načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Čítanka sociologických klasiků - Jan Jandourek

Čítanka sociologických klasiků

Elektronická kniha: Čítanka sociologických klasiků
Autor:

Renomovaný český autor, PhDr. Jan Jandourek, Ph.D., sestavil pro české čtenáře ojedinělou čítanku klasických sociologických textů. Začíná u protosociologických textů (Platon, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 197
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Sociologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-2934-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Renomovaný český autor, PhDr. Jan Jandourek, Ph.D., sestavil pro české čtenáře ojedinělou čítanku klasických sociologických textů. Začíná u protosociologických textů (Platon, Augustin), pokračuje základními klasiky (Comte, Spencer, Marx, Durkheim apod.), přes významné pokračovatele podle základních sociologických paradigmat, až po současné autory. Nezapomíná ani na významné české sociology, jako například Lindnera, Masaryka, Chalupného a mnoho dalších. Publikace jistě osloví všechny, kteří se zajímají o sociologii - ať už studenty příslušných univerzitních oborů nebo laickou veřejnost. Ukázky sociologických textů od antických protosociologických textů až po klasické i současné autory.

Popis nakladatele

Renomovaný český autor, PhDr. Jan Jandourek, Ph.D., sestavil pro české čtenáře ojedinělou čítanku klasických sociologických textů. Začíná u protosociologických textů (Platon, Augustin), pokračuje základními klasiky (Comte, Spencer, Marx, Durkheim apod.), přes významné pokračovatele podle základních sociologických paradigmat, až po současné autory. Nezapomíná ani na významné české sociology, jako například Lindnera, Masaryka, Chalupného a mnoho dalších. Publikace jistě osloví všechny, kteří se zajímají o sociologii - ať už studenty příslušných univerzitních oborů nebo laickou veřejnost.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Jandourek - další tituly autora:
Sociologický slovník Sociologický slovník
Čítanka sociologických klasiků Čítanka sociologických klasiků
Sociologie zločinu -- Proč lidé vraždí a jezdí načerno Sociologie zločinu
Slovník sociologických pojmů -- 610 hesel Slovník sociologických pojmů
Poslední film Zuzany Bergové Poslední film Zuzany Bergové
 (e-book)
V jámě lvové V jámě lvové
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Jan Jandourek, Ph.D.

ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 3878. publikaci

Odpovědná redaktorka Zuzana Koutná

Sazba a zlom Milan Vokál

Návrh a realizace obálky Denisa Kokoková

Počet stran 200

Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-2934-3

Čítanka sociologických klasiků osvit 0, 8 January 2010


Obsah Poznámka k Čítance sociologických klasiků ..................9

Platon (427 nebo 428347 př. Kr.) .........................13

Platon: Ústava ........................................13

Emile Durkheim (18581917) .............................18

Emile Durkheim: Elementární formy náboenského ivota .....18

Emile Durkheim: Společenská dělba práce ..................22

Max Weber (18641920) ................................27

Max Weber: Sociologie náboenství .......................27

Tomá Garrigue Masaryk (18501937) .....................31

Tomá G. Masaryk: Otázka sociální. Základy marxismu

filosofické a sociologické. ...............................31

Tomá G. Masaryk: Sebevrada jako masový sociální jev

současnosti ...........................................35

Karel Marx (18181883) .................................38

Karel Marx: Kapitál .....................................38

Friedrich Engels (18201895) ............................42

Karel Marx, Friedrich Engels: Komunistický manifest .........42

Karel Marx, Friedrich Engels: Německá ideologie .............43

Karel Marx: Kapitál .....................................44

Karel Marx, Friedrich Engels: Úvod ke kritice Hegelovy filosofie

práva ...............................................45

Antonio Labriola (18431904) ............................46

Antonio Labriola: Památce Komunistického manifestu ........46

Antonio Labriola: Eseje o materialistickém pojetí dějin ........48

OBSAH 5


Antonio Gramsci (18911937) ............................51

Antonio Gramsci: Poznámky o Machiavellim, politice

a moderním státu .....................................51

Thorstein Veblen (18571929) ............................54

Thorstein Veblen: Teorie zahálčivé třídy ....................54

Gustave le Bon (18411931) .............................60

Gustave le Bon: Psychologie davu ........................60

Vladimír Iljič Lenin (18701924) ..........................64

Vladimír Iljič Lenin: Stát a revoluce .......................64

Robert Michels (18761936) .............................71

Robert Michels: Strany a vůdcové ........................71

Karl Mannheim (18931947) .............................76

Karl Mannheim: Ideologie a utopie ........................76

Karl Mannheim: Ideologie a utopie ........................78

Emanuel Chalupný (18791958) ..........................80

Emanuel Chalupný: Úvod do sociologie ....................80

Paul Felix Lazarsfeld (19011976) .........................86

Paul Felix Lazarsfeld: O sociálním výzkumu a jeho jazyce .....86 Theodor Wiesengrund Adorno (19031969) .................89

Jürgen Habermas (* 1929) ...............................92

Erich Fromm (19001980) ...............................96

Erich Fromm: Strach ze svobody ..........................96

Erving Goffman (19221982) ............................102

Erving Goffman: Stigma ................................102

Erving Goffman: Vichni hrajeme divadlo ..................108

Lucien Goldmann (19131970) ..........................112

Lucien Goldmann: Humanitní vědy a filosofie ..............112

6 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ


Talcott Parsons (19021979) ............................117

Talcott Parsons: Studie o sociální stratifikaci ..............117

Charles Wright Mills (19161962) ........................124

Charles Wright Mills: Mocenská elita .....................124

Hannah Arendtová (19061975) .........................131

Hannah Arendtová: Původ totalitarismu ..................131

Anthony Giddens (* 1938) ..............................136

Anthony Giddens: Důsledky modernity ...................136

Zygmunt Bauman (* 1925) ..............................142

Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost ...........142

Thomas Luckmann (* 1927) .............................150

Peter L. Berger, Thomas Luckmann: Sociální konstrukce

reality ..............................................150

Peter L. Berger (* 1929) ................................156

Peter L. Berger: Kapitalistická revoluce ...................156

William Thomas (18631947) ...........................161

Florian Znaniecki (18821958) ..........................161

William Thomas, Florian Znaniecki: Polský sedlák v Evropě

a Americe ...........................................161

Thomas Kuhn (19221996) .............................164

Thomas Kuhn: Struktura vědeckých revolucí ...............164

Robert King Merton (19102003) ........................169

Robert K. Merton: Studie ze sociologické teorie .............169

Ernest Gellner (19251995) .............................175

Ernest Gellner: Pluh, meč a kniha. Struktura lidských dějin ...175 Noam Chomsky (* 1928) ................................179

Noam Chomsky: Perspektivy moci. .......................179

OBSAH 7


Samuel Huntington (19272008) ........................184

Samuel Huntington: Střet civilizací. Boj kultur a proměna

světového řádu. ......................................184

Francis Fukuyama (* 1952) ..............................190

Francis Fukuyama: Konec dějin a poslední člověk ...........190

Jmenný rejstřík .........................................197

8 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ Poznámka k Čítance sociologických klasiků Sestavit čítanku klasických sociologických textů je obtíné kvůli tomu, e kdy se někdo stal klasikem, tedy člověkem, který utvářel nejen svou dobu, ale také zanechal trvalý odkaz dalím generacím, bývá jeho dílo obsáhlé a významné. V takovém případě bývá nejjednoduí z klasika vybrat buď jen citát, nebo naopak úryvek velmi obsáhlý, který je vak vdy vytrený z kontextu. Světové dějiny jsou navíc ji tak dlouhé, e klasiků neustále přibývá. Bez některých autorů si nemůeme současné sociologické mylení představit, a tito lidé jsou přitom stále jetě i fyzicky mezi námi. Vynechat je nemůeme, ale zároveň zařadit někoho jetě za jeho ivota mezi klasiky je nevděčná záleitost.

Zvlátní kategorií jsou klasici, které sice nikdo nečte, ale jsou neustále zmiňováni, protoe bez nich by dějiny oboru byly jaksi neúplné. Spisy autorů, jako byli Auguste Comte nebo Herbert Spencer, nepatří mezi dnení bestsellery, ale vynechat tyto myslitele nemůeme. Navíc nikdy nevíme, kdy se jejich mylenky zase vynoří jako ponorná řeka na povrch, a to nechme stranou, jak jejich vliv působí skrytě, třeba v případě H. Spencera jako inspirace pro spisovatele Jacka Londona.

Přes vechny potíe se vyplatí udělat v případě připomenutí více či méně minulých autorů aspoň něco. Předevím proto, e řeili často ty samé problémy, jako řeí současní lidé, a mnohdy sami objevujeme s velkou slávou to, na co nai předchůdci přili dávno před námi.

Následující texty jsou vybrány podle různého klíče. Buď jsou tam takové, které obsahují některé klíčové pojmy s autorem/autorkou spojené (třeba protestantská etika s Maxem Weberem), nebo jsou tam zmíněna témata, která jsou zajímavá pro nás například problém moci a politických vůdců. Na některé známé myslitele se nedostalo a jiní jsou výjimečně citováni dvakrát.

Dvacet let po pádu komunismu jsme ji stačili zaplnit bílá místa a mnoho klasických textů vylo v českém překladu. Proto má čtenář této

POZNÁMKA K ČÍTANCE SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ 9


čítanky monost dohledat si zbytek z díla přísluného myslitele, pokud mu zde uvedená pasá poslouí jako inspirace a lákadlo.

Dnení čtenář má výhodu, e oproti dřívějím dobám nemusí zůstat u úryvků. Snadno lze najít mnoho textů, často i celých knih elektronicky přes sluby jako je Project Gutenberg (www.gutenberg.org/wiki/ Main_Page) nebo Google Books (http://books.google.com) a dalí. Přesto slouí čítanky z různých oborů jako jakýsi rozcestník, který sice nemůe ukázat vekeré cesty, ale snad ty, které ukazuje, jsou vechny nějakým způsobem důleité.

Sociolog Miloslav Petrusek ve své knize Teorie a metoda v moderní sociologii píe o tom, jaké poučení můeme čerpat z dějin sociologie:

Laskavý osud mě donutil, v souvislosti s mými pedagogickými povinnostmi, konečně systematicky číst sociologické klasiky, co bylo, jak známo, některými, v neposlední řadě postmoderními autoritami, shledáno činností navýsost nadbytečnou. Nemyslím si to. Četba klasiků mě toti zplnomocňuje k tomu, abych formuloval čtyři poučení z těchto studií:

Vechny podstatné odpovědi týkající se společenského ivota ji byly formulovány, ne vdycky vak umíme retrospektivně zformulovat otázky, na ně odpovídají; obvykle teprve stav ohroení nám klade otázky, které umoňují tyto odpovědi nalézat a nově jim rozumět.

ádná sociologická teorie (či koncepce) neodpovídá ve svém výsledném tvaru metodologickým postulátům, je si uloil sám autor, co se týká stejně tak Comtovy pozitivní metody (...), Durkheimových pravidel sociologické metody (...), Marxovy dialektiky nebo Weberovy metodologie (...), abychom zůstali u opravdových klasiků (implicitní paradox: je-li věda definována od Descartových dob Metodou, jedná se v případě sociologie vůbec o vědu?).

Vliv ádné sociologické teorie ani ve vědě samotné, nato pak ve veřejnosti není přímo úměrný míře jejího empirického či historiografického zdůvodnění, jinými slovy neplatí předpoklad, e čím více teorie odpovídá scientistickému kánonu své výstavby, tím větí je její vědecká autorita a sociální efektivita (implicitní paradox: role sociálních věd ve společnosti se neměří jejich exaktností, ale jejich rétorickou a persuasivní schopností). (...)

V celých dějinách sociologie, a jsou co do počátku zakotveny jakkoliv od Aristotela, Montesquieua nebo od Comta se permanentně opakuje sada témat s dichotomickými, ba kontradiktorickými řeeními, co naznačuje, e jde sice nepochybně o problémy existenciálně a sociálně 10 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ svrchovaně váné, ale pravděpodobné prostředky čisté vědy, prostředky sociologického rozumu, neřeitelné.

Jak patrno, uvaoval jsem původně spíe o sociálním agnosticismu a sociologickém pesimismu ne o antinomiích, nakonec se vak ukázalo, e uvaovat v kategoriálním rámci antinomií či paradoxů je vlastně astné. (Petrusek, M.: Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha, Karolinum 1993, s. 179180.)

S tímto vědomím můeme snad přistoupit k četbě toho, co nám nai předchůdci zanechali.

Jan Jandourek

POZNÁMKA K ČÍTANCE SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ 11



Platon (427 nebo 428347 př. Kr.) Platon: Ústava

Platon argumentuje ve prospěch názoru, e by obec měli vzhledem ke svým kvalitám

vést filozofové. Jeliko filosofy jsou lidé, kteří jsou schopni postihnout to, co je věčné a neměnné, zatímco ti druzí toho schopni nejsou, nýbr jako nefilosofové se bludně pohybují mezi vím tím, co má četné podoby a co se proměňuje kteří z těch dvojích se potom mají stát vůdci obce?

Jak o tom vykládat, abychom se vyjádřili přiměřeně? otázal se.

Já na to: Za stráce je třeba ustavovat ty z nich, kteří projeví schopnost uchovat zákony a obecní ustanovení.

Správně, pravil.

Je potom jasné i to, zda má být strácem a u čehokoli člověk slepý nebo pronikavě vidící? zeptal jsem se.

Jakpak by to nebylo jasné?

Nebo se ti snad zdá, e se od slepých v něčem odliují ti, kteří jsou ve skutečnosti zbaveni poznání jsoucna kadé jednotlivé věci a kteří ve své dui nemají ádný jasný vzor a nejsou schopni ani jako malíři pohlíet na to, co je nejvíce pravda, stále se k ní navracet a co mono nejpřesněji ji vnímat, a tak ustanovovat pokud je to třeba zde na zemi platné záko

PLATON 13

Starověký řecký filozof a jeden ze zakladatelů západní kultury. Inspi

rován svým učitelem Sokratem zaloil filozofický systém, ve kterém se

zabýval logikou, teorií poznání, metafyzikou a etikou. Z hlediska so

ciologie jsou důleité jeho názory na uspořádání společnosti, jak je vy

loil mimo jiné ve spisech Ústava (Politeia)aZákony (Nomoi).


ny o vem tom, co je krásné, spravedlivé a dobré, a stanovené střeit a chránit?

Při Diovi! zvolal, Nelií se to příli od sebe!

A ustanovíme pak raději za stráce je, anebo ty, kteří pochopili kadé jednotlivé jsoucno a ani svou zkueností ani ničím jiným nezůstávají za těmito slepci pozadu a neopoďují se za nimi ani v ádné jiné oblasti dokonalosti?

Vybírat si k tomu jiné by bylo věru bláhové, pravil, pokud by ovem nebyli pozadu v něčem jiném. A vynikat by měli právě tímto pochopením, jako věcí snad nejdůleitějí.

Neměli bychom dále vykládat o tom, kterak tití lidé budou schopni mít současně jak ony přednosti, tak i tyto?

To bychom určitě měli.

Jak u jsme říkali na začátku tohoto výkladu, na prvém místě je třeba poznat jejich přirozenou povahu; jestlie se na ní dostatečně shodneme, pak se, myslím, shodneme i na tom, e tití lidé jsou schopni mít tyto přednosti a e vůdci obce nemají být jiní lidé neli tito?

Jak to?

O přirozených povahách milovníků moudrosti potom shodně uznejme, e jsou vdy zaníceny pro poučení, je jim objasňuje něco z oné jsoucnosti, která je věčná a která není zmítána zrodem a zánikem. Ano, na tom se shodněme!

A také na tom, pravil jsem já, e jsou zaníceni pro ni celou a e se sami nevzdávají její mení ani větí, významnějí ani bezvýznamnějí části, jak jsme to právě vyloili u dříve o lidech ctiádostivých a o lidech touících v lásce.

To říká přesně, pravil.

Potom uvauj dále! Museli by mít v povaze ti, kdo by měli být takoví, jak jsme o nich mluvili, jetě tohle?

A co?

Neschopnost lhát a vůli nepřijímat za ádných okolností le, nýbr ji nenávidět pravdu vak milovat.

To je ovem samozřejmé, pravil.

Příteli, je ale nejen samozřejmostí, nýbr i naprostou nutností, aby ten, kdo svou přirozenou povahou touí po něčem zaníceně, miloval ve, co je příbuzné a blízké předmětu jeho touhy.

Správně, řekl.

Mohl bys snad najít něco bliího moudrosti, neli je pravda?

To sotva, odpověděl. 14 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ

Anebo je moné, aby tá povaha byla i přítelem moudrosti i přítelem li?

Rozhodně ne!

Kdo tedy je skutečně přítelem poznání, ten musí co nejvíce usilovat o plnou pravdu u od mladosti.

Přesně tak.

Čím více se vak ádosti poutají k jednomu, tím méně jim pak, jak to víme, zůstává sil pro ostatní. (...)

To jistě.

U koho ádosti proudí k naukám a podobným věcem, u toho se tak děje, myslím, pro slast due samé o sobě, kdeto slasti těla zůstávají stranou pokud ten člověk není filosofem jen předstíraně, ale opravdově.

To je naprosto nutné.

Takový člověk by ovem byl vyrovnaný a u vůbec by nebyl chtivý peněz. Vdy vechno to, kvůli čemu se shánějí peníze, pojící se k velkým výlohám, náleí opatřovat spíe někomu jinému neli tomuto člověku.

Tak tomu je.

Dále je snad třeba přihlíet i k tomuhle, chce-li rozliovat povahu filosofickou a nefilosofickou.

K čemu?

Aby ti snad nezůstalo utajeno, e se nepodílí na smýlení nízkého člověka. Malichernost je toti něco nanejvý protikladného k dui, která se má vdy upnout k celku a vekerenstvu, a boskému, nebo lidskému.

To je naprostá pravda, pravil.

Kterému mylení potom náleí vzneenost a rozvaování o vekerém běhu času i o vekeré jsoucnosti, ten je, myslí, schopen povaovat lidský ivot za něco velkého?

To je nemoné!

Takový člověk tedy nebude povaovat za něco hrozného ani smrt?

Jistě ne.

Potom by se zbabělá a nízká povaha na opravdové filosofii, jak se zdá, ani nepodílela.

Nezdá se, e by mohla.

Co dál? Můe se snad řádný, po penězích netouící, nikoli nízký, naprázdno nemluvící a nikoli zbabělý mu stát nějakým způsobem patným společníkem v jednání nebo být nespravedlivý?

To ne.

PLATON 15

+


Bude-li zkoumat, která due je filosofická a která není, bude u u mladého člověka pozorovat, je-li jeho povaha opravdu spravedlivá a mírná či nesnáenlivá a divoká.

Docela tak.

A nenechá, myslím, stranou ani toto.

Co?

Zda je chápavá nebo nechápavá. Nebo snad očekává, e by si někdy někdo v dostatečné míře zamiloval něco, při čem by se bolestně namáhal a jen s obtíemi dosahoval malých výsledků?

To by se nemohlo stát.

A dále nebude-li si někdo moci uchovat nic z toho, čemu se naučil, protoe by měl hlavu naplněnou zapomínáním? Co by ji proto nemusel mít prázdnou, bez vědění?

Oveme.

Myslí, e ten člověk, jeto se marně namáhá, nebude nakonec nucen nenávidět sebe i takovou činnost?

Zcela jistě.

Zapomětlivou dui neřaďme tedy nikdy mezi due dostatečně filosofické, nýbr vyadujme, aby filosofická due byla schopna věci si dobře pamatovat.

To v kadém případě.

Také bychom vak řekli, e to, co tvoří povahu bez múzického vzdělání a bez ladného vnějího projevu, nesměřuje nikam jinam ne k nedostatku náleité míry.

Ovem.

A pravda je podle tebe příbuzná s nedostatkem náleité míry nebo s jejím dodrením?

S dodrením.

Hledejme tedy mylení, je kromě ostatních vlastností je přirozeně laskavé a uměřené, a které jeho vrozená a dobrého vedení schopná část přivede k ideji jsoucna kadé věci.

Hledejme!

Co dále? Snad se ti nezdá, e jsme tu probrali jednotlivé vlastnosti, je nejsou pro dui, která se chce patřičně a plně podílet na jsoucnu, nezbytné, a e nejsou spolu propojeny?

Jistěe jsou naprosto nezbytné, pravil.

Existuje potom nějaká vada, ji by někdo mohl vytknout takové činnosti, kterou by v patřičné míře nebyl s to vykonávat nikdo, kdo by neměl ve své přirozenosti schopnost pamatovat si, kdo by nebyl chápavý, 16 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ vzneený i laskavý, a nebyl přítelem a příbuzným pravdy, spravedlnosti, statečnosti a rozumnosti?

Takové činnosti by nemohl vytknout vadu ani sám Mómos, podotkl.

Nesvěřoval bys potom obec jenom lidem s takovýmito vlastnostmi, a vyzrají výchovou i věkem? otázal jsem se. Platon: Ústava. Praha, Svoboda-Libertas 1993, s. 207275. Přeloil Radislav Hoek.

PLATON 17


Emile Durkheim (18581917)

Ve spiseElementární formy náboenského ivotase E. Durkheim pokouí najít defini

ci náboenství, která by mohla zahrnovat významné a přitom odliné světonázorové

systémy.

Emile Durkheim: Elementární formy náboenského ivota Chceme-li se pokusit pátrat po nejprimitivnějím a nejjednoduím známém náboenství, musíme nejprve definovat, co rozumíme náboenstvím obecně, nebo jinak bychom se vystavili nebezpečí, e buď nazveme náboenstvím i takový systém idejí a praktik, na něm nic náboenského není, anebo opomeneme řadu náboenských faktů, ani bychom pochopili jejich skutečnou podstatu. (...)

Pojem, jeho se obvykle uívá k charakterizování veho, co se týká ná

boenství, je pojem nadpřirozeného. Jím rozumíme vechny jevy, je přesahují nae chápání; nadpřirozeno je oblastí tajemného, nepoznatelného, nepochopitelného. Náboenství by pak bylo jistým druhem spekulace o vem, co se vymyká vědě a obecněji konkrétnímu mylení vůbec. (...)

V kadém případě je jisté, e pojem tajemného se v historii náboen

ství objevil a velmi pozdě; je naprosto cizí nejen těm národům, které nazýváme primitivními, ale i vem těm, které dosud nedosáhly určitého 18 ČÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKŮ

Francouzský sociální vědec, který vyvinul sociologickou metodologii.

Kombinoval sociologickou teorii a empirický výzkum. Je povaován za

zakladatele francouzské sociologie. Zabýval se také otázkami etiky

a náboenství, dělby práce, sociální anomie, zavedl pojem sociální

fakt. Studoval i neevropská náboenství a kultury. stupně intelektuální kultury. Kdy pozorujeme, jak bezvýznamným předmětům přisuzují nadpřirozené vlastnosti, zabydlují vesmír jedinečnými principy poskládanými z těch nejrůznějích prvků a obdařenými jakousi těko představitelnou vudypřítomností, je samozřejmé, e jejich pojetí povaujeme za tajemná. Domníváme se, e tito lidé se s takovými idejemi je nai mysl ostatně pronásledují dodnes smířili jen proto, e ádné racionálnějí nebyli schopni vymyslet. Ve skutečnosti vak tato vysvětlení, která nám připadají tak překvapivá, jsou pro primitivního člověka těmi nejprostími na světě. (...)

Ani mezi představami typickými pro náboenství nenacházíme ádnou, která by odpovídala způsobu, jakým si lidé představovali novoty a náhody, je přináí zkuenost. Hlavním cílem náboenských konceptů toti není vyjadřovat a vysvětlovat výjimečné a abnormální, ale naopak to, co je stálé a pravidelné. Velmi obecně lze říci, e bohové jen velmi zřídka slouí k vysvětlení monstrózního, bizarního a anomálního, zato vak mnohem častěji slouí k vysvětlení pravidelného běhu světa, pohybu hvězd, střídání ročních dob, kadoroční obnovy vegetace, regenerace ivočiných druhů atd. V ádném případě tedy není nutné, aby se pojem náboenského kryl s pojmem neobvyklého a nepředvídatelného. (...)

Druhá idea, jejím prostřednictvím se někteří badatelé často pokoueli definovat náboenství, je idea bostva. (...)

V prvé řadě existují velká náboenství, v nich idea bohů a duchů zcela chybí anebo hraje pouze druhořadou a bezvýznamnou úlohu. To je případ buddhismu. (...) Podstata buddhismu spočívá ve skutečnosti na čtyřech tvrzeních, jim se říká čtyři vzneené pravdy. První z nich spojuje existenci utrpení s věčným tokem věcí; druhá mluví o ádosti jako o příčině utrpení; podle třetí je odstranění ádosti jedinou cestou, jak odstranit utrpení; čtvrtá vyjmenovává tři stupně, jimi musí člověk projít, aby utrpení odstranil: jsou jimi přímost, meditace a nakonec moudrost dokonalé pochopení učení. Překonání vech těchto etap vede a na konec cesty, k osvobození, ke spáse v nirváně.

ádný z těchto principů se ani jednou nezmiňuje o bostvu. Buddhista neusiluje o poznání původu vezdejího světa, v něm ije a v něm trpí; bere ho jako pouhý fakt a vemoně se snaí z něj uniknout. (...)

Buddhismus ve skutečnosti spočívá předevím v pojmu spásy a tato spása předpokládá jen to, e známe pravé učení a řídíme se jím. Samozřejmě bychom to nevěděli bez Buddhova zjevení, ale Buddhova úloha skončila právě tím, e ho zvěstoval. Od tohoto momentu přestal být nutným poslem náboenského ivota. (...)

EMILE DURKHEIM 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist