načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Cílem byla svoboda -- Odbojové hnutí na Přerovsku, Kojetínsku, Hranicku a Lipnicku v období nacistické okupace v letech 1939–1945 - Pavel Kopeček

Elektronická kniha: Cílem byla svoboda -- Odbojové hnutí na Přerovsku, Kojetínsku, Hranicku a Lipnicku v období nacistické okupace v letech 1939–1945
Autor:

Kniha souhrnným a vyčerpávajícím způsobem zpracovává téma protifašistického odboje v letech 1939–1945 na Přerovsku a Hranicku, a to v kontextu historického vývoje těchto regionů a ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
Doporučená cena:  159 Kč
6%
naše sleva
5
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 341
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace, mapy, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5285-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha souhrnným a vyčerpávajícím způsobem zpracovává téma protifašistického odboje v letech 1939–1945 na Přerovsku a Hranicku, a to v kontextu historického vývoje těchto regionů a vývoje českých zemí v období nacistické okupace. Je určena odborným i laickým čtenářům se zájmem o historii druhé světové války, dějiny protifašistického odboje i dějiny konkrétních měst a obcí, které jsou v textu podrobněji zmíněny.

Předmětná hesla
* 1939-1945
Protifašistický odboj -- Česko -- 1939-1945
Druhá světová válka (1939-1945) -- Česko
Přerov (Česko : oblast) -- dějiny -- 1939-1945
Zařazeno v kategoriích
Pavel Kopeček - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






CÍLEM BYLA SVOBODA
EDICE ERUDICA





Vědecká redakční rada EDICE ERUDICA
prof. PhDr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c. – Univerzita
Palackého v Olomouci, ČR
prof. PhDr. Erich Mistrík, CSc. – Univerzita Komenského
Bratislava, SR
prof. ThDr. Jan B. Lášek – Univerzita Karlova v Praze, ČR
doc. PhDr. Zdeněk Novotný, CSc. – Univerzita Palackého
v Olomouci, ČR
doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D. – Univerzita Palackého
v Olomouci, ČR
prof. PhDr. Cyril Diatka, CSc. – Univerzita Konštantína Filozofa
v Nitre, SR
prof. PhDr. Josef Oborný, Ph.D. – Univerzita Komenského
Bratislava, SR
dr. hab. Aleksandra Trzcielińska-Polus – Instytut politologii
Uniwersytetu Opolskiego
Dr. Małgorzata Świder – Instytut Historii Uniwersytetu
Opolskiego, PL
prof. Dr. Andrew Burgess – University of New Mexico, American
Academy of Religion, USA
PhDr. Martina Klicperová – Baker, CSc., mim. prof. – San Diego, State
University, USA
doc. PhDr. Naděžda Pelcová, CSc. – Univerzita Karlova
v Praze, ČR
doc. PhDr. Nikolaj Demjančuk, CSc. – Západočeská univerzita
v Plzni, ČR
doc. PaedDr. Vanda Hájková, Ph.D. – Univerzita Karlova
v Praze, ČR
prof. PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D. – Ústav pro soudobé
dějiny AV ČR
Dr. Péter Varnágy, Ph.D. - University of Pécs, HU





NAKLADATELSTVÍ EPOCHA
Pavel Kopeček
Odbojové hnutí na Přerovsku,
Kojetínsku, Hranicku a Lipnicku
v období nacistické okupace
v letech 1939–1945
CÍLEM
BYLA SVOBODA





Copyright © Pavel Kopeček, 2015
Cover © Josef Kroupa, 2015
Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2015
ISBN (pdf ) 978-80-7425-945-6
Recenzenti:
prof. PhDr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.
prof. PhDr. Jana Burešová, CSc.
Tato publikace byla vydána s finanční podporou Olomouckého kraje.
Vydání dále finančně podpořila města Přerov, Hranice
a Lipník nad Bečvou.





Věnováno mé rodině





Úvod
Poměrně bouřlivé diskuse, které v České republice pravidelně prová -
zejí výročí spjatá s nacistickou okupací a 2. světovou válkou,
přesvědčivě ukazují, že toto období není jen stránkou v učebnicích dějepisu.
Česká společnost utrpěla v  této době poměrně hluboké rány, které
se jen velmi pomalu a dlouho zacelují. Na první pohled by se snad
mohlo zdát, že ve srovnání s jinými národy a zeměmi nebyly tak
vážné. Lidské ztráty – s výjimkou obětí holocaustu – zde nedosáhly tak
velkých počtů a také území českých zemí se stalo přímým bojištěm
až v  samotném závěru války. Navenek se tedy mohla jevit celková
situace v protektorátu Čechy a Morava po převážnou část nacistické
okupace klidná, přesto ovšem toto období českou společnost hluboce
vnitřně poznamenalo.
Poměrně liberální prostředí Československé republiky bylo
nahrazeno totalitním režimem, který represemi likvidoval veškerý odpor.
Cíleným terorem namířeným zejména proti české inteligenci a řadou
postupných germanizačních opatření nacistického okupačního aparátu
měly být vytvořeny předpoklady pro poválečné „konečné řešení české
otázky“ ve  smyslu poněmčení „českého prostoru“. V  tomto ohledu
byla tedy 2. světová válka i bojem za zachování českého národa
a logicky tedy v českém prostředí byla a často dodnes je chápána nejen
jako střetnutí s nacistickým totalitním režimem a jeho spojenci, ale
i jako vyvrcholení česko-německého národního konfliktu, který tím
nabyl vyhroceného a nesmiřitelného charakteru.
Dodnes je ohrožení, kterému tehdy nacisté český národ vystavili,
vnímáno v rámci české historické paměti natolik silně, že například
brání jakémukoliv radikálnímu přehodnocení náhledu většiny české
společnosti na poválečný odsun německého obyvatelstva.
Válka a  okupace výrazně ovlivnily českou společnost i  v  dalších
směrech. Tváří v tvář selhání západních spojenců v době mnichovské
konference a  ohrožení existence českého národa nacistickým
panstvím se pronikavě zvýšila přitažlivost SSSR jako válečné a poválečné
opory československé politiky a vybledly i obavy z přeměny
politických poměrů v Československu podle sovětského vzoru. Zřetelně to





vyjádřil velitel odbojové organizace Obrana národa generál Bedřich
Homola, který se přitom v letech 1918–1920 účastnil v Rusku bojů
československých legií proti bolševikům: „ Moskva nám nevezme ani
řeč, ani půdu, kdežto Berlín obojí. Vládní forma se změní, za 30 až 50 let
komunismus nebude, bude zde však národ, kdežto za vlády Němců by
za 20 let byl národ zničen.“
Při obraně národní svébytnosti sehrálo významnou úlohu české
odbojové hnutí. To začalo vznikat v  souvislosti s  okupací českých
zemí nacistickým Německem v  březnu 1939 jako jedna z  prvních
protinacistických rezistencí v Evropě. Formovalo se tak v situaci, kdy
ještě neprobíhal válečný konflikt – ten propukl až o půl roku později.
Tato skutečnost měla pochopitelně své výhody i nevýhody. Na jedné
straně vznikající české rezistenci tehdy chyběla otevřená vnější
podpora, na  straně druhé ohledy na  zahraničí nutily nacisty zpočátku
vystupovat v protektorátu Čechy a Morava aspoň navenek relativně
umírněně a mj. postavit do čela české protektorátní správy osobnosti,
které představovaly určitou kontinuitu s předcházejícím českosloven -
ským obdobím. Tak mohlo dojít k tomu, co nemělo obdobu v jiných
okupovaných zemích – ke kontaktům, a dokonce k aktivní spolupráci
vrcholných představitelů oficiální české protektorátní reprezentace
s domácím podzemním hnutím i zahraničními odbojovými centry.
Tento stav byl ovšem v důsledku vzrůstajícího tlaku nacistů
na protektorátní vládu i na celou českou společnost dlouhodoběji neudržitelný.
V jistém smyslu je paradoxní, že v tomto „mírovém“ období měla
v českém ilegálním hnutí nejvýznamnější úlohu „podzemní armáda“,
tj. Obrana národa, která hrála podobnou roli jako pozdější vojenské
organizace vytvořené například v rámci polského nebo norského
odboje. Pro český odboj byl ovšem mír mezi 15. březnem a 1. zářím roku
1939 v podstatě nežádoucím stavem a všechny jeho naděje se upíraly
k vypuknutí války, jež měla přinést obnovení české nebo československé
státnosti. Mezi příslušníky důstojnického sboru československé
armády se také výrazně uplatňoval motiv nenaplněného poslání armády,
která nesměla bojovat v září 1938, a v českých vlasteneckých kruzích
byla armáda často chápána jako jediná instituce předmnichovské
republiky, která vyšla se ctí z národní tragédie podzimu roku 1938.





Hlavní část aktivit českého odboje byla ovšem v  prvních letech
okupace z velké části motivována mylnými odhady. Jeho představi -
telé se domnívali, že rozhodující kolo zápasu s nacistickým
Německem je už nadosah a že je nutné se na něj co nejlépe připravit – ať už
rozsáhlou výstavbou podzemní armády v roce 1939 nebo aktivizací
ilegální činnosti v létě 1941. Logicky pak následovaly tvrdé protiúdery
okupační moci – rozbití hlavních sil Obrany národa na přelomu let
1939 a 1940 a teror prvního stanného práva na podzim roku 1941,
který zdecimoval nejdůležitější organizace českého odboje napojené
na Ústřední vedení odboje domácího.
Rok 1942 pak představoval důležitý mezník ve  vývoji českého
podzemního hnutí v průběhu nacistické okupace. Na jedné straně se
atentát na R. Heydricha, k jehož úspěšnému provedení se spojily síly
zahraničního i domácího odboje, stal asi nejviditelnějším
a nejvýraznějším činem českého protinacistického hnutí v průběhu 2. světové
války, na druhé straně krvavý protiútok nacistů po atentátu způsobil
českému odbojovému hnutí nejhlubší krizi v celém průběhu okupace,
z něhož se prakticky po celý rok 1943 těžce vzpamatovávalo.
S  postupným vyčerpáváním sil domácí rezistence zákonitě rostl
význam zahraničního odboje, jehož londýnskému centru se
postupně podařilo překonat hlavní problémy spojené se svým uznáním ze
strany velmocí protihitlerovské koalice. Zejména od druhé poloviny
roku 1944 pak došlo i k oživení domácího odbojového hnutí, v němž
se přes nedostatek zbraní projevoval zřetelný příklon k ozbrojeným
aktivitám. Na rozmachu odboje v českých zemích se výrazně podílel
příchod řady parašutistických desantů z Velké Británie i SSSR a přes
úsilí nacistických bezpečnostních sil se v některých oblastech
protektorátu začalo rozvíjet partyzánské hnutí, jehož aktivita kulminovala
v závěrečných měsících války. Povstání, které vypuklo na řadě míst
českých zemí v  květnu 1945, se pak stalo vyvrcholením a  zároveň
i  epilogem činnosti odbojového hnutí. Přes toto závěrečné vzepětí
se domácí rezistence už nedokázala stát rovnocenným partnerem
zahraničního odboje, jehož dominance se projevila při formování
poválečné podoby obnoveného československého státu – což ovšem
bylo podobné situaci ve většině nacisty okupovaných zemí.





– 9 –
Co se týče podmínek okupačního režimu, v  rámci něhož české
odbojové hnutí po převážnou část nacistické okupace působilo, jeho
charakter byl v určitých ohledech na pomezí mezi „západním“ a „vý -
chodním“ modelem. Na jedné straně zde existovala vnější kulisa
„samosprávného“ protektorátu Čechy a Morava a většinou jen výběrový
teror namířený proti aktivním odpůrcům nacistické nadvlády – což
připomínalo režimy vytvořené nacisty například v Dánsku, Norsku
nebo Holandsku. Na straně druhé zde byly přítomny budoucí plány
„konečného řešení české otázky“, jejichž drastičtější varianty byly
aplikovány na okupovaném území Polska nebo SSSR. Tyto skutečnosti
ztěžovaly domácímu odbojovému hnutí jeho pozici, protože
zužovaly jeho personální základnu – motivem pro účast v ilegálním hnutí
totiž nemohlo v drtivé většině případů být bezprostřední existenční
ohrožení, ale jen osobní svobodné rozhodnutí každého jednotlivce.
V neposlední řadě se český odboj v protektorátu Čechy a Morava
musel v průběhu okupace vyrovnávat s řadou obtížně překonatelných
překážek, k nimž patřil například nedostatek skutečně nepřístupných
míst na  vlastním území a  po  většinu okupace i  značná vzdálenost
od front, která znemožňovala ve větší míře podporu zvenčí. Pro
rozsáhlejší zásilky zbraní a dalšího materiálu chyběla v dané chvíli buď
silná domácí odbojová organizace, která by je mohla přijmout
a účinně využít, nebo příznivá situace na bojištích, jež by umožňovala
aktivizaci vlastní činnosti, nebo konečně ochota zahraničních spojenců
se tímto způsobem angažovat. Výsledkem bylo, že český odboj byl
dodávkami zbraní podpořen prakticky nejméně ze všech rezistencí
na území okupované Evropy. Nemohl tak sehrát roli, se kterou
počítal, tj. být vůdčí silou při obnovení československé státnosti. Přesto
se svou činností a oběťmi důstojně zařadil do kontextu evropského
protifašistického hnutí odporu.
Cílem této publikace je zachytit působení odbojových a ilegálních
sil a skupin na území přerovského a hranického politického okresu,
a to v časovém období celé nacistické okupace. Přitom výrazný mezník
ve vývoji českého národního odbojového hnutí, a to jak v celostátním,
tak i v  regionálním kontextu, tvoří rok 1942, protože v  důsledku
represivních zásahů nacistických bezpečnostních složek dochází
v jeho průběhu k likvidaci, resp. k výraznému utlumení organizované





– 10 –
ilegální činnosti. Její výraznější oživení pak znovu přinesla až druhá
polovina roku 1944.
Záměrem této práce je ale nejen popsat činnost odbojových or -
ganizací a objektivně zhodnotit jejich význam, ale pokusit se aspoň
částečně analyzovat sociální a politické zařazení jejich členů, včetně
konkrétních motivů pro ilegální aktivitu. Rovněž by měly být postiženy
rozdíly, ale současně i kontinuita v charakteru, personálním složení
a metodách jednotlivých odbojových skupin.
Tato práce publikačně nevzniká takříkajíc na „zelené louce“, je
výsledkem dlouhodobého výzkumu autora a jejím přímým východiskem
jsou jednak samostatné monografie věnované působení výsadků ze
SSSR v roce 1941 a odbojové organizaci Lvice, jednak dílčí odborné
studie publikované zejména ve sbornících Státního okresního
archivu Přerov.





– 11 –
1. Přerovsko a Hranicko v období
nacistické okupace
Když 15. března 1939 obsadila německá vojska okleštěné území čes -
kých zemí a  následujícího dne byl vyhlášen tzv. protektorát Čechy
a Morava, začala pro český národ doba nacistické okupace. Toto
složité a  rozporuplné období se pochopitelně velmi výrazně odrazilo
také v historii Přerovska a Hranicka.
Podle posledního předválečného sčítání obyvatel v roce 1930 žilo
v  tehdejším politickém okrese Přerov, který se skládal ze soudních
okresů  Přerov a  Kojetín, celkem 84  317 obyvatel, přičemž nejvyšší
podíl připadal na tři města – samotný Přerov (22 362 obyvatel),
Kojetín (6214 obyvatel) a Tovačov (2838 obyvatel). Kromě těchto měst se
v politickém okrese, jenž měl rozlohu cca 450 km
2
, nacházelo v období
před mnichovskou konferencí ještě dalších 76 obcí. Z národnostního
hlediska šlo o výrazně český region, poněkud vyšší počet německých
obyvatel žil jen v Přerově (714 osob), mnohem menší podíl tvořilo
německé obyvatelstvo v Kojetíně (38 osob) nebo v Tovačově – 11 osob.
K židovské národnosti se v tomto politickém okrese v roce 1930
přihlásilo 211 obyvatel, přičemž počet osob hlásících se k židovskému
náboženskému vyznání činil 421.
1
Poválečný odsun německého
obyvatelstva pak postihl v přerovském politickém okrese celkem 349 osob.
V politickém okrese Hranice, který se skládal ze soudních okresů
Hranice a Lipník nad Bečvou, žilo v roce 1930 celkem 61 652
obyvatel, z nichž se 50 665 hlásilo k české národnosti a 9705 k německé.
Německé obyvatelstvo žilo zejména v obcích severní a východní části
soudního okresu Hranice, v soudním okrese Lipník nad Bečvou byly
německé jen obce Kozlov, Ranošov a Slavkov. Německé menšiny se
nacházely také v obou okresních městech tohoto politického okresu.
Nejvyšší počet obyvatel v celém politickém okrese žil v roce 1930
pochopitelně v  Hranicích – 10  826 osob, z  nichž se 1127 hlásilo
1 BARTOŠ, J. – SCHULZ, J. – TRAPL, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv.
VI., Ostrava 1978, s. 28–37.





– 12 –
k německé národnosti. V Lipníku nad Bečvou žilo v té době celkově
7530 obyvatel, z nichž se k německé národnosti přihlásilo 740. Počet
osob židovského náboženského vyznání v celém hranickém politic -
kém okrese činil 371. Před mnichovskou konferencí bylo
v hranickém soudním okrese 49 obcí a v lipnickém soudním okrese 29 obcí,
celková rozloha hranického politického okresu tehdy činila asi 595
km
2
. Poválečný odsun německého obyvatelstva se pak v hranickém
politickém okrese týkal 7007 osob.
2
Politický okres Přerov nebyl přímo dotčen územními změnami
po mnichovské konferenci, výrazné byly ovšem některé nepřímé
dopady – jen v Přerově samém našlo na podzim 1938 trvalý pobyt 1193
osob uprchlých nebo vyhnaných ze zabraných oblastí Opavska
a Znojemska.
3
Organizace a koordinace pomoci těmto lidem se stala jedním
z důležitých kořenů pozdějšího vzniku odbojového protinacistického
hnutí na Přerovsku. Pomoc lidem, kteří museli opustit své domovy
v pohraničí, poskytovaly i další obce v regionu – například v Brodku
našlo po  mnichovské konferenci v  Dělnickém domě nouzové
ubytování asi 80 železničářů a na delší dobu se zde usadilo asi 30 rodin.
Výrazné byly naproti tomu územní dopady mnichovské
konference v politickém okrese Hranice, od něhož bylo odtrženo 22 obcí
s asi 10 tisíci obyvateli (z toho zhruba čtvrtina české národnosti). Ze
soudního okresu Hranice bylo zabráno 19 obcí a ze soudního okresu
Lipník nad Bečvou obce tři. Původně se v záboru ocitlo i pět takřka
výlučně českých obcí z hranického soudního okresu – Spálov, Luboměř,
Jindřichov, Partutovice a Střítěž nad Ludinou. Již 12. října 1938 podali
obyvatelé těchto obcí petici za propuštění ze záboru, pět organizátorů
sbírání podpisů bylo poté zatčeno a propuštěno až po dvou měsících.
V listopadu 1938 byly nakonec obce Střítěž nad Ludinou, Jindřichov
a Partutovice ze záboru vyňaty. Určitým dozvukem těchto událostí se
pak stala ve školním roce 1939/1940 školní stávka ve Spálově, při níž
si matky žáků 1. třídy místní obecné školy vynutily vyučování svých
2 Tamtéž, s. 117–120. LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku, Zehušice:
Městské knihy 2009, s. 12.
3 Státní okresní archiv Přerov (dále SOkA Přerov), fond Český svaz protifašistických bojovníků Přerov (dále
ČSPB Přerov), sign. 1/4525/1985.





– 13 –
dětí v českém jazyce.
4
I na Hranicku našlo po mnichovské konferenci
útočiště mnoho osob ze zabraného pohraničí – jen v Hranicích šlo
zhruba o 300 rodin. K dokreslení územního vývoje hranického po -
litického okresu je nutné ještě uvést, že v letech 1942 až 1945 se stal
jeho součástí i soudní okres Bystřice pod Hostýnem.
Z hospodářského hlediska náleželo Přerovsko k zemědělsky vysoce
produktivním oblastem, z čehož těžil místní rozvinutý potravinářský
průmysl, a to nejen v Přerově, ale i v Kojetíně, Tovačově a Brodku,
v  nichž významnou hospodářskou základnu tvořily místní
cukrovary a další potravinářské podniky (lihovary, sladovny atd.). Kromě
potravinářství se na  Přerovsku už od  konce 19. století rozvíjel také
průmysl strojírenský, chemický, oděvní a  obuvnický. Nacházela se
zde i významná elektrárenská základna – Středomoravské elektrárny
Přerov zásobovaly proudem značnou část Moravy.
Nejdůležitějším průmyslovým podnikem se v  Přerově i  v  celém
regionu stal na konci třicátých let 20. století závod na výrobu
optických přístrojů Optikotechna (dnešní Meopta), který byl založen v roce
1933 a o dva roky později byl včleněn do koncernu Zbrojovky Brno.
(V roce 1944 v Optikotechně pracovaly už přes tři tisíce
zaměstnanců.) K dalším důležitým továrnám v Přerově patřila v té době strojírna
a slévárna Heinik a dědici (asi 250 zaměstnanců), akciová strojírna
Belka (asi 150 zaměstnanců) a kožedělný podnik Kazeto (asi 300
zaměstnanců).
5
Hospodářský život celého regionu byl výrazně
ovlivňován existencí dopravní sítě, v níž zejména přerovské nádraží plnilo
roli strategicky důležité křižovatky čtyř železničních tratí směřujících
na Olomouc, Brno, Břeclav a Moravskou Ostravu. Ve třicátých letech
20. století pracovalo na železnici v přerovském politickém okrese
kolem 2500 zaměstnanců.
Už od poloviny 19. století Přerovsko představovalo oblast se silným
českým národním hnutím, které se projevovalo rozmanitou spolkovou,
4 NOVOTNÝ, L.: Hranicko ve dnech mnichovského diktátu v roce 1938, Zpravodaj města Hranic a lázní
Teplic nad Bečvou (dále ZMHLT), říjen 1978, s. 2–6. KRŠKA, I.: Zpráva Jana Hajchla a Antonína Brňáka
o Spálovu za okupace, Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, č. 30 (1982), s. 13–18.
5 CHUMCHAL, M.: Průmyslový rozvoj města. In: LAPÁČEK, J. (ed.): Přerov – Povídání o městě, Přerov
2000, s. 141–148.





– 14 –
kulturní i politickou činností. Významnou úlohu hrál podobně jako
jinde Sokol – jen v samotném Přerově, který byl sídlem Středomoravské
sokolské župy Kratochvílovy, dosáhl v roce 1938 počet dospělých členů
místní sokolské jednoty 1433 osob a v následujícím roce se zejména
v  důsledku začlenění uprchlíků ze zabraných pohraničních území
ještě zvýšil na 1514.
6
Podobně jako v jiných regionech představovaly
i na Přerovsku v meziválečném období důležitý společenský fenomén
legionářské organizace v  čele s  Československou obcí legionářskou
– jen její přerovská jednota měla v srpnu 1939 včetně tzv. organizo -
vaných přátel legionářů celkem 465 členů.
7
Z místních vzdělávacích
institucí je pak třeba zmínit především přerovské gymnázium, které
bylo založeno v roce 1870 jako třetí nejstarší ústav tohoto typu s českým
vyučovacím jazykem na Moravě.
Z hlediska působení a volebních úspěchů politických stran se
v období první republiky ve  venkovských částech Přerovska uplatňoval
silný vliv lidovců a agrárníků, v městských centrech pak i sociálních
demokratů, národních socialistů a komunistů.
8
V samotném Přerově
v obecních i parlamentních volbách ve třicátých letech 20. století
získávali nejvíce hlasů sociální demokraté, z jejichž řad pocházel
i poslední předokupační starosta Přerova František Lančík. V  Kojetíně
byla nejsilnější politickou stranou KSČ.
V hranickém politickém okrese hrálo v hospodářství rovněž
významnou úlohu zemědělství, zejména obilnářství a pěstování okopanin
a pícnin. Důležitá byla i lesní výroba, která se mj. projevovala existencí
řady pil. Po roce 1900 přibýval postupně počet zaměstnaných
v průmyslu a živnostech, takže kolem roku 1930 působil v těchto
odvětvích největší počet pracovníků. Průmysl a živnosti byly soustředěny
6 Památník 125. výročí Tělocvičné jednoty Sokol Přerov, Přerov 1996, s. 14 a Výroční zpráva tělocvičné jednoty
Sokol Přerov za rok 1939 (materiál v držení Bohumila Domanského).
7 LAPÁČEK, J.: Vznik a vývoj legionářských organizací, místní legionářské organizace okresu Přerov.
In: LAPÁČEK, J. (ed.): Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech
1914–1920, Přerov 2001, s. 19.
8 BARTOŠ, J. – SCHULZ, J. – TRAPL, M.: c. d., s. 34–35.





– 15 –
zejména v obou okresních městech Hranicích a Lipníku nad Bečvou,
která byla též centry peněžnictví a obchodu.
9
V první polovině 20. století se na Hranicku kromě textilního, dře -
vařského a potravinářského průmyslu dostával do popředí zejména
průmysl kovodělný, který reprezentovaly zejména továrna firmy Kunz
v Hranicích, specializující se na vodovody, pumpy a čerpadla, a firma
Wawerka v Lipníku nad Bečvou, vyrábějící mj. přesné obráběcí
stroje. Specifický význam získala v Lipníku nad Bečvou továrna
na výrobu zápalek, která se brzy po svém vzniku stala monopolní pro celou
Moravu. Rozvíjelo se také stavebnictví, které mohlo těžit mj.
z existence řady kamenolomů. V Hranicích rovněž existovaly dvě cihelny
– Wawerkova a Czeikeho. Významným energetickým podnikem byla
hranická městská plynárna.
10
Nejvýznamnějším centrem kulturního a školského života v tomto
politickém okrese bylo město Hranice, kde byla gymnázia, odborné
(hlavně lesnické) školy a školy vojenské. Byl zde rovněž značný
počet kulturních spolků a institucí, mj. také městské muzeum a veřejná
knihovna.
Politická situace na  Hranicku byla do  značné míry ovlivňována
česko-německým národnostním soupeřením, a  to zejména v  obou
okresních městech. V  Hranicích získali Češi kontrolu nad radnicí
v roce 1903, v Lipníku nad Bečvou až v roce 1918. V období první
Československé republiky v politickém okrese převládal politický vliv
agrární, lidové a sociálně demokratické strany, v Hranicích i Lipníku
nad Bečvou soupeřily o post nejsilnější politické strany právě sociální
demokraté s lidovci.
11
Nacistická okupace výrazně poznamenala systém státní správy
a místní samosprávy v českých zemích, což se samozřejmě projevilo
i  na  Přerovsku a  Hranicku. Již v  přechodném období tzv. vojenské
správy (15. březen–15. duben 1939) se konstituovaly základy
německé civilní správy protektorátu Čechy a Morava, jejíž nejnižší
článek tvořily tzv. oberlandráty (úřady vrchních zemských radů), které
9 Tamtéž, s. 120–121.
10 LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku, c. d., s. 92.
11 BARTOŠ, J. – SCHULZ, J. – TRAPL, M.: c. d., s. 126–127.





– 16 –
měly za úkol mj. kontrolovat činnost českých autonomních orgánů,
zejména okresních úřadů, městské a obecní samosprávy.
12
Na střed -
ní Moravě existovaly oberlandráty zpočátku tři – olomoucký
(zahrnoval politické okresy Olomouc-město, Olomouc-venkov, Hranice
a  Přerov), prostějovský a  kroměřížský. K  1. červenci 1940 byly dva
poslední zrušeny a většina jejich území byla přičleněna
k olomouckému oberlandrátu. V souvislosti s tzv. Heydrichovou správní
reformou v roce 1942 pak celé Olomoucko začalo podléhat oberlandrátu
v Ostravě.
13
V čele okresního úřadu v Přerově stál od února 1939 do
července 1942 okresní hejtman JUDr. Josef Frey, poté až do května
1945 Erwin Kraut. Německým okresním hejtmanem v Hranicích byl
v letech 1942–1945 JUDr. Franz Jeschke.
Silnému tlaku okupantů byla vystavena i obecní a městská
samospráva, a proto došlo v řadě obcí na Přerovsku a Hranicku k výměnám
starostů a rekonstrukcím obecních zastupitelstev, z nichž byli
vyloučeni bývalí legionáři.
14
K zvláště výrazným zásahům sáhla okupační
moc v strategicky důležitém Přerově, v němž byl dosavadní starosta
František Lančík přinucen už 25. března 1939 rezignovat, načež ho
vystřídal dosavadní náměstek Jan Moulík, který byl do přerovského
zastupitelstva zvolen za národně socialistickou stranu.
Ale ani Moulíkovo setrvání v této funkci – přerušené
šestitýdenní internací v  souvislosti se zatýkací akcí Albrecht der Erste v  době
vypuknutí 2. světové války – nebylo pro okupační moc přijatelné a
po jeho nucené rezignaci v květnu 1940 se správy obecních záležitostí
ujal nejstarší člen městské rady Karel Nachtigal. Zásadním zásahem do
přerovské samosprávy se pak stalo rozpuštění městského zastupitelstva,
ke kterému došlo dne 11. září 1940 výměrem zemského úřadu v Brně.
Řízením města byl následně pověřen vládní komisař Karl Kavka von
Sittaheim, bývalý okresní hejtman v  Zábřehu, který se úřadu ujal
23. září 1940. Vykonával ho ale jen do konce roku 1940 a místo něho
12 GEBHART, J. – KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí koruny české: 1938–1945, sv. XVa, Litomyšl – Praha
2006, s. 185.
13 BARTOŠ, J.: Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku v letech 1939–1945, Olomouc 1997, s. 30.
14 ŠÍREK, J. a kol.: Aby nebyli zapomenuti, Přerov 2005, s. 163.





– 17 –
pak byl 7. ledna 1941 jmenován JUDr. Johann Petzny, bývalý starosta
Uničova, který v této funkci setrval až do května 1945.
15
V  Kojetíně rezignoval dosavadní starosta města Vratislav Štěpá -
nek na  svoji funkci v  září 1940 a  Okresním úřadem v  Přerově byl
na jeho místo jmenován na konci roku 1940 okresní soudce dr. Leo-
pold Pospíšil. V Lipníku nad Bečvou se dosavadní starosta za sociální
demokracii František Látal už v únoru 1939 vzdal svého úřadu „pro
změněné politické poměry“ a na jeho místo nastoupil v dubnu téhož
roku Leopold Bartoš, zástupce lidové strany. Ten ve své funkci vydržel
do října 1940, na počátku roku 1941 pak bylo lipnické městské
zastupitelstvo rozpuštěno a vládním komisařem jmenován Ing. Siegfried
Palme, původně ředitel chemické továrny. Ten byl ale už v průběhu
roku 1941 vystřídán Ludwigem Weberem.
16
V Hranicích došlo k rezignaci dosavadního starosty Františka
Čajky už několik dní po 15. březnu 1939 a jeho nástupcem byl v dubnu
téhož roku zvolen dosavadní první náměstek Emil Konečný.
Na konci roku 1940 pak byl správou města pověřen Raimund Geyer.
Výnosem zemského úřadu v Brně bylo městské zastupitelstvo v Hranicích
21. února 1941 rozpuštěno a vládním komisařem zde byl jmenován
Karl Kettner.
17
Ačkoliv armáda nehrála v  životě Přerova tak významnou úlohu
jako například v blízké Olomouci, i zde byly v období první republiky
umístěny některé vojenské jednotky československé armády,
především jezdecké a dělostřelecké. Přerov se také stal hned v říjnu 1918
sídlem posádkového velitelství, které zde působilo až do  července
1939. Ve městě byly umístěny v průběhu let 1918–1939 různé části
6. jezdeckého pluku a od září 1933 i 82. jezdecký dělostřelecký oddíl.
K dislokaci dalších vojenských jednotek do Přerova pak došlo
v souvislosti s rostoucím ohrožením republiky v druhé polovině třicátých
let. V prosinci 1938 byly do Přerova přemístěny součásti 34. pěšího
pluku – střelce Jana Čapka, konkrétně jeho 3. polní prapor a náhradní
15 LAPÁČEK, J.: Starostové města Přerova 1850–1939. In: LAPÁČEK, J. (ed.): Přerov – Povídání o městě, s. 49.
16 ŠTEJGERLE, L.: Ohlasy Mnichova a jeho následky v Lipníku nad Bečvou a na Lipnicku, Lipenský kulturní
kalendář (dále LKK), č. 12/1988, s. 6–8.
17 BEDNÁŘ, V. – INDRA, B. – LAPÁČEK, J.: Kronikáři města Hranic, Hranice 2004, s. 198.





– 18 –
prapor.
18
Přerovské letiště v Henčlově, urychleně budované od roku
1937, se v  téže době stalo základnou 63. zvědné letky 2. leteckého
pluku „Dr. Edvarda Beneše“, která byla vyzbrojena jednak zastaralými
dvouplošníky A-100, jednak modernějšími dvoumotorovými B-71,
zakoupenými v SSSR. Mezi piloty tohoto útvaru patřil mj. i František
Fajtl.
19
V Hranicích se vojenská posádka nacházela rovněž od vzniku Čes -
koslovenské republiky, mj. ji tvořilo velitelství 8. pěší divize a  řada
pěších, dělostřeleckých i týlových jednotek československé armády.
Výrazně se do dějin města zapsala zejména Vojenská akademie,
navazující na tradici místního vojenského školství, která vznikla v roce
1920 na základě výnosu Ministerstva národní obrany. Akademie
připravovala důstojníky z povolání všech druhů zbraní, její adepti museli
mít ukončenou středoškolskou docházku, včetně maturity. Dále byli
do akademie přijímáni délesloužící poddůstojníci a rotmistři, pokud
dosahovali výborného hodnocení. Absolventi byli vyřazováni
v hodnosti poručíka, do léta 1938 jich nastoupilo do československé
armády několik tisíc.
20
Mezi pedagogickým sborem i absolventy hranické
Vojenské akademie najdeme řadu pozdějších hrdinů domácího nebo
zahraničního protinacistického odboje, například Otakara Jaroše,
Josefa Brykse, Jána Goliana, Otakara Zahálku, Bedřicha Homolu, Karla
Klapálka, Alexandra Kordu, Josefa Ocelku, Adolfa Opálku, Heliodora
Píku, Josefa Robotku, Vladimíra Taláška nebo Josefa Olega Svátka.
I Lipník nad Bečvou patřil od roku 1921 k posádkovým městům
a byly zde kratší či delší dobu umístěny zejména dělostřelecké jednotky
a od roku 1937 zde působil i telegrafní prapor 6. Pro potřeby vojska
zde byly počátkem dvacátých let adaptovány dělostřelecké kasárny
a v letech 1934–1937 postaveny telegrafní kasárny.
21
O tom, že dochází k obsazování území republiky německou armádou,
byl okresní úřad v Přerově informován telegramem z úřadu zemského
18 CHUMCHAL, M. – CAGÁŠEK, B. – ZÁLEŠÁK, I.: Pozemní vojsko v Přerově. In: LAPÁČEK, J. (ed.):
Přerov – Povídání o městě 2, Přerov 2002, s. 33.
19 VOLTR, J.: Historie létání v Přerově. In: LAPÁČEK, J. (ed.): Přerov – Povídání o městě 2, s. 38–55.
20 FIDLER, J. – SLUKA, V.: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, Praha 2006, s. 271.
21 Tamtéž, s. 392.





– 19 –
Vyhláška přerovské městské rady z 15. března 1939 o obsazení Přerova
německou armádou. (SOkA Přerov)





– 20 –
prezidenta v  časných ranních hodinách 15. března 1939. Celou
oblast střední Moravy obsazovaly od severu jednotky 28. a 8. pěší di -
vize patřící do sestavy 8. (vratislavského) armádního sboru.
22
Město
Hranice bylo německou armádou obsazeno už 15. března ráno,
do Přerova vstoupily německé vojenské jednotky téhož dne kolem
9. hodiny dopoledne, do Kojetína kolem 15. hodiny odpoledne, ale
například do Tovačova až v průběhu 16. března.
23
Zatímco na  jiných místech přerovského politického okresu byl
pobyt německých jednotek v dalším průběhu okupace jen
přechodný, stal se Přerov trvalým sídlem německé posádky, která zabrala
pro své potřeby řadu budov, mj. i čtyři školy. Prvním vojenským
velitelem Přerova byl jmenován podplukovník von Wagner, v dalším
průběhu okupace působili v čele přerovského vojenského velitelství
(tzv. Ortskommanda), umístěného v několika prvních dnech
v budově radnice na dnešním náměstí TGM a poté trvale v kasárnách
na dnešní Palackého ulici, zejména bývalí důstojníci československé
armády německé národnosti.
Jednotky německého pozemního vojska, které byly v Přerově trvale
dislokovány, dosáhly v roce 1944 síly dvou praporů (asi 1500 mužů).
Tyto formace náležely do  sestavy 540. divize, jejíž velitelství v  čele
s  generálporučíkem H. Windeckem sídlilo v  Brně. Kromě ochrany
statických vojenských objektů bylo mužstvo těchto jednotek, které
rozhodně svou výzbrojí, výcvikem ani početním stavem nepatřily k elitě
německé armády, používáno mj. k doprovodu vojenských transportů
přepravovaných po železnici.
24
Rovněž Hranice se staly trvalým posádkovým městem německé
armády. Prvním posádkovým velitelem Hranic byl zde jmenován
plukovník Rosum. V průběhu let 1939–1942 se ve městě střídaly
zejména záložní pěší prapory a od poloviny roku 1942 pak záložní prapory
tzv. pancéřových granátníků, což bylo označení pro mechanizovanou
22 BROFT, M. a kol.: Vojenské dějiny Československa, IV. díl, Praha 1988, s. 38.
23 ŠÍREK, J. a kol.: c. d., s. 172.
24 Archiv bezpečnostních složek (dále ABS) ČR Praha, pob. Brno-Kanice, fond B 7-5-1 (Oblastní úřadovna
StB Olomouc), i.j. 18.





– 21 –
nebo motorizovanou pěchotu německé armády. V závěru války se pak
pochopitelně v souvislosti s přiblížením fronty počet německých jed -
notek na Přerovsku a Hranicku mnohonásobně zvýšil.
Přerov se stal poměrně významnou základnou i  pro německou
Luftwaffe, protože na místním letišti sídlily její školní a později
i bojové jednotky.
25
Letecká válka se Přerovska nejvýrazněji dotkla v druhé
polovině roku 1944, kdy zde došlo v červenci a srpnu k řadě
vzdušných soubojů mezi americkými bombardovacími svazy a německými
stíhačkami, při nichž byla nouzovými odhozy pum a  sestřelenými
letadly poškozena řada budov, například 25. srpna v Tovačově. Dne
17. října 1944 pak napadly dvě skupiny amerických stíhaček P-38 J
Lightning jednak přerovské nádraží, na  kterém zničily a  poškodily
řadu lokomotiv, jednak letiště, na němž shořelo několik letadel.
O  měsíc později, 20. listopadu 1944, se Přerov stal cílem útoku
15. americké letecké armády, jejíž bombardéry B-24 J Liberator zasáhly
pumami řadu budov v městské zástavbě. Při tomto náletu zahynulo
13 civilních obyvatel města a 32 bylo zraněno. Konečně 17. prosince
1944 se vzdušný prostor nad Přerovskem, Prostějovskem
a Olomouckem stal dějištěm rozsáhlé letecké bitvy mezi 15. americkou leteckou
armádou a německými stíhači z elitní eskadry JG 300, při níž se
na Přerovsku zřítila řada sestřelených amerických i německých letadel.
26
Leteckým útokům byly vystaveny i  Hranice. K  největšímu náletu
zde došlo 13. října 1944, když 15. americká letecká armáda operující
ze základen v Itálii zaútočila na rafinerie ve slezském Blechhameru. Při
zpáteční cestě napadla kolem poledne americká letadla řadu
železničních cílů na Moravě – Valašské Meziříčí, Prostějov, Olomouc, Holice,
Zlín. Mezi cíli tohoto útoku byly i Hranice. Celkem 11 bombardérů
a tři stíhačky zde zaútočily kolem poledne a bombami byly přerušeny
železniční tratě Hranice–Ostrava a Hranice – Valašské Meziříčí
a zasaženy i některé budovy. Útok si vyžádal 10 mrtvých a 19 raněných mezi
25 Např. na přelomu let 1944 a 1945 zde byly rozmístěny tři perutě 10. bitevní eskadry vybavené stíhačkami
Focke Wulf FW 190. Viz SCHÖN, J.: Okupace letiště Přerov-Henčlov a letecké události v letech 1939–1945.
In: LAPÁČEK, J. (ed.): Přerov – Povídání o městě 2, s. 56.
26 Podrobně k bombardování Přerova 20. listopadu 1944 viz SCHÖN, J.: Bomby na Přerov, Přerov 1999.
K l eteckým bojům nad Přerovskem viz RAJLICH, J.: Mustangy nad protektorátem, Praha 1997, s. 74 a 77–85.





– 22 –
německými vojáky i civilním obyvatelstvem.
27
V následujících měsících
pak došlo ještě k řadě dalších leteckých útoků menšího rozsahu jak ze
strany spojeneckých letadel, tak posléze i ze strany sovětského letectva.
Tři civilní oběti na životech si vyžádal útok z 11. dubna 1945.
28
Současně s  německými vojenskými jednotkami byly v  polovině
března 1939 na obsazované území českých zemí vyslány i nacistické
bezpečnostní síly, které byly tvořeny operačními skupinami a  ope -
račními oddíly bezpečnostní policie a bezpečnostní služby. Střední
Morava se stala prostorem působení Operačního oddílu VIII
Olomouc, (Einsatzkommando 8 Olmütz) pod velením
SS-Sturmbannführera vládního rady Erwina Schulze, který byl složen z příslušníků
gestapa, kriminální policie a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienstu,
SD). Nástupištěm tohoto oddílu se stala Opava, v níž se jeho členové
soustředili už v první polovině března 1939.
Po  příchodu do  Olomouce se E. Schulz usídlil se svým oddílem
nejprve na radnici a vyslal menší skupiny svých podřízených
do Hranic a Prostějova, aby zde zřídili pobočky, zárodky budoucích služeben
gestapa. Po skončení přímé vojenské správy protektorátu Čechy
a Morava v polovině dubna 1939 došlo i k postupnému ukončení činnosti
operačních skupin a oddílů bezpečnostní policie a bezpečnostní služby
a zformování stálých služeben gestapa. Na střední Moravě se tak stalo
v průběhu června 1939.
29
Olomoucká služebna gestapa byla zpočátku
umístěna v budově Spolku moravských cukrovarů na dnešním
Dolním náměstí a od roku 1940 se nacházela v budově bývalého divizního
vojenského soudu na dnešní třídě 17. listopadu.
V červnu 1939 byla venkovní služebna gestapa zřízena
i v Hranicích. V jejím čele stál vrchní kriminální tajemník Georg Clavien, který
zde už předtím řídil činnost pobočky zmíněného operačního oddílu.
Jeho zástupcem byl kriminální tajemník Johann Greifeneder. Sídlem
této služebny se stala bývalá budova divizního velitelství a  později
zabavená vila zatčeného Huberta Pavezky.
30
27 RAJLICH, J.: c. d., s. 69.
28 BEDNÁŘ, V. – INDRA, B. – LAPÁČEK, J.: Kronikáři města Hranic, s. 207–208.
29 SLÁDEK, O.: Zločinná role gestapa, Praha 1986, s. 63.
30 Tamtéž, s. 408.





– 23 –
Do Přerova byla v druhé polovině dubna 1939 z Olomouce také
vyslána skupina příslušníků nacistických bezpečnostních sil, která se
usadila v úřadovnách Úvěrového záloženského spolku v budově
přerovského Městského domu na dnešní Kratochvílově ulici, kde měla
k dispozici i místnost se silnými plechovými dveřmi. Ta sloužila jako
provizorní cela pro zadržené před jejich transportem do Olomouce.
Na  jaře 1940 pak převzalo gestapo pod svoji kontrolu druhé patro
v budově přerovského okresního soudu ve Smetanově ulici, v němž
byla umístěna řada cel.
31
V této detašované přerovské pobočce olomouckého gestapa, která
vyvíjela svou činnost v  období let 1939–1941, působilo v  průměru
6–8 pracovníků, mj. vrchní kriminální asistent Josef Knoll, krimi -
nální asistent Müller, Alois Bartl a další. Jejich činnost řídil zástupce
velitele olomoucké služebny gestapa, který přijížděl do Přerova
dvakrát až třikrát týdně. Do června 1939 tuto funkci zastával kriminální
inspektor Franz Morawetz, poté jej vystřídal SS-Untersturmführer
vrchní kriminální komisař Franz Langer.
32
K významné změně v rozmístění služeben gestapa na střední
Moravě došlo v  létě 1941. Kvůli větší akceschopnosti a  efektivitě, ale
pravděpodobně i v souvislosti s již zmíněnou správní reformou, při
které došlo ke zrušení oberlandrátů v Kroměříži a Prostějově, byly
k 31. srpnu 1941 zrušeny venkovní služebny gestapa v Hranicích,
Prostějově a  Kroměříži a  k  1. září 1941 naopak zřízena venkovní
služebna gestapa v Přerově, která zde působila až do konce
nacistické okupace. Své sídlo našla v zabavené rozlehlé vile v dnešní
Máchově ulici, která přiléhá k městskému parku Michalov. Ve velení
přerovské služebny gestapa se postupně vystřídali
SS-Untersturmführer kriminální komisař Rudolf Karl (1. 9. 1941 – květen 1943),
SS-Obersturmführer kriminální inspektor Josef Scheuringer
(květen 1943 – prosinec 1944) a SS-Obersturmführer kriminální
komisař Karl Streit (prosinec 1944 – květen 1945). Jejich zástupcem byl
31 SOkA Přerov, ČSPB Přerov, 2/6141/1987.
32 Tamtéž.





– 24 –
od zřízení služebny až do května 1945 kriminální tajemník Johann
Greifeneder.
33
V personálním obsazení přerovské služebny gestapa, jejíž početní
stav činil v průměru 15–20 osob, včetně řidičů a dalších pomocných
sil, se – podobně jako i  v  jiných moravských služebnách – výrazně
uplatňovali kromě sudetských Němců zejména bývalí členové vídeňské
kriminální policie, kteří se už před připojením Rakouska k Německu
angažovali v nacistickém hnutí. Tito úředníci gestapa, kteří před svým
nasazením v  Přerově většinou působili na  služebnách v  Hranicích,
Kroměříži, Prostějově nebo Olomouci, se vyznačovali kromě značných
policejních zkušeností vesměs i znalostí českých reálií a často i jazyka.
34
33 SLÁDEK, O.: Zločinná role gestapa, c. d., s. 411.
34 O struktuře, činnosti a personálním obsazení jednotlivých referátů přerovského gestapa viz např. SOkA
Přerov, ČSPB Přerov, 2/6153/1987 – výslech F. Carmana nebo Zemský archiv (dále ZA) Opava, pob.
Olomouc, fond Mimořádného lidového soudu (dále MLS) Olomouc, Ls 1426/46 – Bohumil Loibner,
popis vlastní činnosti.
Úřadovna gestapa v Máchově ulici v Přerově. (SOkA Přerov)





– 25 –
Při shromažďování údajů a vytváření kartoték nutných pro pátrací
a represivní činnost vycházeli členové přerovského gestapa zpočátku
jednak z materiálů, které získávali od protektorátních správních in -
stitucí, policie, četnictva atd., jednak se snažili budovat síť vlastních
informátorů a zpravodajů, popř. i výkonných konfidentů – těch ovšem
bylo v obvodu působnosti přerovské služebny jen několik.
V průběhu roku 1943 byl u  přerovské služebny gestapa – podobně jako už
předtím u všech ostatních venkovních služeben i řídicích úřadoven
– zřízen samostatný N-referát (Nachrichten-Referate), který měl řídit
a koordinovat činnost konfidentů a umožnit jejich lepší využití proti
českému odboji.
35
Na  rozdíl od  Olomouce, v  níž se kontakty členů gestapa s  jejich
konfidenty odehrávaly mimo úřadovnu gestapa – v této souvislosti
je v  poválečných výpovědích členů olomouckého gestapa uváděna
zejména místní úřadovna cenové kontroly,
36
v Přerově chodili
konfidenti většinou ve večerních hodinách podávat hlášení přímo
do služebny gestapa, popř. ke schůzkám docházelo i v soukromých bytech
úředníků gestapa. Finanční odměny v markách nebo korunách určené
pro konfidenty byly přidělovány N-referátem řídicí úřadovny gestapa
v Brně a disponoval jimi vedoucí přerovské služebny.
37
Mezi těmi, kteří se rozhodli spolupracovat s přerovskou služebnou
gestapa, najdeme lidi, kteří tak činili z  hmotných důvodů – tj. buď
přímo za peníze, nebo kvůli získání lepšího pracovního postavení.
Gestapo jim v tomto ohledu vycházelo vstříc takovým způsobem, aby to
odpovídalo i jeho zájmům. Kupř. konfident Josef Schupp získal díky
intervenci úředníků gestapa výhodné úřednické místo
v administrativním oddělení přerovské Optikotechny. Díky tomu mohly
nacistické bezpečnostní složky ještě zesílit svůj dohled nad tímto strategicky
důležitým závodem.
38
35 SOkA Přerov, ČSPB Přerov, 2/2120/1982 – výslech B. Loibnera.
36 ZA Opava, pob. Olomouc, MLS Olomouc, Ls 176/47 – Kurt Rauner, popis vlastní činnosti.
37 SOkA Přerov, ČSPB Přerov, 2/2074/1980 – výslech F. Carmana.
38 K Jo sefu Schuppovi viz podrobně JIRÁK, P.: Odbojář Jaroslav Raška a činnost organizace Moravská
rovnost v Kojetíně a okolí, Sborník SOkA Přerov, 2010, s. 209–230 a také ZA Opava, pob. Olomouc,
MLS Olomouc, Ls 752/46 – Josef Schupp.





– 26 –
Dalšími vhodnými „kandidáty tajné spolupráce“ byly pro gesta -
po osoby „kompromitované“ zjištěnou ilegální činností, popř. lidé,
na  které mohl být vykonáván nátlak kvůli tomu, že jejich příbuzní
byli ve  vězeních nebo koncentračních táborech. Výsledky gestapa
na Přerovsku v tomto směru byly – podobně jako i v jiných regionech
– rozporuplné a nelze je příliš generalizovat.
Kromě gestapa na  Přerovsku a  Hranicku pochopitelně vyvíjely
činnost i  další německé policejní a  bezpečnostní složky. V  přízemí
budovy okresního hejtmanství v Přerově měla svoji úřadovnu
německá kriminální policie (Kripo) v počtu 5–6 úředníků, jejímž velitelem
byl V. Bauer-Czada. V zabrané sokolovně na dnešní ulici Brabantsko
byla zřízena kasárna pro část 209. praporu policejního pluku Morava
(Polizeiregiment Mähren) německé ochranné policie (Schutzpolizei),
jehož velitelství sídlilo v nedalekém Holešově. V Přerově
i v Hranicích byly také umístěny stanice německého četnictva, které podléhaly
velitelství praporu německého četnictva v Olomouci.
V závěru nacistické okupace byly na Přerovsku a Hranicku
nasazeny i některé speciální protipartyzánské policejní i armádní
jednotky a  10. dubna 1945 se v  Přerově objevil dokonce i  speciální oddíl
s  krycím označením „Olza“ pod velením SS-Hauptsturmführera
dr. Lehmanna z úřadu VI Říšského hlavního bezpečnostního úřadu
(Reichssicherheitshauptamt, RSHA), který se zde měl připravovat
na záškodnický boj v nepřátelském týlu. Tento oddíl, který měl
základnu v hostinci v městském parku Michalov, byl pak nasazen při
potlačování povstání v Přerově 1. května 1945 a jeho členové se
výrazně podíleli na následných nacistických represích.
39
Co se týče působení nacistické bezpečnostní služby
(Sicherheitsdienst, SD), Přerovsko a Hranicko zpočátku spadalo do oblasti působení
olomoucké služebny, jejímž velitelem byl SS-Obersturmführer E.
Liedtke. Na přelomu let 1943 a 1944 byla zřízena služebna SD také přímo
v  Přerově a  jejím velitelem se stal SS-Untersturmführer W.  Riedel.
Při své činnosti se nacistická bezpečnostní služba snažila vytvořit síť
39 SOkA Přerov, fond ONV Přerov – prezidiální spisy, výslech F. Langera. V literatuře o této tzv. akci „Zeppelin“
viz SLÁDEK, O.: Zločinná role gestapa, c. d., s. 373.





– 27 –
svých informátorů – často ovšem souběžně pracujících i pro gestapo
– zejména ve vojensky důležitých průmyslových závodech.
K „úspěchům“ této sítě v Přerově patřilo mj. na začátku roku 1942
odhalení podpůrné akce pro rodiny zatčených a popravených, která
byla organizována v  přerovské továrně Optikotechna a  do  níž bylo
zapojeno velké množství dělníků. Vzhledem k  obavám z  narušení
výroby ve strategicky významném podniku gestapo nakonec zatklo
a poslalo do koncentračních táborů „jen“ osm hlavních organizátorů
této akce a u asi 150 dělníků, kteří finančně přispívali, se spokojilo s je -
jich předvoláním a vyslovením výstrahy.
40
Obecně se dá konstatovat,
že gestapo nemělo zejména k  informacím všeobecného charakteru
získávaným SD příliš velkou důvěru a mezi oběma bezpečnostními
složkami panovala značná rivalita.
Svou roli při zajišťování bezpečnostní situace na Přerovsku v období
okupace pochopitelně hrály i protektorátní policejní síly, které ovšem
byly pod přímou německou kontrolou. Důležitou úlohu plnilo zejména
protektorátní četnictvo, jehož stanice v přerovském politickém okrese
byly od září 1939 podřízeny velitelství četnického oddělení
v Olomouci. K červenci roku 1941 existovalo v přerovském politickém okrese
celkem 13 stanic, v  nichž sloužilo celkem 81 četníků (Přerov – 18,
Pavlovice u Přerova – 4, Horní Moštěnice – 6, Brodek – 6, Předmostí
– 6, Troubky – 4, Domaželice – 4, Kojetín – 8, Doloplazy – 5,
Němčice na Hané – 5, Tovačov – 6, Klenovice na Hané – 4, Vlkoš – 5).
41
V  politickém okrese Hranice se v  roce 1937 nacházelo celkem
14 četnických stanic, a to v Bělotíně, Drahotuších, Hranicích,
Hustopečích nad Bečvou, Kelči, Lipníku nad Bečvou, Malých Prosenicích,
Potštátě, Soběchlebích, Spálově, Střítěži nad Ludinou, Tršicích,
Velkém Újezdě a Veselíčku. Výrazné změny, které tento politický okres
od roku 1938 zasáhly, se ovšem výrazně projevily i v počtu četnických
40 ZA Opava, pob. Olomouc, MLS Olomouc, Ls 1426/46 – Bohumil Loibner, protokol z 12.1. 1946.
41 LAPÁČEK, J.: Policie, četnictvo a Sbor národní bezpečnosti v Přerově. In: LAPÁČEK, J. (ed.): Přerov
– Povídání o městě 2, s. 95.





– 28 –
stanic – v roce 1940 pod okresní četnické velitelství v Hranicích spa -
dalo 15 stanic a v roce 1943 jich už bylo 21.
42
V Hranicích byla také v říjnu 1942 – podobně jako v jiných
okresních městech – zřízena po zrušení četnických pátracích stanic
okresní úřadovna kriminální policie, která podléhala vládnímu komisaři
města. Velitelem hranické okresní úřadovny kriminální policie se stal
vrchní inspektor policie Josef Binko, který původně působil
na četnické pátrací stanici v  Ostravě. On i  někteří další členové hranické
ústředny byli zapojeni do odbojového hnutí.
43
Svou roli při udržování veřejného pořádku plnila v  jednotlivých
městech a větších obcích i městská, resp. obecní policie. Tato tradiční
bezpečnostní složka byla v přerovském politickém okrese pochopitelně
nejpočetnější v Přerově, v němž bylo ve stavu městského policejního
úřadu, který byl samostatným oddělením městského úřadu, na konci
roku 1939 celkem 35 zaměstnanců a v roce 1941 dosáhl jejich počet
čísla 38. V rámci reorganizace pak došlo v roce 1942 k zařazení městské
policie k tzv. obecní výkonné policii s velitelstvím v Brně, v důsledku
čehož podstatně stouply počty zaměstnanců a pochopitelně i finanční
náklady jednotlivých měst na policejní službu.
44
Kromě důsledné vnější kontroly se okupační orgány snažily
ovládnout protektorátní bezpečnostní složky i zevnitř, což se týkalo zejména
významnějších měst. V přerovských reáliích to konkrétně vypadalo
tak, že v městské policii sloužilo k 15. červenci 1942 už 11 zaměstnan-
ců německé národnosti a mezi její české osazenstvo bylo na nátlak
gestapa přijato i několik členů kolaborantské organizace Vlajka. Tyto
okolnosti pochopitelně vytvářely obtížnou situaci pro ty příslušníky
protektorátní policie a  četnictva, kteří zůstali věrni svému národu,
popř. se i přímo zapojili do odboje. V průběhu okupace bylo popraveno
42 MACEK, P. – UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva III. (Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát
1939–1945), Praha 2001, s. 212–215.
43 BEDNÁŘ, V. – INDRA, B. – LAPÁČEK, J.: Kronikáři města Hranic, s. 193.
44 LAPÁČEK, J.: Policie, četnictvo a Sbor národní bezpečnosti v Přerově, c. d., s. 89.





– 29 –
nebo zahynulo v koncentračních táborech sedm příslušníků policie
a četnictva z přerovského politického okresu.
45
Rozporuplný a v řadě ohledů tragický byl osud policejního majora
Eduarda Hanáka, jednoho z velitelů přerovské městské policie během
nacistické okupace. E. Hanák byl v únoru 1942 zatčen gestapem
a poslán do koncentračního tábora, po válce byl naopak obviněn
z udavačství a odsouzen na 10 let vězení.
46
K dokreslení obrazu dislokace protektorátních ozbrojených složek
v přerovském a hranickém regionu je ještě nutné uvést, že v létě roku
1940 byl v Lipníku nad Bečvou umístěn 12. prapor protektorátního
vládního vojska v  počtu asi 500 mužů, jehož hlavním úkolem bylo
střežit železniční trati na východní Moravě. Někteří příslušníci tohoto
praporu byli napojeni na místní odbojové skupiny na Přerovsku a Lip -
nicku. Na konci května 1944 byl tento prapor spolu s deseti dalšími
přesunut do severní Itálie, kde měl za úkol střežit nejprve
komunikační trasy v piemontském Aviglianu, poté vojenské objekty v Turíně
45 V období prvního stanného práva byl 25. října 1941 v Kounicových kolejích v Brně popraven četnický
strážmistr Jan Procházka z četnické stanice v Horní Moštěnici a v koncentračním táboře Mauthausen
zahynul 14. prosince 1941 policejní inspektor Rajmund Polišenský, zástupce přednosty přerovského
policejního úřadu. Za účast na ilegálním hnutí tzv. národních výborů byli 20. dubna 1945 v Brandenburgu
popraveni vrchní strážmistr Jan Vávra z četnické stanice v Horní Moštěnici a vrchní strážmistr Antonín
Valenta z četnické stanice v Brodku. Konečně kvůli aktivní účasti na povstání 1. května 1945 v Přerově
byli následující den na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích popraveni příslušníci přerovské městské
policie nadporučík Jan Švehlák, vrchní strážmistr František Vitásek a policejní revírní štábní strážmistr Jan
Sedlák. K případu J. Vávry a A. Valenty viz ZA Opava, pob. Olomouc, MLS Olomouc, Ls 176/47 – Kurt
Rauner, protokol s A. Valentou. K příslušníkům přerovské městské policie popraveným v Olomouci-Lazcích
viz naposledy FIALA, J.: Z dějin katovského řemesla v Olomouci III. Popravy v Olomouci za nacistické
okupace Československa v letech 1939–1945 a během činnosti zdejšího mimořádného lidového soudu
v letech 1945–1948, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, č. 298/2009, s. 67–68.
46 K H


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist