načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Co by se kovbojkám stávat nemělo - Kamila Nováková

Co by se kovbojkám stávat nemělo

Elektronická kniha: Co by se kovbojkám stávat nemělo
Autor:

Příběh určený nejen pro milovníky koní. V první části „Co by se kovbojkám stávat nemělo“ autorka s notnou dávkou sebeironie, humoru a noblesy líčí své životní peripetie, jako ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  95
+
-
3,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Eva Hölzelová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 222
Rozměr: 18 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-3926-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autobiografické příběhy a zamyšlení autorky, která svůj život věnovala koním a jejich chovu. V první části knihy autorka líčí své životní peripetie, jako studia na zemědělské škole, práci na koňském statku, stavbu rodinného domu ve městě, který zanedlouho po dokončení celá rodina opouští, aby se přestěhovala do zchátralé samoty v horách. V lůně horské přírody si autorka splní svůj celoživotní sen, a to mít vlastní koně. Vypráví o chovu těchto ušlechtilých zvířat, jejich povaze, hierarchii ve stádě. V okamžiku, kdy se zdá, že už nemůže být ničím ohrožena, „kovbojka“ onemocní leukémií. Ale ani v této situaci autorku neopouští smysl pro humor, tentokráte zatraceně černý. V druhé části knihy „Co se šušká na pastvinách“ přidává autorka „koňské“ historky, vtipné kapitoly „Rozdíl mezi koněm a kolem“ či „Rozdíly mezi chovem koní a mužů“. Pro laiky obohacující je rozdělení „koňácké veřejnosti“ či popisy jednotlivých plemen koní.

Popis nakladatele

Příběh určený nejen pro milovníky koní. V první části „Co by se kovbojkám stávat nemělo“ autorka s notnou dávkou sebeironie, humoru a noblesy líčí své životní peripetie, jako studia na zemědělské škole, práci na koňském statku, stavbu rodinného domu ve městě, který zanedlouho po dokončení celá rodina opouští, aby se přestěhovala do zchátralé samoty v horách. V lůnu horské přírody si autorka splní svůj celoživotní sen, a to mít vlastní koně. Poutavě vypráví o chovu těchto ušlechtilých zvířat, jejich povaze, hierarchii ve stádě. To vše doprovázeno tvrdou prací a také finančními problémy, neboť není snadné skloubit sedlačení a péči o rodinu. Vyprávění prodchnuté romantikou, láskou k přírodě a všemu živému. V okamžiku, kdy se zdá, že už nemůže být ničím ohrožena, „kovbojka“ onemocní leukémií. Ale ani v této těžké životní situaci autorku neopouští smysl pro humor, tentokráte zatraceně černý. A díky tomuto nezdolnému a optimistickému pohledu na svět se jí podaří nemoc porazit. V druhé části knihy „Co se šušká na pastvinách“ přidává autorka „koňské“ historky, vtipná a originální je kapitola „Rozdíl mezi koněm a kolem“ či „Rozdíly mezi chovem koní a mužů“. Unikátní a pro laiky bezesporu obohacující je rozdělení „koňácké veřejnosti“ či popisy jednotlivých plemen koní.

Předmětná hesla
Nováková, Kamila
Chovatelky -- Česko
Koně
Zařazeno v kategoriích
Kamila Nováková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Co by se kovbojkám

stávat nemělo

Kamila

Nováková


Vydavatelství Hölzelová Eva

Text © Kamila Nováková

Tvorba obálky © René Van ěk

Ilustrace © Martina Aulehlová

Fotografie © Pavel Vrána

ISBN: 978-80-87739-33-4

OBSAOBSAOBSAOBSAHHHH Co by se kovbojkám stávat nemělo | ................................................................................................ 7777

Úvod |............................................................................................................................................................................................................................................................................................ 9999

Co by se kovbojkám stCo by se kovbojkám stCo by se kovbojkám stCo by se kovbojkám stávat nemělo ávat nemělo ávat nemělo ávat nemělo |||| .................................................................... 10101010

Jak to všechno začalo | ............................................................................................................................................................................ 11111111

Jak jsem chtěla, a nechtěla být holka od koní | ........................ 17171717

Jak jsem patřila mezi trampy | ................................................................................................................................ 22222222

Jak vznikal můj odpor k hrabavé drůbeži | ................................................ 29292929

Jak jsem se snažila hrát na kytaru | ................................................................................................ 36363636

Jak jsem se zařadila mezi inteligenty |................................................................................ 39393939

Nástrahy trempinku | .................................................................................................................................................................................... 43434343

Bouřka a její následky | ........................................................................................................................................................................ 47474747

Jak jsem šla pryč z města | ........................................................................................................................................................ 51515151

Koňský život | ................................................................................................................................................................................................................................ 55555555

Jak se žilo na statku | ........................................................................................................................................................................................ 60606060

Jak se rodí hříbátka | ........................................................................................................................................................................................ 65656565

Jak jsem si hrála na vzornou hospodyni | ............................................................ 70707070

Stinné stránky jara | ............................................................................................................................................................................................ 74747474

Velíškovo vyprávění | ................................................................................................................................................................................ 77777777

Dost bylo romantiky | ................................................................................................................................................................................ 79797979

Mám doma kovboje! | .................................................................................................................................................................................... 85858585

Hurá na samotu! | ............................................................................................................................................................................................................ 90909090


Jak jsem se ztratila | ................................................................................................................................................................................................ 94949494

Nejsme tu sami | ............................................................................................................................................................................................................ 102102102102

A zase ty slepice | .................................................................................................................................................................................................... 106106106106

Výlet do westernového městečka | ........................................................................................ 112112112112

Jeden kovboj je málo | ........................................................................................................................................................................ 117117117117

Naše první louka | ................................................................................................................................................................................................ 124124124124

Jak vyzrát na počasí | ................................................................................................................................................................................ 128128128128

Jak kovboj nevyužil kolt | ................................................................................................................................................ 132132132132

Smutný plyšový koníček | ................................................................................................................................................ 136136136136

Jak jsme prošvihli důležitý okamžik | ........................................................................ 138138138138

Kovboj číslo 3 | .................................................................................................................................................................................................................... 142142142142

Vítání jara | ........................................................................................................................................................................................................................................ 146146146146

Tohle by se kovbojkám stávat nemělo | ............................................................ 149149149149

Jak na tom jsem | ........................................................................................................................................................................................................ 154154154154

Co se šušká na pastvináchCo se šušká na pastvináchCo se šušká na pastvináchCo se šušká na pastvinách |||| ............................................................................................................................ 164164164164

O Veverce | ........................................................................................................................................................................................................................................ 165165165165

Z Veverčina zápisníku | ............................................................................................................................................................ 168168168168

Pohádka o začarované zemi | ............................................................................................................................ 172172172172

Pohádka o Jakubových počtech | .................................................................................................... 174174174174

Pohádka o trpasličím trápení | .................................................................................................................... 179179179179

Před šestým dnem | ........................................................................................................................................................................................ 182182182182

Rozdíly mezi koněm a kolem | .................................................................................................................... 187187187187


Skupiny a podskupiny „koňácké“ veřejnosti | ........................ 190190190190

Rozdělení koní | ............................................................................................................................................................................................................ 198198198198

Rozdíly mezi chovem koní a mužů | ................................................................................ 210210210210


7

Co by se kovbojkám stávat nem ělo ||||

Jestliže jste stav ěli vzdušné zámky (v p řípad ě

kovbojek spíše vzdušné maštale), není vašepráce ztracena, pokud pod n ě postavíte základy.

O tom je má kniha.

Před n ějakým časem mi léka ři diagnostikovali leukémii. Suše mi oznámili, že se v mé krvi povaluje 80 procent dokonale zblblých zhoubných bun ěk.

Za čala jsem psát knihu, abych zam ěstnala bu ňky mozkové. M ůj život je zvláštní už tím, že se všechny mé sny plní.

Přála jsem si kovboje za muže. Mám ho. Na třídní sch ůzky našich d ětí nosí kovbojský klobouk a kovbojské boty sundává jen v p řípad ě otev řené zlomeniny holenní kosti.

Přála jsem si kon ě. Momentáln ě jich máme osm, o hnoji se mi kolikrát i zdává.

Cht ěla jsem velký pozemek, vlastníme p řes 50 hektar ů. Jsem tedy nefalšovaná kovbojka. I když mluvím česky a žiji v drsném bruntálském kraji na Morav ě. Má kniha je hlavn ě o koních a lidech kolem nich.

Popisuji skute čné p říb ěhy o ko ňských miláčcích a o ko ňských potvorách. Píši o h říbátkách, o zázraku zrození a o smrti. Píši o mén ěsympatických zví řatech, jako jsou slepice, myši, blechy, klíš ťata a jiné breberky.

Tu jsou mé stránky kapku umazané od krve. V drsné kapitole o porážce dr ůbeže krev te če proudem a kapitola o našich za čátcích podnikání s hejnem p ěti set slepic je pon ěkud hororová.

Nabízím i poetické stránky o krásné a drsné přírod ě našich hor.

Píši o své lásce k práci, která je rok co rok stejná, a p řece tolik jiná, o práci soukromého zem ědělce, o práci chovatele koní.

Vzpomínám pochopiteln ě i na základní a st řední školu. Na mé psy, mé ko čky, mé lásky. Toulání se krajem s rodinou, s trampy a s kytarou.

Snažím se své p říb ěhy podat s nadhledem, humorem a ironií tak, jak je vymyslel sám život.

Má kniha je o kráse a pestrosti oby čejněneoby čejného života v naší nádherné zemi, na rozhraní dvou staletí.

Kamila Nováková

Úvod ||||

Zoufalí lidé d ělají zoufalé v ěci. Jsem já zoufalá? Nepochybn ě. Taky trochu vystrašená. Dost vystrašená. Nemám ráda nemoci a nemocnici. Nikdy jsem nemarodila. Jednou jsem m ěla zlomenou ruku. Párkrát zlomené srdce. Ruku mi páni dokto ři srovnali a zasádrovali b ěhem hodinky. Bolelo to. Zlomené srdce vylé čil čas. Nemám zkušenost se žádným dlouhým pobytem v nemocnici.

Jsem tu zav řená dva m ěsíce. Sama na pokoji. Co já budu d ělat? Je tu televize, rádio, telefon, stojan na kapa čky, postel, stole ček, k řeslo,rotoed, sprcha, umývadlo a záchod. Jedno okno a dve ře.

Oknem se ke mn ě nikdo nedostane. T řetípatro je t řetí patro. Dve řmi jen páni dokto ři a sest řičky, pe čliv ě vydezinfikovaní, ve speciálních pláštích. Na obli čejích mají roušky jako orientální tane čnice. Říká se tomu box. Vid ěla jsem v život ě hodn ě box ů. Von ělo v nich seno. Tady je cítit dezinfekce. Bydleli v nich kon ě. Tady bydlím já a (jak doufám) do časn ě moje rakovinné bu ňky.

Jde do tuhého. Zrekapituluji tedy sv ůj život.

10

Co by se kovbojkám stávat nem ělo ||||

Jak to všechno za čalo ||||

„Kovboj je chlapec, co pase krávy!‘‘ řekla paní u čitelka, ale já v ěděla, že se plete. Spletla se už jednou na za čátku školního roku.

Jako vykuleného prv ňáčka m ě vytáhla z lavice k umývadlu a poru čila: „Umyj si o či a obo čí! Tak malá holka se p řece nem ůžemalovat a do školy už v ůbec ne.“

„Já se, prosím, nemaluji,‘‘ zašeptala jsemnesm ěle.

Paní u čitelka rejdila po mém obli čeji mokrou houbou a snažila se smýt to, co smazat prost ě nešlo. Byla to blondýna. Řasy m ěla tak sv ětlé, že nebyly vid ět. Možná mi trošku závid ěla.

Velmi to na m ě tenkrát zap ůsobilo. Dodnes se nemaluji. Kolik pen ěz já kv ůli paní u čitelce ušet řila za řasenky, pud řenky a rt ěnky. Jsem jí vd ěč ná!

Byla to typická blondýnka. Ty, jak známo, rozumu moc nepobraly. Kovboj nem ůže být oby čejný pasá ček krav! Je to krásný urostlý muž s uhran čivýma o čima, šlachovitým a pružným tělem a rukama, co dovedou skály lámat, ale i pěkn ě pohladit. Jak dívku, tak svého kon ě.

Kovboj má kon ě a dovede skv ěle jezdit. Umí také hrát na hudební nástroj. Kytaru, pochopiteln ě. Piano ani basu by na koni tahat nemohl. Musí mít kytaru, aby mohl p ři krásném romantickém západu slunce ze svého o ře sesko čit.

A pak, zatímco na kon ě, stejn ě jako na kovbojský klobouk (protože kovboj bez klobouku není kovboj), bude dopadat poslední slune ční paprsek, kovboj bude hrát tklivou píse ň: „Když v Laredu tenkrát jsem ulicí brouzdal, když v Laredu tenkrát jsem poprvé byl, já kovboje zahlíd, byl p řikrytej plátnem, tím b ělou čkým plátnem, co studí jako jíl. Já v sedle si za chvíli navykl pití, já v sedle se t ěšíval na každej flám. Chyt jsem se party, ta hrávala karty, te ď v prsou mám kulku a umírat mám.“

To je kovboj, paní u čitelko! Vy mně budete něco vykládat. Pasá ček krav. Houby!

Jednoho pasá čka jsem znala, chodil v holínkách a špinavé košili, ani nebyla kostkovaná. Bydlel na Beskydech. Často jsem tam jezdívala na prázdniny. Pamatuji si, jak nás nachytal, když jsme s kamarádem myli auto v potoce.

Křičel: „Nešpi ňte potok! Pijí z n ěj mé krávy!“

Byl to první ekolog, se kterým jsem sesetkala. Zbyte čně p řísný ekolog. Naše autí čko m ělo jen 30 cm.

Les na Beskydech krásn ě von ěl a von ěly i ty krávy. Sbírali jsme houby a bor ůvky, objevovali nové cesty a paseky. Koupali se v ukrutn ě studené vod ě. Lepší prázdniny jsem si nemohla přát.

Nevím, zda se tento zp ůsob rekreace zamlouval i mým rodi čů m. Zásoby jídla táhli na vlastních zádech dobrou hodinu cesty od autobusové zastávky, poslední to výspy civilizace. Va ření probíhalo na pravých kamnech, do kterých se p řikládalo d řevem, které se muselo nařed nanosit z lesa.

Dosp ělí se nevlá čeli s plnými batohy a taškami jen na chatu. Ani jediná bor ůvka, malina nebo ostružina (a už v ůbec ne houba), co tenkrát na Beskydech vyrostla, nep řišla nazmar. Vše se sesbíralo, dovleklo dom ů a pe čliv ě zpracovalo. Něco bylo nutno zakonzervovat dokonce p římo na chat ě. Bývaly to ko řistnické výpravy,podobné výstup ům na Ču-mu-lang-mu.

Dlouho p řed cestou se promýšlela strategie. Kdo co unese a ponese a v čem. Jednou se babi čka vytasila s taškou na kole čkách, že prý ji potáhne za sebou. Kole čka, zjevn ě konstruována pouze na m ěstský provoz, nevydržela první srážku s ko řenem a upadla. Kabela m ěla dobrých 50 kg. Babi čka dál state čně táhla bezkoleček. Na lesní cest ě z ůstával solidní ka ňon. Párkrát jí taška spadla, cukr se vysypal na cestu a mravenci se radovali. Za dešt ě jsme bývali celí mok ří a zablácení až za ušima.

Ptala jsem se: „Jsou to mí drazí p říbuzní,nebo jen jejich odlitky z bahna?“

Pakliže byla cesta suchá, zaléval nás pot. Tašky a batohy bývaly p ři zpáte ční cest ě pln ější a t ěžší. Tak byla, za cenu krve a potu, ta krása les ů a hor zav řena do skleni ček. Mohli jsme z nich čerpat sílu po celý p říští rok.

Pro jakousi malichernost (byla blon ďatá s dlouhýma nohama a mladší než máma) se naši rozvedli a já už na Beskydy nemohla. St ěhovali jsme se do domku k babi čce. K domku pat řila malá zahrádka a dvorek. Vlastn ě dvore ček. Dal by se p řikrýt trošku v ětším kapesníkem.

Díky mn ě se tu postupn ě zabydleli králí čci, ko ťata, mor čata, andulky a n ěkolik bílých myšek. Jedna ko čka byla aristokratka, m ěla p ůvod a rodokmen. Přesto pracovala jako každá jiná ko čka. Chytala myši a nosila nám je ukázat oknem do kuchyn ě. Králí čci, které jsem si je vyškemrala od p říbuzných, m ěli krátký život. Byli vyhlazeni. Ani s láskou se to nesmí p řehánět.

Přála jsem si koně. T ěžko by prošel chodbou, jiná cesta na dvorek nebyla. Babi čce by senelíbilo, kdyby jí po vylešt ěné dlažb ě pochodoval třeba jen poník. Zastavil by se, zvedl ocas a...

Kon ě tedy ne, aspo ň psa. P řinesla jsem ho pod kabátem. Takovou roztomilou malou černou kuli čku. Jmenoval se Ben. O čička jako korálky, zoubky jako perli čky.

Malé, nesmírn ě výkonné. Rozkousal papu če, n ějakou tu botu, vždy jen jednu z páru. Zkoušel škubat koberce, zni čil ješt ě spoustu dalších v ěcí. Jen co se trochu oteplilo, mazal na dvore ček. Co se tý če stravy, tu m ěl Ben velmi pestrou.

Tenkrát nebyly k dostání psí granule. Ben papal piškotky, rybi čky, jatýrka a spoustu dalších dobrot. V ěděl, co je dobré, a nau čil sežebrat. Um ěl d ělat smutné o či a dokonale předvádět, že má opravdu hlad. Každý si utrhl od úst kousek a Ben tloustl. M ěl rád procházky okolo řeky, um ěl skv ěle plavat. K jeho nejmilejším činnostem hned po jídle pat řilo aportování z vody. Přinesl by mi t řeba i klavír, kdybych mu ho hodila. M ěl v p ředcích kníra če. Št ěkal zrovna tak pronikav ě a byl hysterický. Jednou kolem

16

nás projela motorka. Ben se hrozn ě naštval.

Cht ěla jsem ho uklidnit a on m ě kousl do ruky.

Muselo se to sešít a dostala jsem injekci proti

tetanu. Ben musel z domu, dodnes mi není jasné

kam. Asi dostal taky injekci, tu poslední.

Jak jsem

cht ěla, a necht ěla být holka od koní ||||

Co bych zbyte čně doma marnila čas? Bez psa. Ješt ě, že nedaleko od nás byla malá dostihová stáj i s kupou holek stejn ě potrefených jako já. Všechny jsme byly mr ňavé, nadšené aochotné pracovat.

Nabíraly jsme ko ňské kobližky do obrovských kole ček. Nosily vo ňavé seno a zametaly v prázdné stáji.

Jen za p říznivých okolností, když měli jak dosp ělí, tak i kon ě dobrou náladu, mohly jsme si některého kon ě o čistit - opucovat. Pak jsme s tak řka posvátnou úctou braly do ruky h řbílko a opatrn ě se dotýkaly toho nádherného zví řete. Cítily jsme zvláštní ko ňský pach. Česaly h řívu a rozdávaly pusinky na ko ňskou hlavu, krk a zadek. Čistily kopyta.

„Dej nožku!“ prosily jsme. K ůň nohu bu ď zvedl, nebo čast ěji d ělal, že neslyší. Vždycky nás n ěkdo kontroloval. Co kdybychom kon ě nakrmily bonbóny nebo zapomn ěly v boxu gumi čku do vlas ů?

Moji mámu nezajímalo, co se mohlo státkoním. Bála se o mne. Ve čer jsem p řicházela domů, špinavá, unavená a navýsost š ťastná.

Máma se ptávala: „Jsi živá??“

Když se ujistila, že se jejímu jediná čkovi nic nestalo, za čala dbát na hygienu. Netoužila po ko ňském odéru v obývacím pokoji. Necht ěla slámu na koberci.

Rozkázala: „Vysvle č se na chodb ě, smrdíš kon ěm!“ Kdybych živá nebyla, vysvlékat bych se nemusela. Mé mám ě se na koních líbila jen jedna v ěc. Nem ěli blechy. Tím pádem m ěla dceru smradlavou, ale nezablešenou.

Nemohu za to. Milují m ě všechna zví řata, i ta, o která nestojím. Máma se snažila, se čmohla, aby m ě udržela bez parazit ů. Mnohdy to bylo drastické. Bez p ředchozího varování mě hodila do vany i s oble čením v marné snaze zabránit bleší invazi. P řes její obrovskou ostražitost vždy nějaká blecha proklouzla. Pak jsme se drbaly. Já ve škole. Máma v kancelá ři. Bývaly jsme exertky na rychlé a nenápadné chytání blech.

Na invazi škrkavek má maminka nesta čila. Musela za odborníkem, léka řem. Styd ěla se. Sest řičky m ě hladily po vláskách, dokonce mi dávaly obrázky a sva činy. Budila jsem dojem zanedbaného dít ěte. Máma proklínala m ůj vztah ke zví řat ům.

V jednom jediném p řípad ě se z mého zví řete stal mámin spojenec. Ten zrádce se jmenoval Ben dvojka. Narodil se čistokrevné mamince jezev čici. Jeho otec byl neznámý. Možná, že z toho d ůvodu nejistého p ůvodu ostražit ě hlídal moji čest. Necht ěl, aby mí p řípadní potomci dopadli jako on. M ěl m ě velmi rád. Choval se jako žárlivý manžel.

Krásný, mladý, talentovaný kytarista, s nímž jsem tehdy chodila, se ke mn ě nemohl chudák ani p řiblížit. Ben dvojka nekompromisn ě bránil mou čest. B ěhal kolem nás, zu řiv ě št ěkal adorážel tak dlouho, až úpln ě zni čil erotickou atmosféru. Uvázán na vodítko vyl a vysílal ke mn ě žalostné pohledy. Kytarista nevydržel. Mít za soka v lásce psa, to uráží.

Má matka se radovala. Poprvé v život ě jsem ji vid ěla n ěžn ě hladit zví řecí srst. Zbyly mi jen mé sny. Cválali v nich kon ě, na kterých sed ěli urostlí, opálení, divocí a krásní kovbojové a Indiáni. Um ěla jsem nazpaměť všechny kovbojky, které tenkrát nabízel filmový pr ůmysl.

Pak se to stalo. Poznala jsem opravdového majitele kon ě. Jmenoval se Olda. Jeho tátovi pat řila dostihová stáj. V socialismu pon ěkud nezvyklé. Mně to tehdy divné nep řišlo. Mně



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist