načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Církve a české školství - Záboj Horák

Církve a české školství

Elektronická kniha: Církve a české školství
Autor:

Výuka náboženství na základních a středních školách, teologické bádání na školách vysokých a zřizování církevních škol k obecné výuce všem předmětům se v posledních ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 264
Rozměr: 21 cm
Úprava: faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Výchova a vzdělávání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3623-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se věnuje dějinám církevního školství, výuce náboženství a postavení teologických fakult v českém školství.

Popis nakladatele

Výuka náboženství na základních a středních školách, teologické bádání na školách vysokých a zřizování církevních škol k obecné výuce všem předmětům se v posledních staletích stalo projevem náboženské svobody jednotlivce i různých náboženských společností a církví. Publikace, která je svým zaměřením na českém trhu ojedinělá, se věnuje dějinám církevního školství, výuce náboženství a postavení teologických fakult. Vychází z rozdílu mezi výukou náboženství jako učebního předmětu na školách a teologií jako vědou a všímá si též rozdílu mezi školní výukou náboženství, k níž má přístup každý zájemce bez ohledu na vyznání, a náboženskou přípravou uvnitř církví, která je určena věřícím.Kniha seznamuje studenty pedagogických, filozofických a teologických fakult s organizací významné části českého školství, s jejím vývojem a s rolí, kterou v ní hrají církve. (právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti)

Předmětná hesla
Církevní školství -- Česko -- 20.-21. stol.
Církevní školství -- právní aspekty
Náboženská výchova -- Česko -- 20.-21. stol.
Teologické fakulty -- Česko -- 20.-21. stol.
Zařazeno v kategoriích
Záboj Horák - další tituly autora:
Slovník církevního práva Slovník církevního práva
 (e-book)
Slovník církevního práva Slovník církevního práva
Konfesní právo Konfesní právo
Církevní právo Církevní právo
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Církve a české

školství

Záboj Horák

Církve a

č

eské školství

Záboj Horák

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz Výuka náboženství na základních a středních školách, teologické bádání na školách vysokých a  zřizování církevních škol k  obecné výuce všem předmětům se v  posledních staletích stalo projevem náboženské svobody jednotlivce i různých náboženských společností a církví. Publikace, která je svým zaměřením na českém trhu ojedinělá, se věnuje dějinám církevního školství, výuce náboženství a  postavení teologických fakult. Vychází z rozdílu mezi výukou náboženství jako učebního předmětu na školách a  teologií jako vědou a  všímá si též rozdílu mezi školní výukou náboženství, k níž má přístup každý zájemce bez ohledu na vyznání, a náboženskou přípravou uvnitř církví, která je určena věřícím. Kniha seznamuje studenty pedagogických, fi lozofi ckých a teologických fakult s organizací významné části českého školství, s jejím vývojem a s rolí, kterou v ní hrají církve.


Chtěl bych na tomto místě poděkovat oběma recenzentům knihy,

prof. JUDr. Jiřímu Rajmundu Treterovi

a doc. JUDr. Stanislavu Přibylovi, Ph.D., IC.D.,

za provedené recenze.

Za řadu cenných připomínek děkuji svým kolegům učitelům

z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a spolupracovníkům

z vedení Společnosti pro církevní právo. Můj srdečný dík náleží

i pracovníkům nakladatelství Grada Publishing, a.s., redaktorům,

korektorům i sazeči, za jejich pečlivou práci.

Poznámka: Údaje v knize jsou zachyceny podle právního stavu

k 30. červnu 2011.


Církve a české

školství

Právní zajištění působení církví a náboženských

společností ve školství na území českých zemí

od roku 1918 do současnosti

Záboj Horák


Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. JUDr. Záboj Horák, Ph.D. Církve a české školství Právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4525. publikaci Recenzovali: prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., IC.D Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 264 Vydání 1., 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2011 ISBN 978-80-247-3623-5 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7044-4 (elektronická verze ve formátu PDF)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

ZkRatky ......................................................................................................... 9

ÚvOD: OBSaHOvé a čaSOvé vymeZeNí ................................. 11

Církve a školství .......................................................................................... 11

Náboženská svoboda a školství ................................................................ 13

tři oblasti uplatňování náboženské svobody ve školství ..................... 15

Církevní školství ........................................................................... 15

Vyučování náboženství ................................................................. 16

Výuka teologie .............................................................................. 17

Geografické a časové vymezení ................................................................ 18

PRávNí POStaveNí CíRkevNíHO škOlStví

v čeSkýCH ZemíCH ............................................................................... 21

1.1 Důvody ke zřizování církevního školství v historickém

pohledu ................................................................................................ 21

1.2 Církevní školství 1918–1939 .......................................................... 26

1.2.1 Církevní školství a vzdělávací ústavy v oblasti národního

školství ............................................................................... 26

1.2.2 Církevní školství a vzdělávací ústavy na úrovni středních

škol ..................................................................................... 30

1.2.3 Přehled vybraných katolických církevních škol

a výchovných zařízení ......................................................... 34

1.2.4 Evangelické církevní školy a vzdělávací ústavy ..................... 36

1.2.5 Židovské školy .................................................................... 38

1.2.6 Změny v českém pohraničí po jeho okupaci z 1. 10. 1938 ... 42 1.3 české církevní školství 1939–1945 ................................................ 43

1.3.1 Postihy směřující proti českému školství jako celku ............ 43

1.3.2 Některá specifika týkající se církevních škol ........................ 46

1.3.3 Protižidovské zásahy .......................................................... 47

1.4 české církevní školství 1945–1948 ................................................ 47

1.5 české církevní školství v době likvidace 1948–1950 .................. 50

1.5.1 Zákon o jednotné škole ...................................................... 51

1.5.2 Ústava z 9. května 1948 ...................................................... 51

1.5.3 Církevní školy ve školních letech 1948/1949

a 1949/1950 ....................................................................... 52

1.6 Obnova církevního školství po roce 1989 ..................................... 53

1.6.1 Mezinárodněprávní předpoklady ........................................ 54

1.6.2 Iniciativy zasazující se o vznik nových církevních škol ......... 55

1.6.3 Právní zajištění církevního školství 1989–1992 .................. 65

1.6.4 Založení prvních církevních škol ........................................ 71

1.7 Právní úprava církevního školství v letech 1993–2010 .............. 81

1.7.1 Proměny právní úpravy v letech 1993–2010 ....................... 81

1.7.2 Školství a výchova v předpisech církví a náboženských

společností .......................................................................... 87

1.7.3 Církevní školy v současném školském systému ČR ............. 90

1.7.4 Financování církevních škol a církevních školských

zařízení ............................................................................ 112

1.7.5 Právní postavení učitelů a dalších pedagogických

pracovníků ....................................................................... 116

1.7.6 Právní postavení dětí, žáků a studentů ............................. 119

vyUčOváNí NáBOžeNStví ve škOle

a JeHO PRávNí ÚPRava .................................................................... 121

2.1 Náboženství v letech 1918–1939 ................................................ 121

2.1.1 Ústavní listina z roku 1920 .............................................. 121

2.1.2 Státem uznané církve a náboženské společnosti ............... 122

2.1.3 Statistické údaje o náboženském vyznání a školách .......... 124

2.1.4 Náboženství v národních školách .................................... 127

2.1.5 Náboženství ve středních školách .................................... 129 Náboženství v letech 1939–1945 ................................................ 131

2.3 Náboženství v letech 1945–1948 ................................................ 134

2.4 Náboženství v letech 1948–1989 ................................................ 136

2.4.1 Vývoj v letech 1948–1952 ............................................... 136

2.4.2 Specifika školního roku 1952/1953 ................................. 144

2.4.3 Vývoj v letech 1953–1968 ............................................... 147

2.4.4 Intermezzo 1968–1971 ................................................... 151

2.4.5 Pookupační „normalizace“ a vývoj do roku 1989 .............. 154

2.4.6 Statistické údaje o výuce náboženství 1950–1989 ........... 160

2.5 Náboženství od roku 1989 do současnosti ................................. 161

2.5.1 Přehodnocení dosavadních přepisů 1989–1991 .............. 161

2.5.2 Vývoj v letech 1991–2004 ............................................... 169

2.5.3 Úprava od účinnosti školského zákona z roku 2004 ........ 174

2.5.4 Soudobé modely výuky náboženství ve školách ............... 181

PRávNí POStaveNí teOlOGICkýCH fakUlt

a SemINářů ............................................................................................. 183

3.1 Podoby teologického studia obecně ............................................. 183

3.1.1 Teologické fakulty ............................................................ 183

3.1.2 Teologické semináře ........................................................ 184

3.1.3 Spojitost právní úpravy postavení teologických fakult

a seminářů ....................................................................... 185

3.2 teologické studium 1918–1938 .................................................. 185

3.2.1 Bohoslovecké fakulty ....................................................... 186

3.2.2 Semináře ......................................................................... 194

3.3 teologické studium 1938–1945 a 1945–1950 ......................... 199

3.3.1 Od září 1938 do března 1939 .......................................... 199

3.3.2 Od března 1939 do listopadu 1939 ................................. 201

3.3.3 Výuka teologie po uzavření českých vysokých škol ........... 202

3.3.4 Bohoslovecké fakulty a semináře 1945–1950 .................. 204

3.4 teologické studium v letech 1950–1990 .................................... 204

3.4.1 Změny v roce 1950 .......................................................... 204

3.4.2 Další vývoj postavení bohosloveckých fakult

do roku 1990 ................................................................... 208


3.5 teologické studium od proměn na jaře 1990 

do současnosti .................................................................................. 217

3.5.1 Teologické fakulty 1990–1998 ........................................ 218

3.5.2 Teologické fakulty od roku 1998 do současnosti .............. 220

3.5.3 Teologické fakulty a jejich současné působení .................. 222

ZávěR: výHleD DO BUDOUCNOStI ......................................... 239

SUmmaRy ................................................................................................... 241

PRameNy ................................................................................................... 245

lIteRatURa ............................................................................................ 252 Zkratky c. canon, kánon cc. canones, kánony CČSH Církev československá husitská CČS Církev československá cf. confer (srovnej) CMTF UP Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého

v Olomouci CSsR Congregatio Sanctissimi Redemptoris, tj. řeholní kongregace

Nejsvětějšího Vykupitele, redemptoristé č.j. číslo jednací ČCE Českobratrská církev evangelická ČSR Československá republika, Česká socialistická republika

(1969–1990) ČSFR Česká a Slovenská federativní republika ČSSR Československá socialistická republika EA Evangelická akademie eds. editors (vydavatelé) ETF UK Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy FS ČSSR Federální shromáždění Československé socialistické

republiky HTF UK Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy ibid. ibidem, tamtéž JU Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Kčs korun československých (1945–1992) KEBF Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze KNV krajský národní výbor KPBŠ Klub přátel bratrských škol KSČ Komunistická strana Československa KTF UK Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze KVŘP Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR Církveačeskéškolství min. ministerský min. šk. a nár. osv. Ministerstvo školství a národní osvěty MŠaNO Ministerstvo školství a národní osvěty MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MŠVU Ministerstvo školství, věd a umění ONV okresní národní výbor OP Ordo Praedicatorum, řád bratří kazatelů, dominikánů;

zkratku užívají členové mužské i ženské větve řádu o.p.s. obecně prospěšná společnost OSF Školské sestry sv. Františka P. pater, otec; označení pro katolického kněze, zejména

řeholního prel. prelát; katolický duchovní vyššího postavení ř. z. říšský zákoník SDB Societas Doni Bosci, Společnost Dona Jana Bosca, řeholní

kongregace salesiánů SG státní geodezie SJ Societas Iesu, Společnost Ježíšova, řeholní řád jezuitů SM Soror Mariae, sestra Mariina; ve většině ženských řádů

a kongregací je užíváno jako označení pro řeholnici, psáno

před jménem SPVC Sekretariát pro věci církevní ministerstva kultury ČSR SÚC Státní úřad pro věci církevní TF JU Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budě

jovicích Ú. l. Úřední list ÚNV hl. m. Prahy Ústřední národní výbor hlavního města Prahy UP Univerzita Palackého v Olomouci ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistické strany Československa VŠB Vysoká škola bohovědná československé církve Z.z. Zbierka zákonov (Slovenské republiky) Úvod: obsahové a časové vymezení Církve a školství Jednou z  významných součástí vědy konfesního práva

1

v  České republice

i v ostatních evropských i amerických zemích je výklad o právní úpravě účasti církví a náboženských společností na vzdělávacím procesu v dané společnosti a státě. Jejich účastí na poskytování výchovy a vzdělání se zabezpečuje: • svoboda náboženského vyznání jednotlivců a jejich sdružení, • právo na vzdělání a  informace v  oblasti náboženské a  teologické, a  to jak

věřících, tak těch, kdo náboženskou víru nevyznávají.

Od počátku přihlížíme k podstatnému rozdílu mezi výukou náboženství jako učebního předmětu základních a  středních škol a  teologií jako vědou, zařazenou do vysokoškolského studia a  užívající ve svém bádání podobných metod jako vědy ostatní, zejména vědy humanitní.

V  náboženství jde především o  výuku základů nauky určitého náboženského vyznání. Předmět náboženství je úzce spjat s vyznáním, jehož obsah má reprodukovat. Proto rozlišujeme, zda jde o vyučování náboženství katolickému, evangelickému, husitskému, pravoslavnému, židovskému apod. Obsahově se tato výuka podobá, protože v případě těch vyznání, která jsou založena na Bibli (tj. u všech shora jmenovaných), jde především o výklad této přední památky evropsko-americké kultury.

V  podrobnějším výkladu si přiblížíme rozdíl mezi školní výukou náboženství, která je otevřena každému zájemci, a  náboženskou přípravou uvnitř církví, která má zvěstně-vyznavačský charakter, je určena věřícím a nazýváme ji katechezí. Mohou se sice částečně překrývat, avšak metodologický přístup je odlišný, tak jako je odlišný i okruh posluchačů. 1

K pojmu konfesního práva viz TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církev v právních

dějinách. In MALÝ, Karel; TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku

21. století, I., Historické impulzy rozvoje práva, Karolinum, 2009, s. 230. Církveačeskéškolství

Také teologické fakulty, které tradičně patří k základu univerzit, rozlišujeme na fakulty teologie katolické, evangelické, husitské, pravoslavné a jiné, protože jde pokaždé o jiný přístup k matérii této vědy, odpovídající příslušnému vyznání nebo skupině vyznání. I zde je dána značná otevřenost přístupu ke vzdělání, neboť ke studiu teologie v kterémkoliv věroučném zaměření jsou zváni všichni zájemci. Spojovat teologické fakulty různých konfesních zaměření do jedné se ve světovém měřítku projevilo jako neúčelné, protože by došlo k setření rozdílů mezi jednotlivými směry. Spolupráce jednotlivých teologických fakult mezi sebou a s ostatními vysokoškolskými fakultami je přitom usnadňována zařazením teologických fakult do univerzit.

Poskytování výuky náboženství na všech základních a středních školách, teologického bádání na vysokých školách a zřizování církevních škol k obecné výuce všem předmětům se v průběhu posledních staletí stalo projevem jak náboženské svobody jednotlivce, tak i náboženských sdružení jednotlivců, zvaných církve a náboženské společnosti (tedy náboženské svobody individuální i kolektivní).

Zdvojený a současně spojitý výraz „církve a náboženské společnosti“ je vyjádřením pro náboženská sdružení na vrcholné úrovni. Tento výraz je používán v  právních předpisech některých středoevropských zemí i  v  jejich právní teorii. Také základní předpis současného českého konfesního práva, tj. zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), jej používá, ve svém nadpise i v textu.

„O tom, které z obou tradičních a konfesními zákony používaných označení ta která církev či náboženská společnost použije, je otázkou její svobodné volby. Uvedená alternativa není závazná (exkluzivní), takže existuje i třetí možnost: v názvu církve i náboženské společnosti se nemusí objevit žádné z obou uvedených označení.“

2

V  odborném textu lze po předchozím upozornění užít i  slovní zkratku „církve“ pro církve i náboženské společnosti. A tak budeme i zde v dalším textu užívat této slovní zkratky, s výhradou případů citace oficiálního názvu a textu jednotlivých zákonů. 2

TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmeli

tánské nakladatelství, 2002, s. 70. Úvod:obsahovéačasovévymezení 13 Náboženská svoboda a školství Zajištění volného toku informací náboženského charakteru a badatelské činnosti teologické a nábožensko-pedagogické nejen uvnitř církví, ale i navenek, zejména prostřednictvím školního systému, se týká především dětí a mládeže, tedy žáků základních a středních škol, i vysokoškolských studentů, v neposlední řadě ale i těch, kteří vyučování zajišťují, zejména pak příslušných učitelů a pracovníků školské správy.

Povinnost zajistit tuto svobodu vyplývá z  právního řádu České republiky, zejména z  jeho ústavních předpisů i  z  mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které mají ve smyslu Ústavy ČR, tj. ústavního zákona č. 1/1993 Sb., § 10, přednost před zákonem.

Z hlediska předmětu této monografie jde především o následující ustanovení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky a mezinárodních smluv: 1. Listina základních práv a svobod z 9. 1. 1991

3

Čl. 16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s  jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu... (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. 2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z 19. 12. 1966

4

Čl. 18 (1) Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Toto právo zahrnuje v  sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství či víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať už veřejně, nebo soukromě, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním... 3

Poprvé publikována jako příloha ústavního zák. č. 23/1991 Sb. z 9. 1. 1991. Do

českého ústavního pořádku převzata ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., čl. 3, čl. 112,

a publikována pod č. 2/1993 Sb. 4

Pro ČSSR se tento pakt stal závazným ke dni 23. 3. 1976 a byl publikován pod vyhl.

č. 120/1976 Sb. Církveačeskéškolství (4) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, a tam, kde je to vhodné, poručníků, zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů nebo poručníků. 3. Mezinárodní pakt o  hospodářských, sociálních a  kulturních právech z  19. 12. 1966

5

Čl. 13 (3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením... 4. Úmluva o právech dítěte z 20. 11. 1989

6

Čl. 14 (1) Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. (2) Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem. 5. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze 4. 11. 1950, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8

7

Čl. 9 (1) Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a  náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů... 5

Pro ČSSR se tento pakt stal závazným ke dni 23. 3. 1976 a byl publikován rovněž

pod vyhl. č. 120/1976 Sb. 6

Pro ČSFR vstoupila v  platnost 6. 2. 1991, viz sdělení Federálního ministerstva

zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 7

Pro ČSFR závazná od 18. 3. 1992, viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních

věcí č. 209/1992 Sb. Úvod:obsahovéačasovévymezení 15 6. Dodatkový protokol k  Úmluvě o  ochraně lidských práv a  základních svobod z 20. 3. 1952

8

Čl. 2 Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoliv funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením... Tři oblasti uplatňování náboženské svobody ve školství V  českých zemích, podobně jako ve většině ostatních evropských států, se v teorii konfesního práva pojednává o shora uvedené problematice tak, že bývá rozdělena do tří částí. Jde o právní úpravu: 1. církevního školství, 2. vyučování náboženství ve školách bez rozdílu jejich zakladatele, 3. výuky teologie a vědeckého bádání v teologii na vysokoškolské úrovni.

Obvyklé rozdělení konfesněprávní tematiky týkající se školství do tří uvedených bloků sleduje i tato monografie, a proto je v tomto smyslu rozdělena do tří kapitol tomu odpovídajících. Církevní školství V  kapitole týkající se církevního školství se probírá právní úprava zakládání a  vedení církevních škol a  škol náboženských společností

9

v  rámci školského

systému ve státě platného, a to od škol mateřských a škol zajišťujících povinnou 8

Pro ČSFR závazný od 18. 3. 1992, viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních

věcí č. 209/1992 Sb. 9

Také zde napříště užíváme (ve shodě s běžnou praxí) pojmu „církevní školy“ i pro

školy náboženských společností, zejména též pro školy židovské. Církveačeskéškolství školní docházku až po školy poskytující jakékoliv vyšší vzdělání po ukončení povinné školní docházky.

Postavení a úloha církevních škol a vnímání jejich poslání se v proměnách času v jednotlivých zemích mění. Tak tomu je i v českých právních dějinách.

V minulosti i dnes církevními školami procházela obvykle jen menší část dětí a studentů příslušného vyznání; pro naši oblast byla vždy typická otevřenost těchto škol i žákům a studentům příslušejícím k jiným vyznáním. V současnosti se tato otevřenost projevuje i ve vztahu k mládeži, která se nehlásí k žádnému vyznání.

Nelze opomenout, že v  minulosti měly církevní školy, zvláště některých menšinových vyznání, charakter konfesně obranný, na což upozorňujeme na příslušných místech.

Někdy, zejména za první republiky nebo snad i  dnes, jsou církevní školy veřejností vnímány jako výběrové školy, o čemž svědčí všeobecně známá snaha mnohých rodičů, a  to bez rozdílu vyznání, umístit své děti právě na těchto školách. Počet uchazečů obvykle výrazně převyšuje počet míst, která jsou k dispozici.

Představy veřejnosti o  nadprůměrné odborné nebo pedagogické úrovni církevních škol ovšem nemusí vždy odpovídat skutečnosti, avšak všeobecná snaha církevních škol, aby úroveň výuky a výchovy jimi poskytované neklesla pod průměr ostatních škol, je pochopitelná.

Příznivý postoj veřejnosti k hodnocení úrovně církevních škol v České republice byl v červnu 2011 podtržen jejich vysoce nadprůměrným umístěním při celostátním posuzování výsledků státních maturit: mezi nejlepšími deseti gymnázii se umístila vedle šesti veřejných a  jednoho soukromého gymnázia celkem tři církevní gymnázia, což je opravdu veliký počet, uvědomíme-li si, že církevní gymnázia tvoří jen nepatrný zlomek mezi českými gymnázii.

10

Vyučování náboženství V kapitole týkající se úpravy vyučování náboženství se pojednává o právní úpravě organizace výuky náboženství ve veškerém školství, veřejném, církevním i soukromém. Také tato úprava prochází proměnami, zejména od výuky kdysi 10

Cf. výsledky uveřejněné v Lidových novinách ze dne 24. června 2011. Úvod:obsahovéačasovévymezení 17 povinné a konfesně zaměřené, k výuce nepovinné a otevřené všem bez rozdílu vyznání. Zvlášť pozoruhodná je obsahová proměna od dříve zdůrazněného doplňování znalostí potřebných v  životě církve k  podání hlubšího vhledu do biblických dějů jako základů evropsko-americké civilizace. Výklad obsahu Bible a církevních tradic bývá doprovázen kapitolami z církevních dějin a výkladem základních pojmů světových náboženství (religionistikou). Výuka teologie Do  kapitoly týkající se výuky teologie je zařazena především právní úprava výuky a vědeckého bádání na teologických fakultách (do roku 1991 zvaných bohosloveckými). Jejich specifikem na českém území je (podobně jako v  některých dalších středoevropských zemích) tradice státních teologických fakult, respektive teologických fakult státních univerzit (veřejných univerzit). Podle recentních právních předpisů nic nebrání církvím zakládat též soukromé vysoké školy i s teologickými fakultami, ale dosud se tak nestalo. Současná úprava týkající se pěti teologických fakult na veřejných univerzitách v České republice nepochybně církvím vyhovuje.

Do roku 1950 byla u nás teologie na vysokoškolské úrovni přednášena také v řadě seminářů různých církví, a pokud jde o katolickou teologii, také v některých seminářích diecézních a řeholních. Vzhledem k četným dotazům a zájmu veřejnosti o charakteristiku tohoto typu teologického vzdělání v minulosti a také o jeho vymezení vztahu k fakultní výuce teologie zařazujeme do uvedené třetí kapitoly této monografie týkající se výuky teologie i vstup věnovaný této tematice jako historické.

O vyšších teologických školách pomaturitních, zakládaných dnes některými církvemi (včetně několika takových škol založených jednotlivými složkami katolické církve) v  uvedené třetí kapitole monografie nepojednáváme. Tuto tematiku jsme zařadili do  její první kapitoly, věnované souhrnně církevním školám.

V  neposlední řadě považujeme za vhodné již v  tomto úvodu upozornit na značný posun v postavení a vnímání úkolů teologických fakult v minulosti a  dnes. Od poslední dekády 20. století k  němu došlo v  zahraničí i  v  našich zemích. S tím je spojeno i markantní zvýšení početnosti akademické obce teologických fakult, tj. posluchačů i učitelského sboru. Církveačeskéškolství

Zatímco v  minulosti byly teologické fakulty vnímány jako vysoké školy, respektive jako součásti vysokých škol připravující především budoucí duchovní na výkon jejich povolání, v současné době je studium teologie otevřeno široké veřejnosti za účelem šíření vzdělání i  bádání v  předmětné oblasti. Kandidáti duchovního stavu tvoří obvykle jen menšinu posluchačů teologických fakult, většinu tvoří příslušníci „laického“ stavu; celkový počet studentů teologických fakult se v našich zemích zvýšil nejen ve srovnání s dobou totalitního režimu, ale i se stavy předválečnými. „Neduchovenští“ absolventi a absolventky teologických fakult nalézají své široké uplatnění v církvích jako učitelé náboženství, pastorační asistenti, pracovníci diecézních a  ústředních orgánů církevní správy, členové církevních soudů, ale i mimo církve, a to jako kulturní pracovníci v rozmanitých sektorech. Vedle vlastní výuky teologie bývají na teologických fakultách akreditovány i některé jiné jí blízké obory, které jsou věcně s teologií a jejími poznatky spojeny, takže jejich studium právě na teologických fakultách se projevuje jako vysoce účelné. Tak například studium dějin křesťanského umění je nutně spjato s poznatky v oboru teologie. Geografické a časové vymezení A nyní zbývá ještě osvětlit, jak jsme dospěli k výběru období, kterému se v této monografii věnujeme, a vymezili území, jehož se týká.

Pokud jde o  území, jde výlučně o  oblast zemí Koruny české, tvořící dnešní Českou republiku, jak se o nich zmiňuje její Ústava, tj. ústavní zák. č. 1/1993 Sb., ve své Preambuli. Tedy o území Čech, Moravy a Slezska. Na potřebných místech se ovšem nevyhýbáme zmínkám týkajícím se shod nebo rozdílů s právní úpravou na Slovensku, zejména pokud jde o dobu existence společného československého státu.

Obtížnější bylo rozhodnout se pro časový úsek, který má být sledován. V  centru našeho zájmu je stav od roku 1989. Avšak lze současnost opravdu dobře pochopit bez historických souvislostí, bez vnímání zkušeností z dob minulých, na něž přítomný právní řád navazuje a často i citlivě reaguje? Je-li ohled na právní souvislost s  minulostí důležitou součástí bádání ve všech oborech platného práva, pak v  oboru konfesního práva to podle našeho názoru platí obzvlášť výrazně. Proto jsme dospěli k  závěru pojmout celé pojednání jako právně dějinné. Od kterého data však začít?



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist