načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ - Marie Sochrová

Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ
-15%
sleva

Kniha: Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ
Autor:

Studenti středních škol, pozor! Získejte pečlivě vybrané ukázky textů, společně s metodickými úkoly pro práci s nimi ve IV. dílu čítanky k učebnici Literatura v kostce. Tato ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  179 Kč 152
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-01-01
Počet stran: 200
Rozměr: 165 x 235 mm
Úprava: 200 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: kresby Pavel Kantorek
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025303610
EAN: 9788025303610
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Studenti středních škol, pozor! Získejte pečlivě vybrané ukázky textů, společně s metodickými úkoly pro práci s nimi ve IV. dílu čítanky k učebnici Literatura v kostce. Tato učebnice je vhodným doplňkem nejen pro přípravu k maturitní zkoušce, ale pro všechny studenty SŠ. (pro střední školy. IV.)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Marie Sochrová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

178

Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ

179

„ Uveďte v české literatuře (zvl. memoárové) jiná díla, která zachycují české dějiny po r. 1945.

„ Jádrem druhé ukázky je příběh herečky Vinohradského divadla V. Chramostové – jak byste ji hodnotili jako osobnost,

co je na ní obdivuhodné?

„ Co vyjadřuje pojem „bytové divadlo“ a jaký význam mělo v době tzv. normalizace?

„ Jak autor kritizuje totalitní „kulturní politiku“?

„ Doložte pokrytectví režimu v „případu“ Jaroslava Seiferta.

„ Koho autor odsuzuje?

Otázky

Ludvík Vaculík

Český snář (samizdat 1980, Toronto 1983, Brno 1990)

Středa 31. ledna 1979

(...) Byl jsem dnes ve městě, chtělo se mi s někým mluvit, zašel jsem ke Standovi. Když mi otevřel, opuštěnost byla na něm

znát. Zeptal jsem se, co mu je. Řekl, že naň prostě najednou padly poměry. Pocítil to, když Vlasta Chramostová odešla s touže

diagnózou – poměry – do nemocnice. Poměry jsou nesnesitelné a nevím, co bych mohl uvést za důvod k naději. Má naděje

je bezdůvodná. Když si však dnešní stav promítnu do budoucnosti, nechtěl bych v ní žít. Mladí lidé žijí z hlouposti. Nebo vědí

o budoucnosti cosi víc, co já už nevím? (...)

(...) „Nechápu,“ pravil Standa, „proč se vede spor o tvůj fejeton. Mně se zdál jasný.“ – „Teď už se ti nezdá?“ zeptal jsem se.

„Teďkon už začínám trošku chápat, že ho někdo může pokládat za demoralizující. Rozumíš, protože kdo byl zvyklýnatan

kovat, najednou to nedostává.“ Řekl jsem, že proto nemůžu brát obyklé pochvaly moc vážně, když vlastně nevyjadřujípro

myšlený souhlas.

(...) Ten dámský byt, v němž jsme seděli, byl bez dámy divný, působil jak scéna z přerušeného divadelního kusu: secesní

potahy křesel, bílé dřevo, starožitné lampy. Tělesně i duševně hranatý. Standa hodil se sem dost legračně, tak sám. Rozhodl

jsem se říct mu něco, bude to však jenom pro něj, nechci, aby mě tím někdo hájil, protože chci nechat spor vyplynout celý.

Všech svých výroků, které se teď někoho dotýkají, byl jsem si vědom: na zavřené mladé Brňáky jsem hlavně myslel, když jsem

uvažoval, co stojí za vězením, a vím, že jednou se s nimi uvidím a čeká mě něco jim říct. Můj článek má účel, který není celý

v slovech: vykročit z kruhu „disidentů“. Chtěl bych, aby se dostal i k lidem, kteří už jaksi přijali poměry, ale je jim z nich zle,

mají špatné svědomí, ale okřikují je. K čemu je dobré, když na jedné straně bude se třpytit skupinka nezlomných bojovníků,

zatímco na druhé straně celá společnost spadne do úplného rozkladu. Přežijeme tím, co zůstane ve vědomí a mravech

kolektivu, a ne tím, co zůstane v literatuře. Kolik lidí má sílu nechat se tahat hlavou po schodech? Nedosažitelné vzoryzhor

šují depresi ostatních. Miliónům lidí měl by někdo dát rozhřešení: za to, že se neupálili jak Palach, pak že nestávkovali, že šli

k volbám, že nepodepsali Chartu 77 a že by nevydrželi asi různá násilí. Je to třeba říct jim, že všecky ostatní povinnosti jim

zůstávají. (...)

„ Uveďte autora, který využíval také metodu literární koláže a deníkového záznamu, ale v poezii; L. Vaculík je jím

ovlivněn a na linii autentické výpovědi navazuje.

„ Porovnejte Vaculíkovo dílo s Kohoutovým Kde je zakopán pes. U kterého z nich se projevuje větší míra stylizace?

Otázky

Ivan Klíma

Láska a smetí (samizdat 1987, Londýn 1988, Praha 1990)

Z české prózy 2. poloviny 20. století

zapamatuj si

Román – deník, obsáhlá intelektální próza s prvky literatury faktu; věnována Jiřímu Kolářovi; zaznamenává

a komentuje události jednoho roku (od 22. 1. 1979 do 2. 2. 1980); autor intenzivně a čtivě líčí osudy své i svých

přátel, život intelektuální opozice 70. let v Praze, disidentské hnutí se všemi rozpory a vzájemnými vztahy (bez

glorifi kace), atmosféru ohrožení; skupina disidentů zachycena ve chvíli, kdy doznívá vzrušená diskuse o Vaculíkově

fejetonu, v němž se zabývá otázkou občanské statečnosti a odvahy úzkého kruhu lidí ve vztahu k pasivní většině;

na začátku se vrací k deníkům z dětství a studentských let (= formulace základních myšlenek jeho života), pak líčí

vlastní práci pro samizdat, přepisování textů, vydávání knih v Edici Petlice a jejich rozšiřování, stupňující se tlak

úřadů, policejní výslechy, uvažuje o spisovatelské práci, o vzniku literárního díla; výjimečné místo mají zařazované

sny (viz i název díla), které autor chápe ne jako předpověď budoucnosti, ale jako fantaskní zprávu o skutečnosti

(souvisejí většinou s nejosobnější sférou), vztah k přírodě (protiváha civilizace); výpověď o rodinných událostech

(všednodenní úkony, synové Jan a Ondráš, manželka Madla, romantický milostný vztah s Helenou končící jejím

odchodem do emigrace, nová láska); láska chápána jako elementární hodnota mezilidského kontaktu umožňující

překonat existenciální samotu; osobní hodnotovou dominantou autora je však touha po svobodě; v románě jsou

neokázalé portréty hlavních představitelů neofi ciální kultury (Václav Černý, Václav Havel, Jiří Kolář, Pavel Kohout, Jan

Lopatka, Karel Pecka, Ivan Klíma, Jiří Gruša, Lenka Procházková, Eva Kantůrková aj.); v závěru líčen odjezd pražských

disidentů na smluvenou schůzku do Brna (s Janem Trefulkou, Milanem Uhdem), kde se mají setkat s bratislavskými

kolegy = vytoužená situace spojit síly, fi kce; záměr – subjektivní svědectví o svobodě jako nezbytné podmínce života

člověka, objektivní otevřená a kritická výpověď o člověku v moderní době; po formální stránce – román společenský

i milostný, román o románu (jeho vzniku); žánrová různorodost – kombinace deníkových záznamů, vzpomínek,

fejetonně laděných úvah, aforismů, glos, reportážních prvků, anekdot, dopisů, skutečných i smyšlených rozhovorů

s přáteli, črt a vnitřních monologů s prvky vzájemně zaměnitelnými; přes všechnu snahu o otevřenost, autenticitu

a dokumentárnost je příběh stylizován, tj. komponován a formulován umělecky; tématem je sám vypravěč – odmítá

slepou důvěru v slova, abstraktní slogany, ideologické poučky; mnohovýznamovost, metaforičnost, stylistická

rafi novanost, hyperboličnost, básnické přívlastky; jazyková čistota a osobitost; závěrečná symbolická snová vize

s vícevýznamovou pranostikou „na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout“

á

ýh

zapamatuj si

Autobiografi cký román s charakterem osobního, citového i názorového bilancování; portrét spisovatele

disidenta, obraz tvrdé reality života v době normalizace, absurdita a tragika osudu jednotlivce + téma osamocení

člověka ve světě zdevastované morálky £ kritika totalitního režimu; hlavní postava i vypravěč = spisovatel (autor),

který nesmí publikovat, dočasně poznává svět metařů, jejich životní fi lozofi i; množství reálií z disidentského

života; námětová pestrost – místo tradičně lineárního příběhu je próza lyrickou mozaikou setkání, vzpomínek,

zážitků z dětství (koncentrační tábor) a dospělosti (mimomanželský vztah k sochařce Darje, rozchody),

návratů do minulosti; fi lozofi cké úvahy o vztazích k lidem v okolí, v rodině, zmínky o osudech a díle F. Kafky,

existenciálněsychologické refl exe, kafkovské meditace, hrabalovské surrealistické motivy (hromady odpadků

stále rozfoukávaných větrem), typické zaměření na zproblematizovaný vztah partnerů, osudy lidí hluboce

poznamenaných utrpením, groteskní až drastické rysy pražské skutečnosti; všechny motivy a obrazy autorem

zkoumány ze všech úhlů pohledů, proměňovány a navzájem propojeny v integrovaný celek (jako u Kundery);ich

forma, nejen psychologický deník autora, ale zároveň záznam obyčejných, zdánlivě nedůležitých událostí, jichž

je autor svědkem; převaha atmosféry úzkosti, smutku, bezmoci, frustrace, jen v závěru se autor se svým údělem

vyrovnává a přijímá ho; motiv smetí není jen špína z ulice, ale symbol všeho, co se mění v odpad (materiálně

i duchovně); vypravěčský talent, jemný, intimní lyrický styl, subjektivita

ele




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist