalind Franklin (25. 7. 1920– 16. 4. 1958). Fyzikálně-chemické zázemí vytvářely mj. práce z okruhu fyzika Maxe Delbrücka (14. 9. 1906–9. 3. 1981),

3

CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU 14 2

Francis Crick, James Watson, Maurice Wilkins, 1953; Nobelova cena za fy

ziologii a lékařství 1962, za objevy týkající se molekulární struktury nukleových kyselin a jejího významu pro přenos informace v živých organismech. 3

Max Delbrück, Alfred Hershey, Salvador Luria; Nobelova cena za fyzio

logii a lékařství 1969, za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury virů.


Bohrova žáka, přistupujícího k řešení biologických problémů z filosofické pozice kodaňské školy.

Matematicko-fyzikální erudice má v biologickém výzkumu dříve nedoceňovaný význam. Mendelova historická práce zapadla na více než tři desetiletí nejen pro nedostatečnou publicitu, ale hlavně proto, že aplikace matematiky, byť i jen velmi jednoduché, byla tehdejší biologii zcela cizí. Ani takový duch jako Mendelův současník Darwin, jemuž poukaz na Mendelovy zákony mohl přece přijít velice vhod při zdůvodňování některých aspektů jeho vývojové teorie, se Mendelovými pracemi nezabýval – matematiku údajně neměl rád.

Na bezmála stoleté cestě od vzniku klasické genetiky (Mendel 1865, resp. 1866)

4

k molekulární genetice zrozené objas

něním struktury DNA (1953) představuje kniha Co je život? (1944) jeden z významných milníků. Je tomu tak pro její věcná, v době jejího vzniku sice ještě jen hypotetická vysvětlení stálosti genů a řady dalších jevů, avšak vysvětlení vysoce inspirativní, ovlivňující svou věrohodností práci mnoha výzkumných pracovišť, aby se nakonec tak obdivuhodně potvrdila.

Za svou pověst vděčí kniha Co je život? nejen svému obsahu, ale i způsobu podání. Fyzikálně-biologická problematika je vykládána způsobem srozumitelným i přiměřeně poučeným laikům, nemajícím hlubší fyzikální nebo biologické vzdělání. To jistě přispělo i k tomu, že byla přeložena do tolika jazyků – do němčiny (1946), italštiny (1947), ruštiny (1947),

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

15

4

Versuche über Pflanzenhybriden von Gregor Mendel. Vorgelegt in den

Sitzungen vom 8. Februar und 8. März 1865. Gedruckt in den Verhandlungen des naturforschenden Vereins in Brünn. IV. Band. Abhandlungen 1865, Brünn, 1866. Im Verlage des Vereins. S. 3–47. [Gregor Mendel: Pokusy s rostlinnými hybridy. Předloženo v zasedáních dne 8. února a dne 8. března 1865. Otištěno ve Spolkových zprávách Přírodovědného spolku v Brně. IV. svazek. Rozpravy 1865, Brno, 1866. Nákladem Spolku. S. 3–47.]


francouzštiny (1949), švédštiny (1949), japonštiny (1951), španělštiny (1976), chorvatštiny (1980), rumunštiny (1980) a možná i do dalších jazyků.

V češtině dosud nevyšel knižně žádný Schrödingerův spis.

5

Teprve tato kniha vycházející v roce 60. výročí prvního

vydání Co je život? a 46 let od prvního vydání Duch a hmota zbavuje českého čtenáře nutnosti sáhnout jen po cizojazyčném znění.

Fenomén dědičnosti se jevil právem jako zázrak i člověku s takovým vhledem do přírodního dění, jakým je tvůrce vlnové mechaniky Erwin Schrödinger. V době prvního vydání jeho slavné knihy Co je život? (1944) se už zřetelně rýsuje vznik molekulární genetiky vedoucí k hlubokému pochopení podstaty tohoto fenoménu. Jako druhý, ještě větší zázrak se Schrödingerovi jevila skutečnost, že se můžeme k pochopení složité podstaty dědičnosti vůbec propracovat. O tomto zázraku říká, že může ležet už za hranicemi lidských schopností. Má přitom na mysli pochopení přírodovědně zdůvodněné – nikoli například Hippokratovy lamarckovské nebo Aristotelovy darwinovské názory na přenášení vlastností z generace na generaci, a už vůbec ne autoritativní doktríny vzdálené jakékoli přírodovědné kritičnosti. Jde o přístup vyjádřený CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU 16 5

Brněnská samizdatová Edice Prameny vydala jako svůj první svazek v ná

kladu dvanácti strojopisných exemplářů spis Erwina Schrödingera Duch a hmota, s tiráží omezenou na údaj ‘překlad z angličtiny 1985, 107 s.’. Její redakční rada (Martin Černohorský, Milan Jelínek, Vladimír Jochmann, Jiří Müller, Miloslav Petrusek,Vladimír Turek) si vytkla za úkol vydávat překlady děl z různých humanitních a přírodovědných oborů významných autorů: Hannah Arendt, Raymond Aron, Albert Einstein, Viktor E. Frankl, François Jacob, Konrad Lorenz, Jacques Monod, Karl R. Popper, Alexis de Tocqueville aj. Tehdejší překlad eseje Duch a hmota je dílem tří brněnských fyziků, Marie Fojtíkové (kap. 2, 3, 4, 6), Martina Černohorského (kap. 1) a Jiřího Komrsky (kap. 5). Pro nynější knižní vydání Marie Fojtíková celý překlad přepracovala.


v knize Duch a hmota slovy: „... věda nikdy nic neprosazuje, věda vypovídá. Věda neusiluje o nic jiného než o pravdivé a adekvátní výpovědi o svém předmětu. Vědec prosazuje pouze dvě věci, totiž pravdu a poctivost, prosazuje je sám před sebou a i před ostatními vědci.“

Když v roce 1967 vydavatelství Cambridge University

Press poprvé připojilo ke spisu Co je život? do jednoho svazku filosofický spis Duch a hmota, nebylo to jen prosté spojení dvou úspěšných titulů. Myšlenková propojenost obou spisů nemůže čtenáři uniknout. Stačí porovnat myšlenky Epilogu, závěrečné stati knihy Co je život?, s odpovídajícími podrobnějšími pasážemi v knize Duch a hmota.

Erwin Schrödinger patří mezi největší duchy dvacátého

století. V odborných kruzích je vnímán především jako myslitel, díky němuž objev kvantování energie

6

a idea přiřazení

vlny částici

7

našly jedno ze svých nejplodnějších uplatnění

v jeho objevu a vybudování vlnové mechaniky.

8

Narozdíl od

knihy o vlnové mechanice

9

a od dvou stovek původních vě

deckých pojednání obsahově přístupných jen erudovaným fyzikům patří řada jeho přírodovědněfilosofických spisů mezi tvorbu určenou nejen specialistům, ale i širší veřejnosti: What is Life? [Co je život?] (1944), Science and Humanism. Physics

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

17

6

Max Planck, 1900; Nobelova cena za fyziku 1918, v uznání zásluh o roz

voj fyziky objevením kvant energie. 7

Louis de Broglie, 1924; Nobelova cena za fyziku 1929, za objev vlnové povahy elektronů. 8

Erwin Schrödinger, Paul Dirac, 1926; Nobelova cena za fyziku 1933, za objev nových produktivních forem atomové teorie. 9

Erwin Schrödinger: Abhandlungen zur Wellenmechanik [Pojednání k vl

nové mechanice]. Barth, Leipzig 1927. X + 169 s. – Zweite, vermehrte Auflage [Druhé, rozšířené vydání]. Barth, Leipzig 1928. X + 198 s. V dalších vydáních a překladech prostě jen Wellenmechanik [Vlnová mechanika].


of our Time [Přírodní vědy a humanismus. Fyzika naší doby] (1951), Nature and the Greeks [Příroda a Řekové] (1954), Mind and Matter [Duch a hmota] (1958), Meine Weltansicht [Můj pohled na svět] (1961). Jak ve fyzice (pokus o jednotící základ interakcí), tak ve filosofii (zastánce jednotícího principu Upanišad) se v jeho přírodovědněfilosofických knihách uplatňuje unitarismus přísně přírodovědně podložený a logicky odůvodňovaný. Přemýšlivý čtenář s opravdovým zájmem o otázky, které si tyto knihy kladou, ocení ‘schrödingerovský’ osobitý styl výkladu, který napomáhá porozumění i obtížněji pochopitelným problémům.

Kromě rozhodujícího přínosu k vývoji kvantové fyziky zasáhl Erwin Schrödinger významně do řady dalších oblastí fyziky, mj. do statistické termodynamiky a do teorie relativity. Jeho odysseovská profesionální dráha zahrnovala působení v Rakousku, Německu, Velké Británii, Itálii, Belgii, po nejdelší dobu pak (1940–1956) v irském Dublinu. Je výstižně zachycena v jeho 31stránkovém autografu Autobiographisches, nazvaném v této knize K mému životu. Je to souvislý poznámkový materiál, který prokazuje jak obsahem, tak formou záměr sepsat obsáhlejší autobiografii. Uvedené jednotlivosti jsou nejen samy o sobě zajímavé, ale jejich znalost umožňuje lecčemus ve Schrödingerových knihách lépe porozumět – čtenář tedy nepochybí, když se se Schrödingerovým autobiografickým textem seznámí ještě před čtením Co je život? a Duch a hmota.

Vydání samotného Autobiographisches Schrödinger zřejmě nezamýšlel, jak je patrno z jeho závěrečné jednověté poznámky: „Všechno, co předchází, bylo napsáno počátkem roku 1960; teď (listopad 1960) mě to sice, když to příležitostně pročítám, těší, ale – pokračovat v tom nebudu – byl by to nesmysl.“ Pro anglické vydání přeložila Schrödingerův německy psaný autograf jeho vnučka Verena; její překlad CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU 18


jsme však nepoužili, protože se nám podařilo získat laskavostí

jeho dcery paní Ruth Braunizer (žijící v Alpbachu, místě po

sledního odpočinku Erwina Schrödingera) kopii autografu.

Náš překlad zachovává záměrně povahu rukopisu i po stránce

formální – členěním textu do odstavců, podtrháváním, inter

punkcí apod., a to i tam, kde by autor při přípravě rukopisu

k tisku pravděpodobně provedl úpravy nabízející se z logiky

textu, jak tomu je např. v knize Mein Leben, meine Welt

ansicht.

10

Pro celý náš překlad platí jistě analogicky Schrödingerova

poznámka o nezanedbatelných jazykových nesnázích, uve

dená v závěru jeho Předmluvy ke knize Co je život?. Vedle

samozřejmého požadavku věcné a terminologické správnosti

bylo žádoucí zachovat i Schrödingerův styl, a to i pokud jde

o vysvětlivky, pro jejichž eventuálně užitečné rozšíření by

bylo obtížné stanovit rozsah přiměřený širokému spektru po

tenciálních čtenářů. Není jistě na závadu, jsou-li faktografické

údaje ponechány v původní podobě, tedy například počet

chromozomů u člověka 48 místo později zjištěného počtu 46.

Jde podobně jako u fyzikálních jednotek (například je uvá

děna ještě jednotka cal) o ojedinělé, z hlediska smyslu knihy

zcela nepodstatné odchylky, nevyžadující konfrontaci se sou

časným stavem. Jinak je tomu s vhledem do tehdejšího stavu

sledované problematiky pod zorným úhlem jejího dalšího vý

voje. V tomto ohledu čtenář jistě uvítá přehled vývoje až po

současnost uvedený v Doslovu Václava Pačesa a pravděpo

dobně se s ním seznámí ještě dříve, než začne s četbou celé

knihy.

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

19

10

Erwin Schrödinger: Mein Leben, meine Weltansicht. Mit einem

Vorwort von Auguste Dick. [Můj život, můj pohled na svět. S předmluvou

Augusty Dick.] Paul Zsolnay, Wien/Hamburg 1985; Diogenes, Zürich 1989.


Některé Schrödingerovy konečné formulace jsou podle jeho vlastní poznámky, zmíněné na začátku předchozího odstavce, zřejmě jiné, než jak je doporučovali angličtí lingvisté. Tím spíše se mohou některá místa překladu jevit z hlediska čistě jazykového jako ne zrovna nejšťastnější. Považovali jsme však za správné dát při zachování jazykové korektnosti přednost věcné výstižnosti, resp. přesnosti před jazykovou elegancí.

Pokud jde o molekulárněbiologickou terminologii, nám jako fyzikům ne zrovna vlastní, byla nám vodítkem kniha

11

kolektivu vedeného prof. RNDr. Stanislavem Rosypalem, DrSc., předsedou Terminologické komise pro molekulární genetiku, zřízené v roce 1984 výborem Sekce pro obecnou genetiku Čs. biologické společnosti při ČSAV. Čtenáře-nebiologa může překvapit termín ‘crossing-over’; český překlad ‘překřížení’ jsme nepoužili proto, že termín ‘crossing-over’ je kodifikován i pro česky psané texty.

Pravopisně stojí za zmínku termín ‘filosofie’. ‘Filozof’ jako pravopisnou dubletu k ‘filosof’ nepoužíváme mj. proto, že psaní se ‘z’ připouští etymologicky možný výklad spjatý s termínem ‘temnota’, tedy výklad, který je v přímém protikladu k filosofu jako milovníku moudrosti (soføq = moudrý, moudrosti milovný; zøfoq = temnota/v podzemí/);

12

proto také

v celém překladu používáme ‘filosofie’, a nikoli ‘filozofie’.

Za zmínku stojí i očíslování oddílů v knize Co je život?. Nejde o podkapitoly, ale o charakteristiku obsahu textové oblasti, kdy očíslovaný název oddílu byl Schrödingerem původně CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU 20 11

Stanislav Rosypal & kol.: Terminologie molekulární biologie. České od

borné termíny, jejich definice a anglické ekvivalenty. Vydavatel Stanislav Rosypal, Brno 2001. 281 s. 12

František Lepař: Nehomérovský slovník řeckočeský. Nakladatel Karel

Vačlena, Mladá Boleslav 1892. 1184 s. S. 500, 980.


zamýšlen jako marginálie a číslování bylo použito v některých dřívějších vydáních. Ostatně Schrödinger ve své Předmluvě upozorňuje, že každá kapitola by měla být čtena in continuo, tedy v jednom zátahu jako myšlenkový celek; mezinadpisy vložené do souvislého textu a jejich číslování mají usnadnit orientaci v textu a zjednodušit odkazy.

Jazyková spolupráce s prof. PhDr. Milanem Jelínkem, CSc., vnesla jasno do řady míst z jazykového hlediska problematických, ať už pro jejich obsah nebo pro povahu našich formulací. Upřednostnili jsme přitom nakonec většinou spíše hledisko přírodovědné. Pozastaví-li se tedy jazykovědec nad některým místem, je to s největší pravděpodobností jeden z případů, kdy jsme nedali na názor, resp. na radu profesora Jelínka; odpovědnost za takový případ padá tedy na nás, nikoli na něho. Za vysoce tvořivou atmosféru a tolerantnost při jazykových úpravách textu mu upřímně děkujeme.

V organizačních záležitostech spojených s naší překladatelskou prací a i v řadě obsahových otázek nám byla redaktorka publikace PhDr. Alena Mizerová nápomocna způsobem, který byl svou efektivní operativností vydavatelskému titulu, pro jeho poměrně složitou povahu ne zcela běžnému, velmi naprospěch. Doc. RNDr. Petru Dubovi, CSc., který dal na základě znalosti samizdatového vydání Duch a hmota k jeho knižnímu zpracování podnět, vděčí druhý svazek edice Quantum, již řídí, i za některé koncepční postřehy ovlivňující uspořádání jednotlivých celků. Oběma, doktorce Mizerové a docentu Dubovi, patří za jejich konstruktivní přístupy k naší práci náš velký dík.

Tuto stále znovu vydávanou knihu ocení nejen fyzik, biolog, filosof a historik vědy, ale každý, kdo se zajímá o zdroje poznání a o metodologii vědy. Čtenář je vtahován do vytváření logické výstavby formulací problémů a do nacházení způsobů jejich řešení. Nemá tedy k očekávání jen faktografické

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

21


poznatky a z nich plynoucí nejvýše povšechnou obeznáme

nost s tematikou, ale je svědkem způsobu, jímž se dochází ke

zdůvodněným zákonitostem tvořícím ucelený systém. Proto

kniha nachází cestu k tak početným čtenářům nejrůznějších

zaměření a zájmů. A pokud jde o studenty, uvádí-li se, že by

měla být povinnou četbou pro všechny bez ohledu na jejich

studijní obor, je to sice nadsázka, avšak nadsázka, která vý

znam knihy dobře postihuje.

Brno, září 2004 Martin Černohorský a Marie Fojtíková

Prof. RNDr. Martin Černohorský, CSc., (*1923) vystudoval fyziku na Pří

rodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabýval se především

rentgenovou difraktografií a jako dlouholetý aktivní člen Jednoty česko

slovenských matematiků a fyziků byl hlavním iniciátorem a organizátorem

řady konferencí a seminářů zaměřených na fyzikální vzdělávání. Podílel se

(1956–1967) na vybudování nynějšího Ústavu fyziky materiálů Akademie

věd ČR v Brně a s výjimkou opavského období 1992–1998, kdy byl prvním

rektorem nově založené Slezské univerzity, působí od roku 1949 trvale na

Přírodovědecké fakultě MU, v současnosti jako její statutární emeritní

profesor.

RNDr. Marie Fojtíková (*1954) vystudovala matematiku a fyziku na Příro

dovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V Ústavu přístrojové

techniky Akademie věd ČR v Brně (1980–1992) se zabývala elektronovou

optikou. Jako členka Jednoty československých matematiků a fyziků se

aktivně podílela na organizaci řady konferencí a seminářů zaměřených na

fyzikální vzdělávání. Od roku 1993 se v postavení tajemnice České konfe

rence rektorů věnuje obecné problematice vysokého školství na úrovni

ČR i EU.

CO JE ŽIVOT? • DUCH A HMOTA • K MÉMU ŽIVOTU

22


Co je

život?

Duch a hmota

K mému životu


Památce mých rodičů


Sepsáno podle přednášek konaných v únoru 1943

pod záštitou Ústavu pro pokročilá studia

Trinity College, Dublin

Překlad Martin Černohorský


SLOVO ÚVODEM

Když jsem byl počátkem padesátých let mladým studentem matematiky, nečetl jsem mnoho, ale co jsem četl – alespoň pokud jsem knihu dočetl –, bylo obvykle od Erwina Schrödingera. Jeho psaní jsem shledával vždy přesvědčivé, vyvolávající objevné vzrušení a doprovázené výhledem na zcela nové chápání záhadného světa, v němž žijeme. Žádný z jeho spisů nepředčí v tomto ohledu jeho stručné klasické dílo Co je život?, které patří – jak nyní vidím – nepochybně mezi nejvlivnější vědecké spisy tohoto století. Je to působivý pokus pochopit některé z podstatných záhad života; pokus fyzika, jehož vlastní hluboký jasnozřivý vhled se tolik zasloužil o změnu našeho chápání světa. Kniha je psána přes svůj interdisciplinární záběr, v tehdejší době neobvyklý, se sympatickou, a zároveň odzbrojující skromností, na úrovni, která ji zpřístupňuje i neodborníkům a mládeži s aspiracemi na povolání vědce. Přitom však zároveň i mnozí vědci, jako J. B. S. Haldane a Francis Crick, kteří obohatili biologii o zásadní díla, přiznali, že je značně ovlivnily dalekosáhlé ideje (byť s nimi ne vždy plně souhlasí), které předkládá tento zcela originálně uvažující, hluboce přemýšlivý fyzik.

Podobně jako u mnohých děl, která měla neobyčejně velký vliv na lidské myšlení, ukazuje se i zde, že jakmile jsou myšlenky jednou pochopeny, znějí jako téměř samozřejmá pravda; přesto však stále ještě až příliš mnoho lidí, kteří by měli být

27

SLOVO ÚVODEM


věcí lépe znalí, je slepě ignorují. Jak často ještě slyšíme, že

kvantové efekty mají při studiu biologie jen malý význam,

nebo dokonce, že jíme proto, abychom získali energii? To jen

zdůrazňuje trvající význam, který pro nás Schrödingerovo dílo

Co je život? dodnes má. Je opravdu proč je číst, a proč je číst

opakovaně!

8. srpna 1991 Roger Penrose

CO JE ŽIVOT?

28


PŘEDMLUVA

O vědci se předpokládá, že má široké a hluboké znalosti, získané vlastní tvůrčí činností jen v určité konkrétní oblasti, a proto se obvykle očekává, že nebude psát o tematice, kterou dokonale neovládá. Považuje se to za noblesse oblige. Budiž mi dovoleno nechat pro daný účel stranou noblesse, pokud o ni vůbec jde, a cítit se osvobozen od závazku, který k ní patří. Mým ospravedlněním jsou následující fakta:

Od svých předchůdců jsme zdědili silnou touhu po uceleném, všeobjímajícím vědění. Samotný název nejvyšších vzdělávacích institucí nám připomíná, že už od antických dob se po celá staletí jedině univerzální hledisko těšilo plné vážnosti. Avšak rozrůstání mnoha rozmanitých vědních oblastí jak do šířky, tak do hloubky v posledních více než sto letech nás postavilo před poněkud zvláštní dilema. Jasně cítíme, že teprve teď začínáme získávat spolehlivý materiál pro stmelení všech našich poznatků v jeden celek; avšak současně s tím se stalo pro jednu mysl téměř nemožné dokonale zvládnout více než jen jeho malou specializovanou část.

Nevidím z tohoto dilematu jiné východisko (nemá-li náš nejvlastnější záměr vzít provždy zasvé), než že se někteří z nás odvážně pustíme do syntézy faktů a teorií, byť v některých případech se znalostmi jen převzatými a neúplnými – a s rizikem, že se těžce zmýlíme.

Tolik na mé ospravedlnění.

PŘEDMLUVA

29


Jazykové nesnáze nejsou zanedbatelné. Mateřština je jako dobře padnoucí oblečení a člověk je vždycky trochu nesvůj, když se nemůže obléct přímo do něho a musí si vzít na sebe něco jiného. Mé díky nechť přijmou Dr Inkster (Trinity College, Dublin), Dr Padraig Browne (St Patrick’s College, Maynooth) a v neposlední řadě pan S. C. Roberts. Byli postaveni před velmi obtížný úkol přezkoušet moje nové oblečení, a před ještě větší problém při mé občasné neochotě vzdát se některé mé vlastní ‘originální’ fazony. Pokud něco z této ‘originality’ odolalo snahám mých přátel poněkud ji potlačit, padá to na moji hlavu, nikoli na jejich.

Nadpisy početných oddílů byly původně zamýšleny jako shrnující hesla uvedená jako poznámky na okraj; text každé kapitoly by měl být čten bez přerušení jako celek, in continuo. Dublin, září 1944 E. S. CO JE ŽIVOT? 30


Homo liber nulla de re minus quam de morte cogitat;

et ejus sapientia non mortis sed vitae meditatio est.

SPINOZA, Ethika, P. IV, Prop. 67.

O ničem nepřemýšlí svobodný člověk méně než o smrti;

jeho moudrost spočívá v tom, že nepřemýšlí o smrti,

ale o životě.

Baruch (Benedictus) de Spinoza (24. 11. 1632 – 21. 2. 1677):

Ethika ordine geometrico demonstrata. Parts IV, Propositio 67.

[Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii. Část IV, Teze 67.]

31

PŘEDMLUVA


K APITOLA 1

PŘÍSTUP KLASICKÉHO FYZIKA K TÉMATU

Cogito, ergo sum.

DESCARTES

1. Povaha tematiky a účel našeho zkoumání

Tato knížka vznikla z cyklu přednášek pro veřejnost, které konal teoretický fyzik pro publikum asi čtyř set posluchačů, jež v průběhu cyklu vpodstatě neprořídlo, přestože bylo na jeho začátku varováno, že témata přednášek jsou obtížná a že přednášky nelze označit jako populární, byť nejobávanější výzbroj fyzika, matematická dedukce, zůstane téměř nepoužita. Ne proto, že by šlo o věci natolik jednoduché, že mohou být vyloženy bez matematiky, ale že jsou naopak příliš komplikované, než aby se jich mohla matematika zmocnit. Jiná okolnost, která mohla vzbuzovat zdání populárnosti, byla snaha přednášejícího vyložit základní ideu, pohybující se na pomezí mezi biologií a fyzikou, srozumitelně oběma, jak fyzikovi tak biologovi.

Vpodstatě jde totiž v celé knize přes rozmanitost pojednávaných témat o objasnění jen jedné jediné myšlenky – o stručné stanovisko k jedné rozsáhlé, důležité otázce. Abychom nesešli ze zamýšlené cesty, může být užitečné nastínit nejprve velmi stručně plán postupu.

1 – PŘÍSTUP KLASICKÉHO FYZIKA K TÉMATU

33


Ta rozsáhlá, důležitá, široce diskutovaná otázka zní:

Do jaké míry může procesy, které probíhají v prostoru a čase v prostorově vymezeném živém organismu, vysvětlit fyzika a chemie?

Předběžnou odpověď, o jejíž podrobný výklad a zdůvodnění se tato knížka pokouší, můžeme shrnout takto:

Skutečnost, že se dnešní fyzika a chemie jeví jako neschopné tyto procesy vysvětlit, není rozhodně důvod k pochybování, že je těmito vědami vysvětlit lze.

Tato věta by byla jen zcela triviální poznámkou, měla-li by pouze vzbuzovat naději, že se v budoucnu dosáhne něčeho, čeho se v minulosti nedosáhlo. Její význam je však mnohem širší, a to proto, že dosavadní neschopnost lze plně zdůvodnit. 2. Statistická fyzika. Fundamentální rozdílnost struktur

Díky důmyslné práci biologů, hlavně genetiků, v posledních třiceti či čtyřiceti letech je totiž o tom, jak ve skutečnosti vypadá hmotná struktura organismů a jak organismy fungují, dnes už dost známo, aby bylo možno nejen konstatovat, že je nad možnosti dnešní fyziky a chemie vysvětlit, co se uvnitř živého organismu děje, ale také zároveň zevrubně vyložit, proč tomu tak je.

Uspořádání atomů v životně důležitých částech organismu a vzájemná souhra těchto uspořádání jsou fundamentálně odlišné od oněch uspořádání atomů, která fyzici a chemici dosud experimentálně a teoreticky zkoumali. Odlišnost, o které jsem právě řekl, že je fundamentální, je však takového druhu, že se může snadno leckomu zdát nevýznamná, rozhodně ne však fyzikovi, který ví, že zákony fyziky a chemie jsou veskrze statistické povahy.

1

Právě s ohledem na statistické hledisko je

struktura životně důležitých částí živých organismů tak záCO JE ŽIVOT? 34


sadně odlišná od struktury každého kousku hmoty, kterým jsme se my fyzici a chemici v našich laboratořích fyzicky a u psacího stolu duševně vůbec kdy až dosud zabývali.

2

Je té

měř nemyslitelné, že by se takto objevené zákony čirou náhodou mohly hodit bezprostředně i pro chování systémů, které nemají strukturu, z níž se při formulaci zákonů vycházelo.

Nelze očekávat, že ‘statistickou strukturou’ daná odlišnost popsaná tak abstraktně, jak jsem to právě udělal, bude nefyzikovi snadno pochopitelná, natož že by si uvědomil její závažnost. Aby to bylo srozumitelnější a abych výklad oživil a zpestřil, dovolte mi uvést už teď něco, co bude vysvětleno mnohem podrobněji až později, totiž že pro nejpodstatnější část živé buňky – chromozomové vlákno – se hodí název aperiodický krystal. Ve fyzice jsme se dosud zabývali jen periodickými krystaly. Pokorná mysl fyzika v nich vidí velice zajímavé a vysoce komplikované objekty, jedny z nejvíce fascinujících a nejsložitějších struktur hmoty, které neživá příroda předkládá jeho důvtipu k řešení. Avšak ve srovnání s aperiodickými krystaly jsou periodické krystaly nakonec dost jednoduché, až fádní. Je to podobný rozdíl jako mezi obyčejnou tapetou se vzorcem, který se v pravidelné periodicitě stále opakuje, a výšivkou, jež je mistrovským dílem typu Rafaelova gobelínu, v němž nejde o monotónní opakování, ale o pečlivě propracovanou, koherentní, smysluplnou konstrukci vytvořenou velkým mistrem.

Když jsem označil periodický krystal jako jeden z nejsložitějších objektů, které fyzik zkoumá, měl jsem na mysli čistou

1 – PŘÍSTUP KLASICKÉHO FYZIKA K TÉMATU

35

1

Tato charakteristika odlišnosti se může zdát poněkud příliš všeobecná.

Diskusi musíme odložit na konec knížky (oddíly 66 až 71). 2

Toto hledisko bylo zdůrazněno ve dvou vysoce inspirativních článcích, je

jichž autorem je F. G. Donnan, Scientia, XXIV, no. 78 (1918), 10 (‘La science physico-chimique décrit-elle d’une fac,on adéquate les phénome`nes biologiques ?’); Smithsonian Report for 1929, p. 309 (‘The mystery of life’).


fyziku. Avšak organická chemie je svým zkoumáním stále složitějších molekul mnohem blíže onomu ‘aperiodickému krystalu’, který je podle mého názoru hmotným nositelem života. A proto není divu, že příspěvky organického chemika k problému života jsou značné svým rozsahem a důležité svou povahou, zatímco fyzik nepřispěl téměř ničím. 3. Přístup naivního fyzika k tématu

Když jsme tedy vyložili velice stručně obecnou myšlenku – nebo spíše konečný cíl – našeho zkoumání, dovolte mi popsat plán postupu.

Navrhuji nejprve objasnit to, co byste mohli nazvat ‘představy naivního fyzika o organismech’, to jest představy, které mohou vzniknout v mysli fyzika, který se znalostí své vědy a speciálně i jejích statistických základů začíná přemýšlet o organismech a o tom, jak se chovají a jak fungují, a který se sám sebe poctivě ptá, může-li na základě svých znalostí a z pozice své poměrně jednoduché, jasné a prosté vědy k otázce závažně přispět.

Ukáže se, že může. Následujícím krokem musí být srovnání jeho teoreticky předjímaného dění s biologickými fakty. A tu se ukáže, že je třeba jeho představy – jakkoli vypadají vcelku rozumně – značně poopravit. Takto se budeme postupně přibližovat ke správnému pohledu – nebo, vyjádřeno skromněji, k pohledu, který nabízím jako správný já.

I kdyby byl tento můj přístup plně oprávněný, nevím, je-li skutečně přístupem nejlepším a nejjednodušším. Ale zkrátka a dobře, tak jsem postupoval. Tím ‘naivním fyzikem’ jsem byl já sám. A nenašel jsem žádnou lepší nebo přímější cestu směřující k cíli než tu svou vlastní, klikatou. CO JE ŽIVOT? 36


4. Proč jsou atomy tak malé?

Dobrá metoda, jak objasnit ‘představy naivního fyzika’, je začít trochu zvláštní, až komickou otázkou: Proč jsou atomy tak malé? Začneme tím, že jsou skutečně velmi malé. Každý malý předmět každodenní potřeby jich obsahuje ohromný počet. Bylo vymyšleno mnoho příkladů, jak o tom posluchače přesvědčit, není však působivějšího nad ten, který použil Lord Kelvin: Dejme tomu, že byste mohli označit jednotlivé molekuly ve sklenici vody; pak byste obsah sklenice vylili do oceánu a zamíchali jím tak důkladně, aby se označené molekuly rozmístily rovnoměrně po sedmi mořích; naberete-li si pak kdekoli v oceánu sklenici vody, najdete v ní asi sto vašich označených molekul.

3

Skutečné velikosti atomů

4

leží přibližně mezi 1/5 000

a 1/2 000 vlnové délky žlutého světla. Toto srovnání má svůj význam, protože vlnová délka udává přibližně rozměry nejmenších částic, které jsou mikroskopicky ještě pozorovatelné. Z toho je vidět, že taková částice obsahuje stále ještě tisíce milionů atomů.

Teď však k naší otázce: Proč jsou atomy tak malé?

1 – PŘÍSTUP KLASICKÉHO FYZIKA K TÉMATU

37

3

Nenašli byste přirozeně přesně 100 (i kdyby to byl výsledek přesného vý

počtu). Našli byste možná 88 nebo 95 nebo 107 nebo 112, ale velmi nepravděpodobně mnohem méně, řekněme 50, nebo mnohem více, například 150. Dá se očekávat ‘odchylka’ nebo ‘fluktuace’ řádu odmocniny ze sta, tj. deset. Statistik to vyjádří konstatováním, že byste našli 100 ± 10. Tuto poznámku je možno ponechat v tuto chvíli bez povšimnutí, odkaz na ni se však objeví později, jako příklad statistického zákona druhé odmocniny. 4

Podle dnešních představ nemá atom ostré ohraničení, takže ‘velikost’

atomu není pojem, který by se dal dobře definovat. Můžeme ji však položit rovnu vzdálenosti nebo, chcete-li, nahradit ji vzdáleností mezi středy sousedních atomů v pevné látce nebo v kapalině – nikoli v plynu, kde je jejich vzdálenost za normálního tlaku a teploty zhruba desetkrát větší.


Tato otázka je zřejmě zavádějící. Nejde v ní totiž ve skutečnosti o velikost atomů. Týká se velikosti organismů, zvláště velikosti našich vlastních tělesných já. Atom je skutečně malý, když jej poměřujeme naší běžnou jednotkou délky, řekněme yardem nebo metrem. V atomové fyzice je zvykem používat takzvaný ångström (značka Å), což je desetina miliardtiny metru, tedy v desetinném zápisu 0,000 000 000 1 metru. Atomové poloměry se pohybují mezi 1 a 2 Å. No a naše běžné jednotky – ve srovnání s nimiž jsou atomy tak malé – mají úzkou vazbu právě na velikost našich těl. Existuje historka, která zavedení yardu přisuzuje smyslu pro humor jednoho anglického krále. Když se ho jeho rádcové ptali, jakou jednotku míry přijmout, upažil a řekl: „Vezměte to od středu mé hrudi ke konečkům prstů, to bude ono.“ Ať už se to stalo nebo ne, historka je pro náš účel příznačná. Král chtěl zřejmě ukázat délku srovnatelnou s velikostí vlastního těla; bylo mu jasné, že cokoliv jiného by bylo velmi nepraktické. Fyzik i při všech svých sympatiích k jednotce ångström přece jen raději slyší, že na nový oblek potřebuje šest a půl yardu tvídu, a ne, že ho potřebuje šedesátpět tisíc milionů ångströmů.

Protože je tedy jasné, že v naší otázce jde ve skutečnosti o poměr dvou délek – rozměr našeho těla a rozměr atomu –, a protože z hlediska nezávislé existence je priorita nesporně na straně atomu, je správné znění otázky toto: Proč musejí být naše těla ve srovnání s atomem tak velká?

Dovedu si představit, že leckterému zanícenému studentu fyziky nebo chemie je možná líto, že každý z našich smyslových orgánů (vytvářející více nebo méně podstatnou část našeho těla, takže – z hlediska velikosti zmíněného poměru – se sám také skládá z nesčetných atomů) je příliš robustní, než aby na něj náraz jediného atomu mohl účinně zapůsobit. Nemůžeme vidět, cítit nebo slyšet jednotlivé atomy. Naše hypotézy o těchto věcech mají velice daleko k tomu, co naše obCO JE ŽIVOT? 38


ERWIN SCHRÖDINGERCo je život?/Duch a hmota/K mému životu

„Schrödingerovo psaní jsem shledával vždy přesvědčivé,vyvolávající obje

vné vzrušení a doprovázené výhledem na

zcela nové chápání záhadného světa, v němž žijeme.Žádný z jeho spisů nepředčí v tomto ohledu jeho stručnéklasické dílo

Co je život?

, které patří

nepochybně mezi

nejvlivnější vědecké spisy 20. století. ... Je opravdu proč ječíst, a proč je číst opakovaně!“

Roger Penrose

„Kniha

Co je život?

má jen zdánlivě význam pouze histo

rický. Přečíst by si ji měl každý, kdo se chce poučit o tom,jak logicky myslet a jak stavět myšlenkové konstrukcelogicky správným postupem. ...Erwin Schrödinger v této knize s obdivuhodnou jasno-zřivostí nastiňuje molekulární a vlastně atomární vztahy,které tvoří základy dědičnosti. ...Duch a hmota

je spis filosofický, který je ale narozdíl od

některých spisů jiných filosofů srozumitelný a založenýna racionálním uvažování fyzika. ... Proto se čte přírodo-vědně vzdělanému člověku tak snadno.“

Václav Pačes

„Chronologicky uspořádaný životopis ... je alespoň pro mnejednou z nejnudnějších věcí, protože přece v každém životějsou zajímavé nejvýš jednotlivé zážitky nebo postřehy ...... v soukromém životě jsem zamýšlel věnovat se vícefilosofii (právě jsem poznával s velkým nadšením Schopen-hauera, který mě uvedl do jednotící teorie Upanišad).... patřím k teoretikům, kteří z přímé zkušenosti vědí, očpři měření jde. Myslím, že by prospělo, kdyby takovýchteoretiků bylo víc.“

Erwin Schrödinger

Erwin Schrödinger (12. 8. 1887 – 4. 1. 1961)

patří mezi největší duchy dvacátého století. V širo-kých odborných kruzích je vnímán předevšímjako myslitel, díky němuž Planckův objev kvanto-vání energie (1900; Nobelova cena 1918) a deBroglieho idea přiřazení vlny částici (1924; Nobe-lova cena 1929) našly své společné místo v jehopřevratné teorii vlnové mechaniky (1926; Nobe-lova cena 1933).

Kromě rozhodujícího přínosu k vývoji kvantové

fyziky zasáhl E. Schrödinger významně do řadyoblastí fyziky, mj. do statistické termodynamikya do teorie relativity. Jeho odysseovská profesio-nální dráha zahrnovala působení v Rakousku,Německu, Velké Británii, Itálii, Belgii, po nejdelšídobu pak v irském Dublinu (1940–1956).

Schopnost srozumitelně vyložit i náročnější

problémy je společnou charakteristikou jehoknih

What is Life?

(1944),

Science and Humanism

.

Physics of Our Time

(1951),

Nature and the Gr

eeks

(1954),

Mind and Matter

(1958) nebo

Meine

Weltansicht

(1961), a nakonec i jeho pozůstalost

ního autografu

Autobiographisches

(1960).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.