načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cikáni a etnicita - Marek Jakoubek

Cikáni a etnicita

Elektronická kniha: Cikáni a etnicita
Autor:

Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 403
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2008
ISBN: 978-80-738-7105-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sborník se snaží přispět k rozvoji bádání v oblasti romské/cikánské etnicity, vymezit základní teoretická východiska pro další výzkum, poukázat na nedostatky v doposud praktikovaných přístupech (např. esencialismus, etnocentrismus, zkreslující zavedené trendy v přístupech k romské problematice, izolace bádání o Romech na akademické půdě). Příspěvky dvanácti světových odborníků na cikánologická studia se zaměřují na identitu a etnicitu Cikánů/Romů. Ukazují pestrost cikánských skupin, rozptýlených po celém světě, které netvoří homogenní celek, jak je někdy mylně prezentováno - liší se kulturou, náboženstvím, jazykem, etnickou identitou. Stejně tak označení Romové (typický termín užívaný ve východní Evropě, angličtina používá Gypsies - Cikáni) je významově užší a nevztahuje se na všechny cikánské menšiny. Sborník M. Jakoubka se snaží napravit tuto situaci odtrženosti českého bádání od celosvětového kontextu. Poskytuje úvod do cikánologických studií. Sborník zahrnuje texty světových odborníků v oboru cikánologických studií, které mapují problematiku cikánských skupin, utváření etnické identity u Cikánů/Romů a poukazují na možnosti dalšího bádání v této oblasti.

Popis nakladatele

Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na dané téma napsali přední společenskovědní badatelé ve světě za posledních 25 let. Vzhledem k diskuzi o „romské problematice“ v ČR a SR představuje výbor zajímavou a výrazně kritickou alternativu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marek Jakoubek - další tituly autora:
Romové a Cikáni - neznámí i známí -- Interdisciplinární pohled Romové a Cikáni
Vojvodovo : historie, obyvatelstvo, migrace Vojvodovo : historie, obyvatelstvo, migrace
Vojvodovo: identity, tradice a výzkum Vojvodovo: identity, tradice a výzkum
Krajané: hledání nových perspektiv Krajané: hledání nových perspektiv
Teorie etnicity -- Čítanka textů Teorie etnicity
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Marek Jakoubek (ed.)

Cikáni a etnicita


Vydání publikace podpořilo Centrum aplikované antropolo

gie a terénního výzkumu (CAAT) při Katedře antropologic

kých a historických věd FF ZČU v Plzni (www.caat.cz). Publikace je dílčím výstupem projektu MPSV ČR 1J 037/05-DP2 Příčiny a mechanismy vytváření vzdělávacích blokád příslušníků skupin z odlišného sociokulturního prostředí a formulace strategií k jejich překonávání (součásti Národního programu výzkumu Moderní společnost a její proměny), jehož nositelem je Katedra primárního vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.


jŒŽ5‘Œê

„ꈗ‘Œ†Œ—„

{yp{vu

t„•ˆŽêq„Ž’˜…ˆŽêˆ‡­Ã


Odborní recenzenti:

Ing. Petr Víšek

Mgr. Tomáš Hirt, Ph.D.

Editor:

PhDr. Marek Jakoubek, Ph.D.

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována

ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele. © Marek Jakoubek, 2008 Cover © Renata Brtnická, 2008 © TRITON, 2008 Vydalo nakladatelství TRITON Vykáňská 5, 100 00 Praha 10, www.tridistri.cz ISBN 978-80-7387-105-5 Marek Jakoubek (ed.) Cikáni a etnicita


7

OBSAH

Od Cikánů k Romům a zase zpátky (Místo předmluvy) . . . . . . 9 Vyjednávání „cikánství“. Situační strategie

(Carol Silverman) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Smrtelná past etnicity: Historie studia Cikánů

(Wim Willems) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 „Neznáme svůj původ“:

Jak Cikáni z Jarany zacházejí s minulostí

(Paloma Gay y Blasco) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Některé politické důsledky teorií o cikánské etnicitě:

Role intelektuála

(Judit Okely) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Mýtus cikánského národnostního hnutí

(Werner Cohn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Rivalita identit: Cigán versus romský národ

(Marek Jakoubek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Přijímání ustavující se národní identity:

Romové střední a východní Evropy

(István Pogány) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Politika romské identity: mezi nacionalismem a chudobou

(Martin Kovats) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Aktualizace stati o etnicitě Cikánů a Travelerů z roku 1979

(Matt T. Salo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199


8

Cikánská etnicita: Důsledky nativních kategorií

a vztahů pro etnickou klasifi kaci

(Matt T. Salo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Kategorie „romanipen“ a etnické hranice Cikánů

(Andrzej Mirga). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Neviditelnost pařížských Kalderašů:

Vybrané aspekty ekonomických aktivit a sídelních

vzorců kalderašských Romů z pařížských předměstí

(Patrick Williams) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Etnické hranice v moderních státech:

Revize Romano Lavo-Lil

(Beverly Nagel Lauwagie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Skupiny, které nechtějí být začleněny:

Cikáni a jiné řemeslnické, obchodnické a zábavu

poskytující menšiny

(Sharon Bohn Gmelch) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 Anglická resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 381 Medailonky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 Zdroje, copyright a poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401


9

OD CIKÁNŮ K ROMŮM

A ZASE ZPÁTKY (místo předmluvy) Jak název sborníku Cikáni a etnicita více než naznačuje, pojednává tato publikace o Cikánech a etnicitě. V tomto zdánlivě banálním konstatování se však objevují termíny, které – jak uvidíme – mají k banalitě velice daleko. Termíny etnicita a Cikáni, tvořící dohromady název celé publikace, jsou totiž v českém, potažmo slovenském prostředí – zejména pak ve vzájemné kombinaci! – vysoce nesamozřejmé.

Začněme termínem Cikáni. Když jsme dokončovali korektury

sborníku Cikánská rodina a příbuzenství (Plzeň, Nakladatelství a vydavatelství Vlasty Králové 2007), který jsme připravili společně s Lenkou Budilovou, byli jsme korektory upozorněni na termín „romští Cikáni“ (Rom Gypsies) jako na potenciální chybu. Ano, v českém, jakož i slovenském prostředí působí toto spojení jako omyl. O omyl se však v žádném případě nejedná, přičemž právě toto napětí – mezi patřičným užitím etnografi cky správné etikety a jejím označením za chybu – ukazuje na nesamozřejmost termínu Cikáni u nás.

Od roku 1989 se u nás, jak v laických, tak i odborných kruzích,

vedla o termínech Cikán/i a Rom/ové debata, jejímž jádrem byl především spor o to, zda se má „Cikánům“ říkat „Romové“. Zazněly hlasy pro, zazněly také hlasy proti. Opustíme-li však kuchyňské poměry České (jakož i Slovenské) republiky, ukáže se celá záležitost ve výrazně odlišném světle. Sborník Etnicita a Cikáni v mnoha ohledech navazuje na publikace, které začaly vznikat na základě terénních výzkumů, stejně jako teoretických refl exí plzeňských antropologů a dalších badatelů, kteří s nimi spolupracovali (jedná se především o: Jakoubek, Marek, Poduška, Ondřej,


10

eds. – Romské osady v kulturologické perspektivě, Brno: Doplněk, 2003; Jakoubek, Marek, Hirt, Tomáš, eds. – Romové: kulturologické etudy. Etnopolitika, příbuzenství a sociální organizace, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004; Hirt, Tomáš, Jakoubek, Marek, eds. – Romové v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, a nejnověji Budilová, Lenka, Jakoubek, Marek – Cikánská rodina a příbuzenství, Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Vlasty Králové, Dryáda, 2007). Jak je hned na první pohled zřejmé, volili editoři jako emblematický termín naprosté většiny uvedených publikací termín Romové, resp. adjektivum romský/á/é. Sborník Etnicita a Cikáni nebyl v tomto ohledu původně výjimkou, i on se měl jmenovat Etnicita a Romové. Když však tento název opustil plzeňskou antropologickou dílnu a zamířil v e-mailové zprávě se žádostí o svolení k publikaci překladu jedné ze zahrnutých statí za oceán k Mattu T. Salo, obdržel editor – kromě souhlasu – také poměrně rozsáhlý komentář původního názvu. Vzhledem k prezentaci klíčových argumentů, precizním formulacím a bezmála vyčerpávajícímu podání předkládáme čtenářům jeho zkrácenou verzi:

Tvoje terminologie vychází ze soudobého úzu běžné

ho ve východní Evropě, jehož základ je spíše politic

ký než vědecký. Gypsy Lore Society, vědecká termi

nologie a antropologická etika ovšem upřednostňují

úzus, který zachovává původní etnonyma dotyčných

skupin. ... jen velice malé procento Cikánů se nazý

vá Rom a ještě méně Roma. Termín Roma se objevil

jako politický termín nejprve ve východní Evropě bě

hem komunistické éry, když se někteří cikánští před

stavitelé snažili při svém boji za lidská práva prezen

tovat jako jednotný blok a shrnuli všechny pod jeden

termín. Protože však ostatní skupiny mají také právo

na svá vlastní etnická označení a také proto, že v an

gličtině se všechny dotyčné skupiny nazývají Cikáni


11

(Gypsies), dáváme přednost právě tomuto termínu.

Neromské skupiny Cikánů rozhodně nechtějí být na

zývány Roma, což platí i pro mnohé romské skupiny,

které se této snaze vysmívají jako dalšímu příkladu

gadžovského dilimos (tj. hlouposti – pozn. ed.).

... slovenští, polští a ruští Cikáni užívali termín Roma

k vlastnímu označení a v průběhu času zapomněli, že

se původně jednalo o plurál, který by neměl být pře

nášen do jiných jazyků jako singulár. Termín Rom, či

dokonce Roma, můžeš používat, pokud ho dotyčné

skupiny samy užívají, hovoříš-li však o širším cikán

ském univerzu, používej jako zastřešující označení

termín Cikáni (Gypsies). Jako adjektivum používej

romský (Romani), hovoříš-li o skupinách, které tento

termín užívají, jinak používej cikánský (Gypsy). Ne

jsem lingvista, ale míchání singulárních, plurálních

a adjektivních forem považuji – setkám-li se s nimi

v kontextu angličtiny – za matoucí a rušivé. Obecně

by nativní gramatické formy neměly být přenášeny do

jiných jazyků, ale toto pravidlo je samozřejmě v praxi

často porušováno.

... Protože Cikáni dříve neměli zastřešující termín pro

všechny cikánské skupiny dohromady, užívali obvykle

termíny, kterými je označovala majoritní společnost,

resp. majoritní společnosti. ... Vzhledem k tomu, že

obecný termín Cikáni (Gypsies) byl v angličtině při

jatelný po více než 400 let, nevidím žádný důvod pro

jeho opuštění a nahrazení významově užším termí

nem, který navíc mnohé neromské cikánské skupiny

uráží a pohoršuje.

30. červenec 2007

1

1) Výtah z e-mailové korespondence zveřejňujeme se svolením Matta T. Salo.


12

Jak je vidět, uvádí celosvětový kontext českou debatu o „Ciká

nech“ a „Romech“ do zcela jiných souvislostí. A protože jedním

z hlavních cílů sborníku Etnicita a Cikáni je právě zapojit Čes

kou republiku do kontextu celosvětové diskuse o dané proble

matice, resp. uvést celosvětový kontext cikánologických studií

do našich vod, byla změna názvu nevyhnutelným důsledkem.

Předkládaný sborník tedy – podíváme-li se na něj v alespoň troš

ku globální perspektivě – není (jen) o Romech. Je o Cikánech,

resp. o cikánských skupinách nacházejících se v řadě koutů svě

ta, z nichž skupiny žijící na našem území tvoří jen jeden malý

díl. Je možné, že tento (zdaleka nejen terminologický) posun,

který znamená především vychýlení české debaty o daném téma

tu z její doposud (především neznalostí způsobené) výrazně se

bestředné pozice, bude řada zainteresovaných osob vnímat s ne

libostí. A nebude divu, vždyť v celé řadě oblastí bude tento posun

obdobný změně geocentrického systému, kdy se Země nalézala

v samotném středu vesmíru, za systém heliocentrický, kdy se

Země ocitla ne snad na okraji, ale již poměrně daleko od centra.

Ano, bude si, kromě jiného, třeba přiznat a připustit, že v mno

ha ohledech je Česká republika od centra dění v oblasti bádání

o Romech, resp. Cikánech, velice vzdálená. Hlavním důvodem

této odtrženosti je přitom skutečnost, že badatelé v naší zemi

diskusi o dané problematice probíhající v (především západním)

světě dříve v zásadě nesledovali. Po přečtení předchozí věty jistě

řadu čtenářů napadne „vysvětlení“ či „omluva“ tohoto stavu spo

čívající v odvolání se na předrevoluční situaci někdejšího Česko

slovenska. Podíváme-li se však na cikánologická studia například

v sousedním Polsku – z jejichž výsledků čtenářům v našem vý

boru předkládáme jako ukázku text A. Mirgy –, uvidíme, že ten

to argument neobstojí. Pomineme-li fenomenální, avšak výrazně

etnografi cko-historicky orientovanou práci Emílie Horváthové

Cigáni na Slovensku z roku 1964, může se kvalita cikánologic

kých studií v bývalém Československu s pracemi polských bada

telů porovnávat jen stěží, přičemž obdobně by vyznělo i srovnání

s Maďarskem.


13

Zásadní událostí, kterou přinesla porevoluční doba, byl v dané oblasti vpád v západním světě již opadající vlny romského aktivismu. Tato vlna byla též příčinou řady změn ve sféře odborného studia Cikánů/Romů, nutno však dodat, že často k horšímu, neboť řada akademiků se vědě zpronevěřila ve prospěch proromské etnorevitalizační agitace, a to aniž by se přitom dotyční vzdali svých akademických postů. Kromě uvedených politováníhodných přehmatů však nová situace umožnila i rozvoj bádání přinášejícího nezpochybnitelně kvalitní výsledky. Oblastí, která však jako by zůstávala nezkoumána, je přitom právě oblast cikánské/romské etnicity. I bezmála deset let po začátku třetího milénia tak o situaci v ČR a SR platí slova již zmiňovaného Matta T. Salo pronesená na adresu cikánologických studií v USA v roce 1979: etnicita je zde ve vztahu k Cikánům/Romům obvykle spíše předpokládána ( mo hli bychom doplnit, že namnoze i deklarována a propagována) než analyzována a studována. A právě tuto situaci se sborník Etnicita a Cikáni snaží napravit.

Jedním z klíčových momentů, který stati zahrnuté do sborníku Etnicita a Cikáni spojuje, je skutečnost, že cikánskou/romskou etnicitu chápou jako (badatelský) problém, resp. otázku. Řada textů přitom ukazuje, že jedním ze základních problémů je v daném ohledu otázka, o kom je vlastně – hovoříme-li o „Romech“, resp. „Cikánech“ – vůbec řeč. Jak totiž upozorňuje István Pogány ve své studii Přijímání ustavující se národní identity: Romové střední a východní Evropy, je třeba mít na paměti, že různá společenství, která okolní společnosti příležitostně identifi kovaly shodně jako „Cikány“ nebo „Romy“, „sebe samotné nikdy nepovažovaly za náležející k jediné společné kulturní, neřkuli ,národnostní‘, skupině“

2

.

Současně přitom dokládá, že charakteristika těchto nejrozmanitějších společenství (lišících se vykonávanými profesemi, územím, na kterém žijí, stejně jako jazyky a dialekty) jako „Cikánů“ představuje identitu připsanou těmto skupinám zvenčí, přičemž tato se vůbec 2) István Pogány – Přijímání ustavující se národní identity: Romové střední a vý

chodní Evropy, str. 165–186, zde str. 172.


14

neshoduje s pohledem Cikánů na sebe samotné, a to ani v minulosti, ani dnes. „Vzhledem k rozmanitosti dotyčných skupin, jichž se daná problematika týká a které vykazují výrazné rozdíly v příjmech, zvycích a způsobu života“, argumentuje Pogány, „jim může být jako sjednocují činitel přiznána pouze jedna skutečnost, a sice, že ,vypadají stejně‘ nebo se zdají ,stejní‘ těm, kteří je tak označují. Oni sami si ale navzájem stejní nepřipadali a nepřipadají“

3

.

Po stejné linii vede svou argumentaci v textu Politika romské

identity: mezi nacionalismem a chudobou i Martin Kovats, když dovozuje, že „tato pomyslná komunita nesdílí žádný společný jazyk (pouze malá část hovoří jedním z desítek často vzájemně nesrozumitelných dialektů romštiny), kulturu, náboženství, identitu, historii ani etnicitu“

4

, přičemž poté, co zmíní obecně známou

skutečnost, že „dokonce i v rámci jednotlivých zemí jsou romské menšiny často rozptýlené a navzájem odlišné a v žádném smyslu nefungují jako skutečná skupina“

5

, nakonec tento autor danou dis

kusi uzavírá lapidárním konstatováním, že „z cikánského pohledu na věc žádná taková skupina jako Cikáni neexistuje.“

6

Vedle studií, jako jsou ty právě uvedené, které se zabývají pře

devším otázkami rázu teoretického, obsahuje sborník Etnicita a Cikáni také příspěvky ukotvené empiricky; co se však týče obecných závěrů, nalézají se oba typy studií v – patrně nikoli překvapivé – shodě.

Konkrétní analýzu etnografi cké situace cikánských skupin

v USA, dokládající rozsáhlým empirickým materiálem platnost načrtnutých teoretických pozic, předkládá ve stati Cikánská etnicita: Důsledky nativních kategorií a vztahů pro etnickou klasifi - 3) Tamtéž, str. 172. 4) Martin Kovats – Politika romské identity: mezi nacionalizmem a chudobou,

str. 187–198, zde str. 194.

Překlad stati M. Kovatse je jedním ze dvou textů, které se již objevily v někte

rých z našich předešlých publikací. Důvodem jejich (opětovného) začlenění je

to, že výbor má do jisté míry charakter jakési čítanky k danému tématu, takže

jsme do něj ve prospěch reprezentativnosti a koherence celého souboru zařadi

li i tyto dva již publikované překlady. 5) Tamtéž, str. 194. 6) Tamtéž, str. 194.


15

kaci již zmiňovaný Matt T. Salo. Na základě rozboru svých výzkumů

ukazuje, že jím zkoumané cikánské skupiny – Romové, Ludarové

a Romničelé – „představují v Severní Americe tři odlišné etnické

identity“, kdy „každá z těchto skupin klade důraz na udržování hra

nic, které je oddělují od ostatních skupin a také od gadžů.“

7

; řeče

no jinými slovy: každá z uvedených skupin „se považuje za zvláštní

etnickou skupinu a jako taková také funguje“

8

. Na obecné rovině

tedy Salo vyvozuje, že „Cikáni se necítí být příslušníky stejné lidské

skupiny, a tak zároveň necítí ani žádné závazky ke členům jiných

skupin, kromě jistého vágního bratrství těch, co jsou ,na cestě‘ cha

rakterizovaného společnou opozicí vůči gadžům“

9

.

V plném souladu s tezemi týkajícími se odpovídající terminolo

gie výše uvedených autorů Salo také dokládá, že „ani jedna vlastní

cikánská taxonomie neobsahuje obecné označení, které by zahr

novalo všechny tři skupiny, kromě ovšem anglického termínu

Gypsies (Cikáni), vytvořeného outsidery.“ V textu Aktualizace

stati o etnicitě Cikánů a Travelerů z roku 1979 sepsaném přímo

a exkluzivně pro účely publikace českého překladu své stati pak

na dané téma navazuje a kritizuje „zavedení nového zastřešujícího

termínu ,Rom/ové‘ politickými aktivisty, kteří ve snaze vytvořit

zdání etnické či politické jednoty trvali na užívání svého neologis

mu, ignorujíce vlastní názvy jednotlivých skupin“; tj. ukazuje, že

zavedení termínu Rom/ové je z etnografi ckého hlediska chybné,

ale především: „tím, že zachází se všemi ,Romy‘ jako s jednou sku

pinou, reprodukuje tento přístup omyl, který se stať z roku 1979

pokoušela napravit“. Pokud ne na rovině etnografi cké (třebaže

existuje více než dost dokladů o tom, že empirická situace obou

terénů je v obecných rysech velice podobná), pak přinejmenším

v této poloze je uvedený závěr plně platný i pro odpovídající dis

kusi v České a Slovenské republice.

7) Matt. T. Salo – Cikánská etnicita: Důsledky nativních kategorií a vztahů pro

etnickou klasifi kaci, str. 206–240, zde str. 236.

8) Tamtéž, str. 237.

9) Tamtéž, str. 234–235.


16

K uvedeným textům komplementární kritiku (zdaleka nejen) v našich zemích – a to i na akademické půdě – zcela běžné představy o Romech, resp. Cikánech, coby skupině, která jako taková přišla z Indie, představuje v odlišné, historicky zakotvené perspektivě, ve studii Smrtelná past etnicity: Historie studia Cikánů, nizozemský historik Wim Willems. Tento autor ukazuje, že teze o jednom cikánském lidu pocházejícím z Indie byla poprvé rozvinuta v díle Cikáni H. M. G. Grellmanna, které vyšlo roku 1783

10

.

Dokládá ovšem, že co Grellmann opravdu učinil, nebylo odhalení zapomenutých znalostí, ale že „se z velké části jednalo spíše o jeho vlastní konstrukci cikánské identity, která jako taková před ním neexistovala“

11

. Tuto konstrukci, dovozuje Willems, provedl

Grellmann syntézou různých přístupů a vytvořením jednotného způsobu přemýšlení o odlišných skupinách, které mohou být na různých místech nazývány různými jmény, avšak Grellmann je sjednotil pod označením „Cikáni“, čímž z nich udělal jednu skupinu, obdařenou společným etnografi ckým profi lem

12

.

Willems dále ukazuje, že před publikací uvedeného Grellmannova díla žádný jednotný konsenzus v otázce defi nice Cikánů neexistoval: „v jednom případě představovali jednu kategorii mezi mnoha druhy tuláků, v jiném byli nehodnými potomky poutníků z 15. století či kriminálními spojenci místních ničemů a podvodníků, kteří se z oportunistických důvodů nazývali Cikány. Některé kroniky zaznamenaly jejich mimořádné bohatství, jiné zdůrazňovaly pouze jejich chování coby sociálních deviantů. Dále byly též zmiňovány přídomky jako cizí pohané, špioni otomanského nepřítele, či dokonce pseudo-Židé“, přičemž „v autoritativních textech 17. století, které podléhaly optice vládní politiky, byli vyobrazeni jako smíšená populace (polovičních) zlodějů, žebráků a jiných zločinných budižkničemů“

13

. Wilems pak na základě analýzy celé

10) Wim Willems – Smrtelná past etnicity: Historie studia Cikánů, str. 48–72, zde

str. 52.

11) Tamtéž, str. 53. 12) Tamtéž, str. 53. 13) Tamtéž, str. 54.


17

řady pramenů dochází k závěru, že konec této defi nice ustavené na sociálních kategoriích přišel s publikací Grellmannovy knihy, která „představila kategorizaci Cikánů jako zvláštní, od zbytku populace odlišné, skupiny“.

14

Konkrétní aplikaci kritiky představy o jednotném cikánském/

romském lidu potažmo výraznou polemiku s představou cikánské/romské etnicity, navíc se souběžným předložením odlišné/ alternativní konceptualizace, představuje text Sharon Gmelchové Skupiny, které nechtějí být začleněny: Cikáni a jiné řemeslnické, obchodnické a zábavu poskytující menšiny. Jak již název samotný napovídá, tím, co studované skupiny spojuje, není specifi cká etnicita, ale zcela jiná charakteristika dotyčných skupin – skutečnost, že si nepřejí začlenění do okolní společnosti a setrvávají v dobrovolné sebeizolaci. Vedle tohoto konstitutivního prvku dané kategorie vykazují zahrnuté skupiny i další specifi cké distinktivní rysy, z nichž asi nejdůležitějším je kočovný způsob života. Tato programově neetnická kategorizace přitom ukazuje, že odlišné konceptualizace jsou nejen možné, ale mnohdy i nosnější a přiměřenější než výkladová schémata založená na představě sdílené etnicity.

* * *

Kromě kritiky etnografi cké a konceptuální nepřiměřenosti standardních pojetí cikánské/romské etnicity (vycházející především z představy Cikánů/Romů jako jednoho lidu shodného – indického – původu, dějin a namnoze též i „krve“ či jiné dědičné, resp. vrozené, esence) a souvisejících kategorií a terminologie, jsou do sborníku zařazeny i texty polemizující s romským národnostním hnutím, resp. nacionalismem. Ukazují přitom, že teze zastávané proponenty těchto hnutí a ideologií jsou empiricky chybné, vnitřně rozporné a jako program spíše nepřijatelné a nežádoucí. 14) Tamtéž, str. 54. K obdobné kritice pozic vycházejících z Grellmanna srov. též:

Judith Okely – Některé politické důsledky teorií o cikánské etnicitě: role inte

lektuála, str. 104–133.


18

Zcela konkrétní příklad empirické nepřiměřenosti programu romských aktivistů ve vztahu k reálné situaci cikánských populací ukazuje ve své stati Neviditelnost pařížských Kalderašů: Vybrané aspekty ekonomických aktivit a sídelních vzorců kalderašských Romů z pařížských předměstí Patrick Williams. Na příkladu pařížských Kalderašů tento badatel ukazuje, že „pokud jde o potvrzování etnické identity, jsou všecikánské organizace, se kterými se dnes setkáváme, v naprostém rozporu s tradiční situací v rámci romských skupin“

15

. Důvodem přitom je, že „cílem těchto organi

zací ... je snaha, aby ne-Cikáni uznali fakt existence Cikánů, cikánské kultury, cikánského národa“, jak ale Williams dokládá, pařížští Cikáni pro potvrzení své etnické identity nepotřebují žádné svědky, ani se nedovolávají žádných vnějších autorit

16

, argumentuje

přitom tím, že „ačkoli jsou Romové díky svým sídelním vzorcům a ekonomickým aktivitám vystaveni permanentním sociálním stykům s ne-Cikány, vytvořili si strategie, které jim umožňují, aby jejich etnicita během těchto kontaktů zůstala nepozorovatelná“, přičemž je to právě tato strategie „neviditelnosti“, která přispívá k udržování a potvrzování jejich etnické odlišnosti

17

. Ve stejné li

nii pak pokračuje a uvádí, že „zůstat nepoznáni necikánskou společností znamená pro Romy záruku úspěchu, důkaz toho, že svět, který vybudovali, nemá se světem, který je obklopuje, nic společného“

18

. Takový je tedy skutečný ideál jím zkoumané cikánské sku

piny, přičemž je zřejmé, že proklamace romských aktivistů jsou s tímto ideálem v nejostřejším rozporu, a to jak v poloze empirické deskripce, tak i (politického) programu.

Neméně hluboké rozpory mezi reálným stavem věcí a proklamacemi tzv. romských lídrů odhaluje ve své příznačně nazvané studii Mýtus cikánského národnostního hnutí také Werner Cohn. Tento autor přicházející s poměrně radikálním tvrzením, 15) Patrick Williams – Neviditelnost pařížských Kalderašů: Vybrané aspekty eko

nomických aktivit a sídelních vzorců kalderašských Romů z pařížských před

městí, str. 259–303, zde str. 301

16) Tamtéž, str. 301. 17) Tamtéž, str. 260. 18) Tamtéž, str. 301.


19

podle kterého je „mýtus o ,cikánském národnostním hnutí‘ pouze poslední fi kcí, která je o Cikánech rozšiřována“

19

, na adresu tzv.

romských lídrů uvádí, že „z blízkého okolí cikánského života, nikoli však přímo z něho samotného povstanou tu a tam marginální velkohubí jednotlivci, kteří o sobě prohlašují, že jsou cikánští lídři, prezidenti anebo králové.“ Tyto osoby Cohn nazývá Chvástaly, přičemž podle něj se těmto jedincům „Cikáni někdy smějí, jindy je využívají k oklamání necikánských institucí, ale jejich status coby skutečných osobností majících autoritu tkví pouze v naivních a důvěřivých očích neinformované a nepoučené necikánské veřejnosti“

20

. Jádrem jeho odmítnutí legitimity tzv. romské (politické)

reprezentace je přitom poukaz na známý fakt, že v cikánských skupinách „za hranicemi loajality k rozšířené rodině již žádná jiná významnější loajalita neexistuje“

21

, což je situace, jejímž nevyhnu

telným důsledkem je skutečnost, že jakákoli „reprezentace“ za hranicemi příbuzenské skupiny nemá k takové pozici žádný mandát.

Uvedená problematika legitimity či nelegitimity tzv. romské (politické) reprezentace je současně klíčovým tématem stati Rivalita identit: Cigán versus romský národ, jejímž autorem je editor celé publikace Marek Jakoubek. Ten empirickým rozborem případu vystoupení Antonína Ferka dokládá lživost tezí čelního českého romského aktivity a současně též ukazuje, že proklamace tzv. romských lídrů o nutnosti svobody zvolit si vlastní identitu jsou v případě, kdy si jedinec zvolí jinou identitu než tu, kteří mu dotyční (za něj a bez jeho vědomí) vybrali, jen prázdnými fl oskulemi.

Na rozdíl od výše zmíněných studií, které romský nacionalismus kritizují především za jeho empirickou, jakož i konceptuální nepřiměřenost, poukazuje již výše citovaný Martin Kovats v textu Politika romské identity: mezi nacionalismem a chudobou přímo na konkrétní nebezpečí, která se v jádru tohoto fenoménu skrývají. Nejprve v souladu s obecnými závěry čelního teoretika nacionalismu Arnošta Gellnera a jeho teze o předchůdnosti nacionalismu 19) Werner Cohn – Mýtus cikánského národnostního hnutí, str. 134–143. 20) Tamtéž, str. 139. 21) Tamtéž, str. 139.


20

národům dovozuje, že „že romský nacionalismus není produktem ustavení romské politické základny, ale že mu předchází“

22

. Při

hodnocení výsledků romského aktivismu u cikánských skupin je přitom případně střízlivý, když otevřeně konstatuje známý fakt, a to že „IRU (Mezinárodní romské unii) se během více než třiceti let mezi Romy podporu získat nepodařilo, ale po celou dobu fungovala jako fórum několika tuctů mezinárodních aktivistů (Romů i ne-Romů) udržované patronátem etablovaných politických zájmových skupin“

23

.

Po tomto exposé přistupuje Kovats k rozboru samotného fenoménu romského nacionalismu, přičemž jako jedno z jeho konkrétních nebezpečí identifi kuje skutečnost, že „legitimuje ideologii segregace“

24

, a vynáší nad tímto hnutím pro českého čtenáře po

měrně nečekaný, avšak dobře doložený soud, když ho traktuje jako „politizaci romantického rasového mýtu o ,cikánském lidu‘“

25

; uka

zuje přitom, že právě z uvedeného důvodu je romský nacionalismus kromě jiného též „rajskou hudbou pro uši rasistů, kteří vždy věřili, že Cikáni jsou odlišní a neslučitelní s majoritní společností“

26

.

Související stinnou stránkou romského nacionalismu je pak podle tohoto autora skutečnost, že tím, že „prosazuje legitimitu etnického politického zřízení“ poskytuje současně „základnu pro ideologické, politické a institucionální vytržení ,romských menšin‘ z ,většinových‘ národů, čímž jejich vlády osvobozuje od nákladné a neproduktivní části nynějších občanů“

27

. Romský nacionalismus je tedy, shrnuje

pak Kovats závěrem, „zcela reakční fenomén, podporovaný ... coby součást vytváření pravicového politického uspořádání, v němž jsou jedinci, kteří nepatří k elitě, dále rozdělováni etnickými hranicemi namísto toho, aby je spojovaly společné zájmy.“

28

22) Martin Kovats – Politika romské identity: mezi nacionalizmem a chudobou,

str. 187–198, zde str. 193; kurziva dodána.

23) Tamtéž, str. 193. 24) Tamtéž, str. 194. 25) Tamtéž, str. 194. 26) Tamtéž, str. 195. 27) Tamtéž, str. 195. 28) Tamtéž, str. 195.


21

* * *

Vedle doposud zdůrazňované argumentační linky je v zařazených statích zkoumána i celá řada dalších, resp. dílčích, aspektů dané tematiky, tj. etnicity cikánských, resp. romských, skupin. Jednou z takových studií, je i analýza Judith Okely Některé politické důsledky teorií o cikánské etnicitě: role intelektuála, jejímž cílem je rozbor „rozsahu možných vlivů a pozic intelektuálů ve vztahu k ideologické a politické reprezentaci poměrně bezmocné menšiny – Cikánů“

29

. Nikoli překvapivě představuje jistý leitmotiv

tohoto příspěvku kritická polemika se stoupenci teorie indického původu Cikánů, resp. s jejich snahou povznést tento (domnělý) původ do polohy konstitutivního rysu (etnicity) dotyčných populací a ústředního bodu legitimity jejich (menšinových) nároků a práv. Upozorněme přitom, že tato dnes již víceméně „klasická“ kritika získala v posledních letech zcela novou podporu a dimenzi v pracích Wima Willemse (jakož i Leo Lucassena a Annemarie Cottaar), s jejichž kondenzovanou podobou má čtenář možnost se seznámit ve výše zmiňované Willemsově stati.

Osamoceně nestojí v celém souboru ani překlad článku Andrzeje Mirgy Kategorie ,romanipen‘ a etnické hranice Cikánů, který je v mnoha ohledech komplementární ke studii Matta T. Salo Cikánská etnicita: Důsledky nativních kategorií a vztahů pro etnickou klasifi kaci (na kterou též Mirga opakovaně odkazuje). Základem Mirgova pojednání je snaha o defi nici kategorie romanipen, tj. cikánství či bytí pravým Cikánem, a souběžné určení její role při vymezování etnických hranic s ne-Cikány, jakož i postižení samotné povahy této hranice. Je přitom zřejmé, že uvedené téma hranice mezi cikánskými skupinami a okolní společností je přinejmenším v latentní poloze jedním z klíčových témat vlastně všech příspěvků sborníku Etnicita a Cikáni, a v této poloze tak tvoří jednu z os celého výboru. 29) Judith Okely – Některé politické důsledky teorií o cikánské etnicitě: role inte

lektuála str. 104–133.


22

Zabývá-li se Mirga při své analýze vztahu Romové–Gadžové, resp. a obecněji Cikáni–ne-Cikáni, především jeho rituální dimenzí vázanou na instituci rituální čistoty a nečistoty, stojí v centru zájmu Patricka Williamse především ekonomické aktivity. Jako by volba rámce předurčovala i obecný charakter odpovědi, ukazuje Wil liams, že v případě pařížských Kalderašů jsou to právě „řemeslné aktivity ... stejně jako věštění budoucnosti, prodej předmětů vyrobených podomácku nebo zakoupených u necikánského velkoobchodníka, sběr železného šrotu, práce za mzdu, krádeže a veškeré další ekonomické aktivity“

30

, které „Romům slouží k tomu,

aby mohli zůstat Romy uprostřed necikánské společnosti“

31

.

Z jiné strany k danému tématu přistupuje Paloma Gay y Blasco, která za použití dat ze svého terénního výzkumu u španělských Gitanos na předměstí Madridu zkoumá vzájemné vztahy mezi tím, jak tito lidé konceptualizují minulost, a formováním pomyslného cikánského společenství, resp. přetrvávání Cikánů jako specifi cké skupiny uprostřed necikánské společnosti. Ukazuje přitom, jak se na rovině osobních vzpomínek konkrétních lidí, vázaných zejména na milované zesnulé, obyvatelé Jarany snaží minulost vymazávat, resp. zakrývat před nepříbuznými Cikány, prostřednictvím řady postupů, jako je například tabu na jména či ničení majetku mrtvých. Tato minulost je osobní, nabitá emocionálními vzpomínkami a „náleží“ příbuzným. Tento postoj přitom refl ektuje aktuální sociální vztahy v lokalitě, determinované příslušností k jednotlivým patrilineárním skupinám. Na rovině kolektivní paměti však obyvatelé Jarany schematickými popisy „života takového, jaký býval“ velmi efektivně vytvářejí sdílenou představu Gitanos o jejich společné minulosti. Touto „kolektivní amnézií“ se tak na příbuzenství založená fragmentace nepromítá do představ o sdílené minulosti, takže Gitanos se v ní jeví jako homogenní nediferencovaná skupina lidí – el pueblo Gitano. 30) Patrick Williams – Neviditelnost pařížských Kalderašů: Vybrané aspekty eko

nomických aktivit a sídelních vzorců kalderašských Romů z pařížských před

městí, str. 259–303, zde str. 296.

31) Tamtéž, str. 296.


23

Dané problematice udržování hranic cikánských skupin a jejich překračování se věnuje i Carol Silverman, která se ve své stati Vyjednávání ,cikánství‘. Situační strategie, „zabývá očividným paradoxem etnicity amerických Cikánů, a to otázkou, jakým způsobem Cikáni rozvíjejí svou odlišnou etnickou identitu, zatímco vytvářejí dojem, že asimilují“

32

. Po analýze konkrétní situace ame

rických Cikánů dospívá nakonec tato autorka k obecnému závěru, že „defi nice etnicity, která sestává z výčtu určitých rysů či prvků, je v případě Cikánů zjevně nedostatečná“ a „seznam prvků či rysů tak může představovat jen umělý popis cikánské kultury v určitém strnulém časovém a prostorovém bodě“, přičemž ve skutečnosti „se tyto rysy mění od lokality k lokalitě a z roku na rok“

33

. Součas

ně přitom ukazuje, že změna a adaptace jsou samotným jádrem cikánské kultury a kriticky polemizuje s častou tendencí nahlížet změnu v rámci cikánské kultury především jako jev negativní, vedoucí k asimilaci. Podle Silverman naopak ke změnám v cikánské kultuře „docházelo nejen proto, že to bylo nevyhnutelné, ale i proto, že se jedná o základní adaptivní a tvůrčí strategii Cikánů pro přežití v necikánském prostředí.“

34

Změna přitom „nezna

mená nutně asimilaci, pokud zůstává zachován světonázor, jehož základem je oddělení Cikánů a gadžů“

35

. V mírné hyperbole pak

na uvedené tvrzení navazuje obecnou shrnující tezí, že „neexistuje jedna cikánská kultura, ale spíše cikánský světonázor, z něhož vychází řada variací cikánské kultury v závislosti na konkrétních podmínkách.“

36

Do jisté míry stranou výkladové linie, jakož i užitého konceptuálního aparátu ostatních statí, stojí analýza Beverly Nagel Lauwagie Etnické hranice v moderních státech: Revize Romano Lavo-Lil. Celý text, navazující na Barthův a Hannanův ekologický model udržování etnických hranic, je aplikací formálního modelu 32) Carol Silverman – Vyjednávání ,cikánství‘. Situační strategie, str. 25–47, zde

str. 25.

33) Tamtéž, str. 44. 34) Tamtéž, str. 36. 35) Tamtéž, str. 36. 36) Tamtéž, str. 44.


24

soutěživosti, jak je, resp. byl, užíván v populační ekologii. Vstup

ní metodologickou premisou této studie je přitom předpoklad,

že „tento formální model může být použit k analýze adaptivních

strategií jednotlivých skupin, k nimž se uchylují v rámci kompeti

tivních situací v době modernizace“

37

. S využitím bioekologického

pojmu r-strategie, používaného v původním kontextu pro ozna

čení druhů, „které maximalizují svou schopnost objevit dočasné

zdroje, rychle je využít a nakonec se znovu rozptýlit a hledat zdroje

nové“

38

, Lauwagie ukazuje, že v moderních státech jsou příkladem

takových etnických r-strategií právě Cikáni a Travelleři. Doklá

dá přitom, že v plném souladu s uvedeným modelem tyto skupi

ny „maximalizují své schopnosti objevit a využít dočasné zdroje,

jejichž přítomnost závisí na řadě různorodých lokálních restrikcí,

prostřednictvím fl exibilní skupinové organizace a kočovnictví.“

Českého čtenáře přitom možno upozornit na skutečnost, že s jistý

mi náznaky aplikace uvedeného modelu na cikánské skupiny se již

měl možnost setkat v dílech P. Bakaláře. Zatímco však Bakalářovo

provedení bylo plné dezinterpretací a autor jen těžko skrýval rasis

tickou motivaci, pojednání Beverly Nagel Lauwagie naopak ukazu

je, jak může či má vypadat seriózní sociálněvědní použití daného

výkladového schématu a publikace překladu její stati tak v českém

prostředí do určité míry splácí danému konceptu jistý dluh.

Marek Jakoubek

(editor)

leden 2007, Rudná u Prahy

37) Beverly Nagel Lauwagie – Etnické hranice v moderních státech: Revize Roma

no Lavo-Lil, str. 304–343, zde str. 304.

38) Tamtéž, str. 304.


25

VYJEDNÁVÁNÍ „CIKÁNSTVÍ“

SITUAČNÍ STRATEGIE

39

Carol Silverman

40

Z angličtiny přeložil Marek Jakoubek

41

Stať se zabývá očividným paradoxem etnicity amerických Cikánů, a to otázkou, jakým způsobem Cikáni rozvíjejí svou odlišnou etnickou identitu, zatímco vytvářejí dojem, že se asimilují. Budeme sledovat způsoby udržování hranic a jejich překračování ve vztahu ke změnám v cikánské kultuře. Necikánské prostředí nepředstavuje pro cikánskou kulturu hrozbu, ale bohatý zdroj, ze kterého Cikáni tvůrčím způsobem čerpají, přejímají a jehož obsah tvořivě interpretují.

Po celá léta předpovídali autoři populárních textů, a dokonce

i někteří odborníci asimilaci Cikánů v novém světě (Clark 1967; Esty 1969; Murin 1950; Presto 1975; Reeves 1890; Traverso 1958; Weybright 1938). Autoři starších textů prohlašovali, že postupně 39) Silverman, Carol: Negotiating „Gypsiness“. Strategy in Context, The Journal of

American Folklore, Vol. 101, No. 401 (Jul.–Sep., 1988), 261–275. Copyright ©

the Journal of American Folklore 1988. Přeloženo a publikováno se svolením

the Journal of American Folklore. 40) Ráda bych poděkovala Stephenu Sternovi za jeho připomínky k rané podobě

tohoto textu, Barbaře Kishenblatt-Gimblettové za její rady a podporu a edito

ru JAF za jeho komentáře. Můj první a největší dík však patří Romům, kteří se

mnou sdíleli své životy a myšlenky. 41) Překlad je dílčím výstupem projektu MPSV ČR 1J 037/05-DP2: ,,Příčiny

a mechanismy vytváření vzdělávacích blokád příslušníků skupin z odlišného

sociokulturního prostředí a formulace strategií k jejich překonávání“ (součás

ti Národního programu výzkumu ,,Moderní společnost a její proměny“), jehož

nositelem je Katedra primárního vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity

Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.


26

dochází k míšení cikánské krve s krví necikánskou a že půda a nemovitý majetek Cikány spojují s civilizací: „Síla civilizace tyto lidi, coby lidskou skupinu, brzy vyhladí z povrchu země“ (Reeves 1890: 450). Pozdější autoři uvádějí, že američtí Cikáni jsou „kulturně deprivovaní“ a že mnoho Cikánů se zřeklo cikánského dědictví a stalo se ne-Cikány (Esty 1969: 132). Co se mých poznatků týče, musím říci, že jsem se setkala s opakem uvedených tezí a že moderní americké urbánní prostředí cikánskou etnicitu velice specifi ckým způsobem posílilo. U amerických Romů (Cikánů, kteří hovoří romanes) se setkáme s kulturou, která je vitální a novátorská a která vykazuje jen velice málo znaků úpadku nebo asimilace, jakou jsou typicky distancování se od cikánské kultury a ztráta cikánské etnické identity a s ní spojených cikánských institucí. Vitalitu cikánské kultury přitom můžeme pozorovat například na tom, jak málo cikánských dětí se zřekne svého dědictví, jak málo Cikánů uzavře smíšený sňatek s ne-Cikánem, jaký počet Cikánů dává najevo svou odlišnou identitu, folklorní tradice a instituce a jak pevně a vytrvale Cikáni udržují hranici mezi Cikány a ne-Cikány prostřednictvím neustálých inovací odpovídajících kulturních forem.

Tento článek zkoumá některé aspekty vyjednávání romské etnicity prostřednictvím analýzy dichotomie Cikáni vs. ne-Cikáni se zřetelem k udržování hranic a jejich překračování. Etnicita je zde nahlížena jako tvůrčím způsobem spojená s procesem udržování a překračování hranic v situaci, kdy se jednotlivé detaily kultury neustále mění (Ballard 1975: 11–12). Třebaže se v cikánské kultuře objevila celá řada inovací, nezdá se, že by tyto inovace naznačovaly ztrátu etnické identity. Je tomu spíše tak, že změna je adaptací na nové prostředí – a to jak jako strategie zvládání nových situací, tak i jako kreativní odpověď na ně.

Američtí Romové jsou Cikáni, kteří hovoří jazykem romanes, který náleží do indické větve indoíránských jazyků. Tyto kočovné skupiny poté, co kolem roku 900 n. l. opustily Indii, dorazily ve 14. století na Balkánský poloostrov. Na sklonku 19. století byli Romové rozptýleni po celé Evropě a začali migrovat do USA. Podle hrubých odhadů čítá současná romská populace Spojených států


27

něco mezi 20 000 a 200 000 osob (Cohn 1973: 27), přičemž novější odhady hovoří o dvojnásobném počtu. Statistiky ze sčítání lidu nejsou spolehlivé, protože Romové se obvykle sčítacím komisařům jako Cikáni nehlásí.

Ve Spojených státech existují tři podskupiny Romů: Kalde

raši (Kalderash), Mačvajové (Machwaya) a Lovárové (Lowara). Tato stať se bude zabývat dvěma nejpočetnějšími podskupinami v Americe – Kalderaši a Mačvaji, kteří jsou dostatečně homogenní na to, aby mohli být považováni za samostatnou etnickou jednotku (Salo 1981: iii). V celém následujícím textu budu termínem Cikáni označovat právě tyto populace

42

. Terénní vý

zkum jsem prováděla mezi zhruba deseti rozšířenými rodinami (extended families) v letech 1974–1979 v New Yorku, Filadelfi i, Los Angeles a dalších městech na jihovýchodě USA. Má role se v různých obdobích měnila od učitelky v mobilní cikánské škole přes doučovatelku, ošetřovatelku, opatrovnici dětí, garde neprovdaných dívek, fotografa až po člena domácnosti. Účastnila jsem se jak všednodenního, tak i svátečního života, včetně cestování s nukleární rodinou (nuclear family). Působení hranic Výzkumník cikánské etnicity musí začít s tematizací hranic. Jak píše Fredrik Barth: „... klíčovým bodem výzkumu (...) se stávají etnické hranice, které skupinu vymezují, nikoli kulturní obsah, který zahrnují“ (1969: 15). Cikánský světonázor spočívá v dichotomii mezi insidery a outsidery, či Romy (s významem Cikáni, muži či manželé, plurál Roma znamená lidé) a gadži (ne-Cikáni, implicitně nelidé či podlidé; maskulinní singulár gadžo, femininum gadži). 42) Rozhodnutí, kdo je Rom, ovšem závisí na tom, kdo toto rozhodnutí činí. Jak

případně dokládá Matt Salo, v případě cikánských skupin je užívání etnické

terminologie velice problematické. Každá skupina označuje za Cikány své

vlastní členy a staví se do kontrastu nejen vůči ne-Cikánům, ale i vůči ostatním

cikánským skupinám (1979: 1).


28

Tato dichotomie je shrnuta v tabulce č. 1. Tato tabulka představuje, jako všechny binární modely, značné zjednodušení a stírá rozdíly mezi řadou jednotlivých podskupin. V rámci obecné kategorie „Rom“ existují jemnější rozdíly týkající se cikánských skupin považovaných za o něco méně Romy z důvodu nějakého neakceptovatelného jednání

43

. Obdobné rozdíly, založené na takových

faktorech jako etnicita, rasa a sociální praktiky, existují i uvnitř kategorie „gadžo“. (Co se mě, jako prostředníka mezi Romy a gadži, týče, byl můj status proměnlivý, závislý na situaci.)

Cikáni nahlížejí svět gadžů nejen jako oddělený, ale také jako podřadný a znečišťující. K jediným intenzivnějším kontaktům s ne-Cikány dochází v oblasti ekonomiky, kde Cikáni, ekonomicky na volné noze, poskytují ne-Cikánům nejrůznější zboží a služby, jako jsou ojetá auta, opravy nárazníků a karosérií a předpovídání budoucnosti. Výsledkem této směny je zisk

44

. Oddělení gadžů

a Romů má základ v systému tabu, který se týká znečišťujících či poskvrňujících osob, objektů, jídel, částí těla a konverzačních témat

45

. Čistota je spojena s cikánstvím, muži, nadřazeností, zdra

vím, štěstím a úspěchem. Znečištění se váže k ne-Cikánům, cikánským ženám, nemoci, smrti, neštěstí, a selhání. Gadžové jsou z defi - nice nečistí, protože neznají systém tabu a jeho pravidla.

Centrem rituální čistoty je hlava, zejména pak ústa. Spodní část těla je považována za marimé (rituálně nečistou, poskvrněnou) a vše, co je s ní spojeno, je potenciálně znečišťující (tj. genitálie, nepatřičné sexuální chování, tělesné funkce, koupel, oblečení dotýkající se spodní poloviny těla a konverzační témata týkající se sexu a těhotenství). Jsou uplatňována striktní pravidla mytí (tj. oddělování ručníků, mýdel a umyvadel pro obě tělesné partie). A navíc – předměty určené pro úklid (jako například smetáky a mopy) jsou klasifi kovány jako marimé. Vše, co se vkládá do úst, jako například jídlo, a vše, co se dotýká hlavy, jako například 43) Stran kritérií etnicity viz: Salo (1970). 44) K ekonomické organizaci Romů viz: Salo (1981). 45) Stran detailní analýzy romského systému tabu viz Sutherland (1977) a Silver

man (1980).


29

Tab. 1: Dichotomie mezi Romy a gadži

Rom Gadžo

1. Nadřazený 1. Podřadný

2. Chytrý 2. Naivní, důvěřivý

3. Čistý, dodržující romská tabu 3. Špinavý, rituálně nečistý (marimé);

nedodržující tabu

A. Zdroj zdraví A. Zdroj nemoci

B. Zdrženlivý a cudný B. Promiskuitní

4. Je členem skupiny narozením 4. Oba rodiče jsou gadžové

(přinejmenším jeden rodič je Rom)

5. Hovoří a rozumí romanes 5. Nehovoří a nerozumí romanes

6. Dodržuje pravidla a principy 6. Nedodržuje pravidla a principy

romského příbuzenství romského příbuzenství a sociální

a sociální organizace organizace

7. Ekonomicky je na volné noze 7. Pracuje pro jiné

8. Profi t získává pouze z outsiderů 8. Profi t získává ze „svých“

(gadžů)

9. Podrobuje se rozhodnutím krisu 9. Podrobuje se gadžovským institucím

10. Kočuje (jako ideál, volně cestuje) 10. Je vázaný na určitou lokalitu

11. Je fl exibilní v organizaci času 11. Je vázaný programem

12. Vykazuje fyzické znaky romského 12. Nevypadá a nejedná jako Cikán

vzhledu a nonverbálního jednání

13. Vykazuje prvky cikánské materiální 13. Nedisponuje atributy cikánské

kultury (oblečení, domy, šperky, auta) materiální kultury

polštáře, se bedlivě střeží a kontroluje. Nejnebezpečnějším zdrojem znečištění je spodní polovina ženského těla. Žena může úmyslně znečistit muže tím, že se ho na veřejnosti dotkne částí svého oděvu ze spodní části těla (například spodničkou či punčochami). Přiměřené sexuální aktivity – tj. v soukromí a po uzavření manželství – jsou akceptovatelné, nicméně i ty jsou spojeny se studem. Ačkoli ve skutečnosti dochází k tomu, že žena veřejně muže znečistí, jen zřídka, vědomí toho, že k takovému znečištění může dojít, je dostatečným důvodem pro strach. Je-li muž znečištěn, stává se marimé a je exkomunikován, tj. je mu odepřeno společné


30

stravování s ostatními Cikány a je vyloučen z jejich sociálních sítí.

Je to největší ostuda, kterou může být muž postižen. Jediný způ

sob, jakým může být status marimé zrušen, je shromáždění krisu

– soudu sestávajícího z vážených mužů.

Protože spodní polovina ženského těla je nejnebezpečnějším

zdrojem znečištění, dodržují jak muži, tak ženy vis-à-vis jedni dru

hým, ritualizovaný proxemický a kinesický kód. Během veřejných

událostí jsou muži a ženy odděleni a ženy kontrolují svůj pohyb,

aby pro muže nepředstavovaly nebezpečí tím, že by zaujaly po

zici fyzicky či symbolicky vyšší než muži. Žena proto nevstupuje

do prostoru určeného mužům ani přes něj nepřechází, obdobně

pak nevkročí na veřejné prostranství ovládané muži. Vzhledem

k tomuto sofi stikovanému systému klasifi kací a chování není pře

kvapivé, že Cikáni považují ne-Cikány za promiskuitní, nemající

žádná pravidla a nerespektující žádný řád, za špinavé, podřadné

a zcela nežádoucí. Tento pohled není zdůvodněn pouze dodržová

ním pravidla vyhýbání se, ale také orální tradicí.

46

Gadžům, kteří

přijdou k Cikánům do domu, je poskytnut jejich vlastní šálek, talíř

a příbory. Tyto předměty jsou pak považovány za marimé a často

je s nimi zacházeno s odporem. Šestiletý hošík tak varoval svou se

stru: „Nepoužívej tu sklenici – pil z ní gadžo.“ Jedna Cikánka mi

řekla: „Byla jsem bláznivá, zejména pak ohledně čistoty. Chodila

jsem se svou sklenicí mezi prsy, dokonce i na svatbách. V restau

racích pořád ještě piji z papírových kelímků. Nepoužívám jejich

příbory – jím rukama. Talíře jsou v pořádku, protože těch se ne

dotýkají ústy. Někdy si představuji, že jdou na záchod a neumyjí si

ruce“. V dané souvislosti jsem pozorovala změnu svého statusu od

podezřelého cizince k tolerovanému insiderovi právě na tom, jak

se mnou Cikáni jednali ve vztahu k systému tabu. Nejdříve mi jídlo

servírovali na marimé nádobí, ale postupně, jak jsem se učila pra

vidlům patřičného chování, od toho upustili a naopak mne začali

před takovým nádobím varovat, ze strachu, abych neonemocněla.

Jednou, když jsem cestovala s jednou z rodin, mě matka této ro

46) Stran vynikajících dat o romské konceptualizaci gadžů viz: Salo (1977).


31

diny představila své cikánské návštěvě jako svou dceru. Následně o mě host projevil zájem jako o nevěstu pro svého syna. Otec rodiny, v obavě, že dotyčný host myslel svou nabídku opravdu vážně a se záměrem vyhnout se vážně míněnému dojednávání svatby, rychle změnil můj status na gadžovskou doučovatelku. Aby pak dokázal, že nejsem jako manželka vhodná, řekl hostovi, že mi ručníky padají na zem, překračuji je a užívám tu samou osušku jak na obličej, tak na zbytek těla. Nic z toho nebyla pravda, ale šlo o to ukázat mou neznalost stran romania (romské tradice), dokázat, že jsem gadži, a tedy jako nevěsta nežádoucí.

Kritéria členství ve skupině Romů se – vedle původu – odvozují i od jednání (Salo 1977: 38–39). Aby byl Rom Romem, nestačí jen, aby se jako Rom narodil, musí se také jako Rom chovat, tj. musí vůči ostatním Romům projevovat romania. Dodržování pravidel sociální organizace zahrnuje respektování příslušnosti k rodové linii (vitsi) a plnění závazků, které z ní vyplývají, plnění rolí příslušejících k věku a pohlaví, dodržování svatebních zvyků, jako je například platba za nevěstu a podrobování se rozhodnutím krisu. Pokud se Rom nepodrobí verdiktu krisu, je na určité časové období formálně degradován do postavení outsidera (marimé). Dopad rozhodnutí krisu přitom výrazně podporuje veřejné mínění. V obecné rovině je možno říci, že kris tím, že kontroluje deviantovo chování, přispívá k udržování romských tradic, a tedy i cikánsko-necikánské hranice.

Třebaže hranice mezi Cikány a ne-Cikány představuje základy cikánské etnicity, přelévá se přes tuto hranici značné množství zboží, idejí i osob. Ve skutečnosti je tomu tak, že přežití Romů závisí právě na překračování této hranice a vyjednávání nosné a životaschopné niky v širším necikánském prostředí. Pro přežití Romů



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist