načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Čína je Čína -- Zápisky z Číny od Á do Žet - Dana-Sofie Šlancarová; Erik Hutter

Čína je Čína -- Zápisky z Číny od Á do Žet

Elektronická kniha: Čína je Čína -- Zápisky z Číny od Á do Žet
Autor: ;

Jedli jste někdy smažené škorpióny? Nebo marinované slepičí pařátky? Chodili jste po horách tak, že ke zdolání kopce stejně vysokého, jako je Sněžka, jste museli zdolat 9 000 ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  288
+
-
9,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Osule, s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 343
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jedli jste někdy smažené škorpióny? Nebo marinované slepičí pařátky? Chodili jste po horách tak, že ke zdolání kopce stejně vysokého, jako je Sněžka, jste museli zdolat 9 000 schodů? Jeli jste někdy vlakem rychlostí 431 km/h? Byli jste někdy v zemi, kde nerozumíte ani písmenku? Tohle všechno je Čína… Čína je jiná. Úplně jiná. Čína je tak jiná, že dokud ji nezažijete, nedokážete si to doopravdy představit… Vydejte se s námi do země, kam by vás možná nenapadlo se vydat… Rádi cestujete do neznámých končin? Vydejte se s námi do Číny, Hongkongu a na Tchajwan v tomto netradičně pojatém cestopise nazvaném Čína je Čína aneb Zápisky od Á do ŽET . Kniha vás provede slovem i obrazem a praktickou radou například čínskými městy Peking, Šanghaj, Huangshan City, Hongkong, Tchaj-pej nebo Hualien, nádhernými horskými parky na pevninské Číně i na Tchajwanu (Wudangshan, Žluté hory, Taroko nebo Alishan) a dá vám nahlédnout do života v zemi, o níž toho většinou moc nevíme… Jak je to s jídelními hůlkami – za jak dlouho se s nimi naučíte jíst, abyste neumřeli hlady? Proč je v Číně všude tolik schodů? Je čínská strava divná (když jedí smažené škorpióny nebo psy) – anebo stojí za to ji ochutnat? Proč si brát na cestu po Číně špunty do uší? Proč kung fu není kung fu ? Jak se jezdí nejrychlejším výtahem na světě? Proč mají v Hongkongu uprostřed mrakodrapů díry? Který vlak jede rychlostí 431 km v hodině? Je Velká čínská zeď opravdu vidět z vesmíru? Kde se narodilo tai-či? Proč jsou důchodci ta nejvíc pařmenská věková skupina v Číně? Jak skončil poslední čínský císař? Proč musíte do Žlutých hor aspoň na týden? Proč je Tchaj-pej nudná, Peking si hraje na Západ, Hongkong má problém a Šanghaj vás uchvátí? Jak se v Číně domluvit a jak se tam neztratit? Jak dlouho by Číňané stavěli tunel Blanka? A proč se do Číny vůbec vydat? To všechno se v knize dozvíte – a ještě mnohem mnohem víc, protože tato kniha má 343 plnobarevných stran, na kterých najdete celkem 109 abecedních hesel a více než 500 fotografií! V knize najdete i spoustu praktických informací, kam se na daných místech v Číně vydat a co a jak si zařídit, abyste si cestování užili v pohodě a klidu a zažili toho co nejvíc.

Zařazeno v kategoriích
Dana-Sofie Šlancarová; Erik Hutter - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dana-Sofie Šlancarová

Erik Hutter

Čína je Čína

aneb

Zápisky z Číny

od Á do ŽET

netradiční cestopis

o zemi, kam by vás možná

nenapadlo se vydat...

1


Dana-Sofie Šlancarová & Erik Hutter: Čína je Čína: Zápisky z Číny od Á do ŽET

Fotografie: Dana-Sofie Šlancarová & Erik Hutter

Sazba: Dana-Sofie Šlancarová

Vydání 1. České Budějovice: OSULE, 2016.

ISBN: 978-80-906017-5-8 (elektronická verze)

Text copyright © 2016 Dana-Sofie Šlancarová & Erik Hutter

Publishing copyright © 2016 OSULE, s. r. o.

Illustrations copyright © 2016 OSULE, s. r. o.

Dana-Sofie Šlancarová: www.dana-sofie.cz

Erik Hutter: www.erikhutter.cz

OSULE, s. r. o.: www.osule.cz

2


Obsah

Trochu delší úvod

Proč právě Čína? 10

Na co si tato kniha nehraje 12

Jak tuto knihu číst 14

Tak už se vydáme na cestu? 15

A

A jako AKVÁRIA (aneb se žraloky nad hlavou) 18

A jako ALISHAN (aneb horská perla Tchaj-wanu) 24

A jako ANGLIČTINA (aneb na tu v Číně zapomeňte!) 33

B

B jako BETON (aneb není dřevo jako dřevo) 36

B jako BEZPEČNOST (aneb na co si v Číně dávat pozor) 41

B jako BUND (aneb agent 007 v Šanghaji) 43

B jako BYROKRACIE (aneb Čína je prostě Čína) 46

C

C jako CENZURA (aneb v zemi, kde není Facebook...) 48

C jako CESTOVÁNÍ PO ČÍNĚ (aneb příprava – matka pohody) 49

C jako CÍSAŘ (aneb paradoxy dějin) 51

C jako CO TO ŘÍKAJÍ? (aneb hlavně se usmívat) 55

Č

Č jako ČAJ (aneb je libo Pigi?) 57

Č jako ČEŠI V ČÍNĚ (aneb jak je potkat mezi 23 miliony lidí) 60

Č jako ČCHAO ŤITÁN ŠÍCHUNG Š’ (aneb chcete-li se v Číně najíst) 62

Č jako ČCHI (aneb co má ten drak v tlamě?) 63

3


Č jako ČÍNA POPRVÉ (aneb proč tam vůbec jezdit?!) 64

Č jako ČÍNA PODRUHÉ (aneb konečně pár faktů) 67

Č jako ČÍNSKÉ ZNAKY (aneb rozsypaný čaj na všech sloupích) 69

Č jako ČÍNŠTINA (aneb mimozemský jazyk?) 71

D

D jako DOPRAVA (aneb jak se hýbat čínským světem) 7 3

D jako DRACI (aneb tak žijí, nebo nežijí?) 79

D jako DŮCHODCI (aneb tanec, tai-či a hry!) 81

Ď

Ď jako ĎÁBEL NEBO ĎAS? (aneb tohle je fakt divné písmeno) 83

E

E jako EKOLOGIE (aneb když se chce, všechno jde) 84

E jako ELEKTRONIKA (aneb jak velkou TV na WC?) 86

E jako EXTRÉMY (aneb luxus i bordel v jednom domě) 88

F

F jako FENG SHUI (aneb neviditelná věda) 91

G

G jako GENIUS LOCI (aneb to musíte zažít na vlastní kůži) 95

G jako GOLDEN PEAK (aneb palác blesků na Sněžce) 100

H

H jako HA HA HA (aneb to nejsou citoslovce smíchu!) 105

H jako HONGKONG (aneb když si na kilometr musíte vzít taxík) 105

H jako HORY (aneb divoké a krásné) 112

H jako HOT POT (aneb mňam, mňam, mňam!!!) 115

H jako HRY (aneb kdo si hraje, nezlobí) 117

H jako HŘBITOVY (aneb taková jiná malá města) 118

H jako HUALIEN (aneb když vás budí stíhačky) 119

4


H jako HUANGSHAN (aneb město pod Žlutými horami) 121

H jako HŮLKY (aneb najím se, či nenajím?) 123

H jako HUTONG (aneb objevte kouzlo temných uliček) 124

H jako HYGIENA (aneb kde hygienická inspekce pláče) 125

CH

CH jako CHIAYI (aneb z nuly do 2 200 za 2,5) 129

CH jako CHRÁMY (aneb za vaší duší) 130

I

I jako INTERNET (aneb rychlý, ale ne domů) 136

J

J jako JAZYKY (aneb jak plést i tím vlastním) 137

J jako JÍDLO (aneb hadi, štíři, netopýři) 138

K

K jako KOŠE (aneb pořádek musí být) 144

K jako KUNG FU (aneb kung fu není kung fu) 145

L

L jako LANOVKY (aneb když vás štvou schody) 150

M

M jako MAGLEV (aneb nejrychlější vlak světa) 155

M jako MAPY (aneb nenechte se zmást) 157

M jako METRA (aneb jak se neztratit vmetroolích) 159

M jako MOBILY (aneb i mnich musí být online) 161

M jako MRAKODRAPY (aneb města z ptačí perspektivy) 162

N

N jako NÁKUPY (aneb dobrý nápad) 166

N jako NANYAN (aneb otestujte si své kung fu) 167

N jako NOČNÍ TRHY (aneb tisíc a jedna večeře) 171

5


Ň

Ň jako ŇADRA (aneb líbání si nechte na doma) 172

O

O jako OBCHODY (aneb hodně peněz a velký kufr!) 173

O jako OČKOVÁNÍ (aneb proti vlastní blbosti) 176

O jako OPICE (aneb roztomilé, ale nebezpečné) 177

O jako OSVĚTLENÍ (aneb všudypřítomná barevná magie) 180

O jako OTVÍRÁK (aneb vzhůru k výšinám s buddhistickými mnichy) 182

P

P jako PANDA (aneb líný symbol Číny) 186

P jako PEKING (aneb Západ na východě) 189

P jako PENÍZE (aneb ven ani juan!) 194

P jako POLITIKA (aneb o té se bavit nebudeme) 197

P jako PUDONG (aneb chvála mrakodrapů) 199

Q

Q jako QI (aneb to nejdůležitější pro život) 203

Q jako QUALITA (aneb není Čína jako Čína) 203

R

R jako RMB (aneb čínský zlaťák) 206

R jako ROZSYPANÝ ČAJ (aneb kolik toho přečtete?) 206

R jako RYCHLOVLAKY (aneb rychle tam a zase jinam) 207

Ř

Ř jako ŘÍZKY (aneb zlatá Šanghaj) 208

S

S jako SHIFU (aneb ten moderní má i mobil) 209

S jako SCHODY (aneb proč nevymysleli rovnou jezdicí?) 211

S jako SMLOUVÁNÍ (aneb naučte se ušetřit) 214

6


S jako SLOVÍČKA (aneb čínština do kapsy) 215

S jako STOLOVÁNÍ (aneb ochutnávejte, co hrdlo ráčí) 216

Š

Š jako ŠANGHAJ (aneb bohatá kráska z Východu) 218

Š jako ŠPÍNA (aneb na to si zvyknete) 225

T

T jako TAI-ČI (aneb hejbni kostrou a žij do sta let) 229

T jako TAIPEI 101 (aneb nejrychlejším výtahem na světě) 231

T jako TAJFUN (aneb zlatá střední Evropa) 234

T jako TAROKO (aneb pozor, padající šutry!) 238

T jako TASHAN (aneb tady kdysi byla železnice) 243

T jako TERMÁLNÍ PRAMENY (aneb dva uvaření vTchajeji) 247

T jako THSR (aneb vláčkem až na druhý konec) 250

T jako TCHAJ-WAN (aneb ve spárech asijského tygra) 251

T jako TCHAJ-PEJ (aneb trochu nuda) 259

T jako TRHY (aneb nákupní horečka každý den) 263

T jako TUNXI (aneb ach, ta jména míst) 265

T jako TURISTICKÉ STEZKY (aneb na Čechy nic nemá) 267

Ť

Ť jako ŤOU ŤOU ŤOU (aneb 999) 274

U

U jako UBYTOVÁNÍ (aneb kde, ptáčku, dnes hnízdo máš?) 276

V

V jako VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ (aneb jít a být vidět z vesmíru) 278

V jako VÍZA (aneb byrokracie, buzerace a happy end) 282

V jako VLAKY (aneb pohodlné a bezpečné cestování) 285

V jako VODA (aneb horká voda rulez) 286

7


W

W jako WC (aneb libo-li gauč a TV?) 288

W jako WUDANG (aneb tam, kde žijí draci) 291

X

X jako XS a XXL (aneb nejmenší a největší) 310

X jako XIE XIE (aneb to nejdůležitější slovíčko) 310

Y

Y jako YUSHAN (aneb nejvyšší hora Tchaj-wanu) 312

Z

Z jako ZAKÁZANÉ MĚSTO (aneb vždyť tam nic není!) 314

Z jako ZEMĚDĚLSTVÍ (aneb využijte každou píď!) 319

Z jako ZIMA (aneb jégry se vám budou hodit) 323

Z jako ZOO (aneb zvířata v parcích) 324

Ž

Ž jako ŽENŠENOVICA (aneb císařova žlutá stolice) 332

Ž jako ŽLUTÉ HORY (aneb kde 200 dní v roce prší) 333

Poslední slova na cestu :-)

8


9


Trochu delší úvod

Proč právě Čína?

Proč právě Čína? Tuto otázku jsme si na začátku naší cesty do Číny nějak vůbec

nekladli. Bylo to divné, bylo to netradiční, všichni se nad tím pozastavovali, že

nejedeme třeba na Bali, jak je to dneska tak populární, nebo do Chorvatska, kam

jezdí všichni, do Itálie, do Alp, k Lago di Garda, na Kanáry nebo na Havaj. Ale my

jsme měli jasno. Prostě Čína...

Sofie říká: Celá pravda je ta, že Erik už v Číně byl, dva roky před touto našíspolečnou cestou. A když mi pak tehdy ukazoval fotky a videa, říkala jsem si: To je

hodně divná země, ale naprosto fascinující. Tam bych se chtěla podívat taky.

Tehdy to byl ovšem jen takový ten sen, o kterém si říkáte: „Jo, jo, to by bylo hezké,

ale to nikdy nejspíš nenastane, protože: je to příliš daleko / neumím jazyk / je to

tam nebezpečné / je to moc drahé / nemám dost času...“ – atd., doplňte další„nejde“ podle sebe.

A tady se ukázalo, jak je důležité míti Filipa, tedy v mém případě míti vedle sebe

Erika, který před vánoci v roce 2014 přišel a řekl větu, k níž nebylo co dodat: „Tak

– a příští rok jedeme do Číny.“

10


Cesta do Číny, a to je dlužno říci hned na začátku, opravdu není jako cesta do

Chorvatska, do Paříže, Londýna, ani na Bali. A nejde jen o vzdálenost od naší české

zemičky. Bali je taky daleko – ale Čína je prostě Čína.

Při čtení této knihy na konstatování, že Čína je prostě Čína, narazíte ještě

mnohokrát. Jinak se to totiž vyjádřit nedá. Čína je jiná. Úplně jiná. Čína je tak

jiná, že dokud ji nezažijete, nedokážete si to doopravdy představit. I to,

co vidíte v čínských filmech, je jenom tak slabounký odvar Číny, jako kdybyste si

uvařili pigi čaj, máchali pytlík v hrnku tři vteřiny a pak ho vydávali za kvalitní

čínský čaj. (Navíc: jak se navíc dozvíte v hesle ČAJ, náš český pigi bude nejspíš čaj indický!) Anebo pokud jako my milujete ztřeštěné čínské filmy Jackieho Chana, budete si říkat, že to v nich přehání a takhle to v Hongkongu a v Číně vůbec nemůže vypadat. Ty podivné uličky a domy. To jídlo, které se v jeho filmech jí. Ti podivní li-dé, kteří se chovají úplně jinak, než jsme zvyklí tady, v centru Evropy... Jenže když do Číny přijedete, zjistíte, že to tak vypadat může – a dokonce to vypadá ještě hůř – anebo možná ještě líp: záleží na úhlu pohledu. Čína opravdu není pro každého. Jedli jste někdy smažené škorpióny?Marinované slepičí pařátky? Nebo polívku ze psa? I tohle je Čína. Chodili jste po horách tak, že ke zdolání kopce stejně vysokého, jako je Sněžka, jste museli zdolat 9 000 schodů? I tohle je Čína. Dokážete si představit, že v restauraci jdete na toaletu přímo přes kuchyni? Anebo že v horách patnáct set metrů vysoko najdete super luxusní záchody s nádhernými lustry, keramickými zdobenými umyvadly, pohodlným gaučem a televizí velkou tak, že byste ji těžko hledali místo ve svém obýváku? I toto je Čína.

11


Čína je hustá, plná kontrastů, krásná a plná inspirace.

Pokud tedy dokážete vypnout svoje konzervativní středoevropské posuzování, co by

na to asi řekla krajská hygiena, maminka nebo vaše pünktlich já, pak se můžete do

Číny směle vydat a zaručeně si to užijete. Nezapomeňte ještě přibalit očkování proti čínské byrokracii a můžete vyrazit...

Na co si tato kniha nehraje

Tato kniha si rozhodně nehraje na to, že je nějakým komplexním a kompletním

průvodcem. Za prvé jsme v Číně nebyli zas tak dlouho, abychom se mohli vydávat

za experty na celou Čínu. Byli jsme tam ale dost dlouho na to, abychom mohli říct, že jsme se do Číny zamilovali a že chceme kus této lásky zprostředkovat skrze tuto knihu i vám. A za druhé je Čína tak veliká, tak obrovská a tak plná kontrastů a má tolik různých tváří, že komplexní knihu o ní bychom pravděpodobně psali celý život, a ještě bychom u toho museli denně cvičit tai-či, abychom se dožili 120 let. Takže komplexní encyklopedií naše kniha opravdu není. Čím tedy je? Zábavným nakouknutím do toho, jak tato země s dávnou tradicí moudrosti a aktuální tradicí kapitalistického komunismu vypadá, a taky praktickým průvodcem, jak si zařídit vše potřebné pro pohodové cestování v Číně. V Číně totiž

v současnosti žije zhruba 1,3 miliardy lidí, takže ani koupit lístek na vlak není někdy

tak samozřejmé jako u nás. Chtít kupovat lístek na poslední chvíli před odjezdem

může znamenat, že budete klidně týden spát na nádraží, a to ještě budete mít

štěstí... A co teprve víza do Číny! To je kapitola sama pro sebe, kterou najdete pod

názvem „V jako VÍZA (aneb byrokracie, buzerace a happy end)“.

Tato kniha si nehraje ani na přesné přepisy čínských jmen a slov. Pokud

existuje v češtině jednoduchý a zaužívaný přepis, jako je Šanghaj, Peking, Tchajwan nebo tai-či, používáme ho. Na jiných místech ale zaužívaný přepis neexistuje

nebo není tak všeobecně známý, takže pro vaši lepší orientaci v čínském terénu i na

internetu používáme takový přepis latinkou, který je na daném místě nebo na webu

nejčastější.

Ani to ale nemusí být vždy zcela přesné. Zmatkům se občas v Číně stejně nevyhnete,

protože klidně pár metrů od sebe najdete totéž místo označeno latinkou dvěma

různými a odlišnými způsoby. Je třeba být bdělí a čekat nečekané i tam, kde

to opravdu nečekáte. :-)

12


(Máme pro vás konkrétní příklad z Tchaj-wanu: na sever odTchajeje teče řeka

Tamsui, kterou ovšem najdete o kus dál označenou jako Danshui. Úplně jiná slo

va, co? Naštěstí jsme tehdy s sebou měli dva místní průvodce s velmi slušnou

angličtinou, kteří nám vysvětlili, že to nejsou dvě řeky na jednom místě, ale jen

jedna jediná.)

Místy proto přidáváme do jednotlivých hesel i označení v čínském rozsypaném čaji,

i když si neděláme iluze, že by vám to příliš pomohlo. ;-)

V Číně se holt musíte mít na pozoru, protože – Čína je prostě Čína...

A ještě jedna důležitá poznámka: při našich cestách jsme navštívili nejen Čínskou

lidovou republiku, ale i Čínskou republiku neboli Tchaj-wan a také Zvláštní

správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong, kterým všem dohromady v této

knize říkáme možná trochu nepřesně Čína.

Ale jelikož je každý tento kus Číny jiný díky svému historickému vývoji, snažíme se

v knize rozlišovat, co je typické pro kterou část země. Čína je tak obrovská, že v ní

rozhodně platí pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“ i v rámci Čínské lidové republiky

(pevninské Číny) – natož když se přesunete do částí, které se vyvíjely a vyvíjejí

nezávisle na ní.

13


A pokud vás zajímá, jak je to politicky a technicky s Čínou, Hongkongem a

Tchaj-wanem, tak moudrá sestra Wikipedie praví, že: „Legitimitu Čínské repub

liky [což je Tchaj-wan] popírá Čínská lidová republika (ČLR) a prohlašuje ji za

součást ČLR bez ohledu na to, že území Čínské republiky nikdy nezískala. Snaha

ČLR sjednotit oba státy podle formule ,jedna země – dva systémy‘ podobně, jako

je tomu v případě Hongkongu, a vojenská hrozba jsou zdrojem trvalého napětí

mezi oběma státy.“

I na tom je vidět, že Čína je prostě Čína...

Jak tuto knihu číst

Abecední dělení knihy nás napadlo už v Číně a drželo se nás celou dobu, než jsme ji

začali psát. Proto tuto knihu můžete číst klidně od Á do ŽET jako román,

ale taky v ní můžete listovat a vybírat si jednotlivá písmenka nebo hesla,

jak se vám zlíbí.

Jak už jsme zmiňovali, naším záměrem nebylo, aby hesla vše popisovala vyčerpá

vajícím způsobem. Psali jsme je tak, abyste dostali pokud možno všechny podstatné

nebo zajímavé informace, které jsme byli schopni v dané oblasti nebo k danému

14


tématu získat a načerpat. Možná jste v Číně byli a máte jiné zkušenosti – my jsme

zase získali ty svoje a ty vám předáváme. Jsou možná subjektivní, možná nepřesné,

ale i tak vám mohou leccos přinést a předat.

A jaký by to byl cestopis, kdyby neobsahoval i nějaké ty obrázky. Pořídili jsme jich v Číně

tisíce a pár desítek jsme jich vybrali i pro vás. Jeden obrázek mnohdy vydá za

stovky slov. ;-)

Naším cílem je, abyste se při čtení skvěle bavili a možná si řekli, že se do

Číny chcete vydat taky – a nakonec jste se tam i vydali.

Čína je jiná. Čína je Čína a rozhodně stojí za návštěvu!

Tak už se vydáme na cestu?

Stojíme na startu. Startér mává praporkem. Tři... Dva... Jedna... Start! Vyrážíme!

Jen přeletět pár tisíc kilometrů a Čína už nás čeká...

No, tak takhle to tedy rozhodně nebylo. ;-) Cestu do Číny jsme začali plánovat devět

měsíců před odjezdem a po celou tu dobu jsme podnikali postupně i praktické

kroky. (A po pravdě řečeno, byl to někdy docela porod...)

Proč? Nejsou to totiž jen letenky, které je dobré koupit dopředu, abyste je měli

za lepší ceny a zajištěné už před žádáním o vízum. Při delších cestách po Číně je

často potřeba si zakoupit předem i lístky na vlak, protože jinak se vám může stát,

že budou na exponovaných tratích vyprodány. To prakticky znamená, abyste už

dopředu dobře promysleli svůj itinerář a věděli, co chcete vidět, kam za tím chcete

jet a jakým spojem se tam nejlépe dostanete. Ušetříte si tak mnoho starostí na

místě (ačkoliv adrenalin z improvizace má pro někoho také své kouzlo;-).

Vlaky (a metro) jsou v Číně

nejspolehlivějším pozemním

dopravním prostředkem.

Vlakový systém je na pevninské

Číně tak přísný a tak propracovaný a tak hlídaný, že vásnepustí nastoupit do špatného vlaku

ani vám nedovolí vystoupit na

špatné zastávce. Ve většině vlaků

a stanic (podobně jako v metru vPekingu, Šanghaji, Hongkongu nebo

Tchajeji) navíc všude najdete i

anglické nápisy a názvy stanic,

což je super, protože jinak jste,

15


slušně řešeno ztraceni. (Přesněji neslušně česky řečeno: „Velmi často úplně v prdeli.“;-)

Nespoléhejte v Číně na autobusy – nemívají obvykle anglické nápisy (čest

výjimkám), a pokud se rychle nezorientujete v čínských znacích, jste o kilometry

jinde, než jste chtěli být. Nespoléhejte ani na to, že se s taxikářem domluvíte

anglicky. V této obrovské zemi jsme za celou dobu narazili jen na pár lidí, s nimiž

jsme byli schopni na slušné úrovni komunikovat v angličtině.

A nespoléhejte ani na to, že se rychle naučíte čínsky. Pár slovíček je rozhodně dobré

znát, ale za prvé je na různých místech Číny vyslovují různě (viz heslo ČÍNŠTINA),

za druhé je v čínských znacích nepřečtete (krom znaků pro vchod, východ, peníze a

záchod, ty se naučíte docela rychle, protože jsou jednoduché a vidíte je všude) a za

třetí je čínština opravdu tak jiná, že v ní nebudete nejspíš schopni najít podobnosti

s čímkoli, co jste doposud znali.

Nicméně ani nezoufejte. Výhoda je, že pokud nejde o státní instituce a úředníky

(opět čest výjimkám), lidé jsou v Číně velmi ochotní a mezinárodní jazyk

rukama nohama spolehlivě funguje i v Číně. Nikdy se nám nestalo, že

bychom nakonec nedorazili tam, kam jsme chtěli, nebo jsme nedostali to, co jsme

chtěli. A oni i ti úředníci jsou velmi ochotní a milí lidé, jenom zkrátka přesně

dodržují pravidla, o jejichž (ne)smyslu si prostě nedovolí pochybovat...

Čímž jsme se dostali k další zásadní věci, kterou je třeba zmínit hned v úvodu,protože v Číně se budete pravděpodobně vydatně setkávat i s úžasným fenoménem zvaným

„čínská byrokracie“, který bohužel nezačíná až v Číně, ale ještě tady, u nás v Čechách na

čínské ambasádě v Praze...

Sehnat si čínská víza není žádná sranda a je třeba to udělat v ten správný čas –

ani ne příliš brzy, ani ne příliš pozdě (to vše se dočtete v kapitole nazvané VÍZA). A připravte se na to, že je to pěkná pakárna. Takže, pokud jste už prohledali důkladně internet, vybrali, co chcete vidět a kam chcete během vašeho pobytu vyrazit, objednali letenky a lístky, strávili několik dlouhých brzkých rán na čínské ambasádě a ve vašem pasu se skví čínské vízum – můžete vyrazit! A držte si klobouky, bude to jízda! ;-)

16


17


A

A jako AKVÁRIA 


(aneb se žraloky nad hlavou)

Jít suchou nohou a přitom mít přímo nad hlavou obrovského – a hlavně živého! –

žraloka?!

Jako milovníci všech druhů ZOO jsme si v Číně nemohli nechat ujít ani ta ZOO

podvodní (která v Čechách navíc prakticky nemáme). Jak pekingské, tak šanghajské akvárium jsou opravdu impozantní a rozhodně se do nich vydejte, pokud do

kteréhokoli z těchto měst zavítáte.

Čína je veliká v mnoha ohledech – a pekingské akvárium (Beijing Aquarium, 北

京海洋馆) funguje také v tomto duchu – se svou rozlohou 42 hektarů je to údajně

největší akvárium v Číně. Najdete ho v pekingském ZOO, ale za vstup do akvária se

platí zvlášť. Zatímco cena vstupu do ZOO je na naše poměry nízká (v době naší

návštěvy činila 20 juanů i s příplatkem za vstup do „pandária“, v přepočtu tedy asi

80 Kč), za akvárium zaplatíte docela pálku (v roce 2015 to bylo 150 juanů, v přeočtu cca 590 Kč).

V akváriu stojí za to jen kráčet s naplno otevřenýma očima a vnímat všechny krásy i

podivnosti různých druhů podvodních světů. Kromě amazonského tropického

pralesa a jeho úžasně pestrobarevných vodních obyvatel, zátoky, kde cvičí delfíni a

velryby, nebo zmiňované procházky se žraloky nad hlavou nás nejvíc zaujalymedúzy – mají nejroztodivnější barvy a tvary a jsou doslova z jiného světa. No a paksamozřejmě obrovská hala pro 3 000 diváků, v níž se předvádějí delfíni, běluhy a

lachtani.

Sofie říká: O oceánském divadle mi Erik vyprávěl už po své první návštěvě, a

tak jsem se opravdu na delfíny a ostatní těšila. Nezklamali, byli úžasní – jen si

člověk říkal, jestli to náhodou není obráceně – jestli tato krásná a moudrá zvířata

18


nepozorují nás a trochu nás nelitují, jak málo toho o světě a přírodě víme a

jak málo ji dokážeme skutečně vidět, cítit a vnímat...

Zážitkem ovšem bylo i to sedět v tom téměř plném třítisícovém auditoriu, v němž

štěbetaly desítky školních tříd ve školních uniformách a všichni si kupovali

sladkosti od prodejců, kteří neustále procházeli uličkami. Tisíce lidí kolem vás, to

je prostě Čína. Ale nebojte se, za chvíli si zvyknete a pak už vám to ani nepřijde.

Čína je opravdu dobrý trénink na cestování kdekoli po světě. :-)

19


Anglicky psané informace o pekingském akváriu včetně cen a času vystoupení

nebo krmení zvířat najdete například na této stránce. Oficiální stránka akvária

byla v době tvorby této knihy pouze v čínštině.

Do ZOO a do akvária se dostanete pohodlně metrem linkou č. 4, stanice je

označena v angličtině přímo jako Beijing ZOO.

20


V ŠANGHAJI najdete akvárium ve čtvrti PUDONG, hned vedle známé mrakodrapové dominanty Perlové věže (Oriental Pearl TV Tower), svého času nejvyšší

budovy světa (kde ty časy ale jsou – viz heslo MRAKODRAPY) a dojedete kněmu odkudkoli pohodlně metrem, linkou č. 2 (zastávka Lujiazui). Poznáte ho už zdálky – jsou to dvě pyramidy pod Perlovou televizní věží, s jednoznačnými obrázky rybiček. Velikostí je sice poloviční než pekingské akvárium, ale impozantností si s ním nezadá – zejména kvůli 155metrovému podvodnímu tunelu, údajně nejdelšímu na světě (ano, v Číně opravdu najdete řadu světových nej-, a už proto stojí za to se do Číny vydat). Členění šanghajského akvária je trochu jiné než v Pekingu – najdete v něm vodní tvory rozdělené podle místa na zemi, které obývají – zda Čínu, jižní Ameriku, Austrálii, Afriku, jihovýchodní Asii, vody chladné a ještě chladnější, nebo nekonečné hlubiny oceánu. Pozoruhodná (a svého druhu na světě jediná) je část čínská, která ukazuje například obyvatele Žluté řeky a další ohrožené čínské vodní druhy zvířat a ryb. V tomto akváriu stojí za to číst i vzdělávací a informační tabule. Jsou udělané velmi přehledným a poutavým způsobem a dozvíte se mnoho věcí, které jste doposud netušili. Věděli jste například, že existuje jeden druh medúzy, který jeprakticky nesmrtelný? (Je to taková nenápadná pidipotvůrka, ale jak se dočtete ve Wikipedii: „Turritopsis nutricula je nezmarovitý polypovec pocházející z Karibiku, šířící se po oceánech celého světa. V životním cyklu se střídá stadium polypa a medúzy (což je pro

21


většinu žahavců typické). Je však jedinečná tím, že i ve stadiu pohlavní dospělosti

(ve stavu dospělé medúzy) se dokáže náhle změnit zpět na stadium pohlavně

nedospělého polypa. To by teoreticky mohlo pokračovat donekonečna, a proto je

tento druh popisován jako ,nesmrtelný‘.“ Vědci už zkoumají, jak by takto mohl být

nekonečný i lidský život... – přečíst si o tom můžete například v tomto článku.)

A ten podvodní tunel, to se prostě musí zažít – jet po pohyblivém chodníku a

lechtat přitom žraloky na bříšku nebo vyjet jezdícími schody do patra hned u tlamy

krokodýla, to vás taky nenechá úplně chladnými. Už jenom když si představíte,

kolik tun váží voda nad vaší hlavou, a co kdyby ji to sklo neudrželo a žraloci a

krokodýli se najednou plácali přímo vedle vás... ;-)

Anglicky psané informace o šanghajském akváriu najdete přímo na stránkách

akvária. Na podzim 2015 byla cena vstupného 160 juanů.

22


23


A jako ALISHAN 


(aneb horská perla Tchaj-wanu)

Národní park Alishan (čti [ališan], překládej jako „hora Ali“, anglicky také knalezení jako „Ali Mountain“, čínsky pak plným názvem 阿里山國家風景區 = Národní

park Alishan) leží ve střední části Tchaj-wanu a je pro většinu Tchajwanců něco

jako Krkonoše nebo Šumava pro nás.

Přestože by se z názvu mohlo zdát, že to jen jeden kopeček, není to jen jeden

kopeček (a navíc se dokonce žádný z nich nejmenuje Alishan!), ale rovnou celé

docela velké pohoříčko s nejvyšším vrcholem zvaným TASHAN, sahajícím do

výšky 2 663 metrů nad mořem.

Skvělá zpráva je, že to nemusíte šlapat od moře, ale můžete se vyvézt autobusem (nebo

autem) až do hlavního stejnojmenného centra parku, plného hotelů a restaurací, které

se nachází ve výšce 2 200 metrů nad mořem. Tento fakt pak z následných procházek

dělá výšlapy téměř po rovině, a proto je tento park dostupný i pro málo trénované turisty.

24


JAK DO ALISHANU?

ZTchajeje vlakem do města CHIAYI. Moderní rychlovlaky staví v Chiayi kus od

města, takže se musíte přesunout kyvadlovou dopravou dál na klasické nádraží

v centru města. Kyvadlové autobusy do centra mají zastávku hned před vchodem na

nádraží THSR (Taiwan High Speed Rail), a pokud máte lístek na vlak, jsou

zadarmo, ale dejte pozor, abyste nastoupili do busu správným směrem, protože oba

dva busy staví hned vedle sebe.

Když vystoupíte, vydejte se nadchodem přes vlakové nádraží na malé autobusové

nádražíčko, kde hledejte autobus do Alishanu. Cesta z Chiayi z výšky 30 m n.

m. do 2 216 m v Alishanu trvá busu zhruba dvě a půl hodiny, nicméně

odměnou vám bude unikátní průjezd několika malebnými podnebnými pásy. Dole

to jsou nádherně kvetoucí stromy a keře, následují palmové háje, potom bambusové háje a ještě poté borovice a cypřiše. Všechno je však jako prales – divoké,nespoutané, husté a zarostlé.

Co nás velmi mrzelo, bylo, že po dávnějších i nedávných tajfunech a zemětřeseních

se sesuly také části místní jedinečné železnice, která se šplhala nějakých 80

kilometrů z Chiayi do Alishanu přes všechny tyto podnebné pásy ještě o něco

malebnější (a časově výrazně delší) cestou než autobus. Tato železnice bylapůvodně vybudována pro těžbu dřeva, a po vybudování silnice na Alishan sloužila zejména jako turistická atrakce. Některé části její trasy jsou tak příkré, že vlak

polovinu serpentin vždy couvá, protože se nemá kde otočit.

Přírodní pohromy spolu s erozí často způsobenou člověkem ovšem vedly k tomu, že

v době naší návštěvy fungovala jen část této železnice (spodní polovina hlavního

výstupu a tři krátké trasy ve středisku Alishan). Některé trasy pravděpodobně

nebudou obnoveny nikdy – více viz heslo TAJFUN.) Poměrně aktuální informace o Alishanské železnici najdete na této stránce.

25


Vstup do Alishanského národního parku je za poplatek 150 TWD

(tchajwanských dolarů, v aktuálním přepočtu asi 112 Kč) na osobu a platí se při

vjezdu do střediska Alishan. Při příjezdu autem zaplatíte ještě o 50 TWD více.

KDE SE UBYTOVAT A JÍST?

Nahoře v Alishanu je možné se ubytovat jedině v některém z hotelů ve

středisku. Ubytování je obecně drahé a poměr cena-kvalita úplně neodpovídá, ale

v čerstvém horském vzduchu se aspoň skvěle vyspíte. Většina hotelů nabízí i

polopenzi – na jídlo se chodí obvykle do některé smluvené restaurace, která je pár

desítek metrů od hotelu.

Naše čínská snídaně v alishanském podání vypadala jako klasický čínský

bufet s rýžovou polévkou, smaženými nudlemi, dušenou zeleninou (zejména

zelím), vajíčky na několik způsobů, toustovým chlebem, marmeládou a nutellou.

K pití byla káva nebo čaj, k doplnění sójovým mlékem. Sójové mléko chutná jinak

než u nás a může vám nejdřív nechutnat. Je takové naturálnější, ale když ho chvíli

vydržíte testovat, nakonec si ho třeba zamilujete. (Navíc vám nic jiného ani

nezbude – mléčné výrobky v Číně téměř neseženete.)

O své místo u stolu se budete trochu prát s davy čínských turistů (jsou však milí a

ohleduplní) – a i zde platí pro nás Evropany mírně nechutný čínský zvyk, že zbytky

(včetně skořápek od vajíček při loupání) se nedávají na talíř, ale nechávají se na

stole. Obsluha je pochopitelně průběžně uklízí.

V hotelech (a to snad v celé Číně) je na pokoji většinou rychlovarná konvice, takže zdroj pitné (tedy převařené) vody máte bez problémů po ruce. Pokud voda není na pokoji, je přístroj s horkou vodou na chodbě. Jíst je v Alishanu možné v několika restauracích, vzdálených od sebe jen pár metrů – středisko je opravdu malinké. A pokud spěcháte nebo chcete něco na cestu do ruky, pro sendvič nebo pečivo či sušenky a sladkosti si můžete skočit do pobočky celosvětové sítě obchodů se smíšeným zbožím 7-Eleven, kde si můžete koupit i vařená vajíčka, párky nebo kukuřici, tradiční čínské fastfoodové pokrmy. Ubytování je vzhledem koblíbenosti lokality rozhodně vhodné si zarezervovat předem. Seznam několika hotelů a odkazů na jejich weby najdete níže na této stránce.

26


CO STOJÍ V ALISHANU ZA TO VIDĚT A VYZKOUŠET?

Oblast kolem samotného střediska Alishan je docela malá a zkušený český turista ji

zvládne projít během jednoho nebo dvou dní. Nicméně i tak to stojí za to, protože

třeba tisícileté cypřiše u nás doma zrovna nemáme, nemluvě o zřícené železnici. Co

tedy v Alishanu rozhodně nevynechat?

Jízdu železnicí. Přímo z Alishanu (čínsky 阿里山) můžete vyrazit na tři krátké

cesty: na Zhushan (čti [žušan], čínsky 祝山, přepisováno také jako Jhushan) nebo kPosvátnému stromu (angl. název Sacred Tree, čínsky Shenmu, 神木站) nebo doChaoingu (také psáno Zhaoping, čínsky 沼平車站). Cesta dříve vedla také k „Opici“ (The

Stone Monkey, 石猴), skalnímu útvaru, ale jak útvar, tak železnice vzaly za své po

TAJFUNU, a právě tato část železnice asi nebude nikdy obnovena.

Všechny cesty jsou opravdu kratinké, několik kilometrů, pár minut. Na Zhushan

(2 489 m) se jezdí brzy ráno na východ slunce. Pokud jste líní vstávat jako my,

nevadí, i tak toho spoustu uvidíte, zejména jestli jste odvážní a vydáte se na místo,

kde ještě nedávno bývala vyhlídková plošina s heliportem, která je však po tajfunu a

sesuvu uzavřená. Nová výhledová plošina je nyní na Ogasawara Mountain.

27


Ogasawara Mountain je tolik populární, protože je z ní vidět na nejvyšší horu

Tchaj-wanu, Nefritovou horu alias YUSHAN, vysokou 3 952 m!

(Zde ještě malá poznámka: pokud toužíte po skutečně vysokohorských

výstupech, můžete dobýt i Yushan, ale je třeba se objednat předem a předložit

řadu dokladů, které krom jiného potvrzují, že máte zkušenosti s tímto druhem

turistiky a že nepůjdete sami a kam vlastně půjdete a kdy. Yushan už není pro

každého a do parku vás jinak nepustí. Totéž platí i pro horskou oblast TAROKO, kde se tyto obstrukce dají trochu obejít tím, že parkem projdete v rámci průvodcované autobusové tour.)

28


K Sacred Tree doporučujeme dojít pěšky po jízdě do Chaopingu, pěším

okruhem tisíciletým cypřišovým pralesem, a od Sacred Tree to pak vzít vláčkem

zase zpátky. Na mapě to vypadá jako spousta ťapání, ale my jsme to zvládli i sOga

sawara Mountain celé pohodovou chůzí za jeden den. Chodníčky jsou většinou

dřevěné nebo kamenné, s řadou schodů, jak je to v Číně běžné, ale jsou bezpečné a

pohodlné (pokud tedy zrovna neprší, to všechno klouže). Místy se jde i po asfaltové

silnici – a pokud víte, že vlak jel už ráno a další ten den nepojede, můžete to vzít i

po kolejích.

29


Procházku mezi tisíciletými cypřiši. Procházka mezi těmito velikány,

tchajwanskými červenými cypřiši, je opravdu nezapomenutelná. Některé stromy

jsou staré přes 2 000 let! A když některé z nich padly, vyrostly na nich stromy

druhé generace a po jejich pádu dokonce i třetí generace... Člověk si vedle nich

připadá tak mrňavý...

Jak je možné, že se tyto stromy zachovaly? Zřejmě díky tomu, že tyto vysoké hory

byly až do konce 19. století neobjeveny a nedostupné, obývané pouze původními

domorodými obyvateli Tchaj-wanu. Na druhou stranu by se jich mohlo dochovat

mnohem více, kdyby jich na začátku 20. století většinu nevytěžili... :-(

Sám Posvátný strom, údajně se svými 53 metry výšky a více než 4,5 metru

průměru kmene největší strom na Tchaj-wanu (a prý je starý 3 000 let!), dnes už

bohužel leží na zemi. Dlouho odolával tajfunům i zemětřesení, leč v roce 1956 ho

zasáhl blesk a vyhořel zevnitř a začal se naklánět, proto ho v roce 1998 pokáceli.

30


31


Cestou potkáte také třeba The Sister Ponds, dva roztomilé a fotogenické rybníčky,

nebo dva chrámy, například Shouzhen Temple – anebo také visuté mosty! Foto

grafické záběry vám budou trochu kazit jen ty davy čínských turistů...

32


Horskou túru na Tashan. O té se více dočtete v heslech ČEŠI V ČÍNĚ nebo

TURISTICKÉ STEZKY nebo TASHAN nebo TAJFUN!

A pokud budete mít k dispozici auto, projeďte si celou oblast parku, která se

rozprostírá desítky kilometrů pod střediskem Alishan, je tam toho ještě mnohem

více k vidění, řada turistických tras a vesniček, v nichž můžete ještě spatřit některé

místní domorodé zvyky.

A CO POČASÍ?

My jsme byli v Alishanu na konci listopadu, takže před

některými hotely už stály vánočně nazdobení sněhuláci,

ale teploty byly na procházky velmi příjemné, obzvlášť na

sluníčku – bývalo kolem 15 stupňů Celsia i více.

Rána bývají na Alishanu slunečná a bez mraků,

ale později během dne se nebe obvykle zatáhne a

může i pršet – proto je dobré na túru na Tashan nebo

na Ogasawara Mountain vyrazit dříve, abyste stihli ještě

nějaké výhledy. A do batohu nezapomeňte přibalit na

zpáteční cestu něco proti dešti.

Více informací o Alishanu naleznete zejména na této

stránce.

A jako ANGLIČTINA 


(aneb na tu v Číně zapomeňte!)

Studovali jste za svých mladých či pozdějších let angličtinu poctivě? Perfektně se

domluvíte?

Máme pro vás špatnou zprávu. V Číně ne. V Číně si anglicky můžete mluvit tak

leda sami pro sebe. V komunikaci s naprostou většinou lidí, s nimiž se v Číně

potkáte, vám tento jazyk bude úplně k ničemu.

Proč? Důvodů bude jistě více. Vzhledem ke své rozlehlosti i vzhledem k počtu

obyvatel je Čína svět sám pro sebe. (V roce 2016 měla Čína 1,37 miliardy lidí!, což

činilo 18,9 % celkové světové populace, a držela první místo na žebříčku nejlid

natějších zemí světa).

33


Když je nás tady v Čechách deset milionů a jsme tak prťaví, že o nás většina světa

ani neví, tak je jasné, že se angličtinu nebo jiný takzvaně světový jazyk učit budeme.

Ale proč by to dělal příslušník národa, který má víc než miliardu mluvčích? (Jak je

to ovšem s čínštinou a jejími variantami a tím, jestli se všichni Číňané spolu

opravdu domluví, to se dozvíte v hesle ČÍNŠTINA.)

Leč abychom byli přesní: o něco lepší šance se domluvit anglicky je na

Tchaj-wanu a úplně největší je pochopitelně v Hongkongu, díky ještě nedávné britské nadvládě. Nicméně ani tam to bohužel není žádná velká sláva... Relativně větší pravděpodobnost se domluvit anglicky je také ve velkých městech typu Peking nebo Šanghaj, nicméně například ve Žlutých horách už to byl problém, ač je to jedna z turisticky nejznámějších čínských destinací. Mnoho moderních Číňanů ovšem velmi dobře zvládá slovíčko „Hi!“ – to když vás oslovují, abyste se s nimi jako cizokrajná atrakce vyfotili. Tímto slovíčkem to však také většinou končí. ;-( Druhý důvod může být ten, že čínština je jazyk zcela odlišný od angličtiny a pro mnoho Číňanů může být složité se angličtině naučit. I naše tchajwanská kamarádka Tracy, která mluví anglicky na čínské poměry perfektně, například nedokázala korektně používat slovesné časy, takže jsme si často nebyli jistí, jestli mluví o

něčem, co se právě děje, nebo co se už stalo – i minulost totiž v angličtině často

vyjadřovala po čínsku přítomným časem.

Navíc – a to z češtiny dobře známe například s naším „ř“ – řada hlásek, které sevyskytují v čínštině, se nevyskytuje v angličtině a obráceně a pro většinu Číňanů není

tak triviální se jejich výslovnost naučit. Čínština také mnohem méně přebírá

slova z angličtiny než jiné jazyky – a pokud už to udělá, tak si je hodně

přizpůsobí – a navíc je přepíše do znaků, takže je vám to stejně houby platné.

Naštěstí se Čína začíná hodně otevírat světu a díky tomu přichází angličtina i na

místa, kde ještě před dvěma lety nebyla, jak to mohl porovnat a potvrdit Erik, který

byl poprvé v Číně už v roce 2013. Jak v Pekingu, tak ve Wudangu bylo nyní více

anglických nápisů na veřejných místech, v metru a podobně.

Některým anglickým nápisům v Číně se ovšem musíte smát nebo si budete lámat

hlavu, co tím asi básník chtěl říci. (Moc hezké příklady této Chinglish najdete

například tady – hlavně padejte opatrně a nevyprazdňujte zde svého psa!:).

Na pekingském nádraží jsme se potkali se studentkou angličtiny. Zajásali jsme, že

si konečně pokecáme, ale nedopadlo to – museli jsme použít překladač na jejím

chytrém telefonu. Dobře anglicky uměli třeba ve WUDANGU v Erikově kung-fu

škole, protože tam mají řadu západních studentů, nicméně o kus výš v horách vhotelu už byl problém domluvit se i na recepci.

34


Obrovskou radost jsme proto měli v HUANGSHANU, kde nám na poslední chvíli

vybouchlo ubytování, a tak jsme hledali jiné – a našli. Majitelem tohoto úžasného

B&B byl Stephen (západním jménem,

čínské jsme raději ani nezjišťovali),

který dlouhou dobu dělal průvodce ve

ŽLUTÝCH HORÁCH, a když si na

těch tisícovkách schodů odrovnalkolena, pořídil si penzionek a naučil se

anglicky, francouzsky a japonsky.

Se Stephenem jsme si to opravdu užili,

vyptali jsme se ho na všechno, co jsme

chtěli a potřebovali vědět, a moc jsme

litovali, že ho nemáme při ruce po

celou dobu naší cesty. Pokud tedy

budete mít na cestu do Čínyčínsky mluvícího průvodce, získáte

velkou výhodu.

Nicméně: nakonec se v Číněvždycky nějak domluvíte, i když to může být podobně, jako to píše ve svém

blogu cestovatel Aleš Gill: „Stojí za to

nebát se a sebevědomě na otázku

přátel a kolegů ,A jak se tam domluvíš?‘ odpovědět: ,Nijak.‘ Hrajete často

hru Aktivity? Při cestě do Číny oceníte každou minutu toho, jak jste o víkendu na chatě s přáteli kreslili nádražní čekárnu a předloni na Silvestra pantomimou předváděli sprchový kout.“ Rukama nohama je jazyk mezinárodní – o tom více v hesle SLOVÍČKA.

35


B

B jako BETON 


(aneb není dřevo jako dřevo)

Čína je zemí mnoha krás, a to i těch betonových. Divíte se, co to říkáme?

Posuďte sami pohledem na tyto fotografie. Je to dřevo – nebo je to beton?

36


Nenechte se mýlit, všechno to, co na fotkách vidíte, je nefalšovaný a většinou ručně

a doslova a do písmene na koleně vyráběný beton!

Na mnoha místech v Číně by díky klimatickým podmínkám a množství turistů,

kterých jsou ročně na nejpopulárnějších turistických místech miliony a miliony,

cokoli ze dřeva vzalo velmi rychle za své. Proto jsou v horách schody, chodníky,

zábradlí, stoly, židličky, dřevěně vypadající domečky i odpadkové koše, to všechno

z betonu. Ovšem z betonu tak dokonale zpracovaného a opracovaného do vzhledu

dřeva, že dokud se nesehnete blíž nebo si nesáhnete, budete si myslet, že to dřevo

je.

Horské chodníčky se však nacházejí většinou v takových nadmořských výškách, že

kolem nevede žádná silnice, po níž by mohla přijet mechanizace, stroje a nákladní

auta se surovinami... Jak tedy dostávají všechny věci potřebné pro betonování do

výšek kolem 1 600–1 800 metrů (a teď budeme mluvit zejména o WUDANGU a

ŽLUTÝCH HORÁCH), když se velké části cesty musí pěšky po schodech?

Na některá místa dorazila civilizační pohodlnost v podobě lanovek, ty ale nevedou

všude a stejně i tak se kus cesty musí vždycky pěšky. Jak to tedy dělají? Jednoduše:

Betonáři si na určitém místě, kde právě chodník stavějí, postaví svůj hlavní stan

(obvykle pár igelitů a plachtovin natažených mezi stromy), a tam i bydlí. Na toto

místo si dopraví vše potřebné, přičemž většinou stačí cement, protože písek a voda

jsou z místních přírodních zdrojů. Dopravu si zajišťují sami nebo to dělajíspeci

alizovaní nosiči, kteří dokážou na tyči na zádech unést i dva padesáti

kilové pytle s nákladem.

37


No a pak se pustí na kolenou do práce, přičemž když se v cestě vyskytne strom a je

to jen trochu možné, tak ho uprostřed chodníku necháme... Základ zábradlí je

samozřejmě ze železných prutů, takže ty si spolu se svářečkou nosí s sebou. Přívod

elektřiny jim zajišťují kilometry kabelů vedené po stromech. Jak dlouho pracují,

kdy pracují, na to nikdo nehledí, leč postup jejich práce je i těmito primitivními

metodami výrazně rychlejší než stavby kdekoli v Čechách! ;-)

38


Výsledkem této ruční betonářské práce jsou skvosty, které vidíte na fotkách – ano,

opravdu je to všechno beton.

39


Beton vévodí i jakýmkoli jiným stavbám v Číně. Panelové domy v čínských městech i městečcích jsou 2–3× tak vysoké jako paneláky u nás, ale rostou raketově rychlým tempem – samozřejmě zde už s pomocí strojů a díky nepoměrně většímu množství pracovní síly než u nás. (Drobná poznámka: „Města“ v Číně mívají většinou několik milionůobyvatel. Za „městečka“ označujeme města, v nichž bydlí „pouhé“ statisíce obyvatel. Při cestě vlakem z WUDANGU do ŠANGHAJE jsme přes pár takových „měst“ jeli a jen než jsme přejeli z jednoho konce na druhý, trvalo to třeba

hodinu. Zlatá Praha nebo Brno.;-)

Obdivovali jsme taky překvapivý čínský smysl pro ekologii, který by v Čechách

byl naprosto nemyslitelný: pokud stavějí dálnice nebo dráhy pro rychlovlaky,

většinou to dělají ve vzduchu, na cca 20 metrů vysokých pylonech, takže dole mohou být dál asfaltové i polní cesty nebo políčka či vodní toky.

V horách pak vrtají tunely takovou rychlostí, že tunel Blanka by s prstem v nose

vykutali o přestávkách. Za celou dobu jsme neviděli jediný vlakový přejezd, který by

nebyl mimoúrovňový, a že jsme jich viděli docela dost. I pro polní cestu klidně

vykopou podjezd... Bezpečnost především!

Tyto věci jsou pro našince často nepochopitelné, zejména ona rychlost, s jakou

se v Číně staví a buduje, která je ovšem dána i tím, že na pevninské Číně se tolik

neřeší stavební papírování nebo prodeje pozemků pro výstavbu dálnic a vlakových

tratí – všechno stejně patří státu. Čína je prostě Čína...

40


B jako BEZPEČNOST 


(aneb na co si v Číně dávat pozor)

Jelikož jsou v Číně velmi vysoké tresty za ublížení na zdraví nebo i za krádeže,zej

ména směrem k zahraničním turistům, cizinec je v místních končinách vbez

pečí více, než by čekal, a to i v noci uprostřed Pekingu nebo Šanghaje. V metru

bývá zvlášť ve špičce velmi plno (natolik, že máte problém vystoupit nebo naopak

nastoupit, natož předbíhat na eskalátoru), ale nikde jsme nezaznamenali pochybná

individua připomínající kapsáře. Nicméně i tak je vhodné si svoje věci, zejména ty

cenné a doklady, hlídat, protože zcela jistě tam nějací jsou, jako kdekoliv jinde na

světě.

V Pekingu najdete místa, kterým se říká „HUTONGY“. Nedá se říct, že by to byly

„chudinské čtvrti“, ale rozhodně to jsou velmi úzké uličky, v nichž najdete leccos, co

na hlavních třídách nenajdete. My jsme bydleli v Pekingu kousek od neblaze

proslulého náměstí Nebeského klidu (a vchodu do ZAKÁZANÉHO MĚSTA) a

hned pár metrů od nás začínala stará čtvrť těchto malých domečků nalepených na

sebe jeden na druhý, s uličkami tak úzkými, že tudy projede jen motorka, a tak

41


zamotanými, že málem zabloudil i Erik,

který má jinak skvělý orientační smysl. (A co

teprve ty zamotané elektrické kabely!)

Být to v Čechách, nestrčíte do podobné části

města ani nos. V Pekingu jsme se touto čtvrtí

procházeli hluboko po soumraku a zvědavě

nakukovali do domečků, jak asi skutečně žijí

místní obyvatelé – a cítili jsme se bezpečněji

než v poledne na Václaváku. ;-)

Podobně bezpečně jsme se cítili i při

cestování čínskými vlaky, stejně jako

v Šanghaji nebo v odlehlých končinách

hor.

Co se týče bezpečnosti ohledně zdraví a

hygieny, mrkněte do hesel OČKOVÁNÍ a

HYGIENA.

V horách je dobré dávat pozor na to,

kam člověk šlape – ale to platí pro jakékoli hory a kopečky kdekoli na světě – i když

třeba SCHODY ve Wudangu umí být obzvlášť kluzké, jak to pocítila Sofie na vlastním zadku. ;-) Místy se můžou i ve známých

turistických lokalitách vyskytovat nepříjemné nebo jedovaté druhy zvířat, jako švábi, komáři, pavouci, hadi nebo

opice, takže tam dbejte svého zdravého rozumu a nepouštějte se s nimi do řeči příliš

zblízka.

42


B jako BUND 


(aneb agent 007 v Šanghaji)

Milovníci agenta Jejího Veličenstva a milovníci Šanghaje v jednom se konečně

dočkali v díle nazvaném Skyfall. Noční Šanghaj je jedním z nejfotogeničtějších míst

na světě, a její čtvrti Bond a Puding snad ze všeho nejvíc, čehož tvůrci další zbondovek dokázali náležitě využít (připomenout si tyto záběry můžete například tu).

Nicméně – abychom uvedli věci na pravou míru. Bond a Puding jsou jen mnemotechnické pomůcky, kdybyste se ocitli v Šanghaji jen na jeden den a potřebovali se

rozhodnout, co chcete určitě vidět – tak pamatujte, že chcete Bonda s pudingem. ;-)

Tyto čtvrti se správně jmenují PUDONG (to je ona proslavená businessová čtvrť se

všemi těmi mrakodrapy) a ta druhá The Bund, čti [band], čínsky 外滩 – a to je ta

část města na druhé straně řeky, z níž je opravdu úchvatný výhled na Pudong.

Bund se nachází na břehu řeky Huangpu a chcete tam být hned dvakrát – přes den,

abyste se pokochali výhledy na řeku a na mrakodrapy všech druhů, tvarů a výšek na

Pudongu, a pak v noci, abyste se pokochali tímtéž, ale v úplně jiném kabátku,zářícím všemi barvami.

43


44


Samotný Bund, to je asi kilometr a půl dlouhá promenáda kolem řeky a honosné

budovy hotelů a finančních budov podél ní. Bude tam spousta turistů i místních, ale

prostor je to veliký a místo na selfíčko s Pudongem v pozadí určitě najdete. A pokud

jste žena romantického naladění, můžete si vypůjčit krásné večerní šaty a nechat se

vyfotit profesionálem... Žena v červeném a za ní druhá nejvyšší budova světa, to jde,

ne? ;-)

Z Bundu se pak vydejte po ulici Nanjing do města a dovolte si bloudit

uličkami nalevo od ní: najdete v nich úžasný pouliční trh, restaurace s tolikadruhy jídla, že si nebudete moci vybrat a také komerční nákupní centra, nicméně ve

stylu tradičních čínských budov, v noci obzvlášť monumentálně osvětlených.

Takže ještě jednou – v ŠANGHAJI si určitě nenechejte ujít Bonda s pudingem a

nějakou tu šanghajskou specialitu k tomu (více v hesle JÍDLO).

A PS pro jazykozpytce: Wikipedie tvrdí, že slovo „bund“ sice pochází z perštiny a znamená „násep“ nebo „nábřeží“, ale je příbuzné i s anglickým „bond“ („svázat“). Bond byl v Bundu tedy téměř doma. ;-)

45


B jako BYROKRACIE 


(aneb Čína je prostě Čína)

Byli jste někdy něco vyřizovat někde na úřadě, například na registru vozidel? Asi

ano. Takže to vynásobte tak deseti a získáte hrubou představu o tom, co to znamená

čínská byrokracie.

My (tedy hlavně Sofie) jsme se s ní setkali ještě před odletem do Číny přizajišťo

vání víz. Sofie byla na čínské ambasádě celkem šestkrát, než se jí podařilo úspěšně

odjet s razítkem v pasu. (Celou vízovou anabázi a rady, jak se tomu vyhnout,najde

te pod heslem VÍZA).

V Číně měl posléze problém s vízem zase Erik při jeho prodlužování. Pokud jste

viděli film Zootopia (česky pod názvem Zootropolis), na čínských úřadech sedí

přesně takoví lenochodi. Lidé jsou to většinou milí a ochotní – ale předpisy jsou

předpisy, a i když jsou někdy rozumu odporující, prostě přes ně nejede vlak. Mají-li

úředníci na něco 30 dní, bude to trvat 30 dní minimálně. Můžete se klidněrozkrá

jet, a stejně to nepomůže.

V takovém případě se vyplatí dvojí – mít někoho místního, kdo dokáže věci

alespoň mírně posunout a hlavně čínsky vykomunikovat, a mít trpělivostnetla

čit příliš, protože tak byste mohli věci naopak zablokovat. Naštvaný čínský

úředník je něco, s čím se rozhodně nechcete potkat, protože tam může končit

všechna legrace i vaše cestování po Číně.

S přísnými předpisy počítejte na pevninské Číně i na jiných místech,

nejen na úřadech: například v metru, kde budete při každém vstupu do podzemí

procházet rentgenem jako na letišti. Stejně tak je tomu na řadě známých turi

stických míst (například v ZAKÁZANÉM MĚSTĚ) nebo na vlakových nádražích.

Erik říká: Nemilé překvapení mě čekalo, když jsem jel vyzvednout Sofii do Pekingu

a vracel jsem se tam vlakem z Wudangu. Naše skupina se nějak nelíbila ochrance

na nádraží a vyžádali si hloubkovou kontrolu našich batohů. Nejenže mi sebrali

můj velký skládací nůž, ale zabavili mi dokonce i maličký kapesní nožík, se kterým

jsem předtím bez problémů lítal jinde po světě, přestože jsem ho měl v kabinovém

zavazadle.

Jsou ovšem chvíle, kdy čínskou byrokracii naopak velmi oceníte – například

když vás na přelidněném pekingském nádraží (a kdekoli na nádraží na pevninské

Číně) nepustí do jiného vlaku, než na který máte lístek – a nedovolí vám ani jinde

vystoupit. V Číně totiž fakt máte problém poznat, jakou stanicí právě projíždíte

nebo se na to zeptat průvodčího. (I když dnes už jsou většinou ve vlacích i na

nádražích světelné tabule nebo nápisy i s latinkou psanými názvy stanic).

46


Speciální nádražní průvodčí vše kontrolují ještě před vstupem na nástupiště a vdál

kových vlacích si vlakoví průvodčí (minimálně jeden člověk na vagón) vaši jízdenku

vezmou, vymění za plastovou kartičku a vrátí vám ji až po zavření dveří ve stanici,

která předchází stanici, kde máte vystupovat. Díky tomu víte, že na příští zastávce

vystupujete, a máte jistotu, že opravdu vystoupíte tam, kde máte v plánu.

Na čínskou byrokracii se proto hodí kombinované očkování optimismem,

trpělivostí a vírou, že se všechno nakonec podaří a dopadne tak, jak má...

47


C

C jako CENZURA 


(aneb v zemi, kde není Facebook...)

Troufáme si tvrdit, že Čína je země moderním technologiím zaslíbená, ale

neplatí to zcela pro turisty ze západu nebo takzvané plážové podnikatele. ;-) Co tím

chceme říci?

V Číně (v té pevninské i v Hongkongu a na Tchaj-wanu) jsme byli fascinovaní tím,

že naprostá většina z místních má ten nejkvalitnější dostupný mobil dané značky a

neustále na něm komunikuje, anebo sleduje streamovaná videa online – a to pro

sím i v tunelu metra. Signál a mobilní datové připojení jsou v Číně na

většině míst naprosto skvělé a nedají se srovnat s našimi českými možnostmi.

Jenže! Čína je Čína a stále v ní vládne cenzura, takže západní turista se

nedostane na většinu svých oblíbených sociálních sítí – Facebook je v Číně

blokován (mají svou, čínskou verzi této sociální sítě, zvanou RenRen 人人), Google

je blokován částečně (k vyhledávání používají



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist