E-kniha: Čínská výšivka - Helena Heroldová

Znaky scan

číslo čínsky česky

01 čchien mince

02 „“ „“ (jiné rozlišení)

03 šu kniha

04 š ́ ukázka

05 cao tvorba

06 lan lem

07 jing papoušek

08 fu oděv

09 mej slivoň

10 čung zrnko

11 chu motýl

12 fu netopýr

13 sie krab

14 jü ryba

15 niao pták

16 lien lotos

17 š ́ dějiny

18 siang zobrazení

19 fa metoda

20 chua květ

21 lan orchidej

22 siou výšivka

Čínská výšivka

Helena Heroldová

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 3937. publikaci

Odpovědná redaktorka Ing. Jana Minářová

Fotografie v knize a na obálce Mgr. Helena Heroldová, Ph.D.

Kresby Jan Šejbl, DiS.

Sazba a grafická úprava Jana Řeháková, DiS.

Návrh grafické úpravy a obálky Zuzana Brečanová

Počet stran 112

První vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Design © Zuzana Brečanová, 2010

Tato publikace vznikla ve spolupráci s Národním muzeem – Náprstkovým muzeem

asijských, afrických a amerických kultur.

ISBN 978-80-247-2635-9

Tato publikace vychází za podpory

Botanické zahrady hl. m. Prahy

v Troji

www.botanicka.cz

5

obsah

Úvod 6

Historie čínské výšivky 8

Starobylé umění 8

Stručný přehled dynastií 11

Estetika čínského oděvu 12

Symbolika čínské výšivky 13

Rukávové výšivky 18

Úřednické čtverce 20

Ostatní výšivky 22

Oděvní drobnosti 22

Etnická výšivka 23

Moderní výšivka 23

Sbírky Náprstkova muzea 25

Tradiční materiál a techniky 26

Stehy 28

Pomůcky 32

Barvy a kompozice 33

Začínáme vyšívat 38

Květiny 40

Chryzantéma 45

Lotos 49

Orchidej 54

Pivoňka 62

Slivoňový květ 68

Plody 72

Motýl 76

Netopýr 88

Krab 90

Rybky 92

Ptáček 96

Kachna 98

Papoušek 100

Mince 102

Lem 104

Inspirace 106

Literatura 112

Závěs s fénixy, oblaky a květinami. Výšivka a aplikace zlatě zbarveného kovového dracounu.

86 x 43 cm. Konec 19. století. Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

6

Rukávová výšivka.

Druhá polovina 19. století.

Pivoňka ve váze, „houba

nesmrtelnosti“, nádoby

s květinami a plody.

Délka 77 cm

Inv.č. A1961

Rukávová výšivka.

Druhá polovina 19. století.

Granátová jablka s mytickou

třínohou žábou, mince se

„žezlem všech přání“ a lotosy.

Délka 104,5 cm

Inv.č. A4776

7

Úvod

V depozitáři Náprstkova muzea spočívají dobře chráněny mnohé předměty, které kdysi žily

vlastním životem, přinášely radost a užitek, a svým prostřednictvím vyjadřovaly pohled na

svět lidí, kteří je vytvořili nebo používali. Mnohé z nich lze z různých důvodů těžko vystavit,

a proto je mi jako správci muzejní sbírky občas líto, že se o ně nemohu podělit. Přesto se však

najdou určité možnosti a jednou z nich je i tato kniha. Chci v ní představit tradiční čínskou

výšivku, a to nejen její historii a motivy, ale též jako inspiraci pro vlastní tvorbu.

S motivy, technikami a styly evropské výšivky jsou zájemkyně o vyšívání dostatečněsezná

meny, dosud se však v češtině neobjevila podobná práce o čínské výšivce. Obavy z příliš

odtažitých, exotických a těžko použitelných vzorů jsou však zbytečné. Jak uvidíme, motivy

čínské výšivky, které tato kniha uvádí, jsou nám v mnohém blízké. I když na originálních

výšivkách najdeme i dekory, které jsou nám skutečně těžko srozumitelné, pro účely této

publikace jsem vybírala ty ukázky, kterými se můžeme i dnes snadno inspirovat.

Ukázky výšivek pocházejí ze sbírek Národního muzea−Náprstkova muzea asijských,afric

kých a amerických kultur. Digitálně je zpracoval a většinu překreslil v programu Inkscape

Jan Šejbl, DiS., jemuž patří mé poděkování. Některé ukázky zpracovala stejným způsobem

autorka. Fotografie čínských historických oděvů poskytl prof. Čao Feng z Čínskéhonárod

ního muzea hedvábí ve městě Chang-čou, kterému touto cestou též děkuji.

Kalhoty pod svrchní oděv, u dolního lemu zdobené tkanými stužkami,

výšivkou a aplikací kovového dracounu. Barva a styl napovídají, že je nosila mladá dívka.

Délka 104 cm. Konec 19. či začátek 20. století. Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

Historie čínské výšivky

Starobylé umění

Umění výšivky v Číně je neobyčejně staré.

Nejstarší výšivky se nacházejí na oděvech

v hrobkách příslušníků vládnoucí elity již

několik století před přelomem našeho

letopočtu. Například v hrobce paní Chao,

matky korunního prince a manželky krále

státu Šang vládnoucího ve 12. století př. n. l.

byly nalezeny hedvábné oděvy vyšívané

řetízkovým stehem s motivy fantastických zvířat v hnědé, červené a černé barvě.

V té době se výšivkou zdobily především

lemy oděvů. Výšivka zprvu sloužila jako

náhražka daleko cennějších tkaných lemů.

Utkat lemy s mnoha drobnými detaily

bylo technicky velmi náročné, avšak vyšít

podobný dekor bylo snazší.

V pozdějších stoletích se tkalcovskétechnologie zdokonalily natolik, že výšivka se

stala jen z jednou mnoha technik úpravy

tkanin a oděvů. Na složitých tkalcovských

stavech, které představovaly vrcholtechnologického vývoje té doby, bylo možné

utkat tkaniny s mnohobarevnýmikomplikovanými vzory, například figurálními

scénami a  geometrickými dekory. Používaly se i jiné metody úpravy tkanin,například batika či potisk. Nebylo však neobvyklé, aby se batikovaná či potištěná látka

též nedoplňovala výšivkou.

S příchodem nečínských nomádských

kmenů ze severu a západu na územíobývané etnickými Číňany se změnilo pojetí

oděvu a jeho výzdoby. Příslušnícinomádských kmenů měli rádi bohatě zdobené

oděvy, při níž se hojně využívala nová

technika zlaté nitě. Zlatou nit tvořil jemný

zlatý plátek nalepený na proužek papíru

či kůže. Tyto proužky se mohly použít při

tkaní ke zvýraznění vzoru, avšak k výšivce

se nehodily. Pro vyšívání byl dalekovhodnější zlatý dracoun, který tvořil jemný

Hedvábný atlas s květinovými medailony.

Dynastie Sung. 16 × 18 cm. Tento dekor je zhotoven

tkaním.

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

Vyšívané roucho vysoce postaveného

úředníka−učence. Dynastie Čching. Délka 150 cm.

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

9

Historie čínské výšivky

zlatý drátek obtočený kolem bavlněné či

hedvábné nitě. I když se s  ním látka nedala prošít, přišíval se na tkaninu drobnými stehy. Takto se tvořily i velmi složité

dekory. Tato technika byla oblíbená až do

počátku 20. století.

Výšivky zdobily ženské, mužské i dětské

oděvy. Dekory na mužském oděvu označovaly společenské postavení nositele,

ženský oděv zdobily blahopřejné motivy,

které vyjadřovaly přání prožít šťastný

život uprostřed spokojené rodiny. Výšivky

zvířat na dětských šatičkách měly dítka

ochránit před zlými silami.

Výšivky pokrý valy celé oděv y a tvořily

mnohdy velmi komplikované vzory.Podklad výšivek mohla být jednoduchá, jednobarevná hedvábná tkanina, vyšívalo se

však i na látku s tkanými vzory.

Oděv y v yšívali profesionální v yšívači

a  vyšívačky v dílnách, avšak vyšívat se

učily i  dívky z dobrých rodin. Pro mnohé

to byla často jediná z možných zábav na

ukrácení volného času. Slušně vychovaná

dívka tedy měla umět vyšívat, ale jakukazují některé exempláře z muzejních sbírek,

ne všechny projevovaly pro tuto prácitalent a trpělivost. Někdy však byla situace

zcela opačná a ženy z některých rodinzískaly svým uměním proslulost, která trvá

dodnes. Například dámy z  rodiny Chan

v dnešní Šanghaji byly od dynastie Ming

proslulé vysokou řemeslnou zručností.

Vyšívačství přenesly nad úroveň běžného řemesla tím, že je spojily s estetikou

tradičního malířství. Tato rodina žije

v  Šanghaji dodnes a  stále provozuje firmu exportující luxusní výšivky.

Dámy, které vyšívání zvládly, často tvořily

malá umělecká díla, i když se jednalo

o ryze užitkové předměty, jako například

pánské boty a dámské botičky, taštičky

a různá pouzdra, která sloužila mužům

Část výšivky spodního okraje roucha

úředníka−učence. Tyto oděvy se nejprve vyšily,

potom vystřihly a sešily. Dynastie Čching.

Délka celého kuponu látky 817 cm, šířka 76 cm.

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou i ženám na různé předměty denní potřeby – vějíře, psací potřeby, klíče, peníze, brýle, léky a parfémy. V 19. a na počátku 20. století se nádherné výšivky začaly dovážet do Evropy. Prý to byly zejména manželky námořních kapitánů, které si první povšimly krásy čínských výšivek a projevily dostatek obchodnického ducha, neboť začaly s  těmito výšivkami obchodovat. Takto se v  první polovině 19. století dovážely tak zvané španělské šály, což byly ohromné čtvercové šátky s třásněmi, bohatě vyšívané květinami nebo figurálními výjevy, které patřily k luxusním darům a  zdobily stoly a klavírní desky v  mnoha evropských středostavovských interiérech. Takovýto šál v exotické krabici z vonného dřeva byl dar hodný i korunovaných hlav, jeden byl darován též britské královně Victorii. Později se dovážely i drobnosti jako taštičky, vějíře nebo tak zvané úřednické čtverce, odznaky úřadu v době poslední dynastie. Jejich rozměr asi 25 × 25 cm je přímo předurčoval k tomu, aby se z  nich v Evropě vyráběly luxusní dámské kabelky. Dovážely se i tak zvané rukávové výšivky, které se buď dávalyzasklít jako obraz nebo se také přešívaly na taštičky, polštáře či prostírání. Pod pojmem čínská výšivka si obvykle představíme právě tyto výšivky, které dnes najdeme v řadě muzeí nebo se s nimi můžeme seznámit v knihách o čínském oděvu. Jsou to většinou ukázky pocházející z dílen ve velkých přímořských obchodních centrech 19. století, kde jemohli získat zahraniční obchodníci. Dříve se málokterý z dovozců zabýval tím, z které oblasti výšivky pocházejí, dnes jsou však odborníci schopni popsat různéregionální styly a podle detailů určit i na desetiletí přesně dobu jejich vzniku. Regionální

Dámský oděv z dynastie Ming skládající se z šatu

s dlouhým rukávem, sukně a kabátku. Lem kolem

krku kabátku je vyšíván.

Délka šatu 102 cm, délka kabátku 73 cm,

délka sukně 70 cm.

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

Dámský kabátek zdobený batikou.

Mezi 4. a 6. stoletím n.l. Délka 72 cm.

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

Historie čínské výšivky

11

styly se zhruba dělí podle hlavních historických středisek vyšívačského řemesla

a liší se použitím barev, technik i námětů.

Tyto regionální styly výšivky se rozvíjejí

dodnes. Zejména v jižní Číně ve 20. století

vznikaly vzdělávací instituce v bývalých

centrech regionálních stylů. Tyto školya instituce navazují na tradice a nově je rozvíjejí. V Číně jsou některé z nichodborníky i laiky velmi uznávané, cizinec neznalý

tradiční čínské estetiky však může být

někdy zaskočen výběrem tematiky aprovedením. Čínští vyšívači jsou například

schopni výšivkou naprosto přesněreprodukovat malovaný obraz a mnohdy si

jako ukázku své řemeslné dovednosti rádi

vybírají díla známých evropských malířů.

V čínském tradičním pojetí není takové

kopírování považováno za prohřešek.

Ceněna je vysoká řemeslná zručnost

a dokonalé provedení. Vedle tohoto

přístupu se rozvíjí i moderní výšivka jako

volná umělecká tvorba, která má povahu

globálního umění, bez ohledu na to, zda

je tvůrcem Číňan, Evropan či Američan.

Zmínili jsme se o vyšívaných oděvech

a doplňcích příslušníků vyššíchspolečenských vrstev, vedle nich však existovala

a existuje výšivka etnická. Zejména příslušníci národnostních menšin z jižní,jihovýchodní a jihozápadní Číny jsou proslulí

bohatými barevnými výšivkami, hustě

pokrývajícími celé oděvy.

Stručný přehled

čínských dynastií

První dynastie (Šang a Čou a Čchin),

2. tisíciletí−206 př. n. l.

Chan 206−220 n. l.

Období rozpadu

Tchang 618−907

Sung 907−1279

Jüan 1279−1368

Ming 168−1644

Čching 1644−1911

Čínská republika 1911

Čínská lidová republika 1949

Dámský vyšívaný kabátek s rukávovou výšivkou

v kontrastní barvě.

Dynastie Čching. Délka 116 cm

Čínské národní muzeum hedvábí, Chang-čou

Historie čínské výšivky

12

Estetika čínského oděvu

Vhodně se oblékat bylo zásadní nutností pro každého, kdo si cenil sám sebe, osob ve

svém okolí a předků své rodiny. Tato myšlenka se objevuje již v nejstarších rituálníchtex

tech z doby prvních dynastií. Jejich autoři v nich věnovali místo detailním pokynům, jak

se oblékat a jak pečovat o hygienu. Povinností každého muže a ženy bylo každé ráno se

vhodně obléci do roucha zakrývajícího tělo, učesat si vlasy a omýt tvář a ruce. Jedině tak

mohli předstoupit před své rodiče a příbuzné i dostát dalším společenským závazkům.

Pravidla odívání byla po celou dobu čínských dějin neobyčejně důležitá, zejména

pokud šlo o vládnoucí vrstvu. Prostřednictvím oděvu muž i žena prokazovali své místo

ve společnosti. Zvláště u vrstvy úředníků−učenců, kteří po staletí tvořili administrativní

páteř správy země, oděv symbolizoval jejich postavení, úřad, který vykonávali, a způsob

života. Hlavně z doby poslední dynastie Čching existuje řada dokladů, které potvrzují

tato pravidla pro odívání úředníka−učence. Podle barvy a dekoru dlouhého svrchního

pláště, čapky a  doplňků bylo na první pohled zřejmé, jaké postavení jeho nositel zaují

mal ve společenské hierarchii. Nárok i právo nosit stejný oděv měly i manželky úředníků−

učenců. V tehdejší společnosti nebylo považováno za nevhodné, že si ženy ke slavnostním

příležitostem oblékaly oděv, který nosí muži. Oděv symbolizoval určité postavení, a to se

týkalo muže i jeho manželky.

Obvykle se nám, Evropanům, zdá, že čínský oděv si po staletí uchovává stejnou podobu.

Pravděpodobně si vybavíme dlouhá, pohodlná roucha pro muže i pro ženy, lišící se od

sebe jen barevností či detaily. Je sice pravdou, že čínský oděv prošel za přibližně čtyři tisíce

let existence čínské civilizace menšími změnami než oděv evropský, avšak podíváme-li

se na dějiny čínského odívání podrobněji, uvidíme, že během staletí docházelo k mnoha

proměnám a vzájemnému ovlivňování s odíváním kulturně a geograficky vzdálených

zemí. Čínská civilizace často přicházela do kontaktu s nomádskými společenstvími obý

vajícími území na západ, severozápad a sever od čínské říše. Několikrát v dějinách Číny

nomádi Čínu napadli a ovládli. Mnohé z toho, co dnes považujeme za ryze čínské, pochází

od nomádských kultur. Nomádi vnesli do čínského odívání kalhoty a pohodlné, avšak

přiléhavé haleny a kabátky jednoduchého úsporného střihu, které se původně dobřeho

dily pro jízdu na koni. Oba styly odívání, původní a nomádský, se po celou dobu čínských

dějin vzájemně prolínaly a vytvářely různé kombinace. Dokonce i dámské přiléhavé šaty,

které se v Číně začaly nosit jako módní výstřelek ve dvacátých letech dvacátého století

a jsou dodnes tak oblíbené, že je nosí nejen Číňanky, ale od šedesátých let i západní ženy,

mají původ v dlouhých mužských kabátcích, které nosili polokočovní Mandžuové, zakla

datelé dynastie Čching.

Historie čínské výšivky

13

Netopýři, mince, mušle a stonožky

Ne, nebojme se, nejen tato z našeho pohledu ne vždy libá zvířata se objevují na čínské

výšivce. Z dekorů čínské výšivky si můžeme vybrat nádherné květinové vzory, ptáky či

fantastická zvířata, mezi ozdobné prvky však patřily i ty, které bychom mezi naše oblíbené

motivy zařadili jen těžko. Vše má však v čínské výšivce své místo a právě tyto dekory patřily

k těm symbolicky nejvážnějším.

Nejstarší dekory byly geometrické, neboť výšivky zprvu napodobovaly cennější tkalcovské

práce a po dlouhou dobu se daly utkat jen geometrické tvary. Mnohé z těchto vzorů

přetrvaly dodnes, například tak zvaný hromový vzor (lej-wen) a oblačný vzor (jün-wen).

Hromový vzor připomíná kosoúhelníky či meandry, zatímco oblačný vzor představuje více

či méně stylizované obláčky. Oba dekory jsou velmi staré a snad mají původ ve věrouce

nejstarších zemědělských obyvatel Číny.

Dalším, velmi starobylým dekorem jsou zvířata, a to jak fantastická, tak skutečná. Jedním

z nejstarších dekorů jsou draci a ptáci, kteří ve svém vzhledu spojují reálná zvířata sfan

tazijními. Štíhlá těla stočených draků mají něco z ještěrky, podobně jako fantastičtí ptáci

sice připomínají skutečné ptačí druhy, přesto však určitý detail, hlava, ocasní pera, drápy

či jiná drobnost posunuje zobrazeného tvora do říše mýtů.

Na tkaninách i ve výšivce byly dříve zvířecí motivy spojeny spíše s kulturou nomádských

kmenů než etnických Číňanů. Mnohé dekory, které dnes považujeme za ryze „čínské“,

přišly právě od těchto sousedů etnických Číňanů. Mezi tyto motivy patří například kachny,

husy, jelínci, lovná či dravá zvěř. Některé se dostaly na čínské území až z Indie či dokonce

z  Předního východu, například lev. I původ proslulého čínského draka (lung) je nejasný.

I když se štíhlí draci objevují již na předmětech z doby prvních dynastií, tvar a celkový

vzhled draka, tak jej známe dnes, vychází snad též ze středoasijských vzorů.

Ve výšivce se vedle ptáků hojně objevuje i hmyz, ryby a obojživelníci, především žáby.

Mnozí z těchto tvorů symbolizují plodnost, a tedy i obecně bohatství a štěstí. Číňané se

rádi nechávali inspirovat tím, co viděli v přírodě, a co jiného může představovat šťastnou

rodinu s množstvím potomků než rybky mezi tisíci vajíček, z nichž vzejde další generace?

Květinové vzory, které nás tolik okouzlují svojí krásou, se objevily později, v polovině

prvního tisíciletí, či snad spíše až k jeho konci. Zřejmě přišly z Indie spolu s náboženskou

buddhistickou naukou, která měla neobyčejný vliv na mnohé aspekty čínského života

a  kultury. Obliba květinových dekorů od té doby stále stoupala. Květiny na čínské výšivce

jsou obvykle zobrazeny jako jednotlivý květ s listem, květ či více květů na větvičce či trs

květin na skalce či v květináči. Některá zpracování překvapí realistickým pojetím, takže je

možné určit, o jaký druh květin se jedná, jindy jde o stylizované zobrazení, v němž splývají

mnohdy i zcela odlišné druhy květin a vytvářejí jakýsi obecný „květ“. Typickou ukáz

kou je například spojení lotosu a pivoňky, jehož výsledkem je bohatý květ s pravidelně

uspořádanými, výraznými okvětními lístky. Oblíbeným květinovým motivům se budeme

věnovat dále v jednotlivých kapitolách.

Symbolika čínské výšivkyHistorie čínské výšivky

14

Některé dekory vyjadřují buddhistickou či taoistickou víru. Jde o znázornění

předmětů, které jsou spojeny s těmito

náboženskými naukami. Mezi buddhistické věroučné symboly obvykle patří:

váza (harmonie), deštník (důstojnost),

královský baldachýn (symbol hodnosti

a vznešenosti), kolo Buddhova učení,

nekonečný uzel (štěstí), lotos (čistota),

pár ryb (bohatství) a mušle (ochrana před

zlými silami a šíření Buddhovy víry).Symbolika každého předmětu je poměrně

složitá. Například mušle byla původně,

ve starobylé Indii, hudebním nástrojem,

na který troubil trubač, jež vedl vojska

do bitev, ale i též nádobou na posvátnou

vodu. V buddhismu se stala symbolem

šíření Buddhovy víry. Kolo učenísymbolizuje samotnou podstatu Buddhova učení,

jež spočívá ve snaze vymanit se zneustálého koloběhu zrození a umírání. Váza,

deštník a baldachýn nebo též prapor byly

původně odznaky vysoce postaveného

jedince. Lotos vyrůstající z bahna symbolizuje duchovní čistotu v nečistémmateriálním světě. Ryby a nekonečný uzel

patří mezi starobylé symboly, pocházející

snad až z nejstarších dob.

Symbolika čínské výšivky

15

Taoistické symboly zastupují vždy jednoho z osmi tak zvaných „nesmrtelných”

(pa sien), taoistických božstev. Nejstarší

zmínky o nich pocházejí ze 13. století, jejich popularita se však záhy velmi rozšířila

a „Osm nesmrtelných“ se stalo oblíbenou

součástí lidových tradic. Ve výšivce je obvykle představují jejich atributy, které zároveň symbolizují nejen dotyčné božstvo,

ale i jeho charakteristiku a příběh.

Vojáka Chan Cung-lina tak zastupuje vějíř,

znalce krásného písma Čang Kuo-laobroskev či bambus, obhroublého LüTungina

oháňka na odhánění much, chromce Li

Tchie-kuaje tykev s medicínou, hudebníka Cha Siang-c ́ flétna, Lotosovou paní

Che Sien-ku lotos, mladíčka Lan Cchaj-che

košík s květinami a úředníka Cchao Kuoťiou dřevěné klapačky či rituální destička

používaná při audiencích.

+

16

Další skupinou symbolů jsou ty, které

odrážejí svět, v němž lidé žili. Představují

přání, jež byla všem drahá. Soustřeďují

se kolem nejzákladnějších tužeb, jimiž

byla hojnost dětí, úspěšná kariéra otce

rodiny a dosažení dlouhého věku. Mnoho

zdravých dětí bylo nutností v době, kdy

jich většina umírala již v dětském věku, na

dobré obživě záviselo přežití celých rodin

včetně prarodičů, a když se toto vše podařilo, mohlo konečně nastat očekávané

stáří, kdy si lidé již mohli odpočinout

a radovat se z prosperity svých rodin.

Mezi tyto blahopřejné symboly patří

mince (bohatství), plody s  mnoha zrnky

(děti), tykev (užívaná na léky – symbol

zdraví) či knihy (úřední kariéra).

Zahánět zlé síly měly motivy na dětském

oblečení. Sem patřilo hlavně tak zvaných

„pět jedovatostí“: ještěrka, pavouk, žába,

had a stonožka. Naopak vyšívaný tygřík

měl dítko ochránit a dát mu svoji sílu.

Mnohé dekory vycházejí z charakteru

čínského jazyka, který umožňuje snadno

vytvářet slovní hříčky. Například štěstí

se řekne „fu“. Netopýr se též řekne „fu“,

i   když se obě slova píší znakovým písmem zcela jinak. Netopýr tak představuje

štěstí a je-li vyšit hlavou dolů, je význam

jasný: „štěstí se snáší“. Čínské výšivky jsou

plné těchto zábavných slovních hříček.

Výšivkou byly zdobeny nejen ženské, ale

i  mužské oděvy a doplňky. Například oděv,

který úředník−učenec nosil při výkonu své

funkce, byl zdoben tkanými a vyšívanými

motivy. Některé byly na tomto typu

oděvu přímo povinné, jiné vyjadřovaly

osobní zájmy jedince. Tato volná roucha

s rozparky po stranách a uprostřed v dolní

části zadního a předního dílu, a  s  úzkými

rukávy, byla zdobena na předním, zadním

díle a na ramenou draky, kteří dali tomuto

Rukávová výšivka.

Druhá polovina 19. století.

Délka 81 cm. Inv. č. A5506

Rukávová výšivka.

Druhá polovina 19. století.

Délka 152 cm. Inv. č. 19485

Symbolika čínské výšivky

17

typu oděvu i jméno: „dračí“(lungchao).

Pod nimi se v dolní části nacházel široký

lem zobrazující vodní hladinu sezpěněný

mi vlnami, uprostřed s posvátnou horou.

Do vzbouřených vod se umisťovaly jižzmí

něné symboly. Vedle těchto povinných

dekorů mohla být plocha roucha pokryta

některými z dalších symbolů, například

letícími netopýry (štěstí), svitky (učenost),

hudebními kameny (požehnání), rohyno

sorožce (pevný charakter), mořskýmkorá

lem (dlouhý věk a kariéra), symboly Osmi

nesmrtelných, jeřáby (dlouhověkost), či

dekorativními květinami.

Dámské oděvy byly zdobeny hlavně

květinami a dekory, které představovaly

přání šťastné rodiny a hojnosti dětí. Na

konci dynastie Čching se výšivky obje

vovaly na sukních, kabátcích, svrchních

oděvech, i na drobnostech a doplňcích.

Například kabátek dámy mohl být zho

toven z hedvábí pestré barvy s tkaným

vzorem, a navíc byl ještě vyšit po celé

ploše. Rukávy zdobily rukávové výšivky

a lemy kolem krku, zapínání a spod

ního lemu byly zdůrazněny pruhy

vyšívaného hedvábí kontrastní barvy.

Na konci 19.  století se do módy dostaly

průmyslově vyráběné tkané stuhy, které

se na oděvy hojně našívaly, a to i vedle

ručních výšivek. Rukáv takto ozdobeného

kabátku tedy mohl nést vedle rukávové

výšivky několik užších kontrastních

vyšívaných pruhů a k tomu několik stuh

a stužek různých šířek a vzorů. Přes různé

vzory, barvy a techniky celek vždy působí

příjemným dojmem, bezesporu díky ne

sporné kvalitě ruční práce vyšívačů.

Rukávová výšivka. Jeden z nejstarších exponátů

v čínské sbírce pochází z roku 1891. Délka 64 cm

Inv. č. 2868

18

Ukázky výšivek v této knížce pocházejí z tak zvaných rukávových výšivek, ozdobných

lemů, které si dámy v době poslední dynastie Čching našívaly na široké rukávy kabátků.

Tyto vyšívané pruhy měly různou šíři i délku, od velmi širokých až po úzké, kterých se na

rukáv vešlo i několik. Často je ještě doplňovaly tkané pestrobarevné stuhy a stužky.

Rukávové výšivky najdeme v mnoha muzeích, která uchovávají čínské sbírky. Hojně se

dovážely v 19. a na počátku 20. století do Evropy, kde se z nich často dělaly taštičky,prostírky či se nechávaly zasklít jako „vyšívané obrazy“.

Tyto výšivky nebyly původně určené k tomu, aby visely v interiéru jako „obraz“, díky jejich tématice však není divu, že v Evropě došlo k tomuto kulturnímu nedorozumění. Na

mnohých vidíme scénky se zamilovanými páry procházejícími se v zahradách, maminky

a chůvy hrající si s dětmi, či přírodní scenérie – kachny na vodní hladině mezi stvolyvodních rostlin či květiny ve vázách. Jiné jsou naopak pokryté dekorativně pojatými motivy

květin, motýlů či blahopřejnými symboly.

Rukávová výšivka. Druhá polovina 19. století. Délka 83 cm

Inv. č. A4778

Rukávové výšivky

19

Rukávová výšivka. Druhá polovina 19. století.

Délka 50 cm

Inv. č. 57845

Rukávová výšivka. Druhá polovina 19. století.

Délka 100 cm

Inv. č. 57846