načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Církevní dějiny -- Antika a středověk - Václav Drška; Drahomír Suchánek

Církevní dějiny -- Antika a středověk

Elektronická kniha: Církevní dějiny -- Antika a středověk
Autor: ;

Publikace přináší vyvážené, věcné, konfesně nezatížené a co nejúplnější podání dějin křesťanství od jeho počátků až do konce středověku. Snaží se zodpovědět základní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  509
+
-
17
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 427
Rozměr: 25 cm
Úprava: 4 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Dějiny křesťanské církve
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-3719-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autoři, čeští historici a teologové, se snažili podat vyvážený, podrobný a konfesně nezatížený pohled na křesťanské církevní dějiny, přesto se (vědomě) nezabývají pravoslavnou církví, která se v 11. stol. z římskokatolické církve vydělila. V pěti částech se věnují dějinám církve, teologii, herezím, koncilům, organizaci církve, řeholním řádům, misiím apod. 1. část představuje rané křesťanství, 2. část období od ustanovení křesťanství jako státní církve Římské říše po christianizaci Germánů, 3. část představuje boje mezi církevní a světskou autoritou (boje o investituru) v 10.-12. stol., 4. část vrchol papežské moci ve 13. stol. a poslední, 5. část, se věnuje krizi papežství (papežské schizma) a konciliarismu ve 14.-15. stol. Připojeny rámečky s ukázkami stěžejních církevních textů, seznam literatury a kvalitní rejstříky. Určeno zejména pro studenty historie, religionistiky, teologie, politologie a dalších společenských věd. První díl Církevních dějin mapuje vývoj křesťanských církví od vzniku křesťanství do počátku 16. století.

Popis nakladatele

Publikace přináší vyvážené, věcné, konfesně nezatížené a co nejúplnější podání dějin křesťanství od jeho počátků až do konce středověku. Snaží se zodpovědět základní otázky včetně jinak opomíjených témat, jako je rozbor křesťanských herezí, misijní problematika či přehled církevní struktury.

Předmětná hesla
Církevní dějiny -- 1.-16. století
Dějiny křesťanství -- 1.-16. století
Zařazeno v kategoriích
Václav Drška; Drahomír Suchánek - další tituly autora:
Imperium et sacerdotium -- Říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí Imperium et sacerdotium
Dějiny Lichtenštejnska Dějiny Lichtenštejnska
Církevní dějiny -- Antika a středověk Církevní dějiny
Kapitoly z obecných dějin -- Panu profesorovi s láskou... Kapitoly z obecných dějin
Církevní dějiny – novověk Církevní dějiny – novověk
 (e-book)
Církevní dějiny – novověk Církevní dějiny – novověk
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

C

ÍRKEVNÍ DĚJINY

ANTIKA A STŘEDOVĚK

DRAHOMÍR SUCHÁNEK

VÁCLAV DRŠKA

CÍRKEVNÍ DĚJINY

DRAHOMÍR SUCHÁNEK

VÁCLAV DRŠKA

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz Předložit přehledný a objektivní pohled na dějiny křesťanské církve v období od jejího počátku až do konce středověku představuje komplikovaný a obtížný úkol. Autoři knihy se pokusili vytvořit vyvážené, věcné a konfesně nezatížené podání církevních dějin, které odráží současný stav historického bádání a  většinový pohled zainteresovaných odborníků. Přes značnou šíři problematiky se snažili o co největší komplexnost, dotk li se všech zásadních momentů církevních dějin ve sledovaném období a podali k nim příslušný výklad. Publikace v sobě spojuje dvě hlavní ambice – přinést co nejúplnější pohled na problematiku církevních dějin a zodpovědět všechny základní otázky, včetně jinak opomíjených témat, jako je rozbor křesťanských herezí, misijní problematika či přehled církevní struktury. Současně by chtěla být kvalitní studijní pomůckou pro všechny zájemce o církevní dějiny. Využijí ji jak studenti vysokoškolských humanitních oborů (jako je historie, religionistika, humanistika, politologie, další společenské vědy), tak studenti teologických či právnických oborů. Kniha může být také cenným zdrojem informací a pohledů pro všechny zájemce o historii, náboženství a vztahy církve a státu. Čtenář získá ucelený přehled o  dějinách církve a  dokáže pochopit vývojové procesy v celku obecného historického vývoje. Správně zařadí jednotlivé fenomény církevního života a pochopí příčiny a následky mnoha oblastí společenského i kulturního života. PhDr. Th Lic. Drahomír Suchánek, Ph.D., Th .D. (* 1972) vystudoval dějiny mezinárodních vztahů a světové politiky na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a katolickou teologii na Katolické teologické fakultě téže univerzity. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Fakultě fi lozofi cké Západočeské univerzity v  Plzni. Soustřeďuje se na problematiku církevních a  středověkých dějin a  svoji badatelskou činnost zaměřuje na obor papežských dějin a vztahů mezi duchovní a světskou mocí. Je autorem monografi í Imperium et sacerdotium: říšská církev na přelomu prvního a druhého století (2011), Ius exclusivae: právo exklusivity při papežských volbách (2012) a řady odborných studií k tématu církevních dějin. Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. (* 1962) je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy v  Praze. V  současné době působí v  Ústavu světových dějin Filozofi cké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofi cké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a  k  sociálním a  politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografi í Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství (2010), Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku (2011) a řady dalších odborných studií.


rodičům


Církevní dějiny

AntikA A středověk

drAhomír suChánek

váClAv drškA

...


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této

knihy bude trestně stíháno. PhDr. ThLic. Drahomír Suchánek, Ph.D., Th.D. doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. CÍRKEVNÍ DĚJINY Antika a středověk TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5348. publikaci Recenzovali: prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc. PhDr. ThLic. Marek Matějek, Ph.D., Th.D. PhDr. Jiří Pavlík, Ph.D. Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Vyobrazení na obálce: Papež Řehoř I. Veliký, inspirovaný Duchem svatým v podobě holubice (miniatura z tzv. Registrum Gregorii, konec 10. století) Počet stran 432 Vydání 1., 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Photo © commons.wikimedia.org ISBN 978-80-247-3719-5 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8848-7 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8849-4 (ve formátu EPUB)

Obsah

Úvod 9

Kniha i

1. Zrod křesťanství a raná církev 15

1.1 Boj o duši židovského národa 16 1.2 rozvoj křesťanství v 1. a 2. století 22

1.2.1 Šíření křesťanství 27

1.2.2 reakce pohanského prostředí 31

1.2.3 nepřátelé státu 34

1.2.4 obhájci křesťanství – apologeti 39 1.3 církevní vývoj do nástupu císaře konstantina velikého 40

1.3.1 christianizace 41

1.3.2 Mezi tolerancí a pronásledováním 45

2. organiZace a kult rané církve 55

2.1 Život církevních obcí 55 2.2 církevní hierarchie 57 2.3 Bohoslužba a kult 62

3. křesťanské učení a teologie 67

3.1 vymezování vůči židovství 67 3.2 tvorba novozákonního kánonu 70 3.3 křesťanské učení od apoštolských otců k apologetům 72 3.4 křesťanská teologie 75 3.5 Hereze a bludná učení 78

Kniha ii

1. církev stojící u koléBky nové evropy (311–900) 85

1.1 říšská církev a pád římského světa 85 1.2 církev v období stěhování národů 94 1.3 východní cézaropapismus 102 1.4 Franská říše 111 1.5 spojení Franků s papežstvím 115

2. církev dědičkou tradice a řádu 125

2.1 Zrození papežství 125

2.1.1 politická emancipace papežství a papežská falza 128

2.1.2 Mikuláš i. a první vrchol papežského primátu 132 2.2 kř esťanské misie 133

2.2.1 christianizace Británie 136

2.2.2 dokončení christianizace germánie 138

2.2.3 Misie ke slovanům 142 2.3 organizace a církevní struktura 145

2.3.1 Metropolitní systém 145

2.3.2 Biskupská a farní správa 148

2.3.3 institut vlastnických kostelů 149 2.4 Mnišství 151

3. vnitřní Život církve 159

3.1 Hereze a zformování ortodoxie 159

3.1.1 arianismus 160

3.1.2 nestoriánství 168

3.1.3 Monofyzitismus a snahy o obnovu jednoty církve 171

3.1.4 pelagianismus 177

3.1.5 obrazoborectví 181 3.2 vý voj kultu a liturgie 183 3.3 intelektuální rozvoj církve 188

3.3.1 teologie a filozofie v období trinitárních a christologických bojů 188

3.3.2 pozdní patristika 192

3.3.3 karolínská vzdělanost 195

Kniha iii

1. církev ve víru snaH o reForMu (900–1200) 203

1.1 temné století a zformování otonsko‑sálské říšské církve 203 1.2 sálské císařství a boje o investituru 213 1.3 soupeření papežství a císařství ve 12. století a dokončení reformy 220 1.4 Zrod křižáckého hnutí a východní křesťanstvo 227

2. prosaZení církevní svoBody 233

2.1 naplňování reformy a církevní synody 233

2.1.1 re forma církve pod císařskou patronací 233

2.1.2 gregoriánská reforma 236

2.1.3 vítězství papežské myšlenky 237

2.2 dokončení christianizace 240

2.3 řeholní život 244

2.3.1 clunyjská a lotrinská reforma 245

2.3.2 návrat ke kořenům řeholního života 249

3. doBudování církevníHo Života 255

3.1 graciánův dekret a prosazení papežského zákonodárství 255

3.2 patronát a církevní desátek 257

3.3 teologie a vzdělanost 259

Kniha iv

1. vítěZství papeŽskéHo univerZalisMu – církev ve 13. století 269

1.1 papežství, císařství a královská moc 269

1.2 papežství a vzestup francouzského vlivu 279

2. organiZace a Život církve 287

2.1 dobudování církevní struktury 287

2.2 nové formy řeholního života 294

2.3 Boj s jinověrci a herezí 301

3. vnitřní roZvoj církve 311

3.1 kult a liturgie 311

3.2 právní vývoj církve 316

3.3 svatí a jejich kult 317

3.4 scholastika a filozoficko‑teologické myšlení 321

Kniha v

1. církev MeZi konciliární reForMou a MonarcHickýM

papeŽstvíM 329

1.1 církev, světská moc a laická společnost v časech „krize a reformy“:

avignon 329

1.2 velké schizma a doba koncilů 345 organiZace církve a její jednota 369

2.1 vrchol papežského centralismu – avignonská kurie 369

2.2 řeholní život v pozdním středověku 375

2.3 spory o nauku a jednotu církve 380

3. „podZiM“ církevníHo středověku 389

3.1 Zbožnost a křesťanský život 389

3.2 vzdělání a náboženské myšlení 394 suMMary 401 seZnaM vyBrané doporučené literatury 403 seZnaM oBráZků 407 jMenný rejstřík 409 věcný rejstřík 421 oBraZová příloHa 429 Úvod Podat historický obraz křesťanství od prvopočátků malé skupiny Ježíšových učedníků v prostředí jeruzalémské církve až po dominantní postavení pozdně středověké autority představuje komplikovaný a obtížný úkol. Předně se jedná o téma, které nejednou přesahuje čistě odborný rámec bádání. Církev v průběhu svých dějin ovlivňovala utváření lidské společnosti a tento její odkaz se přenáší do pozitivního i negativního hodnocení mnoha momentů dějin až do dnešních dnů. Současně platí, že po značnou část antiky a  středověku nebylo možné striktně od sebe oddělit církevní a  světské záležitosti. Proto i samo vymezení problému nabízí širokou škálu možností, a záleží na každém pisateli, jak hluboké propojení politických, sociálních, kulturních a intelektuálních pohledů upřednostní. Ten, který přináší tato publikace, si proto neklade žádný nárok na autoritativnost a neočekává, že bude přijat všemi čtenáři bez námitek a  kritiky. Autoři mohou pouze deklarovat, že se pokusili vytvořit vyvážené, věcné a konfesně nezatížené podání církevních dějin, které odráží současný stav historického bádání a většinový pohled zainteresovaných odborníků.

První díl Církevních dějin, který je široké čtenářské obci předkládán, přestavuje pokus o prezentaci církevního vývoje od vyčlenění křesťanských skupin z židovské společnosti až po období konce středověku, kdy se dosud jednotná křesťanská společnost přiblížila na konci 15. století k reformačnímu zlomu. Kniha v sobě spojuje dvě hlavní ambice – jednak přiblížit co neúplnější pohled na problematiku církevních dějin a zodpovědět všechny základní otázky, včetně témat jinak opomíjených, jako je rozbor křesťanských herezí, misijní problematika či přehled církevní struktury. Současně by chtěla být kvalitní studijní pomůckou pro všechny tuzemské zájemce o  církevní dějiny. Přes značnou šíři problematiky jsme se snažili o  co největší komplexnost. V rámci svých schopností a technických možností této knihy jsme se chtěli dotknout všech zásadních momentů církevních dějin ve sledovaném období a podat k nim příslušný výklad. S ohledem na charakter knihy a téměř nevyčerpatelné množství různých tematických okruhů však nebylo možné dosáhnout ideálního a  vyčerpávajícího výsledku. V  mnoha ohledech jsou dílčí oblasti církevních dějin pouze naznačeny a  popsány, popřípadě zůstávají některé aspekty zcela pominuty. Zasvěcenému čtenáři se tak může jevit náš pohled na vybranou problematiku zploštělý či příliš zjednodušený. V tomto případě nám nezbývá než požádat o shovívavost a nadhled, které každé přehledové dílo tohoto směřování vyžaduje.

Kniha je rozdělena do pěti hlavních oddílů, které mapují církevní vývoj až do konce středověku. V  první časti je představena počáteční fáze křesťanského starověku zahrnující období od utváření prvních židokřesťanských komunit po legalizaci křesťanského náboženství na počátku 4. století. Ve druhém oddílu se zájem soustředil  Církevnídějiny–Antikaastředověk na dobu od utváření říšské církve, přes christianizaci germánského světa až po konec karolínské doby. Třetí úsek byl vyhrazen období od 10. do konce 12. století, kdy se křesťanství utvářelo ve víru bojů mezi císařskou a papežskou autoritou. Čtvrtá část se koncentruje na vrchol papežské moci ve 13. století, následovaný závěrečným pátým oddílem charakterizovaným érou tzv. avignonského papežství a konciliarismu ve 14., respektive 15. století.

Při vymezování jednotlivých částí jsme po jistém váhání dali přednost chronologickému hledisku a principu plynulé narace, což způsobilo určité těžkosti. Až do okamžiku rozdělení východní a západní církve bylo možné sledovat osudy křesťanství jako jednoho, byť diferencujícího se celku. Poté však jsme byli nuceni zvolit úhel, pod kterým povedeme další výklad, nemělo-li být dílo rozbito na řadu dílčích, vzájemně nepropojených kapitol. Dali jsme tedy přednost pohledu, jenž položil těžiště na římskou církev, a ostatní křesťanská společenství sledujeme jen potud, pokud jejich osudy nějak souvisely s latinským světem. Jsme si vědomi zřejmé konzervativnosti a  tradičnosti tohoto přístupu i  rizika jeho kritiky. Uvádíme proto, že jsme se pro takovou koncepci rozhodli jen proto, že ji z  kulturních i  historicko-geografických důvodů považujeme za bližší čtenáři a nechceme jí přisuzovat jakoukoliv hodnotově hierarchickou funkci. Navíc bude tento nedostatek napraven ve druhém díle této práce, jenž bude sledovat období od reformace k dnešní době a kde bude věcné hledisko naopak přirozeným způsobem zpracování látky. K řadě témat, na něž se nyní nedostalo, se bude možné vrátit a získají tak místo, které jim pro jejich význam náleží.

Publikace cíleně směřuje ke studentům vysokoškolských humanitních oborů (historie, religionistika, humanistika, politologie, společenské vědy), dále ke studentům teologických oborů, popřípadě jako studijní pomůcka pro studenty právnických oborů. Nemenší význam lze předpokládat i pro širší veřejnost, jelikož oblast církevních dějin není v dostatečné míře v tuzemské literatuře zpracována. Toto vymezení cílové skupiny adresátů knihy vedlo autory k rozhodnutí specifickým způsobem pracovat s odkazovým aparátem. Zcela záměrně a s plným vědomím, že to může vyvolat kritiku, jsme se rozhodli důsledně odkazovat na zdroje buď přímo tuzemské provenience, popřípadě zahraniční odborné texty, které byly do českého jazyka přeloženy. Důvod takového postupu byl dvojí. Kniha by měla tvořit pomůcku pro další studium tam, kde je přehled tématu stručný či náznakový. Čtenář by měl mít reálnou šanci se k rozvíjející literatuře dostat a pracovat s ní. Standardní odkazování na klíčové práce k tématu, které však nelze buď z technických, či jazykových příčin reálně využít, jsme považovali za kontraproduktivní. Stejně závažný důvod však tvořila i snaha poukázat na vývoj tuzemské církevní historiografie, a to především po roce 1989, jakož i na množství překladů, které církevní dějiny rozvíjejí. Tato publikace by chtěla prokázat, že i přes pochopitelné limity lze v českém prostředí nalézt značné množství velmi kvalitních a vědecky fundovaných prací.

Navzdory množství kvalitní tuzemské odborné literatury s církevně-historickou tematikou zůstává skutečností, že po roce 1989 nebyl dosud v  české historiografii vytvořen přehled obecných církevních dějin, který by nepodléhal konfesním tenÚvod 11 dencím a  prezentoval výsledky bádání moderní doby. Rozsahem i  hloubkou myšlenek zůstávají českému čtenáři stále k  dispozici především dvě vznikem již starší díla – třísvazkové Dějiny katolické církve Jaroslava Kadlece a nepřehlédnutelná práce Dvanáct století církevních dějin autorů Rudolfa Říčana a Amadea Molnára. V obou případech nelze ani v nejmenším zpochybnit odborné kvality autorů a jejich dobrou vůli předložit vědecky fundovaná díla. Současně však nelze zamlčet, že jejich konfesní příslušnost  – u  Kadlece katolická, u  Říčana s  Molnárem protestantská  – výrazně determinovala jejich priority a  interpretace. Modernější tuzemské práce, které by zahrnovaly celé období církevních dějin, však stále scházejí, popřípadě kvality výše uvedených „klasických“ prací nedosahují (např. dosti nevyvážené práce Příručka církevních dějin Pavla Mráčka či Církevní dějiny Radomíra Malého).

Nedostatečná domácí produkce byla po roce 1989 částečně doplněna překladovou literaturou. V několika případech se jedná o práce solidní odborné kvality přinášející poměrně objektivní a nezaujatý pohled (např. August Franzen Malé církevní dějiny, Roland Fröhlich Dva tisíce let dějin církve, Michele Maccarrone Církevní dějiny či Günter Stemberger a kol. 2000 let křesťanství). Nelze však zcela přehlédnout, že tyto práce vycházejí ze zřetelných konfesních pozic (Franzen, Fröhlich, Maccarrone), popřípadě netvoří ucelený a provázaný text (Stemberger). Řada dalších prací je příliš stručných (Peter Pawlowsky Křesťanství v proměnách dvou tisíciletí či Stephen Tomkins Stručné dějiny křesťanství), popřípadě svým zaměřením nesměřují k podání odborně přehledného a  strukturovaného díla (Paul Johnson Dějiny křesťanství). Ostatně i  tyto skutečnosti byly významným motivačním faktorem k  sepsání této k n i h y.

Po technické a formální stránce je předkládaná práce členěna do tří úrovní textu. Hlavní dějová a interpretační osa je prokládána doplňujícím a rozvíjejícím textem, který je rovněž graficky odlišen menším formátem písma. U  důležitých dějinných momentů je text dokumentován poukazy na základní prameny, jež jsou umístěny do orámovaných konvolut. Tam, kde již existoval relevantní překlad pramene do českého jazyka, se autoři nepokoušeli o vlastní varianty překladu a použili již existující formu. V případech absentujícího překladu je uváděna pramenná citace přeložená z originálu. Samotný text je po obsahové stránce v každé z pěti knih členěn trojím způsobem. První kapitoly jsou věnovány politickým a společenským aspektům, druhý oddíl akcentuje organizační a strukturální pohled na církevní organismus a poslední část se soustřeďuje na ideové, intelektuální a kulturní momenty života církve.

Žádné dílo, a  pochopitelně ani toto, není jen výsledkem práce autorů. Chtěli bychom proto poděkovat pracovníkům nakladatelství Grada Publishing za jejich vstřícný a  trpělivý přístup a  velkorysost, s  jakou akceptovali finální verzi textu, jež svým rozsahem zcela překonala původní záměr. Vděčni jsme za laskavé přehlédnutí textu a podnětné připomínky paní prof. PhDr. Marii Bláhové, DrSc., doc. PhDr. Daně Pickové, CSc., ThLic. PhDr. Markovi Matějkovi, Ph.D., Th.D. a PhDr. Jiřímu Pavlíkovi, Ph.D. Za pochopení a podporu děkuje též všem našim kolegům, a především rodinám. Kniha I. 1. Z rod křesťanství a raná církev

Dějiny křesťanství jsou neodmyslitelně spjaty s židovstvím,

1

a přestože se v průběhu

1. století obě náboženství rozešla, nelze tuto skutečnost na počátku vylíčení církevních

dějin opomenout. Ježíšovi učedníci a stoupenci, kteří ho přijali jako Bohem přislíbe

ného zachránce židovského národa, zahajovali svoji veřejnou činnost s jednoznačným

cílem – získat zbytek židovské společnosti na svoji stranu a přesvědčit náboženské

vůdce židovského národa o Ježíšově božském poslání, mesianismu.

2

Navazovali tak

na způsob hlásání samotného Ježíše, který až na několik výjimek soustředil své pů

sobení na židovskou Palestinu. Bylo by tudíž mylné hovořit na počátku křesťanských

církevních dějin o zakládání nového náboženství, jež by mělo konkurovat judaismu,

či se dokonce vůči němu vymezovat.

První stoupenci Ježíšova učení byli židovského původu a chápali Ježíšovo poslání

v kontextu náboženské tradice a praxe judaismu. Zůstali součástí židovské společ

nosti, účastnili se tradičních náboženských úkonů, navštěvovali jeruzalémský chrám

a zvěst o Ježíši (tzv. evangelium) šířili mezi židovským obyvatelstvem. Byť se historik

nemá pouštět do spekulací, dovolíme si vyjádřit přesvědčení, že případný úspěch

Ježíšových stoupenců by zřejmě znamenal, že by zmizel i důvod k sepsání této knihy.

Judaismus by přijetím Ježíše jako Bohem slíbeného Mesiáše dosáhl svého nábožen

ského završení a v pozměněné podobě by následně existoval dále. Pravděpodobně by

se ale nestal celosvětovým náboženstvím, které proniklo do většiny oblastí Římské

říše a  zasáhlo široké společenské vrstvy. Je logickou otázkou, zda by se judaismus,

byť zásadním způsobem ovlivněný Ježíšovým učením, dokázal otevřít podnětům

římského a řeckého světa, respektive zda by tak rychle opustil své náboženské zásady

a osvědčené zvyklosti. 1

T ato kniha neskýtá prostor pro rozbory židovského náboženství. Z relevantní literatury lze od

kázat na Schubert, K. Židovské náboženství v proměnách věků: zdroje, teologie, filosofie, mystika.

Praha: Vyšehrad, 1995; Stemberger, G. Úvod do judaistiky. Praha: Vyšehrad, 2010; Fishbane,

M. A. Judaismus: zjevení a tradice. Praha: Prostor, 2003 atd. 2

P ojem „Mesiáš“ (Pomazaný) představuje v judaismu i křesťanství důležitou součást nábožen

ského myšlení. V období římské správy Palestiny byl spojován především s představou Bohem

vyvoleného potomka krále Davida, který obnoví velikost židovského národa. Základní charak

teristiku podává Palivcová, H. – Horyna, B. (ed.). Judaismus – křesťanství – islám. Olomouc:

Nakladatelství Olomouc, 2003, s.  146–147. Rozborem obrazu mesiáše ve starozákonním

i  novozákonním pojímání se v  poslední době zabýval např. Pospíšil, C. V. Ježíš z  Nazareta,

Pán a Spasitel. Praha: Krystal / Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 37–57,

popř. Schubert, K. Židovské náboženství v proměnách věků, s. 68–83. Církevnídějiny–Antikaastředověk 1 1 B oj o duši židovského národa

Křesťanská církev,

3

jakožto od judaismu oddělená a  samostatně se vyvíjející nábo

ženská skupina, vznikla v reakci na neúspěch reformovat judaismus. Ježíšovi učedníci

nepřesvědčili o  své pravdě většinu židovské společnosti a  naopak se ocitli v  pozici

nežádoucí sekty, proti níž začaly židovské náboženské i společenské autority tvrdě

zasahovat. Centrem Ježíšových vyznavačů zůstal po jistý čas Jeruzalém, kde se po

několika veřejných vystoupeních apoštolů podařilo získat asi pět tisíc stoupenců.

4

Tento úspěch sice skýtal určitou naději na rychlé rozšíření, židovští náboženští před

stavitelé však záhy zasáhli. Příčinu nevraživosti je třeba hledat především v aktivitách

tzv. helénistických Židů, kteří přišli do Jeruzaléma z oblastí mimo Palestinu a neby

li ochotni důsledně dodržovat dosavadní náboženskou praxi judaismu. Vycházeli

z  předpokladu, že Ježíšovým příchodem mnohé rituální příkazy a  zákazy i  právní

ustanovení pozbývají své platnosti a  není nutné v  plnosti dodržovat závazky tzv.

Mojžíšova zákona.

5

Jejich tlak na změnu života a větší otevřenost musely vyvolávat

napětí i mezi samotnými jeruzalémskými křesťany, z nichž se většina ještě nemínila

rozejít s náboženskou praxí svého národa. Rané křesťanské prameny dosvědčují spory

v  jeruzalémské církvi, které museli apoštolové urovnat kompromisem ve prospěch

helénistů.

6

K dalšímu eskalování sporů však již nedošlo, neboť proti helénistům tvrdě

zasáhla židovská správa. 3

P ojem církev (řecky ekklésia) lze přeložit také jako společenství či komunita. V křesťanském

pojetí se název ujal pro označení křesťanských společenství, přičemž v českém jazyce se tra

dičně užívá jako běžný ekvivalent také výraz „obec“ či „církevní obec“. Základní terminologické

vymezení podává např. Tretera, J. R. Konfesní právo a církevní právo. Praha: Jan Krigl, 1997,

s. 9–10 či Berger, R. Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 323–324. 4

Sk 4,4. 5

K vymezení Mojžíšova zákona srov. např. Ryšková, M. Doba Ježíše Nazaretského: historicko

-teologický úvod do Nového zákona. Praha: Karolinum, 2008, s. 58–60; Tretera, J. R. Synagoga

a církve kdysi a dnes: kapitoly z právních dějin. Praha: Jan Krigl, 1994, s. 11–13 atd. 6

A poštolové souhlasili s tím, aby zájmy helénistických křesťanů hájili zvolení zástupci, kteří měli

dbát na rovný přístup k oběma skupinám. Podstata sporu přitom mohla vyjadřovat i sociální

rozpory, při nichž se helénisté cítili být jeruzalémskými křesťany poškozováni: „V té době, kdy

učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z ži

dovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové

svolali všechny učedníky a řekli: ‚[...] Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž

se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou‘ [...] Celé shromáždění

s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, [...] dále Filipa, Prochora, Nikánora,

Timóna, Parména a  Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k  židovství.“

Sk 6,1–5. K problému soužití jeruzalémských a helénistických křesťanů srov. Eliade, M. Dějiny

náboženského myšlení. 2. díl: Od Gautamy Buddhy k triumfu křesťanství. Praha: Oikoymenh,

1996, s. 305–306.

Zrodkřesťanstvíaranácírkev 17

Veřejné vystoupení jednoho z předáků helénistických křesťanů jménem Štěpán

vyvolalo mezi židovským obyvatelstvem značné pobouření, jež následně vedlo k jeho

smrti ukamenováním. Štěpán se stal prvním křesťanským mučedníkem a  zároveň

došlo k pronásledování dalších Ježíšových stoupenců. Prameny naznačují, že odejít

z Jeruzaléma i dalších částí Palestiny museli především helenizovaní křesťané, zatímco

apoštolové a další palestinští křesťané byli většího zásahu uchráněni.

7

Jeruzalémská

církevní obec se početně zmenšila, stala se však jednotnější, a současně se křesťané

rozšířili do dalších oblastí. Nové křesťanské skupiny se vytvořily zejména v syrských

městech, čímž křesťanství získalo další dynamiku rozvoje.

8

V Palestině se vzedmutá

situace uklidnila po roce 36, kdy nový římský správce Sýrie Lucius Vitellus, pod

nějž spadala i Palestina, odvolal z úřadu oba hlavní strůjce Ježíšovy smrti – judského

prokurátora Pontia Piláta a jeruzalémského velekněze Josefa Kaifáše.

Novým centrem helénistických židokřesťanů se stala syrská Antiochie, kde vznikla

početná církevní obec. Její styl života se již zjevně lišil od zbytku židovských skupin

ve městě, takže se na ni začalo pohlížet jako na novou náboženskou společnost. Není

náhodou, že právě zde získali Ježíšovi stoupenci své budoucí označení  – kristovci

neboli křesťané. Nebáli se oslovovat i nežidovské skupiny a jejich počet rychle rostl.

9

O šíření křesťanství nejsme detailně informováni, přesto se muselo jednat o dynamic

ký proces, což potvrzuje existence křesťanských obcí v mnoha městech od Sýrie přes

Malou Asii, Egypt až po Řecko. Podstatná část zpráv o misijním působení Ježíšových

učedníků je spojena s činností aktivní skupiny, v jejímž čele stál Pavel (Saul, dle ka

tolické tradice také Šavel) z Tarsu. Tento muž zpočátku nahlížel na křesťany jako na

nebezpečnou sektu a byl svědkem zásahu náboženských autorit v Jeruzalémě, který

připravil o život Štěpána. Po osobní náboženské zkušenosti, při níž se mu měl zjevit

Ježíš Kristus, změnil svůj přístup a stal se horlivým stoupencem nového náboženství.

Po několikaletém působení v Sýrii a zajordánské Arábii se plně oddal hlásání zprávy

o Ježíšově mesiášství a se svolením apoštolů podnikl celkem tři rozsáhlé misionářské

cesty.

10

Ačkoliv jako Žid směřoval své hlásání především do řad židovských souvěrců

roztroušených v  diaspoře mezi Malou Asií a  Řeckem, stále častěji byl úspěšnější 7

Sk 8,1–2. 8

P rvotní rozšíření církve mapují ve svých pracích např. Franzen, A. Malé církevní dějiny. Praha:

Zvon, 1995, s. 24–26; Ryšková, M. Doba Ježíše Krista, s. 334–336; Vouga, F. Dějiny raného

křesťanství. Praha: Vyšehrad / Brno: CDK, 1997, s. 39–42 atd. K označení „křesťané“ srov.

Němec, J. Dějiny křesťanského starověku. Olomouc: MCM, 1997, s. 39–40. 9

P odrobnosti k životu antiochijské obce a helénistických skupin lze nalézt u Vouga, F. Dějiny

raného křesťanství, s.  43–48; Říčan, R.  – Molnár, A. Dvanáct století církevních dějin. Praha:

Kalich, 2008, s. 45–50 či Franzen, A. Malé dějiny církve, s. 26. 10

Z ákladní životopisné údaje k Pavlovi z Tarsu podává např. Bornkamm, G. Apoštol Pavel. Praha:

Kalich, 1998, s. 23–109; Brož, V. „Pavel, farizejský rabín, Kristův apoštol, křesťanský teolog

a svatopisec“. In: Bouma, D. a kol. Pavel z Tarsu – apoštol národů. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2010,

s. 7–17.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist