E-kniha: Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ – Pavel Kantorek; Marie Sochrová

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Další e-knihy v edici:

Literatura v kostce pro SŠ – e-kniha

Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Čtenářský deník k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Marie Sochrová

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Marie Sochrová

Marie Sochrová

Č

ÍTANKA III.

V KOSTCE pro

SŠ

česká literatura

přelomu 19. a 20. století

česká a světová

literatura 1. pol. 20. století

Přehledné gra cké zpracování pomáhá ke snadné orientaci a zapamatování učiva.

Učebnice obsahuje doporučené otázky k práci s vybranými texty z české a světové literatury.

vysvětlivka, odkaz, zapamatuj si, atd.

hlavní kapitola vybraná ukázka kontrolní otázky

výklad

představital žánru

název díla

odkaz přečti si pikantnostvysvětlivka zajímavostzapamatuj si

ObSah

ČeSká LIteratura přeLOMu 19. a 20. StOLetí .............................................9

Viktor Dyk: A porta inferi ....................................................9

Viktor Dyk: Válečná tetralogie ................................................9

Viktor Dyk: Krysař ..........................................................11

František Gellner: Po nás ať přijde potopa! ..................................13

František Gellner: Radosti života ............................................14

Fráňa Šrámek: Života bído, přec tě mám rád .................................15

Fráňa Šrámek: Modrý a rudý ................................................16

Fráňa Šrámek: Splav ........................................................17

Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr .................................................18

Fráňa Šrámek: Léto .........................................................21

Karel Toman: Torzo života ...................................................23

Karel Toman: Sluneční hodiny ..............................................24

Karel Toman: Měsíce .......................................................25

Karel Toman: Stoletý kalendář ..............................................25

Stanislav Kostka Neumann: Satanova sláva mezi námi .......................26

Stanislav Kostka Neumann: Kniha lesů, vod a strání ..........................26

Stanislav Kostka Neumann: Nové zpěvy .....................................27

Petr Bezruč: Slezské písně ..................................................28

SVětOVá LIteratura 1. pOLOVIny 20. StOLetí – pOeZIe .................................32

umělecké směry .....................................................................32

Filippo Tommaso Marinetti: Manifest futurismu .............................32

Filippo Tommaso Marinetti: Osvobozená slova ..............................32

Tristan Tzara: Manifest DADA ...............................................33

Tristan Tzara: Manifest o lásce sladké a hořké ................................33

Christian Morgenstern: Šibeniční písně .....................................33

Kurt Schwitters: Prasonáta ..................................................34

Man Ray: Optická báseň ....................................................34

André Breton: První manifest surrealismu ...................................35

André Breton: Tajemství surrealistického magického umění .................35

Významné osobnosti ................................................................36

Francie ..........................................................................36

Guillaume Apollinaire: Alkoholy ............................................36

Guillaume Apollinaire: Kaligramy ...........................................37

André Breton: Volná láska ..................................................38

Paul Eluard: Veřejná růže ...................................................38

Anglie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39

Thomas Stearns Eliot: Pustina ...............................................39

Španělsko .......................................................................40

Federico García Lorca: Cikánské romance ...................................40

Rusko ...........................................................................41

Velimir Chlebnikov: Křidélkuje zlatopisem ..................................41

Velimir Chlebnikov: Ladomir ................................................41

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Vladimir Majakovskij: 150 000 000 ..........................................42

Sergej Alexandrovič Jesenin: Jeseň ..........................................43

Pražská německá literatura .....................................................43

Franz Werfel: Na této zemi cizinci jsme všichni ...............................43

Slovensko .......................................................................44

Laco Novomeský: Svätý za dedinou .........................................44

Vladimír Reisel: Temná Venuša ..............................................44

Štefan Žáry: Zvieratník .....................................................45

ČeSká LIteratura 1. pOLOVIny 20. StOLetí – pOeZIe ....................................45

umělecké směry .....................................................................45

Jiří Wolker: Proletářské umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 Karel Teige: Poetismus ......................................................46

Vítězslav Nezval, Karel Teige: Manifesty poetismu ...........................47

Významné osobnosti ................................................................47

Jiří Wolker: Host do domu ..................................................47

Jiří Wolker: Těžká hodina ...................................................50

Jiří Wolker: Básně z pozůstalosti .............................................56

Josef Hora: Strom v květu ..................................................56

Josef Hora: Pracující den ....................................................57

Josef Hora: Struny ve větru .................................................58

Josef Hora: Máchovské variace ..............................................58

Josef Hora: Domov .........................................................59

Vítězslav Nezval: Most ......................................................61

Vítězslav Nezval: Pantomima ...............................................62

Vítězslav Nezval: Moderní směry básnické ..................................62

Vítězslav Nezval: Edison ....................................................63

Vítězslav Nezval: Sbohem a šáteček .........................................67

Vítězslav Nezval: Žena v množném čísle .....................................67

Vítězslav Nezval: Praha s prsty deště ........................................69

Vítězslav Nezval: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida .......70

Vítězslav Nezval: Matka Naděje .............................................71

Vítězslav Nezval: Manon Lescaut ............................................72

Vítězslav Nezval: Historický obraz ...........................................73

Vítězslav Nezval: Pět minut za městem ......................................73

Konstantin Biebl: Zlatými řetězy ............................................75

Konstantin Biebl: S lodí, jež dováží čaj a kávu ................................76

Konstantin Biebl: Nový Ikaros – zkráceno. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76

Jaroslav Seifert: Město v slzách .............................................79

Jaroslav Seifert: Samá láska .................................................79

Jaroslav Seifert: Na vlnách TSF ..............................................80

Jaroslav Seifert: Poštovní holub .............................................81

Jaroslav Seifert: Jablko z klína ...............................................82

Jaroslav Seifert: Zhasněte světla ............................................82

Jaroslav Seifert: Vějíř Boženy Němcové ......................................83

Jaroslav Seifert: Světlem oděná ............................................83

Obsah

František Halas: Sépie ......................................................84

František Halas: Kohout plaší smrt ..........................................85

František Halas: Tvář .......................................................85

František Halas: Staré ženy ..................................................86

František Halas: Torzo naděje ...............................................87

František Halas: Naše paní Božena Němcová ................................89

František Halas: Ladění .....................................................90

František Halas: Já se tam vrátím ............................................91

Vladimír Holan: Vanutí ......................................................92

Vladimír Holan: Kameni, přicházíš... ........................................92

Vladimír Holan: Září 1938 ...................................................93

Vladimír Holan: Poslední testament .........................................94

Vladimír Holan: Terezka Planetová ..........................................95

Vilém Závada: Cesta pěšky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

Vilém Závada: Živote, díky ..................................................97

František Hrubín: Zpíváno z dálky ...........................................98

František Hrubín: Cikády ...................................................98

František Hrubín: Říkejte si se mnou ........................................99

Jakub Deml: Moji přátelé ...................................................99

Jakub Deml: Miriam .......................................................100

Bohuslav Reynek: Rybí šupiny .............................................101

Bohuslav Reynek: Rty a zuby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

Bohuslav Reynek: Setba samot ............................................102

Jan Zahradníček: Svatý Václav .............................................103

Jiří Orten: Čí jsem? .........................................................103

Jiří Orten: Malá odpověď velkému proč .....................................104

Jiří Orten: Báseň naděje ...................................................104

Jiří Orten: Cesta k mrazu ...................................................105

Jiří Orten: Ohnice .........................................................106

Jiří Orten: Žíhaná kniha deníků ............................................106

SVětOVá LIteratura 1. pOLOVIny 20. StOLetí – próZa a draMa .....................107

Francie .........................................................................107

Henri Barbusse: Oheň .....................................................107

Romain Rolland: Petr a Lucie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ ......................................111

Anglie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114

James Joyce: Odysseus ....................................................114

John Galsworthy: Sága rodu Forsytů .......................................117

George Bernard Shaw: Pygmalion .........................................119

Německy psaná próza a drama. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122

Arnold Zweig: Spor o seržanta Gríšu .......................................122

Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid ..............................124

Lion Feuchtwanger: Žid Süss ..............................................126

Thomas Mann: Josef a bratří jeho ..........................................127

Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti ......................................129

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Německy psaná literatura v českých zemích ....................................130

Franz Kafka: Proces ........................................................130

USA ............................................................................131

Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana .....................................131

Ernest Hemingway: Stařec a moře .........................................133

John Steinbeck: Hrozny hněvu .............................................134

Rusko ..........................................................................136

Michail Šolochov: Tichý Don ...............................................136

Slovensko ......................................................................137

Milo Urban: Živý bič .......................................................137

ČeSká LIteratura 1. pOLOVIny 20. StOLetí – próZa ...................................139

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války .............139

Richard Weiner: Škleb .....................................................142

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha ..............................144

Karel Čapek: R. U. R. .......................................................146

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy ........................................148

Karel Čapek: Marsyas ......................................................151

Karel Čapek : Devatero pohádek ...........................................152

Karel Čapek: Válka s Mloky .................................................152

Karel Čapek: Bílá nemoc ...................................................154

Karel Čapek: Matka ........................................................155

Karel Poláček: Okresní město ..............................................157

Karel Poláček: Bylo nás pět ................................................159

Eduard Bass: Cirkus Humberto .............................................160

Vladislav Vančura: Pekař Jan Marhoul ......................................161

Vladislav Vančura: Rozmarné léto ..........................................162

Vladislav Vančura: Markéta Lazarová .......................................164

Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník ......................................166

Marie Majerová: Havířská balada ...........................................168

Marie Pujmanová: Lidé na křižovatce ......................................170

Jaroslav Havlíček: Neviditelný .............................................171

Egon Hostovský: Žhář .....................................................173

Jarmila Glazarová: Advent .................................................175

Václav Řezáč: Černé světlo .................................................177

Jakub Deml: Zapomenuté světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .178

Jaroslav Durych: Bloudění .................................................180

ČeSká LIteratura 1. pOLOVIny 20. StOLetí – draMa ...................................182

Jaroslav Hilbert: Vina ......................................................182

Červená sedma ............................................................184

Jiří Červený: Můj životopis .................................................184

Eduard Bass: Lidské tělo ...................................................185

Jiří Voskovec a Jan Werich: Vest Pocket Revue ..............................186

Jiří Voskovec a Jan Werich: Rub a líc ........................................188

Jiří Voskovec a Jan Werich: Písničky z Osvobozeného divadla ...............189

Obsah

8

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Úvod

Znalost literatury je dána především čtenářským zážitkem, který nemůže žádná učebnice nahradit. Těžiště školní literární výchovy je tedy vždy v četbě literárních textů, ukázek i celých děl, v uvědomění si jejich podstaty a uměleckých hodnot.

V Čítance III. jsou vybrány texty z moderní české a světové literatury v rozsahu osnov pro III. ročník všech středních škol a příslušný ročník víceletého gymnázia. Mají být inspirujícím podnětem, umožnit orientaci v literatuře, představu o jednotlivých spisovatelích, znacích kulturních epoch a uměleckých směrů. Ukázky jsou řazeny v chronologickém sledu vývoje literatury od přelomu 19. a 20. století, přes meziválečné období až po polovinu 20. století, a to v návaznosti na učebnici Literatura v kostce. Ke každé ukázce je připojena základní informace o díle, nejdůležitější vysvětlivky, za ukázkami jsou návodné otázky k zamyšlení, k práci s textem, k jeho interpretaci.

Odpovědi na rozborové či shrnující otázky najdete v publikaci Literatura v kostce, případně Čtenářský deník k Literatuře v kostce, Český jazyk v kostce nebo kompletní přehled české a světové literatury.

Úvod

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

prOtISpOLeČenŠtí buřIČI a anarchISté

Viktor Dyk

a porta inferi (1897)

píseň podzimní

n Dokažte, že se Dyk projevuje jako básník negace a protispolečenské vzpoury.

Jak charakterizuje sám sebe i svou generaci?

n Vyhledejte typické slohové prostředky symbolismu, všimněte si využití symboliky krajiny.

n Dokažte pro Dyka typický rozpor mezi naléhavým voláním po činu a skeptickým vědomím jeho neuskutečnitelnosti

i pocitu marnosti.

n Kdo z předchozí generace je Dykovi blízký svým individualistickým postojem, útočností, kritičností, ironií?

Které autory připomíná báseň svým názvem?

n Dokažte Dykovu snahu po úspornosti vyjádření, aforistické úsečnosti. Převažují pojmenování věcná a přímá,

nebo obrazná?

n Charakterizujte Dykův verš, způsob vyjádření, rytmus, rým a srovnejte s veršem Nerudovým.

Vyhledejte princip opakování, paralelismu, protikladu.

Otázky

Viktor Dyk

tzv. Válečná tetralogie (1915–1922) – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok

Raná subjektivní lyrika; název sbírky

podle latinského žalmu zpívaného při

pohřbu (Od brány pekelné); vliv dekadence

i slohových prostředků symbolismu, buřičská

negace, pohrdavě odmítavý individualistický

postoj, gesto odporu, vzdoru, anarchismus a kult

síly; odraz tíživé atmosféry společenské, duševní

krize a dramatických konfliktů; svár rozumu a vůle

s citem, snů a představ s nemožností je uskutečnit

 pocit marnosti a skepse

zapamatuj si

Táhněte nebem, mračna,

z vás každé bouři věšť!

Má duše po ní lačna,

chci vítr, chlad a déšť!

Až bude vítr váti,

pak vyjdu sobě rád...

Chci s ním se prudce rváti,

vždyť šťasten jsem a mlád!

Chci metelici snésti,

neb máj svůj v duši mám.

Chci bouřné lásky štěstí!

Chci sladký slávy klam!

Táhněte, šedá mračna,

věšť každé bouři z vás...

Má duše po ní lačna

– je mládí mého vzkaz!

Chci posměch hloupé láje,

chci pustý boje ryk!

Nechť kolem mlha, tma je,

já na všecko si zvyk!

Chci, pokud zbytek síly,

ten větru prudký hvizd!

A potom v smrti chvíli,

jak svátý spadnout list.

Viz Literatura v kostce

odkaz

zapamatuj si

Vlastenecká občanská lyrika, psaná v letech první světové války, poezie domova, rodné země

a národního osudu, vrchol Dykova nacionalismu: mystické pojetí národa ve smyslu historických tradic

i mravně závazných hodnot (otázky cti a odpovědnosti); vyjádření pocitu úzkosti i odhodlání bojovat

10

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Země mluví (ze sbírky Okno, báseň napsána ve vídeňském vojenském vězení r. 1917)

n Co je základním tématem básně?

n Všimněte si autorova programového vlastenectví: doložte, že autorovo pojetí národa není jen ryze citové, ale že

příslušnost k národu je věcí svědomí a morálky, mravním závazkem vůči minulým generacím i potomkům.

n Co autor odsuzuje? K čemu vyzývá? Všimněte si myšlenkové gradace.

n V čem báseň ovlivňovala národní povědomí nejen

v době svého vzniku, ale i později?

n Čím autor dosahuje působivosti a řečnického patosu?

n Vyhledejte důmyslné protiklady, paralelismy,

překvapivou pointu, působivé rýmy.

Otázky

Tvrdá matka byla jsem tobě. Těžce chléb jísti dala. Nehýčkala jsem robě, muže jsem zraňovala. Když prohlédly poprvé tvé oči vyjevené, smutný se obzor před tebou šířil. Mluvila jsem o ráně zasazené, které čas neusmířil. Na nás oba padal těžký stín. Matka tvrdá byla jsem, ty tvrdý syn. Nepozdvihl jsi pro mne rámě. S láskou jsi nepomyslil na mě. Když vítr zahučel, zapraštěl mráz, neslyšel jsi můj hlas. A já přec mluvila, vidouc tvou psotu, bídu, jež věčně tě štve. A z úst mých zamlklých zaznělo tu: Vezmi si své! Těžké břímě nosím. Přichází radost anebo děs? Slyšíš mne dnes? Matka syna prosím. Haj si mne. Braň si mne. Neoslyš matky. Haj si mne. Braň si mne. Ať shoří statky, pole ať udupou, zničí. Zítra zas símě vzklíčí. Chystala jsem ti úděl, děcko. Úděl jsem tobě chystala. Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko: aby ztroskotala loď, anebo přistála.

Neoslyš slova varující:

Neprodej úděl za čočovici.

Třeba mne opustíš,

nezahynu.

Ale víš,

kolik sem přijde stínů?

Kolikrát pěst bude potomek zatínat

a syn tvůj kolikrát bude tě proklínat?

Nezahynu, věčna jsem,

ale žít budu s trapným úžasem:

kterak jsi zapomněl dědičný na díl?

Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil?

Jak možno kletý čin provésti vědomky?

Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?

Dokaváď dýchal jsi, proč ses vzdal?

Čeho ses bál?

Co je to smrt?

Smrt znamená jít ke mně.

Tvá matka země

otvírá náruč: možno, bys jí zhrd?

Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká

pro toho, který splnil, co čeká.

Prosím tě, matka tvá: braň si mne, synu!

Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.

Opustíš-li mne, nezahynu.

Opustíš-li mne, zahyneš!

Viz Literatura v kostce

odkaz

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

11

Viktor Dyk krysař (1915) Úvod 1

„A vaše jméno?“

„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“

Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, v  nichž se do soumraku bělala ženská postava.

Hleděl na ni svýma temnýma, pátravýma očima. Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně, ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly. Svíral zato něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil. Byla to píšťala cizokrajné práce, jaké dosud neviděla.

„Krysař,“ zasmála se žena ve dveřích. „Přicházíte včas do Hammeln. Není tu krysaře; zato krys je tu mnoho. Vysvětlete mi,

krysaři, odkud se berou krysy? Nebývalo jich dříve, jak nám říkají. Je pravda,“ končila s úsměvem, „staří lidé míní, že svět je stále horší.“

Krysař pokrčil rameny.

„Odkud jsou, nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich

nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají pak výše. Připravujete hostinu, svatbu, křtiny, což já vím? Představte si, že se náhle při hostině zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chuť, chápete přece.“

„Ano,“ smála se žena ve dveřích. „Při svatbě Kateřiny objevila se pořádná krysa. Ženich byl bledý jako stěna a  Kateřina

padla do mdlob. Lidé nesnesou nic tak málo jako to, co jim kazí chuť; odhodlají se pak zavolat krysaře.“

„Připravujete svatbu nebo křtiny?“ otázal se krysař náhle, bez přechodu.

Žena ve dveřích se zasmála hlasitě.

„Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři.“

Krysař se uklonil.

„To nevadí... nijak to nevadí. Nuže, povolají krysaře. Krysař píská a píská, až vyvede všechnu havěť z jejích skrýší. Jde za

ním jako omámená. Zavede ji do řeky, do Rýna, Dunaje, Havoly, Vesery. A dům je prostý krys.“

zapamatuj si

Umělecky sevřená novoklasicistní novela se symbolickým významem – výraz Dykových názorů na právo,

spravedlnost, lásku a pomstu; autor osobitou interpretací staroněmecké pověsti z 13. stol. o krysaři,

obohacenou o romantický motiv tragické milostné deziluze, jí dává obecnější platnost: opět neřešitelný rozpor

mezi snem a skutečností; děj začíná příchodem krásného, urostlého muže beze jména; pomocí zvuku své

kouzelné píšťaly zbavil město Hammeln krys; zamiloval se do krásné Agnes a zůstává stále ve městě (láska mu

brání pomstít se proradným radním za to, že nedostal slíbenou odměnu); příběh vrcholí přiznáním Agnes, že čeká

dítě s jiným milencem; zoufalý krysař se teprve nyní, když je pošlapán a zahubena jeho láska, vzepře a pomstí

lakotu: zvukem své píšťaly odvedl obyvatele města k propasti na hoře Koppel a oni v slepé naději na lepší život

do ní naskákali; přežil jediný spravedlivý – prostomyslný rybář Sepp Jörgen (nezajímalo ho bohatství, nerozuměl

písni, odolal svodům píšťaly) a opuštěné plačící nemluvně jako symbol naděje a znovuzrození lidského světa;

novela nevyznívá jen chmurně, deziluzí, ale také smířením, jako oslava něčeho, co jakoby popírá rozumové

uspořádání světa (dítě rozum ještě nemá, blázen už ho ztratil), ale i oslavu skutečné hodnoty lidství; titulní

postava není snivec, naopak člověk moudrý, plný citu, ale i zkušený; iluze rozbíjí, proto je osamocen, odsouzen

k věčnému bloudění, všude pokládán za cizince; nejen přímočaré epické vypravování, ale i prvky lyrické (obrazná

pojmenování a náznaky příběh zmnohovýznamňují, povyšují do roviny básně v próze) a prvky dramatické (ve

stavbě dialogů)

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Krysař opět se uklonil a jeho hlas zachvěl se nějakou elegií. Žena mlčela, pohrávajíc si větvičkou jasmínu.

„Ale je-li tomu tak, nepomyslí nikdo na krysaře. Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději.“

„Opravdu?“ řekla pouze. Znělo to jako povzbuzení a snad to ani povzbuzení nebylo. Ale krysař chápal to tak. Bledé jeho tváře se zbarvily; byla by to mohla pozorovat, nebýti temna.

„Cítím to, cizinko. Lidé nemilují krysaře; bojí se ho pouze.“

Děvče zasmálo se opět.

„A čím to, že jdou krysy tak slepě za vámi, krysaři?“

* * *

„Krysy mají dobrý sluch a má píšťala dobrý zvuk.“

Oči krysařovy zaplály podivným ohněm. Děvče ve dveřích maně ucouvlo. Větvička jasmínu v její ruce se chvěla.

„Mám zvláštní nadání vyháněti krysy,“ pokračoval krysař. „Pískám občas na ni velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A já prošel mnoha zeměmi; slunnými i ponurými, pláněmi a horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou.“

Krysař domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.

„Nemám odvahy,“ dodal po chvilce. „Stalo by se něco krutého.“

Děvče stálo zamlklé a nespouštělo očí z píšťaly a krysaře. Když krysař mlčel, řekla zcela tiše:

„Líbíte se mi, krysaři. Nežli přišel soumrak, viděla jsem ve vašich černých vlasech stříbrné nitky. Nežli jste promluvil, pozorovala jsem na vašem čele vrásky. Ale přesto se mi líbíte. Milovalo vás jistě mnoho žen.“

„Snad,“ odvětil krysař. „Nepamatuji se.“

Slova krysařova měla podivný a  jímavý přízvuk. Děvče zvážnělo. Naklonilo se ke krysaři, takže cítilo téměř horký jeho dech.

„Líbíte se mi, krysaři,“ děla. „Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu – plně – vší silou –“

„Víte, co by to znamenalo?“ otázal se krysař temným hlasem. „Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost.

Hledím na svou píšťalu jako na něco, co mnohé zahubilo a co ještě mnohé zahubí. A pak se usměji. Není to nic než právě pěkná píšťala, sama jste to řekla. A já nejsem více než krysař, který má odvádět nezvané hosty. Krysař, který jak Ahasver jde z města do města, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemá stání. Pobyl jsem zde příliš dlouho, cizinko.“

„Ne,“ pravila. A pak šeptala tiše: „Říkejte mi Agnes.“

„Agnes –,“ řekl. Mluvil měkce a hudebně. V jeho ústech vše nabývalo kouzla.

Hleděla na něho napjatě.

„Odejdete záhy z Hammeln?“

„Nevím,“ řekl. „Není to v mé vůli. A – –“

Odpověděl pohledem.

Usmála se svěžím a čistým smíchem mládí a radosti. Znělo to jako zvony vzkříšení.

„Myslím, že tu máte co činiti; je tu mnoho krys.“

A vážněji dodala:

„Zůstaňte, krysaři.“

Neodpovídal. Zraky jejich se utkaly. Hleděla neklidně a tázavě do planoucího krysařova zraku. Větvička jasmínu chvěla se v její ruce.

„Mám milence,“ řekla.

Krysař vzal ji za ruku.

„Nechci ho viděti. Nechci o něm slyšeti. Vím, že je na světě mnoho šeredných věcí. Co je mi po tom, nepřijdou-li mi do cesty. Nechci ho viděti. Ale kdybych ho viděl...“

Hlas krysařův zesmutněl a ztemněl. Znělo to vážně a varovně jako hrana.

„Ne,“ vydechla. Ale nebylo jisto, co znamenalo toto ne. Ocitli se na prudkém spádu, kde nečiní se kroky, kde zbývá pouze

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

13

let. Podržel její ruku ve své a  nechala mu ji. Stiskl. Stiskl ji prudce a  vášnivě, že by byla vykřikla bolestí. Opakovala přesto

stisknutí. Tato bolest ji omamovala.

„Agnes – –,“ řekl.

Znělo to jako otázka a jako prosba.

Pohlédla na něho a usmála se.

„Ano,“ řekla. A bylo zřejmo, co znamenalo toto ano. Bylo zcela nahé, bez ostychu a bez výhrad. A děvče ve dveřích podalo

krysaři snítku jasmínu.

n Všimněte si výchozího problému: kdo je vlastně ten, který se představuje jako krysař, jak ho autor uvádí? Proč se

podobá romantickému hrdinovi? V čem je zásadní odlišnost od lidové pověsti?

n Podle vlastní četby novely vyjádřete, které lidské vlastnosti Dyk kritizuje a zesměšňuje? Vyhledejte v textu

romantické motivy a prvky, nedopověděná tajemství.

n Uvědomte si rozvržení prostoru (místo reálné × pohádkové).

n Co pro titulní postavu znamenala láska? Posuďte mimo jiné i z citátu: „Pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená

a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován – vyčerpáš sám všechnu lásku určenou pro dva. Přemíra lásky,

kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti.“

n Co je na příběhu symbolické? V čem vyznívá jako podobenství? Které předměty mají v novele symbolicko

alegorickou funkci? Jaké významy může mít hlavní předmět novely – kouzelná píšťala?

n Vyhledejte v textu prvky lyrické, všimněte si záměrného opakování lyrických motivů. Doložte prvky dramatické (viz

stavba dialogů, ale i napětí mezi jednotlivými větami). Doložte úsečný, úsporný styl (viz úvod), strohost dialogů.

Otázky

František Gellner

po nás ať přijde potopa! (1901)

Ahasver – legendární věčný Žid,

tulák nemající klid

vysvětlivka

Viz Literatura v kostce

odkaz

po nás ať přijde potopa!

Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit

se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou,

co lidstvu nové ráje chcete stvořit,

vám zpívám píseň na rozloučenou.

Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času,

rez s pochvou srostil meče rukojeť.

Brutální, zpěvnou, lehkovážnou chasu

v svém srdci jsem si zamiloval teď.

Mí přátelé se v symposiích baví,

by zase zítra klesli do bídy.

Na večer z loží zvedajíce hlavy

se v duchu těší: Diem perdidi.

Zpočátku vliv dekadence, převážně sbírka

subjektivní lyriky s prvky anarchistické

revolty; verše formulovány jako osobní

cynická zpověď, jako autentický, syrový

záznam bohémské zkušenosti neúspěšného

studenta, pijáka a nepřizpůsobivého umělce; výraz

odporu k měšťáckému světu, jeho ideálům, falešné

dobové morálce a pokrytectví; pocit zklamání

a rezignace, touha po silném citu zastřena

výsměchem a ironickým pošklebkem nebo

pamfletickým útokem

zapamatuj si

14

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Se zbožnou úctou nelíbají holku,

je nevábí zjev plodných samiček.

V kavárnách nočních u politých stolků

jsou rytíři pochybných dámiček.

Mám za přátele marnotratné muže.

Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.

My do svých vlasů vplétáme si růže,

a po nás – – ! což – ať přijde potopa!

n O jakém typu poezie svědčí už název sbírky?

Vyložte na základě ukázek charakter Gellnerovy poezie

a její dobovou společenskou funkci.

n Jak souvisela tato poezie s Gellnerovým způsobem života? Jaké životní postoje autor vyjadřuje a čím provokuje

měšťáckou společnost? Využijte k úvaze i Gellnerovy verše:

To je teď celá moudrost moje: / Milovat hlučnou vřavu boje, / za noci vnikat do snů žen / a trochu býti zadlužen, / pískat si,

jak mi zobák narost, / vínem si plašit z čela starost, / svůj život rychle utratit, / nic nezískat, nic neztratit.

n Zamyslete se nad symbolikou poháru. S čím vším může být spojován?

n Dokažte Gellnerův antiliterární styl. Co skrývá autorův výsměšný a ironický postoj? Co se skrývá pod cynickými

výpady a pošklebky? Doložte básníkovu autostylizaci.

n Čím Gellner provokuje v oblasti formy? Čím byl inspirován? Dokažte oblibu písňových forem, metod a postupů

kabaretního kupletu a šansonu. Jakou funkci má písňová forma v Gellnerově poezii na rozdíl od volného verše

symbolistů?

n Charakterizujte verš, rým, rytmus básní, jazyk Gellnerovy poezie.

n Uveďte v souvislost tvorbu Gellnerovu s poezií K. Havlíčka Borovského, Jana Nerudy a mladého Svatopluka Machara.

Všimněte si výrazové strohosti, prostoty a věcnosti. Porovnejte Gellnerovu tvorbu s tvorbou vrstevníků – Šrámka

a Tomana; čím se odlišují od symbolistů?

Otázky

František Gellner

radosti života (1903)

což, páni spisovatelé

Což, páni spisovatelé,

vašeho nejsem druhu.

Proto jsem stál tak nesměle

ve vašem ctěném kruhu.

přetékající pohár

Já držím pohár ve své dlani.

Je zpěněný a přetéká.

Já držím pohár ve své dlani,

jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho

se do brázd vyschlých rozleje,

na snivých květech v jiných světech

zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy

pod onou tíží ku zemi.

Jenž čeká, zdali jiné světy

rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani,

jenž čeká na rty člověka.

Já držím pohár ve své dlani:

své srdce, které přetéká.

Diem perdidi – původně výrok

císaře Tita; ztratil jsem (zmařil) den

vysvětlivka

Viz Literatura v kostce

odkaz

Volný lyrický cyklus 35 básní různé

tematiky a žánru, ironická kritika

a sebeanalýza, životní bilancování,

vzpomínky na mládí, popis bohémského života

zapamatuj si

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

Vy jste – jak řek bych – takoví – no – – – uhlazení páni. Já rostl bez vaší výchovy v pračkách a snižování. Do intimity vašich sfér nevnikal pokřik lůzy. Já bouřlivý byl debatér anarchistických schůzí. Do vašich snů se dívaly horoucně krásné dámy. A já jsem student zhýralý a ztrhaly mě flámy. Ne, nikdy jsem se nedostal v společnost slušnou dámskou. – Snad že jsem o to málo stál. – Má láska byla krámskou. Má řeč je hrubá jak můj smích a jako moji známí. A alkohol (to myslil bych!) jemnosti nepřidá mi. Vím, z francouzských co románů lze vyčíst elegance. Však čert ví kdy se dostanu francouzské ku čítance.

n Všimněte si nesložité rytmické a rýmové výstavby básní

a jazykových prostředků: doložte Gellnerovo úsilí

o oproštění poezie a „antiliterárnost“.

n Hledejte doklady autobiografického zaměření

Gellnerovy lyriky.

n Jaké životní a společenské postoje vyjadřuje v druhé ukázce?

n Doložte autorovo zklamání a deziluzi; čím básník zastírá bolest zklamaného srdce a touhu po silném citu?

Otázky

Fráňa Šrámek Života bído, přec tě mám rád (1905)

Všichni mi lhali

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,

blázna si ze mne dělali.

Přede mnou citem se rozplývali,

za zády se mi vysmáli.

Žurnály, básníci, učenci lhali,

po léta za nos mě vodíce,

muži mi lhali a ženy mi lhaly.

Ženy, ty lhaly mi nejvíce.

Srdce mé stále po lásce prahne,

nikomu však již nevěřím.

Když někdo ke mně ruce své vztáhne,

ustoupím bojácně ke dveřím.

Řek‘ bych, že všechno je ztraceno v žití,

žíti je však tak záhadné!

Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.

Hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem,

a já popíjím v úzkých zdech.

Co je mi po tom, budu-li dětem

cestou k domovu na posměch!

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.

Šťasten, kdo propije boty své!

Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.

Podzim ze stromů listí rve.

Viz Literatura v kostce

odkaz

zapamatuj si

Sbírka lyrických básní (24) s příznačnými tématy: citová krize lyrického hrdiny, bída života, zpodobení

vzdoru, nenávisti k měšťáctví, falešným konvencím; pocity životního znechucení (vliv dekadence) a zklamání ze

světa i lásky provázeny sebeironií a provokujícím gestem protispolečenského buřiče (jako u Dyka, Gellnera), ale

i touha po plném životě a hlubokém citovém prožitku

16

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

curriculum vitae

n Zamyslete se nad názvem sbírky: už v něm je dramatický

rozpor: vědomí bídy života, ale přesto láska k  němu;

k čemu tedy směřuje Šrámek ve svých verších?

n Z textu ukázky vyjádřete, z čeho vyplývá básníkova

bolestná ironie a pocit životního znechucení,

a dokažte silné napětí mezi touhou a deziluzí.

n Čím je pocit marnosti a ztroskotání vyvažován?

n Posuďte formu básní. Z čeho autor čerpá, co báseň

připomíná? Všimněte si výrazových prostředků,

rytmu, rýmů.

Otázky

Fráňa Šrámek

Modrý a rudý (1906, definitivní rozšířená verze 1911)

píšou mi psaní

Na doktora studoval jsem,

tatík po tom toužil,

císař pán, ten vzpomenul si,

abych jemu sloužil,

a ty zas chceš, moje milá,

bych se pro tě soužil.

Tatík lomil rukama,

já nelámal hlavu,

císař pán mi nechal ujít

generálskou slávu,

co moh ztratit, ztratil jsem,

s tebou ztratím hlavu.

Moji milí profesoři,

já vás pozdravuju,

také na vás, pane hejtman,

s kletbou pamatuju,

pro tebe se, moje milá,

k smrti umiluju...

curriculum vitae (lat.) –

běh života, životopis

vysvětlivka

Viz Literatura v kostce

odkaz

zapamatuj si

Podtitul – Verše o vojáčcích; sbírka antimilitaristické poezie (cyklus 12 básní); satirické, revoltující verše

havlíčkovského typu, reflexivní lyrika i působivá melancholická poezie o nesmyslnosti válek; odraz

osobních prožitků, reálné zkušenosti (básník se vyrovnává se znesvobodňující vojenskou mašinerií,

s nedůstojným ponižováním člověka)

Píšou mi psaní

vojenští páni,

a tam stojí psáno,

dvanáctého ráno

že já musím rukovat,

oh, rukovat.

Voják je voják,

musí bojovat –

vloží k líci pušku,

vezme si na mušku

třeba vlastní srdce své,

oh, srdce své.

Zdrávi vzkázali,

zdrávi napsali,

já jsem rezervista,

básník, anarchista,

zpívám si a proklínám,

oh, proklínám.

Pomašíruju,

zpívat si budu:

modrý rezervista,

rudý anarchista,

v modré dálce rudý květ,

oh, rudý květ...!

rezervista (z lat.) – voják v záloze, záložník;

anarchista – přívrženec filozofického

směru, z něhož se zrodilo politické

hnutí odmítající jakoukoli formu státní

moci a donucovací prostředky jako pře

kážky volného rozvoje individua

vysvětlivka

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

raport

n Čemu odpovídá kontrastnost barev v titulu sbírky, co

symbolizují?

n Proti čemu je zaměřena první báseň a proč? Vyhledejte,

kde je vyjádřen Šrámkův odpor k válce nejvýrazněji.

n Jaké téma má druhá báseň, v čem se shoduje s předchozí

ukázkou? V čem je mezi oběma básněmi rozdíl? Která z básní má silnější citové zaměření?

n Všimněte si také rozdílnosti jazykového výrazu v těchto básních. Doložte prvky lidového vyjádření a písňové rysy.

Posuďte rozdílnost forem obou básní.

n V čem první z ukázek připomíná K. Havlíčka?

n Dokažte, že obě básně jsou odrazem osobních prožitků.

n Které kompoziční prvky jsou typické pro báseň Raport? Jakou funkci mají řečnické otázky, zdrobněliny, nedořečené

věty, zámlky, víceznačná slova (kdos, snad, někdo)? Vyhledejte apostrofu, epizeuxis, hyperboly aj. básnické

prostředky.

n Dokažte subjektivní ráz Šrámkovy poezie.

Otázky

Fráňa Šrámek

Splav (1916, rozšíř. 1922)

Na levém křídle a poslední

já budu stát,

a tušit nebude, oč prosit chci,

žádný kamarád –

a paty k sobě, špičky od sebe,

pro tebe, sne můj divný, pro tebe

já budu meldovat.

Hlásím, pane hejtmane,

že se mi zdál sen,

vojna byla a já ležel

v poli zastřelen;

a zrovna u mne váš kůň taky pad,

nám přáno bylo spolu umírat,

to z boží vůle jen.

To k ránu bylo as, neb měsíc zrud

a váš kůň hlavu zdvih,

a zvláštní věc, měl jako já

prostřelený břich,

a v jeho očích takový styd žal,

kdos divil se v nich, kdos se ptal

a ruce lomil v nich.

Že louky voní kol a jetely

a kvete řeřicha –

a on... kůň... což byl vinen čím?

má díru do břicha,

že na něm seděl kdos, už nesedí,

a oči vědět chtí, však nevědí,

a v hrdle vysychá...

Oh, v hrdle vysychá... A chtěl by ržát...

že neví, neví proč?!

Sluníčko zlaté, což neměl on tě rád –

ty už ho nechceš... proč?

proč necinkne už nikdy podkova,

proč nebe v krvi, nohy z olova –

hó, toč se, světe, toč...

Hlásím, pane hejtmane,

že byl to strašný sen,

ty oči zvířete, ty křičely

a z důlků lezly ven,

křičely na mne, jestli já to vím,

proč ležíme tu s břichem děravým –

co měl jsem říci jen...?

Hlásím, pane hejtmane,

a já to musím říc‘:

tož, člověk rád jde, člověk musí jít,

když pán chce, smrti vstříc –

však koní šetřte, prosím tisíckrát,

to dobytče se strašně umí ptát,

proč nesmí žíti víc...

raport (z fr.) – vojenské hlášení;

na levém křídle řadu stojí vojáci,

kteří přednášejí v raportu prosbu nebo stížnost

vysvětlivka

Viz Literatura v kostce

odkaz

zapamatuj si

Námětově různorodá sbírka: milostná lyrika, oslava mládí, lásky, vyjádření radosti ze života (vliv vitalismu),

vztahu člověka k přírodě, k domovu, venkovu, ale i protiválečná nota (reakce na válku a vzpomínky); v popředí

pocity nespoutaného mládí s touhami i smutky, citovými zmatky, hledání blažené chvíle, idyly, čistého citu

Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ

Splav

Čtrnáctiletý

Fráňa Šrámek

Stříbrný vítr (1910, přeprac. 1920)

Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal.

Však zahrádku mám krásnou, z růží sad,

a kdyby vás tam někdy v noci slavík vlákal,

tam z oněch slov je růží sad.

Já trnů zbavil je. By nezranily snad.

A světlušky jsem prosil o přispění.

I dnes je poprosím, až půjdu spát.

Jen máte-li, ach, v růžích zalíbení?

Snad máte hvězdy radši. Umru rád,

sad růží mých se v louky hvězdné změní.

Však umřít nedejte mi. Není, ach, není

slov krásnějších, než našeptá vám z růží sad.

Trápím se, trápím, myslím si,

kde bych tě nejraděj potkal.

Ulice střídám, parky a nábřeží,

bojím se krásných lží.

Bojím se lesa. V poledním lese

kdo miluje, srdce své neunese.

Na můj práh kdyby jsi vstoupila,

snad bys mne tím zabila.

Chtěl bych tě potkati v lukách.

V lukách je vlání

na všechny strany, pokorné odevzdání.

V lukách je nejprostší života stůl

rozlomíš chleba, podáš ženě půl,

chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,

až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,

a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,

muž má touhu rozsévače,

žena má úrodný klín...

Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel

bych ti vstříc.

A až bys mi odešla, ach, zvečera již,

bys na mne nemyslila víc,

jen na prosebný a děkovný můj hlas,

jako bych jen splavem byl,

který v lukách krásně zpívat slyšelas...

n Posuďte typickou scenerii Šrámkových veršů – jak

zpodobňuje louky, řeky, lesy? Kterými smysly vnímá

skutečnost?

n Doložte spojitost vztahu člověka a přírody,

spontánní citovou vroucnost.

n Doložte, že báseň Splav je monolog lyrického

subjektu. Najděte verše, kde se obrací k milence

a oslovuje ji.

n Charakterizujte verš této básně, míru obraznosti.

n Které společné rysy typické pro Šrámkovu poezii

najdete v 2. ukázce?

n Vyhledejte typické výrazové prostředky básní

a zamyslete se nad jejich funkcí.

n Porovnejte Šrámkovu lyriku s lyrikou ostatních členů

generace protispolečenských buřičů.

n Uvědomte si odlišnost Šrámkovy poezie od tvorby

představitelů generace 90. let 19. stol.

Otázky

zapamatuj si

Lyricky laděný studentský (generační) román; ústřední motiv – mládí; inspirace vzpomínkami na léta

vlastních píseckých studií; obraz psychických stavů dospívajícího chlapce – gymnazisty Jana Ratkina,

jeho složité citové a názorové proměny se všemi prožitky a důsledky (křehká láska, štěstí i bolest a zklamání,

nedočkavost mládí); Ratkinova revolta proti nechápavému světu dospělých (bezohledný otec, maloměšťácké

pokrytectví, nízkost, zlé sobectví, neporozumění ve škole, konflikty s bytnou aj.); všechna střetnutí ho deprimují;

jediná opora – strýc Jiří a profesor Ramler, jejich porozumění bolestem mládí (vedou k odvaze vzepřít se proti

surovému světu); Ratkin ovlivněn životními zkušenostmi (sebevražda tajemného strýce Jiřího, první letmá láska,

spolužáci – Malkus, zkušenější Zach a Valenta, bohatý Hugo Staněk, erotický zážitek s pocitem hořkosti aj.)

 Ratkinův vztah k životu se dotváří a vyzrává; rozpor ideálů a společenské konvence překonává i díky poselství

„stříbrného větru“ – hlasu naděje, symbolu věčné víry v život a síly mládí; závěr – výzva k chvále života, vyjádření

pocitu svobody, obhajoba práva člověka na radost a plný život; vliv impresionismu (prchavost chvíle, dojmy,

odstíny nálad, okouzlení přírodou, smyslovost, vícevýznamovost situací, snovost, tajemnost, jednání bez určitější

motivace, postavy bez pevnějších obrysů, uvolněná, nedějová stavba románu, důraz na detaily a epizody);

lyrizace a subjektivizace (metaforika, refrénovité vracení motivu stříbrného větru, řeč vypravěče a postav); oslava

mládí bouřícího se proti konvenci

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

19

* * *

kapitola 4.

V deset hodin šly děti ze školy.

Ratkin s Malkusem šli spolu, ale nemluvili; jen tak občas pozorovali se postranními pohledy.

Obloha nebyla už tak čistá jako ráno, oblohou napříč pospíchaly veliké, stříbrné oblaky a vítr dul jak trubač na bílém koni.

Ratkin se náhle zastavil a uchopil Malkusa za ruku.

„Pojď!“

„Kam?“

„Na luka!“

Oběma se náhle rozsvítilo v očích. Cosi široce rozlehlého a šťavnatého zamávalo jim vstříc a rozšířilo zpěvně prsa.

Podívali se na sebe a museli propuknouti v smích, jak bláznivě jim svítily oči.

„Ty ... osle!“ povídá najednou Ratkin a plácl Malkusa po zádech.

„Ty ... ty ... opice!“ odpovídá tento i štulec vrací.

A oba se rozřehotali, přímo proti větru, vítr do nich vletěl jak do otevřených oken.

Pak byli v lukách, byli jimi jakoby uchopeni a neseni, jakýsi zelený chlap tě chytil a hodil druhému, druhý třetímu a vítr zvonil v zubech. Pěšinky je pozdravovaly a nastavovaly stopy, vyryté jejich šťastným a mladým útěkem vstříc slunečnému větru, aby je osušil.

Konečně se zastavili. Byli až k zalknutí udýcháni.

Stříbrné mraky stále pospíchaly napříč oblohou, slunce se rozsvěcovalo a  opět vyhasínalo, stín a  světlo běžely vždy postupně od jednoho konce luk ke druhému, jako když nějaká veliká ruka zlatým hřebenem louky pročesává.

A vítr dul jak trubač na bílém koni.

Stáli a rozevřeli široce oči, ústa, aby všechna ta krása mohla do nich horem i dolem.

Tady na nich ležel nyní stín, louky se zazmítaly v chladném nepokojném šeru. Ale nahoře před nimi na návrších náhle všecko zasvítilo, domečky jakési bílé i kalužinky zbylé po sněhu, všechno se tam vzňalo bílým plápolem, vítr prudčeji zadul, a onen jas nyní letěl sem k nim, zapuzuje stín ...

Pili tuto hru světla celým obličejem, v hrdle bylo jak tlačenice v úzkých dveřích.

„Slyšíš ... ?“ ptá se náhle Ratkin, hlas tlumí a čemusi tajemnému naslouchá.

„Co ... ?“

„Stříbrný vítr ...“

„Stříbrný vítr?“ A Malkus má užaslé oči, veliká kola navrch hlavy.

„Pst ... teď! Slyšíš?“

Konečně, zdá se, že i Malkus slyší stříbrný vítr.

Jede to kolem, trubač nahoře, vzali se za ruce, tisknou, tisknou a naslouchají.

Náhle oba najednou.

„Ty, to je krásné ...!“

* * *

kapitola 15.

Život, život! – Jeho slávě se pokloňme, jeho chválu zpívejme! Není dosud tady, ale jeho ohně hoří za nocí na vzdálených kopcích. Posly už vyslal a my v jejich ruce složili sliby své oddanosti. Chceme milovat velikého a krásného vašeho pána, tak to vyřiďte, poslové! Chceme býti takoví, aby jeho oko na nás s hrdostí spočinulo, aby se usmíval, pokyvuje hlavou k rytmickému našemu pochodu! Ale, vyřiďte mu, ať nás nezradí, ať nás neprodá! I s ním chceme se dáti v zápas! I s ním – vyřiďte mu to. A chválu jeho že zpíváme, nezapomeňte!

Ratkinovi často vlhly oči; to přicházelo tak samo sebou, vyl tu v nitru takový houslový tón a každou chvilku si požalovat musel. Z jednoho dne v druhý přeléval se Ratkin jako jediný pramének roztoužení.

A teď chtěl něco psáti. Měla to býti pěkná povídka, kytička sasanek a petrklíčů. Mělo to být něco takového jako Jarní vody. Nu, to by snad dovedl. Ne, nedovedl. Žít dříve třeba. A bude žít. Nebude to již dlouho trvat.