načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Císařský řez -- Co je dobré vědět o císařském řezu a jak souvisí porod se schopností milovat - Michel Odent

Císařský řez -- Co je dobré vědět o císařském řezu a jak souvisí porod se schopností milovat

Elektronická kniha: Císařský řez -- Co je dobré vědět o císařském řezu a jak souvisí porod se schopností milovat
Autor:

V mnoha zemích světa se dnes alespoň jedno dítě ze čtyř rodí císařským řezem. Toto je první kniha, která se zabývá všemi klíčovými otázkami spojenými s tímto zákrokem. Michel ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  175
+
-
5,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 180
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Klára Meissnerová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0227-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie francouzského lékaře, chirurga a porodníka, představuje historii prováděných císařských řezů od 50. let 20. století, bezpečnost a četnost porodů císařským řezem v současnosti. V mnoha zemích světa se dnes alespoň jedno dítě ze čtyř rodí císařským řezem. Toto je první kniha, která se zabývá všemi klíčovými otázkami spojenými s tímto zákrokem. Michel Odent se podílel na půl století historie císařského řezu.

Popis nakladatele

V mnoha zemích světa se dnes alespoň jedno dítě ze čtyř rodí císařským řezem. Toto je první kniha, která se zabývá všemi klíčovými otázkami spojenými s tímto zákrokem. Michel Odent se podílel na půl století historie císařského řezu a je tedy jedinečně vybaven k tomu, aby mohl s plnou autoritou pokládat tyto naléhavé, životně důležité otázky:
- Jak se tato velkolepá záchranná operace stala tak běžným způsobem příchodu na svět?
- Proč je podíl provedení císařského řezu v některých zemích 10 % a v jiných zemích 50 %?
- Proč nebylo s příchodem císařského řezu eliminováno použití riskantních zákroků, jako je porod kleštěmi?
- Proč bychom měli přistupovat různým způsobem k předem naplánovanému císařskému řezu, který není proveden v průběhu porodu, císařskému řezu provedenému v průběhu porodu a císařskému řezu provedenému v případě nouze?
- Je kojení po císařském řezu snadné?
- Co víme o dlouhodobých následcích porodu císařským řezem pro dítě?
- Co víme o dlouhodobých následcích porodu císařským řezem pro matku?
- O co matka a dítě přicházejí, nedojde-li k porodu vaginální cestou?
… a řadu dalších.

Předmětná hesla
* 20.-21. století
* 1950-2015
císařský řez
Dějiny porodnictví -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Michel Odent - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Co je dobré vědět o císařském řezu

a jak souvisí porod se schopností milovat

Michel Odent

Přeložila Klára Meissnerová


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Odent, Michel

[Caesarean. Česky]

Císařský řez/Michel Odent; z anglického originálu The caesarean ... přeložila Klára

Meissnerová. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2016. -- 180 stran

ISBN 978-80-7500-227-3

618.5-089.888.61 * 618.2(091)

– 195 0 -2 015

– císařský řez

– dějiny porodnictví -- 20.–21. století

– monografie

618 – Gynekologie. Porodnictví [14]

Michel Odent

The Caesarean

Copyright © Michel Odent, 2004

Translation © Klára Meissnerová, 2016

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2016

ISBN 978-80-7500-227-3


Chtěl bych velmi poděkovat porodním asistentkám

a zdravotním sestrám chirurgického oddělení nemocnice

v Pithiviers, s nimiž jsem sdílel zkušenost přibližně

tisíce porodů, v jejichž průběhu bylo nutné provést

císařský řez... během každé denní i noční hodiny.

Této knize velmi prospěla neustálá, konstruktivní kritika

Sylvie Donnaové a rozhovory a korespondence s Jane

Englishovou, autorkou knihy Different Doorway.

Zvláštní poděkování patří Lilianě Lammersové za její

nadšení a podporu.


Obsah

1 Velkolepá záchranná operace ..............................................................................1

2 Jedna, či druhá cesta .............................................................................................5

3 Bezpečněji a bezpečněji .......................................................................................9

4 Vystoupení z bludného kruhu .............................................................................19

5 Když se naše sny vyplní .....................................................................................29

6 Směřujeme k supervyvinutému mozku druhu Homo sapiens? ..........................35

7 Kritéria jednadvacátého století ...........................................................................41

8 Myšlení z dlouhodobého hlediska ......................................................................49

9 Směřujeme k bezprecedentntí kulturní rozmanitosti? ........................................61

10 Vstupujeme do světa mikrobů ............................................................................67

11 Vstupujeme do světa vůní ..................................................................................71

12 Kojení dítěte narozeného císařským řezem ........................................................75

13 Tisíc a jeden důvod, proč dostat nabídku provedení císařského řezu ................83

14 Jednou císařský řez, vždycky císařský řez? .......................................................93

15 Bude-li třeba provést císařský řez ....................................................................101

16 Co říkají matky .................................................................................................105

17 Obavy o oblast perinea .....................................................................................109

18 Buď... A nebo... ...............................................................................................115

19 Strach z porodu .................................................................................................125

20 Přejatá dogmata ................................................................................................135

21 Budoucnost vztahu mezi porodníky a porodními asistentkami .......................147

22 Příliš racionální na to, abychom přežili? ..........................................................153

Poznámky a odkazy ................................................................................................157


1

1

OD LISTOPADU 1953 do dubna roku 1954 jsem půl rokupůso

bil jako „externista“ na porodnickém oddělení v pařížskénemocni

ci. V té době byl externistou vybraný student medicíny s omezenou

klinickou zodpovědností. K oblasti porodnictví jsem se dostalná

hodou, jen proto, že zde bylo volné místo. Protože mě oblastporo

du nijak zvlášť nezajímala a neměl jsem v úmyslu stát seporodní

kem a také proto, že jsem se potřeboval intenzivně přípravovat na

důležité zkoušky, trávil jsem na porodnickém oddělení minimum

času. Byla to však dostatečně dlouhá doba na to, abych se zdena

učil základům porodnictví a abych si uvědomil, že historie porodu

vstupuje do nové fáze.

MŮJ KOMENTÁŘ Z POZICE POZOROVATELE

Často říkám, že když se účastním konference, často si pamatuji

pouze to, co jsem se dozvěděl na chodbách nebo v restauraci. Totéž

mohu říci o tom, co jsem se naučil na odděleních jistýchnemoc

nic. Jednou jsem byl na obědě s jedním z internistůz porodnické

ho oddělení, kde jsem byl externistou. Být internistou v  pařížské

Velkolepá

záchranná

operace


2

nemocnici v  padesátých letech znamenalo být vybraným mla

dým doktorem s velkou zodpovědností. Během našeho rozhovoru

o  rychlém vývoji medicíny od druhé světové války mi řekl o  své

vizi toho, jak bude v budoucnu porodnictví vypadat. „Porodnická

praxe bude velmi jednoduchá,“ řekl. „Pokud bude porod snadný

a bude postupovat dobře, pak bude porod vaginální cestou možný.

Bude-li porod dlouhý a těžký, pak nebude důvod dále otálet. Bude

možné jednoduchým způsobem provést císařský řez na dolnímdě

ložním segmentu.“ „Dolní děložní segment“ je technický výraz,

který souvisí s novou technikou, která se v padesátých letech začala

postupně rozšiřovat. Během mého půlročního pobytu, který jsem

v  pařížské nemocnici strávil jako externista, jsem měl příležitost

účastnit se hned několika řezů dolního děložního segmentu.Stači

lo to k tomu, abych porozuměl základním krokům operace. Míra

provedení císařského řezu se v té době v této nemocnici pohybovala

kolem 1 %.

Vývoji této nové techniky stály v cestě velké překážky.Největ

ší překážkou bylo, že velmi málo lékařů porodníků mělo zkuše

nosti v  oblasti chirurgie. Mnozí z  nich byli závislí na chirurzích,

kteří novou techniku ještě neznali. Byli vázáni na použití kleští,

které byly symbolem porodnické praxe po tři století. Neformální

rozhovor s  chytrým internistou během oběda mi pravděpodobně

pomohl k tomu, abych si uvědomil, že mnoho lékařů raději novou

bezpečnou techniku císařského řezu ignoruje, jako by je chirurgové

a  jejich prestižní statut ohrožovali. Díky tomu, že jsem byl v po

rodnickém prostředí pozorovatelem a někým zvenčí, protože jsem

se již rozhodl, že se stanu chirurgem, mohl jsem vnímatpolovědo

mé motivace různých lékařů v závislosti na jejich věkua podmín

kách, z nichž vycházeli. Zpětně mi přijde důležité, že hlavní lékař

porodnického oddělení – podle něhož byly kleště pojmenovány

Císařský řez


3

– se podivuhodným způsobem k tématu císařského řezu vůbecnevyjadřoval. Nikdy jsem neslyšel, že by se zmínil o jeho budoucnosti.

MŮJ KOMENTÁŘ Z POZICE AKTÉR A

Když jsem se stal internistou, prošel jsem výcvikem na všechchirurgických odděleních, protože jsem se již na samém začátkustudia medicíny rozhodl, že budu chirurgem. Svoji potřebu býtužitečný a  výkonný jsem nemohl na odděleních diagnostické medicíny

naplnit. (Vzhledem k tomu, že jsme byli plně ponořeniv nemocničních aktivitách od prvního dne studií medicíny, bylo pro mě

snadné se tak rozhodnout.) Všiml jsem si, že výteční lékaři, kteří

vedli diskuzi o sofistikovaných diagnózách, opovrhovalilékařskými zákroky a často nedokázali ovlivnit vývoj nemoci. Na chirurgii

to však bylo jiné. Nemohu zapomenout na jednu z  prvních pacientek, která přišla na chirurgické oddělení s  kýlou. Jednoduchá

operace jí zachránila život.

Jednou v noci jsem měl službu na chirurgickém oddělenía přítel z porodnického mě požádal o pomoc s provedením nouzového císařského řezu. Tak jsem se naučil nové technice. Netušil jsem, že příležitostná pomoc příteli uprostřed noci udá mé kariéře nový směr.

V  letech 1958 až 1959 jsem pak vykonával vojenskou službu v  alžírské válce o  nezávislost. Většinu svého času v  armádě jsem strávil v nemocnici ve městě Tizi-Ouzou v regionu Kabylie, jež se nachází v  berberské části Alžírska. Ve dne v  noci jsme měli plné ruce práce a  prováděli jsme nejrůznější naléhavé chirurgické zákroky, k  nimž docházelo zejména v  důsledku války. Čas od času k nám přijela některá z žen z horské vesnice během dlouhéhoporodu. Díky tomu, že jsem mohl vykovávat císařský řez na dolním

Velkolepá záchranná operace


4

děložním segmentu, jsem mohl zachránit životy dětí. Následující

den po jednom takovém zákroku si celá vesnice byla vědomaněče

ho, co vnímali jako zázrak. Později, v létě roku 1960, jsemzastu

poval chirurga v Guinei na západním pobřeží Afriky, což mi dalo

další příležitost představit novou, bezpečnou techniku.

V roce 1962 jsem se dozvěděl, že nemocnice 50 mil od Paříže

hledá doktora, který by se stal vedoucím chirurgického oddělení.

Zažádal jsem o místo, aniž bych se vůbec jel do té nemocnicepo

dívat. Chtěl jsem být mimo Paříž, a  zároveň nebýt moc daleko.

A  tak jsem se přestěhoval do Pithiviers. Ve stejné budově blízko

chirurgického oddělení se nacházelo malé porodnické oddělení,

kde byly dvě porodní asistentky, které mě nadšeně přivítaly, když

se dozvěděly, že dokážu provést bezpečnou moderní technikucísař

ského řezu. V místě byl přítomný také starší chirurg, který nadále

prováděl klasické operace. Když jsem v  Pithiviers poprvé provedl

císařský řez mezi operací kýly a  žlučníku, slyšel jsem, jak vrchní

sestra chirurgického oddělení vykřikla: „Jaká velkolepá záchranná

operace!“

Císařský řez


5

2

GLOBÁLNÍ JEV

NA POČÁTKU DVACÁTÉHO PRVNÍHO STOLETÍ vnučky

žen, které rodily v době, kdy jsem byl studentem medicíny, užvní

mají císařský řez „moderním způsobem“. Pro většinu z  nich je to

zkrátka jedna ze dvou cest, kterou dítě přichází na svět. V dnešní

době je to na některých místech dokonce nejběžnější způsobporo

du. Stalo se to konzumním zbožím. V Brazílii, této ohromné zemi,

jejíž počet obyvatel je stejný jako celkový počet obyvatelv Němec

ku, Francii a  ve Španělsku, je celková míra provedení círařského

řezu více než 50 %. Samozřejmě existují rozdíly mezi prostředím

ve městech a na venkově a také mezi podmínkami v soukromých

a  veřejných nemocnicích: v  soukromých nemocnicích ve velkých

městech jako je São Paulo či Rio se čtyři z pěti dětí rodí pomocí

císařského řezu – což je 80 % všech dětí! Na některých klinikách

provádějí císařský řez automaticky, pokud nemá žena jiné přání.

Kultura podporující císařský řez se šíří. Mnoho chudých žen se pro

císařský řez rozhoduje ze strachu z  podřadné zdravotní péče. (1)

V  brazilských veřejných nemocnicích se rodí „pouze“ 40  % dětí

Jedna,

či druhá

cesta


6

pomocí císařského řezu. Praktiky a statistiky jsou v ostatníchvel

kých městech Latinské Ameriky, jako je například Mexico City či

Santiago, a v jižní části Itálie podobné.

Bude-li současný trend trvat, pak je pravděpodobné, že v blízké

budoucnosti mnoho měst a  dokonce i  zemí na celém světě také

překročí hranici 50  %. Na tomto dlouhém seznamu je též velká

část Asie: Indie (zvláště Dillí), celá Čína, Thajsko, Singapur, Jižní

Korea a většina zemí Latinské Ameriky (včetně Kuby, s výjimkou

Bolívie). K tomuto seznamu se také může připojit Turecko (zvláště

Istanbul), Řecko, Španělsko a  Portugalsko. Dononce i  v  zemích,

které na tomto seznamu nejsou, se císařský řez považuje za běžný

způsob porodu. Například v USA se pomocí císařského řezu rodí

26 % dětí. Ve většině západních zemí a zemí kontinentálníEvro

py, jako například ve Velké Británii, Francii, Německu, Švýcarsku,

Maďarsku, a také v Austrálii a na Novém Zélandu se narodípomo

cí císařského řezu nejméně jedno z pěti dětí.

MOŽNOST VOLBY

Jakmile lidé začali vnímat císařský řez jako běžný způsob porodu,

žena si mohla vybrat, zda se pro císařský řez rozhodne, a tak jsme

vstoupili do doby císařského řezu na přání. Od roku 1997 byla tato

otázka opakovaně diskutována v prestižních lékařských časopisech.

(2,3,4,5) Nový fenomén císařského řezu na přání původně vznikl

v Itálii a v největších městech Latinské Ameriky, a poté se rozšířil

do celého světa. Koncem dvacátého století se lékaři zamýšleli nad

tím, zda pro ně provedení císařského řezu na přání bude přijatelné.

(4) Na začátku jednadvacátého století se zamýšlejí nad tím, zda

mají nabídnout možnost císařského řezu na přání všem ženám.

(6) Míra provední císařského řezu na přání pacienta stále stoupá.

Císařský řez


7

Ve Spojených Státech tyto hodnoty stouply z 1,56 % v roce 1999

na 1,87  % v roce 2001.

Někteří lékaři v oblasti porodnictví se na rychlém rozvoji tohoto nového trendu přímo či nepřímo podílejí. Je zajímavé, že podleprůzkumu, jenž zkoumal preference porodníků, 31 % lékařek v oblasti porodnictví v Londýně s nekomplikovaným těhotenstvím řeklo, že by si vybraly plánovaný císařský řez. (7) Podobně se vyjádřilii lékařky a lékaři v oblasti porodnictví v Severní Americe. (8) Profesor Steer, vlivný profesor porodnictví v Londýně, vyslovil v souvislosti s novým přístupem jistou terorii. Zdůraznil, že pro porodní proces je největší výzvou velikost lidského mozku, a císařský řez považuje za „evoluční zákrok“, který je technickým řešením „konfliktu mezi potřebou myslet a potřebou utíkat“. (9) Předvídá, že v budoucnosti nepředvídatelná rizika v průběhu porodu většiny žen již nebudou existovat. Stane-li se císařský řez normou, pak průměrná porodní váha již nebude omezena rozměry pánve matky dítěte, a  císařský řez tak nakonec bude potřebovat většina žen.

Podobné názory slyšíme na obou stranách Atlantiku. Etickývýbor American College of Obstetricians and Gynecologists ́ethics commitee zveřejnil v říjnu 2003 vyjádření, které prohlašuje císařský řez na přání za etický. W. Benson Harer mladší, ředitel lékařského centra Riverside County Regional Medical Center v kalifornském Moreno Valley, toto vyjádření komentoval slovy: „Považuji to za krok tím směrem, kterým půjdeme. A odhaduji, že se vzrůstajícím množstvím důkazů se císařský řez stane přijatelnějším zákrokem.“ (10) Ve stejné době ve Velké Británii národní institut NationalInstitute for Clinical Excellence (NICE) vydal předběžné směrnice, které jasně udávají, že lékaři by neměli odmítnout právo ženy na císařský řez, ale důvody jejího požadavku by měly být zjištěny,zaznamenány a  mělo by se o  nich diskutovat. V  zemích s  veřejnou

Jedna, či druhá cesta


8

lékařskou péčí bude přítomná tendence vyhnout se dodatečným

poplatkům, které by vznikly v  důsledku přijetí všech požadavků

rodičky.

„Porod horem“ či „porod dolem“? Taková bezprecedentní volba,

jakou mají nové generace, je bezpochyby mezníkem v  historii...

savců. Během několika desítek let se z operace vykonávané pouze

v případě nouze stal běžný způsob porodu. Jak k tomu došlo?

Císařský řez


9

3

HLAVNÍM DŮVODEM, proč míra užití císařského řezu stoupla

téměř na celém světě, je, že je tato operace bezpečná.

NEPŘÍMÁ VERZUS PŘÍMÁ CESTA

Co se týče otázky bezpečnosti, k  obratu došlo krátce po druhé

světové válce, kdy se začala rozšiřovat nová technika. Do té doby

bylo nejpřímějším způsobem zásahu otevření dělohy. Kůže, fascie

a děložní sval byly vertikálním směrem rozříznuty (odshora dolů),

z místa přibližně 2,5 cm nad pupkem k místu přibližně 2,5 cm nad

stydkou kostí. Tento klasický řez se z mnoha důvodů vykonával jen

v případě krajní nouze. Riziko krvácení silné děložní stěnya rizi

ko infekce byly příliš vysoké; srůsty střevní tkáňě s jizvouv dělož

ní stěně mohly vyvolat neprůchodnost střev; děložní sval se často

špatně léčil a riziko protržení jizvy během následujících těhotenství

se pohybovalo kolem 2 %.

Principem nové techniky bylo otevřít děložní sval pomocítran

sverzálního řezu (ze strany na stranu) na jiném místě: v tenkémmís

tě, které se nazývá dolní děložní segment. Děložní hrdlo je rozděleno

Bezpečněji

a bezpečněji


10

na  vaginální část a  část na vnitřní straně dělohy. Část na vnitřní

straně dělohy se vyvíjí na konci těhotenství a stává se z ní dolnídě

ložní segment. Je pokryta mobilní, tenkou vrstvou pojivové tkáně

pobřišnice (peritonea), sliznice pokrývající orgány v dutině břišní.

Riziko všech možných druhů komplikací se s  použitím techniky

dolního děložního segmentu dramaticky snížilo. Došlo k  tomu

přesně v  době, kdy byly ve vývoji bezpečnější metody anestézie,

v  době, kdy byla k  dispozici první antibiotika, kdy bylo poprvé

možné provést transfúzi krve, a  v  době, kdy byly gumové kany

ly pro podávání nitrožilní infúze vyměněny za plastové, což bylo

mnohem bezpečnější. Z mnoha důvodů se tedy riskantní operace,

jež byla do té doby posledním řešením, stala během několika let

bezpečnou.

Dnešní technika císařského řezu se žádným zásadním způso

bem neliší od techniky, jež byla vyvinuta v padesátých letech.Mu

sím zde zdůraznit slovo „vyvinuta“, neboť v minulosti s technikou

transverzálního řezu v  oblasti dolního děložního segmentu expe

rimentovalo několik lékařů porodníků. Tuto nepřímou cestu na

začátku dvacátého století zastával Munro Kerr (1), profesorporod

ní asistence na Univerzitě v Glasgow, a vlivný americký porodník

Joseph DeLee. Nová technika však začala po celém světě běžně

nahrazovat starou techniku až v padesátých letech.

PFANNELSTIEL A REVOLUČNÍ MÓDA BIKIN

Od té doby byl císařský řez díky celé sérii zlepšení ještě přijatel

nější a  bezpečnější. Až do konce šedesátých let se řez – viditelná

část operace – prováděl stále stejným způsobem, tedy vertikálně, od

oblasti pupku po stydkou kost. Bylo to jednoduchý, rychlýa bez

pečný zákrok. Tento druh řezu v břišní stěně byl přijatelný, pokud

Císařský řez


11

byl císařský řez vnímán jako výjimečná, život zachraňující operace,

protože jizva po vertikálním řezu někdy zůstávala velká a zarudlá.

Když se „porod horem“ stal běžným, bylo třeba vzít v  úvahu též

estetickou stranu věci, zejména vzhledem k  tomu, že na plážích

zrovna probíhala bikinová revoluce.

Již v roce 1900 Hermann Pfannelstiel, německý chirurga gyne

kolog z Breslau, popsal příčný řez provedený těsně nad ochlupením

genitálií. (2) Brzy poté byl Pfannelstielův řez uváděn ve všechučeb

nicích chirurgických technik a mnoho chirurgů jej používalo pro

různé gynekologické operace. Ještě dlouho však trvalo, než lékaři

začali uvažovat o  této operaci jako o  možném způsobu porodu.

Přestože byli s  novým způsobem řezu obeznámeni, nepovažovali

ho za vhodný způsob provedení císařského řezu. Prvním důvodem

této zdrženlivosti byla potřeba provést operaci co nejrychleji. Jetře

ba mít na paměti, že po několik desetiletí se většina chirurgůobá

vala toho, aby drogy, jež byly podávány k celkové anestezi,nedopu

tovaly do systému dítěte. Byl to jistý druh závodu mezi chirurgem

vyndavajícím dítě a drogami putujícími do placenty. Ve skutečnosti

zde byl ještě jeden jen zpola vědomý důvod, jenž jsem v šedesá

tých letech sdílel s mnoha dalšími. Nedokázali jsme si představit,

že by se malým příčným řezem nad pubickým ochlupením mohlo

narodit velké dítě. Na konci šedesátých let jsem se sám odvážilvy

zkoušet tuto cestu pro císařský řez. Poté, co jsem tímto způsobem

provedl několik (polovinu tuctu) císařských řezů, jsem si uvědomil,

že mi to trvá skoro stejně dlouho jako provedení známějšíhoverti

kálního řezu. Zdravotní sestra bez mého vědomí zaznamenala, že

od provedení řezu po narození dítěte uplynuly dvě minuty a deset

vteřin. Ženy si začaly porovnávat své drobné, téměř neviditelnéjiz

vy v pubickém ochlupení a příležitostně nepěkné vertikální jizvy.

Císařský řez tak začal být přijatelnější, více než kdy předtím.

Bezpečněji a bezpečněji


12

VĚK EPIDUR ÁLU

Od osmdesátých let neustále docházelo k interakci mezi pokrokem

organizace v  nemocnicích a  zdravotních profesí na jedné straně

a pokrokem techniky na straně druhé.

Příkladem této interakce je historie epidurální anestézie. Koncept lokální nervové blokády obecně, a zvláště epidurální blokády není nový. Nové je však to, že epidurální blokáda získala popularitu v užití při porodu. Droga, jíž se užívá při anestezi, je podávánatenkou trubičkou procházející jehlou zavedenou do páteřního kanálu do prostoru mezi míchou a vnější membránou (po podání lokální anestézie, která danou oblast znecitlivěla). Od osmdesátých letpotávka po tomto zákroku dramatickým způsobem vzrostla, a tak se čím dál více anesteziologů seznamovalo s  použitím této techniky v porodnictví. Popularita užití epidurálu v porodnictví tedy vedla k  počátkům anestézie v  porodnictví, jistého druhu subspecializace. Díky každodennímu užívání epidurální anesteze při porodu na některých porodnických odděleních docházelo k novým situacím. Když bylo rozhodnuto o císařském řezu, mnoho žen již bylo pod vlivem působení epidurálu. Výhody užití lokální nervové blokády oproti celkové anestézii se zdály být očividné, a sice v tom, žematka byla během císařského řezu při vědomí a po operaci byla bdělá.

Vývoj porodnické anestézie byl základem technického pokroku. U konvenčního použití epidurálu lokální anesteze též tlumila nervy, které ovládají svaly dolní části těla, a rodící žena tak obvykle nemohla pohybovat nohama. Z tohoto důvody vznikly nové formy epidurální anesteze. Dávkování lokálních anestetik se může značně snížit, je-li podáno v kombinaci s látkou ze skupiny opioidů, jako je například fentanyl. Tento kombinovaný epidurál byl popularizován užitím výrazu „chodící epidurál“. Další populární formou

Císařský řez


13

epidurálu je kombinovaný epidurál, kdy je do páteře téměřu konce míšního kanálu zavedena jednorázová dávka látky ze skupiny

opioidů, s podáním či bez podání lokální anesteze. Tento způsob

podání epidurálu přináší úlevu od bolesti přibližně na dvě hodiny

a je-li třeba poskytnout další úlevu od bolesti, pak je podánav podobě klasického epidurálu. Vzhledem k  tomu, že v  míše nejsou

žádné cévy, drogy nemohou přejít do oběhového systému rodičky.

V dnešní době se v případě plánovaného císařského řezu častoužívá blokády páteře.

Hlavním důsledkem tohoto vývoje v oblasti anestézie jeskutečnost, že císařský řez je čím dál přijatelnější a bezpečnější.

SK ALPEL ČI PRSTY?

Technika císařského řezu se stále vyvíjí. V devadesátých letechMichael Stark a  lékařský tým v  jeruzalémské nemocnici Misgav Ladach Hospital představili metodu Joel-Cohenova řezu, který sepůvodně používal pro provedení hysterektomie (odstranění dělohy).

(3) Tato metoda omezuje užití ostrých lékařských nástrojů a dává

přednost ručnímu provedení operace. Jedním z cílů bylo odstranit

všechny nepotřebné kroky. Stojí za to, abych zde vysvětlilkonkrétní postup této techniky tak, aby odborníci z  oboru zdravotnictví

i  laická veřejnost mohli porozumět tomu, jaké jsou její výhody

z hlediska rychlosti a ztráty krve. (4)

Řez kůží je jako obvykle proveden horizontálně nad pubickým ochlupením. Narozdíl od obvyklé techniky tato metoda zaprvé provádí řez skalpelem vrstvou podkožního tuku, jež je pouze 2,5 cm dlouhý, s tím, že laterální tkáň se odděluje dvěma prsty. Tímto způsobem se vyhneme řezu drobných cév. Totéž platí pro fascie, jež obalují svaly, které jsou ručně odděleny podél svých vláken. Svaly

Bezpečněji a bezpečněji


14

jsou od sebe ručně odtáhnuty. Pobřišnice (peritoneum) se otevírá

tak, že ji roztáhneme ukazováčky. Děloha se otevírá ukazováčkem

a zvětšeným otvorem mezi ukazováčkem na jedné ruce a palcem na

druhé ruce. Po porodu dítěte a placenty lze dělohu skrze řez v kůži

vyzdvihnout na břišní stěnu. Díky tomu je sešití děložního svalu

velmi bezpečné s dokonalou vizuální kontrolou. Poté se sešijí pouze

fascie a kůže. Dnes již víme, že pobřišnice (peritoneum) se rychle

a úplněji hojí, není-li sešitá. (5)

Mnohé informace potvrzují, že tato technika Michaela Starka snižuje ztráty krve i délku operace. Podle švédskýchhodnocení jsou průměrné hodnoty ztráty krve s  použitím nové techniky

250 ml oproti 400 ml s  použitím obvyklé techniky. Co se týče

průměrné délky operace, nová technika trvala 20 minut a obvyklá

technika 28 minut. (6) Je to další známka toho, že císařský řez je

bezpečnější a  bezpečnější. U  zvláštního případu HIV pozitivních

rodiček je prioritou ochrana dítěte před rizikem přenesení viru. Pro

tyto případy se nyní propaguje adaptovaná technika (hemostatická

technika císařského řezu), při níž se dítě rodí zcela čisté, bezjakékoliv stopy krve své matky.

MŮŽEME ZMĚŘIT MÍRU BEZPEČNOSTI

CÍSAŘSKÉHO ŘEZU? Obecně platí, že lékaři, kteří se přímým způsobem zabývajíporodnictvím, považují císařský řez za bezpečnou operaci. Je významné, že mnoho lékařek, které pracují v oboru porodnictví, si pro porod svých vlastních dětí zvolí metodu císařského řezu. Jde o to, že míru bezpečnosti lze jazykem statistiky vyjádřit jen obtížně. Zlatá metoda lékařského výzkumu, při němž jsou porovnávány dva možné zákroky, přístupy či strategie, je založena na principu nahodilosti

Císařský řez


15

(randomizace): to znamená, že lidé jsou nejprve na základě losování

rozdělěni do skupin. Jedné skupině je přidělen jeden druh zákroku

a druhé skupině je – náhodně – přidělen jiný zákrok. Následně jsou

po určitém sledovaném období vyhodnoceny poměrné hodnoty

kladů vůči rizikům pro oba druhy zákroku a ty jsou pak vyjádřeny

jazykem statistiky. Z  očividných důvodů nemůžeme říct skupině

těhotných žen, že musí porodit vaginální cestou a jiným ženám –

namátkově – říci, že musí podstoupit císařský řez.

Z  randomizovaných studií můžeme zjistit, že původně nebyly určeny k vyhodnocování četnosti zdravotních potíží matky.V jedné známé studii, jejímž záměrem bylo porovnat politiku plánovaného císařského řezu s politikou plánovaného porodu vaginální cestou v případě polohy koncem pánevním v termínu porodu, bylo zkoumáno 121 center v  26 zemích. (7) Této studie se účastnilo více než 2000 žen. Zdálo se, že míra závažných zdravotních potíží rodičky byla u obou skupin přibližně stejná. K podobným závěrům lze dojít i na základě studie, jejímž cílem bylo porovnat plánovaný císařský řez s porodem vaginální cestou v otázce prevence přenostu HIV u 436 těhotných žen. (8)

Výsledky těchto výzkumů dále podporuje velká dánská studie (9), která zpětně sleduje 15441 dánských žen, které porodily své první dítě v poloze koncem pánevním v letech 1982 až 1995. 7503 z  těchto žen podstoupilo plánovaný císařský řez, 5575 ženám byl proveden císařský řez jako zákrok v případě nouze a 2363 ženporodilo své dítě vaginální cestou. Narozdíl od obecně přijímaných názorů se výskyt krvácení a anémie po plánovaném císařském řezu (5,7 %) nelišil od jejich výskytu při porodu vaginální cestou a byl mírně nižší než u  císařského řezu provedeného v  případě nouze (7 %). Míra výskytu tromboembolických komplikací se poprovedení císařského řezu pohybovala kolem 0,1 %. Na druhou stranu

Bezpečněji a bezpečněji


16

výskyt natržení análního svěrače, jež je spojováno s následnýmri

zikem anální inkontinence, se po vaginálním porodu pohyboval

kolem 1,7 %. Běžně se zdůrazňuje, že všechny chirurgické zákroky

s sebou přirozeně přinášejí riziko poranění orgánů, jež s danouope

rací bezprostředně nesouvisejí. Tato rizika je třeba sledovat v širším

kontextu. V této sérii zde bylo jen několik případů poraněnímočo

vého měchýře (0,1 % u plánovaného císařského řezu a 0,2 %u cí

sařského řezu provedeného v případě nouze), ale poraněnímočové

ho měchýře se snadno a rychle zahojí. Toto riziko bude ještě nižší

u  technik, které omezují užití ostrých lékařských nástojů. V  této

sérii nikdy nebylo zapotřebí provést hysterektomii císařským řezem

(odstranění části či celé dělohy), aby se zastavilo krvácení. Riziko

pooperačních srůstů (a  tím i  riziko dlouhodobé neprůchodnosti

střev) je po provedení moderního císařského řezu také velmi nízké,

zvláště v případě, že nebyl v oblasti břicha použit žádný cizorodý

materiál, jako je například gáza. V blízké budoucnosti se může stát

rutinní záležitostí, že lékař nakape do pobřišnice specifické látky,

aby se předešlo tvoření srůstů.

Vyhodnotit riziko mateřské úmrtnosti je také obtížné. Studii

opět není možné provádět namátkově. Podle mnohých statistic

kých údajů se riziko mateřské úmrtnosti jeví být třikrát ažčtyři

krát vyšší u  císařského řezu než u  porodu vaginální cestou. (10)

Těmto studiím však stojí v cestě fakt, že ženy, které rodí pomocí

císařského řezu, jsou v  takovém zdravotním stavu a  mají takové

komplikace v těhotenství a během porodu, které jsou samy o sobě

spojovány se zvýšenou mírou mateřské úmrtnosti. V  rozvinutých

zemích je navíc třeba analyzovat výledky nejméně 100 000 porodů,

aby bylo možné významně vyhodnotit míru mateřské úmrtnosti

(či úmrtnost v souvislosti s těhotenstvím). Tyto úvahy se zakládají

na poznatcích nejnovějších studií, jež byly provedeny v  bohatých

Císařský řez


17

zemích. (Na venkově v rozvojových zemích, zvláště v subsaharské

Africe, je situace jiná (11,12), míra mateřské úmrtnosti pozákro

ku císařského řezu může být stonásobně vyšší než v  rozvinutých

zemích.)

Ať již se na tuto otázku díváme z  jakékoliv perspektivy, mů

žeme dnes prohlásit, že v  moderních, dobře vybavených a  dobře

organizovaných nemocnicích v rozvinutých zemích je bezpečnost

císařského řezu srovnatelná s bezpečností porodu vaginální cestou.

Bezpečněji a bezpečněji


19

ZAPOMENUTÉ POTŘEBY

Nezbytnou podmínkou pro široké užití císařského řezu je otázkabez

pečnosti. Přesto to však není hlavní důvod zvýšené míry provádění

tohoto porodnického zákroku. Hlavním důvodem zvýšené míry

intervence je zcela jistě kvazikulturní, obecný nedostatek porozu

mění základním potřebám rodící ženy. Po tisícíce let byl porod pod

kontrolujícím vlivem kultury, celé století zde probíhala industria

lizace porodnictví, šířily se „metody“ „přirozeného porodu“ (jako

kdyby slova „metoda“ a „přirozený“ byla kompatibilní), objevila se

bezpečná technika císařského řezu, jež poskytla jinou možnost, než

porod vaginální cestou, a tak můžeme snadno vysvětlit, proč byly

tyto základní potřeby zapomenuty.

K  tomu, abychom znovu objevili potřeby rodících žen, se ne

můžeme spoléhat na žádný kulturní model. Ve většině nám zná

mých společenství kulturní prostředí obvykle zasahuje do fyzio

logických procesů prostřednictvím porodních asistentů, kteří jsou

často aktivní, dokonce až invazivním způsobem, a prostřednictvím

předávání systémů přesvědčení a rituálů. V mnoha společenstvích

Vystoupení

z bludného

kruhu

4


20

se například věří, že u porodu musí být přítomný porodní asistent,

který okamžitě přestřihne pupeční šňůru, čímž se dítě ochrání

před „nebezpečným“ kolostrem či dalšími „negativními“ účinky

přímého kontaktu matky a jejího novorozeného dítěte s holou kůží

či jejich očního kontaktu.

Proto potřebujeme jazyk a  úhel pohledu moderní fyziologie (která zkoumá tělesné funkce), abychom mohli sestoupit ke svým kořenům, podívat se, co mají jednotlivé kultury společného a  co platí obecně, a  znovu tak objevit základní potřeby rodících žen. Díky tomuto úhlu pohledu si také můžeme uvědomit, že důvody, jimiž se obvykle vysvětluje současné hojné užití císařského řezu – elektronické monitorování plodu, strach ze soudních sporů,nedostatek porodních asistentek, změna rolí porodní asistentky, vysoká míra indukovaných porodů, časté užití epidurálu a různé aspekty industrializace porodu obecně – jsou v zásadě následkemrozšířeného nedostatku porozumění fyziologii porodu. Hlediskobezpečnosti císařského řezu pak ještě dále posiluje tradiční nedostatek zájmu o fyziologii porodu.

ZNOV UOBJEV ENÍ

Pojďme vystoupit z bludného kruhu tím, že se na rodící ženupodíváme očima moderní fyziologie.

To nás vede k tomu, abychom se zaměřili na nejaktivnější části jejího těla, kterými jsou žlázy vylučující veškeré hormony související s  porodem. Tyto žlázy mají svůj původ ve starých, primitivních strukturách mozku, jež se nazývají hypotalamus a  hypofýza. Jinými slovy, pokud si představíme rodící ženu pohledemmoderního fyziologa, pak si představíme hlubokou, primitivní část jejího mozku, která pracuje na plné obrátky a vyplavuje hormony. Dnes

Císařský řez


21

také rozumíme tomu, že objeví-li se zábrany – ať během porodu či

během jakékoliv sexuální zkušenosti – tyto zábrany mají svůjpůvod v „novém mozku“, tedy části mozku, která je u lidí vysocevyvinutá a jíž můžeme vnímat jako mozek intelektu či myslící mozek.

Vhodnější je nazývat jej „novou“ kůrou mozkovou či neokortexem.

K tomu, abychom mohli znovu objevit obecné potřeby rodících žen, je klíčové interpretovat jev, který velmi dobře znají některé matky a porodní asistentky, které zažily porod, jenž nebyl narušen.Faktem je, že když žena rodí sama, bez jakékoliv medikace, nastane během porodu doba, kdy má žena jasnou tendenci odříznout se od našeho světa. Je to, jako by odcházela na jinou planetu. Dovolí sidělat takové věci, které by si ve svém každodenním společenskémživotě nedovolila, může například křičet nebo nadávat. Může zjistit, že se nachází v nejméně očekávaných polohách a může vydávatnejméně očekávané zvuky. To znamená, že dochází k omezeníkontroly neokortexu. Toto omezení činnosti neokortexu je z praktického hlediska nejdůležitějším aspektem fyziologie porodu. Můžeme tak porozumět tomu, že rodící žena potřebuje být především chráněna před jakoukoliv stimulací neokortexu. Můžeme si to blíže vysvětlit na příkladech věcí, které by žena měla, a neměla dělat.

NESTIMULUJTE NEOKORTEX RODÍCÍ ŽENY!

Z praktického hlediska je užitečné vysvětlit, co to znamená,a zopakovat si známé faktory, které mohou stimulovat lidský neokortex:

• Jedním z těchto faktorů je řeč, zvláště racionální jazyk.Komunikujeme-li prostřednictvím řeči, zpracováváme to, co vnímáme,

pomocí neokortexu. To znamená, že jednou z  hlavních kvalit

porodní asistentky, je její schopnost být v klidu, zůstat potichu,

Vystoupení z bludného kruhu


22

a zvláště se vyhnout pokládání přesně zacílených otázek.Představte si ženu, která je plně ponořena v procesu porodu a která

již je „na jiné planetě“. Dovolí si zařvat; dovolí si dělat věci, které

by jinak nikdy neudělala; zapomněla na to, co ji učili nebo co

četla v  knihách; ztratila pojem času a  najdenou má nečekaně

odpovídat někomu, kdo chce vědět, kdy byla naposledy čůrat!

Přestože se to může zdát jednoduché, pravděpodobně bude ještě

dlouho trvat, než znovu objevíme, že porodní asitent by měl být

co nejvíc zticha. • Dalším faktorem, který stimuluje neokortex, jsou jasná světla.

Lékaři z  oboru elektroencefalografie (EEG) vědí, že záznam

zkoumající aktivitu mozku je možno ovlivnit prostřednictvím

vizuální stimulace. Chceme-li omezit aktivitu svého intelektu a  jít spát, obvykle zatáhneme závěsy a  vypneme světla. To

znamená, že z fyziologického hlediska by tlumené světlo mělo

porodní proces obecně usnadnit. Také asi bude ještě nějakou

dobu trvat, než přesvědčíme mnoho zdravotních odborníků

o tom, jak je to důležité. Je zjevné, že jakmile rodící žena odejde

„na jinou planetu“, začne spontánně vyhledávat polohy, které ji

chrání před veškerou vizuální stimulací. Může být například na

všech čtyřech, jako by se modlila. Kromě toho, že tato běžná

poloha zmírňuje bolesti zad, má i  mnoho dalších pozitivních

účinků, jako je například eliminace hlavní příčiny tísně plodu

(nestlačí se velké cévy, které vedou podél páteře) a  usnadnění

rotace těla dítěte. • Dalším druhem stimulace neokortexu je pocit, že nás někdo

sleduje. Fyziologická reakce na přítomnost pozorovatele byla

vědecky doložena. Ve skutečnosti je to obecně známý fakt,

Císařský řez




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist